Dost bylo reklamy!

Zuzana Chlumská

 

Na světě je několik miliard druhů zboží.

Průměrný reklamní spot na jeden druh zboží trvá asi 2 minuty.

Rok má pouhých 525 600 minut.

Průměrná délka života je pouhých 75 let.

Skutečně myslíte, že chci celý svůj život koukat na hloupé, nesmyslné, nudné a veskrze pitomé reklamy?



Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 178 komentářů u „Dost bylo reklamy!

  1. NoName – 1150 – ale ne, to je víceméně stejné, ty hodinky.

    Oblek je něco trochu jiného. Když to člověk nosí do práce, uvědomí si, že jsou to vlastně montérky, nic jiného to není. A existuje takový celosvětově rozšířený zvyk podle kvality montérek posuzovat kvalitu práce. Je to sice divné, ale je to tak, nemusím rozumět všemu, stačilo to akceptovat a fungovalo to. Sláva, že jsem se dostal do stádia, kdy montérky nosit nemusím.

    Pokud bych náhodou chtěl být škodolibý vůči různým “Máňám z autobazaru”, tak to řeším šátkem. Už kdysi dáááávno, kdy to ještě vůbec nebylo moc známé v našich zeměpisných šířkách a délkách jsem učinil investici (tehdy nikoli malou) a zakoupil jsem sobě u buzen v Pařížské (prodejna Hermes) hedvábný šátek, vkusně potištěný, ručně zapošívaný, originální, s jasně viditelnou značkou.
    Šátek mně provází dnes a denně už skoro 15 let. Za tu dobu jsem s ním sušil pot v mnoha rozvojových zemích, sbíral do něj houby na chalupě, jednou zastavoval tepenné krvácení když jsem se nachomýtnul k dopravní nehodě a tak. Na tom šátku je to dost vidět.

    Přesto mně neuvěřitelně baví, jak určitý druh lidí znervózňovalo a znervózňuje, když jsem ho ve společnosti vyndal z kapsy a třeba si na něj sedl, nebo na něj prostřel svačinu. Nebo do něj začal sbírat jahody rostoucí u cesty.

    Dneska už si to moc neužiju, ale když mladá byla malá a chodila do soukromé školky, kde se to hemžilo maminkama rodu “paní autobazarníková”, “paní majitelová stavební firmy”, “paní televizní hvězdně kuchařová” apod. tak to ty maminky sralo skoro stejně, jako když si mladá na šatičky od Versace kecala zmrzlinu a nosila v nich žáby a mně to bylo srdečně fuk. 🙂

  2. Trošku OT: Tedy, u mě to nejspíš je z velké části jakási otázka identity – a sice identity se sebou samým. To asi je ten hlavní důvod, proč leccos počítám na těch starých HP. (Ale dohromady jen maličko, jak vyplývá třeba z toho, že u toho LEDkového modelu mi NiMH články vydrží nabité hodně přes rok.) Jenže si jsem vědom, že sběratelská hodnota vždy je ve větším či menším konfliktu s hodnotou užitnou, pakliže si tu užitnou hodnotu nepředstavujeme jen jako potenciální.

    Takže tu je jednak jakýsi mírně hřejivý – avšak nezbadatelně hluboký – pocit uspokojení, že kalkulačka sedí v dlani stejně pohodlně jako tehdy a že dosud mám krásnou (byť omezenou) příležitost užívat RPN, jak jsem se ji naučil před skoro 40 lety, jednak vědomí, že mám v ruce cosi, co se už dávno pohybuje v té vzestupné oblasti Wohlerovy křivky. Zkrátka, jemné zadostiučinění, že to ještě funguje, se mísí se slabou podvědomou obavou, že kdykoliv může přestat; a zásoby rezervních nejsou nevyčerpatelné. (U stolních počítačů téže firmy z téže doby je to ještě daleko horší.) Navíc, nejenže na jednu stranu ty starodávné věci z mnoha důvodů nemusejí vydržet (funkční) až do mé smrti, na druhou ji v kladném případě nemusejí přežít déle než o týdny, pravděpodobně je pak někdo nahází do kontejneru.

    Vposledku se tak vtírá otázka, kdo vlastní koho. Blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se, kam co schová.

  3. Úžasné téma 🙂

    K pánským vlněným oblekům bych poznamenal, že tam hraje roli jen materiál, ze kterého je oblek vyroben. Takže k Pavlově 1134 – jednoznačně Saville Row, pokud nemá nápis “bespoke”. Je-li tam nápis “made to measure”, tak vstupte. Ušijí Vám to sice všude možně, jen to nebude na Ostrovech, ale látky mají od “prověřených výrobců”, kteří stále vyrábějí v Itálii (s dvěma výjimkami: jedna z Francie, druhá z Portugalska). A jak souhlasím obecně s NoNamem v 1146, tak speciálně pro “živočišné” látky to (bohužel) neplatí. Debata o dámských oděvech je ztráta času.

  4. přiznávám, že mám na půdě dvě Amigy a běkolik Macintoshů (nikoliv elektronkových zesilovačů bohužel), ale asi je prodám. Nevyhodím je, to ne, ale na hraní už yo není ono. Pro to, k čemu je potřebuji Jsou pomalé a graficky nevýkonné. Zato, jako produkt analogového věku s oblibou sedím v přítmí obýváku a v periferním vidění se otáčejí 27cm kotouče na magnetofonech TEAC x1000R. Zvuk jako když pohladí, nahráno z desek mokrým způsobem přenoskou Shure V15, zkrátka reprodukční aristokracie minulého století.
    Jen ty pásky a cívky se těžko zhánějí. Dobu, kdy je z radiových stanic vyhazovali vidlemi jsem bohužel propásl.Teď jen musím přesvědčit Míšu, že rituál zakládání pásku a nastavení manuálních kontrol přenosové soustavy je nezbytným předpokladem posluchačského požitku, aby, až zatřepu bačkorama tu technickou krásu neposlala do sběru, neboť obsah všech asi 80 pásků se vejde na jednu SD za 4 dollary microkartu .

  5. Dobré ránko!

    Kníže je veeelmi rozvrkočeno! Tak rozvrkočeno, že se probudilo a jmenovalo v pondělí novou náměstkyni. A just!
    Mediální hyeny na ihnedu pak začaly okamžitě řešit, jestli ji příští týden Kohout vyhodí nebo ne…
    Kyblíčkem do hlavičky, lopatičkou do očíčka …. bóže, bóže ….. a tohle má být vládní kríííze? Šaškárna! 😀
    http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/kohout-chysta-na-%E2%80%9Ezamini%E2%80%9C-zmeny-bude-prvnim-tercem-namestkyne-smigolova

  6. Dobrý den. Muzeální kousky do muzea. 🙂

    Rputi, závěr Vámi odkazovaného článku je vynikající:
    Konzultoval Kohout nabídku stanout jako ministr v Rusnokově vládě s předsedou ČSSD Sobotkou? „Nekonzultoval. V poslední době ho zajímalo hlavně to, aby zůstal za ČSSD v dozorčí radě ČEZ,“ napsal ČESKÉ POZICI Sobotka.

    Pan Sobotka bude asi ze stejného těsta jako pan Dienstbier. Kope nožičkama, ale zůstane sám jako kůl v plotě. Kdyby byl premiérem, asi by šel cestou nečasu

  7. Dobré ráno vespolek,
    Pavle a ostatní, tak to jo. Hezky provedený kousek, ať už se značkou nebo bez, mi radost udělá, to zas jo. Stran oblečení – k mým nejmilejším kouskům v šatníku patří šaty “indického” ražení, ovšem pořízené na nějakém alžírském tržišti… koupil mi je strejda, když tam byl pracovně na několik let a postupně zval na návštěvu všechno příbuzenstvo. Bylo mi tehdy 17…. ty šaty se tehdy hodně nosily kde všude, ale ty moje byly echt spešl, neboť na živůtku jsou zlatem vyšívaní pávi. Tak jsem v nich odmaturovala, odstátnicovala…. a ještě je mám schovaný, na sváteční události 🙂 Kupodivu díky jemnému ručnímu praní látka ještě nezteřela, a při poslední kontrole šatníku na nich dcerka pohlédla jasným zrakem 🙂
    Jo, chápu ty značky tam, kde je to zárukou kvality – pokud třeba Martin TT vášnivě bicykluje, tak to asi na kole v akci z Tesca nebo Kauflandu nebude, to by si moc nezajezdil. Ale jsem si jistá, že je potom danému uživateli jedno, jestli to zašpiní nebo pokecá – pořízeno pro radost a užitek, a nikoliv “abylidividěli” 🙂
    A jo, bohatost de vážně těžko definuje, vsadím se, že minimálně miliarda lidí je na tom hůře nežli já, a přitom pro naše politiky jsem asi socka 😀

  8. Nickname,
    tak tu konvičku a dva šálky z vídeňského “porculánu” po prababičce do muzea teda nedám !!! To je sváteční kousek v mém cinkostnu.

  9. Tak prý se proslýchá, že paní Peak má být velvyslankyní v Austrálii!
    DÁL to prostě nejde! 😀 😀

  10. 1132 Rputi, také to může být stravovacími návyky tamní kultury.
    K chudobě a bohatství – jsou sice relativní, jenže mně jde o vystižení komplexních příčin. Proč ve stejném prostředí, se stejnými výchozími pozicemi jsou průměrně zdraví a inteligentní lidé nestejně bonatí. Ano, kamsi mířím a socialisté si už připravují klacky. Jaká je relace mezi intelektem a bohatstvím a vzděláním a bohatstvím. Jaký je vliv dispozic a jaký je vliv kultury. Jaké zvyky odlišují chudé a bohaté. Jaké zvyky činí chudé chudými a bohaté bohatými. Jaké jsou zvyky těch nejúspěšnějších. Čím se liší myšlení chudých a bohatých.
    Bohatými myslím ty, kteří jsou bohatí vlastním přičiněním a nezbohatli loupeží či podvodem.

    Myšlenky se stávají skutky, skutky zvyklostmi, zvyklosti osudem….

  11. 1164: Schumi, zlatá rýže na Filipínech je něco jako erteple na vysočině. Nedovážet, aby se moc nemnožili? Už od dob císařpána je kotlinka zemědělsky nesoběstačná. Znovu a znovu se vynořují nápady “I have a dream”, “změna je možná”, “yes we can”. Pěstování jahod na Špičáku, brambory v kosodřevině, žito na úrovni pásma lesů. V Čertovo jezeře budeme chovat amury. Ale ono to stojí peníze. Lepší je smontovat deset aut, za ně koupit pár desítek tun pšenice a je vymalováno. Imagine … Čechy bez dovážených potravin. Bez nepůvodních obilovin a ovocných stromů …

  12. Ad 1137: Pavle, k partě komiků se už vyjádřil i D-FENS, podle mě docela vtipně:
    http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2013070201
    “Pokud má být omluva úspěšná, musí být adresná. Znamená to, že je třeba voliče oslovit jednotlivě. Prakticky by to vypadalo tak, že by u vás doma zazvonilo individuum s modrým ptákem a sdělilo vám omluvu, tedy například “Dobrý den, já jsem Venca Kobliha z ODS a omlouvám se vám, že jsme zase čtyři roky kradli”. Nebo “My jsme to nějak spletli a místo nezvyšování daní jsme je zvyšovali.” Případně “slibovali jsme snížení byrokracie, ale nepodařilo se nám nabrat dost úředníků, kteří by se o to postarali”. Nebo tak něco.”

  13. tučňáku, to je asi 4 roky, taky mi tu ňákej zazvonil a tahal na mně ptáka. Jestli byl modrej nevím a než se stačil omluvit, vylít na něj Blesk a chtěl ho sežrat. Já řvala něco o prasácích a on to možná byl nějakej nevinej z ODS… 😀

  14. (1113)“Tak nevím nač si stěžují a proč podporovat celý ten cirkus s modifikovanou rýží.”
    Jak jsem z toho vyrozuměl já, stačilo by nezakazovat. I v přeslavné EU melouni blokují GM plodiny.

  15. Dobré předpoledne,

    ” Čím se liší myšlení chudých a bohatých.
    Bohatými myslím ty, kteří jsou bohatí vlastním přičiněním a nezbohatli loupeží či podvodem.”

    No a jak je rozlišíte? někdy to jde docela těžko. Viz Kennedyové.

    Odlišnosti v myšlení ? Nějak nevím… Asi víc vnímám rozdíly, které jsou danné jiným dělením, než podle majetku.

  16. Matzurko, stran Tvých “indických” šatů – to je přesně, o čem jsem psal v 1155. Materiál (látka). “Rostlinné” materiály (bavlna, len a jejich směs) v tom jsou orientálci nedostižní. Design je také atraktivní, protože v Evropě “neokoukaný”. Jakmile mají udělat nějakou povrchovou úpravu (což je nezbytné např. pro denimy), tak jsou úplně v loji. To umějí nejlépe (stejně jako u vlny) Italové, kteří jsou navíc nedostižní v designu. Zbytek světa (ačkoli Turci jsou velmi snaživí) je nejlépe o dva kroky zpět. Hedvábí zanedbávám – to je problematický materiál po všech stránkách (stejně jako satén).
    Hezké na dnešní době je, že dobře oblečen může být každý a nezáleží na obsahu peněženky. V každé cenové kategorii je “moderní” zboží. Designéři přestali najímat sociology, kteří pro ně dělali nákladné výzkumy: “co byste si rád/a koupil/a” a začali koukat, co lidé skutečně kupují. Kreativci z toho nejsou úplně odvázaní a je jich nyní na trhu k dispozici víc než bankovních ředitelů a marketingových stratégů 🙂

  17. add množení Filipínců z přežírání zlatou rejží
    naprosto zbytečné obavy. Je vyzkoušeno, že pokud v populaci začnou přežívat děti až do dospělosti (Evropa – zlepšení lékařské péče penicilín, dostatek a vhodnější skladba potravin, celosvětově pravé neštovice…) prudce poklesne počet narozených dětí. Protože není nutné se sichrovat dvaceti dětmi, když je takměř stoprocentní jistota, že se všechny dožijí dospělosti. Prostě pokud by Filipíncům úspěšně dospívalo 95% narozených dětí a zlepšila by se jim tudíž jejich životní úroveň, začnou za dvě – tři generace vymírat úplně stejně jako vymírá poválečná Evropa.
    Koneckonců Filipínci, i kdyby se množili jak kobylky, nebyla by to až zase taková chyba, protože oni jsou děsně příjemní a pravděpodobně by se na nich dalo i dříví štípat.

  18. 1174 Ptakopysku, konzultoval jste svůj názor se soudruhem Goebbelsem? Tímto názorem popíráte základy národně-sociálního státu a s tím není radno si zahrávat! Abych z vás neudělal nezaměstnaného. Jak potom obhájíte svůj nárok na životní prostor?

  19. MP,
    mnojo, já bych se asi musela jít kouknout do šifonéru, jestli jsou ty šaty opravdu z Indie, ono se ta jemná látka s nějakým “kašmírovým” potiskem nosí dodnes. I u Vietnamců se toho najde plno, v USA jsem si koupila několik sukní na mexickém trhu, které se v horkém počasí převelice osvědčily (v jedné jsem dokonce, na nohách pohorky, lezla do Grand Canyonu a zpátky – na rozdíl od turistů v kraťasech jsem neměla spálené nohy).
    Ještě se mi vybavuje, že se z toho materiálu na sklonku socíku nosily i zde šátky (s vetkanou stříbrnou nití), a to jsem vážně na fakultě zažila, že která ho neměla, nebyla “in” (pohříchu se to týkalo dívek humanitních oborů). Jedna takto hovořící sedící na přednášce z marxáku či čeho o lavici přede mnou si pak nenápadně sundala pod sedačkou elegantní lodičky, zjevně jí tlačily. No, byla jsem vděčná za konec přednášky, neboť si nohy myla asi před měsícem, nebo trpěla plísňovou chorobou….. 🙂 Ale šátek měla, to zas jo.

    Na vlnu jsou vážně Italové ? Tak to mne docela překvapilo, já bych to tipovala na Británii, když prý králové sedávali v parlamentě na židli s žokem vlny, aby si uvědomovali, z čeho plyne UK bohatství… A co se týká látky obecně, tak “Manchester England, Englaaaaand” 🙂

Napsat komentář: AeroKarel Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *