Co tě nezabije, to tě posílí… anebo je to jinak?

Motto:

Polykáš andělíčky, už se vidíš na dně, i provaz kolem krku dá se vidět kladně. Ty mraky nad hlavou plují jen na chvíli, a co tě nezabilo, možná tě posílí.(Pavel ‚Jim‘ Drengubák)

„Co tě nezabilo, možná tě posílí…“

Když mi v e-mailu přišly z redakční rady Téma OHK Most okruhy, kterými se druhé letošní číslo Téma bude zabývat, ihned mi padl do oka známý a často používaný bonmot ‚Co tě nezabije, to tě posílí…‘, který je explicitním příslibem do budoucnosti, že i když bude zle a přežiješ, budeš zcela jistě prožitým posílen…

Okamžitě se mi v hlavě rozezněl refrén písničky jihočeské folkové kapely Nezmaři ‚Co tě nezabilo‘ (viz Motto v záhlaví článku), kterou sametovým tenorem zpívá Tonda Hlaváč a druhým hlasem jej podbarvuje hedvábný alt Šárky Benetkové. Autor textu a člen kapely Pavel ‚Jim‘ Drengubák ve své parafrázi kongeniálně sémanticky posouvá původní bonmot do reality… Ten významový rozpor vzniká posunutím z budoucího (‚Co tě nezabije‘), do již dokonaného minulého času a zároveň splněním podmínky (‚Co tě nezabilo‘), avšak tím vložením ‚možná‘ je zdůrazněno, že výsledek je nejistý, tj. může a nemusí to nutně být posílení.

Takovým ‚NEposílením‘ je i výsledek, který vyjádřil v rozhovoru s M. Kociánovou Ivo Budil: „Současná západní liberální společnost dokáže své odpůrce zničit dokonaleji, než některé totalitní systémy v minulosti.“  (Rádio Universum, 9.2.2021) Nezabije, ale rozhodně neposílí.

Tento článek DOT však není epistemiologickým rozborem tvorby folkové kapely Nezmaři. Je především a hlavně o dobroserství a dobroserech a v několika příkladech také o následcích způsobených dobroserstvím, které sice přímo nikoho nezabíjí, ale o následném posílení nemůže být ani řeč. Navazuje tak na již v minulosti uveřejněné články, které na šířící se dobroserství a jeho následky upozorňovaly.

Protože obsah článku nemusí být v souladu s postoji a názory redakce Téma OHK, píši jej v 1. osobě, aby bylo zřejmé, že vyjadřuje moje myšlenky a názory, nikoli názory redakce.

Covidová panika a očkování

Velmi dobrým příkladem je masívní očkování ‚skorovakcínami‘ v průběhu koronavirové paniky v letech 2020 – 2021. Již na jaře v roce 2020, kdy mediální tam-tamy bubnovaly 24 hodin denně a hrozily milióny mrtvých, šíření paniky v médiích mělo prioritu A1+ a epidemie chřipky byla promptně (ačkoli bezdůvodně) překlasifikována na pandemii, kdy představitelé farmaceutických firem i dodavatelé (a překupníci) zdravotnického vybavení si v ústraní mnuli ruce, se objevily dva články, které na základě výzkumu smrtícího vlivu alkaloidu nikotinu na kmeny Covid-19 a prosté statistiky dokládaly, že kuřáci jsou asi o 40% méně náchylní k nakažení covidem. A strhl se děs-běs. Dobroserové, aniž by se tou statistikou zabývali, rozpoutali kampaň (mimochodem stále běží), která málem přehlušila tu původní, strašící pandemií. ‚My přece bojujeme všemi silami i cenami proti kouření a nemůžeme připustit, aby se kouření dělala reklama takovým způsobem!‘, křičeli dobroserové. ‚Zakázat, smazat, popřít!‘

Ty články již nelze dohledat, zmizely, byly smazány. Zato se vyrojily stovky článků o škodlivosti kouření a o tom jak jsou kuřáci v první linii ohrožení covidem a jeho těžkým průběhem, že odolnost kuřáků proti covidu je mýtus, a ano, vycházejí dodnes naplněné hrozbami a rádoby ‚odborným‘ pseudozdůvodňováním, proč tomu tak je a proč to nemůže být jinak. A mezitím byly opět zdraženy cigarety, přesto, že tento způsob odnaučování kouření stál v roce 2021 státní kasu ČR 2,4 miliardy korun nižšího výběru daní z cigaret. Ale to je jiný příběh.

Obdobně skončila navrhovaná alternativní léčba ivermectinem, která se v řadě zemí ukázala jako účinná.

Absurdní situace vznikla, když byly na medicínský trh vrženy ‚pseudovakcíny‘, za které jejich výrobci a distributoři odmítli explicitně nést jakoukoli zodpovědnost a tuto odpovědnost na sebe vzal stát, tedy lépe řečeno vlády A. Babiše a P. Fialy, podpořené plejádou mluvících hlav, ohánějících se svojí odborností. Vymysleli Tečku a masívním nátlakem na všech úrovních, včetně naznačovaných i vyslovených hrozeb, se pokusili opíchat celou českou populaci. Jenže Tečka jaksi nebyla žádnou tečkou, změnila se ve dvojtečku pro následné druhé  a třetí opíchávání s opakujícím se scénářem. Účinky proti covidu pochybné, vedlejší účinky neznámé… Dokonalé naplnění Drengubákovy parafráze: ‚Co tě nezabilo, možná tě posílí anebo také ne.‘

I přes výhrůžky, doporučení a neurvalý nátlak, je v Česku přibližně třetina populace, která se nenechala opíchat. Je noční můrou oněch mluvících hlav a doktorů Cvachů, kteří na očkování tak trvali a samozřejmě také všech dalších poradců a vládních představitelů. Proč? No protože neočkovaní představují skutečně reprezentativní referenční skupinu dokazující, že epidemie covid chřipky nebyla žádnou pandemií. A až se budou podávat desetitisíce žalob proti státu (ať již individuálních nebo hromadných) pro často fatální vedlejší zdravotní následky opíchání ‚pseudovakcínami‘, protože vlády převzaly odpovědnost a nutily občany nevybíravými metodami k opíchání, pak tito neopíchaní budou reprezentativním živým důkazem. A je jedno, zda to jsou kuřáci či nekuřáci, zda covidem prošli a nevšimli se, nebo zda se ochránili prevencí či jiným způsobem. Oni jsou ti, které to nezabilo a posílilo, zatímco ti druzí z toho vyšli sice nezabití, ale také neposílení, naopak. Proto tam byl ten tlak aby byli opícháni opravdu, ale opravdu všichni. Ale ještě není všem dnům konec. Podzim 2022 jistě vyústí v novou vlnu ‚tau-omega‘ mutace covidu a XY-tou dávkou ‚pseudovakcín‘. To by bylo, abychom z toho nevyšli posíleni. Nebo dokonce neopíchaní.

Politická deflace tě sice nezabije, ale zato také neposílí

Dávno před tím, než se na Zemi objevil první ekonom a než se ekonomové zmocnili slova deflace (jež je opakem inflace a vyjadřuje posilování měny), existovala v geologii Země deflace sedimentologická. Souvisí s erozní činností větru, který z odkrytého povrchu odnáší volná zrna nezpevněných povrchových hornin (nebo půd) a na místě zůstávají pouze zrna větší, která se při dané rychlosti větru nedostanou do vznosu nebo jsou odkryty zpevněné podložní horniny, za vzniku tzv. pouštní dlažby, protože na pouštích nechráněných vegetací je tento jev nejčastěji pozorován. Obdobný proces probíhá při deflaci čelních morén poté, kdy ledovec ustoupí a nechá katabatickým větrům polymigtní materiál morén na pospas.

Politická deflace je výsledkem politických změn ve společnosti, když dosud relativně stabilní politické uspořádání se změní v turbulentní s novými nečekanými a leckdy i nepředvídatelnými požadavky na politiky nebo na zvolené představitele, kteří se za politiky považují a deklarují, ale kteří jsou příliš politicky slabí, nerozhodní, nekompetentní, zbabělí, příliš ambiciózní nebo prostě jenom hloupí.

Politické turbulence konce 80. let vyústily právě v takový proces poltické deflace, jež zpočátku probíhala téměř nepozorovatelně na pozadí revoluční sametové euforie. Pomineme-li V. Havla, který se koneckonců ani sám za politika nepovažoval, prvním takovým větrem do vznosu uvedeným politikem byl Petr Pithart. A dlužno podotknout, že laťku politické inkompetence nastavil opravdu vysoko. Komickým apendixem je skutečnost, že rád a často poskytuje rozhovory, ve kterých sám sebe hodností jako vyspělého, uvážlivého a předvídavého politika a to zcela bez uzardění, zato s notnou dávkou pokryteckého předstírání skromnosti.

Mezi jeho významné počiny, které mají dlouhodobý dopad (minimálně dodneška), patří prosazení vládního usnesení ze 30. 10. 1991 (Usnesení vlády ČR č. 444/1991 ke zprávě o územních ekologických limitech těžby hnědého uhlí a energetiky v Severočeské hnědouhelné pánvi), v té době deklarovaného jako dočasné řešení.

Tehdy vyrazila vládní skvadra do Černic a vystoupala na dohled dolu VČSA a s pohledem upřeným na ruinu Jezeří, tam kdosi (snad ze zakladatelů hnutí STUŽ) fixkou nakreslil do turistické mapy čáru, která měla vymezovat ochranné pásmo albrechtického arboreta (v té době již zcela vypleněného) a samotného svahu pod zámkem Jezeří, a dále od ruky načrtnutá čára ochranného pásma Černic a Horního Jiřetína. Tyto fixkou nakreslené čáry byly převedeny do souřadnic a staly se hájenými liniemi ukončení těžby hnědého uhlí pod Krušnými horami na povrchovém dole VČSA. Představa tehdejších dobroserů byla taková, že oblouk čáry kolem arboreta proti okraji zbytkové jámy dolu Obránclů míru, dostatečně zkrátí délku porubní fronty dolu, aby se ve zúžení zadrhla skrývková a těžební technologie a důl by byl nuceně uzavřen.

Jenže na VČSA byl jmenován ředitelem pan ‚baňař‘ (báňský inženýr), Ing. Petrovký, který dokázal něco s čím dobroserové nepočítali, totiž fakticky protáhnout velblouda uchem jehly a po průchodu zúžením znovu rozvinout porubní frontu na projektovanou šířku.

No nezabilo, ale ani neposílilo, zbabělé vlády jedna po druhé podlehly nátlaku dobroserů a jejich spřátelených médií. I nadále je 780 mil. tun kvalitního uhlí zablokováno ‚pro příští generace‘. Připomínám, že v kategorii energetického hnědého uhlí (třebaže hlubinnou těžbou narušeného) je to jedno z nejkvalitnějších uhlí na světě. A ještě funkční těžební technologie z dolu VČSA, bratru za 15 miliard Kč se vyprodává za cenu železného šrotu…

Pithart byl také jedním z důvodů rozdělení Československa, když naslouchal jak ‚roste tráva‘, i když k tomu by asi stejně došlo i bez jeho politického přispění. Ani to nás rozhodně neposílilo (to ani Slováky), i když nezabilo.

V. Klaus jásal,  když přišel s jistotou desetinásobku V. Kožený s Harvardskými fondy a rozhýbal tak kupónovou privatizaci. S investičními fondy se potom roztrhl pytel, ale bylo to jako drátem do oka. No, ani to nás nezabilo, rozhodně však neposílilo. A mj. jsme přišli o obchodní námořní flotilu. To také nebylo žádné posílení.

A potom přišel Zeman a přivedl do té doby marginální sociální demokraty z Lihového domu do Strakovky. A rázem všichni viděli, že ono prvorepublikové heslo: ‚Kam přišel, všude krad, sociální demokrat!‘, stále platí. Špidla, Gross, Paroubek, Sobotka – Ti všichni dokázali Pithartem nastavenou laťku překonat, i když někteří teprve s rozběhem. Potom nastoupili deflační politici Topolánek, Fišer, Nečas pro změnu z jiného politického tábora, ale dali to. Zvláště Topolánkův boj s Lisabonskou smlouvou je krásný příklad deflační politické proklamace a reality všedního života. Nezabilo, ale ani neposílilo.

A. Babiš se sice snažil, ale Pithartovu nastavenou laťku nepřekonal, hádal bych, že ji má obtisknutou někde pod koleny a to až na třetí pokus i když ho postrkovali sociální demokraté s Hamáčkem v rudém svetru v čele. Jejich současné preference okolo 2% odpovídají výkonu, voliči konečně pochopili a ČSSD rázným krokem směřuje tam, kam patří. Pro ně politický deflační vítr přestal foukat. A to je nezabije, ale také neposílí. Za Sobotkovy vlády se říkalo, že když si A. Merkelová v Berlíně upšoukne, v Lihovém domě mají podělané schody až na ulici. Devótnost a servilnost v tomto směru byla hlavní zahraniční politikou a strategický výprodej klíčových odvětví, hlavní ekonomickou činností socanů, odměnou byl a je New Green Deal,  možnost nákupu CO2 odpustků, vlastní elektrické energie na Lipské burze a ruský zemní plyn od německých překupníků, to vše za nestydatou cenu. Ani to nás zatím nezabilo, rozhodně však neposílilo. Ještě není všem dnům konec.

Zato současný nesourodý vládní slepenec pětikolky umožněný Rychetského politickým deflačním tornádem, to jsou jiní kabrňáci. Pithartovu laťku překonali na první pokus. Z místa a sounož. Takovou partu diletantů jsme opravdu ještě ve vládě a prdlamentu neměli.

Oni skutečně naživo předvádějí vzorovou politikou deflaci. Všechny ty předchozí a shora jmenované vlády se vznesly k moci politickou deflací jako mraky lehkých zrnek vynášených větrem. Pětikolka předvedla, že i při slabém větru se něco do vznosu dostane, jsou to ta nejmenší a nejlehčí zrna, která se dostanou všude, když sedimentují, vytvářejí zřetelné povlaky, obecně označované jako špína.

Dlouhodobě vytvářené podmínky pro politickou deflaci, opevňování politické moci stranických gangů, formou různého imunizování politiků, minimalizací odpovědnosti (velmi široce pojímaná politická imunita), vytvořila zdánlivý dojem beztrestnosti. A to i v oblastech dříve trestaných smrtí – zločin protistátní kolaborace s cizí mocností/cizími mocnostmi, včetně vlastizrady. To se ošetřilo zákony a zákazy trestu smrti – jsme přece humánní civilizace!

Jenže, masa lidí v davu, dohnaná do krajnosti, když je ohrožena sama existence a život každého z toho davu, se již mnohokrát v historii změnila v masu bažící po krvi, která chce vidět krev skutečných i domnělých viníků, za každou cenu a hned, přičemž na imunitu a zákony kašle.

Téměř tak jako tato pětikolka kašle na občany a ještě to doprovází mlaskáním, radami a výroky tak arogantními, že by to pochopil i Pepek Vyskoč.

Tato vláda do švestek nevydrží. V komentářích již dostala přívlastek: ‚Vláda národního zbídačení.‘ A kdyby přece vydržela, má zaděláno na to, že masa bude zase cinkat, ale už ne klíči. A to neposílí vůbec nikoho, jenom další kolo politické deflace.

Válečné třeštění pětikolky tě sice nezabije, ale mohlo by

O tom jak bohorovně nahlíží tato vláda na vývoj ve východních zemích Ukrajiny – Luhansko, Doněcko svědčí výroky české ministryně obrany:

Česká ministryně obrany Jana Černochová na dotaz ČTK přivítala oceňující slova svého amerického protějšku, podrobnosti o české vojenské pomoci určené Ukrajincům však neposkytla. „Moc si vážím, jak pan ministr Lloyd Austin ocenil Českou republiku. Ale ze zásady naši pomoc Ukrajině blíže nespecifikuji, promiňte. Připomenu pouze fakt hraničící s jistotou, že do mojí tankové kabelky se toho vešlo a ještě vejde hodně,” sdělila Černochová večer ČTK formou textové zprávy. České Ministerstvo obrany zatím nechce zveřejnit ani hodnotu vojenského materiálu dodaného na Ukrajinu. Podle Kopečného ale Česko patří ke čtyřem nebo pěti největším dodavatelům vojenského materiálu na Ukrajinu. (Tomáš Kopečný je náměstek české ministryně obrany). A protože se u nás všechno vykecá, je mezitím známo, že to bylo v hodnotě min. 3,5 miliardy Kč, a také specifikace dodaného vojenského materiálu uveřejněného na jednom americkém webu. Jedná se o desetitisíce ručních palných zbraní, milióny nábojů, ale také tanky, houfnice, vojenské vrtulníky atd. atd.

Ne nadarmo to sledují někteří komentátoři s obavami, protože ruční palné zbraně prý byly rozdělovány propuštěným zločincům, aby šli bojovat proti Rusům, jenže ti prý zmizeli i se zbraněmi. Otázka zní: I k nám?

V tomto článku se nechci věnovat konfliktu na Ukrajině – má příliš mnoho vrstev a zatím také četné neznámé /či utajované/, zato podstatné vlivy a konsekvence. Stačí, že o nich ochotně a zasvěceně mluví stále dokola mluvící hlavy bojovníků minulých válek. Rusové se však již zcela nepokrytě a zřejmě připravují na tu příští. A nejen oni.

V posledních měsících jsem několikrát v různých verzích zaznamenal jiný, tentokrát politický bonmot, připisovaný různým politikům (snad Henry Kissinger nebo O. Morgenstern – ?): ‚USA hrají politický poker a proto stále blafují, zatímco Rusové tradičně hrají šachy a proto promýšlejí svoji politiku na několik tahů dopředu.‘

Tento bonmot je vzhledem k mezinárodní i domácí politické situaci snadné rozvést takto: ‚Američané si jen myslí, že hrají poker a proto stále blafují, ve skutečnosti hrají Black Jack (obdoba našeho Oko bere). Rusové tradičně hrají šachy a proto jim není zatěžko obětovat pěšce a bílého střelce za zisk dvou věží. Ukrajinci hrají se všemi skořápky, také tradičně, jen už neví, kde mají kuličku. V pozadí jsou Číňané, hrají už tři tisíce let šachy wej-čchi /GO/, kterému na západě téměř nikdo nerozumí. No a my, Češi, hrajeme Černého Petra, který nám nakonec zůstane v ruce, také tradičně.‘

No, tak tohle nás rozhodně neposílí, ale asi ani nezabije.

Poznámka na závěr: Tento článek byl původně psán do mé stálé rubriky DOT (tj. ‚Docela ožehavé téma‘), nebyl však uveřejněn, protože obsah byl pro redakci Téma až příliš ožehavý… A ani Aston jej pro Neviditelného psa nepřijal.

František Kružík

Most, 5. 6. 2022

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 238 komentářů u „Co tě nezabije, to tě posílí… anebo je to jinak?

  1. 2 ptakopysk ad 21:20 – no, hlavně ten křemennej písek pro ty čipy… Už jsem to někde psal, jen nevím kde… Bez křemíku bude celej tajwan fprdely…

  2. “Továrnu na absolutno řadím do trojice Čapkových nejvýznamnější románů. Válka s Mloky, Krakatit, Továrna na absolutno. Dal bych ji i na první místo.”

    ještě bych přidala RUR a Bílou nemoc. I když to nejsou romány.

    Měli jsme doma nějaké vydání Čapkových her a všechny je mám přečtené. Teď si uvědomuju, že jsem nic z toho neviděla kromě Matky, kterou zrovna nemusím a navíc, až v ND, v příšerném zpracování, kdy například Štěpnička a Štěpánek, tehdy už pánové ve středbních letech, usilovně zatahovali pupky, aby vypadali jako dvacetiletá dvojčata a pokud jdeo matku, tak si neumím představit, že by taková patetická fňukna vychovala pět synů.

    Vlastně jo, ještě jsme viděla Věc Makropulos Už nevím, jestli to byla televizní inscenace nebo záznam z divadla. MAkropulos hrála Jana Štěpánková.
    To bylo lepší. 🙂

    • RUR a Bilá nemoc… Ano. Tak Pět.
      “Ještě mašiny běží, ještě jsou tam naši, držte se muži v elektrárně!”
      Čapek by jistě ocenil Vzpouru mozků z Ábíčka.
      Líbí se mi celá jeho tvorba. “Listy ze…”
      Styl, myšlení, lidskost. Je mi blízký.

  3. maYda (7.8.2022 (0.29))
    “ještě bych přidala RUR a Bílou nemoc. I když to nejsou romány.”

    Proč to není román, napadlo mě?
    Koukal jsem na definici a román je všechno co má alespoň 50 000 slov.
    Bílá Nemoc má méně než 100 stran, normostrana ca 250 slov, nedostane se tedy na více než na 25 000 slov. To Čapek odflákl.
    RUR už má 128 stran, ale na román to taky nevyjde.

    Máš pravdu, nejsou to romány. Jen jakési přifouklé povídky.
    Takový Jirásek, to byl jiný kádr. Ach, jak TEN uměl psát romány!

  4. Tak to vypadá, že Ukrajinci při ostřelování ´jaderné elektrárny vsítili. Gratuluji.

  5. Rusko si myslí, že zabilo a popravilo Azov. Ale pluk Azov je nyní celá Ukrajina
    píší na CNN Prima News.

    Opatrně chlapci. To se nesmí říkat.

  6. Dobré ráno,

    “Bílá Nemoc má méně než 100 stran, normostrana ca 250 slov, nedostane se tedy na více než na 25 000 slov. ”

    Tak ve skutečnosti to je ještě méně, protože stránka divadelní hry má jiné členění a proto obsahuje mnohem méně slov než normostrana.
    To by snad mohl dosáhnout jen nějaký zvlášť hutný monolog, ale to by asi diváci těžko pobrali.

    Válku s mloky mám ve vydání s ilustracemi Adolfa Borna.

    • Čtu (se zvrhlým zájmem), jak se zabýváte počtem normostran u Čakových románů. Obsah je nedůležitý?
      Nebo tím, jak vypadá herec, který má tlumočit myšlenky autora. Jakožto Čapkův ctitel to nechápu. Nakonec – nemusím všechno pochopit, že?
      Připomíná mi to diskuze amatérských fotografů, jestli je fotka dost ostrá, jestli má správné barvy, zda má dokonalou kompozici a je oříznutá optimálním způsobem. Obsah záběru, jeho “sdělení” je vlastně ani nezajímá. Co snímek říká nebo co by měla říct. Nálada, děj, smysl…
      Nebo německé nahrávky klasiky. Minimální šum, zcela bez zkreslení, perfektní stereo. Jenže nálada třeba “Mé vlasti” je beznadějně v [cenzurováno]. Člověk s průměrným hudebním cítěním to za pár minut vypne. Nic se tomu nedá vytknout, nic to neříká. Je to kvalitní, německá nahrávka.
      Tož tak.

  7. Západní diplomacie dosahuje neuvěřitelných úspěchů – poté, co nasrali Čínu, se jim podařilo dosáhnout aliance Ruska s Tureckem.

  8. 2 Foundry – a ironií je, že Turecko je současně jeden z nejsilnějších států v NATO… Na co? No, na to…

  9. john kirby oznacil cinske sankce proti zsa za nezodpovedne a durazne zada, aby se napeti v cinsko usa bztazich snizili.

    zaroven tvrdi, ze usa “nemaji co napravovat”

    Reknite mi nekdo, ze jeste po vcerejsi ceste spim. toto nemůže byt pravda.

  10. čím dál víc mi připadá válčení na Ukrajině jako občanská válka a ne válka mezi státy. Devadesát procent rozhovorů z ukrajinské strany je v televolevizi vedeno v ruštině. Připodobnil bych to k tomu, že na Moravě (dokud ještě bylo zemské zřízení) by v místníí vládě byli Hanácí a vyjádřovali by se v hanáčtině jako v úředním jazyce. (nebo ve variantě by tam úředním jazykem byl hantec).

    • pánové Fiala a Stanjura ani nemusí mluvit Brněnsy či Opavsky a přesto v Praze vedou úspěšný džihád.

  11. Jo, a Biden tvrdi, ze dalsi zadluzovani a enormni vydaje vlady snizi inflaci…

    zastavte svet. chci vystoupit…

  12. “Nebo tím, jak vypadá herec, který má tlumočit myšlenky autora. Jakožto Čapkův ctitel to nechápu. Nakonec – nemusím všechno pochopit, že?
    Připomíná mi to diskuze amatérských fotografů, jestli je fotka dost ostrá, jestli má správné barvy, zda má dokonalou kompozici a je oříznutá optimálním způsobem. Obsah záběru, jeho “sdělení” je vlastně ani nezajímá. ”

    Bože, kocoure, neberte všechno tak smrtelně vážně.
    To si fakt myslíte, že když tu klábosíme o tom, kolik slov má román a kolik divadelní hra, tak jsme primitivové, co neumí pochopit obsah a sdělení v díle obsažené?

    • Myslím, že zamyslet se pro jednou nad tím, že jinak vnímá obsah a sdělení čtenář románu, jinak divák v hledišti a jinak herec, který ho interpretuje, není nic urážlivého.

      Já čtu knihy od Karla Čapka ráda, líbí se mi jeho sloh a smyl pro detail a jeho humor. A myslím, že jeho by debata na téma normostran nijak neurážela. Konec konců mimo jiné byl novinář a psal i krátké sloupky a určitě veděl, jak je třeba pro který typ text dodržet vhodný počet slov do toho omezeného počtu dostat to sdělení.

      • A ti amatérští fotografové se musí prokousat tím, že se nauší zaostřit, vnímat správné barvy a oříznout obraz, aby to tej fotky dostali to, co tím chtějí sdělit.

        I ten vzhled herce je třeba brát v úvahu.

        Viz to zpracování Matky, co jsme viděli v ND. Když chlapi ve zralých letech hrajou mladíky, nebo Hamleta postarší zasloužilý bard, tak to prostě působí divně.

        • Ale maYdo, neberte zase vážně mě a klidně si tu řešte normostrany. Tak jak nechávám na fotografických fórech stranou debaty o tom, jaký je nejlepší objektiv a které tělo nejrychleji ostří.
          O své profesi ani nemluvě. Tam mi jsou k smíchu.

          Jenom jsem si povzdechl, že to, proč se jakékoliv umění provozuje je sdělení, myšlenka, emoce. Ten zbytek jsou technikálie, řemeslo. Ano, je ho třeba napřed dobře znát a až pak lze “dělat umění”.

          Zedník a architekt. Bez “zedníka” je architekt vlastně k ničemu – může si tak leda něco kreslit. A zedník – ten by stavěl leda kravíny – pořád stejné. Někdy stačí pro pocit nebo sdělení i velmi málo techniky a přesto je silné.
          Ale to je na dlouhou debatu…

          • Rozdíl mezi amatérským fotografem a profesionálem je nejen v tom, že profesionál za ty fotky dostane zaplaceno, ale taky v jakési “pravidelnosti”. Amatérovi se může podařit skvělá fotka. Jedna. dvě. Profesionál, musí dobré, použitelné fotky dodat vždy.

    • Tam můžete klidně zavřít oči. Optický vjem u opery je druhořadý. Horší je, když činoherec pořádně nevyslovuje, “mumlá a šomrá”.
      Říkáme tomu “artikulační ledabylost”. A o takových hercích říkáme, že jsou prvořadí, Ve druhé řadě jim už není rozumět, Týká se to většinou mladých herců, kteří už dostali nějakou příležitost a mají pocit, že jsou mistři světa. Život je ale časem obrousí…

      Ad Rusalky: Mívají světle hnědé vlasy (ne blond!) až do zrzava. Jsou tedy “rusé”. Rusých Rusů už není tak moc. Ale ještě jsou. Jemné dívčí obličeje s perfektní pletí a mírně vystouplými lícními kostmi. Radost pohledět!

  13. Jiráska také. To je jiný styl, jiné doby. Ilustrativně popisný.
    Jen kdyby škola od něj tak neodrazovala.

    Jaké by bylo dílo Julese Verna bez Hetzelových zásahů? Více popisnosti a edukativnosti, která je mu i i tak vytýkána, bych uvítal.

      • Také mám výhrady. Od Neffa jsem četl jsem Dvacet tisíc mil pro mořem a Tajuplný ostrov. Oceňuji snahu, ale nelíbí.
        Zmínil se o plánu propojit Verna a Trosku. Obávám se toho.
        Troskův svět je velmi zvláštní. Jak by psal nyní?
        Jistěže by šel citlivě zmodernizovat podle nynější vědy a techniky, aniž by ztratil ze své technické poetičnosti. Ostatně, i v době svého vzniku byl zastaralý. Také hlubší prokreslení protagonistů se zachováním jejich charakterů by prospělo. Drobné stylistické úpravy. Sám nevím jak to skloubit. I kdybych měl potřebný talent, neměl bych odvahu. Ponechme jak je. Troskův svět. Sami si ho můžeme dotvářet ve své fantazii.

        • Představuji si Troskův svět “zfilmovaný” způsobem “Svět zítřka” (doporučuji).
          Bez zásahů “autor je vůl, režisér je génius”.
          Jenže nynější “jednodušší” divák by to nepřijal.

          Ostatně, neviděl jsem dobře zfilmovanou verneovku. Hledal jsem, nenašel. Není.
          Přitom, při dnešních trikových možnostech by to bylo snadné. Místo “Vetřelec a Predator desetkrát jinak.
          Jenže není poptávka. Jednodušší divák. Jednodušší všechno. První signální. Kdo by se na to koukal, kdo zaplatil…

  14. Neblahý vliv školního přímusu stojí za zmínku. Mě povinná a doporučená četba odrazovala. Tak jako přehrávky “klasiky” při hodinách hudební výchovy z kufříkového chrchly chrchly gramofonu pro mě byly utrpením. Navíc doprovázené blbými pindy. Naproti tomu jsem doma na gramorádiu hobloval kromě starých šelakových desek se starou populární hudbou meziválečnou a poválečnou, i několik prvních dlouhohrajících desek. Uherské tance, Osudovou. Impresívní vzdor mizerné technické kvalitě ohraných desek. Jenže strejda měl gramofon Dual 1219, zesilovač Transiwatt TW40, bedny RS20 (ony ikonické polystyrenové). To už nějak hrálo. Poslouchat Bacha byla radost. Naštěstí a jeho přehrávání při hudebce nedošlo. Poslouchání “klasiky” jsem přišel na chuť až s CD přehravačem. Třebaže před tím jsem si koupil komplet Mou vlast v kvadrofonní nahrávce, Osudovou, i Bacha na kazetách. Díky tomu, že zprvu byl na CD největší výběr v klasice. A tak jsem u ní i zůstal.

  15. Tak jako Vetinari si hudbu užívá čtením partitur, filmy si užívám čtením románových předloh. Třebaže připouštím,že někdy film může být lepší.

      • Jako kluk jsem si moc přál “paprsky smrti”.
        Mými hrdiny byli a jsou vědci, vynálezci. Ne válečníci. Objevitelé, ne dobyvatelé.
        Nakonec, kdybych moc chtěl, mohl bych si pořídit alespoň zajímavě výkonný laser. Stačí mi “svítítko”. I s ním se mi kdysi podařilo z Letné znamenitě potrápit antiklausovce z Unie svobody. Jenže výkonný laser smrdí průserem. Stačí “chytit” odraz.

    • Nic jim není recht, Teutonům. Takže šrot asi zůstane u nás. Ale nechmuřme.
      Nic, s čím by si Rychlá Rota z Chánova neporadila.

  16. ” Optický vjem u opery je druhořadý. ”

    No, kocoure, ale to si pak můžu tu operu pustit doma a nemusím platit drahý lístek.
    Nebo si ji můžu vyslechnout ve formě koncertu v rudolfinu, kde pěvci v gala jen přezpívají text.

    Ale když to má být divadlo, tak by se ta vizuální stránka neměla podceňovat.

    • Jenže to bys neprovětrala operní róbu, o přestávce se sklenkou vína a později ve Viole nerozvinula sociální kapitál…

      • NO, tak když někdo chodí do divadla kvůli větrání róby a rozvíjení sociálího kapitálu, tak ať si užije. Ale já operní róbu nemám, návštevníci Violy do mého sociálního portfolia nepatří a do divadla chodím kvůli zážitku z představení. A k tomu patří i vizuální stránka.

        Jo, skleničku vína si někdy o přestávce dám. Když už se jednou za rok do toho divadla vypravím.
        I když teď bych si nemohla stěžovat, loni na podzim jsemve Vinohradském divadle strávila hodně času. Ale tam se mi spíš hodily pracovní bory a dlouhá kalhoty než operní róba. 😀

    • Nepodceňuji.
      Jenom říkám, že to není primární záležitost. Co je mi po tom, že Butterfly zpívá echt mladá Japonka (Z Vídně), když neumí zpívat, respektive nemá rozsah. Je výborné, když \zkustický a optický vjem je v rovnováze. Někdy se to povede.

    • Mezi seřízením gramofonu a seřízením gilotiny nevidím nepřekonatelný rozdíl. Navíc mám v zásobě oněch asi patnáct litrů turbínového oleje. Kdyby byla poptávka po zdatném mechanikovi…Jestliže Západ, “jehož jsme součástí” stále žije odkazem Velké francouzské revoluce…
      Jsem toho názoru, že v takovém případě dávám přednost být angažován jako údržbář než jako ve frontě čekající zákazník.

    • Zajímavé čtení.
      Ze stejného zdroje: “V případě útoku Ruska přijde mobilizace, říká vojenský stratég.”
      V tom případě nejen s ohledem na stav naší armády, i to něco málo vojenských znalostí ale především s ohledem na naše historické zkušenosti navrhuji intenzívně pracovat na návrhu bezpodmínečné kapitulace.

  17. Petr Kunetka (7.8.2022 (13.15)) napsal:
    “No… Pořád nejsem tak odporně bohat, abych vyžil bez práce…”

    A co vykořisťovat? Vykořisťovat jsi zkusil?
    Ale jo. Já vím. To je taky práce.

    • Jistěže. Vykořisťování je fuška. Proto vykořisťovatelů je daleko méně než vykořisťovaných.

  18. Dobré sváteční odpoledne,
    není nad to si udělat “dovolenou” pauzou apokalyptického zpravodajství…
    Vrátím se jen k něčemu.
    Danou linkovaný článek o inkluzi jsem přečetla, leč pro mne byl téměř zbytečný; část rodiny pracuje ve zvlástním školství, resp. pečují i mentálně postižené, a na adresu inkluze nemají ni hezkých, ne nehezkých slov (všechny výrazy jsou píp).
    Ad Verneovky, imho zfilmování panem Zemanem je super, byť se předlohy držel spíš volněji. Ale osobně se mi moc líbí použití dobových ilustrací, resp. rytin, ve vizuální stránce filmů; dodává tomu ten správný “genius loci”, i když to není ten správný výraz…. 😀
    Ze zpráv nemilých nás zastihlo upozornění od dodavatele, že nám skončí fixace ceny plynu, a že nám zálohu na základě naší spotřeby z cca 2tisíc Kč měsíčně zvednou na 5.7tisíc Kč. Jistota téměř trojnásobku…

    • Zemanovi je to skrzevá výtvarno a poetično a dobré postavení příběhu odpustitelné. Ovšem Na Kometě už se velmi odchýlil.

      • O předělávkách jsem nedumal. Zeman a Trnka jsou autoři, kteří dělají své věci “na téma” někoho jiného. Leč kvalitního.
        Víte o tom, že předchůdce Jurských parků (a pak jejich napodobitelů) byla právě Zemanova Cesta do pravěku?
        Žádné jiné dobrodružné “dinosauří filmy”, ale český filmeček s jednoduchými efekty. Mimo jiné – ryze český vynález je malovaná skleněná předsádka, v jejímž okně hrají “živáci”.

  19. Matzurko
    s těma zálohama – oni je nasadili spíše nižší aby Vás nekleplo. Uvidí se při vyúčtování 🙂 🙂 🙂

    • No, to jsem sama zvědavá.
      Vzhledem k tomu, že nový tarif má naběhnout od měsíce, v němž bychom měli spustit TČ, tak by spotřeba plynu neměla drasticky vyskočit, spíš naopak. Ovšem pokud nám doplatek za celý rok budou účtovat dle nového tarifu, tak se radovat nebudeme; v předchozích letech nám byly vraceny přeplatky, teď to asi bude jinak.

  20. maYdo a Schumi, nejste sami, kdo ma rad Capka!

    Továrna na absolutno.

    U zkoušky z geologie jsem asi sedmkrát propadl. Teď tu po letech stojím, obklopený šutry, jejichž jména jsem už zase zapomněl. Moře, která se kolem kdysi rozlévala, usadila na svém dnu kameny všech druhů a barev. Aby se dnešní geologové mohli vyřádit, moře se střídala se sladkovodními jezery. Pak se voda vytratila a do šutrů se dal mráz, slunko, vítr a déšť. Spojily síly a výsledkem je mistrovský kus. Skalní bludiště, galerie nejbláznivějších soch, měsíční krajina. Proplétá se jí sochař, mistr, který přiložil ruku k dílu ze všech stran. Colorado River.

    Jsi tu v jiném světě. Spekuluješ, jestli všechna ta nádhera kolem byla vytvořena pro naši, lidskou radost. Nevěřím. Tak krásnou odměnu si nezasloužíme. Možná, že si to zaslouží až naše děti. Nebo až jejich dětí?

    • Ne všichni si nad tím lámou hlavu. To je dobře. Jeden z prvních osadníků přehlédl z místa nynější vyhlídky pro turisty spleť kaňonů dole pod sebou. Pak řekl:

      „Hergot, nechtěl bych, aby se mi tady zatoulaly krávy!“

      Nemůžu už vystát to příšerné vedro. Kousek za rozpálenými skalami se zvedají hory, na jejich vrcholcích leží bílý sníh. Představa osvěžujícího chladu jinak nedá. Mířím k těm bílým flekům na úbočí štítů jako střelka buzoly za magnetem. Prašná cesta pod koly mého auta vede serpentinami příkře nahoru. Najednou jsem v krásném jedlovém lese. Potůčky skáčou přes kameny dolů do údolí. Rozpálené peklo pouště dole je už za mnou. V korunách jedlí se dohadují sojky, mezi větvemi prosvítá sníh. Bunda, kterou mám v autě, je najednou velice užitečná. Vzduch zchlazený sněhem se stěhuje po stráních do údolí.

      Nevím, kudy dál. Prašná cesta se rozdvojuje, jména na dřevěných šipkách mně nic neříkají. Mapu nemám. Za zatáčkou serpentiny se objevil malý náklaďáček, děda za volantem zastavil vedle.

      • Vzduch zchlazený sněhem se stěhuje po stráních do údolí.
        Nevím, kudy dál. Prašná cesta se rozdvojuje, jména na dřevěných šipkách mně nic neříkají. Mapu nemám. Za zatáčkou serpentiny se objevil malý náklaďáček, děda za volantem zastavil vedle.
        „Ahoj, jak se máš?“ zdraví mě přátelsky. Vedle něj sedí kluk, má tak třináct, čtrnáct. Odpovím na pozdrav a ptám se na cestu. Děda vypnul motor a vystoupil. Hned jsem poznal spřízněnou duši, chtěl si popovídat. Potřásli jsme si rukama. Představil mi svého vnuka. Když jsme probrali počasí a výkonnost našich aut na horských silnicích, přišla ta známá otázka:
        „Máš zvláštní přízvuk. Odkud jsi?“
        „Přišel jsme z Československa, bydlím ve Virginii,“ zní obligátní odpověď.
        „Ah, propána, to je skoro na druhé straně světa!“ říká děda a kroutí hlavou.

        • Myslím si pro sebe, že ani o Československu nikdy předtím neslyšel. Nevypadá jako študiós. Jeho auťák je na rozpadnutí, modré džíny by zasloužily vyprat. Klobouk na dědově hlavě musí pamatovat přinejmenším Lincolna, zrovna jako jeho majitel. Chlapík pořád kroutí v údivu hlavou. Mrkne na mne zpod střechy širáku a říká:
          „Mám rád knihy Karla Čapka.“
          Stojím před ním s otevřenou pusou, sanice mi překvapením spadla až k zemi.
          „Divím se,“ pokračuje děda, „že Čapkovi nedali Nobelovu cenu. Škoda, že nežil déle.“ Čmáral v zamyšlení zaprášenou, vyšmajdanou holínkou v prachu cesty.
          „On věděl, že bude válka. Asi už ani nechtěl žít.“
          Děda mně pak vypráví, jak bojoval jako mladý chlapec ve Francii a jak jen tak tak unikl zajetí v Belgii, těsně před koncem války

          • Náklaďáček, zvedající chomáče prachu se ztratil za serpentinou. Cesta, kterou mi děda poradil, mě dovedla k jezírku. Od břehu jezera stoupala nahoru holá stráň, byly na ní jen skupinky nízkých keřů. Z trávy sem tam vyčuhovaly kameny. Přímo na druhé straně jezírka bylo ústí potůčku. Vrbové proutí lemovalo potok, který se klikatil loukou. V místě, kde ústil do jezera, běžely po hladině vlnky. Vím, že pod vrbami tam čekají pstruzi na to, co jim potok přinese k snědku

  21. P.M. (7.8.2022 (16.15))
    To je úryvek z Továrny na absolutno?
    Zajímavé. Budu si to jednou muset přečíst.

    • ” Světový řád (záměrně s malým ř, nejde o vykonstruovaný a kodifikovaný systém s velkým Ř) je už dlouho narušován zevnitř. Z mnoha úhlů a směrů.

      Je narušován zelenou ideologií (velmi útočně minimálně od vzniku Římského klubu a jeho „Limits to Growth“), je narušován feminismem, který se v posledních dekádách převtělil v agresivní genderismus, je – jen zdánlivě paradoxně – popírán kosmopolitismem (v němž nic o „řádu“ není), multikulturalismem a s ním spojeným hrubým útokem na národní stát, je strašlivě oslabován odporem rebelů všeho druhu a všech ideologií k většinové demokracii (místo majorit začaly být adorovány minority všeho druhu), je decimován líbivým humanrightismem (který s obhajobou skutečných práv člověka neměl a nemá nic společného), je podrýván americkým unilateralismem (a odvěkým přesvědčením Američanů o nároku USA na vytváření světa k obrazu svému).”

      • President Klaus vyjmenoval vsechny svinstva sveta. Bohuzel, musim souhlasit i s jeho posledni vetou. Mam k ni vsak vyhradu: Nesouhlasim se slovem “odvekym” presvedcenim Americanu v posledni vete. Toto oznaceni padne na presidenta Wilsona, ktery se hrube, z pozice jednoho z vitezu v Prvni valce vmisil do postvalecneho usporadani Evropy. S tragickymi nasledky, jak vime. “O nároku USA na vytváření světa k obrazu svému”, myslim dnesni Ameriku v tomto vyznamu vyrazu dostrkali, m.j. Neokonzervativci, sebezvolena slechta mezi normalnimi, kozervativnimi Americany. Ja jim pripisuji vsechny akce, kdy jimi dirigovani Americane meli byt rozsevaci demokracie v Iraku, Libii a jinde. Za vysledek a pokracovani jejich mysleni jim pripisuji i pritomnou valku v Ukrajine.

      • “humanrightismem”…Musel jsem přečíst znovu.
        Zprvu jsem četl “hungarorightismem”…
        V jiném kontextu by mohlo dávat smysl.

  22. Foundry
    já sice pochopím, že nezdvihl sazby, protože mezi nimi a inflací v takto rozhozené ekonomice opravdu nebude lineární vztah, nicméně mu závidím ten optimismus, že bude do roka a půl zpět na dvou procentech.
    Mluví o třech podmínkách pro snižování inflace
    1. snížení zadlužování
    2. zamezení mzdové spirály
    3. úroková míra

    Ovlivnit může jen bod 3. A tam se rozhodl nedělat nic. Takže netuším, znovu opakuji, jak chce do roku a půl být na dvou procentech. Možná nějaké Voodoo …

    • Jo, to plundrování devizových rezerv mu taky nevyčítám. Stejně jsou na dvě věci a čím dříve je vyplácá, tím dříve se koruna dostane do přirozené rovnovážné polohy.

  23. Rusové jsou fakt perverzní. Obsadí elektrárnu a pak střílí na sebe.
    To jim došel Azov, že roupama nevědí co by?

    • Mají to nacvičeno z Jelenovky.
      Z té “isolace” jako říkají tamnímu zajateckému táboru.

      Na Ukrajině (neobsazené) začíná zabavování mobilních telefonů. Jurij Podoljaka se chlubil, že má své zpravodaje všude na západě Ukrajiny a že “dodávají” i armádě RF. Kdo měl v telefonu nějaké poznámky k rozmisťování čehokoliv tak byl “zajištěn”. Myslím si, že je to trochu ukrajinská křeč. Museli by vypnout celou mobilní síť. Záložní komunikaci mají patrně jen sporadickou.

  24. Skimici, už jsem se zde o tom zmiňoval. Současná inflace je podobná té po první světové. Taky je způsobena za prvé obrovským státním deficitem a za druhé umělým zaříznutím výroby (to jest nabídky). V rovnici M = P x q se nejen navýšilo M, ale i uměle snížilo q. Přičemž M je nadále vládou navyšováno, i kdyby se ČNB na hlavu stavěla, přičemž hrozí, že q bude nadále sráženo úrokovou mírou. Růst P je důsledkem obojího.
    Vzhledem k tomu, že fungování naší ekonomiky je založeno na exportu, byl bych opatrný i s těmi intervencemi.
    Rašín po I. SV taky nechal úroky na pokoji (tenkrát ani neměl možnost s nimi manipulovat), zato drasticky omezil utrácení státu. A vzpíral se jakýmkoli státním zásahům do ekonomiky.
    Je ironií, že třeba Rusnok se odvolává na Engliše, přičemž jako MF, předseda vlády i guvernér ČNB prosazoval politiku, která byla s Englišem v naprostém rozporu.

  25. Foundry
    Proto tvrdím, že nedělá nic. Ten rozhovor je odborný text o tom co by se mohlo/mělo.
    On to však nemá v kompetenci. Takže to ani nezařídí a bude “doufat”.

  26. Válka bude na dlouho….
    Vidím to také tak. Již vynaložené náklady a jejich růst vedou k pokračování v projektu ve snaze kompenzovat je zvýšením zisku.

    Dopad na EU bude tvrdý. Nemá zdroje, upadá produkce užitečných statků za které lze nakupovat suroviny, upadá vše co s produkcí užitečných statků je spojeno.
    S úpadkem průmyslových center upadá vše co bylo spojeno s jejich růstem.

  27. Nedělat nic je v současné době pro ČNB ten nejlepší postup. A přitom veřejně vyzývat vládu, aby nesmyslně neutrácela. Dosud přetrvávající autorita ČNB by mohla zafungovat, tu nebude moci vládnoucí sbor neumětelů jen tak pominout.

  28. Jo, extra bych pochválil záměr převést rezervy z EUR na zlato. EUR je naprosto toxické aktivum.

    • Zlato trochu kleslo. Co že to? Taková krize…
      Co to naznačuje?
      Že svět není jen EU a USA…. Hospodářská a vojenská síla evropských koloniálních mocností je minulostí.
      Sice mají sílu svět zničit, ale ne ho dobýt.

  29. Uvidíme. Hlasovalo se a dva byli proti. Proti nezvyšování. Snižování nenavrhoval nikdo.
    Uvidíme v Septembri a Októbri.

  30. Jak se mi to jeví….
    Možná, že obdoba “okupovaná území a pásmo Gazy”. Zbytková Ukrajina.
    Co Rusko obsadilo, a asi ještě obsadí, už nepustí. Nemuselo k tomu dojít. Ani po 24. únoru, ani zabráním Krymu po událostech 2014. Nemuselo dojít k událostem.
    Snaha pokračovat v obkličování Ruska Natem, vtažení Ukrajiny do NATO, umístit na ní základny US Army, oddělit Rusko od Černého moře, zkrátit strategickou hloubku k Moskvě na několik set kilometrů by ingoroval jen idiot. Je to marná snaha. Drahá. A ještě dražší. Jsme součástí NATO, jsme nepřítelem Ruska. V poslední době, jak bylo probíráno i nedávno na konferenci v Praze, vyšel najevi skutečný dlouhodobý cíl. Po rozpadu Sovětského svazu “rozpadnout” Rusko, rozdrobit je do mnoha částí, a zmocnit se jeho zdrojů. To se nezdařilo v předminulém století, v minulém století, a nezdaří se ani v nynějším století.
    Evropská unie je na nejlepší cestě zopakovat si osud Německa.

    • S tím rozdílem, že na ni nečeká Marshallův plán, protože nynější válka proti Rusku vedená ze strany USA je současně válkou vedenou proti Evropské unii, která hrozila být konkurencí, především v případě hospodářského propojení s Ruskem. Tomu bylo nutno zabránit. Toto zde nebylo rozklíčováno, a bylo-li, bylo zamlčeno. Nyní poneseme následky v časovém horizontu generací.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *