A opět přednáška o staré Praze…

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 117 komentářů u „A opět přednáška o staré Praze…

  1. ” Docela srandovni je to, ze si levicaci myslej, ze to je dobre :-D”

    Jirko , nevykládej mi, že to, co kvílí po newyorských ulicích, jsou pravičáci 😀

  2. OT (anebo volně navazující na úvahy o robotisaci, tuším tehdy hlavně od Šimona Kleina):

    K nevyčerpatelnému thematu šuntovitosti světa tentokrát DFens: http://dfens-cz.com/republice-vice-lemplu/

    Nanejvýš sporná mi tam však připadá zejména tato pasáž: „Taky fandím tomu, aby co nejvíc lidí dalo svý děti na ekologicko-sociální pseudoškoly a aby co nejvíc dětí hulilo trávu. Kakuna i Jája (autorovi potomci, jak jsem vyrozuměl) to pak budou mít snazší. // Čím víc lemplů, tím líp. Kakuna si pak bude moci snáze diktovat podmínky.“ Mám totiž podezření, že to DFens míní nejen sarkasticky, ale také vážně. Ovšem problém bych s dovolením viděl v tom, že támhle Kakuna sice významně vylepšuje své relativní postavení na straně nabídky služeb, schopností a dovedností, pokračováním pseudoliberální eurohniloby získávaje a posiluje paletu svých komparativních výhod, jenže zároveň se nevyhnutelně nachází i na poptávkové straně, a tam se jeho postavení zhoršuje absolutně, podobně či stejně jako všem ostatním.

    Celková bilance proto může být kladná právě tak jako záporná; záleží na okolnostech. Vezmu-li si však extrémní příklad, dejme hypoteticky tomu, že se jakožto jediný se zkušenostmi z praktického života (anebo rovnou pilot, aby to znělo realističtěji) přepravuji letadlem plným euroúředníků, genderaktivistek a bojovníků za lidská práva. Přelétáme nad pustým ostrovem. Polepším si ve srovnání se svým dosavadním životem, jestliže letadlo havaruje a všichni se na tom ostrově zachráníme?

    Ale z toho, co píšu, samozřejmě čiší jednak má zapšklost, jednak i to, že sám očividně jsem ukázkovej lempl taky. A navíc s typicky lemplovskými přístupy: Kdyby kupříkladu šroubky byly samé zmetky, nebudu jim dopilovávat drážku zázračnými pilníky Ajax, ani bych to neuměl a neměl trpělivost, spíše se budu snažit seštelovat výrobní linku, a eště radši bádat, esi to neni softvérovej problém, kerej bych moh vopravit programátorským zásahem. Protože ač srdcem zpátečník beznadějně uvázlý kdesi v 10. či 20. letech 20. století, myslí (a technickými instinkty?) trčím uprostřed technologické Ameriky 70. a 80. let.

    Nicméně kdosi (třeba o generaci mladší), kdo má za svůj obor třeba teoretickou IT, o níž bych se nikdy neodvažoval tvrdit, že to je zbytečnost an sich, je na tom ohledně šuntovatění světa poněkud hůře; což opět souvisí s otázkou, kterou jsem zde kdysi (marně) nanesl, totiž kudy přesně že vlastně běží ony dělicí linie…

  3. 2045 – Než být nasraný jako občan, dávám přednost být celkem spokojený jako poddaný. – Nojo, Schumachere, to je hezké… Háček to ale má přinejmenším z dlouhodobějšího hlediska, a sice ten, že jako poddaný možná uděláš věci, které bys jako občan nedělal.

    A je samozřejmé natolik, že snad ani nemá smysl (s mou tradiční nadbytečnou polopatičností) zde vysvětlovat, že v tom případě přispěješ (více, než bys byl přispěl v roli občana) k dalšímu zahuštění situace, spolu s tím též k další iritaci ostatních, potažmo i k tomu, aby se zvýšila míra jejich frustrace a iritovanosti, a posléze i k relativnímu nárůstu všeobecných preferencí právě toho přístupu, který uvádíš. To mu na jedné straně zpětně zvýší (zdánlivou) míru jeho oprávněnosti, na druhé však takto vytvořená zpětná vazba nevyhnutelně připomíná pád do černé díry.

  4. “Vezmu-li si však extrémní příklad, dejme hypoteticky tomu, že se jakožto jediný se zkušenostmi z praktického života (anebo rovnou pilot, aby to znělo realističtěji) přepravuji letadlem plným euroúředníků, genderaktivistek a bojovníků za lidská práva.”

    Ona je hlavně otázka, zpátečníku, jetsli při tomhle přístupu bude dost lidí na to, aby za a byli schopni vyrobit letadlo a za b uživili všechny ty euroúředníky a genderodbornice tak dobře, aby tito měli na letenku. 🙂

    pokdu byste se ale na tom ostrově ocitli, tak jetsli si polepšíte něbo ne, to je otázka, kterou si musíte zodpovědět sám. Pokud ztroskotáte s někým na pustém ostrově, tak asi hlavní otázka nebude, kdo je úředník, bojovník za lidská práva a kdo je něco jiného.
    otázka taky je, co myslíte tím praktickým životem. I gender úředníci, navzdory tomu, že se živili do teď sezením v úřadě, můžou být manuálně zruční, vyznat se v životě v přírodě nebo v botanice, umět rozdělat oheň, což jsou zkušenosti, který jsou pro přežití podstatně potřebnější, než třeba zkušenosti s řízením firmy.

  5. 2105 — Ách běda, maYdo, můj prokletý polopatismus mě teď nutí vysvětlovat, že příklad s letadlem a ostrovem byl pochopitelně míněn coby doklad toho, že šuntovatěním světa si absolutně příliš nepolepšíme, byť relativně třeba ano.

    Jinak se (ke své lítosti) nemohu odvolat na žádné souhrnné statistické studie, ale co jsem tak sám viděl, pravdoláskaři leckdy bývají nepraktičtí přímo pozoruhodně, až neuvěřitelně…

  6. 2103 – prosím pěkně, já se iritovaná nebo frustrovaná necítím. A i kdybych se tak cítila, odmítám, že by na tom měl sebemenší podíl Schumacher. Není mi známo, že by mohl Schumacher jakkoliv přispět ke stavu mé mysli. Tedy kromě potěšení z toho, že se onehdá zjevil u Rudolfina a že na nás nezanevřel docela. 🙂

    “Háček to ale má přinejmenším z dlouhodobějšího hlediska, a sice ten, že jako poddaný možná uděláš věci, které bys jako občan nedělal.”

    Háček je i v tom, že by mohl i jako občan udělat věci, které by neudělal jako poddaný. Třeba být občanem loayálním a uvědomělým a udávat méně uvědomělé spoluobčany. 😀

    Tahle sdílená odpovědnost, že všichni budou iritováni a frustrováni pro něco, co udělám já, i lidi, který jsem v životě neviděla, je vůbec šílená věc. Jak může někdo na sebe brát odpovědnost za věci, který nemůže ovlivnit?

  7. Váš prokletý polopatismus, zpátečníku, vede k tomu, že vám většinou stejně vůbec nerozumím….A souvislost se šuntovatěním světa mi už úplně uniká….

    Vzato prakticky, svět šuntovatí od svého zrodu. A co má být? Mám brečet, že jsem se nenarodila v antickém Římě nebo za feudálů, kdy byl méně šuntovatý než dnes? Problém je, že bych se taky mohla narodit jako otrokyně nebo nevolnice. Taky bych mohla být římskou křesťankou a mohli by mně hodit lvům k sežrání. Nebo bych mohla být panovnicí či aspoň šlechtičnou, ale v nějakých šestnácti umřít při porodu. Rozhodně se mi to nejeví jako lepší úděl.

  8. Šumaváku, díky za upozornění a malá prosbička :
    V 2038 jsem položila otázku pro Tebe, můžeš se k tomu vyjádřit? O nic nejde, jen mně to zaujalo a jsem zvědavá .-)

  9. Milá MaYdo, povinnost jednotlivce brát na sebe odpovědnost za celé lidstvo nám vnucoval Václav Havel blahé paměti. Jeho projevy v USA i OSN byly touto myšlenkou prodchnuty. A od toho byl pak už jen malý krůček k tomu, co v plném rozpuku prožíváme dnes. Neutuchající péče dobroserů, které jsme den co den vystaveni, dostala ideologickou základnu.

  10. Baubo, po Havlovi to mnozí papouškují a myslí si, že jsou proto mravnější, jiní a lepší, ale na druhou stranu – on to neměl ze svý hlavy. Tu kolektivní odpovědnost hlásali už mnozí před ním, včetně komunistů.

  11. 2102 – Zpátečníku,
    takhle to vypadá, že jsem vedl nějaké dalekosáhlé pfilosofické úvahy o robotizaci – nikoliv….
    Pouze jsem se ptal, zda (momentálně nepracující) voliči DJT z Rust belt (což jsou převážně dělníci a nižší THP ze zrušených fabrik s vysokým podílem ruční práce, tedy s potřebami každé ruky,nohy – železárny apod.) mají šanci najít opět práci ve fabrikách, kde předpokládám, že jejich výrobní park nějaké stávající automatizační úrovně nebude stěhován zpět z Asie, ale bude nakoupen s úrovní Industry 4.0 (tedy roboty) a z toho vyplývajících požadavků na minimum manuálů a konečně i menší počet techniků SŠ a VŠ vzdělání oproti bývalým fabrikám zdejšího regionu.
    Důvody jsou minimálně rozdíl úrovní mezd v Asii a v US, vyšší environmentální standardy/náklady, existence odborů, apod. A jaký to bude mít vliv na příští možnost zvolení DJT, zda nenastoupí rozčarování, které vystřídá nadšení (pokud se tyto vlivy projeví), dané dnešním dechberoucím nástupem týmu tohoto workholika.
    Úvaha směřovala do oblasti rust belt, kde – jak vidno – pokud si tamní manuálové dosud nenašli práci, pak asi i nenajdou nikde jinde, vzhledem k stávající nemožnosti/dosavadní neochotě/ se někam pohnout z místa.
    Bylo mi – kromě jiných obecných zjevných pravd a ideologických pouček – poukazováno na mimořádnou obsolentnost obecné teorie – které se už i v mém mládí posmívali učitelé marxleninské občanské výchovy – že “stroje berou lidem práci”, jakkoliv tato popisovaná situace vychází z jiných příčin, než u historické skupiny “lyonských tkalců”.
    Dnes si myslím, že tito hlasatelé simplifikované sociologie lidských robotů, tedy ekonomie, měli pravdu – stroje těmto lidem práci neberou – oni jí totiž momentálně nemají…….
    Takže již to nekomentuji a jenom se ozývám proti honosně znějícím “úvahám”.

  12. 2106 – já se iritovaná nebo frustrovaná necítím – To ani nemusíte, maYdo, a přesto může 2103 platit; psal jsem tam o [celkové, průměrné] míře.

    Není mi známo, že by mohl Schumacher jakkoliv přispět ke stavu mé mysli. – Vtip je v tom, že toto – tj. cesta, jak na na ni konkrétně působí – Vám být známo vůbec nemusí, a přesto zde (všemožné nepřímé) působení může objektivně být, i kdyby bylo neměřitelně malé. Maximálně bych byl ochoten diskutovat o délce tzv. dopravního zpoždění.

    A jak to vlastně je se stavem Vaší mysli celkově? Je nějak ovlivněn činností (sta)milionů dalších lidí, naprostou většinou neznámých a anonymních, z podstatné části již mrtvých, anebo je na něm zcela nezávislý?

    Tahle sdílená odpovědnost, že všichni budou iritováni a frustrováni pro něco, co udělám já, i lidi, který jsem v životě neviděla, je vůbec šílená věc. Jak může někdo na sebe brát odpovědnost za věci, který nemůže ovlivnit? – Vaše první věta mluví o něčem dost jiném než druhá. Co třeba takový architekt? Jeho návrhy, zejména budou-li realisovány, myslím zcela zjevně nějak působí i na lidi, které nikdy neviděl; to bych prosím pokládal za trivialitu.

    Jinak tedy 2103 žádnou souvislost se šuntovatěním světa mít ani nemělo (nýbrž výhradně s 2045).

  13. Omlouvám se, před koncem mi vypadl odstavec:

    Samozřejmě brát na sebe odpovědnost za to, co ovlivnit nemohu, je takové nějak divné; setkám-li se s tím (i u sebe), většinou mám tendenci to pokládat za jistou formu neurózy. A další samozřejmost, toliko žvanit o své globální odpovědnosti je zas jiná věc; za tím vždy vidím zištné motivy, zpravidla přinejmenším snahu se jakékoliv skutečné odpovědnosti vyhnout.

  14. Stav mysli nemusí být jen frustrace nebo iritace, zpátečníku.
    Pokud jde o mně jako architekta, tož o stav mysli kolemjdoucích se neobávejte, aby nebyli frustrováni nebo iritováni, nad tím bdí armáda úředníků. 😀

    Jinak samozřejmě cokoliv navrhnu se, nemusí líbit každému, ale pro měn je podstatné, když je spokojenej klient a ouřad to povolí. Není v mých silách uspokojit celej svět. je-li někdo mým návrhem iritován, tož dlůvody mohou být různé,vedle toho, že jsem to navrhla blbě nebo že stavba mu nějak překáží přes prostý fakt, že stavba zrovna jeho vkusu nehoví až po to, že nesnáší stavebníka nebo mně a tak ho irituje, cokoliv objekt jeho nesnášenlivosti koná.

    CHyba je na mé straně jen případě prvním a druhém, v těch dalších nemá smysl, abych se tím zabývala, leda snad, že v případě posledním bych mohla postiženému doporučit odbornou péči :-).

  15. Ještě bych dodala, že chybu v tom příapdě, kdy je na mé straně, lze vyloučit už v průběhu procesu projektování a ostatně od toho je stavební řízení, aby takové stavby nepovolilo.

  16. 2106 MaYdo, to by ses divila, když si dám záležet, jak kvalitně dokážu nasírat.

    Ano, součástí snu většiny těch, kteří sní o starých zlatých časech, je, že sami patří k tehdejší tamní elitě.

    Poddaný, který si uvědomí, že není občan, ale poddaný, na tom může být lépe než poddaný, který si to neuvědomí. Protože poddaný, který si to uvědomí, neplýtvá úsilím na pošetilou snahu být občanem nejen nominálně, ale i fakticky aby dostávaje přes držku byl vždy ujištěn, že fakticky je poddaným. Nemám nic proti občanským a lidským ideálům, jenže zjištění jak o nich smýšlejí a v soukromí rozprávějí reálně vládnoucí, a především jak třebaže pod nátěrem ušlechtile znějících keců činí, je jak padnout prdelí na schody.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.