Kampak na nás o Vánocích s Rybou!

Jestli pro mě nějaká věc představuje opravdové Vánoce, není to ani bramborový salát, ani vůně jehličí nebo „rozzářené dětské oči“, či jak znějí všechna ta klišé k nesnesení ohraná výstupy televizních hlasatelů a kolovrátkem reklamní kampaně. Je to vánoční mše pátera Josefa (Jiřího) Zrunka, která bohatstvím svých hudebních nápadů a neobvyklými hudebními prostředky zdaleka překonává hudbu proslulého Jakuba Jana Ryby. Někteří odborníci ji hodnotí úplně nejvýše – česká muzikoložka doktorka Terrayová dokonce praví, že: “…Paschova Vánoční mše pro své kouzlo, neopakovatelnou originalitu a zemitou sílu nemá obdoby ani v jedné ze známých vánočních mší.“ Navzdory svým kvalitám se však tohle Zrunkovo dílo nikdy nestalo tak široce známým jako podstatně konvenčnější hudba Rybova.

 

Mše vznikla roku 1766, tedy v epoše tzv. „zlatého věku vánoční hudby“, za kterou je považována druhá polovina 18. století, a bylo dlouho připisováno Edmundu Paschovi. Zrunek i Pascha měli dosti podobný životní osud i zájmy. Oba františkáni, varhaníci, hudební skladatelé, oba moravského rodu souběžně působili na Slovensku a při sestavování sborníků církevní hudby dokonce spolupracovali. Určit tedy správně autorství tohoto opus nebylo vůbec snadné a dodnes není zcela jistě potvrzeno.

 

Udivující množství melodických motivů, které se v tomto jediném díle vyskytují, by jinému autorovi vystačilo na několik dalších, podobných. Melodie se tu rozpínají od slavnostního zvuku chrámové hudby k prosté zpěvnosti lidových písní, použité hudební nástroje představují obvyklý instrumentář tehdejší lidové hudby. Vedle vznešeného tónu varhan se tu totiž vyskytují i zvonce, pastýřské fujary nebo cimbál. Mše je pozoruhodná též tím, že v ní vedle zkrácených textů latinských vystupuje jako rovnocenný jazyk nářečí z moravskoslovenského pomezí. Tahle hudba se nikdy neomrzí…

Radim Gabor

Odkaz  s nahrávkou mše:

Zrunkova Vánoční mše

A já vám všem přeji klidné a radostné prožití vánočních svátků a od Ježíška hlavně zdraví a pohodu !!

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

920 komentářů u „Kampak na nás o Vánocích s Rybou!

  1. Mně by se to, skimici, taky nelíbilo, ale moje blbost je moje blbost a za blbost se platí. Když jsem politicky známá osoba, musím počítat s tím, že i kdybych někde zapomněla kousek použitýho hajzlpaíru nebo seznam nákupů, může se to ocitnout na první stránce. Natož maily s choulostivým obsahem.

    BYlo by lepší, kdyby maily nebyly zveřejněny, druhá strana si je v tichosti ponechala a použila je k vydírání v případě, ža by vyhrála volby Hillary?

    Dost pochybuju, protože kdyby měla HC na vybranou poslouchart Putina a zůstat v sedle nebo nenechat se vydírat, ale odejít s vostudou, že by to byla lepší situace.

  2. 901 maYdo
    Teď bez legrace – mně se nelíbilo ani když unikly emaily našeho pana Sobotky.
    Prostě jsem proti fízlování všeobecně. Ostatně stejně špinavé bylo Watergate…

  3. Špionáž Halle beru. Ale třeba řízené úniky přes pana Kmentu a podobně jsou jen ubohé politické sviňárničky.

  4. Inu, skimici,

    když děláš něco nepěknýho, (což dělá kde kdo) nesmíš se při tom nechat chytit !
    Jinak jsi pak nejen za lumpa,ale i za vola!
    Já říkal jeden moudrej :
    Když si blbej,nezůstává ti nic jiného,než být slušnej a poctivej ! 😀
    Jinak z průserů nevyjdeš ! 😉

  5. 902 – skimici, mně se nelíbí taky fízlování obecně. Ale realita je taková, že v politice je to evidentně běžná praxe a pokud se chci věnovat politice, tak s tím musím počítat a nějak se s tím vypořádat. Nebo jít dělat něco jinýho a politice se obloukem vyhnout.

    Přiznejme si to, s čistých charakterem, ušlechtilými myšlenkami a vírou, že vítězství se přece musí přiklonit na stranu dobra v politice nikdo dlouho nevydržel.

    Proto především platí nepodceňovat druhou stranu. Lépe přecenit než nedocenit.

    Ale stejně bych řekla, že ty příčiny nejsou zas tak komlikované a že ta Hillary to prohrála hlavně proto, že prostě už mělo víc voličů dost demokratů než republikánů, že po “prvním barevném prezidentovi” nechtěli experimentovat s dalším prvenstvím v Bílém domě a že chtěli nějakou změnu.

  6. No, pomalu pečenou husu/kachnu/kuře (krůtu jsem ZATÍM nedělal dělám zásadně takto:
    Den předem ráno husu nasolím, nakmínuju (i zevnitř), na prsa trochu majoránky a naložím rozležet do pekáče… Rovnou prsama nahoru, neotáčí se. Večer odpočítám čas, kdy chci ptáka podávat a odečtu 15 hodin… No a podle toho večer ptáka lehce podleju – cca 2 dcl, vložím ptáka do trouby vyhřáté na 90 celaskonů, v přikrytém pekáči. A jde se spát. Tato fáze trvá 10 hodin. Nenakukovat, nechat bejt. Po těch 10 hodinách můžu ptáka zkontrolovat, teplotu zvednu na 120 celaskonů a nechám potit pod poklicí další 3 hodiny. Pak sundám poklici, teplotu na 160 celaskonů, odeberu část výpeku, poleju, popř. podleju a takto dopejkám hodinu, až hodiny a půl. Cca 10 min před dokončením přeliju sklenkou studené vody, aby byla křehká kůrčička. Pokud dobře funguje termostat, je výsledek dokonalý. Maso jde samo od kostí a vůbec není vysušené, kůžička křehká a voňavá. Ani jednou výsledek nezklamal, a to to takhle dělám už asi 5 let. Takže teploty: 90 – 120 – 160 a časy 10 – 3 – 1,5 v hodinách. Původní recept teď bohužel z internetu zmizel…

  7. prostě už mělo víc voličů dost demokratů než republikánů,

    to není úplně tak, Clintonová dostala víc hlasů než Trump, za Trumpovo vítězství mohou “americké špecifiká”

  8. 2 westík – no teď jsem koukal na toho Dadalu – nazval bych to – “jak zmršit sváteční husu”
    Ten výše uvedený recept jsem předal už 3 známejm, kdo vyzkoušel, měl obvykle jedinou námitku – jak má vydržet spát, když jde z kuchyně taková vůně? Tak na to pomůže dobrá digestoř, jinak se jedná o týrání vákečných zajatců, což Ženevské konvence zakazují…
    Já už prostě jinak drůbež nedělám…

  9. 2 Šimon klein ad 883 – major Terazky by Ti oponoval – když je to americký program, tak musí být v američtině…

  10. Povzbudivé zjištění:
    https://www.novinky.cz/veda-skoly/424830-lide-po-padesatce-jsou-kreativnejsi-zjistili-vedci.html
    “Roztržitost a nepozornost jsou problémem v každém věku, čím je člověk starší, tím je ztráta pozornosti častější. Roztržitost však nemusí být tak problematická.”
    Jako v té historce – manželé přijdou na návštěvu ke známým a užasle sledují, jak muž oslovuje svou ženu neustále “miláčku”, “drahoušku”, “lásko moje” apod. Když dámy spolu na chvilku odejdou, říká manžel hostiteli – “to je úžasné, jak něžně po tolika letech se chováš ke své ženě…”
    No a on odpoví – “víš, to je tak… Já už asi před pěti lety zapomněl, jak se vlastně jmenuje a bojím se zeptat!”

  11. 914
    Nejen manželé ,ale i přítulové.
    Aspoň se jeden nesplete 🙂

    Jsou pak velké problémy,když je jeden rozpracován na více pracovištích 🙂

  12. Varianta:¨Vrátil se dichodce z lázní a přišel k němu na návštěvu kamarád. Ptá se, kde byl. Důchodce se ho zeptá:”Jak se jmenuje ten keř s trny a krásnými květy?” “No přece růže.” “Aha.” A volá do kuccyně: “Růženko, kde jsem to byl v lázních?”

  13. 918
    Šimone , po 30 letech manželství bys za takové oslovení od sebekritické manželky mohl dostat po ústech 😀
    Že si z ní děláš pérdel,po případě jí předhazuješ věk 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *