Nakoukání pod australskou pokličku

Ptakopysk podivný

Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.

Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.

Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat.  Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.

Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.

Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.

Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.

Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.

Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.

Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.

V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.

Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.

Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 760 komentářů u „Nakoukání pod australskou pokličku

  1. Dobré jitro! Tak mne napadlo, že máme strašně zkostnatělé politické strany. Jen jedna si dokázala změnit jméno k obrazu svému – Námořní lupiči! A jak by se krásně vyjímala Strana tlučhubů nebo Strana napravených mafiánů …

    • Bylo by zatraceně těžké prosadit pravdivé názvy.
      Např. název „Strana narcistických žvanilů“ by byl hodně běžný. Museli by se označovat pořadovými čísly aby se v nich člověk vyznal. SNŽ 1, SNŽ 2 atd.

    • Bylo by zatraceně těžké prosadit pravdivé názvy.
      Např. název „Strana narcistických žvanilů“ by byl hodně běžný. Museli by se označovat pořadovými čísly aby se v nich člověk vyznal. SNŽ 1, SNŽ 2 atd.

  2. Dobré zas ráno… Z dnešního Macka:
    „Podle zjištění britského generála sira Johna Bagota Glubba (1897 – 1986) všechny imperiální mocnosti trvaly přibližně 250 let, přičemž všechny prošly ve svém vývoji fázemi rychlého růstu území, obchodu, bohatství a intelektu, až dospěly k dekadenci, charakterizované materialismem, migrací cizinců, sociálním státem a ztrátou religiozity, k níž vedlo příliš dlouhé období moci a nadvlády, sobeckost, zbožňování peněz a ztráta vědomí povinnosti.
    Spojené státy oficiálně vznikly roku 1776…“

  3. Dobré ráno,

    CCCP byl atypický v tom, že v něm nedošlo k fázi rychlého růstu území, obchodu, bohatství a intelektu napříč všemi vrstvami ani k migraci cizinců.
    Ale je otázka, nakolik je bývalý CCCP typickým představitelem euroatlantické civilizace.

    • Ale to je omyl maYdo.
      Rusko přece polklo spoustu okolních zemí. Jinak ano, k růstu osobního bohayství nedošlo, intelekt si nedovolím posuzovat.*
      Ale ze staré „mocnosti“ Ruska se stala opravdu velká a významná říše – ve své době.

  4. Přečteno:
    Skupina 20 aktivistů hlásících se k hnutí za osvobození zvířat se v úterý ráno přivázala ke vchodu do jatek v Mirovicích na Písecku. Chce tím bránit provozu areálu.

    V nejhorším případě se nabídnou ke zpracování výměnou za jateční zvířata.

  5. A ještě jedno konstatování:
    Po dvaceti letech účinkování USA v v Afghánistánu prchá americká armáda domů.
    Spousta mrtvých Američanů, spojenců a hlavně Afghánců. Miliardy dolarů, které vyletěly do vzduchu. Totálně rozhašená cizí země a obrovská ztráta prestiže USA.
    A není to poprvé v poslední době.

  6. Starý kocoure,
    stran článku o sexu, nepsala jsem včera o svých sborových kolegyních ? Za poslední rok 6 těhotenství v cca 30-ti členném sboru, přičemž některá jsou za posledních 5 let již opakovaná. Většina nás má nejméně jednoho potomka; to na sex bez partnera nijak moc nevypadá, nemyslíte ? Stejně tak u nás v práci – těhulek se teď objevilo docela dost, a dětská skupina (náhrada mateřské školky na našem pracovišti) dost praská ve švech. Že se vám ty bláboly chce vůbec číst…
    Vlastně by to byl dotaz na Petra Kunetku – když jsi sledoval nadúmrtí, nenašel by čísla pro porodnost 🙂 ?

    • Když už jsem to přečetl, tak jsem i komentoval. Pokud vím, tak tenhle „názor“ vznikl, protože se snížila spotřeba antikoncepčních tabletek.
      Ale v porodnosti cikánskou komunitu stejně nedohoníte. [;>))

    • Ono je to tak, že ze spousty článku na netu lezou úmysly jak péra ze starého gauče. „Podhodit“ publiku nějaký názor. Momentálně je tu kampaň – „Kdo se nenaočkoval, často na covid umírá a na smrtelné posteli toho hořce lituje.“
      HLP – hluboce lidské příběhy.

  7. Jako děti jsme měli nějakou knížku, už nevím, jak se jmenovala, jen si vzpomínámn,, že to bylo o klucích a fotbale, ale pamatuju si první větu :
    „Bylo 31. srpna a venku bylo horko jako v peci“.

    Hmmmm….

  8. Matzurko, statistiky nic zajimaveho neukazuji, posledni roky +- konstantne (ale cisla jsou zatim jen do konce 2020). Predbezna cisla 2021 JSOU trochu vyssi, ale pbavime se o ca 2 procentech, to je statisticky nevyznamne…

    • No, nevím, zatím byla ztracená generace dětí každá další, co tak vnímám, už od starého Egypta.

  9. Beru zpět, že v Afghanistánu byli 20 let američani zbytečně.
    Přes veškerou skepsi se zdá, že Talibánce přeci jen vycvičili dobře

    Tálibán ponížil Západ, nad Kandahárem hlídkuje s americkým Black Hawkem
    https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/clanek/taliban-ponizil-zapad-nad-kandaharem-hlidkuje-s-americkym-black-hawkem-40370598#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=iZXFapiJo6W-202108310812&dop_id=40370598&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

    • No, spíše je to bývalá armáda, ne? Tu cvičili 20 let 🙂
      Hele, chtělo by to něco takového udělat i u nás, když tak čtu, jaak drahou techniku chce armáda nakoupit…

          • 80 miliard dolarů – kšeft století

            V letech 2003 až 2016 USA dodaly afghánské armádě přibližně 600 tisíc ručních zbraní, 76 tisíc vozidel a 208 letadel. Součástí vybavení v hodnotě zhruba 80 miliard dolarů byly i přístroje na noční vidění, vysílačky, bezpilotní letadla a protitankové střely.

          • Když to tak američtí voliči a poplatníci chtěli

  10. První historicky doložená ztracená generace je ta první po pračlověku Janečkovi 😉

    Vidlák má pravdu v tom, že histerie okolo očkování dětí je poněkud přehnaná, zatímco za normální nebo dokonce žádoucí mohou být považovány hořší věci, než jedna injekce.

    Jen tedy nevím, když už se někdo montuje do toho, že někdo jiný nechá očkovat svoje dítě, proč s takovým blbem polemizovat.
    Takovým jde jen o šíření své víry, nějaký děti mu jsou ukradený.

  11. „tyto věci rozhodují rodičové, neboť zodpovídají a starají se a koneckonců vychovávají za své.“

    Noooo, jak kteří rodičové 😉

    Mimochodem, tuhle jsem náhodou narazila na rozhovor s nějakou novou nadějí nevímužjaké pidistrany. Snad Trikolory?

    Byla to studentka , sotva zletilá a že prý ji ke vstupu do politiky motivovalo, kromě výchovy to, že u nich na škole měla přednášku Pekarová a že měla hrozný le
    kecy.

    No, budiž děvčeti přáno, ale já bych se v prvé řadě otázala, co má co politička lézt do školy a něco tam vykládat? Jak to, že to škola dovolila?

    Měla jsem za to, že politická agitace na školách není povolena.

    • Jaksi si nevzpomínám, že by se se mnou někdo bavil, zda očkovat nebo neočkovat mého syna.
      Měl očkovací průkaz, tam byly termíny – tak se s ním chodilo. Ani mě nenapadlo se do toho montovat. Copak tomu rozumím?

      Ad Pekari ve škole. „Nesmí se to, ale dělá se to.“ (tuším Švejk)

    • Ta už stojí delší dobu. Myslím od začátku civilizace.
      I pračlověk Janeček měl různá slova, která se různě implementovala,. Třeba „medvěd“. Původní název toho zvířátka bylo zakázáno vyslovit.

  12. To: StK:

    „Kennedy byl oblíbený, G. Bush mladší taky, ba filmový cowboy Ronald Reagan, takže se to tak jednoznačně říct nedá. Při tom k jejich oblibě/neoblibě není žádný reálný důvod.“

    Nejak to z Vaseho sloupku vidite uplne spatne. Nechce se mne zozebirat oblibenost nasich predchazejicich presidentu. Ani jeden z nich by vsak nebyl tak nechutne blby, aby se pred kamerami sveta podival netrpelive na hodinky, kdy uz ta maskarada s mrtvymi vojaky skonci. To, ze zemreli k vuli jeho blbosti, mu nedojde. Jestli se Vam, StK , toto jevi jako jedna z prehlednutelnych malickosti, jsme rozdilneho nazoru.

    P.S. Ta prezdivka „filmovy kovboj“ se Vam zasekla v pameti z opakovaneho studovani Rudeho prava a z Politickeho skoleni muzstva, kdyz jste byl politrukem na vojne.

  13. Proč tam ty zbraně sakra nechali? Že by američani byli až tak blbí, to nepředpokládám. Na co je tam potřebují?
    Koukám na mapu
    Na Čínu si netroufnou. Snědli by je. Rusáky poštívat taky nebudou. Jednou stačilo. Pakoši jsou kámoši.
    Zbývá Irán….

  14. Petře – ad 2372 – z toho odkazu cituji:

    „Jak Gates, tak Timmermans vidí největší budoucnost v přechodu na vodík, který může být vyrábět obnovitelnými zdroji elektřiny. “

    Já teda nevím, školy na to nemám. Nicméně pokud bychom chtěli vyrábět elektřinu a teplo spalováním vodíku, který vyrobíme pomocí obnovitelných zdrojů energie, tak to nebude fungovat ani teoreticky. To bylo perpetuum mobile 🙂

    Jednak by na to nebylo dost sladké vody, takže by se musela nejprve odsolovat voda mořská (nesmírně energeticky náročné) a následně tako rozkládat pomocí elektrolýzy (také velmi energeticky náročné). Tím získáme krom zmíněného vodíku také spoustu kyslíku, který taky nelze neomezeně vypouštět do atmosféry, jinak začne někdo okamžitě vřískat o lokálním překysličování. No a taky nám zbydou miliony tun svinstva (většinou chlorid sodný a chlorid draselný atd. z toho odsolování) které bude nutno nějak přepracovat.
    No a potom se ten vodík spálí, aby s přebytkem toho kyslíku vytvořil opět vodní páru, která má ovšem mnohokrát silnější skleníkový efekt než CO2. A navíc si budeme muset zvyknout na to, že bude hodně často či skoro pořád zataženo a bude pršet. Ale to zase nebudou fungovat ty obnovitelné zdroje 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *