Nezapomenutelné hořčičáky

Albert Salický

Před nějakým časem jsem byl s dětmi v Technickém muzeu v Brně, kde mají mimo jiné i velkou vitrínu s expozicí bakelitu. Bakelit, první umělá hmota našeho mládí, se dnes intenzivně sbírá. Děti však nevěděly, co to je. No přece bakelit, vždyť doma máme ještě bakelitových věcí dost, odpověděl jsem lehkomyslně. Jenže v naší jinak rozsáhlé domácnosti už bakelitu nezbyl ani ždibec. Tak jsem musel na nejbližším bleším trhu koupit takovou tu kulatou červenou misku se šroubovacím víčkem, ve které se prodávalo holící mýdlo, aby děti věděly. Měli tam i klasický bakelitový kapesní mlýnek na kávu „Tramp“, ale ten už se pohyboval cenově v oblasti nadšenců, a to já pro bakelit nejsem.

 

Mě zajímají spíš sklenice od hořčice neboli hořčičáky, které byly v 60. letech prakticky všudypřítomné. V domácnostech později už spíše jako odměrky či sklenice pro děti, ale v kancelářích či na chatách ještě jako zásadní kus nádobí.

 

Sklenice od hořčice čili hořčičáky se používaly nejen v kuchyni, ale i v domácí dílně na ukládání šroubků a matiček, popřípadě se v nich odmočovaly štětce a míchaly různé přípravky. Mezi zahrádkáři bylo například známo, že je třeba postřiku proti mandelince dávali hořčičák na konev, jinak je to neúčinné. Ale v nejslavnějších dobách tyto sklenice sloužily domácí i kancelářské gastronomii. Tradičně se do nich dělala černá káva, ta česká, rozemletá zrnka zalitá horkou vodou. A říkalo se, že je třeba při zalévání kávy vroucí vodou nechat ve sklenici kávovou lžičku, ta prý odvede teplo a sklenice nepraskne.

 

Já pamatuji jak sklenice starší, kónické, tak samozřejmě ty novější, mírně zaoblené. A tak jsem se rozhodl, že si hořčičáků pořídím celou sadu a budu v nich hostům nabízet drinky. Netušil jsem, že sklenice od hořčice už české domácnosti opustily. Říkal jsem si, že bych mohl bych vyrazit na venkov a navštívit všelijaké ty tetičky a kmotry, ale ani to dnes není řešení. Každý jen vypráví, jak vyklízel byt po babičce a nešťastné hořčičáky naházel do popelnice!

 

Už jsem v životě sbíral leccos. Vždy, když se něco sbírá, se objeví spousta literatury. Například o modelech aut Matchbox či starých fotoaparátech je toho plná knihovna. Začal jsem tedy hledat literaturu i ke sklenicím od hořčice. V internetu se ovšem hledá špatně. Jednak je Hořčičák podivuhodně rozšířené příjmení, dále tak všudypřítomní pejskaři označují barvu svých miláčků (jeden hořčičák ovšem byl i moped zvaný fichtl), a velmi často je toto slovo použito jako odměrka (tedy 2 dcl) při receptech, opisovaných ze sešitů babiček. Zato literatura veškerá žádná. Velmi stručnou informaci jsem našel v knize J. Lněničkové „České a moravské obalové sklo”, ale to už bylo také všechno. Nakonec jsem dospěl k závěru, že chci-li si o hořčičácích něco přečíst, budu to muset sám napsat.

 

Jenže kde vzít informace? Na Wikipedii je minimální zmínka a několik komentátorů na různých fórech informace stejně jako já hledá a nenabízí. Kde najít sběratele? Lidé sbírají i mnohem horší věci, než hořčičáky. Bylo by tedy velmi nepravděpodobné, že by je někdo nesbíral. Vzhledem k tomu, že při aukcích na Aukru existuje více zájemců, lze předpokládat, že takoví jedinci existují, ovšem vzhledem k dosaženým cenám, kdy se poštovné blíží ceně zboží, to nebude tak horké. Jediný sběratel, o kterém vím více, je dáma, která zcela svévolně usoudila, že čísel forem na dně sklenic (zajímají ji jen ty zaoblené) je 99 a rozhodla se je všechny mít. No, už je zhruba v poločase.

 

Obrátil jsem se tedy na sklárny, někdejší výrobce hořčice jako byly firmy Fruta, Briliant a podobně, na ministerstvo zemědělství, na muzea skla a průmyslového zboží. I tak je žeň velmi chudá. Sklenice se podle tehdy platné normy vyráběly v řadě skláren, například v Rudolfově huti v Dubí u Teplic (ty maji na dně iniciály zakladatele firmy Josefa Inwalda, což ovšem vypadá spíše jako zkřížené vycházkové hole) nebo v sklárnách Moravia Kyjov s řadou pobočných provozů (sklenice s M v trojúhelníku na dně). Vzhledem k tomu, že formy k lisování dodávala rovněž řada firem, liší se jednotlivé výrobky I přes miry definované ČSN mírně tvarem I kvalitou povrchu. Hořčičáky byly navíc vyráběny z odpadového material a jsou tedy velmi rozdílné v struktuře skla i barevném odstínu.

 

Oba základní druhy, kónické i zaoblené silnostěnné a velmi nekvalitní sklenice z 50. a 60. let 20. století o výšce 9,5 cm, byly uzavřeny plastovým víčkem, na kterém byly natištěny údaje o výrobku a ceně. Na některých sklenicích byla navíc oválná papírová nálepka. Vzhledem k způsobu využívání sklenic je jasné, že se mnoho nálepek nezachovalo. Zachovaly se však občas zbytky lepidla, které na některých sklenicích tvoří matný náznak oválu. Kromě sklenic s nálepkou existovaly i sklenice, na kterých byl jednobarevný potisk, patrně sítotiskem. Ten se tak snadno nesmyl, přesto jsou potištěné hořčičáky vzácné. Z čehož plyne, že jich nebylo mnoho.

 

Hořčičáky jsou specificky československý fenomén. Badatel se může třeba ugooglovat, ale za hranicemi nic nenajde. Německy mluvící státy, a tenkrát nás obklopovaly dokonce tři, nemají s pojmem Senfglas spojeno nic, co by hořčičák připomínalo. Podobně naši sousedé ze severu mají své musztardówky zcela jiné. Dokonce ani v Moskvě, kde je prý jinak k mání úplně všechno, o gorčičnyj stakan nezavadíš. Ukrajinské označení není známo, ale asi to nebude jiné. Maďarsky se hořčičák řekne, nebudete věřit, mustárpohár, ale víc informací by z Uhrů nedostal ani sapér Vodička. Přitom je v uvedené knize zmínka o importovaných sklenicích, ale odkud by byly? Slovensko tehdy cizinou nebylo, avšak i tam je Horčičák celkom bežné meno, a tak badatel najde pouze sympatickou zmínku na facebookové prezentaci prešovské kapely The Strangers, umístěnou s cílem propagovat jejich nové CD, obsahující píseň nazvanou, jak jinak, Horčičák. …

 

Dále je tam ve zmínce o historii firmy Snico, dříve Stredoslovenské konzervárne a liehovary, n.p., doslova: Dňa 1. mája v roku 1961 sa na ulici M. Pišúta v Liptovskom Mikuláši začala výroba tradičnej plnotučnej a kremžskej horčice, ktorá sa výrábala v 70g hliníkových tubách, v 80g plastových kelímkoch a v 200g sklennom pohári, takzvanej “ruskej Zuzana” a tento pohár sme ľudovo nazývali “horčičák”. Na “horčičáku” bolo prvý krát použité zatláčacie viečko, ktoré používame dodnes.

 

A tak dále bádáme a tápeme v temnotě. Najde se někdo, kdo ví více? Vždyť přece v množství provozů, kde se hořčičáky vyráběly či používaly k balení hořčice, musely pracovat stovky lidí, kteří si dnes užívají zaslouženého důchodu, a někteří z nich třeba i u počítače četbou tohoto povídání. Tak sem s vašimi vzpomínkami! A kde je těch pár nadšenců, se kterými občas bojuji na Aukru o pár sklenic? Sběratelé hořčičáků všech (tedy obou) zemí, spojte se ! (salicky@seznam.cz)

 

Kompletní text s obrázky je k otevření a stažení ZDE

adresa:  http://sumavak.anafra.net/horcicaky-8-12.pdf

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

989 komentářů u „Nezapomenutelné hořčičáky

  1. S tím Havlem je to dnes pouze předpremiéra. Říkali ve zprávách, že zítra začíná týden sv. Václava Havla na pražskej křížovatce mší v podání jeho kamaráda kardinála Duky. To si teprve užijem v tom týdnu. Nedoporučuju otvírat televizi, rádio, pivo ani žádnou konzervu. Mezitím se potichoučku upraví poměry (a kšefty) na peak(č)o-ministerstvu. A jede se dál močálem černým…

  2. Loki F, ten Jerry Reed je ten, co hrál s Reynoldsem v těch filmech Polda a bandita, že? Ale, že takhle umí na kejtru, to jsem netušil. Za mistrem Atkinsem rozhodně nezaostává.

  3. No a jako bych to privolal…. Kdyby nekdo chtel, tak ve stredu bude trenink na tema “active shooter” kdyby nekdo chtel, at se ozve, bude to zabava a poucna k tomu. Kdo bude chtit, necht se ozve, Do Prahy, do centra, jiste trefite. Kapacita je omezena a zajemcu dost. Je to vhodne prevazne pro ty co se ridi heslem….. Osklivym lidem delame osklive veci….

  4. Dobrý večer,

    byl jsem jinde. Setkal jsem se s lidskou troskou, doufám, že nebudu umírat tak dlouho a tak hnusně.

    Několik poznámek:

    Kdo neumí jezdit na sněhu a chodit po náledí, ať zůstane doma.
    Zvířata jsou na jídlo a domácí zvířata na práci a na jídlo.
    V životě má být člověk neustále připravený na to, že mu chce někdo něco provést. Kdo nespoléhá především na sebe, je vůl.

    Zdravím ty, kdo vědí, co jsem chtěl říct.

  5. Jezdit na sněhu člověk buďto umí nebo neumí (pochopitelně je-li správně vybaven). Ale na ledovce to někdy prostě nejde, jediná výbava, která to řeší, jsou ty zakázané hroty, jak správně připomenul Dušan. Tedy, pokud se jedná o ježdění něčím, co má kola.

  6. Dobrý večer. K probranému nemám co dodat, jen bych snad připodotkl, že i dle mého soudu nemá přístupnost nebo nepřístupnost zbraní s tragickou událostí v Newtownu nic moc společného.
    Sedla na mě nějaká rýmička, která se projevuje ani ne tak soplením, jako tím, že nemůžu mluvit. Což okolí namísto soucitu kvituje s povděkem. Léčím se na střídačku čajem s meruňkovicí a medem a zázvorovým lektvarem. Zatím jsem se z toho alespoň ani nepoblil, ani to druhé.

  7. Foundry, na to trpí náš šéf, což řeší tím, že nás sprdává mailem. 😀

    Ale jinak máte můj soucit, já jsem měla něco takovýho jednou. Ono to vypadá jako prkotina, ale to mluvení, respektive ty sípací pokus o řeč, dají docela zabrat sa jednoho utahají, zatímco okolí se pustě baví.

  8. Šimone, díky, já zatím omezil zázvor a med a přitlačil na meruňkovici. Maydo, mluvit zatím moc nepotřebuju, uvidím až zejtra ve firmě, jak to půjde.

  9. Koukám, jak to tady jede. Stačí pár vhodně vybraných mediálních titulků a vystačíte s tím celý víkend.

  10. Aloha
    probral jsem se po navratu s prisernou stevardskou osadkou United Airlines – kounknu na par prizpevku Z5 nactu Lokiho a nabuzen jeho prispevkem se blbec podivam o cem se diskutovalo.
    No jo proc jsem to delal:-)

    Martine hlasim ze jsem si tam flusnul ale na lavu jsem opravdu doflusnout nemohl 😀
    Ale jsem rad ze jsem to videl , cele projel , posbiral mnozstvi pamatek ze by z nich byl aspon jeden gril.
    No treba az mi United Airlines najde a doveze kufry tak je doma i vybalim.

    k tematu bych snad dodal ze lidi je jak sracek a 99% populace jsou magori tak co ocekavame ? tedy znacna cast z tech 99% si mysli ze zakazy v necem pomohou a ze prece ONI vi co je pro nas dobre.

    Jo a ja tedy pristal v ryzyni jako vzdy – zadnou zmenu jsem nezaznamenal

  11. Foundry – zdravím. Na hlasivky – pokud to nemluvení je od nich, je jedině Vincentka. A říkám jako zapřísáhlý zastánce léku na vše ostatní – valašského penicilínu. Ony ty hlasivky chtějí spíš hladit, než dráždit. 😉

  12. divano v soucasnem poradku tam muzeme byt cobydup vsichni.
    ale ja budu vzdy pristavat na letisti v ruzyni i kdyby mi za to havlovci hrozily ruzini.
    na tom zetkovi bych nepristal v zadnem pripade

  13. Je příjemné vidět, že můj experiment se neminul účinkem. 🙂

    Svůj 831 jsem napsal záměrně zcela jednoduše (na zformulovanou otázku jsem zformuloval dvě jednoduché odpovědi ANO/NE protože třetí možnost není) a tiše jsem čekal, jak dlouho vydrží někteří jedinci mudrovat o něčem, co jsem vůbec nenapsal.

    To, že já osobně preferuji rozhodně variantu 1) tedy ANO jsem zamlčel zcela záměrně…

    Jinak díky za ten odkaz na případ O.Hepnarové. Je to zajímavé čtení, ačkoli v závěru s celkovým vyzněním té knihy příliš nesouhlasím a trochu mně mrzí, že autor se víc nezaměřil na otázku “Proč ?” i když chápu, že to možná z důvodu nedostatku faktů a věrohodných dokumentů prostě nešlo.
    Na rozdíl od Jirky to považuji naopak za velmi vhodné čtení pro dobu (před)Vánoční. Vždyť kdy jindy bychom měli rozjímat o tom, co může trápit lidi v našem okolí a jestli třeba něco neděláme blbě.

  14. Jo a ještě jedna drobná poznámka. Andy se ptala, jestli by ten případ Hepnarová byl stejně zajímavý, pokud by se jmenovala Červeňáková.

    Rozhodně byl a byl by IMHO jestě mnohem zajímavější. Zkusil jsem dneska odpoledne provést nějaké Internetové pátrání a z něj celkem jasně plyne, že existovalo mnoho hromadných vrahů, ale ani jeden z nich nikdy nebyl Cikán. Korelace pochopitelně neznamená kausalitu, ale při zběžném pohledu to vypadá tak, že provedení hromadné vraždy ve stylu Brievik, Hepnarová, ten školní vrah v USA, vrazi v Columbine, WTC 9/11, Madrid atd. atd. vyžaduje jistou formu schopnosti plánovat v horisontu delším než jeden den.
    Což některé kultury, mimo jiné například Palestinci jaksi nezvládají a jsou schopni si poplést i čas při nastavování bomby… 😉

  15. 972 Dobré ráno, ptáčata. To není sen. Dluhová krize se vybojuje tím, že se problémy přelejí do bankovního a pojišťovacího sektoru, tam, kde jsou ze zákona povinni nakupovat státní dluhopisy.
    Takže po dluhové krizi nás čeká krize bankovní (opět!), krize pojišťovnictví, krize inflační, krize velkých podniků (nezapomenout je vykoupit záchrannými balíčky). Pak bude následovat krize středních podniků, malých podniků a oficín.
    Skončí to takto:

    http://www.youtube.com/watch?v=4MK_vNkiPRk

    … a budeme mít všeho dost. Když všichni všechno všechněm dáme, tak budem mít všechno dohromady.

  16. Když Brusel dovolí, jste zapomněl dodat.
    Mně jen vrtalo hlavou, z čeho má polský president tak divoké sny…?

  17. PavleK,
    ta vaše formulace nebyla až tak jednoduchá – bod 1/ mi přijde v souvislosti s dalším komentářem dost cynický – není třeba se rozněžňovat, ale prostý lidský zármutek rozhodně cítím, stejně jako u jiných tragédií.
    Zmínka o Palestincích je zajímavá, zřejmě má výchova a kultura větší vliv, než bychom si mohli myslet.
    Čímž se vracím k Dušanovu komentáři – zákazy a internace podezřelých nic nevyřeší, výchova z zodpovědnosti a sebeobraně může minimalizovat škody.

  18. Dobrý den,
    nevím jak polský prezident, o dřívějším přijetí eura mluvil jeho poradce. Ale vítr věje asi z toho – Barroso brzy končí v EK a Tuskovo jméno figuruje v návrzích na jeho nástupce. Že jsou Poláci už delší čas daleko největšími příjemci eudotací, to se ví. Jistě jsou si vědomi toho, že ten příliv bude slábnout, protože jich většina byla v souvislosti s fotbalovým Mistrovstvím světa. Je pravda, že v polském tisku najít článek k EU, natož kritický či alespoň realistický, je téměř vyloučené, tabu. Ale když už, tak tamní diskutéři zuří a článek v krátkosti mizí. Hujerství jejich věrchušky je násobně větší, než té naší (díky, Klausi)

    V návaznosti přejmenování mostu v Tróji vznikla petice – Petice proti pojmenování čehokoli v Praze a ČR po Václavu Havlovi – http://www.petice24.com/signatures/petice_proti_pojmenovani_ehokoli_v_praze_po_vaclavu_havlovi/start/50

    Ještě jeden dobrý odkaz – Vizualizace bohatství národů –
    http://www.zerohedge.com/news/2012-12-15/visualizing-wealth-nations

    Ať se daří :)))

  19. Doibré ráno,

    no jo, oni asi Havlovci nemůžou vydejchat, že Klaus má v Praze synagogu 😀

    Týýý jo, to je jak když bylo kulatý výropčí úmrtí lenina. netušila jsem, že se podobných šaškáren ještě dožiju.
    kdopak asi namaluje obraz “Havel v listopadu”? ON se vyklání z balkonu Melantrichu a kyne davům na zaplněném Václaváku.
    Takový nosný téma by nemělo být opomenuto.

  20. A ještě ke včerejšímu článku o problémech s Poláky ve východním Neměcku.
    Máme fabriku v Meklenbursku, byl jsem tam naposledy v únoru, a aspoň pro mne osobně to byl tristní pohled. Docela dost opuštěných a zanedbaných baráků, šeď, lidé nějací zdrblí… Žádná perspektiva.

  21. Fajn, snažím se povědomí o petici roztrušovat tu i onde :))) Už mi to soutěžení se sev. Koreou pije krev.
    Zešílím, teď zrovna na čt24 koktá nad mapou chlap, kde všude po republice se jedná o přejmenování ulic na Havlovu. To snad už hraničí se nemocí šílených krav ! :((( 😯

  22. 980 Zkušenost zpoza hranic na východě: zvenčí má celé město nové fasády. Uvnitř v domě, kde jsme vyklízeli byt byla schnilá prkna, rozvrzané podlahy, žádná pořádná sanace. Čas se tam zastavil v 80. letech, včetně el. instalace.
    Na západě má dělník radost z práce za 1.500 EUR/měsíčně, obvyklejší je 1.300 EUR, pokud ta práce vůbec je. Hranici chudoby na jednoho člověka mají nastavenou na 848 EUR/měsíc.
    Napnelismus je v pohraničí hmatatelný.

  23. Dobré zas ráno… Možná se dnes budu muset pohybovat v okolí píčagonu… Neznáte náhodou někdo dnešní předpověď frekvence letících generálů?

  24. (977) ad petice, “Nesouhlasíme s tím, aby byly budovány pomníky člověku, který jako hlava státu prosadil sporné restituce vlastního rodinného majetku, omlouval se sudetským Němcům, propagoval tzv. humanitární bombardování Jugoslávie, morálně ospravedlňoval války v Iráku a Afghánistánu.”
    Pod to se tedy podepsat neumím.
    Kdyby se autor omezil na petici proti přejmenovávání, podepíšu.

  25. Nickname, tady stačí odbočit z hlavní ulice …
    Ono je to pro místní těžké-půlka zaměstnanců naší fabriky jsou důstojníci armády NDR, a z fabriky hledí na letiště, kde sloužili oni a kde teď stojí Phantomy Luftwaffe. Ano, josu rádi, že mají práci, dokonce i na německé poměry dobrou, ale zjevně je něco tíží. A oni taky jsou v podstatě z celé skupiny jediní, kteří se na společných akcích nebaví.

  26. NoName, je to těžký, být za chudého příbuzného ve vlastní zemi….

    A nikdy jsem si nemyslela, že sjednocením nabrali obyvatelé NDR nějaké výhody proti ostatním zemím.

    Sousedčina sestra před léty emigrovala a žije někde u Francouzských hranic, pro “osties” má jen pohrdání, že to jsou ti, co je jen stojí peníze.

    Kupodivu, nijak jí nevadí, že když tam emigrovali s nahou prdelí, tak než se uchytili, byli to oni, kdo stál ty peníze jiné.

  27. nickname,
    nejprve v domnění, že píšete o Slovensku, tak jsem se koukla do svých poznámek, kde jsem nedávno z tisku okopčila, že – řidič na poště 430 eur čistého a učitelka snad dokonce 360 eur, mám to jen v heslech. No, rostou řady nas*aných lidí.. V Holandsku roste čím dál větší nevrlost nejen proti muslimům, ale i proti Polákům, totéž jsem četla o Anglii..

    A Henryk Broder: “Jsme svědky posledních dnů Evropy”
    Pro spisovatele Henryka Brodera je EU nejmasivnějším pokusem o de-demokratizaci společnosti od konce pádu Sovětského svazu.
    http://www.deutsche-mittelstands-nachrichten.de/2012/12/48877/

Napsat komentář: Rpuť Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *