Co vás naučí jenom máma:

Matzurka

1) Moje máma mne naučila JAK OCENIT DOBROU PRÁCI:

Pokud trváte na tom se navzájem zavraždit, udělejte to, prosím, venku – právě jsem dokončila velký sobotní úklid !!!“

 

2) Moje máma mne naučila NÁBOŽENSTVÍ:

Modli se, aby ten sajrajt šel z koberce dolů !“

X

3) Moje máma mne naučila LOGICE :

Proč ? Protože jsem to řekla !“

X

4) Moje máma mne naučila PROROKOVAT:

Měj vždy čisté spodní prádlo – pro případ nehody!“

 

5) Moje máma mne naučila IRONII:

Nepřestávej se hloupě chechtat a dám ti důvod k breku!“

 

6) Moje máma mne poučila o OSMÓZE:

Zavři už pusu a sněz tu polévku!“

 

7) Moje máma mne naučila FLEXIBILITĚ:

Koukni se jak jsi na zádech špinavý!“

 

8) Moje máma mne naučila VYTRVALOSTI:

Neodejdeš odsud dokud nedojíš všechen svůj špenát !“

 

9) Moje máma mne naučila mnohé o POČASÍ:

Tvůj pokoj vypadá jako by tu právě prošlo tornádo!“

 

10) Moje máma mi vysvětlila KOLOBĚH ŽIVOTA:

Já tě na tento svět přivedla a dokážu tě z něho rychle sprovodit !“

 

11) Moje máma mi objasnila ŽÁRLIVOST.

Na světě jsou milióny nešťastných dětí, kteří nemají tak báječné rodiče jako máš ty !“

 

12) Moje máma mne naučila MEDICÍNĚ:

Pokud nepřestaneš s tím šilháním, zůstane ti to !“

x

13) Moje máma mne naučila MYSLET DOPŘEDU:

Pokud neuděláš test z češtiny, nikdy nedostaneš dobrou práci !“


14)
Moje máma mne naučila PORADIT SI S VÝZVOU:

No co jsi myslel ? Odpověz, když na tebe mluvím…. Neodmlouvej !“

 

15) Moje máma mne naučila HUMORU:

Pokud ti ta sekačka usekne nohy, ne abys s tím běžel za mnou !“

 

16) Moje máma mne naučila JAK SE STÁT DOSPĚLÝM:

Když nedojíš tu zeleninu, nikdy nevyrosteš!“

 

17) Moje máma mne naučila GENETICE:

Ty jsi celý tvůj táta !“


18) Moje máma mne poučila O PŮVODU:

Co si myslíš, že ses narodil ve stodole ?!“

x

19) Moje máma mne poučila o MOUDROSTI VĚKU:

Až ti bude tolik, co mně, pak to pochopíš…“


20) Moje máma mne naučila RADOSTNÉMU OČEKÁVÁNÍ:
„Jen počkej, až se táta vrátí domů !“

 

21) Moje máma mne naučila PŘIJÍMÁNÍ:
„Doma to tedy dostaneš !“


22) Moje máma mne poučila o SPRAVEDLNOSTI:
„Jednou budeš mít vlastní děti, a já doufám, že budou právě jako TY – pak uvidíš, jaké to je !“

 

 

 

MASKY

Westík

Motto:

Život je jako divadelní kus. Nezáleží na tom, jak byl dlouhý, ale jak dobře byl zahrán ( (Lucius Annaeus Seneca)

 

Musím přiznat : jsem špatná hospodyňka – dokonce by se dalo říci „šmudla“ – máloco totiž nenávidím tolik jako vaření a vůbec domácí práce. Kdybych byla rybářova žena a ve zdejším potoce žila zlatá rybka, určitě by jedním z mých přání byla „ uklízecí paní“; je to ovšem přání nereálné: ve zdejší obci -na rozdíl od vyleštěných koutů civilizace -je „uklízecí paní“bytostí pohádkovou a zde zcela nepředstavitelnou .

Takže i na mne dolehne čas od času hlas svědomí a mně nezbývá než vzít prachovku a jít leštit barák- a tento hlas se hlasem velice silným ozval nyní.

Aby tento hlas dal pokoj, přemohla jsem sama sebe a pustila se do úklidu. Když jsem došla s prachovkou v ruce až ke svému psacímu stolu, zvedla jsem oči a spatřila to, co tam visí už tak dlouho, že je to mimo obzor mé vnímavosti- totiž obraz ústeckého akademického malíře Houry, nazvaný Masky .

Odložila jsem prachovku, sedla si a po létech se znovu zahleděla do vnitřního světa tohoto obrazu . Budete se tomu možná smát, ale je faktem, že ke mně některé obrazy mluví – je to taková nonverbální komunikace, kterou neumím vysvětlit.

A jak si vzpomínám, tak tenhle obraz ke mně kdysi promlouval velmi silně, přestože jeho autor nikdy nepatřil k mým favoritům.

Vracela jsem se z jednoho jednání, které skončilo dříve a do odjezdu vlaku zbývalo dost času ; courat po Ústí n/L. se mně nechtělo a tak z dlouhé chvíle jsem vrazila do galerie, která byla umístěna hned naproti nádraží – a tam mne oslovil ten obraz . Hned mně bylo jasné, že ho musím mít – a také se tak stalo.

Dlouhá léta visel v mé kanceláři; když jsem pak pověsila své povolání na hřebík, přestěhoval se se mnou do mého nového domicilu a pro svou vhodnou velikost a barevnost získal čestné místo nad mým psacím stolem, i když mými oblíbenci se mezitím staly jiné obrazy.

Ale to jsem jako obvykle poněkud odbočila jako rozjetý vagon, takže přehodím výhybku zpět.

Tak jsem koukala, snažíc se vyzkoumat, co tím obrazem, pojmenovaným Masky, chtěl jeho tvůrce říci a co mne -před těmi dávnými léty- na něm tak zaujalo.

Snad to, že na divadle života pro každou roli, kterou v životě hrajeme, máme jinou masku-vyměňovací, kterou si držíme před tváří, abychom vypadali vhodně a nejlépe při každé příležitosti-scéně. Jinou masku nasazujeme před šéfem, jinou, když nás osloví bezdomovec s žádostí o desetikačku na pivo .

A také zcela jinou masku máme sami před sebou, abychom zakryli své vlastní Ego, za které se třeba stydíme a bojíme se s ním vyjít na světlo; proto ho i před sebou ukrýváme za maskou anebo rovnou v “třinácté komnatě“ nebo někde v suterénu – jako Dorian Gray svůj obraz v knize Oscara Wildea .

V každém z nás je část dobra a část zla a proto používáme ty masky před jinými i sami před sebou, neboť to zlo v sobě si nepřipouštíme a chceme být nahlíženi lepšími, než máme sklon být.

A abych se přiznala: já také jsem byla nucena navštívit svou „třináctou komnatu“ jedné noci, kdy se můj jediný syn psychicky zhroutil. Pohlédla jsem Gorgoně do tváře a ačkoli jsem nezkameněla, přece jen to mnou hluboce otřáslo.

 

Můj vnitřní portrét – ono mé Ego-nebyl prostě takový, jak jsem se domnívala při pohledu na sebe do zrcadla – no, určitě mně zrcadlo neodpovědělo “královno, jsi nejkrásnější ….“ Mé jednání, o němž jsem si dříve myslela, že je essencí pravdy, se najednou ukázalo jako krutost, prokazované dobro jako pokrytectví.

Jedno poučení jsem z toho však získala: nevíme, kdy se najednou před námi zjeví nápis „Mene MeneTekel Unfarsín“; a tak to pověstné „hledání svatého grálu“ by mělo být celoživotním hledáním, jak být tím, čím doopravdy jsem, mělo by být hledáním své skutečné „duše“ -svého JÁ – bez masky.

 

Mohu vás ujistit, že ten den jsem ten úklid nedokončila.

 

Mimochodem – už jste také otevřeli svou „třináctou komnatu“ ?