Nakoukání pod australskou pokličku

Ptakopysk podivný

Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.

Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.

Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat.  Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.

Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.

Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.

Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.

Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.

Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.

Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.

V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.

Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.

Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 760 komentářů u „Nakoukání pod australskou pokličku

  1. Ad Hlavson,
    čistě teoreticky by se takto mohl nějaký Číňan stát americkým prezidentem. Zfalšovaný rodný list není problém, Asiatů je v USA také požehnaně, úprava voleb korespondenčním hlasováním je také vyzkoušená a funkční, demokrati mají k Číně blízko a na mnohé z nich mají v Pekingu ve skříni velmi zajímavé složky. Myslím, že kdyby byl zájem, tak během deseti let by USA byly čínské jako fík.

  2. Ptakopysku, zcela v duchu hrdého prohlášení “V Americe se může stát prezidentem kdokoliv”.

  3. Domnívat se, že volby 1946 byly obdobné volby jako ty před válkou se mi jeví být více než naivní.

      • Viz níže. Jedna věc jsou normální stranické a osobní podrazy, druhá, horší, je omezení možnosti volby přímo státem.

        • Účast ve volbách je vždy nějak omezená.
          Dovedete si přestavit, že by dnes kandidovala strana s nějakým nacistickým programem (národní a rasová nerovnost)? Nebo strana s programem který by exoplicitně neuznával sexuální menšiny? Kdo bude připuštěn je vždy poplatné době.

          Zeman opravdu byl chytrý člověk s rozhledem. Teď už není. Stáří vždy akcentuje spíše ty méně pěkné vlastnsti povahy. Vidim ty nesnášenlivé staříky a stařenky, naivní až hloupé staré lidi, kteří se nechají podvést i docela primitivními podvodníky.
          Zvyšuje se na jedné straně důvěřivost, na druhé chtivost. Pohled na “frontové bojovnice” u ovoce nebo slevněného něčeho v hypermarketu je, aspoň pro mě, nesmírně tristní.

    • Myslím, že v té době lidi chtěli hlavně změnu. Politické strany první republiky byly provařené svými průsery, případně kolaborací s Němci. Ovšem komunisti nebyli tak blbí, aby před volbami vykdákali svoje plány, jako to teď dělají Piráti. Jednotná kandidátka NF měla vyzkoušet, jestli to bude fungovat a ejhle! Ono to zafungovalo. Demokratická strana se na Slovensku odebrala do pekel, stejně jako ČSNS v Čechách. Dalo by se říct, že revoluční nadšení v Čechách zcela demokraticky potopilo jakékoli konzervativní snahy Slovenska

    • Nevím, jak kdo, mně bylo tehdy sedma volby se konaly v naší škole. Pokud se pamatuju, tak incidenty při předvolební agitaci byly, ale volby byly ještě poctivé. To se o dalších volbách v roce 1948 už říci nedalo. To už zavedli bílé lístky a já se po volbách pamatuju, že jsme ve škole viděli i nerozlepené volební urny.

  4. (2250.1) Nešlo volit kohokoliv. V zemi České a Moravskoslezské byla podána jednotná kandidátní listina Národní fronty obsahující po 40 kandidátech za čtyři politické strany (Komunistická strana Československa, Československá strana národně socialistická, Československá sociální demokracie a Československá strana lidová). Dále bylo vyhrazeno 40 kandidátských míst pro zástupce tzv. všenárodních organizací: 10 za Ústřední radu odborů, 8 za Jednotný svaz českých zemědělců, 2 za Ústřední svaz obchodu, 2 za Ústřední svaz řemesel, 4 za Ústřední radu družstev, 3 za Ústřední národní tělovýchovný výbor, 3 za Svaz české mládeže a 8 za jiné významné složky veřejného života.[2]
    Na Slovensku byla rovněž vytvořena jednotná kandidátní listina Národní fronty, která obsahovala po 40 kandidátech za obě dvě politické strany povolené na Slovensku (Komunistická strana Slovenska a Demokratická strana). Dále byly stanoveny následující počty: 14 kandidátů za odborové organizace (4 za Ústredie odborových sväzov Slovenska, 4 za Jednotný sväz slovenských roľníkov, 2 za Sväz slovenskej mládeže, 2 za Sväz slovenských žien) a 1 kandidát měl být bezpartajní. 5 kandidátů bylo vyhrazeno Rusínům. Za každého poslance byl zvolen zároveň jeho náhradník.[3]
    Jednalo se jen o politické strany, které byly po válce povoleny. V tomto poválečném systému se na rozdíl od parlamentu demokracie První republiky již nepočítalo s vládnoucí stranou či koalicí a opozičními stranami, nýbrž s účastí všech stran ve vládě, ovšem s rozdělením mocenských pozic podle volebních výsledků. Neexistoval také systém preferenčních hlasů.
    https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_parlamentn%C3%AD_volby_1946
    Ad Zeman, vypadá to, že zblbnul, možná se jen přestal přetvařovat.

  5. Dobré dopoledne.

    Karle, kdokoliv si o Zemana nabil čumák, tak to bylo proto, že ho považoval za blbce a podcenil.
    Zeman rozhodně nebyl blbec, býval chytrý a pohotový. Zatraceně mu to pálilo a byl i vtipný a zábavný, když na to přišlo.
    Samozřejmě k tomu byl zlomyslný, ješitný a taky mstivý a s někým takovým neradno pouštět se do křížku.

    Stáří a senilita dokáže s leckým pěkně zamávat, kdoví, jak se budeme v jeho stavu jevit svému okolí my sami a co budeme vyvádět.

    To není obhajoba Zemana, jeho osobně ani jakoukoliv stranu, s kterou byl spojen, jsme nikdy nevolila, osobně mi nijak sympatický nebyl a jeho politické angažmá bylo vždycky mimo okruh osob, které jsou pro mě volitelné.

    • Ano. Až k hořkému konci člověka břitkého intelektu avšak nelaskavého, nevekorysého, lhavého a mstivého. Jedním z příkladů je jak se zachoval vůči Hasenkopfovi.

      • Ředitel pražského ND je podobný případ. Ty poměry v “uměleckém světě” naší stolice jsme včera probírali s lidmi, kteří tam žijí a pracují. Propletenost vztahů mezi lidmi v kultuře, mstivost, prospěchářství, příslušnost k nějakému “klanu”. Úplně stejné jako v politice.
        Proto se mi tak ulevilo, když jsem se stal “externistou”, neřízenou střelou, která se už rozhodně nesnaží o nějakou funkci. Mají mě docela rádi, protože nikomu “nesedím na židli” po které touží. Už kdysi nechápali, že jsem několikrát těmi nabízenými židlemi pohrdl. Nejsem tedy “zbrojnoš králův”.

  6. Dobré dopolední vespolek,
    při volbě Obamy sice byly pochybnosti o jeho rodném listu, ale jen malá část obyvatel stála o skutečné prověření… tím se ty volby legalizovaly tak jako tak. Ale imho pro to byla společnost připravována už déle…
    Stran stávajícího prezidenta, než si chladit žáhu jeho kritikou, nebylo by lepší přemýšet o jeho nástupci ? Kdo se zatím takto prezentoval, mi nahání husí kůži – ať už je to nyní již vousatý “bodrý motorkář” generál, jehož jméno je téměř paralela s onou biblickou přeměnou Šavla na Pavla, nebo plejáda dalších, neméně zoufalých rádoby kandidátů… nebo někdo vidíte osobnost, hodnou tohoto postu ? Osobně bych brala třeba Hynka Kmoníčka, jednoho z posledních našich diplomatů s dobrým přehledem i skutečně diplomatickým vystupováním…

  7. (2256) Nikde jsem nenapsal, že by Zeman byl blbec. To by totiž byla svým způsobem omluva.
    (2257) Přemýšlet zajisté lze, ale rozhodovat bude první kolo. …

    • Probůh,co je na polstrgeistovi gnderově definovaného? 😀

      To je zas z nějaký diplomky, ne? 😀

      U nás jednu dobu strašilo cosi genderově zcela neutrálního a jmenovalo se to Vonoseto. Vonoseto mělo na svědomí, když se cokoliv ztratilo, rozbilo, poškodilo. ;–)

  8. A něco na pobavení: Poltergeist je typickým projevem genderově definovaného domácího „ženského“ strašení, odehrávajícího se v intimním prostředí domova a většinou spojeného s mladými dívkami a ženami, v minulosti nejčastěji služkami či pomocnicemi v domácnosti. Aktivity poltergeistů vykazují úzkou vazbu na domácí a ženské prostředí koneckonců i dnes; jak ukázaly nedávné srovnávací výzkumy více než 200 současných případů údajných poltergeistů ve Velké Británii a Německu, téměř dvě třetiny z nich byly spojeny s ženami; 78 procent z nich bylo přitom ve věku nižším než 20 let. Motivací pro tyto aktivity bývá podle Daviese – vedle zájmu dospívajících o kontakt s nadpřirozenem a tropení žertů – především snaha vzbudit pozornost a symbolickým způsobem tak alespoň na chvíli zvrátit mocenské pozice v rodině či domácnosti, v minulosti ještě zesílené sociální nerovností mezi služkami a jejich pány. Podobnou povahu měl ostatně i nejslavnější český poltergeist nedávné minulosti, který údajně řádil na sklonku roku 2009 v domě v západočeské obci s příznačným názvem Strašice. Za záhadnými jevy stál nejmladší člen tamní domácnosti. “Nezlob, nebo přijde strašidlo!”, tištěné LN

  9. MaYda píše: Stáří a senilita dokáže s leckým pěkně zamávat, kdoví, jak se budeme v jeho stavu jevit svému okolí my sami a co budeme vyvádět.
    Protože to vidím kolem (stárnoucí herci, tanečnice, a nakonec i blízcí příbuzní) tak místo abych se díval do zrcadla jak vypadám, tak si v hlavě přehrávám své reakce na některé rozhovory.
    Nepodlehnout pocitu, že mi “svět” ubližuje. Že mě podceňuje, využívá. To ovšem znamená být aktivní. Ne tedy sedět doma a psát nenávistné nebo povýšené komentáře na web.

  10. mluva, tohle skončilo pod Zemanem omylem 🙂

    Probůh,co je na polstrgeistovi gnderově definovaného?

    To je zas z nějaký diplomky, ne?

    U nás jednu dobu strašilo cosi genderově zcela neutrálního a jmenovalo se to Vonoseto. Vonoseto mělo na svědomí, když se cokoliv ztratilo, rozbilo, poškodilo. ;–)

  11. ” Až k hořkému konci člověka břitkého intelektu avšak nelaskavého, nevekorysého, lhavého a mstivého. ”

    Jistě. Proto mám za to, že “břitký intelekt” sám o sobě nelze hodnotit anni kladně ani záporně, vždycky záleží, jaké se k tomu pojí další vlastnosti a projevy.

    Ostatně být nadán břitkým intelektem je dar, nikoliv zásluha.
    Pokud někdo očekává, že si okolí sedne před jeho břitkým intelektem na prdel, je na nejlepší cestě ten dar zahodit a promrhat na chujoviny.

  12. Dobrý den.
    Kouknul jsem při obědě na CNN Prima a vidím na první pohled Afghánského tlumočníka. Šel z něj strach. Mluvil dokonce česky. Po chvíli jsem zjistil, že je to pan Mikuláš Ferjenčík.

    • Ferjenčík mi připadá, že byl k Pirátům kooptován nějakou diverzní ideologickou centrálou. Kdoví jestli do Prahy nepřijel z Německa v zapečetěném vlaku….

  13. Za mě by nebyl marnej prezident třeba senátor Jiří Oberfalzer z Berouna, starej pravičák. Vypadal by dobře na známkách, rád se fotí s prostým lidem i s dětičkama, zatím působí zdravým dojmem a ještě pořád mu to myslí…

      • Ajo, je na wiki, takže 67. Mno, ani wiki nezmiňuje žádné skandály, sympaticky skutečně vypadá, za mne plus kvůli Lisabosnké smlouvě 🙂 Ale zatím ho kandidatura nenapadla, to by ho asi musel někdo hodně přemouvat.

  14. Ja jsem ten nejmin kvalifikovany vam mluvit do voleb, protoze to, co jsme si “zvolili” tady,se zrovna ukazkou chytrosti volicstva nazvat neda.
    Takovy clovek, jak ho pripomina Ptakopysk uz je mne sympaticky tim, ze jsem o nem nikdy neslysel.Tam, kde lokalne gazduje, musi gazdovat dobre. Jinak by uz mu neco omazali konkurenti o hubu. Navic jmeno “stary pravicak” je nejlepsim doporucenim.
    Muj kun tam u vas je Jura Cunek. Jako starosta Vsetina gazdoval velice dobre. Je to vidlak – lokalni patriot. To stejne patriotstvi rozsiril, kdyz mu sverili Zlinsky kraj. Lokalni byrokrati, ktere tam zdedil mu na ruku moc nesli. V praci totiz neznal bratra a stare ja na brachu, bracha na mne nenavidel, coz tem sedicim tam uz predtim byrokratum nesedelo. Jeho boj za postaveni nove zlinske nemocnice byl bojem proti mistnim potentatum. Byl vsak jako buldog a sel po tom projektu velmi tvrde. Kdyby ustoupil, hejtmanoval by dal. Prohral o par hlasu. Ted uz se ve Zline velice vazne mluvi o tom, ze ten jeho projekt je vlastne velmi dobry. . .Jura je tvdohlavy, velice pracovity patriot. To, ze je vidlak, je v mych ocich velkym prinosem.
    Doufam, ze moje doporuceni neni polibkem smrti. Je to asi podezrele, kdyz vidlak fandi vidlakovi.

    JURA CUNEK NA HRAD!

  15. Na Sibiři rozmrazili 24 tisíc let starý organizmus. Rozmrzl, protáhl se a s chutí se namnožil. Nějaký druh pijavek (sic!). To znamená, že vodka bude asi mnohem starší než se myslelo.

  16. Jak se časy mění:
    Sebevražedné atentátníky v Afganistanu zavraždil automatický dron a zůstal “naživu|”.

  17. Gréta se raduje:
    Švédský startup jako první na světě vyvinul rostlinné mléko na bázi brambor. Zanechávají minimální uhlíkovou stopu ….

  18. 2268 jj, táta mi vyprávěl, že za války byla Sana, vlastní sestra másla a jakýsi Kumerol. Máslo holt nebylo.

  19. Ale mohli by švédi vyvinout nějaké robotické krávy ze kterých by to teklo aby děti věděli jak taková kráva vypadala.

  20. 2 skimic ad 2270 – “aby děti věděli jak taková kráva vypadala” – to je zbytečné, ta blbá kráva má na internetu spoustu fotek… Stačí zadat Gréta…

  21. genderový rozbor Poltergeista je fajn 🙂

    Skoro jako ty dva odstavce na anglické Wiki, kde analysují, popisují a vysvětlují vztah E.R.Burroughse k rase a genderu projevovaný skrze knihy o Tarzanovi, králi opů.

  22. Tak ona je otázka, proč z brambor dělat mléko, když z nich lze udělat celkem jednoduchým technologickým postupem rum. 🙂

    • A dokonce lze poměrně nekomplikovaným a zcela přírodním postupem provés filtraci brambor skrze prase a získat tak celou řadu jiných, vynikajících pochutin. 🙂

  23. Já jsem o tom přemýšlel také ale mileniálové méně chlastají alkohol a více latté. Takže místo sojového další sortiment – bramborové latté.

    • No vida, to zní “cool” – dám si bramborové latté a k tomu celer na seně s příběhem. 🙂

      To by mohlo být v nějaké hipstersko-veganské kavárně tak za 90+160 Kč. 🙂

  24. Celer na seně s příběhem je celkem jednoduchý recept.
    To se plátek celeru opepří a hodí se na kontaktní gril, kde se z obou stran na sucho opeče. Následně se posype nakrájenou bazalkou a vločkovou mořskou solí.
    Seno se lehce zaudí konopným kouřem. Na velký plochý talíř se naaranžuje hrstka zauzeného sena, na to se jemně položí ten plátek celeru a strany talíře se umělecky postříkají směsí medu, olivového oleje a balsamico octa a můžeme servírovat.

    Zbývá vymyslet příběh. Ten by měl být zhruba v tom smyslu, že celer je z domácí rodinné farmy nedaleko Prahy (ale ne moc blízko, Beroun se nehodí, to lidi znají), seno je pochopitelně sklízeno ekologicky kosou a prohazováno vidlemi na prosluněných stráních v XY (něco na Šumavě se hodí, prostě horské louky, motýle, idyla). Med je pochopitelně tuzemský, od vlastního včelaře a olivový olej a balsamico ocet jsou z rodinné farmy v Itálii, kde rozhodně nezneužívají práce migrantů ani dětí (krom vlastních, to se smí)….

    🙂

      • Ale zní to realizovatelně. Jedině to seno by bylo neesteticky nasáklé medem a ostatníma blebtama.
        Když celer, tak proč neudělat bio celerové pyré zlepšené pravou bramborovou smetanou?

    • Vida vida, dadismus na Šumavákovi!
      Když jsem jako kluci kezdili na hory a vařilo se v kotlíku, tak jsme měli několik takových historek, které se vykládaly nahlas v okamžiku konzumace. Někdy – pozor, jen někdy – se povedlo ty sugestibilnější od konzumace odradit a zbylo na nás víc.
      Dneska by už nikdo oheň nezakládal**, mileniálové zkonzumují všechno, když se jim vysvětlí, že je to cool ale hlavně – nikdo netouží po tom aby na něj více zbylo.

      **/ Kolik mileniálů umí založit ohniště k vaření a vůbec – rozdělat oheň?

  25. 2 Pavel Kořenský ad rum… Za tohle mě snobové nebudou mít rádi…
    Byli jsme na konferenci… Bylo to ještě před covidovým šílenstvím a tak večer, po večeři jsme šli do místní restaurace… Byl to jeden z areálů akademie, takže dost snobárna… No a Venca – že bychom si mohli dát rum… Pingl přišel a nabízel, že má speciální originál Jamaica. Tak nám nalil – ta flaška vyšla akorát do mrtě… No a že bychom si dali ještě… No a pingl – že to byla poslední flaška… Venca se nedal – a jinej rum nemáte?
    No, mám, ale je to Jindřichův Hradec, Fruko…
    No tak nám to nalejte…
    A vcelku jsme se shodli, že ten Jindřichův Hradec chutnal líp, než slavná Jamaica…

  26. No a teď si říkám, jestli my jsme toho pingla neinspirovali k nemravnému jednání? Že jako by vzal tu flašku od tý Jamaicy a nalil do ni Hradeckej tuzemák – a jak by si zákazníci pochutnávali… Jsem zvědav, jestli by na to někdo přičel… Ostatně, viz poručík Goodbody a válka o flašku…

    • Neinspirovali, netřeba. Tohle se děje naprosto běžně. [;>))
      Proto mají pinglové tak rádi snoby a chovají je k nim podlézavě.
      V jiných oborech než v gastronomii to ovšem platí stejně.
      Třeba ve fotografování nebo HiFi.

  27. židi perou třetí dávku do všech nad třicet let. Něco na tom musí být. Vyhynout určitě nechtějí.

  28. “**/ Kolik mileniálů umí založit ohniště k vaření a vůbec – rozdělat oheň?”

    Moje dcera, ročník 96 by to zmákla. A někteří její kamarádi určitě taky.

    Stran toho celeru na seně – kdyby se z toho receptu nechaly jen ty první dvě věty, tak by to bylo dcela jedlý.

  29. Hahaha, ještě na jaře se podobné zprávy označovaly jako hoax nebo “konspirační teorie”.

    https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/nemecka-zeme-zvazuje-lockdown-pro-neockovane-40370461

    Tak uvidíme, za jak dlouho se začne vážně uvažovat o dalších “hoaxech” a “konspiračních teoriích” jako je viditelné označování neočkovaných nějakou hvězdou (třeba zelenou či duhovou) a jejich transportech někam… 🙁

    A vždycky se najde fůra blbů co tomu bude tleskat a tvrdit, že jinak to nejde 🙁

  30. Celkově vzato je zvláštní, jak krátkou historickou paměť a jak malý pud sebezáchovy má průměrný homo sapiens.

  31. Já teda nejsem velkej znalec pití, ale tuzemák mi fakt – s výjimkou grogu nebo jako přísada do cukroví – nechutná a karibskej rum můžu.

    Ale většina hospod má teda dnes větší výběr pití, než jeden cizí rum a tuzemák. zejména pokud je poněkud snobského ražení.
    I když největší výběr rumů měli, když jsme jeli před pár lety Ohři, v bufetu ve srubu, který vypadal jako těsne před zřícením a bylo to vedle dvou kadibudek a žlabu se studenou vodou na mytí jediný vybavení tábořiště.

    • Já taky ne, poznám nanejvýš dobrou vodku od běžné, ale tady mluvím obecně: Snobové jsou, je jich fůra (kdekdo se v kdečem vyzná) a “poskytovalelé” to vědí a využívají. Je málo prodavaček v mídním butiku, které, když vidí neodolatelnou chuť dámy si cosi určitého koupit jí řeknou: “Paní, ale tohle vám vůbec nesluší!”
      Přiznám se – když se setkám se snobem (celkem často), mám vždy připravenou nějakou historku, která zrovna jeho snímku dodá neopakovatelnou originalitu. Většinou je to o mikrofonech, protože zákazník vlastně nic jiného nevidí. “Nesnoba” poznáte snadno – nezajímá se čím se to dělá, ale jak to ve výsledku zní.

        • Máš být zvědavý, jak ti to zní. Jesti dobře, tak je jedno, na co se to nahrávalo. A jestli špatně, tak je to taky fuk – nic už ti nepomůže.
          V okamžiku, kdy se začneš pídit po ceně/značce aparátu tak jsi zapadl mezi snoby a není ti pomoci.
          [;>))
          Dvojitý slepý test je jedině spravedlivý. Právě tohle slepé testování ze mě už v mládí udělalo cynika.

  32. maYdo – ad 2282 – tak ono záleží na tom kde a jak oheň rozdělat.
    Svým způsobem by asi každý mileniál uměl rozdělat oheň. Zejména tedy pokud sám kouří tabák nebo trávu a má v kapse zapalovač.
    Na druhou stranu, asi jen málo z nich by umělo rozdělat oheň křesadlem za deště a nevím, jestli by někoho z nich napadlo, jak rozdělat oheň pomocí baterie z mobilu.

  33. Abyste se z obarveného a ochuceného etylalkoholu zředěného dihydrogenmonooxidem neposrali!
    Ta ušlechtilá chuť! Ten buket…
    Chápu, že si chcete ožrat hubu. Jenže proč ty pindy okolo….

  34. 2276 — Inu, kupříkladu u takového artyčoku se docela vyplatí vědět, co přesně sníst a co už ne…

  35. Jinak tedy obecně vzato je umění rozdělat oheň v přírodě zajímavý folklor, ale v moderní době a našich zeměpisných délkách a šířkách celkem zbytečná dovednost.

    Jednak u nás stačí většinou jít cca. 5-10 km podél potoka nebo obecně jakýmkoli směrem a člověk dorazí do nějaké vesnice.
    Za druhé, rozdělávat oheň se mimo vyhrazená místa nesmí. A na těch vyhrazených místech je většinou někdo, od koho si lze v krajním případě půjčit zapalovač nebo zápalky.
    Za třetí, pokud se člověk nemůže dostat někam do vesnice nebo na místo kde je povoleno rozdělat oheň (např. protože si zlomil nohu, sám, opuštěn, v Brdských lesích) tak má nejspíš mobilní signál a zavolá si IZS. Pokud nemá signál a má zlomenou nohu, tak si stejně dřevo sbírat nebude a rozdělávání ohně bude velmi vzadu v žebříčku jeho momentálních priorit.
    Za čtvrté, i kdyby si oheň rozdělal, stejně na něm nemá co upéct, protože si nebude umět nic ulovit, vykuchat, stáhnou, upéct. Nejspíš nebude mít ani pořádný nůž a lovit se musí umět. S trochou kliky by si mohl upéct brambory, pokud bude zrovna doba a narazí na bramborové pole. Jenže kde je pole, je i vesnice atd. viz body 1 a 2.

    V hypotetickém případě “zombie apokalypsa” či “zhroucení civilisace” bude mít mileniál hlavní problém dostat se z města a rozhodně na sebe nebude chtít upozorňovat ohněm.

    Pochopitelně v místech jako jsou části USA, Kanada, Austrálie, Finsko atd. je to o něčem jiném.
    Ale v ČR schopnost rozdělat oheň v přírodě opravdu není podstatným faktorem pro přežití.

  36. Každej něco….
    Na Patrii byl rozhovor s dalším hifi guru. Mimo jiné prodává vlastnoručně vyráběné kabely, ty levnější ze stříbra, ty dražší z uhlíku, máčené v tekutém dusíku aby se srovnaly krystaly. Kábl vyjde na čtyři sta tisíc tvrdé korunové měny.

    Jenže můj kábl vyjde na čtyři stovky. Když použiju trochu lepší konektory. Navíc mám k disposici permanentní magnetické pole o síle zhruba 0,25 až 0,65 Gaussu, které na rozdíl od krátkodobého máčení v dusíku má trvalý efekt.

  37. No, PAvle, tak tabák ani tráva nepatří mezi priority mé dcery a za tímhle účelem zapalovač určitě nenosí.
    Sehnat v dnešní době křesadlo je asi podstatně obtížnější, než sehnat sirky.

    Ale pamatuju, že mívala krabičku poslední záchrany, kde měla mimo jiné i ty sirky, pečlivě ji opatrovala a vozila ji vždycky, když jela někam do přírody. Pro cesty po městě v pozdních hodinách pro změnu u sebe nosila pepřák a taky chodila na sebeobranu.
    Takže je to povaha, která nic nenechá náhodě a vždycky si nějak poradí.

  38. (2278) Když nic jinýho, tak bramborový líh s mravenčanem od třtinovýho rumu rozliším dost spolehlivě. Co komu chutná víc, to už je dost individuální, mně ten třtinovej. Kamarád měl to rozlišení ještě intenzivnější: Na chatě měl klasickou kadibudku. V zemi zahrabaný sud, budku nad ním. Postupem času a akcí se sud naplnil. I bylo ho vyprázdnit a odvézt obsah do kolem protékajícího Labe. Ideální k tomu byl sychravý podzimní den a flaška (tuzemského) rumu. Proto tuzemák požíval pouze při této příležitosti.

  39. Dotaz na akustickou sekci:

    nějak jsme se dohodly s dcerou, že k svátku a narozeninám, které máme krátce po sobě, si navzájem darujeme přenosný reproduktor. Dceři jde o to, aby nemusela stěhovat počítač a mohla si vzít jen reproduktor, když něco poslouchá a potřebuje jít třeba do kuchyně, mně naopak, když si přenesu notebook, abych nemusela stěhovat i reproduktor a mohla poslouchat muziku při práci.
    A taky pořád nezakopávala o kabel, momentálně mám “drátovej” reprák, který je už celý omlácený, jak ho každou chvíli shodím.

    máte nějaké rady na co si dát pozor, případně co se komu osvědčilo?

    • Bluetooth repro na baterky (akmulátory) a pokud ho počítač nemá, dokoupit vysílač. Mobily už ho z 95% mají.
      Pokud je to malé, moc se to poslouchat nedá. Pozn.: Většina z těch reper má i player na karty nebo klíčenky. Pohodlnější je si překopírovat muziku na flešku a tu zasunout do přehrávače.

  40. No, jo, Pavle, ale sirky nebo zapalovač dostaneš všude a při nějaké apokalypse, kdy se tyhle komodity získají leda rabováním, je větší pravděpodobnost, že narazíš na sámošku, benziku, trafiku než na amy shop se zbožím pro profesionály.

    • Tyhle křesadla jsou míněna tak, že si ho jednou koupíš a když pojedeš někam do přírody, tak si ho pověsíš na krk. Ono vydrží asi tak 100 let.

      V případě apokalypsy to pochopitelně nebudeš shánět, ale hodíš dlažku do výlohy nejbližší trafiky a sebereš krabici zapalovačů 🙂

      • Docela by mě zajímalo, jestli se někdo z vás dostal do problému – pozdní podzim, cca 1 200 n.m., těžce namožené koleno, do civilizace tak 5 – 10 km z prudkého kopce, bez mobilu (mobily ještě nebyly) a přečkat noc. Pokud ano, popište…
        On není problém zapálit, ale rozhořet a udržet ho do rána. A najít závětří. A taky dost dřeva, které nemusíš nějak upravovat. Čím taky. Noc je dost dlouhá.)
        (Já ty sirky měl.) [;>))

  41. Dobré zas ráno… 2 skimic ad 2281 – “židi perou třetí dávku do všech nad třicet let. Něco na tom musí být.” – ano, je… Nemalé peňáze… Jsem zvědav, kdy začnou očkovat dávku čtvrtou…
    IMHO – empirický důkaz, že očkování nic neřeší… Max. nepatrně zvýhodňuje, v míře malé… A i o tom by se dalo polemizovat…
    Nikdo za nic neručí… Jo, až za následky budou ručit výrobci a aplikující jasnovidci až do těch hrdel a statků, tak to bude něco jiného…

  42. 2 Schumi ad 2290 – “máčené v tekutém dusíku aby se srovnaly krystaly.” – co je tohle za píčovinu? No ale pokud tomu chce někdo věřit, dobře mu tak… Ale ke mně na zkoušku ať raději nechodí…
    To už spíš fakulta hledající smysl a diplomka na téma Genderové stereotypy v pohádce Sněhurka a lovec…

  43. Kábulské letiště se v pondělí stalo terčem útoku; bylo na něj vypáleno nejméně pět raket.

    Dobré ráno.
    Stále více než plánované stahování se ta operace připomíná spíše scémy typu
    “Útěk pod palbou”.

Napsat komentář: Stary kocour Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *