Istanbulská úmluva hýbe ČR.

Pavel Hasenkopf: I já si ji musel aspoň prolistovat … a zde je mé “dobrozdání”:

*

Na Istambulskou úmluvu jsem se nejdříve, cca rok zpět, když se poprvé objevila hysterie kolem ní, díval zhruba stylem: vždyť vlastně o nic nejde, jen další legislativní sračka, aby bylo co podepsat. (Nefandím zasírání právního řádu a mezinárodního práva balastem, ale neumím tomu zabránit a už jsem rezignoval.)

Jenže … když o nic nejde … proč tak hysterčí i nositelé, v tomto případě zejména nositelky (či za co se považují) pokroku? Proč nad tím prostě nemávnou rukou, když vlastně vše, co po nás Istanbulská úmluva chce, už v právním řádu máme?

Proč se tak vyhýbají odpovědi na otázku, co hrozného by se stalo, kdybychom tuto úmluvu prostě neratifikovali?

*

Istanbulská úmluva především není žádná úmluva, maximálně jen podle formy a názvu – jako úmluva se to jen tváří – úmluvy mají obsahovat právní normy, ne politická velkohubá prohlášení.

Istanbulská úmluva je především politický manifest genderismu. Představte si, že by se Marxovi s Engelsem podařilo protlačit komunistický manifest do formy zákona či mezinárodní smlouvy, a budete zhruba vědět, o co se tady dnešní předvoj pokroku pokouší, jakou hru hraje.

Na právo – na to reálné právo, charakterizované principem “jestliže …, pak …”, může mít Istanbulská úmluva vliv “jen” jako výkladový prostředek. A to v jejím případě rozhodně není málo, protože tato úmluva je první právní dokument vůbec, který definuje pohlaví jako sociální konstrukt a z tohoto pojetí vychází. Tím, že toto pojetí je obsaženo v mezinárodní smlouvě, v případě ratifikace se nejen stane součástí českého právního řádu, ale bude mít i přednost před českým zákonem (viz čl. 10 Ústavy).

Istanbulská úmluva se netýká násilí na ženách obecně, ale jen násilí “genderově podmíněného”.

Istanbulská úmluva kodifikuje a činí právně závazné některé jinak velmi sporné názory. Např.:

“Member States of the Council of Europe …

(r)ecognising that violence against women is a manifestation of historically unequal power relations between women and men, which have led to domination over, and discrimination against, women by men and to the prevention of the full advancement of women;

(r)ecognising the structural nature of violence against women as gender-based violence, and that violence against women is one of the crucial social mechanisms by which women are forced into a subordinate position compared with men; …”

Toto jsou výkladové principy, kterými má být poměřováno každé rozhodnutí, toto je ono soft law, kterým bude postupně vytvářeno – za účasti zvláštního monitorovacího mechanismu (“specific monitoring mechanism”, to jsou ty neziskovky) – hard law. Tak, jako za bolševika byl každý, jinak naprosto neškodný zákon vykládán prizmatem ústavně zakotvené vedoucí úlohy KSČ a “pevné(ho) svazku dělníků, rolníků a inteligence, v jehož čele je dělnická třída” (čl. 4, čl. 1 Ústavy 1960). …

=====

P.S.: Doufám, že pokud se ukáže, že trestní oznámení na Petra Piťhu nebylo dostatečně podložené a de facto je politickou provokací, budou se orgány činné v trestním řízení zabývat nejen trestním oznámením samým, ale přezkoumají i možnost trestního stíhání jeho autorek pro trestný čin křivého obvinění.

 

Pavel Hasenkopf –  Mně docela stačí §§ 6, 140, 144, 145, 146, 150, 159 – 163, 168 – 172, 185 – 187, 194, 195, 198, 199, 200, 201 a 353 trestního zákoníku, abych jmenoval ty, které násilí na ženách mohou nějak pokrývat.


—————————————————————–

PPS
Původně vytečkovaná slova jsem doplnil já, zemědělec… 😉 😀