BFPT 2015 resumé

BFPT 2015 se opět vcelku vydařil. Počasí jako tradičně nádherné, i se trochu oteplilo, “prase” se povedlo, myslím i v guláši, pivo jako křen, rakouský burčák “jako víno”, Daniny koláčky doplnily sladké…

Přijel až z Brna Foundry, přijela až z Valašska Dana, dokonce až z Budějc i Jurap a přivezl Matzurku, Modrý pták tu byl, asi po třech letech zase František první…i ten loňský řezník tu byl… a další. Prostě: podzimní klid a pohoda.
Škoda těch, co marodili a nemohli přijet.
no podívejte se sami… http://aerokarel.rajce.idnes.cz/BFPT2015#IMGP1448.jpg

a další fotky od Jurapa

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 750 komentářů u „BFPT 2015 resumé

  1. 1700 Ostape Bendere
    jistě uznáte, že když jsem se dožil požehnaného a velmi spokojeného věku aniž bych z čapka (a tam je prý ještě trik, že byli dva) přečetl cokoliv, nicméně jsem se o něj pral v dobře zdůvodněných referátech (tam jsem si s gustem přisupil, protože stejně nikdo netušil o co jde) A proto jsem na jeho lodi, protože je něco jako Masaryk, Beneš, Gotwald, Sobotka, Dienstbier starší i mldší, Fišerová ruku v ruce se Šabatovou

    Samozřejmě se seshora pomalu spouští jako deux ex machina silný element.
    Kraft durch Freude. Síla skrze norské fjordy … eeeeh freundin … eeh nebo vlastně Krafy durch Norské Fondy,

  2. Dobré ránko!

    1701
    “…seshora pomalu spouští jako deux ex machina silný element…”

    To může být ledacos. Já bych řekla, že skimic zdárně překonal poruchu motility gastrointestinálního traktu…

  3. Njn – ono je to s definicí terorismu těžké, v EU pak zejména!
    Ať vymyslíte jakkoli obecnou formulaci, vždycky to na kamarády Palestince bude sedět jak Jandák na hrnec! 😀 😀

    …Kouzelným příkladem regionálních norem je Strategie EU pro boj s terorismem, kterou v listopadu 2005 schválili ministři spravedlnosti států Evropské unie. Ta v rámci boje proti terorismu rozebírá úkoly týkající se prevence, ochrany, stíhání a reakce. A teď to přijde: definici terorismu se prostě vyhýbá…
    http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/oskar-krejci-vyber-si-sveho-teroristu/

  4. No , on ten Čapek byl některými knihami docela komouši použitelnej . A já maturoval v 1969, na humanitní větvi, kam mě strčili omylem 🙂
    A krakatitu, Bílé nemoci, Matce a První partě nemohl nic vytknout ani komouš.
    Jistě ,kdyby přežil válku tak ho asi zavřou, ale nám ho líčili jako buržoazního spisovatele, který vývojem dospěl k pokrokovému vidění světa 🙂

  5. Rputi,
    ty Židy taky. Celá první generace Izraelských politiků byla banda teroristů, co vyhazovala do luftu jak Araby, tak Brity.
    Oddělali dokonce zplnomocněnce OSN, který se jim nehodil.

  6. 17003 Rputi :- 🙂 🙂
    To bylo podlé! Dneska náhodou bude čočka se smaženou cibulkou, okurkou, volským vokem a na dva prsty tlustým plátkem domácího uzenýho a s džberem plzeňskýho zezdola. Tak trakt, nechť se na to tiše připravuje a neprudí. Taky by mohl ještě dostat včerejší buchtu od tchyně. Tu mu samozřejmě jenom z dálky ukážu. Týrat ho nemíním. Trakt svůj.

  7. Ad. Čapek- v dobách mé školní docházky (80. léta) byl probírán jak autor, i jeho díla, ale v povinné četbě nebyl.
    Je zajímavé, že třeba takový J.C. Hronský na Slovensku byl i v čítankách, a přitom problémový tedy byl dost.

  8. 1705 Bílá nemoc už by dnes imho neprošla. Prostě nemoc. Nebo barevná nemoc.duhová nemoc.
    Oslava diversity. Matka mu vrazila do ruky pušku aby proti tomu šel bojovat. V Rusku chvíli potom napsali román Bílá Garda. Již tehdy dokázali prstem poukázat na nácky a odsoudit monokultury.

  9. NoName,
    ovšem to bylo na Slovensku.
    U nás při maturitě probíhal děs při představě dostat slovenské obrozenecké spisovatele 🙂
    Slánčiková -Timrava a spol !
    Hrůza ! 🙂

  10. Dobré ráno vespolek,

    no koukám, že Karel Čapek asi někomu leží v žaludku 🙂 Ale on za zařazení do povinn= četby nemůže…
    Že bych ho měla v povinné četbě si nepamatuji – maturovala jsem v půlce osmdesátých let – ale pokud byl, tak mi to uniklo. Určitě proto, že už jako dítě jsem měla moc ráda jeho Devatero pohádek, později pak Povídky z jedné a Povídky z druhé kapsy (obojí se záhadou téměř detektivní). Dodnes mne okouzluje nádhernou češtinou jako málokterý český autor. Takže asi tak. Pro mne byly v povinné četbě jiné hrůzy – takový F.L.Věk od Jiráska, nebo Kronika klubu Pickwickovců v rámci hodin AJ. Ale přečetla jsem všechno předepsané poctivě, neb jsem byla toho názoru, že vzdělanec by to měl znát, i když se mu to nelíbí (právě proto, aby mohl z vlastní zkušenosti říct, proč se mu to nelíbi). Co jsem nedávala, byly autoři ruští, takovým Tichým Donem jsem práskla někde na straně dvacet, a Zločin a trest mi na detektivku taky přišel k nepřelouskání (navíc v tak tlusté knize jen jedna vražda, a forenzní postup nižádný). Ale naše ruštinářka byla milosrdná a četbu nevyžadovala, naopak nám sama rusky nadiktovala, o čem to bylo a proč to bylo stěžejní dílo. Jezuitským způsobem jsme to našprtali a stačilo to.

  11. Tak to já přečetl i fůru těch ruských autorů 🙂
    No, že bych si z nich hodně pamatoval, tak to bych lhal. 🙂
    No a jiráska jsemm přelouskal skoro komplet, včetně toho Věka a Bratrstva.
    Já byl fakt jako smrt 🙂

  12. Njn, většinu ruských autorů jsem zvládla jen pokud psali povídky, Tichý Don, to prostě nešlo – ale ono když prolistujete “květy” z 19. století – tak to prostě bylo stejně zapšklé a utrápené. Doba byla holt taková.

  13. 1714 Rputi, Tichý Don je výborný. Klíč k pochopení novodobých dějin Ruska a Ukrajiny. Ano, je to neveselé.

  14. Schumi,
    to ano, souhlasím – jen číst se to nedá. 🙂
    Neveselé ani tak nevadí, ale ta zapšklost, co z toho čiší! 19. století si holt rádo zatrpělo, což není můj šálek čaje.
    Ale třeba ruskou muziku mám velice ráda, tam to srdci lahodí!

  15. Některé ruské romány jsou skvělé, mě třeba fascinovali Dostojevského Běsi. Raskolnikov byl rozmazlený mamánek. Neúnosná délka ruských románů je dána způsobem jejich uveřejňování a honorování od stránky. Byly psány na pokračování a uveřejňovány dle tradice v “tlustých žurnálech”. Kdyby dostal Dostojevskij stejný honorář za drama jako Čechov, určitě by nás neobtěžoval hlubinami duše Svidrigajlova nebo Marmeladova.

  16. 1718 – chyba! Měla jsem napsat autoři 19.století, neb ono se to překlopilo i do toho 20. a některé to drželo i dost dlouho. Viz třeba R.Rolland – Okouzlená duše – taky nejsem schopná to číst a přes první dil jsem se nedostala, i když jsem ten druhý poctivě zkoušela. Prostě nešlo!

  17. Ony ty ruské romány jsou pro nás těžké, protože neznáme tamní tehdejší realitu a souvislosti. Je nám to cizí a těžko pochopitelné.
    Což Rusové ovšem znají.Aspoň někteří.

  18. Schumi, ad1714,
    hmm, tak na toto doporučení se možná obrním a Tichý Don přečtu. Ale asi si k tomu vezmu tabulku čokolády a láhev portského nebo skotské jako antidotum 🙂

  19. jjééé Matzurko
    A znáte třeba Kde ty kytky jsou? (Where Have All the Flowers Gone) ?
    To takhle kamsi letěl Peter Seeger a ten krásný a smutný román od Šolochova četl.
    Schumi – poklona a zcela souhlas s Tvým 1716

    Nalistoval tu písničku
    A kde jsou ty husy?
    Do rákosí zašly.
    A kde je to rákosí?
    Dívky je sžaly.
    A kde jsou ty dívky?
    Kozáky si vzaly.
    A kde jsou ti kozáci?
    Na vojnu se dali…

    A z fleku to ukradl a napsal tu svojí, krásnou, kterou dodnes zpívá kdekdo

    Tovchu, tovchu mak
    А где ж гуси? В камыш ушли.
    А где ж камыш? Девки выжали.
    А где ж девки? Девки замуж ушли.
    А где ж казаки? На войну пошли …

    Zločin a Trest je u nás v originále za léta více ohmataný než Bible a Tóra a Běsi jsem si dokonce pořídil ve vydání před jazykovou reformou. Úžasný.

  20. 1713 Halladine, já taky. Čtení se pro mě stalo hlavní zábavou. Jak jsme se naučil, bral pořadě. Jenže začátek byl těžký. Neuměl jsem slabikovat podle slabikáře. Necchápal jsem, proč mám slabikovat. Maminka se se mnou natrápila. Místo abych četl má – ma. Četl jsem m á m á. Nechápal proč to s tou pomlčkou mám číst dohromady, co je to za podivnost, když “opravdová” slova vypadají jinak. Jenže pak jsem dostal spalničky a tuze se nudil. Babička dostala geniální nápad, když se kluk nudí ať se zabaví knížkou. No jasně. S obrázkovými jsem si hrál odmala. A i trošičku s tím čtením, protože už jsem věděl, že v takové jedné rozkládací s mapou kusu Evropy je napsábo Halič…Bukovina. A obrázek nějaké přehrady. Tak mi byl podstrčen Ferda Mravenec. Nejprve Ferdův slabikář. Kampak na něj ten školní.Za jedno odpoledne jsem se jím prokousal a moc se bavil. “Cácorka capala cestičkou, pocákala jí celičkou. Tetička se se tetelí, teplé thé má v posteli. Kdyby ses nebyl kýval, nebyl by se mýval hýbal. Urban uhlí kupuje, u uhlíře hubuje….”. A léčení pochroumaných písmenek v nemocnici, to se mi moc líbilo. Tak za jedno odpoledne jsem se naučil číst. A navíc ohromný objev. Číst jen očima. “Říkat si” mě unavovalo a zdržovalo. Než jsem se uzdravil, přečetl jsem tak celého Ferdu v několika svazcích, bylo to asi ještě předválečné vydání. Pak už to šlo proudem. Kdepak po písmenkách, natož abych si přdedšpitával….po slovech či po řádcích. Tak jak se mi v paměti vyvářela databáze slov a spojení. Že pro hlasité čtení je nutno číst očima kus vpředu tak jako když počítač dopředu načítá data z disku. Celé odstavce a stránky, v celé šíři textu, jak skenerem. Samozřejmě, že podle náročnosti textu. Zajímavá dobře napsaná beletrie se čte jako film. Když se dostanu k pěknému čtivu, musím se tuze brzdit aby mi vydrželo. Nerad vstávám od rozjedené krmě.
    Až na právní texty. To je antiliteratura. Úžasné umění složitě ve dlouhých větách plných čárek, středníků a odkazů popisovat jednoduché. Utrpení číst. Několik toporných, šroubovaných a nesrozumitelných stránek o něčem co se nakonec vejde do jednoho srozumitelného odstavce. Nerad když musím překládat z češtiny do češtiny. Přitom tomu nebývalo vždy, předválečná pojednání i rozhodnutí jsou i velmi čtivá. Velmi se to zhoršilo za posledních třicet let, nejvíce v posledku. To si znovu připadám jako školák. Ještěže k rehabilitaci mám pěkné knížky. Že Dostojevský je těžký? V porovnání s oním je úžasným čtivem.

  21. 1725 skimici, je to ostuda, protože Tichý Don jsem přečetl teprve před dvěma lety ze zásob na chalupě. V podstatě jsem po něm sáhl z nouze, zalistoval a chytnul mě. Pořád mě něco překvapuje.

  22. Jo a azbuka se také hodí. Třebaže s odstupem času je její čtení náročné, nemůžu používat proudovou metodu.

  23. Baubo,
    “rozmazlený mamánek”, tak to je potom ta literatura těžce nadčasová a opět žhavě aktuální 🙂 A měli bychom se tím prokousat už jen proto, že víme, jak to pak s Ruskem dopadlo….
    Ale Vojnu a mír nedám, stejně jako je pro mne k nepřežití Jih proti Severu…
    Vlastně mi spíš asi vadí ten “modus operandi”, tedy románová epopej jako taková, kdy se v ději prolínají vztahy nejen společenské, ale zejména propletence několika rodin v průběhu generací…. ani Sága rodu Forsythů, ani žánrově odlišné Duna či Pán prstenů (u obou jsem přečetla jen první díl), tohle prostě není můj šálek čaje.

  24. Jo, Schumi

    taky vnímám několik řádků současně. Je to cvik. Myslím, že když se hodně čte, za nějakou dobu to příjde skoro samo.

  25. My tu písničku milovali jako studenti na koleji, když jsme se vraceli z hospody na Hřebenkách a pod okny koleje číslo čtyři jsme čůrali a povinně zpívali Kotvaldovi, co tam o ročník nad náma chvilku bydlel Holky z naší školky. Jako bonus jsme někdy přidávali Sag mir, wo die Blumen sind. Zní to nádherně gestapácky. Už tam chybí jen stůl, utrápený vyslýchaný, tma, ostrá lampa a Evropan v čepici s kšiltem.

  26. 1729

    Matzurko ,
    Ale Vojnu a mír nedám, stejně jako je pro mne k nepřežití Jih proti Severu…
    asi to bude tím, že jsi příliš vědecký typ. Příliš mnoho slov, a skoro žádná exaktní informace 😀

  27. Schumi,
    já jsem se naučila číst v předškolním věku taky sama, ale protože se na mne vytahovala starší ségra a sestřenice. Tak jsem pořád dospěláky otravovala, co je které písmenko…. slabikování jsem tím pádem taky přeskočila, ale ve škole pak byla nuda, nuda.

    Stran odborných textů, vždycky mne potěší, když autor daného pojednání píše jazykem jednoduchým, krystalicky průzračným. Matematické definice mi v tomto ohledu maximálně vyhovovaly, neboť se to nemohlo moc okecávat, přidáním či vynecháním byť i jen spojky to měnilo význam. Neuvěřitelná a půvabná magie :D, jak co nejmenším počtem slov vyjádřit tak důležité jevy…

  28. 1730 Halladine, tak. Jako skenerem. Podle náročnosti textu. Je-li dobře napsáno, jako film. Dokonce jsem se hádal, že něco jsem viděl jako film, jenže zfilmováno nebylo.

  29. Jo a folkovým mládím jsem prošla, tenhle song mne druhdy co teenagera dokázal i rozplakat 🙂 Kupodivu mi teď přijde spíš nahořklé, a naladěno mám Rádio Rock (i když tam hrají taky pěkné odrhovačky; ale pořád je lepší si pobrukovat “Another one bites the dust” než “Opuštěnejch ptááááčááát plnej je svěěět…”.

    Halle,
    já zas tak vědecký typ nejsem, klidně místo bádání okopávám zahradu 😀
    Spíš pragmatik, který se místo filosofování věnuje užitečnějším činnostem, třeba pečení bábovky nebo tak něco. A relaxovat se dá i jinak….

    Tak si tu později s chutí přečtu další doporučené tituly, a mažu na tu zahradu, než se mi zase rozprší 😀

  30. Matzurko,

    okopávání zahrady je taky exaktní činnost.Okopeš, zasadíš, a pokud nenastanou nějaké neblahé okolnosti, mimořádné vlhko, sucho a kocouři :-), víš co bude výsledkem .
    Dokonce i jako vědecký pokus to můžeš brát 🙂

  31. Dobré ráno,

    tak já tu Vojnu a mír dala na jeden zátah, když jsem byla jednou nemocná a nudila jsem se. Ale bylo to jediný z rusky literatury. Jo, ještěš Oněgina, ale to zas není takovej výkon. Zločin a trest jsem odložila a Tichý Don ani neotevřela, i když moje babička vždycky o tej knize mluvila s uznáním. No, jako dcera legionáře, který tím Ruskem prošel napříč od západu na východ k tomu asi měla nějak blíž….

    Jih proti severu je naopak moje stálice, ke který se čas od času vracím. Poprvé jsem ho četla někdy v patnácti, naposled předloni a ono to je pokaždý tak nějak jiný, protože to člověk konfrontuje s vlastními prožitky a čte to jinýma očima.

  32. 1720 Rputi
    Romain Rolland. Pár centimetrů toho v knihovně zděděných mám. Věřím, že to ještě nikdy nikdo neotevřel. Až budu jednou v důchodu, udělám to není vhodnější knihy k vydlabání stránek a vložení zlatého pokladu.

  33. Okopávat zahradu na podzim. Proč se to vlastně dělá? Blátivá hlína namísto pěkného trávníku. Když prší a nemůžu na kolo, otevřu si nějakou pěknou knížku, okno a posadím se prostě na hoďku na rotoped.

  34. Somálec bodl somálce do krku tak, až ho zabil,Egypťan, jak svědčil Ghanec mezitím stačil podpálit 14 obytných buněk.
    http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/383759-pri-hadce-mezi-uprchliky-v-nemecku-byl-ubodan-20lety-somalec.html
    Kde vlastně bydlí Merkel? Má nějakou ochranku?
    To je šílené, co ta po prarodičích Polka provádí. Emigrovat do Hamburgu a pak se v roce 2954 (!) přestěhovat do východního Německa … ten otec – pastor musel být asi pěkné číslo. Nebo toužil evangelizovat komouše?

    Merkel – nechají už toho, moc prosím …

  35. Vlastně, kdyby si její otec, pastor, běženec podvodně nezměnil jméno mohli jsme tu mít Angelu Dorotheu Kazmierczak, případně Rychlicky, či Wojciechowsky.

  36. Proč si vlastně nechala jméno svého prvního manžela (Ulrich Merkel). Možná by to nové působilo politicky divně? Angela Dorothea Sauer? To jméno … navíc rád poslouchá Wagnera —-

  37. Ženy si většinou nechávají jméno prvního manžela. navíc, při druhém sňatku (1998) už byla dlouho činná v politice, a lidé na ni byli zvyklí jako na Merkelovou.
    Vypadá to, že nemá děti.

Napsat komentář: halladin Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *