Petr Kunetka
„Pojďme si říci dobrodružný příběh a romanci odehrávající se ve vzdálených exotických mořích… Ne, žertuji. Budeme se bavit o ekonomii a financích v zamračené Británii, pouze ke konci se krátce podíváme do Evropy“

Tato bublina, ač dnes prakticky zapomenuta, byla jednou z nejdůležitějších ekonomických událostí 18. století a – ač se tomu zkraje nebude chtít věřit – vykazuje obrovskou podobu s dnešním ekonomickým děním. Hlavně co se týče víry, že bohatství může vzniknout z ničeho.

Začněme představením prostředí, kdy vznikla. Anglie (neboli velká Británie, ke sloučení došlo zhruba v době našeho vyprávění) procházela dlouhou epochou neustálého válčení. Počínaje občanskou válkou a konče asi 30 let po konci našeho vyprávění). A jak víme, „inter arma“ se nedaří nejen můzám a zákonům, ale i ekonomice.

V roce 1710 se Robertu Harleyovi – významnému poslanci a politikovi Toryů – povedl pěkný kousek. Po delším období mimo moci se mu po roce politického přetláčení, kupčení a zákulisních dohod povedlo získat jmenování Chancellor of Exchequer (ministr financí) v nově vzniklé vládě.

Po velmi zběžném seznámení se situací jeho nadšení poněkud opadlo. Když si vyžádal jednoduchou bilanci, zjistil, že ministerstvo vlastní ca 5.000 liber (zhruba 15 milionů CZK). Na straně pasiv byla rukou naškrábaná poznámka „30 milionů evidováno, další dluhy zhruba 9 milionů liber“ (90 miliard, resp. 27 miliard CZK) – mimochodem, tento dluh ani dnes není zcela splacen.

Poté, co jej podřízení probrali z bezvědomí, začal vykazovat na politika obdivuhodnou aktivitu. Prvních bodem byl pokus o konsolidaci vykazování a účtování jednotlivých ministerstev a agentur, aby se povedlo alespoň upřesnit výši dluhu. Další nutností bylo zajištění peněz na výplatu armády – 300.000 liber.

Samozřejmě první bylo to, co napadne každého politika v dané situaci. Naštěstí pro anglické občany, v té dobé probíhaly zásadní spory a tahanice v parlamentu mezi Whigy a Toryi a zvýšení daní, či vypsání mimořádné dané bylo nereálné. Další klasické politické řešení – půjčit si u národní banky – selhalo na tom, že Bank of England byla pevně pod kontrolou Whigů.

Půjčky ze zahraničí, do té doby oblíbený zdroj, narážely na skutečnost, že fakt enormního zadlužení vlády již byl všeobecné znám, a navíc Anglie neustále s někým válčila… tento zdroj také vyschl.

Sir Harley ale nebyl žádný panikář. Po vyčerpání ortodoxních metod se začal ohlížet po něčem neortodoxním, něčem, co by bylo zcela nové a problém dluhu vyřešilo navždy.

Ačkoliv to není chronologicky správně, až nyní uveďme do hry pana Johna Blunta, sekretáře  Hollow Swords Blade Company (HSBC). Společnost měla kdysi dávno monopol na výrobu mečů, nicméně v té době již sloužila víceméně pouze jako zástěrka pro klasickou banku (banky mimo Bank of England byly ve Velké Británii zakázány). A HSBC se snažila proniknout do lukrativního businessu – půjčování peněz vládě.

Detail: Ačkoliv „divize mečů“ ještě působila, byla okrajovou a nemá na další události vliv (snad drobná zajímavost, tato divize se postupně stala společností Wilkinson Sword, která funguje dodnes).

Ačkoliv příjmení naznačuje opak, pan Blunt byl velmi chytrý. Další výhodou bylo, že jeho kreativita a podnikatelský duch byly doprovázeny neomezenou mírou morální flexibility.

Jeho entree na pole možného partnera sira Harleye bylo fenomenální. Britská vláda v Irsku začátkem 18. století znárodnila obrovské množství nemovitostí a pozemků, které patřily katolické šlechtě. S ohledem na to, že vláda potřebovala peníze, prodávala vše najednou, což tlačilo cenu dolů. Velmi zajímavé majetky byly nabízeny za velmi nízkou cenu.

Blunt viděl příležitost a rozhodl, že HSBC vykoupí co možná nejvíc tohoto majetku za co nejnižší cenu a posléze bude mít výnosy z nájmů, hypoték, půjček na nákup nebo prodeje. Drobnou překážkou bylo, že HSBC potřebovala více kapitálu (když opomenu naprostou drobnost, že většina těchto činností nebyla HSBC povolena). V té době se kapitál získával vydáním akcii, ale pan Blunt tento postup vylepšil. Nabídl výměnu akcii HSBC za dluhopisy ministerstva války, a to v nominální hodnotě.

Zde se poprvé projevil Bluntův génius. Takhle dobrá nabídka oslovila prakticky každého, kdo onen dluhopis držel. Vymáhat peníze od vlády, navíc konkrétně od ministerstva války, není moc slibný podnik. Tržní hodnota dluhopisu byla v té dobé ca 85 procent nominálu, takže výměna 1:1 za akcie firmy, která „jede“, byla velmi lákavá.

Došlo tedy k prudkému nárůstu poptávky… a tedy i tržní ceny… těchto dluhopisů. A jelikož o tom nárůstu Blunt věděl dopředu… Inu prosté HSBC měla na skladě obrovskou hromadu těchto dluhopisů. V tichosti koupených za původní cenu.

No dobrá, a k čemu to vše bylo? HSBC vykázala významný zisk na prodeji dluhopisů. A tento zisk reinvestovala do nákupu… Irských nemovitostí. Tímto kouzlem získal John Blunt 200.000 liber na nákup Irských nemovitostí (ca 6 miliard korun v dnešních cenách!). Zároveň pomohl mnoha investorům získat reálný majetek ze pochybné vládní papíry, a to za dobrých podmínek. To je pověst, která mu v budoucnu *velmi* pomohla. Taktéž zbavil vládu nutnosti platit 7.5 procenta úrok na dluhopisy, což přineslo vděk vlády. A samozřejmé, protože to byl starý dobrák, dobrá duše a skvělý anglický patriot, nabídl 20.000 liber jako půjčku vládě za mimořádné nízký úrok.

Čímž se z celé věci stal poctivý, vládou posvěcený deal a John Blunt získal naprostou důvěru politiků. Již existující rozhodnutí zpátečnického soudu, který neměl tolik pochopení pro kreativní výklad zakládací listiny HSBC a hloupá omezení pro to, kdo smí a nesmí poskytovat bankovní služby, bylo zapomenuto. 

Partnerství mezi sirem Harleyem a Johnem Bluntem začalo zlehka. Bank of England v té době provozovala nepříliš populární loterii. Harley se rozhodl, že Blunt je ten správný muž, který rozhýbe neefektivní podnikání a dodá mu nový impulz… A Blunt překonal veškerá očekávání.

Za první 4 dny prodal všechny zbylé lístky, což jemu i ministerstvu přineslo nezanedbatelný zisk… Ale pro takového velikána vlastně jen drobné. Následně vypsal novou emisi loterie, kde cena lístků byla 100 liber (ca 300 tisíc CZK). A spustil to, co by se dnes nazvalo marketingový hype.  Opět za několik dnů vyprodáno. Jak dosáhl takhle fantastického výsledku?

Inu, jednoduchou úpravou pravidel. Všechny lístky byly výherní. Minimální výhra byla 10 procent, ale byly tam i lístky stoprocentní, tisíc procentní. Nejvyšší výhra byla 20.000 liber (600 milionů CZK). Jo, a ještě jedna malá drobnost v pravidlech. Výhry budou postupně vypláceny, 10 let po výhře.

Ministerstvo financí tímto získalo 300.000 liber (9 miliard CZK) za cenu nárůstu dluhu. Ale koho zajímá v moderní ekonomice dluh? Dluhy se neplatí…

Tyto peníze vyřešily bezprostřední krizi ministerstva financí, ale neřešilo celkovou situaci s obrovským dluhem. Ale dalo dohromady dva talenty, které dokázaly něco do té doby nemožné.

Dušan Neumann

Na dovoz automobilů – doposud všech – do USA je clo 2,5%. Jedinou výjimkou jsou „lehká nákladní auta, nikoliv SUV, jež jsou clena 25%. Tomuto clu se říká „kuřecí“ a bylo zavedeno L.B.Johnsonem v roce 1964 jako odveta na 25% clo uvalené evropskými státy na dovoz amerického kuřecího masa. Jediná evropská SUv dovážená do USA jsou Range Rover a Volvo. (BMW a MB SUV se vyrábějí v USA).

S tim souvisí i uvalení Classic na ocean (železo) a hliník. V minulých 4 letech zavřely brány četné americké železárny, ocelárny a hliníkárny. Nestalo se tak proto, že by bylo technologicky nekonkurenční, ale proto, že za liknavé Bidenovy vlády zejména čínští a ruští výrobci a někteří další, založili v Mexiku a Kanadě, s vědomím místních vlád, stínové společnosti využívající podmínek USMCA obchodní dohody mezi USA, Mexikem a Kanadou garantující prakticky bezcelní obchod ve vzájemném obchodním styku.  Mexiko i Kanada si za přivření očí něco přirazily.

S evropskými cly na automobily, ale i ostatní výrobky to není jednoduché. Na dovážené americké automobilya že jich není moc, je clo 10,5%. Jenže tím to nekončí. Clo je doplněno ještě zlodějskou VAT (DPH) ve výší 21% a to nejen na proclené zboží, ale i na jeho dopravu z místa výroby až na místo evropského proclení, takže na konci daň a clo dělají přes 30%.

Nevěříte? Doložím nedávným osobním příkladem. Dovezl jsem si nabourané auto, které potřebuje na rám, což se už v USA nedělá. Protože mám auto rád a jednou je budou mít vnoučata jako záviděníhodného veterána, rozhodl jsem se auto svěřit velmi kompetentním kamarádům k opravě. Přestože je to vůz registrovaný na mne byl odhadnut na 4500dollarů, proclen a přičtena DPH za clo a za dopravu z Pensylvanie do Prahy. Dopravu jsem zaplatil v USA.

Takže Trump je zcela oprávněný zpráskat EU trochu cly.
Už aby to bylo!

Dovoz vlastního auta – Konkrétní EU poplatky

Dusan Neumann

Aby opět nedošlo k desinformaci – vybral jsem podstatné části z projevu do Davosu (vynechal Olympiádu a vyloženě domácí věci) a schválně jsem nechal Donaldovo přehánění. Udělejte si obrázek sami. Charakterizuje ho to jako člověka:

Naše země bude brzy silnější, bohatší a jednotnější než kdykoli předtím a celá planeta bude mírumilovnější a prosperující díky tomuto neuvěřitelnému rozmachu a tomu, co děláme a budeme dělat.

Moje administrativa jedná s nebývalou rychlostí, aby napravila katastrofy, které jsme zdědili po naprosto neschopné skupině lidí, a aby vyřešila všechny krize, kterým naše země čelí.

Během uplynulých čtyř let naše vláda nahromadila 8 bilionů dolarů v nehospodárných deficitních výdajích a způsobila národ ničící energetická omezení, ochromující regulace a skryté daně jako nikdy předtím.

Výsledkem je nejhorší inflační krize v moderní historii.

Po mém zvolení bylo právě oznámeno, že optimismus malých podniků během jediného měsíce prudce vzrostl o 41 bodů – to je nejvíce v historii. Společnost SoftBank kvůli výsledku voleb oznámila investice do americké ekonomiky ve výši 100 až 200 miliard dolarů. A právě před dvěma dny oznámily společnosti Oracle, SoftBank a OpenAi investici 500 miliard dolarů do infrastruktury umělé inteligence. Podobně i další společnosti oznámily miliardy a miliardy a miliardy – v součtu až biliony – investic v Americe, ve Spojených státech.

A v novinách se dnes také objevila zpráva, že Saúdská Arábie bude v Americe investovat nejméně 600 miliard dolarů. Ale budu žádat korunního prince – který je fantastický člověk – aby to zaokrouhlil na zhruba 1 bilion dolarů. Myslím, že to udělají, protože jsme na ně byli velmi hodní.

A také požádám Saúdskou Arábii a OPEC, aby snížily cenu ropy.

Kdyby se cena snížila, rusko-ukrajinská válka by okamžitě skončila. Vy tu válku ukončíte.

Amerika je zpět a je otevřená pro obchod.

A tento týden také podniknu rychlé kroky k zastavení invaze na naší jižní hranici. Rozhodl jsem se, a vyhlásil jsem na našich hranicích stav nouze, okamžitě jsem zastavil všechny vstupy nelegálních narušitelů hranic, kterých bylo mnoho, a začal jsem nelegální narušitele okamžitě vracet zpět na místo, odkud přišli. Byla to skutečně invaze.

Hned první den jsem podepsal exekutivní příkaz k zastavení veškeré vládní cenzury. Naše vláda už nebude označovat projevy našich vlastních občanů za dezinformace nebo dezinformace, což jsou oblíbená slova cenzorů a těch, kteří chtějí zastavit svobodnou výměnu názorů a upřímně řečeno i pokrok.

Tento týden jsem také ukončil ozbrojování orgánů činných v trestním řízení proti americkému lidu a, upřímně řečeno, proti politikům, a obnovil jsem spravedlivý, rovný a nestranný právní stát.

Moje administrativa přijala opatření ke zrušení všech diskriminačních nesmyslů týkajících se rozmanitosti, rovnosti a inkluze. A to jsou politiky, které byly naprostým nesmyslem v celé vládě i v soukromém sektoru.

Díky nedávnému rozhodnutí Nejvyššího soudu, které právě padlo, se Amerika opět stane zemí založenou na zásluhách. To slovo musíte slyšet: země založená na zásluhách.

A já jsem oficiálně prohlásil, že existují pouze dvě pohlaví, mužské a ženské. A nebudeme mít žádné muže účastnící se ženských sportů a transgenderových operací.

A konečně, jak v Americe obnovujeme zdravý rozum, postupujeme rychle, abychom vrátili sílu, mír a stabilitu do zahraničí. Rovněž požádám všechny státy NATO, aby zvýšily výdaje na obranu na 5 % HDP, což mělo být již před lety. Byly pouze na 2 % a většina národů je neplatila, dokud jsem nepřišel já.

Trval jsem na tom, aby platily, a ony to udělaly, protože Spojené státy v té době skutečně platily rozdíl a bylo to vůči nim nespravedlivé. Ještě před nástupem do funkce můj tým vyjednal dohodu o příměří na Blízkém východě. Začátkem tohoto týdne se rukojmí začali vracet ke svým rodinám.

Naše úsilí o mírové urovnání mezi Ruskem a Ukrajinou je nyní snad v plném proudu. Je velmi důležité, aby se to podařilo. Je to naprosto vražedné pole. Miliony vojáků jsou zabíjeny. Leží mrtví po celých rovných polích. Je to rovné pole, zemědělská půda, a jsou tam miliony Rusů a miliony Ukrajinců a nikdo nic takového od druhé světové války nezažil. Je čas to ukončit.

Quivis

Už několik let je u nás na talíři inflace. Podíváme se na ni okem ekonomických definic a pak uděláme závěr očima prostého občánka.

Inflace je jev, kdy dochází k nárůstu všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v ekonomice. Za stejnou sumu peněz si tak koupíte méně zboží.  Při inflaci často hovoříme o tzv. cenové hladině. To je vztah mezi množstvím peněz a celkovým množstvím výrobků a služeb dané ekonomiky, které jsou vzájemně směňovány, jsou tedy v poměru. Při inflaci dochází k nárůstu cenové hladiny, a to se může dít jen změnou na straně zboží a služeb (strana nabídky) nebo na straně množství peněz (poptávky).

V roce 2020 jsme se ovšem setkali s něčím, co nikdo nečekal – s celosvětovou covidovou pandemií. Kvůli pandemii došlo k lockdownům, díky kterým dostala nabídka obrovský zásah. I přestože se obecně očekávalo, že nabídka brzy dožene poptávku, nestalo se tak

Inflace ekonomice pomáhá a to v případě, že je rovna ekonomickému růstu (růstu HDP). Pokud je inflace dlouhodobě rovna ekonomickému růstu, případně je plus jeden až dva procentní body nad ním, je to v pořádku a pomáhá.

Pojem tržní koš výrobků a služeb. V ČR tento koš tvoří asi 700 statků reprezentující průměrnou domácnost. Dané statky mají v koši přiřazenou váhu dle důležitosti. Každý měsíc nebo rok se zjišťuje tržní cena daného koše a porovnává se s minulými hodnotami. Tím zjistíme, jak se pohybuje cena daného koše a jak se mění míra inflace.

Míra inflace je měřena pomocí přírůstku indexu spotřebitelských cen. Uváděná míra inflace (přesněji průměrná míra inflace) vyjadřuje procentní změnu průměrné cenové hladiny za dvanáct posledních měsíců proti průměrné cenové hladině dvanácti předchozích měsíců.

V našem tisku se tedy uvádí roční inflace. Ovšem pokud je roční inflace ve výši kolem 2% vychvalována vládními ekonomy a novináři, pohled spotřebitele může být jiný. Spotřebitel hodnotí poměr svých příjmů s cenovou hladinou. Je samozřejmé, že dlouhodobé porovnávání nemá smysl, protože se mění výše příjmů (stačí si připomenout výši příjmů v období našeho socialismu a tehdejších cen s dnešní úrovní příjmů a cen. Je to neporovnatelné a vedlo by to k nesmyslným závěrům.

Ovšem pokud si spotřebitel porovná inflaci (cenové hladiny) za poslední 3 –  4 roky, je to přijatelné porovnávání. Příjmy číselně poněkud stouply, ovšem pokud jsme nedávno měli roční inflaci až 18%, je jasné, že spotřebitel cítí, že jeho reálný příjem velmi poklesl.  Ekonomové ovšem upozorňují, že stále ovšem jsou české reálné mzdy pod úrovní roku 2019. Takže pokud si spotřebitel připomene ceny z té doby  a porovná je s dnešními, nemůže brát vážně  radostné provolávání, že máme inflaci jen kolem 2%, ale bude smutně konstatovat, že vysoká cenová hladina z doby vysoké inflace jen dále stoupla o inflační 2% (je to sice málo, ale není to pokles!).

a potom?
Potom poplyne další!

Zůstaňte zdraví ( dle možností) abychom se tu mohli dál setkávat!

Zdeněk QUIVIS

V devatenáctém století se vedly války a celkem bylo jasné, že šlo o moc , o  nezávislost  či o území. Byly to především výboje Napoleonovy, německé války s Francií nebo Rakouskem či  války s Turky.

Ve dvacátém století to začalo první světovou válkou (pokud nebudeme uvažovat i války o moc mezi Ruskem a Japonskem). To byla válka o moc, o vládu nad určitými územími a  o  nezávislost  některých národů. Po jejím konci vznikl ovšem v Evropě stát, který byl založen na nových vztazích v ekonomice. Byl to SSSR, řízený komunistickou ideologií.  Pokusy o její rozšíření byly celkem rychle eliminovány (třeba Maďarská republika rad).  SSSR byl zpočátku slabý a tak nějaké společné pokusy o jeho eliminaci se nekonaly. Spíše  potom, co tam na několik let uplatnili NEP (ekonomiku včetně soukromého  vlastnictví),  měl Západ spíše zájem na výdělku  z  obchodování s komunistickým Svazem. Z té doby jsou doložena i rozsáhlá zaměstnávání západních odborníků v sovětském hospodářství.

Politická situace v Evropě se ovšem změnila nástupem Hitlera k moci. Začalo zřetelné rozšiřování Hitlerova panství (anšlus Rakouska, anexe našeho protektorátu) nebo italské výboje v Africe. Sovětský svaz sice ekonomicky vyrostl, ale v porovnání s Německem dostatečně silný nebyl. Proto jakmile Stalin pochopil přípravu výboje Hitlera směrem na Polsko, pokusil se o zastavení dalších Hitlerových výbojů na Východ podpisem smlouvy Ribbentrop –  Molotov.  Hitlerovi to vyhovovalo, protože si na čas uvolnil ruce vůči Západu, který se (spíše řečmi než vojenskou silou) zastal Polska a naopak SSSR za smlouvu platil dodávkami surovin Hitlerovi.

Dobře plánovaný Hitlerův útok na západní Evropu byl úspěšný a kromě vzdorující Velké Britanie padla celá Západní Evropa do Hitlerova područí. To uvolnilo Hitlerovi ruce k rozhodnutí zaútočit na SSSR, aby mu  zdroje surovin patřily a nemusel za ně platit (jak to do té doby musel Švédsku či SSSR). A tak se otevřela fronta na východě. Je dokladováno, že to pro Stalina bylo takové překvapení, že se týden neobjevil veřejně.

Západ neměl na vybranou, porážka SSSR by dala Hitlerovi obrovskou materiální moc a Západ by byl na ústupu. Proto musel Západ rozhodnout co je mu bližší – zničení komunistické ideologie nebo porážka Hitlera. Rozhodnutí padlo – spojenectví s SSSR proti Hitlerovi.  Stalin měl vojenskou lidskou sílu, ale než se rozběhly na válečnou výrobu továrny kolem Uralu, byly obrovské dodávky vojenského materiálu (hlavně z USA) konvoji do Murmanska nezbytností.

Další vývoj druhé světové války je známý. Hlavní fronta proti Hitlerovi byla na východě, západní spojenci vyhnali Hitlera ze Severní Afriky a bojovali s ním v Itálii. K invazi ve Francii došlo opravdu v době, kdy už byl Hitler z Ruska vyhnán a  Rudá armáda mířila na Německo. Nakonec skutečně Hitlerovo berlínské hnízdo dobyli Rusové.

Důsledkem druhé světové války bylo zmohutnění SSSR.  Stalin využil porážku Hitlera ve Východní Evropě k tomu, že pro SSSR vytvořil předpolí socialistických států.  Západ to pocítil jako nebezpečí rozšíření komunistických myšlenek, jak na to poprvé upozornil Churchill v projevu v americkém Fultonu v r. 1947.  Následně v r. 1949 vznikl pakt NATO a několik let poté i Varšavská smlouva.

Ve světě tedy proti sobě stály dva bloky – západní s kapitalistickou ideologií a východní s komunistickou ideologií. Oba bloky měly jaderné zbraně, takže nedošlo k vojenskému střetu, ale k tzv. Studené válce. Vojenské oťukávání sice občas bylo (Korea, Vietnam), ale  otevřená válka obou bloků se nekonala.

Šlo hlavně o ekonomické soupeření, ve kterém to komunistický blok v r. 1989 prohrál. Východní blok se rozpadl a komunisté přišli o moc. V určité chvíli (jak to vyhlašoval i náš Havel) to vypadalo na ukončení soupeření obou bloků. Vítězně z celé Studené války vyšla velmoc USA.

Ovšem i když došlo ke zhroucení komunistické ideologie, soupeření neustalo. Nešlo už o spor ideologií, ale o spor, bude li ve světě jedna západní nebo i druhá východní velmoc.  Bohužel.

V současnosti je zneužíván spor Rusko – Ukrajina (původně vyvolaný snahou nově vzniklé ukrajinské vlády potlačit snahy ruské „menšiny“ na východě Ukrajiny o určitou autonomii) k tomu, aby bylo Rusko válkou vyčerpáno a nebylo silným protivníkem Západu. Bohužel výsledkem je utrpení civilního obyvatelstva a vraždění vojáků v probíhající válce.

Ideologický spor to už není (komunistické učení padlo), o civilizačních sporech se dalo mluvit třeba při vytlačování původního indiánského obyvatelstva do rezervací, takže dnes to můžeme hodnotit jen jako pozemský spor o moc.

16.11. ráno zemřel Jura Pospíšil

PeS :
Vážení,

tak až teď budete vzpomínat na Pavla Kočího a další, co už jsou na tom druhym břehu, vzpomeňte také na Juru-p. Kocour psal, že včera ráno se i on odebral na ten druhý břeh. Škoda ho, rád jsem s ním diskutoval. A nejen o politice, ale často také o metodologii.

Mimo to, že byl politik, tak byl také velice dobrý psycholog a autor několika diagnostických metod.

Ostatní ho možná znali z BFPT u domácího pána, kam se snažil pravidelně jezdit. Tak na něj vzpomínejte v dobrém, protože dokud na něj budeme vzpomínat, bude tu stále s námi. Stejně jako Klaun Parafín, Rejpal, Rpuť, Bohouš a další…

I já vzpomínám v dobrém. Nejen na velké věci které dokázal – např. hladké rozdělení ČSLA mezi Čechy a Slováky, na jeho působení v Bruselu, ale hlavně na to že si poměrně často našel čas sem zajet si popovídat i mimo BFTP, na to jak rád fotografoval – mám od něj spoustu fotek a na jeho názory na svět a politiku.

Škoda ho. 🙁
I

1. „Okamžitě znovu vydejte můj exekutivní příkaz z roku 2020, který obnoví prezidentovu pravomoc odstranit nepoctivé byrokraty.“

2. „Vyčistěte všechny zkorumpované aktéry v našem národním bezpečnostním a zpravodajském aparátu.“

3. „Úplně reformujte soudy FISA, které jsou tak zkorumpované, že soudcům zdánlivě nezáleží na tom, když se jim lže v žádostech o zatykač.“

4. „Odhalit podvody a zneužívání moci, které rozdělují naši zemi.“

5. „Zahájit velký zásah proti vládním únikům, kteří se domlouvají s falešnými zprávami, aby záměrně falešně vyprávěli a podvraceli naši vládu a naši demokracii.“

6. „Udělejte každý úřad generálního inspektora nezávislý a fyzicky oddělený od útvarů, na které dohlížejí, aby se nestaly ochránci hlubokého státu.“

7. „Požádejte Kongres, aby zřídil nezávislý kontrolní systém, který by neustále monitoroval naše zpravodajské agentury, aby bylo zajištěno, že nešpehují naše občany nebo nevedou dezinformační kampaně proti americkému lidu, nebo že nešpehují něčí kampaň, jako špehovali mou kampaň. .“

8. „Pokračujte v úsilí zahájeném Trumpovou administrativou přesunout části rozlehlé federální byrokracie do nových míst mimo Washington Swamp.“

9. „Pracujte na zákazu federálních byrokratů přijímat zaměstnání ve společnostech, se kterými obchodují a které regulují.“

10. „Prosadit dodatek k ústavě, který zavede omezení funkčního období členů Kongresu.“

Tak mu můžeme držet palce. U nás by to bylo na trestný čin „vyhrožování skupině obyvatel“ .

Ahoj všichni!
Tak jsem zpět, operaci jsem zřejmě přežil i když s drobnými překvapeními. Např. že prý mám cukrovku. Ovšem když mi ráno změřili glukozu, tak vypuklo hemžení a ještě před operací do mě nakapali půl litru glukozy. A pak už jsem byl alespoň na 3,5. Přesto jsem dostal rozsáhlý elaborát o tom, co mohu a co jako cukrovkář nesmím. Pochopil jsem z toho, že smím umřít hladem. 😉
Ale takový už je život. Přesto musím tu prachatickou nemocnici pochválit! Třeba je to trochu i tím, že je v Prachaticích zdrávka a budoucí sestry se učí, jak by to mělo vypadat.
Na tancování, natož na kydání a krmení koní, to zatím není, ale řekl bych, že se to lepší ze dne na den. Příští týden tam zase pojedu, vyndat stehy a na kontrolu, ale předpokládám, že to bude bez komplikací.
Takže se pomaloučku vracím do života, vyřizuji resty a metodicky to tu řídím. 😀 😀

Dušan Neumann

Ok, tady je česká verze. Trochu zkrácená, ale doplněná o data, která uvedená tvrzení dokumentují:

Podíval jsem se na prezidentskou debatu znovu. Při druhém sledování ještě více vynikla skutečnost, že nešlo o debatu, ale o paralelní citování politických klišé, plné nepřesností, přehánění, zavádějících zjednodušení i pustých výmyslů s cílem co nejvíce očernit protivníka. Těm, kdo dlouhodobě sledují  Donalda Trumpa se jeho projev musel zdát horší než Kamaly Harrisové, protože Trump do debaty nevnesl nic nového, přínosného. Zdál se mi méně připravena zpočátku sebejistý, že vicepresidentku prostě smete taktikou poukazující, že za 3 a půl roku ve funkci prakticky nedokázala vůbec nic ani neukázala nějaké vůdčí vlastnosti. Netrvalo dlouho a snad každému diváku bylo jasné, jak se zmýlil. Harrisová zaútočila na jeho slabé osobní stránky, na jeho téměř totální neschopnost sebereflexe a sebekritiky. Dokázala Trumpa vytočit k neuváženým reakcím často na hraně sebeovládání. Nejmarkantnější to bylo v jeho opakovaném tvrzení, že ve Springfieldu, Oh, imigranti loví psy a kočky a jedí je. Naprosto zbytečná a image poškozující emotivní reakce. Trump se prakticky nedostal k detailnějšímu představení vlastní ekonomické a politické vize a zůstal u obecných prohlášení.

Zaznamenal řadu problematických tvrzení, některá z nich vyloženě byla vyloženě absurdní.

Hned na počátku, Kamala napadla Trumpa zcela z palce vycucaným tvrzením, že chce zavést dvacetiprocentní federální daň z prodeje. (Obdoba evropského DPH). Což Trump kategoricky popřel. Opětoval, že jen navrhuje zavést reciproční cla na dovoz zboží ze zemí, které zneužívají výhodu nižších amerických cel ( zejména na čínské zboží).

Trump opakovaně prohlásil, že během svého působení v Bílém domě „neměl žádnou inflaci“. Podle časopisu Forbes vzrostly ceny za prvních 42 měsíců Bidenova funkčního období celkově o 19 % ve srovnání s 6 % za prvních 42 měsíců Trumpova funkčního období.

Harrisová uvedla, že jako jediná z kandidátů prosazuje ekonomiku příležitostí, která nastartuje vzrůst střední třídy, zatímco Trump se stará jen o bohaté. Propagovala svůj vlastní plán na daňovou úlevu na děti ve výši 6 000 dolarů a daňový odpočet 50 000 dolarů pro začínající malé podniky. „Můj soupeř naopak svým plánem chce udělat to, co už udělal dříve, tedy poskytnout snížení daní miliardářům a velkým korporacím, což bude mít za následek zvýšení amerického deficitu o 5 bilionů dolarů,“ řekla Harrisová. Jenže Trumpův zákon o snížení daní a pracovních místech (Tax Cuts and Jobs Act) přinesl 82 % osob se středními příjmy snížení daní, které podle FactCheck.org činilo v průměru asi 1 050 USD. I ministryně financí Bidenovy a Harrisovy vlády Janet Yellenová uznala, že Trumpův zákon o snižování daní a pracovních míst z roku 2017 snížil daně všem. Ze snížení daní měli prospěch zaměstnanci střední třídy, neboť růst mezd se v letech následujících po snížení korporátních daní zvýšil přibližně o 1 400 dolarů. Údaje Úřadu pro sčítání lidu ukázaly, že reálný příjem domácností dosáhl v roce 2019 historického maxima a vzrostl o 4 400 USD (meziroční nárůst o 6,8 %). Podobně údaje IRS ukazují, že průměrné efektivní daňové sazby v roce 2018 klesly o 9,3 %. Snížení daní v poměru k zaplaceným daním v roce 2017 bylo největší u Američanů s nejnižšími příjmy a nejnižší u 1 % nejbohatších,

Trump opakovaně tvrdí, že Harrisová je zakuklená marxistka už výchovou z domova.

Tvrzení, že otec Harrisové je marxista, ověřil levicově orientovaný “fact-checker web” Snopes jako „pravdivé“. Donald Harris, nyní již penzionovaný profesor ekonomie, byl autorem knihy „Akumulace kapitálu a rozdělování příjmů“ z roku 1978. Obsahuje myšlenky týkající se teorie kapitálu Karla Marxe. Levicově orientovaný The New Yorker o Donaldu Harrisovi napsal, že je „uznávaným marxistickým ekonomem z Jamajky, který po desetiletí vyučoval na Stanfordově univerzitě“.

Nelegální přistěhovalectví je mezi voliči v prezidentských volbách v roce 2024 jedním z nejdůležitějších témat.

Moderátor  Muir se na začátku zeptal Harrisové, proč Bidenova administrativa, v níž měla hrát roli “hraniční carevny” čekala „až do šesti měsíců před volbami“, aby přijala opatření omezující nelegální překračování hranic.

Harrisová se odpovědi vyhnula a zaútočila na Trumpa, že se postavil proti Demokraty navrhovanému zákonu o hranicích, který v Senátu dvakrát neprošel. Jenže se už nezmínila, že neúspěšný návrh zákona nařizoval ministerstvu vnitřní bezpečnosti uzavřít jižní hranici „v období sedmi po sobě jdoucích dnů, pokud bude každý den zadrženo 5000 a více ilegálních imigrantů. Harrisová obvinila Trumpa, že bývalý prezident „zavolal“ a řekl republikánským členům Kongresu, aby zákon „zabili“, což je zjevný nesmysl. Pro zákon hlasovali pouze 4 Republikáni. I kdyby byl zákon schválen, předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson by ho vetoval.

Sporná jsou i čísla. Zatímco oficiální zdroje uvádějí 8.5 milionu (zadržených a propuštěných) ilegálních přistěhovalců, Trump mluví o 15 a více milionech neboť ty, kteří přes hranici prošli,  nikdo neeviduje.

Nejsilnější zbraní Kamaly Harrisové, zejména pro získání přízně voliček, je zrušení federálního zákona o potratech za Trumpovy administrativy.

„Donald Trump vlastnoručně vybral tři soudce Nejvyššího soudu s úmyslem, zrušit zákon o potratech Roe & Wade z roku 1973 a zcela potraty zakázat.” obvinila ho Harrisová

Když Trump řekl, že podporuje výjimky z omezení potratů v případech znásilnění, incestu a ohrožení života matky, Harrisová opáčila, že „ve více než 20 státech platí Trumpovy zákazy potratů, které činí poskytování zdravotní péče lékařem nebo zdravotní sestrou trestným činem“.

„Podívejte, toto je problém, který naši zemi rozděluje už 52 let,“ řekl bývalý prezident. „Každý jednotlivý stát hlasuje. Nyní je to hlasování lidu. Není to vázáno na federální vládu.“ Nyní odpovědnost nesou samotné státy. Jediné, co Trumpovi soudci Nejvyššího soudu udělali, že umožnili státům, aby si samy vytvářely zákony.

Na otázku, zda ona podporuje nějaká omezení potratů, se otázce vyhnula a místo toho prohlásila, že „absolutně podporuje obnovení zákona Roe v Wade“. Podle Harrisové několik států má „Trumpovy zákazy potratů“, díky kterým „je pro lékaře nebo zdravotní sestru trestné poskytovat zdravotní péči“, pod hrozbou vězení a „nedělá žádnou výjimku, dokonce ani v případě znásilnění nebo incestu“. Ve skutečnosti v každém státě je výjimka pro případ, že těhotenství ohrožuje život ženy. Trump také několikrát potvrdil, že nepodepíše žádný federální zákon omezující potraty. Její tvrzení, že potraty v pozdním těhotenství nikde neprobíhají, nepotvrzují údaje z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí, které zaznamenávají, že po 21. týdnu těhotenství jsou provedeny tisíce potratů. Zjištění CDC navíc nezahrnují zprávy z nejméně čtyř států podporujících potraty (Kalifornie, Maryland, New Hampshire a New Jersey), což naznačuje, že počet potratů v pozdním termínu v USA je pravděpodobně mnohem vyšší.

V diskusi o zahraniční politice Harrisová uvedla, že Trump obdivuje autokraty, a řekl, že bude diktátorem „první den“ svého prezidentství. Odvolávala se na rozhovor Trumpa s komentátorem Hannity jež se ho během rozhovoru žertem zeptal, zda by chtěl být diktátorem. Tak jako to dělají právě teď?“ Trump se vyjádřil o Bidenově a Harrisově vládě. „V historii naší země se to, co se nám stalo, opět nikdy předtím nestalo, kvůli nesmyslům, kvůli ničemu, vymyšleným obviněním. Já říkám: ‚Ne, ne, ne, kromě prvního dne‘. Zavřeme hranice a budeme vrtat, vrtat, vrtat. Kromě toho nejsem žádný diktátor.“ Bylo to sarkasmus.

Jakoby Trump netušil, že Demokratům chybí smysl pro humor. Moderátor Muir to jen potvrdil, když vstoupil do debaty a prohlásil: “já v tom žádný sarkasmus necítil”,

čímž neomluvitelně porušil etická pravidla moderování a potvrdil, že je jen dalším Trumpovým protihráčem. Divím se, že Trump v tom okamžiku debatu pro předpojatost neukončil.

Při diskusi o clech na zboží z Číny Harrisová uvedla, že Trump děkuje čínskému vůdci Si Ťin-pchingovi za jeho kroky během pandemie COVID-19.

Měla pravděpodobně na mysli Trumpův příspěvek na X, který zveřejnil 24. ledna 2020, který zveřejnil ještě před prvním případem COVID registrovaným v USA.

„Čína velmi tvrdě pracovala na potlačení koronaviru. Spojené státy si jejich úsilí a transparentnosti velmi váží. Všechno dobře dopadne. Zejména chci jménem amerického lidu poděkovat prezidentu Siovi!“,

Trump se později velmi kriticky vyjádřil na adresu Číny a poukázal na tuto asijskou zemi jako na místo původu nákazy.  „V prvních dnech výskytu viru Čína zablokovala cestování na domácím území, zatímco umožnila letům opustit Čínu a nakazit svět,“ řekl Trump v projevu v OSN v září 2020. „Čína odsoudila můj zákaz cestování do své země, i když zrušila vnitrostátní lety a uzavřela občany ve svých domovech.“ Později Trump mluvil o COVID19 jako o čínském viru, za což byl tvrdě kritizovám v mediích.

V jednom z nejpodlejších útoků označila Harrisová Donalda Trumpa jako odsouzeného zločince, přestože ještě nebyl odsouzen – kromě “náhrady ve výší 85 milionů dollarů za obtěžování novinářky, která si ani nepamatuje kdy se to někdy před třiceti lety stalo (proti rozsudku se odvolal). Trump zdůraznil, že vyšetřování na federální i státní úrovni prosadila Bidenova-Harrisova administrativa. Je to příklad “války zákonem”. Na každém z těch případů se přímo i nepřímo podílelo Ministerstvo spravedlnosti Bidenovy administrativy pod vedením generálního prokurátora Merricka Garlanda, které jmenovalo zvláštního poradce Jacka Smithe, aby vyšetřil Trumpa v kauze dokumentů a Trumpovo zpochybnění výsledku voleb v roce 2020. Od okresní prokurátorky Fani Willise v Atlantě po procesy v New Yorku je to pokus znemožnit Trumpovi vést normální předvolební kampaň.

„Všechny tyto případy byly zahájeny jimi proti politickým oponentům a já většinu z nich vyhrávám a zbytek vyhraji při odvolání,“ řekl Trump.

Harrisová napadla i Nejvyšší Soud: „Nejvyšší soud Spojených států nedávno rozhodl, že bývalý prezident by byl v podstatě imunní vůči jakémukoli pochybení, pokud by znovu vstoupil do Bílého domu,“ tvrdí Harris. Samozřejmě, je to jinak.

„Prezident nepožívá imunity za své neoficiální činy a ne vše, co prezident dělá, je oficiální. Prezident nestojí nad zákonem,“ napsal v červenci předseda Nejvyššího soudu John Roberts ve většinovém stanovisku: „Podle rozdělení pravomocí nemůže být prezident stíhán za výkon svých základních ústavních pravomocí a má nárok alespoň na předpokládanou imunitu před stíháním za své úřední úkony. Tato imunita se vztahuje stejně na všechny osoby v Oválné pracovně.“munita se vztahuje pouze na ústavní pravomoci a částečně na úřední úkony. Imunita se rovněž vztahuje na každého uživatele Oválné pracovny, nejen na Trumpa.

Další z nesmyslných tvrzení Harrisové: „Pochopte, že je to někdo (Trump), kdo otevřeně řekl, že by ukončil platnost ústavy Spojených států,“ řekla.Což Trump pochopitelně popřel. Soudný komentátor by se touto blbostí snad ani nezabýval, kdyby se nejednalo o prezidentskou debatu.

Takto bych mohl pokračovat na několik stránek textu. Často se útoky týkaly záležitostí českému čtenáři zcela cizích jako je Projekt 2025 skupiny konzervativních osobností sdružených v Heritage Foundation, který Trump ani nečetl, a mohl bych uvést řadu dalších méně podstatných podrazů, jichž se trojice Kamala Harrisová s významnou podporou komentátorů TV ABC dopustila.

Trumpovou chybou bylo, že na ně nebyl dostatečně připraven a vyzbrojen, ale z lidského hlediska se mu nelze divit. Lze si jen přát, aby tento zmanipulovaný útok prohlédla většina amerických voličů a podle toho se v listopadu rozhodla.