Kypr: Část první – Paraziti

Včelka

Kypr v roce 2007 vypadal jako ráj, byť mimo zavlažované oblasti poněkud vysušený. (Kypr je závislý na zimních deštích, které naplní nádrže. Pokud prší málo, je zle.) Lidé pohodoví, dobře placení, žádní chudí, žebráci, bezdomovci. Pokud se někdo dostal do situace, kdy by mu hrozila chudoba, vyřešila to obvykle tradičně soudržná širší rodina, ale i spousta možných i nemožných sociálních dávek, které mohl dostat od státu či místních úřadů. Když před asi dvěma lety vláda nabídla jakýsi mimořádný příspěvek, tuším, že na Velikonoce, chudým, přičemž bylo požadováno, aby o něj přišli v přesně určeném termínu na příslušné úřady požádat osobně, stálo ve frontách asi dvacet tisíc lidí, z toho bylo asi tak 20 (dvacet osob, ne dvacet procent) – Kypřanů.

80 % lidí bydlelo ve vlastním domě (žádné maličké chaloupky), 80 % mladých studovalo na vysoké škole, velká část v zahraničí, zejména v Anglii a Řecku, vydatně podporovaná jak rodiči, tak plošným příspěvkem od státu. Nezaměstnanost asi 3 %, čili lidé, kteří vlastně pracovat nechtěli a zbytek rezidenti z jiných zemí. Stát hospodařil s přebytkem kolem tří procent. Přijetí eura nezpůsobilo ani nejmenší problém – přešlo se na něj plynule, bez jakýchkoli otřesů, zdražování apod. Velké množství soukromých škol a zdravotnických zařízení, ačkoli na Kypru nedostávají od státu žádné dotace.

Dnes jsou ve všech městech tzv. Community Markets, ve kterých se chudým vydávají trvanlivé potraviny, aby se rodiny zachránily před hladem. V době, kdy vznikaly první, zásobovaly pár desítek lidí, Dnes jsou to desetitisíce – většina z nich jsou Kypřané. Stojí ve frontách na jídlo a základní životní potřeby. Ti, kdo na tom ještě nejsou tak špatně, do těchto míst přinášejí potraviny. Další pořádají akce, na kterých se jídlo vybírá. Spousta domácností má vypnutou elektřinu – nemají na zaplacení. Nezaměstnanost je 15 % a stále se zvyšuje. Týdně zanikají desítky, možná stovky malých firem. Výlohy obchodů jsou stále častěji zalepené a ozdobené nápisem K pronájmu. Makarios Street, hlavní obchodní třída v Nikósii, je mrtvá – polovina obchodů už skončila, druhá se k tomu chystá. Rodiče stahují studenty ze zahraničních univerzit a ze soukromých základních a středních škol, protože je nemohou finančně podporovat. Výstavba domů se prakticky zastavila. Mladí absolventi jsou bez šance na práci. Státní nemocnice mají neuvěřitelné čekací lhůty a u doktora se čeká hodiny, navzdory tomu, že péče je mizerná. Soukromé až na výjimky zejí prázdnotou. Na letošní Velikonoce, nejdůležitější kyperský svátek, žádný příspěvek nebyl – jen potraviny od charity. A to je teprve začátek.

Co se stalo, jak k něčemu takovému mohlo vůbec dojít? Já osobně vidím tři hlavní příčiny. O první z nich je tento článek.

Výsledky průzkumu veřejného mínění na Kypru v  roce 2012: Drtivá většina kyperských studentů si přeje stát se státními úředníky.

Když jsme se před více než šesti lety přistěhovali na Kypr, byla mi spousta věcí nepochopitelných. Např. proč žádná státem vlastněná organizace nemá otevřeno déle než do půl třetí, a to nikdy, takže chcete-li poslat či si vyzvednout balíček, musíte si vzít v práci volno, proč se nejvíc operací ve státních nemocnicích provádí o víkendu, proč je čekací listina uchazečů o práci učitele tak dlouhá, že nově zapsaný uchazeč má šanci začít učit nejdřív tak za 10 let atd.

Státní úředníci, celý státem placený sektor (zdravotnictví, školství atd.) plus zaměstnanci státem vlastněných organizací (jako kyperský ČEZ, Telecom a tak) jsou totiž privilegovaná vrstva, a to tak, jak se nám, nadávajícím na přebujelý český státní aparát, ani nezdá. Platový průměr více než dvojnásobek soukromého, důchody čtyřnásobné, zdravotní ani sociální (důchodové) pojištění neplatí vůbec, zdravotní péče včetně nadstandardní zdarma (na Kypru se platí poměrně vysoké poplatky, s ročním limitem, krom státních úředníků mají na péči zdarma nárok ještě lidé s příjmem pod určitou hranici). Pracovní doba 7 hodin, přesčasy placené trojnásobkem, důchody vypočítávané pouze z posledního platu, čili téměř každému byl krátce před důchodem razantně zvýšen plat. Vysocí úředníci důchod za každou z těch vysokých funkcí – stačilo tedy vysokého úředníka na pár měsíců jednou nebo dvakrát přesunout na jinou židli a měl nárok na dva nebo tři důchody. K tomu spousta nedaněných náhrad za naprosto cokoli – např. archiváři dostávají příplatek za přenášení šanonů.

Když byly některé z těchto výhod rušeny, demonstrovali policajti kvůli tomu, že jim sebrali příspěvek na ošacení. Na můj udivený dotaz, jestli stát po nich opravdu chce, aby si platili uniformy, se mi dostalo útrpného pohledu a vysvětlení, že jde o příspěvek na civilní ošacení.

Další věci, třeba zákonem stanovené zvyšování platů minimálně o inflaci (dvakrát ročně), třináctý a čtrnáctý plat, obrovské částky (nedaněné) při odchodu do důchodu a spousta dalších věcí, které už si ani nepamatuju. Samozřejmě definitiva.

Mohutné odbory státních zaměstnanců jsou téměř tak mocné jako vláda. Ve státním sektoru pracuje přibližně 20 % práceschopného obyvatelstva. Dostat práci ve státní správě jde výhradně a pouze prostřednictvím příbuzných a známých – kdo má mocnější, místo dostane. U vysokých funkcí to asi nikoho nepřekvapí, koneckonců to v Česku i leckde jinde není jiné, nicméně tady to platí i pro běžné úředníky a nejsem si jistá, jestli ne třeba i pro vrátné a uklízečky. Tyhle práce na Kypru absolutně všude vykonávají cizinci, Kypřan by se takové práce ani nedotkl, jedinou výjimkou je právě státní správa.

Plýtvání se netýká jen prebend státních úředníků, tady jsou příspěvky, nad kterými zůstává rozum stát – na topení, pokud bydlíte na horách (nikoli na chlazení, když bydlíte tam, kde je vedro). Pro matky početných rodin do smrti – tedy nikoli jen v době, kdy jsou děti malé, ale i když už dávno vydělávají. Na elektřinu pro turecké Kypřany a uprchlíky ze severní části Kypru (po turecké invazi v roce 1974). Všem potomkům uprchlých otců desetitisícové (v eurech) příspěvky na výstavbu domů. (Matek ne a neptejte se mě proč. Když to začalo být neúnosné z důvodu diskriminace, tak ty matky dodatečně přibrali, to bylo tuším loni, a jejich potomkům je začali vyplácet taky). Dlužno podotknout, že se peníze vyplácely, ač bylo téměř 40 let po invazi a potomci se na severu ani nenarodili (přímí uprchlíci příspěvky dostali už mnohem dříve). Dávky všem studentům bez ohledu na to, jestli bydlí doma u rodičů a školu mají za rohem a zdarma, nebo studují v zahraničí a platí školné. Dávky absolutně na kdeco, ale nikdy nějak rozumně cílené. Příjmy se nezjišťovaly – prostě buď jsi uprchlík, student, bydlíš na horách – pak máš nárok. Máš čtyři děti – máš nárok, máš míň – nemáš nárok. Tenhle přístup byl prakticky u všech sociálních dávek snad s výjimkou té zdravotní péče.

Taková byla situace před šesti lety, nicméně Kypr to zvládal celkem snadno. Samozřejmě, nemohlo to trvat věčně, stačilo si spočítat jenom jak budou narůstat výdaje na státní důchody. To ale nikdo neřešil, na tomhle se podílely více či méně všechny předchozí vlády.

Pak si Kypřané svobodně a demokraticky zvolili prezidentem komunistu Christofiase. Co se dělo potom, bude tématem druhé části.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Ekonomika a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

263 komentářů u „Kypr: Část první – Paraziti

  1. Dobré ráno vespolek,
    ptakopysku, jsi zjevně znalec 🙂
    Agnetha, to je ta, co se ve své době říkalo, že má nejhezčí zadek na světě 🙂 ?

  2. Dobré ráno,

    hlavně tam mají pořád naleštěný auťáky, ptakopysku. 😀

    A ne jako já, když jsem ráno shledala, že deset metrů od místa , kde parkuju, odbagrovali půl zahrady včetně toho, co se zove “drobná zahradní architektura” a prach z demoličních a výkopových prací ve spojení s rosou vytvořuil na kapotě tenký, leč přilnavý blátivý film.
    Zlatej zimní sníh.
    Asi to budu muset vzíz přes myčku 🙁

    Pokud jde o pánskou populaci, na které by ženské oko spočínulo se zalíbením, tak je Pilcherová aspoň pro mně hlubokej propadák. Všichni chlapi tam vypadají jako pitomí manekýni z reklamy na pánský deodorant ( mladší generace) nebo na Geriavit Pharmaton ( starší generace). BYli by věrohodnější, kdyby se začali dvořit hrdinčině mladšímu bráchovi.

  3. Ptakopysku, koukám, že mám značné mezery ve vzdělání. Asi to nenapravím. Jsou dvě věci u kterých se nepřemůžu – špargl a Rosamunde Pilcher… 🙂

  4. (224) Co se překladatelů týče, poslední dobou se genius vyskytuje zřídka. Genyjuse jak kdyby klonovali.

  5. Špargl jo, s Rosamunde jsem dosud neexperimentoval. Podobně jako s českými (a vlastně i jinými) seriály.

  6. Vidím, že se debata zavedla na Rosamundu, špargl a představy o ideálech režisérů a producentů o mužské i ženské kráse a typologii. A zatím v médiích zuří bouřlivá diskuze o činu Angeliny Jolie. Už se vyjádřil i Hájek a po zásluze to schytal, nikoli za daný názor, ale politické angažmá. A mě by docela zajímal názor zdejších. Pánů i dam.
    Nicméně pokud se někdo vyjádří, počtu si až večer – teď musím okopávat brambory, vysazovat celer a papriky a odpoledne na návštěvu dvaadevadesátileté příbuzné do nemocnice. Tak snad večer se zapojím do případné diskuze.

  7. >> Matzurka
    Stran “Černonegra” podotýkám, že ač existuje spousta vysvětlení jeho jména, on sám jej vysvětluje jako “Černý oráč”. Negger je v Mittelhochdeutsch vskutku oráč. Kdybychom se měli v překladu do češtiny řídit analogií, tak by to byl “Černý rataj”.
    A k tomu věku Romea a Julie: matně si vzpomínám, že s tím měl nějaké potíže Franco Zeffirelli. BTW: Herečce, která hrála Pannu Marii v Passoliniho Evalngeliu sv.Matouše prý bylo 14 let.

  8. dvd,
    já bych plédoval pro anglo-germánskou genezi Šwarcíkova jména. Tedy Černovejcák. Pravděpodobně měl některý z jeho předků zajímavou genetickou mutaci…

Napsat komentář: AeroKarel Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *