Zdeněk QUIVIS

V devatenáctém století se vedly války a celkem bylo jasné, že šlo o moc , o  nezávislost  či o území. Byly to především výboje Napoleonovy, německé války s Francií nebo Rakouskem či  války s Turky.

Ve dvacátém století to začalo první světovou válkou (pokud nebudeme uvažovat i války o moc mezi Ruskem a Japonskem). To byla válka o moc, o vládu nad určitými územími a  o  nezávislost  některých národů. Po jejím konci vznikl ovšem v Evropě stát, který byl založen na nových vztazích v ekonomice. Byl to SSSR, řízený komunistickou ideologií.  Pokusy o její rozšíření byly celkem rychle eliminovány (třeba Maďarská republika rad).  SSSR byl zpočátku slabý a tak nějaké společné pokusy o jeho eliminaci se nekonaly. Spíše  potom, co tam na několik let uplatnili NEP (ekonomiku včetně soukromého  vlastnictví),  měl Západ spíše zájem na výdělku  z  obchodování s komunistickým Svazem. Z té doby jsou doložena i rozsáhlá zaměstnávání západních odborníků v sovětském hospodářství.

Politická situace v Evropě se ovšem změnila nástupem Hitlera k moci. Začalo zřetelné rozšiřování Hitlerova panství (anšlus Rakouska, anexe našeho protektorátu) nebo italské výboje v Africe. Sovětský svaz sice ekonomicky vyrostl, ale v porovnání s Německem dostatečně silný nebyl. Proto jakmile Stalin pochopil přípravu výboje Hitlera směrem na Polsko, pokusil se o zastavení dalších Hitlerových výbojů na Východ podpisem smlouvy Ribbentrop –  Molotov.  Hitlerovi to vyhovovalo, protože si na čas uvolnil ruce vůči Západu, který se (spíše řečmi než vojenskou silou) zastal Polska a naopak SSSR za smlouvu platil dodávkami surovin Hitlerovi.

Dobře plánovaný Hitlerův útok na západní Evropu byl úspěšný a kromě vzdorující Velké Britanie padla celá Západní Evropa do Hitlerova područí. To uvolnilo Hitlerovi ruce k rozhodnutí zaútočit na SSSR, aby mu  zdroje surovin patřily a nemusel za ně platit (jak to do té doby musel Švédsku či SSSR). A tak se otevřela fronta na východě. Je dokladováno, že to pro Stalina bylo takové překvapení, že se týden neobjevil veřejně.

Západ neměl na vybranou, porážka SSSR by dala Hitlerovi obrovskou materiální moc a Západ by byl na ústupu. Proto musel Západ rozhodnout co je mu bližší – zničení komunistické ideologie nebo porážka Hitlera. Rozhodnutí padlo – spojenectví s SSSR proti Hitlerovi.  Stalin měl vojenskou lidskou sílu, ale než se rozběhly na válečnou výrobu továrny kolem Uralu, byly obrovské dodávky vojenského materiálu (hlavně z USA) konvoji do Murmanska nezbytností.

Další vývoj druhé světové války je známý. Hlavní fronta proti Hitlerovi byla na východě, západní spojenci vyhnali Hitlera ze Severní Afriky a bojovali s ním v Itálii. K invazi ve Francii došlo opravdu v době, kdy už byl Hitler z Ruska vyhnán a  Rudá armáda mířila na Německo. Nakonec skutečně Hitlerovo berlínské hnízdo dobyli Rusové.

Důsledkem druhé světové války bylo zmohutnění SSSR.  Stalin využil porážku Hitlera ve Východní Evropě k tomu, že pro SSSR vytvořil předpolí socialistických států.  Západ to pocítil jako nebezpečí rozšíření komunistických myšlenek, jak na to poprvé upozornil Churchill v projevu v americkém Fultonu v r. 1947.  Následně v r. 1949 vznikl pakt NATO a několik let poté i Varšavská smlouva.

Ve světě tedy proti sobě stály dva bloky – západní s kapitalistickou ideologií a východní s komunistickou ideologií. Oba bloky měly jaderné zbraně, takže nedošlo k vojenskému střetu, ale k tzv. Studené válce. Vojenské oťukávání sice občas bylo (Korea, Vietnam), ale  otevřená válka obou bloků se nekonala.

Šlo hlavně o ekonomické soupeření, ve kterém to komunistický blok v r. 1989 prohrál. Východní blok se rozpadl a komunisté přišli o moc. V určité chvíli (jak to vyhlašoval i náš Havel) to vypadalo na ukončení soupeření obou bloků. Vítězně z celé Studené války vyšla velmoc USA.

Ovšem i když došlo ke zhroucení komunistické ideologie, soupeření neustalo. Nešlo už o spor ideologií, ale o spor, bude li ve světě jedna západní nebo i druhá východní velmoc.  Bohužel.

V současnosti je zneužíván spor Rusko – Ukrajina (původně vyvolaný snahou nově vzniklé ukrajinské vlády potlačit snahy ruské „menšiny“ na východě Ukrajiny o určitou autonomii) k tomu, aby bylo Rusko válkou vyčerpáno a nebylo silným protivníkem Západu. Bohužel výsledkem je utrpení civilního obyvatelstva a vraždění vojáků v probíhající válce.

Ideologický spor to už není (komunistické učení padlo), o civilizačních sporech se dalo mluvit třeba při vytlačování původního indiánského obyvatelstva do rezervací, takže dnes to můžeme hodnotit jen jako pozemský spor o moc.

16.11. ráno zemřel Jura Pospíšil

PeS :
Vážení,

tak až teď budete vzpomínat na Pavla Kočího a další, co už jsou na tom druhym břehu, vzpomeňte také na Juru-p. Kocour psal, že včera ráno se i on odebral na ten druhý břeh. Škoda ho, rád jsem s ním diskutoval. A nejen o politice, ale často také o metodologii.

Mimo to, že byl politik, tak byl také velice dobrý psycholog a autor několika diagnostických metod.

Ostatní ho možná znali z BFPT u domácího pána, kam se snažil pravidelně jezdit. Tak na něj vzpomínejte v dobrém, protože dokud na něj budeme vzpomínat, bude tu stále s námi. Stejně jako Klaun Parafín, Rejpal, Rpuť, Bohouš a další…

I já vzpomínám v dobrém. Nejen na velké věci které dokázal – např. hladké rozdělení ČSLA mezi Čechy a Slováky, na jeho působení v Bruselu, ale hlavně na to že si poměrně často našel čas sem zajet si popovídat i mimo BFTP, na to jak rád fotografoval – mám od něj spoustu fotek a na jeho názory na svět a politiku.

Škoda ho. 🙁
I

1. „Okamžitě znovu vydejte můj exekutivní příkaz z roku 2020, který obnoví prezidentovu pravomoc odstranit nepoctivé byrokraty.“

2. „Vyčistěte všechny zkorumpované aktéry v našem národním bezpečnostním a zpravodajském aparátu.“

3. „Úplně reformujte soudy FISA, které jsou tak zkorumpované, že soudcům zdánlivě nezáleží na tom, když se jim lže v žádostech o zatykač.“

4. „Odhalit podvody a zneužívání moci, které rozdělují naši zemi.“

5. „Zahájit velký zásah proti vládním únikům, kteří se domlouvají s falešnými zprávami, aby záměrně falešně vyprávěli a podvraceli naši vládu a naši demokracii.“

6. „Udělejte každý úřad generálního inspektora nezávislý a fyzicky oddělený od útvarů, na které dohlížejí, aby se nestaly ochránci hlubokého státu.“

7. „Požádejte Kongres, aby zřídil nezávislý kontrolní systém, který by neustále monitoroval naše zpravodajské agentury, aby bylo zajištěno, že nešpehují naše občany nebo nevedou dezinformační kampaně proti americkému lidu, nebo že nešpehují něčí kampaň, jako špehovali mou kampaň. .“

8. „Pokračujte v úsilí zahájeném Trumpovou administrativou přesunout části rozlehlé federální byrokracie do nových míst mimo Washington Swamp.“

9. „Pracujte na zákazu federálních byrokratů přijímat zaměstnání ve společnostech, se kterými obchodují a které regulují.“

10. „Prosadit dodatek k ústavě, který zavede omezení funkčního období členů Kongresu.“

Tak mu můžeme držet palce. U nás by to bylo na trestný čin „vyhrožování skupině obyvatel“ .

Ahoj všichni!
Tak jsem zpět, operaci jsem zřejmě přežil i když s drobnými překvapeními. Např. že prý mám cukrovku. Ovšem když mi ráno změřili glukozu, tak vypuklo hemžení a ještě před operací do mě nakapali půl litru glukozy. A pak už jsem byl alespoň na 3,5. Přesto jsem dostal rozsáhlý elaborát o tom, co mohu a co jako cukrovkář nesmím. Pochopil jsem z toho, že smím umřít hladem. 😉
Ale takový už je život. Přesto musím tu prachatickou nemocnici pochválit! Třeba je to trochu i tím, že je v Prachaticích zdrávka a budoucí sestry se učí, jak by to mělo vypadat.
Na tancování, natož na kydání a krmení koní, to zatím není, ale řekl bych, že se to lepší ze dne na den. Příští týden tam zase pojedu, vyndat stehy a na kontrolu, ale předpokládám, že to bude bez komplikací.
Takže se pomaloučku vracím do života, vyřizuji resty a metodicky to tu řídím. 😀 😀

Dušan Neumann

Ok, tady je česká verze. Trochu zkrácená, ale doplněná o data, která uvedená tvrzení dokumentují:

Podíval jsem se na prezidentskou debatu znovu. Při druhém sledování ještě více vynikla skutečnost, že nešlo o debatu, ale o paralelní citování politických klišé, plné nepřesností, přehánění, zavádějících zjednodušení i pustých výmyslů s cílem co nejvíce očernit protivníka. Těm, kdo dlouhodobě sledují  Donalda Trumpa se jeho projev musel zdát horší než Kamaly Harrisové, protože Trump do debaty nevnesl nic nového, přínosného. Zdál se mi méně připravena zpočátku sebejistý, že vicepresidentku prostě smete taktikou poukazující, že za 3 a půl roku ve funkci prakticky nedokázala vůbec nic ani neukázala nějaké vůdčí vlastnosti. Netrvalo dlouho a snad každému diváku bylo jasné, jak se zmýlil. Harrisová zaútočila na jeho slabé osobní stránky, na jeho téměř totální neschopnost sebereflexe a sebekritiky. Dokázala Trumpa vytočit k neuváženým reakcím často na hraně sebeovládání. Nejmarkantnější to bylo v jeho opakovaném tvrzení, že ve Springfieldu, Oh, imigranti loví psy a kočky a jedí je. Naprosto zbytečná a image poškozující emotivní reakce. Trump se prakticky nedostal k detailnějšímu představení vlastní ekonomické a politické vize a zůstal u obecných prohlášení.

Zaznamenal řadu problematických tvrzení, některá z nich vyloženě byla vyloženě absurdní.

Hned na počátku, Kamala napadla Trumpa zcela z palce vycucaným tvrzením, že chce zavést dvacetiprocentní federální daň z prodeje. (Obdoba evropského DPH). Což Trump kategoricky popřel. Opětoval, že jen navrhuje zavést reciproční cla na dovoz zboží ze zemí, které zneužívají výhodu nižších amerických cel ( zejména na čínské zboží).

Trump opakovaně prohlásil, že během svého působení v Bílém domě „neměl žádnou inflaci“. Podle časopisu Forbes vzrostly ceny za prvních 42 měsíců Bidenova funkčního období celkově o 19 % ve srovnání s 6 % za prvních 42 měsíců Trumpova funkčního období.

Harrisová uvedla, že jako jediná z kandidátů prosazuje ekonomiku příležitostí, která nastartuje vzrůst střední třídy, zatímco Trump se stará jen o bohaté. Propagovala svůj vlastní plán na daňovou úlevu na děti ve výši 6 000 dolarů a daňový odpočet 50 000 dolarů pro začínající malé podniky. „Můj soupeř naopak svým plánem chce udělat to, co už udělal dříve, tedy poskytnout snížení daní miliardářům a velkým korporacím, což bude mít za následek zvýšení amerického deficitu o 5 bilionů dolarů,“ řekla Harrisová. Jenže Trumpův zákon o snížení daní a pracovních místech (Tax Cuts and Jobs Act) přinesl 82 % osob se středními příjmy snížení daní, které podle FactCheck.org činilo v průměru asi 1 050 USD. I ministryně financí Bidenovy a Harrisovy vlády Janet Yellenová uznala, že Trumpův zákon o snižování daní a pracovních míst z roku 2017 snížil daně všem. Ze snížení daní měli prospěch zaměstnanci střední třídy, neboť růst mezd se v letech následujících po snížení korporátních daní zvýšil přibližně o 1 400 dolarů. Údaje Úřadu pro sčítání lidu ukázaly, že reálný příjem domácností dosáhl v roce 2019 historického maxima a vzrostl o 4 400 USD (meziroční nárůst o 6,8 %). Podobně údaje IRS ukazují, že průměrné efektivní daňové sazby v roce 2018 klesly o 9,3 %. Snížení daní v poměru k zaplaceným daním v roce 2017 bylo největší u Američanů s nejnižšími příjmy a nejnižší u 1 % nejbohatších,

Trump opakovaně tvrdí, že Harrisová je zakuklená marxistka už výchovou z domova.

Tvrzení, že otec Harrisové je marxista, ověřil levicově orientovaný “fact-checker web” Snopes jako „pravdivé“. Donald Harris, nyní již penzionovaný profesor ekonomie, byl autorem knihy „Akumulace kapitálu a rozdělování příjmů“ z roku 1978. Obsahuje myšlenky týkající se teorie kapitálu Karla Marxe. Levicově orientovaný The New Yorker o Donaldu Harrisovi napsal, že je „uznávaným marxistickým ekonomem z Jamajky, který po desetiletí vyučoval na Stanfordově univerzitě“.

Nelegální přistěhovalectví je mezi voliči v prezidentských volbách v roce 2024 jedním z nejdůležitějších témat.

Moderátor  Muir se na začátku zeptal Harrisové, proč Bidenova administrativa, v níž měla hrát roli “hraniční carevny” čekala „až do šesti měsíců před volbami“, aby přijala opatření omezující nelegální překračování hranic.

Harrisová se odpovědi vyhnula a zaútočila na Trumpa, že se postavil proti Demokraty navrhovanému zákonu o hranicích, který v Senátu dvakrát neprošel. Jenže se už nezmínila, že neúspěšný návrh zákona nařizoval ministerstvu vnitřní bezpečnosti uzavřít jižní hranici „v období sedmi po sobě jdoucích dnů, pokud bude každý den zadrženo 5000 a více ilegálních imigrantů. Harrisová obvinila Trumpa, že bývalý prezident „zavolal“ a řekl republikánským členům Kongresu, aby zákon „zabili“, což je zjevný nesmysl. Pro zákon hlasovali pouze 4 Republikáni. I kdyby byl zákon schválen, předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson by ho vetoval.

Sporná jsou i čísla. Zatímco oficiální zdroje uvádějí 8.5 milionu (zadržených a propuštěných) ilegálních přistěhovalců, Trump mluví o 15 a více milionech neboť ty, kteří přes hranici prošli,  nikdo neeviduje.

Nejsilnější zbraní Kamaly Harrisové, zejména pro získání přízně voliček, je zrušení federálního zákona o potratech za Trumpovy administrativy.

„Donald Trump vlastnoručně vybral tři soudce Nejvyššího soudu s úmyslem, zrušit zákon o potratech Roe & Wade z roku 1973 a zcela potraty zakázat.” obvinila ho Harrisová

Když Trump řekl, že podporuje výjimky z omezení potratů v případech znásilnění, incestu a ohrožení života matky, Harrisová opáčila, že „ve více než 20 státech platí Trumpovy zákazy potratů, které činí poskytování zdravotní péče lékařem nebo zdravotní sestrou trestným činem“.

„Podívejte, toto je problém, který naši zemi rozděluje už 52 let,“ řekl bývalý prezident. „Každý jednotlivý stát hlasuje. Nyní je to hlasování lidu. Není to vázáno na federální vládu.“ Nyní odpovědnost nesou samotné státy. Jediné, co Trumpovi soudci Nejvyššího soudu udělali, že umožnili státům, aby si samy vytvářely zákony.

Na otázku, zda ona podporuje nějaká omezení potratů, se otázce vyhnula a místo toho prohlásila, že „absolutně podporuje obnovení zákona Roe v Wade“. Podle Harrisové několik států má „Trumpovy zákazy potratů“, díky kterým „je pro lékaře nebo zdravotní sestru trestné poskytovat zdravotní péči“, pod hrozbou vězení a „nedělá žádnou výjimku, dokonce ani v případě znásilnění nebo incestu“. Ve skutečnosti v každém státě je výjimka pro případ, že těhotenství ohrožuje život ženy. Trump také několikrát potvrdil, že nepodepíše žádný federální zákon omezující potraty. Její tvrzení, že potraty v pozdním těhotenství nikde neprobíhají, nepotvrzují údaje z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí, které zaznamenávají, že po 21. týdnu těhotenství jsou provedeny tisíce potratů. Zjištění CDC navíc nezahrnují zprávy z nejméně čtyř států podporujících potraty (Kalifornie, Maryland, New Hampshire a New Jersey), což naznačuje, že počet potratů v pozdním termínu v USA je pravděpodobně mnohem vyšší.

V diskusi o zahraniční politice Harrisová uvedla, že Trump obdivuje autokraty, a řekl, že bude diktátorem „první den“ svého prezidentství. Odvolávala se na rozhovor Trumpa s komentátorem Hannity jež se ho během rozhovoru žertem zeptal, zda by chtěl být diktátorem. Tak jako to dělají právě teď?“ Trump se vyjádřil o Bidenově a Harrisově vládě. „V historii naší země se to, co se nám stalo, opět nikdy předtím nestalo, kvůli nesmyslům, kvůli ničemu, vymyšleným obviněním. Já říkám: ‚Ne, ne, ne, kromě prvního dne‘. Zavřeme hranice a budeme vrtat, vrtat, vrtat. Kromě toho nejsem žádný diktátor.“ Bylo to sarkasmus.

Jakoby Trump netušil, že Demokratům chybí smysl pro humor. Moderátor Muir to jen potvrdil, když vstoupil do debaty a prohlásil: “já v tom žádný sarkasmus necítil”,

čímž neomluvitelně porušil etická pravidla moderování a potvrdil, že je jen dalším Trumpovým protihráčem. Divím se, že Trump v tom okamžiku debatu pro předpojatost neukončil.

Při diskusi o clech na zboží z Číny Harrisová uvedla, že Trump děkuje čínskému vůdci Si Ťin-pchingovi za jeho kroky během pandemie COVID-19.

Měla pravděpodobně na mysli Trumpův příspěvek na X, který zveřejnil 24. ledna 2020, který zveřejnil ještě před prvním případem COVID registrovaným v USA.

„Čína velmi tvrdě pracovala na potlačení koronaviru. Spojené státy si jejich úsilí a transparentnosti velmi váží. Všechno dobře dopadne. Zejména chci jménem amerického lidu poděkovat prezidentu Siovi!“,

Trump se později velmi kriticky vyjádřil na adresu Číny a poukázal na tuto asijskou zemi jako na místo původu nákazy.  „V prvních dnech výskytu viru Čína zablokovala cestování na domácím území, zatímco umožnila letům opustit Čínu a nakazit svět,“ řekl Trump v projevu v OSN v září 2020. „Čína odsoudila můj zákaz cestování do své země, i když zrušila vnitrostátní lety a uzavřela občany ve svých domovech.“ Později Trump mluvil o COVID19 jako o čínském viru, za což byl tvrdě kritizovám v mediích.

V jednom z nejpodlejších útoků označila Harrisová Donalda Trumpa jako odsouzeného zločince, přestože ještě nebyl odsouzen – kromě “náhrady ve výší 85 milionů dollarů za obtěžování novinářky, která si ani nepamatuje kdy se to někdy před třiceti lety stalo (proti rozsudku se odvolal). Trump zdůraznil, že vyšetřování na federální i státní úrovni prosadila Bidenova-Harrisova administrativa. Je to příklad “války zákonem”. Na každém z těch případů se přímo i nepřímo podílelo Ministerstvo spravedlnosti Bidenovy administrativy pod vedením generálního prokurátora Merricka Garlanda, které jmenovalo zvláštního poradce Jacka Smithe, aby vyšetřil Trumpa v kauze dokumentů a Trumpovo zpochybnění výsledku voleb v roce 2020. Od okresní prokurátorky Fani Willise v Atlantě po procesy v New Yorku je to pokus znemožnit Trumpovi vést normální předvolební kampaň.

„Všechny tyto případy byly zahájeny jimi proti politickým oponentům a já většinu z nich vyhrávám a zbytek vyhraji při odvolání,“ řekl Trump.

Harrisová napadla i Nejvyšší Soud: „Nejvyšší soud Spojených států nedávno rozhodl, že bývalý prezident by byl v podstatě imunní vůči jakémukoli pochybení, pokud by znovu vstoupil do Bílého domu,“ tvrdí Harris. Samozřejmě, je to jinak.

„Prezident nepožívá imunity za své neoficiální činy a ne vše, co prezident dělá, je oficiální. Prezident nestojí nad zákonem,“ napsal v červenci předseda Nejvyššího soudu John Roberts ve většinovém stanovisku: „Podle rozdělení pravomocí nemůže být prezident stíhán za výkon svých základních ústavních pravomocí a má nárok alespoň na předpokládanou imunitu před stíháním za své úřední úkony. Tato imunita se vztahuje stejně na všechny osoby v Oválné pracovně.“munita se vztahuje pouze na ústavní pravomoci a částečně na úřední úkony. Imunita se rovněž vztahuje na každého uživatele Oválné pracovny, nejen na Trumpa.

Další z nesmyslných tvrzení Harrisové: „Pochopte, že je to někdo (Trump), kdo otevřeně řekl, že by ukončil platnost ústavy Spojených států,“ řekla.Což Trump pochopitelně popřel. Soudný komentátor by se touto blbostí snad ani nezabýval, kdyby se nejednalo o prezidentskou debatu.

Takto bych mohl pokračovat na několik stránek textu. Často se útoky týkaly záležitostí českému čtenáři zcela cizích jako je Projekt 2025 skupiny konzervativních osobností sdružených v Heritage Foundation, který Trump ani nečetl, a mohl bych uvést řadu dalších méně podstatných podrazů, jichž se trojice Kamala Harrisová s významnou podporou komentátorů TV ABC dopustila.

Trumpovou chybou bylo, že na ně nebyl dostatečně připraven a vyzbrojen, ale z lidského hlediska se mu nelze divit. Lze si jen přát, aby tento zmanipulovaný útok prohlédla většina amerických voličů a podle toho se v listopadu rozhodla.

Tak zkouším, zda je u toho minulého moc komentářů (přes 3800) anebo je to zablokované celé.

MaYda

„Ministerstvo pro místní rozvoj slibuje, že díky novele by se měla zkrátit lhůta pro povolování staveb. Například k zahájení stavebního řízení na rodinný dům by se měl úřad vyjádřit do sedmi dnů od obdržení bezchybné žádosti. Žadatel by pak měl získat stavební povolení už za 30 dní místo obvyklých dvou až tří měsíců. Větší stavby bude muset úřad ve stavebním řízení posoudit do 60 dnů a složité stavby, jako jsou například dálnice, do 120 dnů. „

Zdroj:  https://www.lidovky.cz/domov/stavebni-rizeni-urad-digitalizace-povolovaci-proces.A240722_171450_ln_domov_rkj?zdroj=LN_top

Cha, cha. Odhlédnu od toho, že ministerstvo žije na nějaké jiné planetě, protože za svou dlouhou praxi nepamatuju, že nějaké stavební povolení bylo vyřízeno do tří měsíců. Kdyby napsali roky, bylo by to blíž k realitě. Než totiž žádost dovedete do „bezchybného“ stavu, t. j. se všemi papíry, stanovisky a posudky, co to musí mít, tak je to zdlouhavý a složitý proces, který nezačíná podáním žádosti na stavební úřad, ale zajišťování všech možných dokumentů podle kdejakých zákonů a předpisů jestli ten poslední finiš trvá měsíc nebo dva není zas takový rozdíl.

Nicméně – pokud jste za starého stavebního zákona chtěli opravovat fasádu na činžáku, šlo o tzv. údržbové práce, které stavební úřad neřešil.  Jen to museli schválit památkáři podle zákona o památkové péči, pokud šlo o stavbu v památkové chráněném území.

Takže pokud máte dům v památkově chráněném území, potřebujete projekt, kde Vám architekt popíše, jak moc je ta fasáda poškozená a co s ní zamýšlíte. Obvykle to obnáší pár stránek textu, situační nákres, aby bylo jasné, kde dům stojí a dva výkresy fasády – stávající stav a navrhovaný stav. Když chcete památkáře hýčkat, tak nějakou fotku. Když jsou hodně rozmazlení, tak chtějí restaurátorský průzkum fasády. To je všechno.

Do teď to fungovalo tak, že se ten pidiprojektík dal do podatelny na magistrát, v poslední době jen poslal datovou schránkou spolu s žádostí a protože to byla rutina, do 30 dnů jste měli souhlas památkářů a mohlo se předat staveníkovi a tím to pro vás obvykle končilo.

Začátkem července jsem podala žádost o stanovisko památkové péče k opravě fasády. Krásná historická fasáda, v poměrně dobrém stavu, jen odstranit nějaké to grafiťácké umění, opravit stopy po nějakých zásazích a drobná poškození a nový nátěr, v původních barvách.

A čekala jsem, že do třiceti dnů tu bude souhlas a já ho budu moct předat. S dokumentací a hlavně s fakturou, na to jsem se těšila pochopitelně nejvíc.

Nejdřív mi volala paní z odboru ochrany prostředí. Podivila jsem se, ochrana prostředí se nikdy k takovým drobnostem nevyjadřovala. Že prý nemůže najít, pod jaké stavební řízení to patří. Vysvětlila jsem jí, že jde o údržbu a že na to řízení není třeba, tudíž žádné není.

Tomu se zase divila ona. Asi půl hodiny jsme se dohadovaly, jestli musí být řízení nebo ne a že to vlastně neví, jak to podle stavebního zákona je. Nakonec jsme se dohodly, že se vyptám na stavebním úřadě, jestli to povolovat nebo ohlašovat chtějí. Paní, ke které jsem se dovolala, byla milá a vstřícná, ale nebylo to zcela v jejín komptetenci. Nicméně slíbila se poptat a cca po hodině mi volala, že to konzultovala s nadřízeným a ještě s právníkem a že usoudili, že to opravdu na řízení ani ohlášení není.  Napsala jsem to na magistrát v bláhové víře, že si nějak ujasní, že nechci přestavovat Hradčana, ale jen opravit fasádu a že papír od památkářů bude.

Papír je. Ale ne od památkářů, ale od Odboru územního rozvoje. Vyrozumění, že prý vydání koordinovaného závazného stanoviska  se posouvá z 30 dnů na 60.

Zavolala jsem tam, jestli to není omyl. Že jsem nežádala o koordinované stanovisko, ale o stanovisko památkové péče.

Bylo mi vysvětleno, že podle nového zákona lze vydávat jen koordinované stanovisko, které musí projít odborem památkové péče, odborem územního rozvoje a  odborem ochrany prostředí.

Že asi jejich zájmy opravdu nejsou dotčeny, a jde jen o formalitu, ale napsat to musí a protože jsou vzhledem k situaci přetíženi, tak to do těch 30 dnů prostě nestíhají a proto nezbývá než lhůtu na vydání prodloužit.

Co si na nich vezmete… Tak jsem tomu pánovi, co mi to vysvětlil, vyslovila soustrast a pochopení, protože není divu, že jsou zavalení, když se musí vyjadřovat i k věcem, o kterých dřív ani nevěděli, že to někdo na jiném odboru řeší a taky proto, že ten pán byl milý a slušný a nemohl s tím nic dělat.

Když to shrnu, tak pro takovou prkotinu jako je oprava fasády domu v památkové zóně to zjednodušení, které mělo nastat, znamená, že místo jednoho odboru se musí vyjádřit tři a trvá jim to o měsíc déle.

Tak to bych fakt chtěla vidět, jak se do 30 dnů zvládne kompletní stavební řízení.

Možná na té jiné planetě, kde naši zákonodárci a vláda žijou.

Quivis

Válka na Ukrajině  trvá snad už přes 800 dní.  Ovšem příčiny musíme hledat mnohem dříve.  A to naši politici a novináři opomíjejí. Pro ně vše začalo agresí Ruska v únoru 2022.

Ovšem počátek krize vznikl už  v r. 2008, kdy se konference NATO usnesla, že by do NATO mohla vstoupit i Ukrajina.  Tím by se „hranice mocností USA“ posunula přímo na hranici s Ruskem. Lze dohledat, že to už tehdy mělo negativní odezvu v Rusku.  Že takové přiblížení má obecně své negativní důsledky,  si můžeme připomenout z r. 1962, kdy SSSR začal instalovat své rakety na Kubě, nešťastných 100 km od hranic USA. TI, co tehdy sloužili v naší armádě,  si jistě připomenou, že asi 4 dny spali v botách za nepřetržité bojové pohotovosti. Pak se politici dohodli a desítky let byl klid. Prostě některé akce nemusí vyhovovat druhé straně.

No a počítaje rokem 2014  se to na Ukrajině začalo nějak hýbat. Nejdříve po demonstracích a střelbě  na kyjevském Majdanu padla   vláda (která byla zvolena v demokratických volbách)  a tehdejší prezident raději ze země uprchl, pak se k moci dostali ukrajinští nacionalisté a začali vystupovat proti rusky mluvícím spoluobčanům (ruské menšině na Donbasu). Ti si to nechtěli nechat líbit a nejdřív žádali jazykovou  autonomii a když ji nedostali, došlo k jakési občanské válce. Tu se pokusili uklidnit i západní státy, což vedlo v r. 2015 k podpisu tzv. Minských dohod.  Kromě stažení těžkých zbrani z linie doteku ovšem vojenské střety pokračovaly. Aniž by se do věci vložili západní účastníci Minských dohod a netlačili obě strany k jejich dodržení. Vedlo to k vyhlášení Donbasu za samostatný stát a následně k jeho rychlému uznání a následně připojení k Rusku.  Dnes je málo připomínaný (a nikdy nevyšetřený) incident z té doby, kdy nacionalistické bojůvky za Ukrajinu upálily v oděském Domě odborů příznivce Ruska. Také v té době začalo docházet k adoraci nacionalistických vůdců UPA, kteří se z nenávisti k Rusku připojili za 2. sv. války k Wehrmachtu. To šlo ještě pochopit (viz slovenská Rychlá divizia), ale že přitom docházelo k zvěrstvům vůči polské a české menšině na Ukrajině (za mlčení Němců) by se opomíjet nemělo.

Kromě toho v r. 2014  proběhla ruská anexe Krymu. To je taky zamotanější záležitost než vědí naši novináři. Krym si vybojovalo  Rusko na Turcích před pár stoletími a ten byl součástí Ruska až do doby, kdy ho, tuším, Ukrajinec  Chruščov připojil k Ukrajinské svazové republice.  Ve světovém tisku (u nás moc ne) byly v té době publikovány dokumenty amerického ministerstva obrany, podle kterých se se souhlasem Ukrajiny v Sevastopolu měly vybudovat objekty, vypadající jako americké kasárny. To bylo  na Putina asi moc a tak došlo k odtržení Krymu od Ukrajiny a k jeho opětnému připojení k Rusku.  Za Chruščova  se nějaké referendum o připojení nekonalo, komunistická partaj prostě rozhodla. Nyní si Putin dovolil přepych referenda a většina s připojením  k Rusku souhlasila (věrohodnost referenda nemohu komentovat).

No a na přelomu roků 2021 a 2022 se kolem hranic Ukrajiny začala soustřeďovat ruská vojska ( do té doby probíhaly střety ukrajinské armády se vzbouřeneckým Donbasem bez ohledu na Minské dohody evidentně s ruskou zbrojní pomocí Donbasu) a v únoru 2022 byla zahájena válka s Ukrajinou, kterou Rusové cudně nazvali „speciální vojenskou operací“.  Dál už o průběhu psát nemusím, vše je dobře známé, jen o těch počátcích a příčinách. Které jsem připomněl,  se dnes moc nemluví a nepíše. Před rokem to vypadalo pro Ukrajinu příznivě (náš ministr zahraničí se tehdy veřejně těšil na dovolenou na osvobozeném Krymu), ale dnes už to tak optimisticky nevypadá, volá se po zvýšení dodávek zbrani a munice Ukrajině a dokonce padly i náznaky přímého pobytu vojáků NATO na ukrajinském území.

Kdo chce nyní diskutovat o válce na Ukrajině, měl by vzít do úvahy, že pokud by se dodržely Minské dohody (Donbas by měl určitou autonomii v rámci Ukrajiny),  tak by se dnes neválčilo. A posměšná konstatování našich politiků, že „mírové rozhovory musí být vedeny podle not Ukrajiny“ by bylo možno konfrontovat s tím, že přiměří v Koreji už trvá asi 70 let a mírová dohoda zatím nevznikla, ale alespoň už neumírají vojáci na obou stranách.

Ahoj vespolek!
Tak stav blogu je takový, že tam je k dnešku 437 818 komentářů na 21 891 stránkách a ty výpadky způsobuje přeplněnost serveru. Takže je pár možností:
– čtete a vracíte se k 10 až 12 let starým příspěvkům a komentářům? Mohl bych nějaké ty nejstarší umazat?
– navýšit kapacitu serveru – mluvil jsem s tím administrátorem a předběžně jsme se dohodli na platbě asi 5000 ročně, což by zase mělo chvíli vydržet. Ale doba je zlá, Kamile… na to bych založil samostatný účet a potřeboval už nějaké příspěvky.
A druhého administrátora s přístupem na adm. blogu a ten účet, pro případ, že bych se jednou ráno probudil mrtvej.
– případně kombinaci obou možností

Budu ještě zkoumat, co s tím jde udělat. Ptal jsem se i na možnost toho část stáhnout a uložit na ext. disk. To prý s databází lze, ale pak mi to prý stejně nepůjde otevřít.
Na jiném serveru bude v podstatě ten problém stejný.

Sem mi prosím pište je názory a připomínky jen k tomuto tématu, abych to mohl vyhodnotit a nemusel to hledat mezi 4000 komentářů.
Díky!

Zkusíme nový příspěvek a pak to zkusím večer řešit.