„Zažít Ostravu jinak“

DannaG

Úplně krátký, nepolitický úvodník.

Spíš vzpomínka.

Minulou sobotu bylo možno „Zažít Ostravu jinak“. Na Sousedských slavnostech.

Odpoledne se vydařilo. Byl krásný podzimní den. Akce, kterou sice jako hlavní pořadatel organizoval Cooltour za spoluúčasti dalších, by se ovšem bez účasti občanů – sousedů – vůbec nekonala. A nešlo jen o to, přijít a přinést dobrou náladu, ale mít odvahu i rozbalit stánek s vlastními výrobky, od šperků, šatů až po domácí buchty, marmelády, čaje.

Ale hlavní byla ta dobrá vůle. Že se to podařilo, se můžete podívat tady http://dannag.rajce.idnes.cz/Zazit_Ostravu_jinak_2014/. Nejsem dobrý fotograf, ale snad jsem tu náladu aspoň trochu zachytila.

Ovšem ty slavnosti se nekonají jen v Ostravě. Jsou na mnoha dalších místech. Možná i u vás. Tak jaké to tam je?

 

Secese

Zuzana Chlumská

 

Secese ve svém původním významu. Tedy nikoli art nouveau, ale secese geopolitická jako odloučení části od většího celku. V tomto případě, rovnoběžkách a čase pak jako oddělení části země na národnostním základě.

 Před 25 lety skončilo dlouhé období 40 let relativního klidu, kdy v Evropě nedocházelo k žádným geopolitickým změnám. Připadalo nám samozřejmé, že žijeme v bipolárním světě a byli jsme přesvědčeni, že tomu bude tak i nadále.

Tenhle svět ale skončil v roce 1989 a my se opět domnívali, že stačila změna politických znamének, aby náš svět opět trval dál ve více-méně nezměněné geopolitické podobě. Rozpad SSSR nám připadal samozřejmý a další jsme neočekávali.

 Víra v trvání „našeho světa“ není nic nového! Podobně se mýlili i na Vídeňském kongresu v r.1815, když předpokládali, že vše může být stejné a statické jako před Napoleonem. Po konzervativním metternichovském absolutismu následovala revoluční smršť v roce 1848 a svět byl najednou jiný.

 Po 89 nás překvapil rozpad Československa a s velkým znepokojením jsme sledovali dění v Jugoslávii, kde se najednou probudily historické animozity do té míry, že to vedlo k místním válkám a kde národnostní hnutí a finanční zájmy zvenčí najednou přinesly odtržení části Srbska a vznik Kosova.

 Náš svět znejistěl. Najednou jsme viděli, že válka v Evropě je nejen možná, ale dokonce je nepříjemně blízko.

Jen o trochu dále byl Karabach, Abcházie, Jižní Osetije a Podněstří. A Ukrajina už je zase za humny!

 A už i v Evropě se Skotové rozhodli pro referendum, zda-li setrvat ve svazku Velké Británie. Z historického hlediska není zas až tak důležité, jak toto konkrétní hlasování dopadne. Pokud se Skotsko neoddělí teď, dojde k tomu o něco později. Protože ten trend je všeobecný a Španělsko už se bojí a pokouší se v podobném referendu zabránit Kataláncům. Je to v podstatě zas jen odsouvání nevyhnutelného u vědomí, že za Katalánci by zajisté následovali Baskové.

 Snaha o osamostatnění neobjevila se samozřejmě jen tak z ničehož nic. Zrála a dozrávala už dlouhá léta, aby ji v poslední době akcelerovaly některé události, které na klidu a prosperitě věru nepřidaly.

V lednu 2013 uveřenilo Rusko mapku, na které je zachycený předpoklad tajných služeb, jak by mohla rozpadlá Evropa vypadat v r. 2040. zde

 

Takže nás čekají otřesy a změny, které budeme muset vstřebat ať se nám to líbí nebo ne!

 

Tahle introvertní semetrika, navíc postižená obsedantním puntičkářstvím, je totiž ve skutečnosti líná jak lemra“, napsala jsem v roce 2007 a nemusím na tom měnit ani čárku a myslím, že to přesně vystihuje její povahu. zde 

A to bylo ještě před vypuknutím krize, která nespadla jen tak z nebe, ale byla výsledkem nezodpovědného zadlužování, na které se vydal celý Západ. A hned tu byla rozbuška, která celé urychlování odstartovala. Zhoršení hospodářské situace a zásadní zvýšení nezaměstnanosti zajisté přispělo svým dílem. A nepochybně i euro, které např. v krizí zle sužovaném Španělsku brání potřebným změnám a touhu po odtržení zajisté jen posiluje.

 

Občanem Evropské Unie nemůže se člověk stál na povel a navíc nejenže chybí jednotící idea, ale občan je sužován tisíci příkazů, zákazů, regulací a nařízení v takovém množství, že je ani není schopen všechny zaregistrovat, natož se jimi řídit. „Nový svět“ tak pro něj zůstává čímsi cizím, kde , k své nelibosti, registruje zákaz žárovek či vysavačů a když ráno vstane, není si zcela jist, jestli se právě nedopustil trestného činu.

 

Rozpad rodiny, relativizace dosud platných hodnot a morálky, manipulace – to všechno jednotlivce stále více frustruje a nutí ho hledat oporu tam, odkud vyšel – to jest ve svém národu. Přesně v rozporu s tím, co hládá a požaduje Evropská Unie.

 

Západní postdemokracie našla si totiž je zřejmě ideál v myšlenkách francouzského myslitele 19. století Alexise de Tocqueville ( zde ) a možná ještě více díle Tocquevillova současníka lorda Johna Dalbert-Actona ( zde ) , kteří se zabývali nejen demokracií, ale také tím, co nazývali, (zejména Dalbert Acton) tyranií většiny. Považovali tedy za špatný právě ten rys, na kterém demokracie stojí – tj. většinový názor občanů, kterým by se demokratická společnost měla řídit.

Za ideální pak považovali mnohanárodnostní stát, kde žádná většina nebude.

 

My, na rozdíl od Tocquevilla i Dalbert-Actona jsme se přesvědčili, že to nefunguje. Idea zcela selhala a náprava neuvážených kroků, která má za následek hrozbu islamizace Evropy, bude dlouhá, složitá a nikoli bezbolestná.

 

Evropská Unie sice na jednu stranu uznává, že idea multi-kulti se neosvědčila, ale na druhou stranu se v ní nachází příliš mnoho stoupenců, kteří ji odmítají opustit. Mimo jiné i proto, že se dalšího vývoje a tedy nastupující geopolitické secese velmi obávají a budou evidentně dělat vše proto, aby její nástup pozdrželi a zkomplikovali.

 

U nás k takovým lidem patří např. i Roman Joch, který se propracoval až k prohlášení, že T.G.Masaryk byl separatista, které Joch jednoznačně požaduje postřílet. zde

 

 

Secese ovšem už začala, týká se řady zemí a vzhledem k tomu, že má řadu zřejmě velmi zásadních odpůrců, máme se na co těšit!

Dovolená EU 2014

Dana

 

Letos jsem vyrazila k moři. A protože nerada cokoli opakuji, tak i letos bylo několik poprvé. Poprvé jsem letěla letadlem. Já vím, teď mnoho čtenářů minimálně pozvedlo obočí, ale je to tak. Jsou mezi námi jedinci, kteří prostě ještě nikdy neletěli. Já už mezi ně nepatřím.

Poprvé jsem pro dovolenou (nenacházím jiný termín i když pro důchodce se asi nehodí) využila služeb cestovní kanceláře. Obojí předchozí „poprvé“ už nikdy více. Já prostě potřebuji svobodu a neomezenou možnost pohybu. Musím mít možnost se prostě zvednout a popojet jinam, když mám chuť. Ale musím přiznat, že služby CK byly velice dobré, hotel příjemný, čistý, klidný a jídlo bezvadné. Nicméně z důvodů, které nebudu uvádět, neb jsou nepodstatné, jsem byla vázána na jedno místo s radiem docházky maximálně 5 km.

A poprvé jsem byla u Černého moře. Ten pocit, že já si tu lebedím na pláži, kochám se vlnami a na druhé straně, spíš vedle, zuří válka, byl zvláštní.

Nebudu psát jak se místo, kde jsem byla, jmenuje, jen uvedu, že ona země je členem EU. To je dost důležitý údaj.

Večery jsme trávili tak, že jsme procházeli městečkem, sledovali cvrkot, prohlíželi všemožné věci a služby, které byly turistům nabízeny. A pak jsem to uviděla. Zůstala jsem stát a jen nevěřícně zírala. Stánek s upomínkovými předměty všeho druhu, a tam v řadě vyrovnané hrníčky s různými náměty a portréty různých osob. Vedle sebe, mezi vyobrazeními různých světců, viseli Hitler, Putin a Stalin. Každý v několika exemplářích. Pod nimi celá řada hrníčků, na kterých se skvěl hákový kříž ve všech možných velikostech. A kolem kupující. Šli jsme dál – a další stánek s obdobným sortimentem a hroznem zájemců. A hned vedle stánek, kde pořizují turistům stylizované jakoby historické fotografie. Za tím účelem mají rozvěšeny kostýmy a propriety připomínající různá historická období. A vida, právě se fotí rodinka – maminka sedí v křesílku, na klíně má malé robě a tatínek stojí nad nimi. V uniformě SS.

Na dovolené jsem pořídila spoustu fotek, ještě je nemám všechny stažené a roztříděné, ale stánky s hrníčky a retrofotoateliér jsem nefotila. Cosi ve mně mi v tom bránilo. Ale turisté kupovali a fotili se. A já si říkala, kam až jsme ochotni zajít pro zisk, výdělek, zachování pracovních míst, co vše pro to udělat, strpět? Já vím, tohle jsou maličkosti, ale i ty největší průšvihy v historii začínaly jako malé a rostly postupně.

Přiznávám, k tomu, abych popsala nejsilnější zážitek z letošní dovolené v členské zemi EU, mne přiměla Matzurka a její komentář 973 z 10.9.2014. My posuzujeme Ukrajinu, odsuzujeme fašizující tendence, o kterých víme z médií, aniž jsme si je měli možnost ověřit napřímo. A tady, v EU, si kupujeme dárkové hrníčky s Hitlerem a fotíme se v uniformách SS. Jsme lepší? A může za to některý z komisařů, úředníků nebo poslanců EU nebo jen a jen občané EU? My.

 

To zas bude mejdan

Zuzana Chlumská

 

NATO rozhodlo se věnovat svým přátelům na Ukrajině 15 mil.€ na nákup zbraní a to jen den před tím, než se president Porošenko rozhodl vyhlásit příměří! Tak proč by ho vyhlašoval? 15 melounů by přišlo vniveč! A jak přivést miliony vniveč, s tím má Ukrajina bohaté zkušenosti!

 

Proč NATO činí co činí, když hlasem velikým vyzývá k uzavření míru a zároveň přikládá přikládá do ohýnku eskalace s úsilím hodným lepší věci?

Vysvětluji si to tím, že všichni již jsou poněkud zmateni. Od loňského podzimu odehrálo se tolik, navíc zprávy jsou tak protichůdné, že jeden už vážně neví! A ledacos se zapomene!

 

Všimli jste si, jak media svorně hlásají, že od té doby, co utekl Janukovyč, byl na Ukrajině klid a krize vlastně vypukla až anexí Krymu? Patrně to zmátlo i „hlavy pomazané“ a svorně lají Rusku, že na Krym poslalo vojáky za účelem zmanipulování referenda. A počítá se zřejmě s tím, že už totálně zblblý ovčan dávno zapomněl, že na Krymu byla ruská námořní základna a v kasárnách v Sevastopolu nějakých 25000 mariňáků. A že tam nebyli jen tak, že to Putina napadlo, ale na základě smlouvy s Ukrajinou?

Vsjo ravno! Poslal je tam Putin! A basta!

 

Zapomenuta Oděsa. Do zapomnění pomalu upadá i malajský boeing a ticho po pěšině dokonce ošetřeno smlouvou, že aby se někdo neukec a neprozradil, co dávno si cvrlikají vrabci na střeše: „Qui bono, čim, čim?“

 

Zapomenuta „slavná vítěztví“ ukrajinské armády, neboť tato nejenom, že se při svých postupech nedostala až někam za Ural, ale jaksi ustupuje do předem připravených pozic. Což samozřejmě nelze opět vysvětlit jinak, než ruskou invazí, neb jinak by to byla ostuda. S nějakými opolčenci by si zajisté poradila!

 

Možná poradila, kdyby měla čím! 2.9. na 17 kanálu ukrajinské TV v přímém přenosu hovořili velitelé batalionů Dněpr, Ajdar a Azov. Mluvili jedním hlasem – „s ručními zbraněmi proti tankům nezmůžeme nic. A Kyjev nám neodpovídá, nepomůže.“

Tak třeba za těch 15 mil….

https://www.youtube.com/watch?v=rwsNEKI1txQ&feature=player_embedded

 

Nebe nad Zeměkoulí je sice zapcháno satelity, které dovedou přečíst i televizní program v novinách, ale jejich snímky by patrně narušily vzorné a objektivní zpravodajství, takže dodnes nevíme, kterou dírou v plotě na tu Ukrajinu vlastně ti Rusové vjeli?

Dokonce to neví ani mluvčí Jen Psaki, která oznámila novinářům, že Amerika nemá důkazy o tom, že by Ruská armáda působila na Ukrajině. Řekla to novinářům, ale Baracku Obamovi už ne, takže tento v Estonsku při svém vystoupení zdůrazňoval, že důkazy mají. Takový drobný lapsus.

 

A neví to dokonce ani ministr obrany Švédska, jenž posmíval se presidentu Zemanovi, který nechce se spokojit s tvrzením, že „všichni vědí“ a „musíte nám věřit!“

 

Nevěří a dobře dělá!

Protože takovou informační válku svět ještě nezažil a bude dlouho trvat, než se z toho vzpamatuje!