Ptakopysk podivný
Zkusil jsem se položit na otázku, zda lze využít již hotového ajťáka k přípravě nastupující generace na srážku s počítačovou realitou a zde je výsledek.
Ajťáci jsou různí, hlavně podle toho, co dělají. V současnosti je pod pojmem “ajtý” schován záběr široký jako dvě krávy. Možná i tři. Protože pod „ajtý“ patří třeba designéři, vývojáři, síťaři, provozáci, helpdeskové a buchvíco ještě. Do IT oboru se k hustokrutému obveselení IT komunity dokonce hlásí i ejčárové, ale těm se věnovat nebudeme. Třeba vývojáři se dělí na různé diametrálně odlišné haluze, které ani nejsou schopni za sebe okamžitě alternovat a mnozí z nich jsou jako pedagogové de facto nepoužitelní. Příkladně herní vývojář a unixový čistý céčkař. Zkusmež tedy vybrat člověka, který by měl učit “počítače”. Třeba na hnojárně to může být docela problém. Hnojárnou mám na mysli zemědělský učňák. Může učně třeba naučit logiku ovládání různých servozařízení, objasnit zpětnou vazbu a tak podobně. ALE!!! Uděláme-li hrubou extrakci všeho, co budoucí absolvent bude provozovat – traktor, náklaďák, vysokozdvižný vozík, dojící zařízení – dá se výuka shrnout do dvou hodin za celé studium. A to bude muset pedagog hodně moc tlachat. Protože základní věta zní: “Jakmile se ti něco od počítače na mašině posere, musíš zavolat servisáka s diagnostikou, protože na ní neopravíš ani hovno.”
Jako příklad uvedu třeba poruchu čidla ABS u osobáku. Víte, že je to vadné čidlo, vyměníte ho a pak stejně musíte do servisu, aby vám řídící jednotku pověsili na servisní počítač a čidlo vám s řídící jednotkou spárovali, aby začalo fungovat. Sám to neuděláte, ani kdybyste měl absolvovaný semestr FELky, protože vám chybí co? Chybí vám specializovaný, z ekonomických důvodů nedostupný software.
Třeba na ekonomkách bych jako vrchol ajťáckého Mount Everestu viděl znalost maker v office programech, aby absolvent nemusel v potu tváře furt dokola dělat lautr to samé. Dtto. v přírodovědných oborech pracujících se žvížátkama a kytičkama. Problém je v tom, že tihle lidé nejsou z 80% schopni nakreslit vývojový diagram procesu pro zadání „sečtěte zadaná dvě čísla a výsledek zobrazte“ i když jinak jsou duševně zcela v pořádku, takže napsat makro je pro ně nepřekročitelnou propastí. (Aby se čtenář neurazil – oni pro změnu nechápou člověka, který kýžený diagram nakreslí v baru na ubrousek ve čtyři hodiny ráno se zavřenýma očima, ale je schopen tvrdit, že Ausbeimit Nachvonzu je německý barokní skladatel, či buk červenolistý (Fagus sylvatica ‘Atropurpurea’) že je úděsně hnusnej polygon a rozhýbat ho, znamená vlastnit minimálně dvěstěpadesátišestibitovou džíforsku s třema gigama paměti.) Samozřejmě někdo z těch 20% toho může tržně využívat a za úsluhy se zřetelným sexuálním, ganstronomickým, či alkoholickým podtextem přes propast někomu z těch 80% pomůže, ale to jsou statisticky nevýznamné úchylky.
Z výše uvedeného vyplývá, že optimálním pedagogem v oblasti IT by měl být nějaký vysloužilý provozní programátor, nebo programátor křížený s helpdeskem. Tihle lidi jednak čuchli k programování a druhak přišli do styku s uživateli, takže vědí, co jsou lidi zač a jaká meluzína se jim prohání v prostoru mezi ušima. Proč až vysloužilci? Koukněte se na Jobs.cz a zadejte si třeba heslo „programátor C#“ a hned pochopíte, proč nikdo z nich nepůjde učit dřív. A samozřejmě také proto, že nikdo z nich nepůjde učit do okamžiku, než překročí Rubikon. Rubikon daný věkem, sršatostí, vztahem k manažerskému želé, apod. Protože tahle branže člověka drží do poslední chvíle všemi drápy, co jich má a těžko se s ní člověk loučí, i když má chvílemi pocit, že anihilace centrály zákazníka zrovna když jedná s jeho manažery, by byl významný pozitivní krok na evolučním vývoji lidstva. Ale zpět k tématu.
Máme tedy člověka, který je schopen naučit učně naprogramovat si doma řídící jednotku pro provoz kotle na tuhá paliva v součinnosti se solárními panely, či naučit budoucího účetního, nebo přírodozpytce napsat si makro pro ulehčení práce s textovým, či tabulkovým procesorem. Eventuálně naučit kohokoliv udělat si svoje webové stránky s možností zpětné vazby od čtenáře. A co mu může současné školství ať už státní, či soukromé, nabídnout?
Třídu plnou individualit, z nichž 50% škola vůbec nezajímá, protože jsou to salámisti potřebující pouze orazítkovaný papír, dalších 30% také nezajímá, protože vědí, že jim dotyčný pedagog musí dát známku, s níž prolezou, jinak se otec, či matka postarají, aby pedagog neprodleně vyletěl z práce a těch zbývajících dvacet procent je schopných a několik z nich i ochotných akceptovat přednášenou látku a smysluplně ji využít.
Bude postaven do třídy vybavené věkovitými počítači s prastarým operačním systémem, který nikdo z žáků po absolvování školy už nikdy neuvidí v chodu. Neexistující aplikační programy, či jejich diluviální verze se současností zcela nekompatibilní jsou nutnou podmínkou provozu počítačových učeben. Jak výuka na učebních pomůckách s naprosto jasnou nepoužitelností v praxi bude motivovat žáky je na bíledni.
Taktéž je nutno vzít v potaz, že učitel je současnou většinovou společností zařazován do kasty začleněné někam na pomezí mezi obecním bláznem a příjemcem sociálních dávek. Ajťácký adept práce pedagogické může tudíž očekávat, že během jeho hodiny bude silnými individualitami nejrůznějším způsobem napadán, jeho reakce budou natáčeny na mobily, lajkovány na fejsbůku, komentovány bulvárem a následně dle zásluhy zhodnocovány sociálkou, policií a soudy, pečující o zdravý a nerušený vývoj mládeže monitorujícími v pracovní době multimediální výstupy bulváru.
No… tak základní informace máte všechny pohromadě a teď jděte učit „počítače“.
P.S.
autor zcela záměrně opominul pole úřední a právní, neboť se v houštině paragrafů, vyhlášek a novelizací zbla nevyzná. Jeho dojem z platné i připravované legislativy je, že už jenom myšlenka na to, že by někdo z praxe mohl jít mýrnyxdýrnyx učit, je trestná, přičemž sazba je stejná jako za vraždu.