Dušan Neumann
Nebýt těch několika zachovalých fotografií a nálezu z oddělení popálenin,
težko bych se na ten den – 21.8.1969 – rozpomínal. Zůstala jen těžká pachuť
zklamání z marností demonstrací rozháněných československým bezpečnostními
orgány, ozbrojenci dělnických milicí, kteří v Brně zavraždili dva
demonstranty a pasivity už podstatné části národa. Nakonec jsem měl štěstí, slzný granát, který jsem “vracel” oštítovaným policajtům mi vybuchl až po odhození a popálil mi nohu. Zachránil mne tehdy můj pozdější šéf
Automotorevue, Standa Cáhel který mne odvezl do Legerky na popáleniny a odtamtud, když kliniku začali prolézat estébáci, mne odvezl k babičce do
Rudné, kde jsem zůstal než mi puchýře velikosti mýdlových bublin praskly
nebo splaskly. Prožíval jsem demonstrace i zásahy v centru na Václavském
náměstí odkud jsme byli vytlačeni na Příkopy, kde jsem příliš pozdě chytil a
odhodil ten slzný granát.
Nemám, co bych dodal. Ten pocit zrady a morální devastace normalizace nikdy nevymizel.
Vzpomínky…
692