Jestli pro mě nějaká věc představuje opravdové Vánoce, není to ani bramborový salát, ani vůně jehličí nebo „rozzářené dětské oči“, či jak znějí všechna ta klišé k nesnesení ohraná výstupy televizních hlasatelů a kolovrátkem reklamní kampaně. Je to vánoční mše pátera Josefa (Jiřího) Zrunka, která bohatstvím svých hudebních nápadů a neobvyklými hudebními prostředky zdaleka překonává hudbu proslulého Jakuba Jana Ryby. Někteří odborníci ji hodnotí úplně nejvýše – česká muzikoložka doktorka Terrayová dokonce praví, že: “…Paschova Vánoční mše pro své kouzlo, neopakovatelnou originalitu a zemitou sílu nemá obdoby ani v jedné ze známých vánočních mší.“ Navzdory svým kvalitám se však tohle Zrunkovo dílo nikdy nestalo tak široce známým jako podstatně konvenčnější hudba Rybova.
Mše vznikla roku 1766, tedy v epoše tzv. „zlatého věku vánoční hudby“, za kterou je považována druhá polovina 18. století, a bylo dlouho připisováno Edmundu Paschovi. Zrunek i Pascha měli dosti podobný životní osud i zájmy. Oba františkáni, varhaníci, hudební skladatelé, oba moravského rodu souběžně působili na Slovensku a při sestavování sborníků církevní hudby dokonce spolupracovali. Určit tedy správně autorství tohoto opus nebylo vůbec snadné a dodnes není zcela jistě potvrzeno.
Udivující množství melodických motivů, které se v tomto jediném díle vyskytují, by jinému autorovi vystačilo na několik dalších, podobných. Melodie se tu rozpínají od slavnostního zvuku chrámové hudby k prosté zpěvnosti lidových písní, použité hudební nástroje představují obvyklý instrumentář tehdejší lidové hudby. Vedle vznešeného tónu varhan se tu totiž vyskytují i zvonce, pastýřské fujary nebo cimbál. Mše je pozoruhodná též tím, že v ní vedle zkrácených textů latinských vystupuje jako rovnocenný jazyk nářečí z moravskoslovenského pomezí. Tahle hudba se nikdy neomrzí…
Radim Gabor
Odkaz s nahrávkou mše:
A já vám všem přeji klidné a radostné prožití vánočních svátků a od Ježíška hlavně zdraví a pohodu !!
Mně by se to, skimici, taky nelíbilo, ale moje blbost je moje blbost a za blbost se platí. Když jsem politicky známá osoba, musím počítat s tím, že i kdybych někde zapomněla kousek použitýho hajzlpaíru nebo seznam nákupů, může se to ocitnout na první stránce. Natož maily s choulostivým obsahem.
BYlo by lepší, kdyby maily nebyly zveřejněny, druhá strana si je v tichosti ponechala a použila je k vydírání v případě, ža by vyhrála volby Hillary?
Dost pochybuju, protože kdyby měla HC na vybranou poslouchart Putina a zůstat v sedle nebo nenechat se vydírat, ale odejít s vostudou, že by to byla lepší situace.
901 maYdo
Teď bez legrace – mně se nelíbilo ani když unikly emaily našeho pana Sobotky.
Prostě jsem proti fízlování všeobecně. Ostatně stejně špinavé bylo Watergate…
Ruskojezeměneomezených možnosti 🙂
Santa Clausové, ech děduškovja Morozi tam skáčou padákem i s jolkou 😀
https://youtu.be/0x9cJ6sHT_w
Ani třeba Kubiceho úniky. To je jen ukázka, že je zkažený stát sám o sobě
Skimuici,
špionáž a podobné srandy jsou tu odjakživa.
Jestli se ti to líbí nebo ne je úplně fuk.
Špionáž Halle beru. Ale třeba řízené úniky přes pana Kmentu a podobně jsou jen ubohé politické sviňárničky.
Nebo třeba Watergate. To byl taky řízený únik.
Inu, skimici,
když děláš něco nepěknýho, (což dělá kde kdo) nesmíš se při tom nechat chytit !
Jinak jsi pak nejen za lumpa,ale i za vola!
Já říkal jeden moudrej :
Když si blbej,nezůstává ti nic jiného,než být slušnej a poctivej ! 😀
Jinak z průserů nevyjdeš ! 😉
902 – skimici, mně se nelíbí taky fízlování obecně. Ale realita je taková, že v politice je to evidentně běžná praxe a pokud se chci věnovat politice, tak s tím musím počítat a nějak se s tím vypořádat. Nebo jít dělat něco jinýho a politice se obloukem vyhnout.
Přiznejme si to, s čistých charakterem, ušlechtilými myšlenkami a vírou, že vítězství se přece musí přiklonit na stranu dobra v politice nikdo dlouho nevydržel.
Proto především platí nepodceňovat druhou stranu. Lépe přecenit než nedocenit.
Ale stejně bych řekla, že ty příčiny nejsou zas tak komlikované a že ta Hillary to prohrála hlavně proto, že prostě už mělo víc voličů dost demokratů než republikánů, že po “prvním barevném prezidentovi” nechtěli experimentovat s dalším prvenstvím v Bílém domě a že chtěli nějakou změnu.
No, pomalu pečenou husu/kachnu/kuře (krůtu jsem ZATÍM nedělal dělám zásadně takto:
Den předem ráno husu nasolím, nakmínuju (i zevnitř), na prsa trochu majoránky a naložím rozležet do pekáče… Rovnou prsama nahoru, neotáčí se. Večer odpočítám čas, kdy chci ptáka podávat a odečtu 15 hodin… No a podle toho večer ptáka lehce podleju – cca 2 dcl, vložím ptáka do trouby vyhřáté na 90 celaskonů, v přikrytém pekáči. A jde se spát. Tato fáze trvá 10 hodin. Nenakukovat, nechat bejt. Po těch 10 hodinách můžu ptáka zkontrolovat, teplotu zvednu na 120 celaskonů a nechám potit pod poklicí další 3 hodiny. Pak sundám poklici, teplotu na 160 celaskonů, odeberu část výpeku, poleju, popř. podleju a takto dopejkám hodinu, až hodiny a půl. Cca 10 min před dokončením přeliju sklenkou studené vody, aby byla křehká kůrčička. Pokud dobře funguje termostat, je výsledek dokonalý. Maso jde samo od kostí a vůbec není vysušené, kůžička křehká a voňavá. Ani jednou výsledek nezklamal, a to to takhle dělám už asi 5 let. Takže teploty: 90 – 120 – 160 a časy 10 – 3 – 1,5 v hodinách. Původní recept teď bohužel z internetu zmizel…
prostě už mělo víc voličů dost demokratů než republikánů,
to není úplně tak, Clintonová dostala víc hlasů než Trump, za Trumpovo vítězství mohou “americké špecifiká”
2 westík – no teď jsem koukal na toho Dadalu – nazval bych to – “jak zmršit sváteční husu”
Ten výše uvedený recept jsem předal už 3 známejm, kdo vyzkoušel, měl obvykle jedinou námitku – jak má vydržet spát, když jde z kuchyně taková vůně? Tak na to pomůže dobrá digestoř, jinak se jedná o týrání vákečných zajatců, což Ženevské konvence zakazují…
Já už prostě jinak drůbež nedělám…
2 Šimon klein ad 883 – major Terazky by Ti oponoval – když je to americký program, tak musí být v američtině…
Povzbudivé zjištění:
https://www.novinky.cz/veda-skoly/424830-lide-po-padesatce-jsou-kreativnejsi-zjistili-vedci.html
“Roztržitost a nepozornost jsou problémem v každém věku, čím je člověk starší, tím je ztráta pozornosti častější. Roztržitost však nemusí být tak problematická.”
Jako v té historce – manželé přijdou na návštěvu ke známým a užasle sledují, jak muž oslovuje svou ženu neustále “miláčku”, “drahoušku”, “lásko moje” apod. Když dámy spolu na chvilku odejdou, říká manžel hostiteli – “to je úžasné, jak něžně po tolika letech se chováš ke své ženě…”
No a on odpoví – “víš, to je tak… Já už asi před pěti lety zapomněl, jak se vlastně jmenuje a bojím se zeptat!”
914
Nejen manželé ,ale i přítulové.
Aspoň se jeden nesplete 🙂
Jsou pak velké problémy,když je jeden rozpracován na více pracovištích 🙂
Varianta:¨Vrátil se dichodce z lázní a přišel k němu na návštěvu kamarád. Ptá se, kde byl. Důchodce se ho zeptá:”Jak se jmenuje ten keř s trny a krásnými květy?” “No přece růže.” “Aha.” A volá do kuccyně: “Růženko, kde jsem to byl v lázních?”
Proto je nutno volit přítulkyně se stejným křestním jménem jako má manželka.
917 – uz Cupák v nejakem stoletém seriálu to řešil oslovovanim: Dívko spanilá……
918
Šimone , po 30 letech manželství bys za takové oslovení od sebekritické manželky mohl dostat po ústech 😀
Že si z ní děláš pérdel,po případě jí předhazuješ věk 🙂
No a jinak už se je o patro vejš…