V čem je tento „úsporný balíček“ nový?

 

Ekonomičtí experti v novinách začínají vypočítávat, co se přijetím  „úsporného balíčku“ zdraží.
I já jsem se nad tím zamyslel a zpracoval důkladnou analýzu, kterou si dovoluji vám předložit:

Co se přijetím Kalouskova balíčku zdraží?
FŠECHNO!
Dokonce ani lokomotivy a kráčející rypadla nezlevní, ale zdraží.(Kupujte, dokud jsou „levné“!)

A to je právě to novum…dříve se při „úpravě cen“ tyto komodity zlevňovaly, aby nebyla ohrožena rovnováha kupní síly obyvatelstva.A úprava se dělala v druhé polovině července, když byl president na dovolené  na Krymu  a ne na pracovní cestě v Indonézii.

A způsob, jakým ty Kalouskovo výmysly  ODS prosadila, značí, že ztratila úplně poslední zbytky zdravého rozumu a morálních zábran.

PS.

Pokud bych se měl zabývat nějakými konspirativními teoriemi, napadlo by mě, že to Kalousek dostal za úkol od knížete a cílem je přivést ČR do stavu, kdy také bude muset požádat o pomoc z ESM a tím přestane v EU dělat kaprice a bude bez náznaků odmlouvání poslouchat… 🙁

Ale to je jistě nesmysl, to by se ani při sdílené suverenitě (Brusel nás laskavě nechává sdílet část svojí suverenity) nemohlo stát, že ne?

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

916 komentářů u „V čem je tento „úsporný balíček“ nový?

  1. 901
    Schumacher says:

    896 Modrej, s tou žádoucností inflace je to tak, že Ti přivodí sračku, v důsledku toho zvýšíš spotřebu hajzlpapíru což oni považují za významný multiplikační efekt a sračku prohlásí za všeobecně prospěšný standard.
    Co se týče zmíněné fyzikálně chemické analýzy, hlavy které se takovým zavývají by to o těch inflačních procentech nevypustily a nedopustily, protože si dokáží představit co by se jim dělo, kdyby se v průběhu experimentů a procesů měnily míry a nastavení všech měřáků. Nedejbože aby ve velké chemické výrobě nebo na jaderce. Zkus si představit svět, ve kterém by se všechno odvíjelo ne podle přírodních zákonitostí, ale podle lidských zákonů a podsobných počinů. Například délkové, objemové a jiné míry by se měnily – zmenšovaly přesně inflace. Všechno by se přizpůsobovalo inflaci. Za půllitr piva bys zaplatil stejně jako před rokem. Jenže byl by menší. Takový svět by nádherně dokázal popsat Pratchett.

  2. 902
    Modrý pták says:

    Schumi, ale to jsme se převelice vzdálili od začátku našich nezávislých monologů, které jsi nazval vznešeně diskusí.
    Jinak ten svět je úplně stejný jako v minulém nebo předminulém století: buď za půllitr piva zaplatíš stejně a je menší nebo je půllitr piva, za který zaplatíš více. V tomto případě máš totiž volbu: buď zmenšíš výstup nebo zvýšíš cenu. To by samozřejmě nebylo žádné drama (protože cena je vyjádřením preferencí jednotlivců pro statky), takže to není žádný fyzikálně chemický jev, který je trvalý a neměnný. Lidské preference se v čase mění. V případě inflace je konstantou množství peněz. Při zvyšující se poptávce ceny rostou, při zvyšující se výrobě ceny klesají. Celková bilance aktiv a pasiv se totiž musí rovnat (Sayův zákon trhů), ačkoli v jednotlivých odvětvích tomu tak být nemusí. Že jsou byrokrati stále vynalézavější a jednají v souladu se svým užitkem – ano jsou. Že by koukal Adam Smith jako zjara na finanční deriváty, které existují bez ohledu na reálné statky – ano koukal (já na ně také čumím jako zjara). Nebudu vyvolávat vášně a omezím se na jednoduché prohlášení – holt se cenovky na zboží mění snadněji (s menšími náklady) než by se měnily měřáky. Nástroje jsou jiné, ale podstata jevu je stále stejná.

  3. 903
    Jirka ppa feudalista a imperialista says:

    Pepo, pepo, nvidis to dost tridne spravne. Misto toho, abys mel radost, ze bude i mimo vyzkumu a tedy materialniho zisku, dost penez pro takove fantasticke projekty, jako je finske tango, ci zaplaceni namesti ve Trebove a to memouvim o samozivitelkach a dalsich potrebnejsich…. Dyjalekticky se musi mysle, ni?

  4. 904
    Shcumacher says:

    902 Modrej jistěže a jako staletí a tisíciletí před tím. Proto kelímky s joguty se od víčka ke dnu výrazně zužují a všelijek profilují aby vypadaly pěkně a obsahu ubylo, krabičky s taveňáky například od mé oblíbené Madety mají ve dnu prolis takže trojúhelníčky jsou tenčí než by odpovídalo pohledu na okraj krabičky. Samá neplecha za kterou kdysi panovník kázal namáčet ve Vltavě. Nakonec to skončí tak, že přijdeš do hospody, za papírek s obrázkem peněz obdržíš papírek s obrázkem piva a odkráčíš domů s divným pocitem, že to pivo už není co bývalo…

  5. 905
    Zpátečník says:

    Nojo, tak chvilka holt byla poněkud delší (a vlastně jsem zas zpět u téhož stroje). Modrý ptáku, děkuji za odpovědi, i když ta peněžní inflace tam opravdu byla až druhotná – nelze se jí divit, když stále přibývá virtuálních peněz v ekonomikách, jejichž reálný výkon určitě neroste. Pozastavoval jsem se spíše nad tím, proč inflace prakticky stejnou měrou postihuje i akcie (což ovšem lze částečně vysvětlit i koncem předchozí věty).

    K tomu minulému (893) jsem chtěl už jen napsat cosi takovéhohle: Schumachere, ovšemže lidé žijí za svých individuálních kvalit (900), jenže toto platí velice relativně a míra té jedinečnosti a nezastupitelnosti jedenkaždého ani zdaleka není stejná, a ještě větší variabilitu má, pokud se týče její zpeněžitelné stránky. Je jistě pravda, že příčku mi nejlíp vyzdí pan Lórenc, jenže ve skutečnosti to každej průměrnej zedník (byť snad za nestejně dlouho a pod nestejně velkou nezbytnou intensitou dohledu) udělá zhruba stejně; anebo alespoň udělal v době, kdy men were men a zedníci byli zedníci. Oproti tomu vůbec nepadá v úvahu, že bych kupříkladu já mohl toho strýčka tetičky příležitostně zaskakovat v La Scale – na to naprosto nemám ani krčněanatomické předpoklady, ani hudební a pěveckej talent, ani patřičný pěvecký školení, ani osobní kontakty s různejma veličinama říše hudby, který v tom zřejmě taky hrály svou roli. Možnost jednoho a druhého se tím živit odtud plyne již sama.

    Ale jednalo se mi prosím hlavně o toto: Na jedné straně je zde (pochopitelný a snad omluvitelný) vztek příslušníka střední třídy, který, za své poslání pokládaje cosi více než výdělek (totiž, uplatnění onoho jedinečného, co v něm je), pak nevěřícně a popuzeně zírá, jak mu ten výdělek mizí před očima, ledaže by byl ochoten své skutečné a vyšší poslání (posledních pět slov prosím chápat jako tongue in cheek) odhodit, opustit a místo něj těch svejch mizernejch pět švestek spravovat s péčí řádného hospodáře.

    Oproti tomu zde na druhé straně je režim, v širším slova smyslu společnost a její uspořádání. Už jsme zde měli socialismus, který sliboval plné a radostné uplatnění všech individuálních kvalit každého jednotlivce, velkorysou počáteční krádeží – jakož i četnými drobnějšími dalšími – oproštěného ode všech nízkých pekuniárních starostí, a skončil tak, že vposledku si každej, včetně intelektuálů, tu příčku ještě nejspíš vyzdil sám. Protože nejenže socialismus byl ekonomicky naprosto neefektivní, ale taky v něm vůbec nefungovalo to, co bych mohl nazvat přirozená dělba práce.

    Jestli snad (libertariánský) liberalismus má znamenat, že každej, kdo má nějaký individuální kvality, je může nejlépe zhodnotit tím, že je v určitém okamžiku opustí a místo nich bude jen valit svou jimi dříve vyprodukovanou kuličku, to tedy děkuji pěkně. Takhle se prosím kriket nehraje. Nejenže to nemá nic společnýho s přirozenou dělbou práce, ale taky to je naprosto neefektivní ekonomicky.

    No nic, musím do terénu, kouknu sem zas večer.

  6. 906
    Schumacher says:

    904 Zpátečníku, „za své poslání pokládaje cosi více než výdělek “ právě v tom to vězí. Potenciální zákazníci nemusejí být téhož názoru na nabízené zboží. Prodejce se proto domáhá nějaké autority, aby jim odňala část jejich majteku – peněz a alokovala je daleko lépe než oni a to podle představ prodejce považujícího své zboží za cennější než odpovídá ceně a poptávce na dobrovolném trhu, čili prostě trhu, protože nedobrovolný trh je nesmysl. Prostě se domáhá toho aby za hulákání byl placen lépe než než ctěné publikum je ochotno. A aby mu třeba bylo placeno z peněz které někdo jiný dostává za kopání do něčeho kulatého. A máme tu socialismus jako vyšitý.
    Už z toho úplně modrám….

  7. 907
    Modrý pták says:

    Zpátečníku, když si uvědomíte, že akcie není ničím jiným než nebankovním úvěrem, tak se to zcela projasní. Pan Kniha nedostane úvěr v bance, tak jde např. za panem Obličejem a půjčí si od něho a dá mu protihodnotou akcie. Rozdíl je pouze v tom, že v bance by se dostala akcie do bilance jako aktivum proti úvěru, která podléhá státní regulaci. Zatímco v transakci obou pánů je to záležitost jen jejich. Proto také „splasknutí“ dotcom bubliny nikoho příliš nerozházelo – byla to soukromá věc a akcie nebyly v aktivech bank. U hypoték to je humbuk, protože se deriváty dostaly do bilance bank, které by musely činit oprávky. Logicky (z jejich pohledu) pohrozily, že nebudou půjčovat a nebude růst. Byrokrati zahájili záchranou akci (ze soukromých problémů udělali veřejné), kterou Foundry nazval kreativně „hašení požáru benzínem“ a dodali jim likviditu. Takže je to jako v tom pěkném přísloví (nebo úsloví, není mně jasný rozdíl): když dva dělají totéž, není to totéž.
    Jinak finanční trhy (tam, kde se obchoduje s akciemi, dluhopisy atd.) nemá s reálným (skutečným) hospodářstvím (ekonomikou) vůbec nic společného. Nejméně 30 let je to ventil, kterým se upouští pára pod pokličkou. Prostě se tam umisťují (alokují) nadbytečné peníze, které chrlí komerční a centrální banky. Holky a kluci si tam hrají hru na byznys, jehož jediným smyslem je vyvolat iluzi, že jsou užiteční. Analogicky je to stejné s úřady práce (a dalšími byrokratickými institucemi) – také si hrají hru na zprostředkování práce, kterou nikdy a nikomu nezprostředkují.
    Bez ohledu na A) kecy ekonomů hlavního proudu, B) žvásty státních zaměstnanců, C) plky pseudopodnikatelů napojených na A) a B), si reálná ekonomika vede každoročně stále lépe. Skutečné statky jsou stále levnější a kvalitnější a je jich více. Když se kouknu ven, tak je to jasné a když kouknu např. na dobu dožití, tak je to nejjasnější. Kdybychom uvedeným skupinám dali na jejich mrzké živobytí a oni seděli doma (pod slibem, že nebudou vykonávat žádnou „blahodárnou“ činnost, kterou si léčí mindráky z vlastní neschopnosti činit něco kloudného), tak by bylo ještě lépe. Protože ty skupiny skutečné statky (reálné komodity) jenom spotřebovávají a žádné skutečné statky nevytvářejí.
    Tohle není žádná teorie, to je popis světa kolem nás. Ty teorie pouze popisují, kolik reálných statků bylo vyplýtváno, protože nesměli být použity podle preferenční škály jejich tvůrců. Pokud se tady objevují ti „tvorečkové se šroubováčky“, jak to zmínil včera Schumacher, tak to jsou ty výše jmenované skupiny. Samozřejmě, že jednají podle vlastních preferencí v souladu s „human action“. A veškeré náklady na jejich činnost lze vyjádřit (ekonomickou hantýrkou) jako náklady zločinu. Zločin však není primárně ekonomickou záležitostí, ale etickou.
    Takže skončím poněkud neomaleně: nechám si znovu odvyprávět příběhy o suverénech, protože stát přece neexistuje an sich a kdo tím suverénem vlastně je. V demokracii.

  8. 908

    aha jirko to mas pravdu.
    hmmm hele a nechces tedy delat nejakej vyzkum aby z toho odvodu zustalo na muj rybnik ?
    ni 😀

  9. 909
    Andy says:

    kdo tím suverénem vlastně je. V demokracii.-…

    Všeholid, samozřejmě. Zaasfaltovanej až po uši.

  10. 910
    martin TT says:

    A Klobouky jsou zase slavné – rozhodčí Adámek je z paneláku na kraji Valašských Klobouk a neotvírá kameře Novy. Kurňa, jakoby ten nekolkovaný alkohol a vajíčka z Polska nestačily. Nakonec se proflákne ještě ten pašerácký tunel z našeho sklepa a mám po kočičkách.

  11. 911
    Pavel Kořenský says:

    Ad 883 – no ono je celkem jedno co ten Pilip připomíná. Kdyby raději místo smolení nesmyslných traktátů o EU věnoval čas tomu, aby vzal do ruky řemen a přiložil ho pozadí svého pitomka, nemusel by tento propadat se šesti předmětů a být třídním rekordmanem v počtu zápisů v třídní knize 🙂

    A třídní schůzky by mohly být o notný kus kratší.

  12. 912
    Pavel Kořenský says:

    Oops. „na pozadí“ a „ze šesti“ pochopitelně.

  13. 913
    Zpátečník says:

    Ba ne, Schumachere, tak to není (906). Jednak před druhou světovou válkou do financování opery příliš veřejných peněz nešlo (leda snad ve Francii, ale tam dotyčnej myslím skoro nepůsobil). Za druhé, když se tak rozpomenu na rodinný histórie, byla to maminka tý tetičky, s níž tam bohatství přišlo, ne její tatínek, to byl pouhej českej úředník působící v jedné cizí zemi, byť úředník mimořádně ambiciózní. A ten tetiččin strejček byl bratr oné maminky. Z toho plyne, že peníze se tam dostaly od jejich rodičů, což mimochodem byli (velko)obchodníci z prostředí, které se námořním obchodem živilo tou dobou už asi 700 let. Z toho tudíž plyne, že dotyčnej, kdyby byl chtěl, mohl bejt taky lecčíms jiným, třeba i zahalečem z povolání; a pokud se, nejspíše k pramalé radosti svých rodičů, někdy ještě v 19. století rozhodl pro operní zpěv, zřejmě to opravdu cítil jako své poslání (jakkoliv ironicky jsem to slovo předtím napsal). Jiná věc ovšem je, že když posléze daleko zanesl věk onen časů vztek a z majetku té rodiny učinil pouhou vzpomínku na vyprávění o drahých kovech zakopaných v jedné odsud hodně vzdálené zahradě, se strýček tetičky mohl tímto svým posláním – ať již skutečným či pro někoho jen domnělým – živit až do smrti. (Zajímavé je, že dnes užívám slovo vztek již podruhé, s touto závorkou potřetí.)

    Odbočka, ač ne zcela jinam: Té tetičce, přestože rovněž byla hudebně nadaná, rozmluvil (snad v časech první světové války, kdy shodou okolností oba opět chvíli žili v jednom státě) myšlenku, jíž tehdy pojala – zčásti z nedostatku lepších příležitostí, zčásti možná i z jakéhosi počínajícně probublávajícího pocitu poslání –, totiž že by se opernímu zpěvu mohla věnovati taktéž. Místo toho pak v životě dělala leccos jiného; a protože v dětství mívala francouzskou guvernantku (Mlle tuším Tetier – měl bych si to ověřit v jejích zápiscích –, patrně permanentně roztrpčenou, v jakých dálavách si musí vydělávat na chleba), od níž získala znalost francouzštiny i francouzskou výchovu, umožnilo jí to, když potom zůstala ve 20. letech opět v jiném státě bez rodičů, bez grešle majetku a bez příjmu, živit se sama jako francouzská guvernantka v rodině jednoho prominentního spisovatele, která náhodou byla – v rozporu s jeho neochvějnou levicovostí pouze zdánlivém – bohatá. Teprve ten, kdo do sebe takovéhle historky nasaje, se přiblíží pochopení skutečného obsahu pojmu střední třída (či, chcete-li, buržoasie), a zbývá mu učinit už jen jediný krok, totiž uvědomit si tu zásadní věc, že buržoasie je zde prvotní a liberalismus z ní až odvozený.

    Ale, abych se nehrabal jen v polozapomenutých historkách z dávných dob před proliferací sociálního státu – mám dojem, jako kdybyste, Schumachere a/nebo všichni libertariáni, tvrdili, že je čistě problémem Bobbyho Fischera, jak zpeněží svůj jedinečný šachový styl, nenapodobitelný, vysoce efektivní i zářivě efektní, a navíc že je čistě jeho problémem, jak a zda se mu podaří majetek, který si tím vytvořil, v dnešním světě uchovat dlouhodobě. Já naopak říkám, že pouhý pohled na Fischera komukoliv i jen minimální vnímavostí obdařenému ukazuje, že přinejmenším to druhé po něm ani v nejmenším nelze spravedlivě požadovat; a budeme-li tak (pod praporem liberalismu) snad i přesto pošetile činit, poškodíme nejen Fischera, ale též sami sebe a celý náš svět, který tím jen posuneme k šuntovitosti a jisté zglajchšaltovanosti, víceméně tedy právě tím směrem, jímž ho posouvá veškerý socialismus.

  14. 914
    Zpátečník says:

    … akcie není ničím jiným než nebankovním úvěrem… (907) No nevím, Modrý ptáku, také u ní jsou hlasovací práva (a zrovna těch jakožto drobnej akcionář nejsem schopen účinně využít). Teoreticky mohu skoupit třeba majoritu ve společnosti Coca-Cola a tuto předělat na fabriku na balistický střely poháněný CO2 (se zachováním chráněného vzoru – tvaru lahve). Zkrátka, nechce se mi nějak věřit, že akciová forma vlastnictví a reálná ekonomika jsou navzájem zcela disjunktní.

  15. 915
    Pavel Kořenský says:

    Zpátečníku: ad 914.

    Akcie skutečně není z ekonomického hlediska nic jiného než dluhopis. To, že vlastnictvím akcií získáváte nějaké hlasovací právo je zcela irelevantní. Podstatné je to, že za akcii jste zaplatil svými penězi a o tyto peníze se zvýšila aktiva té akciové společnosti.
    Jestli se později svým rozhodnutím (využitím hlasovacího práva) rozhodnete tuto společnost pohřbít nebo naopak povznést je úplně jedno a jde o zcela jinou záležitost.

    A ano, v dnešní době jsou ceny akcií a reálná ekonomika naprosto disjunktní množiny. Akciový trh není (a víceméně nikdy ani nebyl) nic jiného než trh s ilusemi. Ceny akcií skutečně nejsou v žádném vztahu k tomu, co firma vlastní, co produkuje a jaké jsou její reálné hospodářské výsledky. Pro přesnost, mluvím o akciích firem obchodovaných na burse, ne o veřejně neobchodovatelných akciových společnostech.
    Kdyby ty ceny akcií měly nějaký vztah k realitě, nemohlo by se dít to, co se běžně děje, že jeden den spadnou ceny víceméně všech akcií na DJIA o 4% a během dalších dvou dnů vzrostou třeba o 6% nebo že během tří měsíců poklesnou o 40% a pak zase během měsíce o 60% narostou v případě firmy vyrábějící stavební stroje (tedy konkrétní strojírenské výrobky, které lze dělat dobře nebo špatně, ale nelze je jeden měsíc dělat blbě a druhý dobře).

  16. 916
    Pavel Kořenský says:

    Podobně, pokud by se cena akcií odvíjela od skutečné hodnoty firmy, nešlo by akcie shortovat (tedy provádět spekulaci na pokles ve stylu: půjčím si milion akcií, ty prodám postupně za 1000-500 a tím vyvolám panický pokles ceny těchto akcií. Až cena klesne na 500 za akcii, tak jich milion koupím, vrátím je a zisk cca. 250.000.000 si strčím do kapsy).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *