Katalyzátor Katalánsko

Je pro mě srdeční záležitostí, abychom už neprohlubovali příkop mezi východní, západní a střední Evropou” prohlásil Juncker a odmítl finanční sankce proti Maďarsku a Polsku kvůli rozporům s Bruselem v migrační, příp. justiční politice.

 Juncker  ( ZDE* ) tedy oficiálně přiznal, že kopali příkopy.
Teď už jsou ty příkopy nepřekročitelné, tedy přichází doba pro “budovatele mostů mezi národy” …

Až se naši politici přihlásí, že ČR by mohlo být takovým mostem mezi západem a východem, nezapomínejme, že po nás, po mostě, budou dupat obě strany…  🙁 !!

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 867 komentářů u „Katalyzátor Katalánsko

  1. Já jsem nezmiňovala žádné krajnosti, Zpátečníku. Já jsem ty krajnosti uvedla jako krajní body spojité křivky ošech možných postojů, které mohli zaujímat chytří vzdělaní a produktivní lidé vůči režimu v první polovině normalizace.

    Ti lidé, které zmiňujete Vy, jsou poměrně malou skupinou a na té křivce jen velmi krátkým úsekem. Ostatně sám přiznáváte, že někteří emigrovali a někteřé ne, takže i jejich postoje k normalizaci a režimu byly různé.
    CHytří, vzdělaní a produktivní lidé totiž nejsou jen ve výzkumných ústavech, ale můžete je potkat ve všech myslitelných i nemyslitelných prostředích a povoláních.

    A ještě si k tomu připočtěte, že jejich míra tolerance režimu je opravdu velmi různá, včetně skutečných kurev, proti kterým je nejvyhlášenější kurtizána pannou nepolíbenou. Jo, i takovej člověk může být chytrý, vzdělaný a produktivní.
    Ale já bych se teda zrovna jejich přílkadem rozhodně neřídila…..

    Ostatně o jejich postojích jste nenapsal prakticky nic. Váš popis je sice barvitý a plastický, ale tak nějak mám dojem, že je vůči režimu irelevantní.

    “někdy se tak ňák maličko ploužící spíše než energicky kráčející či horečně pobíhající… ”

    Mno, já jsem taky za mlada energicky kráčela či pobíhala a dnes se ploužím. Ale nevyjadřuju tím nějaké stavění se k režimu to jen mi na to pobíhání tak nějak nestačí plíce a klouby taky nuž tak nespolupracují……

    Jinak se chytli kupodivu docela rychle v emigraci i lidi, které jejich okolí leckdy nepovažovalo za zrovna moc produktivní, chytré a vzdělané, zatímco jiní těmito vlastnostmi obdaření nijak oslnivě neupěli.

  2. 1794 – taky nevim – ale dost lidi to tak vidi. Viz napriklad Simon Klein v 1711 (ale na webu je toho hafo).

    To jseš ale Petře na omylu – mně ti Svobodní nevaděj, ani jejich voliči zvláštního ražení, jen mi je jejich přístup poněkud směšný:
    Kdyby tu ” Ideologii, kterou Relativne dusledne zastavají, i kdyz o ni volici nemaji zajem jen proto, ze ji pokladaji za spravnou” hlásali někde na náměstí na bedně od syrečků, tak je to přijde neskonale levněji, než ve formě propagace s pomocí stranické struktury (registrace apod.). Něco jako Armáda spásy a podobné spolky. Ale takhle ?
    Ale možná mají stejnou náturu jako ten cimrmanovský hostinský z Hospody na mýtince…

  3. 1852 – na druhé straně ale plně respektuji, že to dělají za svoje peníze a ve svém čase……”když má čas a mlíko….”

  4. Tak, tak, Simone. Sam jsem psal, ze si nejsem jist, zda je platforma strany ta nejvhodnejsi… Ale proc ne, zadny zakon tim neporusuji a navic dostanou drobny prispevek.

    A navic, je realne, ze odchodem soucasneho vedeni se to cele zmeni.

  5. 1846 zpátečníku, jak se chytří, vzdělaní a produktivní lidé před 30 a 40 lety stavívali k normalizačnímu režimu? Jestliže neemigrovali anebo ho nedojili, většinou tak aby jim co nejméně překážel, s vědomím, že jiný život nemají.
    Každopádně nemarnili čas zbytečnými diskusemi kdo by byl lepším generálním tajemníkem.

  6. 1852 Šimone, směšné může připadat všechno.

    Nakonec jsem se vydrápal na kopec abych podstopil vhazovací rituál. Sice bez přehnaného nasdní, a že podle předpokládaného výsledku jsem si tu cestu mohl ušetřit, ale “řekl” jsem názor. Sice na hovno, podle nastalého výsledku, ale spolu s Modrým: “Ten pocit!”
    Ono si ráno dobře dojít, také není špatné.

  7. 1851 — Ostatně o jejich postojích jste nenapsal prakticky nic. — Ách jo, maYdo, to se (již opět) poněkud míjíme. Psal jsem prosím o jejich hluboké a zásadní skepsi k (minulému) režimu. Ta myslím byla takových rozměrů, že se v její přítomnosti režim dokázal udržet jedině pomocí StB, drátů na hranicích, a stále celkem živé vzpomínky na jáchymovské koncentráky.

    Jádro toho, co (snad už několikátý den, a před tím opakovaně, již mnohokrát, ovšemže marně) píšu, se mi přitom zdá celkem jednoduché: Analogický postoj — stejně hluboký a stejně zásadní povahy — je myslím plně na místě i k současnému režimu.

    Jenže jej málokdo zastává, jakkoliv jeho povrchní kritika a povrchní odmítání některých jeho aspektů jsou velmi časté.

  8. 1855 — Každopádně nemarnili čas zbytečnými diskusemi kdo by byl lepším generálním tajemníkem. — Ba právě, Schumachere.

    A k Tvé předchozí větě: Samozřejmě to může být pouhá má dedukce, založená na nepřesném pozorování zdálky, ale zdá se mi, že se snažili si udělat ve svém vlastním pohledu tím více pořádek, čím byl marasmus režimu hlubší a zjevnější.

    Ve svém vlastním pohledu, a nějakou měrou také ve svém vlastním postoji. Ovšem měrou podstatně nižší, neb zatímco duch vlaje, kam chce, pro ty postoje tehdy holt bylo mnohem méně prostoru.

    Kolik vlastně je prostoru dnes?

  9. 1834 NoName, když si představíš, že dotace jsou jako voda proudící (třebaže pumpovaná za nějakých něčích nákladů) odněkud někam, jejich proudění je velmi rozumné. Pro toho kdo stojí u ventilů a přes čí lopatkové kolo proudí.

  10. 1958 Zpátečníku, ano. Kromě toho to byla kulturně jiná, více kvalitněji soukromě žijící generace. Nyní je politický prostor tak velký, že nejen že postoje se v něm ztrácejí, ale že i lačně vyssává motivaci a sílu udělat si pořádek ve svém osobním prostoru. Ve vyčerpávající snaze změnit nezměnitelné, způsobující neschopnost změnit změnitelné.

  11. 1855 podepisuji

    K SSO. Na jednu stranu je mi jich trochu líto, nicméně si o podobný výsledek říkali. Po dobu cca tří hod., kdy jsem kdysi vedle nich protestoval proti Lisabonu, se hoši bavili o tom, koho připustí a koho ne. Mihnul se tam i Matějka. Hned, jak zmizel, dostal od shromážděných razítko Ne. Přiznám se, že jsem se trochu zpotil. Podobně o mně hovořili, když mne vylučovali ze SSM.
    ODS začala padat, když se hoši začali vylučovat. SSO ani tak daleko nešla. Neexistují v ní proudy, se kterými by se dalo souhlasit či nesouhlasit, nebo alespon nic z toho na veřejnost neproniklo. O jediném, podruhé vyloučeném Matějkovi, jinak jedinému skutečnému rétorovi této partaje k tomu také nemám co dodat. Možná, že jejich program narozdíl od jiných za něco stál, ale hoši mne nepřesvědčili, že právě oni by ho mohli s úspěchem realizovat. Jejich kampaň mi připomínala mladá léta, kdy jsem se živil zemědělskou reklamou. Zjistil jsem, že texty, které jsem považoval za nejlepší, a nejlepší grafiky jsem nikdy neprosadil. Ještě mi nasadili tzv. psí hlavu. Tak jsem to zkusil jinak. Vymýšlel jsem ty největší hovadiny a najímal největší hochštaplery. Výsledek se dostavil. Zazářil jsem, obdržel prémie, ale o tom, co jsem vytvořil, jsem se raději nezmiňoval. A nezmíním, protože ti postarší by si je jistě vybavili. Jenom plakátů byl kamión. Podobně jsem si představil tvorbu letošní předvolební kampaně SSO. Narozdíl od nich já budoval socialismus a oni svoji budoucnost.

    Mimochodem, při volbě do EU parlamentu jsem dal hlas Machovi. Teď bych ho za jeho počin kopnul do riti.

  12. 1860 — Jojo… Mimochodem, sice to vypadá jako OT, ale není zcela: Teď o weekendu jsem si (konečně, a trochu náhodou) přečetl Slečny z vlčí, skoro 40 let poté, co jsem viděl ten film…

    Ona ta trivializace života (a náhrada člověka technologiemi) postupuje dlouhodoběji; dost zřetelně ve srovnání s časy před dejme tomu 90 nebo 110 lety.

  13. Ještě poddotek. Na SSO mi nejvíce vadilo a vadí, že jsou nudní. Nedokázali a dodnes nedovedou zaujmout. Klaus starší zaujmul, Klaus mladší také, Zeman zaujmul. I ten prasecký Lux zaujmul. A v životě snad není nic horšího, než nuda. (Nikoliv nudizmus!)

  14. “Psal jsem prosím o jejich hluboké a zásadní skepsi k (minulému) režimu. ”

    Lidí, kteří chovali k minulému režimu hlubokou skepsi, jsem znala docela dost. Hlubokou skepsi ke komunistickému režimu například chovala celá moje rodina. a široký přínbuzenstvo. Rozhodně tolik, že mi to připadalo normální a běžné. Obvyklé bylo i to, že přes tu hlubokou skepsi se většinou všcuíni snažili s režimem nějak vycházet, aby od něj měli pokoj. A jen někteří v míře jen nezbytné.

    “Analogický postoj – stejně hluboký a stejně zásadní povahy – je myslím plně na místě i k současnému režimu.”

    Tak sjem si vzpomněla na Kryla….. “zaujímáme postoje, místo abychom stáli”

    A jak si vlastně to “zaujetí postoje” představujete?

  15. I zaradoval jsem se jinde nad Kalouskem,a bylo mi řečeno,že to píšu blbě. Prý se to musí rýmovat.
    Takhle :
    “Tohle ráno pro mě začíná sqěle, Kalous prej jde do pérdele.”

  16. (1861) Františku, Matějka nebyl dvakrát vyloučen, ale IMHO dvakrát odešel. Rétor možná byl a je, ale co hledal v libertariánské straně, to je mi tajno. Co jsem tak od něj slyšel nebo četl, pasoval by k Okamůře.

Napsat komentář: maYda Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *