Vzpomínka na Klauna Parafína

POZOR!!………..POZOR………POZOR!!!
Na vědomost se dává, že letošní MEMORIÁL PAVLA KOČÍHO se bude konat 6. prosince (aby mohl i Dušan) v 18 hodin, U Skřetů – třída obránkyně míru Milady Horákové 52.

A když už v tom budete, vzpomeňte i Rejpala, ten by měl v sobotu 78. narozeniny!

Pár vět k měsíci Zostřené demokracie

„Kdo stále hovoří o míru, chystá válku.“

(Karel Čapek, V zajetí slov)

Včera se moji spolupracovníci, vesměs tak o 10 až 15 let mladší, domlouvali na tom, jak se sejít „na demonstraci“, a ptali se mě, kde je hospoda Hangár. Tak jsem jim to popsal, načež mi s hrůzou došlo, že slibované „veselí“ moji čtvrt postihne už příští den. Proto jsem se jich provokativně zeptal, jestli se zase – tak jako v srpnu (nebo kdy to naposledy bylo) – nacpou všichni k nám na Letnou, abych zas nemoh’ do svý oblíbený hospody, a jestli by si příště nemohli vybrat místo Letné kupříkladu Letňany. Měli by to na metru a nikomu by tam nevadili. Kupodivu tuhle vážně míněnou invektivu vzali se smíchem.

Dneska jsem myslel, že nadcházející události strávím buď v posteli nebo v nějaké jiné části Prahy. Ale nakonec jsem měl odpoledne roupy a po čtvrté hodině, kdy jsem si – blbec(!) – myslel, že budou ještě všichni demonstrovat, vyrazil nahoru na šipky. Bylo to hrozné! Lidské davy stékaly ulicemi na Strossmayerák a já byl opravdu skoro jedinej, kdo šel v protisměru (což mi jakožto dekadentovi přišlo celkem příznačné). Nakonec mě zachránila má výřečnost, kdy jsem se vemluvil servírce do šipkařské herny ještě před otevírací dobou, čímž jsem získal do páté hodiny azyl před rozběsněnou Pravdou a Láskou. 

… ‎Doufám tedy z čisté z pomstychtivosti, že tenhle seriálový pokus o „český Majdan“ opravdu nevyjde!

Ale není to jenom vztek na ucpané ulice a obsazené hospody, co mě proti téhle akci popudilo. Je to hlavně strach z toho, že bych si musel příštím životem odžít spolu se svými spoluobčany všechny ty jejich dnešní sny, pokud by se jim opravdu splnily. Přišlo by mi to líto čistě osobně, a také bych to pokládal za vážně hodně svinský trest pro můj národ, kdyby měl kvůli takovému kolektivnímu hloupnutí jednou opouštět Evropskou unii ode dneška za 40 let… opět jako poslední – těsně před Rumunskem! Což by ovšem bylo v paradoxním souladu s tradicí nyní tolik oslavovaného listopadu roku 1989.

‎Ale nejsem optimista: 

… Jednou mi kdosi říkal šílenou větu:
„Za blbost se platí hůř než za zlý skutky.“


Šakal

Kontrola funkčnosti

Ahoj!
Dostal jsem info, že zmizely komentáře, ale já je všechny vidím, i u starších článků. Máte to ještě někdo také bez komentářů?
U minulého článku byl vyčerpán limit, tak doufám, že tady to bude fungovat normálně! Když ne pište na mail.

Nihil novi sub sole

aneb: Hledejte rozdíly!

Greta to v OSN rozjela tak, že mi připoměla jeden starý textík z dob bojů Akčních výborů proti Temelínu. Jedna generace odrostla a nová nezná… (tedy – nová generace zelených aktivistů zřejmě ano!) Čtěte si a hledejte podobnost čistě záměrnou.



Rukověť mladého zeleného aktivisty

Chceme vám ukázat jak pomocí vyvolání strachu můžete udělat kariéru. Použijte následující techniku a naleznete se na cestě k bohatství a slávě!

1.- Vyvolejte paniku.

Nemáme čas čekat na vědu! Musíme jednat okamžitě. Zdiskreditujte skeptiky! Postavte je jako nečestné, nekompetentní, předpojaté, rasistické, sexistické, koupené průmyslem. Odhalte svoje protivníky jako agenty po profitu toužících kapitalistů. “Je známé, že jste udělal vědeckou studii na zakázku společnosti XY. AG“!  Když se vás protistrana zeptá, jaký přínos budou mít od vás požadované statni výdaje, odpovídejte „co je pro Vás důležitější: člověk nebo peníze?“

2.- Stavte se do role oběti!

Prezentujte sám sebe jako nezištně jednajícího  zástupce bezmocné většiny obyvatelstva, která je ovládána, zneužívána, desinformována, početně sice menší, ale mocnější skupinou protivníků (kapitálem, exaktními vědami, ČEZem, „uhelnou lobby“) a rychle získáte jako ”opoziční myslitel” přízeň médií!

3.- Nátlak většiny 

Tvrďte, že představujete mínění většiny, byť jste v tomto okamžiku jedinými bytostmi ve vesmíru, které tento nesmysl reprezentují. Většina lidí totiž inklinuje věřit tomu, o čem si myslí, že věří většina.

 S otázkou „o čem většina?“ můžete úspěšně prorazit, pokud budete tvrdit, že „většina vedoucích, uznávaných zodpovědných, svědomí dbajících vědců sdílí můj názor“ se dá vyložit, že také patříte k té správné skupině

4.-  Vytvořte síť

Vytvoř se soudruhy z jiných bitevních polí kartel vzájemného utvrzování a obdivu podle receptu „já poplácám Tebe po zádech, ty poplácáš mě“. Neboť již máte aureolu „kritické“ otevřenosti, kterou jste si vytvořili. Opakujte prohlášení. Dodávejte odvahy každému z vaší, jakkoliv malé, aktivní buňky, aby vystoupil veřejně s příklady osobní křivdy vyvolané vaší aktivitou. To vytvoří dojem, že mnoho lidí utrpělo podobné negativní zkušenosti. A jejich i Vaše tvrzení tak dostanou punc pravdivosti.

5.-  Získat autority

Nehraje žádnou roli, že vaše tvrzení pokládá odborný svět za neprokázaná, pokud se vám podaří získat na svou stranu „nosiče sympatii“. Vystupujte se známým hercem, sportovcem, lokální známou osobností a vaše žádosti získají na věrohodnosti.

6.-  Uvádějte šokující příklady

Jako zvlášť účinné se ukazuji dramatické sociální případy. Vezměte na příští tiskovou konferenci dítě se zvlášť výrazným postižením!  Tím smetete obzvlášť nudné statistiky vašich protivníků ze stolu.

7.-  Zasévejte zmatek

Na začátek vaší řeči položte alarmující otázku:
 „Jsou vaše děti v nebezpečí“?
 Hovořte o škodlivých látkách a rakovinotvorných substancích ve vašem okolí bez konkrétních údajů o druhu, místě, a množství. Pokud se vás někdo zeptá jestli jsou tyto látky člověku skutečně nebezpečné, odpovězte, že svéprávní lide mají právo ptat se a dělat si starosti. Ptající se potom jeví jako temná a nevyrovnaná osobnost, která vám chce toto právo sebrat. Vytvářejte souvislosti i tam kde nejsou:
„Jedno nemocné dítě je již o jedno navíc!“
„Já odsuzuji vaše tvrzení, že je normální trávit děti“!

Účinné je také tvrzení:
„kolik smrtelných případů se ještě musí stát, abyste změnil Vaše mínění!?

Postavte absolutní měřítka, která váš protivník nemůže nikdy dodržet:
“ Můžete mi zaručit, že moje děti nedostanou za dvacet let rakovinu“?

8.-  Ovládat výběr významu

Vymyslete si senzací vonící názvy pro vznikající problémy:

 „Multiplentní citlivost na chemikálie“
„Syndrom válečné operace v Golfu“
 „Vyšší přírůstek rakovinných onemocnění (leukemie), zejména u JE“(Atom. Elektráren ) … jsou dobré příklady. Používejte emocionální výrazy místo kvalifikovaných.

Špatně: „Žalující má o 0,001% vyšší riziko onemocnět na rakovinu, než ostatní obyvatelstvo.

Dobře: „Žalující má vyšší riziko onemocnět na rakovinu“!

Vaše výpověď není v principu špatná a přinese vám větší pozornost médií, než kvalifikovaná.

9.- Odměňovat podrobení

Zkušenost ukazuje, že obyvatelstvo má sklon se chovat, k totalitním osobnostem jako jste vy, spíše podlézavě. Toto se ukazuje například u podnikatelů tím, že sponzoruji vaše akce. Používání vašeho know-hows k vývoji ekologických bilancí a provádění eko-auditů  za honorář.

10.- Poradenství za honorář.

Probouzeni pocitu zodpovědnosti za životni prostředí u spolupracovníků za honorář.

Když podnikatel ukazuje, že je připraven bez podmínek se podřídit vašemu vedení, měli byste být velkorysí a jeho podřízenost vám, odměnit Ekologickou cenou (vnitřně nazývanou „zelený kruh do nosu“).
Každému podnikateli, který se i nadále opováží vám veřejně oponovat, byste měli, společně s vašimi „soudruhy v byrokracii a mediích“, demonstrovat, co znamená vůdcovské mínění.

BFPT 2019

Přátelé, čas prchá jako mrcha a BFPT 2019 se kvapem blíží. Napište mi prosím, kdo přijedete, abych mohl upřesnit v hotelu počet zamluvených noclehů a udělat přípravu…

5.10. už je za měsíc !!!



Vzpomínky…

Dušan Neumann

Nebýt těch několika zachovalých fotografií a nálezu z oddělení popálenin,
težko bych se na ten den – 21.8.1969 – rozpomínal. Zůstala jen těžká pachuť
zklamání z marností demonstrací rozháněných československým bezpečnostními
orgány, ozbrojenci dělnických milicí, kteří v Brně zavraždili dva
demonstranty a pasivity už podstatné části národa. Nakonec jsem měl štěstí, slzný granát, který jsem „vracel“ oštítovaným policajtům mi vybuchl až po odhození a popálil mi nohu. Zachránil mne tehdy můj pozdější šéf
Automotorevue, Standa Cáhel který mne odvezl do Legerky na popáleniny a odtamtud, když kliniku začali prolézat estébáci, mne odvezl k babičce do
Rudné, kde jsem zůstal než mi puchýře velikosti mýdlových bublin praskly
nebo splaskly. Prožíval jsem demonstrace i zásahy v centru na Václavském
náměstí odkud jsme byli vytlačeni na Příkopy, kde jsem příliš pozdě chytil a
odhodil ten slzný granát.
Nemám, co bych dodal. Ten pocit zrady a morální devastace normalizace nikdy nevymizel.

Komentáře?

Psal mi Aerokarel, že mu na webu zmizely komentáře a to i starší. Já je ovšem vidím. Zatím?
Tak nevím zda všechny, nebo jen některé a hlavně se chci zeptat, jestli to máte někdo také tak.

Že na FB mizí nejen komentáře, ale i mlíkař a Kocour už se bohužel stává zvykem. Cenzura jak vyšitá, asi z Jihoafrické republiky či z Berlína na upozornění českých udavačů. Prý „elfů„.

Tak se mrkněte i zpět, do minulých příspěvků, protože to bych tu nerad měl
!!!

PS.
Sem tam může nějaký příspěvek spadnout do spamu a při jeho čištění (mám jich tak 20 denně) něco přehlédnu a smáznu.Ale to se neuveřejní vůbec.

O potřebě svobodných peněz

Schumacher

Zatím co vášnivě diskutuje o hlučících náměstích, komediantských projevech a jiných nepodstatnostech, stranou pozornosti zůstává, že je omezována zbožně-peněžní transakce mezi osobou A a osobou B, bez zprostředkování osobou C. Po zrušení hotových (materializovaných) peněz bude platba bez kontroly nemožná. Bezhotovostní placení byl velký vynález snižující obchodní riziko a zvyšující pohodlí. Byla to užitečná služba, kterou rád využil obchodník na cestě z Hamburku do Padovy, protože nemusel převážet truhlu peněz. Mohl, ale nemusel. Jenže nyní, zatím při některých platbách je to služba vnucená.

 Hrozí, že v dohledné době hotovost nebude, a že nutné, prakticky zákonem nařízené zprostředkování osobou C bude i při nákupu v místní pekárně. S rizikem, že osoba C sama či pod vlivem dalších osob, především však státní moci bude rozhodovat co si za své peníze (které v důsledku toho už nebudou vaše, protože vaše je jen to nad čím máte plnou kontrolu) smíte koupit. Tak jak již nyní některé banky odpírají provést platby penězi u nich složenými za některé zboží. Ani ne na základě státního nařízení, ale s ohledem na své zájmy. Nemusí se to týkat jen nynějších experimentálních virtuálních měn. Příště vám banka odepře koupit si automobil na benzín, protože je neekologický, nákup paliva, nákup bůčku, protože je nezdravý a podle bankovní evidence či evidence za tím účelem zřízeného Ministerstva zdravého životního stylu, ho jíte přespříliš.

 Bezhotovostní placení má jednu výhodu a dvě velké nevýhody. Výhodou je rychlost. Nevýhodou technologická náročnost, vyžadující fungující infrastrukturu. Její přechodný výpadek může vést k civilizačnímu kolapsu, třebaže ne jen z té příčiny. Závislost na třetí osobě a její moc a jejím prostřednictvím i jiná moc nad platbami a evidovanou zásobou peněz, jsou zásadním ohrožením svobody, větším než jakýmkoli jiným.

 Kdo ovládá peníze, ovládá všechno. Jak by se vám líbilo, kdyby někdo cizí měl z moci úřední klíč od vašeho domu, od všech místností, skříní a šuplat? Kdykoli mohl sáhnout do vaší peněženky, kdykoli ji s penězi v ní učinit nepoužitelnou? Právě tím směrem směřuje vývoj.

V době pravých, plnohodnotných peněz, především panovníci prováděli různé kejkle, vydávali nařízení hrozící vysokými tresty, ale jedno nemohli. Fakticky zrušit fungování takových peněz. I později, třebaže držba příkladmo zlata a stříbra nad nějakou hranici byla zákonem zakázána, neztratily praktickou směnnou hodnotu a především funkci pokladu. Zakopané zlato neztratilo hodnotu a především nešlo ji zrušit. Na rozdíl od bankovek později státovek, které úředním výnosem bylo možno změnit v bezcennou vycpávku slamníku. Nyní je to ještě snazší. Zatím co dříve bylo nutno vyslat biřice, aby se pídili po majetku, všechno zobraceli vzhůru nohama a v nejhorším použili práva útrpného, nyní stačí jediné nařízení a nezaplatíte ani rohlík. Jste totálně švorc. Protože nemáte čím platit, neplatíte. Narůstají vám dluhy. Dlužíte za spoustu toho, co máte na úvěr. Za nutné služby. Pak přijdou exekuce. A najednou nemáte nic a jste i bez střechy nad hlavou. To samozřejmě jde i jinak, protože její vlastnictví je založené na zápisu v katastru. Jediným škrtnutím pera, nyní kliknutím klávesnice nejste vlastníkem. Že máte klíče, je vám k ničemu.

 Jednou z možností jak se pojistit proti takovému nejhoršímu, je virtuální měna nezávislá na jediné autoritě, jediné moci. Má dvě zásadní nevýhody. Z principu je závislá na infrastruktuře, je plně „fiat money“, a pro transakci vyžaduje třetího, třebaže globalizovaného. Navíc historie virtuálních měn, jejich vytvoření, například Bitcoinu, je neznámá. Virtuální měny současné době nepřekročily fázi experimentu.

Je možné, že v budoucnu bude globální virtuální měna. Jejímu vzniku a rozšíření budou, tak jak už nyní brání ti, kteří nechtějí ztratit vládu nad nástrojem na ovládání lidí. Nad penězi. Naopak, daří se jim mít větší moc nad penězi v rukou jiných v daleko větší míře než dříve. Ano, platit kartou je pohodlné. Tak jako mít kabát v cizí šatně. Šatnář rozhoduje, kdy a jestli vůbec si kabát lze vyzvednout, kdo si kabát vyzvedne, a jestli kabát zůstane v šatně, či kabátem, či jestli bude vůbec.

Tak jak se svět zmenšuje, jak kontinentálně mizí mocenská rozmanitost a rozdělenost, jak se propojuje, zmenšuje se možnost ochrany před zásahy lačnících po cizím majetku, který pro ochranu nestačí přesunout do sousedství, ani o kus dál, ale pokud vůbec, na jiný kontinent. Mít majetek v mnoha podobách. Takto ho zabezpečit lze. Ovšem je to nákladné, platit takové výpalné si může dovolit málokdo, tak jako způsob života s tím spojený. Třebaže to nikomu, zatím není zakázáno. Protože to nejde zakázat. Zatím. Jen se zvyšuje práh dostupnosti takových možností. Nakonec, právě ti, pro které takové možnosti jsou dostupné a běžně užívané, jsou vládnoucími tohoto světa. Na druhou stranu jsou prakticky nedostupné pro většinu občanů, poddaných. Nedotýká se to těch nejchudších, ti na tom byli vždycky špatně. Mnozí z nich jsou vděčným elektorátem, demokratickým kanonenfutrem korumpovaným za peníze vydřené z jiných a dílem z jejich vlastních, což mnohé z nich udržuje v chudobě živobytí na příděl. Dotýká se to všech, kteří mají co ztratit a přitom relativní náklady pro ně činí ochranu nedostupnou. Protože významná část chráněného majetku a životního úsilí a času by byla spotřebována na ochranu.

 Mít kabát v cizí šatně je rizikem, které by mělo být ponecháno na svobodném uvážení majitele kabátu. Jenže jsme v situaci, že nám je nařízeno mít svůj kabát v cizí šatně. Protože kabát je velkým majetkem, který je nutno mít pod kontrolou. Proč? Protože velký majetek znamená velkou moc. Moc nad cizím majetkem znamená mít moc nad jeho majitelem. Jenže jestliže majitel nemá plnou moc nad svým majetkem, je jeho majitelem? Zatím se taková nařízení nevztahují na trenýrky a ponožky. Ale v dohledné době se vztahovat budou. Budou? Ano, jestliže to strpíme.

 Neoddělitelnou součástí svobody jsou svobodné peníze. Kdo má moc nad našimi penězi, má moc nad námi samými. Proto platí, že svoboda rovná se svobodné peníze.

Mariánský sloup a Radecký.

Ikonografie – tam to všechno je!

Radim Gabor

V debatě o nové instalování mariánského sloupu na Staroměstské náměstí narážíme na oblíbené omyly. Prý je ten sloup díkuvzdáním za záchranu města před švédským drancováním. Inu, to být klidně může. Takový motiv by byl nejspíš jedním z možných. K tomu by ale nebylo zapotřebí stylizovat sloup způsobem, o němž bude dále řeč. Jeho výzdoba by mohla vyhlížet kupříkladu tak jako v případě morového sloupu na náměstí Malostranském: http://jdem.cz/e84sf8. Dominantním motivem obelisku malostranského, vztyčeného jako poděkování Bohorodičce za spásu před epidemií černé smrti je postava Panny Marie pošlapávající hada.

Další mylný výklad spojovaný se sloupem staroměstským praví, že na jeho vršku byl motiv týž: Panna Maria s hadem pod nohama. To prý je obecný symbol potření hříchu, a takový mírumilovný motiv přeci nemůže být žádnému citlivému člověku proti mysli! Nuže – není tomu tak…  

Pokud už se v tom chceme opravdu zorientovat, tak je dobré přidržet se ikonografie. Na staroměstském sloupu totiž měla Panna Maria po nohama draka: v křesťanské ikonografii symbol odpadlictví a kacířství. Není divu, že si to sdělení rekatolizovaní Češi vykládali přesně tak, jak to vrchnost zamýšlela. Na rozdíl od nás, kteří minulost převracíme stále z líce na rub, lidé tehdy dobře věděli proč! Ale, ať už význam symbolů známe nebo ne, je dobře, že se to stalo, a jsem tomu rád. Zboření toho sloupu je hezký symbol rozluky s rakouským státem a měl by být chápán přesně takhle. To je docela hezký příběh! (7:- ))  

Omlouvám se těm, které jsem snad předchozími řádky uvedl v mylný dojem, že mám něco proti katolické církvi. Tak tomu není. Nicméně jako gesta čistě politického si skácení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí pražském hluboce cením a nepřeji si, aby byl tenhle akt v budoucnu zlehčován, či snad dokonce převrácen ve svůj pravý opak naivně sentimentálními snahami o „odčinění hříchu“ jakéhosi neuvědomělého barbarství či starostí o výtvarnou stránku dotyčného veřejného prostranství.

Asi se neshodnu s těmi, kdo tvrdí, že šlo o nějaký čiročirý, od světaběhu odtržený vandalismus, jakého se dopustí parta opilců, když se vrací nad ránem domů. A taky nesouhlasím s tím, že by šlo o obrazoborectví na způsob husitismu. Ostatně, žádná širší honba za likvidací symbolů odcházející epochy tehdy nenásledovala. Je vidět, že kromě strhávání „slepic“ z C. K. úřadů tohle lidu stačilo. Je jasné, že dnes už by ten sloup nikdo neboural. Naproti tomu asi současně platí i to, že by ho málokdo dnes zase stavěl (i když příznivce to nějaké má). Čas obrušuje ledasjaké hrany.

Osobně se sice cítím guerillovou akcí pana sochaře Váni občansky uražen, ale – přestože s ní hluboce nesouhlasím – doufám, že jednou pan Váňa nedostane ochutnat svou vlastní polívčičku. Mohlo by se mu z ní neudělat dobře.

Ale upřímně, opětovná instalace pomníku Radeckého by mi fakt nevadila. Ta ne.

Spíš bych udělal takovou malou inventuru veřejných plastik v pražských ulicích za posledních 30 let a pak uspořádat sbírku na ekologickou likvidaci některých z nich. Ale ono by to skončilo jako obvykle hysterií: lidé by bránily plastiky Anny Chromy, kulturní fronta zas Hejdukův „Dům matky otcovrahovy pratetičky“ a nakonec by po fackách a strkanicích věc skončila tím, že by ve městě přibyla na potvrzení české kulturnosti plastika tučňáka darovaná českými krajany z Patagonie – tentokrát pro změnu na Klárově.

(Další povídání na téma mariánského sloupu najdete v diskusi na TÉTO uvedené adrese.)

Trump a cla

Dušan Neumann

Americká a po nich i česká media kriticky, v nejlepším případě rozpačitě, reagují na strategii presidenta Trumpa donutit Čínu (dnes už si nikdo netroufne napsat “rudou”), k přijetí euro-atlantických liberálních ekonomických vzorců chování.  Kritici vidí jen krátkodobé negativní dopady zvýšených cel. jako ekonomický libertarián s kritikou souhlasím, ale především nejde o hospodářské vztahy, ale o geopolitický střet ideologií – mezi západní postavené na svobodě individua a asijskou versí totalitního marxismu, který už Deng-Xiaping nazval “socialismem s čínskou charakteristikou”.DZ tohoto úhlu pohledu se jedná o nejvážnější střet ideologických modelů společnosti od rozpadu sovětské sféry.

          Evropa, stejně jako mainstreamová Amerika kulhají v pochopení tohoto nebezpečí životnímu stylu a tradici euro-americké civilizace.

Na jeho obranu vznikl v USA výbor “Committee for the present Danger China”, jehož významnými členy jsou – bývalý šéf Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu Newt Ginrich, senátor Ted Cruze, Steve Bannon a další. 
   “Jako náměsíčníci se díváme na čínskou revoluci strategický ekonomických kapacit a revoluci geopolitických center moci.  Bude to dlouhodobý boj mezi civilizací založené na svobodě a civilizací budovanou na autoritativní totalitě s čínskou charakteristikou.” řekl na nedávné konferenci Newt Ginrich. Z tohoto pohledu je Trumpova politika cel klíčovým elementem nenásilného souboje.

          Díky neschopnosti administrativy Baracka Obamy se komunistické Číně (nebojme se použít tento stále adekvátní termín) vybudovat na Spratleyho ostrovech trvalou námořní základnu, z níž se ji nikdy nepodaří bez válečného násilí vyhostit. Je to první krok v uplatnění programového ekonomického imperialismu nazývaného eufemisticky “Novou hedvábnou stezkou” (One Belt, One Road). Přitvrzení ekonomické soutěže – prostřednictvím cel a tarifů – je nejlevnější a také nejbezpečnější zbraní v obraně proti čínskému expansionismu.

          Spojené státy a Čína jsou v jistém smyslu siamskými dvojčaty navzájem na sobě závislými. Spojené státy jsou největším čínským odbytištěm. Čína potřebuje Ameriku aby kupovala její zboží a udržela miliardu lidí v zaměstnáních přinášejících zvyšující se životní úroveň, aby nedocházelo k nepokojům z chudoby a aby většina populace  nepatřící ke komunistické elitě žijící v opresivním sociálním systému nezačalo zpochybňovat jeho pečovatelskou fasádu.

           Většina toho, co se člověk z mediíí dovídá o smyslu Trumpových tarifů – samozřejmě to nedělá president Trump nějakými diktátorskými rozkazy v náhlém pominutí smyslů, ale po důkladném rozvážení s plejádou odborníků – je mírně řečeno zavádějící až zcela nepravdivé. Podívejme se na to s přihlédnutím k ověřeným číslům. Ano, cla jsou “zbytečnou” cenou v ideální prezentaci ekonomických zákonů, kterou nakonec zaplatí konečný uživatel. Ale neznehodnotí měnu ani úspory. Jednoduše řečeno jsou formou navýšení federální daně.  Celní položka vyšší ceny placené dovozci čínského zboží  jde do federálního rozpočtu, v němž je redistribuována tam, kde je to potřeba (byť podle ne vždy nejefektivnějšího rozhodnutí federálních úředníků) – do zdravotnictví nebo i třeba do stavby kontroverzní hraniční bariery nebo na obnovu americké námořní vojenské převahy. Z hlediska federálního rozpočtu jde o zanedbatelnou částku. Brett Arends z organizace MarketWatch to spočítal. President Trump zvýšil cla z 10 na 25% na zboží v hodnotě asi 200 milard dollarů. Jinak řečeno, zvýšil federální daně o 30 miliard dolarů ročně.  V loňském roce vybral federální berňák IRS celkem 5.51 billionu dollarů. V této sumě je 30 miliard něčím jako zaokrouhlovací chybou. I kdyby, teoreticky, Trump  zvýšil cla na všechno čínské zboží na 25%  obohatil by státní pokladnu o 135 miliard. Loňský HDP USA se uvádí v hodnotě 20.5 billionů dollarů. Prizmatem této sumy by se zvýšení veškerých cel na čínské zboží projevilo jako zvýšení daně z HDP z 26.9% na 27.5%. Takže nejvíce šokujícím dopadem na amerického konzumenta by bylo zvýšení ceny iPhonů. Na zvýšení cel se dá dívat i z druhé strany. Čína odvetou zvýšila cla na dovoz amerického potravinářského zboží následkem čehož klesl export. Neprodané produkty se realizují na americkém trhu, kde je zvýšená nabídka a jejich cen klesá. Od počátku roku klesla cena pšenice na americkém trhu o 20% a cena sojových bobů na úroveň ceny před deseti lety. Výsledkem je zlevnění značného segmentu trhu potravin. V současnosti je americký export do Číny nižší než do Japonska, Jižní Koreje a Singapuru dohromady a představuje pouhých 0.6% HDP.

           Trump si prostě svlékl rukavice.  Nátlakem se nejen snaží donutit Čínu ku zvýšení obchodní výměny za stejných podmínek, ale především k respektování mezinárodních pravidel. Podle Ginriche jsou USA ve “válce” s Čínou již 20 let neboť Čína nerespektuje intelektuální vlastnictví, kopíruje bez licencí vše, na co dosáhne a zatím na tomto poli bez pravidel vítězí. Sítě 5G, nová Hedvábná stezka, jsou důkazy cílené snahy dominovat světu pod deštníkem čínského autoritativního socialismu zaváděním nejnovějších sledovacích technologií. Podle Chrise Stewarta, člena kongresového zpravodajského výboru, je tato snaha Komunistické strany Číny největším nebezpečím občanům Spojených států, západních demokracií i čínského lidu.

Trumpova aktivní obrana je nezbytná neboť střety, které se ignorují nelze vyhrát.