Kam s nimi?

Motto:Indiáni nedokázali přistěhovalectví zastavit. Dnes žijí v rezervacích.

František I.

Již dlouho nás Brusel pomalu připravuje na skutečnost, že i naše republika bude muset přijmout část z minimálně stotisícové komunity syrských utečenců. Bude prý muset přijmout ty, které EU přidělí (mezi vysídlenci je mnoho syrských křesťanů, schopných se integrovat) a ne si vybírat. A to není vše. Přes Středozemní moře denně plují lodi plné uprchlíků z Afriky a Řecko, Itálie či Španělsko si s nimi neví rady. Tito utečenci se tísní v narychlo zbudovaných táborech a čekají, co s nimi bude. Nebo z nich utečou a ve velkých městech pak vytvoří svoje enklávy. Například v Aténách. Zkušenosti potvrzují, že neštěstí nechodí nikdy samo. Platí to i v tomto případě, kdy jde z drtivé části o muslimy, kterým naše evropská kultura pranic neříká a hodlají jednat tak, jako jsou zvyklí ze své domoviny. Podle některých našich, evropských i amerických spoluobčanů na to mají právo, protože prý i my musíme brát v úvahu jejich specifika a neutlačovat jejich náboženské cítění. Přijímat utečence je prý věcí cti a humanizmu. Pro tento myšlenkový konglomerát se vžil trefný termín „multikulturalismus“ a ještě nedávno se s ním hrdě oháněly i mnohé velké evropské politické strany.

Tyto myšlenky bohužel také zastávají i vysocí státní představitelé v čele s americkým prezidentem Barackem Husseinem Obamou a mnohými evropskými potentáty. To platí i o části našich politiků. Příkladem může být bývalý ministr zahraničních věcí a neúspěšný kandidát na prezidenta České republiky Karel Schwarzenberg či mnohde známý, byť malinko kontroverzní, teolog Tomáš Halík. Velkým popularizátorem této myšlenky byl i již zesnulý český prezident Václav Havel. Čisté svědomí v tomto ohledu nemají ani nynější francouzský prezident François Hollande, německá kancléřka Angela Merkelová a další politici, kteří dříve tuto doktrínu tvrdě hájili a v současné době je trochu brzdí v rozletu.

Multikulturalismus a ti druzí

O vzájemném přátelském soužití lidí různého politického a náboženského vyznání se mluvilo, hodně mluví a hlavně bude hodně mluvit. Zamícháme-li do tohoto slepence ještě otázky národnostní či etnické, je oheň na střeše. Dlouho jsme se koupali v jakési myšlenkové pračce, kdy jsme ze všech směrů slýchávali o křesťansko-židovském kulturním dědictví. Tedy o myšlenkách podnětného soužití multietnické společnosti. Naši multikulturní zástupci se hrdě zaštiťují naším chápajícím středoevropským prostorem. Těžko říci proč. Nemusíme chodit zas až tak daleko, abychom si připomněli nedávnou minulost, kdy jsme se naštěstí mírumilovně rozešli se Slováky. O něco dříve jsme se už ne tak přátelsky rozešli s Němci, v době pobělohorské s protestanty a připomínka středověkých židovských pogromů, byť mnohem menších, než jinde ve světě, tu také je. Ani naše současnost není idylická. Celkem oprávněně si můžeme klást otázku, jak úspěšně se nám podařilo do většinové společnosti integrovat romskou menšinu. Představa dalšího nepřízpůsobivého etnika za humny, které by si žilo zcela po svém a opovrhovalo zdejšími zvyky či dokonce zákony, by nám jistě radost neudělala. Že to opravdu hrozí, nás mohl přesvědčit benevolentní přístup britské policie k místně uplatňovanému islámskému právu šaría. U nás to zatím není tak horké. Jen klasická fraška například v podobě případu dvou zdejších muslimských dívek. Jejich mnohonásobně publikovaná neochota podrobit se školnímu řádu a sundat si ve škole šátky, vzbudila mezi multikulturalismy značný ohlas. Také tepličtí zastupitelé za odmítnutí povolit stavbu mešity to prý pěkně schytali. Vystoupení českých muslimů v České televizi alespoň dovoluje udělat si nezávislý obrázek, co nás asi čeká. Horší je, že podle posledních zpráv se již pět českých muslimů vydalo bojovat za Islámský stát právě do Sýrie. Máme tedy pochybnosti o tom, zda přijmout minimálně deset tisíc utečenců. Nebude jich však o nějaké ty rodinné příslušníky daleko více? Paní ombudsmanka Anna Šabatová bude jistě tyto moje myšlenky považovat minimálně za módním slovem xenofobní. Pan Uhl mne konečně kdysi dávno konečně označil za fašistu. To však nic nemění na skutečnosti, že máme davy muslimských i jiných emigrantů před branami a tuto skutečnost řešit musíme.

Koho chleba jíš

Přitom to začalo tak mile. Když skončila poválečná konjunktura, začalo se v Evropě žít krásně. Především v té západní a severní části. Obyvatelstvo bohatlo a lidem se nechtělo dělat méně kvalifikovanou práci. Zároveň se začala snižovat porodnost. Proto se tehdejší evropské vlády rozhodly řešit tuto disproporci a otevřely hranice přistěhovalcům. Ti na sebe nenechali dlouho čekat. Turci si oblíbili Německo a Rakousko, Alžířani a další obyvatelé francouzkých kolonií Francii a příslušníci Commonwealthu hledali štěstí ve Velké Británii. První ohlasy opravdu nebyly špatné. Přibylo popelářů, metařů, příležitostných dělníků, prodavačů kebabů apod. s trochu neevropskou vizáží, či odlišnou barvou pleti. Tuto vcelku pozitivní zkušenost však kalil drobný mráček. Každý z našich emigrantů, který se vrátil do vlasti, ví, jak je těžké se etablovat v cizí společnosti. Mezi místním obyvatelstvem a cizinci existuje a vždy bude existovat jistá bariéra. Například na Čechy dosud mnozí Francouzi koukají jako my u nás na Romy. Jak asi museli koukat na přistěhovalce z Afriky nebo z arabských zemí? Přešla první generace, narodila se druhá a té následně třetí. Jenže práce ubylo, jistá kvalifikace se stala nutností a islám bohužel vzdělání, zvláště u žen, zrovna nefandí. V okolí měst objevila geta arabských či asijských komunit. Zvláště v konkurenci s pilnými asiaty arabští imigranti zaostávali, takže na ně zbyla horší práce nebo organizovaný zločin. Navíc se arabské komunity ani nesnažily alespoň trochu integrovat a v mnohých rodinách dodnes muslimské ženy neumějí místní jazyk. Vzrostl podíl vykořeněných a bezprizorních. Potom už stačila jen jiskřička v podobě militantního islámu a oheň byl na střeše. Dříve na dávkách v opovržení žijící evropský Arab bez vzdělání se mohl okamžitě pokládat za nadčlověka, protože on přeci věří a ostatní jsou, jak známo z historie tohoto náboženství, pouze k tomu, aby mu sloužili nebo aby je pobil. Problém je, že tato řvoucí minorita dovede zfanatizovat další a další. Jen k tomu stačí mít vhodné podmínky. Evropská ekonomická krize v posledním desetiletí a tzv. Arabské jaro je vytvořila. Neopakuje se historie? Zhruba o století dříve se totiž v jedné knajpě v Mnichově sešli fandové později nechvalně známého pána s knírkem.

Multikulturalisté rádi hovoří o humanitě a nadhledu. Jaksi zapomínají na drobné přízemní otázky, které se týkají pro ně opovržení hodných slov „ekonomika a národní hospodářství“. Mnozí z utečenců totiž dorazili do Evropy nikoliv z humanitárních důvodů, ale ekonomických. Slovy se to dá lapidárně vyjádřit: „Tady mne máte, tak se starejte!“ V současné době máme v naší republice téměř 16 % obyvatelstva v důchodu. Podle Českého statistického úřadu bylo u nás v roce 2013 celkem 367 tisíc nezaměstnaných a 3 708 tisíc ekonomicky neaktivních osob. Podle nejnovějších zpráv schodek důchodového systému se v letech 2009 až 2013 zvyšoval v průměru o 12 procent ročně. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) varoval, že dlouhodobě jde o neudržitelný stav. (O závěrech kontroly důchodového pojištění informovala 19. 1. 2015 mluvčí NKÚ Olga Málková.) Současná situace asi lepší nebude. Co s tím udělá příliv dalších ekonomicky neaktivních, lze také snadno uhodnout.

 

Spojené státy neměly štěstí

Tedy potažmo alespoň na poslední dva prezidenty. Jeden rozvrátil Irák a náhle s hrůzou zjistil, že neví, co dál. Druhý se postaral o tzv. Arabské jaro. První dny musely být pro zúčastněné demonstranty na ulicích měst v Libyi či Egyptě jistě nezapomenutelné. Konec, kdy se vlády pomalu zmocňovali islamisté, již tak pozitivní nebyl. Časem se ukázalo, že krvavý diktátor byl pro leckteré státy lepší variantou, než naše implementovaná a nepochopená demokracie. Téměř ukázkovým příkladem se následně stala Sýrie, kde vládl mnoho let Hafíz Asad a v současnosti jeho syn Bašár. Ano, byla to diktatura. Žilo v ní však relativně v míru mnoho národností. Krom většinových Arabů a kurdské menšiny tu přebývali Arméni, Čerkesové, Turci, Turkmeni, Peršané, Židé a Romové. Azyl zde našly také statisíce palestinských utečenců. Většinu obyvatelstva tvořili muslimové, zejména jejich sunnitská odnož, ale našli bychom tu i mnoho křesťanských kostelů a židovských synagog. O tom všem už můžeme mluvit v minulém čísle. Kdo neutekl, toho znepřátelené síly, ve kterých bojuje mnoho evropských dříve spoluobčanů, zastřelili či zotročili. Stejně tak můžeme mluvit i o nesčetných starověkých památkách, ze kterých si islamisté rádi dělají cvičné cíle. Vrcholem všech paradoxů byl fakt, že zbraně, které USA posílala spřáteleným Syřanům, tedy odpůrcům v Americe nepopulárního Bašára Asada, šla přímo či nepřímo přes finanční filtr k islamistům. Takže v současnosti mají „Alláhovi svatí bojovníci“ krom obstarožních kalašnikovů i moderní americkou výzbroj a výstroj.

Je to samozřejmě tragedie, za kterou mohou i svojí nepatřičnou podporou bruselští potentátci. A opět jsme u exulantů. Je s podivem, že drtivou většinu utečenců tvoří příznivci islámu. Proč chtějí do Evropy, když je kolem tolik bohatých arabských zemí, jako například Arabské emiráty, Saudská Arábie nebo chápající Irán? Bohužel místo pozvánek čiší ze jmenovaných zemí zcela netypický mrazivý, islámu netypický chlad. Také USA zpřísnily imigrační zákony, takže to prý zbývá na Evropě. Nebýt atentátů ve Francii, které se navíc odehrály na mediální půdě, asi by si syrští vystěhovalci už mohli balit a islámská komunita u nás plánovat místa pro další mešity. Multikulturní politici a jim přátelská mainstreamová média by každého odpůrce dehonestovali s poukazem na jeho fašistické názory a podle svého překroutili a upravili realitu. Ale to už po atentátech nejde zdaleka tak snadno.

Co dál? Opravdu těžko říci. Svět je tvrdý a my jsme v praxi viděli, jak se tzv. dobrý úmysl mění v přímém přenosu v peklo. Přeneseme si ho i k nám nebo sobecky zavřeme oči? Někdy není jistá míra sobeckosti zas až tak moc špatná. Snad na závěr jeden nekorektně multikulturně pojatý slogan: Všichni vyznavači islámu nejsou teroristé, ale všichni teroristé byli islamisté. Snad kromě pana Anderse Behringa Breivika.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 076 komentářů u „Kam s nimi?

  1. “(1046) Rusové si vše upraví po svém. Feudalismus, komunismus i kapitalismus. :-P”

    nejen rusové…

    politruci, ideologové a fanatici taktéž.

    A na středním východě si importovanou americkou demokracii rovněž upravují po svém.

  2. Mimochodem, přes co je ten Klvaňa “akademik”?

    Pa,atuju, že to byl novinář a pak jednu dobu mluvčí Klause.

  3. Aero 1049 “Rusové si vše upraví po svém.”

    To každý, Karlíku – co svět světem stojí. 😀

  4. maydo – “V současné době působí jako viceprezident Aspen Institute a přednáší na New York University v Praze.”

  5. >> Matzurka [1042]
    On ten Mácha není sám, kdo se jeví spíše dvojjediný. Takový Jiří Orten. Jeho poesie mně vždy nějak připomínala Máchu a jeho Máj. A když se pak po smrti jeho dávné milenky Věry Fingerové objevily jeho dopisy, ukázala se další podoba s Máchou. Dalo by se říci, že to byl rovněž sexuální maniak. Ale pořád lepší než Jiří Stanislav Guth-Jarkovský. Toho jsem si už jako kluk velice vážil. Kvůli olympionismu i proto, že učil v mých milovaných Klatovech. Nicméně po přečtení jeho pamětí jsem usoudil, že to byl – zároveň – i ješitný trouba.

  6. Aero a kde máš ten mustr?
    Co je tím kánonem, podle kterého se všichni mají řídit? Kde je ta absolutní pravda? 🙂

  7. >dvd,
    vida vida 🙂

    Tak se mi vyybavilo pár úvodních řádků “Demons” od Imagine Dragons (tuhle skupinu jsem si v poslednní době dost oblíbila, asi že ty texty nejsou úplně oničem na rozdíl od většiny současné pop music)

    “And the saints we see
    Are all made of gold

    And the ones we hail
    Are the worst of all”

  8. >>dvd – Mozart zas trpěl koprolálií!

    Já tohle “objevování” nemám ráda!
    Oni nejraději “objevují” lidé, kteří by těm objevovaným ani boty utřít nemohli.
    Je to stejný bulvár a prasárna jako pídění se po spoďárech H.Vondráčkové či padajících ňádrech!

  9. Kanonefutter! Lidi jako spotřební materiál!

    Šéf odboru readioaktivity a obecné bezpečnosti Ústavu pro jaderný výzkum Národní akademie věd Sergej Azarov uvedl na tiskové konferenci v Kyjevě:
    “Byl jsem překvapen, když jsem viděl, že tam nahnali amatérské hasiče v roce 1986. Pak se jim říkalo “partyzánů” a povolávali nejen chlapy, ale i stroje. A teď tam posílají Národní gardu. Nemají žádnou ochranu, žádné pomůcky, jen lopaty, kterými utloukají oheň a dýchají radioaktivní kouř.
    Je pochopitelné, že voják zemře v boji, ale tady nedostali ani ochranné pomůcky a obleky. Černobylská havárie nás nic nenaučila.
    Lidé znovu dýchají radionuklidy, které vstoupí do plic”, řekl Azarov.
    “Oheň v černobylské zóně je důsledkem zhroucení struktury a bezpečnostních certifikací Ministerstva, nedostatku odborného personálu”, řekl Azarov.”

  10. Rputi,
    musím prohlásit, že mne některá fakta v Ortenově korespondenci s Věrou Fingerovou naprosto neovlivňují v hodnocení jeho poezie. Stejně jako skutečnost, že Nezval spáchal Zpěv míru neumenšuje moje nadšení nad Edisonem. A stejně tak existence bulvárních drbů o národním pokladu (slavici slatiňanské) nijak neovlivňuje můj postoj k H.V., který je i beztak výrazně negativní.

  11. 1062-ono totižto Ukrajina připomíná SSSR téměř ve všech ohledech daleko více než Rusko… Tedy těm, kteří nejsou úplně slepí.

  12. >>dvd,
    já nějak nechápu, proč se po tom vůbec pídit?
    Jejich sprosťárny i prasárničky jsou dávno v propadlišti dějin a zbylo to hezké. Proč bych se měla pídit po tom méně hezkém?
    Proč bych třeba měla vědět kolik a jakých milenek měl Hapka? Nechci (a nechtěla) jsem být jeho milenkou, chtěla jsem poslouchat jeho písničky.
    Počet milenek, souloží a sprosťáren je pro mne zcela zbytnou informací. 🙂

  13. Rputi,
    tak to bych oponovala. Spoďáry kohokoliv jsou mi fakt egál – Vondráčkovou jsem ráda poslouchala v jejích začátcích, a tím je to vyřízeno.
    Nicméně, u velikánů typu Máchy nebo Mozarta bych jejich poklesky nezakrývala – to jsou povahové rysy, s padajícími ňadry to IMHO nemá co dělat.
    U obou se projevila vzácná schopnost svůj nedostatek přetavit v něco úžasného (možná i nevědomky, ale to je jedno), co nikdo z okolních “normálních” smrtelníků nedokázal. Tím víc si možná zaslouží uznání a nijak to nesnižuje cenu toho, co vytvořili.

  14. Rputi,
    on se tady po tom nikdo systematicky nepídí. Pokud to ale nějaký historik najde při prohledávání souvisejícíh písemností, tak to má spálit ? Lakovat velikána narůžovo ? Já dost vidím rozdíl v bulváru, který to hledá systematicky a dělá senzaci z trivialit, a badatelem, který mapuje dejme tomu velikánovu biografii. Tam něco zamlčovat by bylo neseriózní, stejně jako to pak předat Blesku jako “fantastickou” zprávu.
    Nemá cenu předstírat, že třeba francouzští impresionisti byli spolek Mirků Dušínů…
    A mne coby biologa dost zajímá, jakými chorobami kdo trpěl a zda se to mohlo promítnou do jeho díla či činů, pakliže šlo o “politika”. Viz třeba choroby králů či paranoia v důsledku syfilidy u těch recentnějších; i to přeci patří k historii lidstva.

  15. Ransdorf:
    „K Únoru vedla mimo jiné i neschopnost demokratických politiků a také to, jak se chovala americká ambasáda,“ zpochybnil Hučínovy vývody.

    Co mi to jen připomíná… https://fbcdn-sphotos-e-a.akamaihd.net/hphotos-ak-xpa1/t31.0-8/11155137_800820899986679_2077091840284949511_o.jpg ??

    V 89 se ten cyklus trochu zdržel, ale zase s blíží osmička…že bychom už jen s nostalgií vzpomínali na 1918 – že bylo po válce a ČSR samostatná a svobodná?

  16. Podle mě měl Mácha k sexu vztah zcela přiměřený věku. Kolem 25 roku je muž na vrcholu své pohlavní aktivity. Že si o tom pořizoval zápisky, je jeho soukromá věc a s jeho tvorbou nijak nesouvisí. Proti Byronovi byl Mácha usedlý maloměšťák.
    Máj je výtvor vysoce racionální, stejně tak byl racionální Máchův postup při snaze Máj vydat. Jestli mě na Máchovi něco štvalo, byla to jeho patologická žárlivost a machistické chování k ubohé Lori. Třeba jeho buzerace stran zařizování bytu v Litoměřicích, kdy jí předepisoval i jaké mají být “firhaňky”. Možná ale byla ta dívčina natolik submisivní, že jí musel dirigovat. Těžko říct. Titánové ducha málokdy volí za svou družku intelektuálku.

  17. Baubo
    Intelektuálka – jednoznačně mi naskočí Myrna Minkoff, Ignácova láska ze Spolčení hlupců 🙂

  18. “ Sign now and save America from sexual ignorance, chastity, and fear” (Chpt. 7, p. 207).Myrna Minkoff sends Ignatius a poster for one of her lectures on Sex in Politics in New York. She wants people to sign a petition for better sex for all and send it to Washington.

Napsat komentář: dvd Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *