Dušan Neumann

          Již mnoho let se Evropa chlubí stavbou největšího Tokamaku – fúzního nukleárního reaktoru – na světě ve francouzském Saint-Paul-lés-Durance. Stavba tohoto experimentálního reaktoru ITER (International Thermonuclear Experimental Reactor) je řízena mezinárodním konsorciem, jehož členem je i Čína.Tento obdivuhodný technologický zázrak však zpomaluje stále rostoucí cena a nesmyslné byrokratické požadavky.

          Francie tvrdě trvá na tom, aby ochranné stínění reaktoru odpovídalo stejným normám jaké jsou stanoveny pro reaktory uvolňující energii jaderným rozpadem – fission, zatímco tokamak je fusion reaktor kde k žádné radiaci ani obávanému meltdown nemůže dojít. Palivo pro fůzní reaktory – deuterium a tritium – je celkem snadno a bezpečně vyrobitelné z mořské vody a lithia. Fůzní reaktory neprodukují žádný dlouhodobý radioaktivní odpad.

          Čínští experti pečlivě prostudoval ITER a dlouho sledovali jeho stavbu. Pak se vrátili domů a neobtěžkáni evropskou byrokratickou vášní pro regulace hbitě postavili vlastní verzi tokamaku. Letošního 23. května pak dosáhli rekordu v trvání fůze a dosažení teploty.  Reakce trvala 101 sekund a bylo při ní dosaženo neskutečné teploty 120 milionů stupňů Celsia. Ne, není o překlep – teploty podstatně vyšší než je teplota slunce.

          Loni v prosinci dosáhli jihokorejští fyzici teploty 100 milionů stupňú Celsia po dobu 20 sekund. Čínský experiment znamená velký skok kupředu. Otázkou stále zůstává, podaří-li se tak obrovskou explosi energie zkrotit na technologicky využitelnou úroveň. Pokud ano, tak k tomu má dnes Čína si nejblíž.

 
—————————————————————————————-
PS Šumavák.
A dopracovat se k tomu kroku, že reaktor bude dávat více energie než spotřebuje. Pak máme jako lidstvo (nebo alespoň Čína 😀 ) vyhráno.

Nickname

Křesťanství a křesťanské podhoubí je podmínkou rozvoje a vyspělosti evropské kultury. Samozřejmě s anticko-judaistickými kořeny. Je to tak často opakovaný příběh, že je těžké rozlišit skutečnost od vyprávění.

Co je jedinečného na křesťanství, že přineslo hospodářský rozmach, úspěchy ve zdravotnictví, vědě, ve všech myslitelných oborech? Že evropská kultura stvořila celý “nový věk”?

Podíváme-li se na Evropu před Kolumbem, před zámořskými objevy, nikdo by nemohl předvídat její budoucí úspěch a velikost. Křesťanství bylo na ústupu. Cařihrad byl dobyt. 15. století bylo stoletím náboženských disputací, svatých válek křesťanů proti křesťanům, vzmáhala se inkvizice. Ještě o století později bylo oblíbené heslo “raději Turkův než papežův”.

17. století bylo pro některé části Evropy horší nežli jiná století. Třicetiletá náboženská válka, kdy povstali ve jménu víry křesťané proti křesťanům. Ještě koncem 17. století turecký sultán posílá vojsko na pomoc odbojným uherským protestantským knížatům, vzbouřeným proti katolickým Habsburkům.

18. století přineslo zisk a slávu námořním velmocím, zejména Británii. Ale také pokračovaly války na evropském kontinentě. A evropské války nacházely odezvu po celém světě.

19. století – století rozumu přineslo ústup od válek křesťanů proti křesťanům. Ale ne od válek jako takových. Století začalo napoleonskými válkami, pokračovalo revolucemi 1848,  válkami za sjednocení Německa.

20. století – Evropa dala světu dvě světové války a studenou válku, která de-facto skončila až v roce 1990.

Jak to, že přes neustálé války vliv Evropy rostl? Díky křesťanství? Ne. Díky konkurenci.

Evropský kontinent je zvláštní tím, že neumožňoval jednomu vládci ovládnout celý kontinent. Vysoká pohoří, široké řeky, dlouhá pobřeží, neprostupné bažiny. Selhali Římané, Hunové, Vizigóti, Frankové, Vikingové, Maďaři, Mongolové, Turci i Habsburci. Dlouhé války zničily nejen poražené, ale oslabily i vítěze.  Relativně chudý a málo úživný kontinent neumožnil dobytí celého území “na jeden zátah”. Včerejší vítěz byl zítřejší poražený. Jindy vítěz – pokud ovládl území – splynul s poraženými.

Jeden příklad za všechny. České země byly zplundrovány třicetiletou válkou. Země se z nejsvobodnější evropských společnosti během jedné generace změnila téměř v peklo pro kacířské i katolické poddané. Nevolnictví si nezadalo otroctvím v jiných částech světa. Pán vlastnil tělo, práci, majetek i mysl poddaných. Katoličtí pánové by z obyvatel Čech i Moravy chtěli mít zubožené otroky po španělském vzoru. Sousední rod Hohenzollernů měl na poddané císaře zálusk také. Chtěl moc, chtěl zemi, chtěl vojáky, kteří by za něj bojovali. Jak si je mohl získat? Jedině válkou a nabídkou svobody. Válka o rakouské dědictví přinesla Hohenzollernům Slezsko, Čechy a Morava zůstaly Habsburkům. Ale Habsburci už lid příliš trápit nemohli, příklad svobody za hranicemi byl lákavý. Pro ty, kteří chtěli sloužit Pánu Bohu po svém, pro ty, kteří útěkem neměli co ztratit. Berlín se stal baštou desperátů, lidí vyhnaných buď nouzí nebo útlakem z celé katolické Evropy.

V důsledku toho nařídila Marie Terezie vzdělávání dětí nevolníků, Josef II přidal toleranční patent i zrušení nevolnictví. Úplnému osvobození poddaných zabránila šlechta zvyklá na karabáč ve svých rukou a příliš volný životní styl imperátora, jehož následkům podlehl relativně mlád.

Co chci touto úvahou říci? Je křesťanství pro Evropu nevhodné? Je jiné náboženství nebo naopak ateismus lepší? Ne. Jen poukazuji, že úspěch Evropy není daný křesťanským učením – křesťan ve mně by čtenáře naopak přesvědčoval o bezbožnosti evropské společnosti – ale především vzájemnou konkurencí vládců, politických, hospodářských i duchovních systémů. Jako bonus bych přičetl polohu vhodnou pro obchod i dostatek surovin ve správný čas na správném místě pro průmyslovou revoluci.

–  k vodíkové ekonomice, automobilům a elektromotorům:
Petr Moses

1. automobilky se rozhodly zlikvidovat benzínové motory, bez ohledu na náklady  a škodu zákazníkům. Tím způsobily nestabilitu v odvětví a umožnily cestu novým motorům s “nulovými” emisemi, novým bateriím či nádržím pro “čistou” energii.

2. Tesla pronikla na pozici, kterou si automobilky připravovaly pro sebe. Elon Musk je schopen rychlým vývojem a pro mě nepochopitelným marketingem prodávat auta, která technicky (mimo motorů a baterie) zaostávají i za Dacií za cenu, která odpovídá luxusním značkám. Další odlišení Tesly – kromě motoru a baterií – proti klasickým automobilkám je v nabízeném software, například autopilot.

3. Toyota se “trefila” do požadavku lobbistů a zákonodárců na “čistý” motor s hybridem Prius lépe než VW se svým “clean diesel”. Přesto na Teslu a její “čistý” automobil zatím nemá odpověď.

4. Toyota, VW, Renault, … nyní vsadili všechno na elektromobily. Hledají baterie, zdroje energie, které budou levné a dostupné v řádově větších množstvích než kolik jich potřebuje Tesla. Zatím nic zázračného a zároveň lepšího než Li-ion baterie co používá Tesla nenašli. V li-ion bateriích zkouší používat grafen, zkouší baterie s pevným elektrolytem, zkouší vodík. Co uspěje se zatím netuší. Je to hra s vysokým rizikem a s vysokou odměnou. Ovšem proti hráči – Tesle, který má trumfy ve své ruce.

5. Mezi trumfy Tesly patří: ochota k riskování – její zákazníci jsou často “beta testeři”. Schopnost rychle se učit z chyb. Velké investice do vývoje. I kdyby se nic lepšího než li-ion fyzikálně / chemicky nebylo, Tesla změnou článků plánuje zdvojnásobit dojezd. Zvětšením článků (jednotlivých baterek), zjednodušením výroby i spojením baterek s nosnou konstrukcí vozidla. Posledním trumfem, na který VW, Toyota nemá odpověď je software a propojení Tesly s vývojáři. Ochota riskovat zabití některého z beta-testerů (zákazníků). Tradiční automobilky vyžadují 100% spolehlivost od externího dodavatele (Delphi/Siemens/Bosch/Continental). Ovšem bez jízdních dat – terabajtů denně, bez pokusů “naživo”, nebudou schopni vyvinout software tak kvalitní jako ho nabízí Tesla, respektive budou mít ve vývoji vždy 5+ let zpoždění.

6. Závěrem: souboj automobilek s Teslou považuji za boj, kterému se automobilky mohly vyhnout, kdyby neprosazovaly “čisté” motory a tím skokovou změnu v odvětví. Automobilky mají jako kouli na noze svojí velikost, relativní pomalost při vývoji nových technologií. Kdo na současné situaci vydělá? Možná Tesla, možná některá automobilka. Zákazník vždy prodělá. Tím že dostává nedospělou technologii, tím že nesmí kupovat kvalitní motory v kvalitních autech. Časem možná zvítězí Li-ion baterie, solid-state baterie nebo vodíkové nádrže. Ale předtím bude zákazník nucen kupovat beta technologii, dělat betatestera s pocitem že jeho drahé auto za pár let skončí jako betacam. Plus jakmile automobilky odepíšou investice do benzínových a dieselových motorů, můžeme se těšit na zákaz jejich provozování. U veteránů zůstanou karoserie, ale uvnitř bude bublat elektrický retrofit s reprosoustavou.

Dušan Neumann

Prostranství okolo Kapitolu vypadá dnes jako hranice mezi Východním a Západním Berlínem. Hradba, která by měla stát na mexické hranici chrání dnes volené zástupce lidu před vlastním lidem. Kapitol byl vždy symbolem americké demokracie a patří ”lidu”.  Byl cílem školních i turistických výprav. Teď se občan dovnitř nedostatne. Nově zvolená kongresmanka z Colorada Lauren Boebertová s podporou konservativní Ameriky natočila video jak pochoduje podél toho plotu s ostnatým drátem s tvrdou kritikou Kongresu. Na závěr parafrázuje Ronalda Reagans z Berlína: (pane Gorbačove, strhněte tu zeď”), —“předsedkyně Pelosiová, strhněte tu zeď “.

          Okamžitě se v Kongresu ovládaném Demokraty strhla bouře a pokrokové část se snaží Boebertovou, která už před časem provokovala tím, že do Kapitolu vstoupila s Glockem za pasem,  z Kongresu vystrnadit. V minulých volbách bylo do Kongresu zvoleno 14 nových zástupců Republikánů – většinou žen. Teď se proslýchá, že Laura Trumpová, žena Erica Trumpa, přemýšlí o vstupu do politiky – buď do Senátu nebo na pozici guvernérky státu Severní Karolina. Zatím to nepotvrdila ani nezamítla, pouze řekla, že rodina ji zrazuje.
          Ač se televize i Bílý dům snaží situaci na hranici s Mexikem charakterisovat jako rostoucí problém, začíná to být obrovský průšvih a přihraniční státy se začínají bouřit. V roce 2019 bylo na hranicích zadrženo 2600 dětských/mladistvých uprchlíků. Včera jich bylo zadrženo 3600. Celkem přichází všech ilegálů přes 4000 denně.  To je ten “rostoucí” problém jak referují media, zatímco v roce 2019 to byla “národní tragedie a ostuda”. Jediným vysvětlením tohoto bláznivého otevření hranic je příliv budoucích voličů Demokratů, který by měla garantovat připravovaná amnestie pro ilegální imigranty.

          Dnešní největší senzací je, že Bidenův vlčák někoho pokousal v Bílém domě, a že vysoce manipulativní hérečka Meghan prodává svou “cancel culture” hysterii v televizi a doufá, že i v Hollywoodu.

Dušan Neumann

Před třiceti lety jsem napsal takovou zpravodajskou knížku o Americe, většinou poskládanou z mých sloupků v tehdejších Lidových novinách.
Nikdy nevyšla. Zřejmě proto, že byla dost kritická a tematicky nesourodá.
Vzpomněl jsem si na ni včera při čtení komentářů a vybral jednu kapitolku.
Třicet let a co se změnilo? Snad jen, že většina mého optimismu vyprchala.

Tedy: Quo vadis Amerika…
Individualismus býval synonymem americké společnosti. Každý jedinec zodpovědný sám za sebe; se stejnými nezcizitelnými právy, nezaručujícími nic jiného, než stejnou příležitost k úspěchu. Politickou příslušnost cítili Američané především ke své komunitě, případně ke státu. Teprve vítězná účast ve dvou světových válkách zesílila i pocit příslušnosti ke Spojeným státům jako k velmoci.

V osobním styku se američtí občané dlouho ztotožňovali s představou „Američana“ vycházejícího z tavícího kadlubu národů. Tento individualismus v posledních letech prochází zřejmou a ne vždy příznivě přijímanou transformací. Z amorfní masy jedinců se začínají vydělovat skupiny definované souborem často na sobě nezávislých principů a hodnot, prolínajícími se v nejrůznějších rovinách. Jedni radikálové hnutí Greenpeace se opírají o biblický nárok na neposkvrněnou přírodu, druzí se ohánějí ateismem. Všem těmto revolucionářům vadí západní civilizace, kterou pokládají za umělý výtvor „bílých imperialistů mužského pohlaví“. Jednotícím rysem ve všech případech je výrazná netolerance. Tyto skupiny jsou velmi hlasité v požadavcích na práva, která zaměňují s privilegii. Společným jmenovatelem je tzv. „politická korektnost“. Je to soubor vzorů chování, vyjadřování a životního stylu, které skupinoví pseudodemokraté vyžadují od svých spoluobčanů. Pokud na ně tito spoluobčané nepřistoupí, jsou obviněni z pošlapávání lidských a občanských práv příslušníků „postižených“ skupin.

V době formování Spojených států to byla práva jednotlivce, na nichž společnost stavěla. Kolektivismus spojený s hrozbou Sovětského svazu měl pachuť diktatury. Po pádu berlínské zdi se toto stigma rychle vytratilo. Sociální reformátoři, ať už v redakcích novin, na kazatelnách kostelů, či v přednáškových síních universit, znovu vyzdvihují skupinovou rozmanitost nikoliv však jak individuální volbu, ale jako podmíněnou příslušnost. Sociální zařazení, pohlaví, rasa, kmen, církev definují výjimečnost, podle níž se k sobě navzájem chováme a podobné chování očekáváme od druhých. Je to nebezpečný vzor, který měl v historii za následek vznik fašismu a bolševismu. Nejpatrnější je to v přístupu k rasovým menšinám. Ve snaze napravit minulé křivdy, docházejí sociální reformátoři k opačnému extrému. Rasa se nerozpustila v rovnoprávném občanství, jak by se dalo očekávat, ale naopak se oslavuje její výjimečnost a staré nespravedlnosti se nahrazují novými s opačnou polaritou. Z černých Smithů, Brownů a Washingtonů se nestali „bezbarví“ občané, ale výluční Afričtí Američané (African-Americans). Před třiceti lety vstupovali pod ochranou Národní gardy do poslucháren bělošských universit. Dnes na těchto institucích zakládají „etnické“ spolky, vyžadující oddělené, tedy segregované koleje a skladbu studia ignorující „šovinistickou bělošsko-protestantskou západní kulturu“.

Nepřipomíná to něco? Rozškatulkování dvěstěpadesátimilionového národa podle několika zmíněných kritérií neznamená osvobození ponížených, ale ponížení všech. Na počátku stojí dobrý úmysl multikulturalistů činit politicky korektní dobro. Jenže k prosazování tohoto „dobra“ požadují moc.
S rostoucí chutí po konání dobrých skutků roste i apetit po moci.
A s mocí přicházejí omezení osobní svobody. Zatím se jedná spíše o výstřelky, které se však na některých liberálních universitách už staly normou. Američané, kteří po generace přijímali široké osobní svobody jako přirozené právo zakotvené v ústavě, pojednou začínají cítit dlouhé prsty dobrými předsevzetími hnaného vládního aparátu. Někteří resignují, ale velká většina cítí znepokojení … po třiceti letech se znepokojení změnilo v oprávněnou a posledními volbami podloženou obavu. K rasové identitární politice přibyla “práva” všelijakých LGBT genderistů (jak jinak je definovat), ilegálních imigrantů a bezpohlavních feministek.

Otázka už nestojí “Quo Vadis” , ale Quo Procidens America?

Dušan Neumann

Nejsem zrovna přítelem konspiračních teorií, ale jedna věc mi na celé pandemii připadá podivná. Asi za to může Trump, když se po nakažení COVIDEM nechal léčit podivným koktejlem antimalarik, vitaminů a neschválených léků.
Úsilí všech farmaceutických firem a vlád se soustředilo na vývoj vakciny, tedy na předcházení nákazy. Nikde jsem nečetl nic o vývoji terapeutických léků, tedy těch užívaných v různých stádiích průběhu nemoci. Jelikož jde většinou o sekundární infekci respiračního charakteru, očekával bych horečné testování stávajích léků, jejich klinické použití s hodnocením výsledků a zkoušení různých směsí.
A nikde nic. Jediný schválený lék, s omezenou účinností, je Remdesivir, v Britanii klinicky aplikované Tocilizumab a Sarilumab aplikované pacintům na ventilátorech a Dexamethasan už při těžším průběhu. Pak je tu samořejmě Hydroxyquinoline propagovaný a užitý Trumpem s podpúrnou administrací vitaminu D a zinku. V létě byla na Youtube neoficiální tiskovka na schodech Kapitolu, v níž lékařka z JIP v Houstonu, Stelle Immanuell, původně z Kamerunu, tvrdila že podobnou kombinací vyléčila asi 350 pacientů s COVIDem. Video už se jen těžko dohledá neboť Dr.Immanuell byla osočena, že je něco jako woodoo čarodějnice. Nikdo z investigavců se ovšem neobtěžoval navštívit ty její pacienty a ověřit si zda-li skutečně měli COVID a za jakých podmínek se uzdravili. Její tvrzení bylo pouze šmahem odmítnuto. Zajímalo by mne, zda někdo statisticky podchytil kolik lidí preventivně užívajících vitamin D, C, zinek, Omega-3 a ředidlo krve (jako já) bylo infikováno a jaký měla jejich choroba průběh. Podle britských studií se 65% lidí, kteří museli být na ventilátoru uzdravilo. S použitím Dexamethazanu počet uzdravených stoupl o dalších 12%. Ale nikde není zveřejněno jak čím byli tito uzdravení léčeni a jaký byl průběh nemoci před tím, než museli na ventilátor a jakou prevenci měli.

Zpolitizování pandemie přineslo víc otázek než odpovědí.

A zejména těch odborných je zatraceně málo.

Pavel Hasenkopf

Shrnutí:

· Takže já bych shrnul to nejdůležitější k nálezu Ústavního soudu:

1) Ústavní soud neodsoudil d´Hondtovu metodu jako takovou, pouze řekl, že v kontextu 14 různě velkých krajů funguje protiústavně (jednak vede k různým výsledkům v jednotlivých krajích, jednak velmi zkresluje výsledky v malých krajích, protože prostě není šitá na malé skupiny voličů).

2) Stále jsem tomu nechtěl věřit a říkal jsem si, že jsem musel něco přehlédnout, ale bohužel. Pokud se nyní poslanci zvlášť a senátoři zvlášť (Senát nelze v této věci přehlasovat) nedohodnou, stane se toto:- současné Sněmovně uplyne 21.10.2021 volební období (a tím automaticky zanikne),- budeme mít výsledky voleb do nové Sněmovny (počty hlasů pro jednotlivé strany a koalice), ale- nebudeme mít zákonný způsob, jak je převést na mandáty,- nebudeme mít žádnou instituci, která by takový zákonný způsob mohla uzákonit,- a jako bonus Senát nebude smět dělat zákonná opatření, protože ta smí přijímat jen v případě rozpuštění Sněmovny – Ústava jaksi nepředpokládá, že bychom mohli zůstat bez Sněmovny i z nějakého jiného důvodu, např. z toho, že nemáme jak převést hlasy na mandáty. Ústavní soud vlastně vydírá Parlament, jako by říkal: “Buď se nějak dohodnete, nebo nebudete”. Tím si udělal rukojmí nejen z politiků, ale i z voličů. ===================================================

Přikládám odkaz na text příslušné části zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky – červeně jsou vyznačena ustanovení zrušená Ústavním soudem. A díky Břetislav Wajtr za technickou pomoc:

https://sumavak.blokuje.cz/…/zakon-o-zmene-voleb-ust…

(ten nález není z 21.1, ale z 2.2.2021, samozřejmě, chybka jde za mnou)

Peter

Joe Novak for Sheriff! Tabulka u cesty nabádá dát hlas Jožkovi Nováků, aby byl ve vesnici šerifem. Hned bych ho volil, ale nemůžu. Jsem z jiného státu, z radnice by mě vyhodili. Ať se mi jméno kandidáta na šerifa líbí sebevíc, nemůžu mu ve volbách pomoct. I tady v horách blikají a šelestí compjutery; mají nás všechny v merku. Pepíkovi v této vesnici konkuruje nějaký Sam Gardner.Na fotce u silnice vypadá docela fajn. Mohl by být prima šerifem, ale co naplat, držím palce Novákovi. Určitě je mezi nimi nelítostný boj; jsme přece na Divokém Západě.

    Zlomil jsem si obroučku na brýlích. Potřebuji lepidlo. Tabulka nad obchodem říká: Smíšené zboží. To je ono! Na zábradlí před obchodem jsou jiné dvě tabulky s fotkami: Zvolte Joe Novaka, zvolte Sama Gardnera! Hergot, to je ale boj! Vevnitř je přítmí. Na pultu u pokladny je malá hvězdnatá vlaječka hned vedle flašky s uvařenými vajíčky, naloženými i ve skořápkách v octové vodě. V krabici jsou taky kousky sušeného hovězího masa na žvýkání.

Majitel odpověděl na pozdrav a zasmál se na mě.Klečel ještě se dvěma chlapy na kolenou zrovna pod lampou, opravovali sekačku na trávu. Jejich širáky ji skoro zakrývaly. Lepidlo jsem našel. Bylo na štelářku hned pod televizory a fény na vlasy. Krémy a tkaničky do bot byly vedle, pasti a jed na myši také. Majitel se zvedl od sekačky, obešel pult a vzal si ode mě peníze. Poptal se, kam jedu. Já jsem se asi na sto věcí zeptal jeho. Hlavně na už opuštené zlaté doly kolem, a tak. Ti jeho parťáci se též zvedli od sekačky. Jeden vytáhl krabičku cigaret, dal si jednu do pusy a nabídl tomu druhému. Když mu připaloval jeho Marlboro, viděl jsem jim do obličeje. Já ty chlapy odněkud znám! Lámu si s tím hlavu, odkud jen? Před obchodem, než vlezu do auta se obrátím a vidím je. Sam a Joe. Ti dva soupeři o šerifské křeslo. Smáli se vedle sebe z předvolebních fotek.

Přeji vám, abyste se příští rok měli tak, jako moje koně už letos! 😉 😀

Dušan Neumann

          Před měsícem se rozhodovalo o presidentu, senátorech a poslancích Spojených států. Dodnes země, která před 50 lety poslala člověka na Měsíc, nedokázala spolehlivě spočítat, kdo vlastně vyhrál. Na podobných selháních se rozpadla Říše Římská, Osmanská říše a nakonec i Rakousko-Uhersko. Model rozpadu je trochu jiný, ale ne zcela. Modifikátorem rozpadu jsou media fungující na goebbelsovském modelu propagandy. Pod tlakem absolutní většiny medií jsem pomalu začal akceptovat stav, že Biden skutečně vyhrál, ač s pomocí četných, leč nedokazatelných, podvodů. Trumpovy osamělé tweety začaly najednou působit spíše směšně než oprávněně. Pozornost politicky angažovaných konservativců se přesunula na lednové senátní volby v Georgii, kde se rozhodne o přežití Republikánské většiny v Senátu. A nejen to – rozhodne se o ideologické orientaci budoucích Spojených států, kterou já vidím jako recept k jejich rychlému zmizení vedoucí mocnosti ze světové scény.

          Volební podvody, zejména hlasy nebožtíků, patří k americkému politickému folkloru.  V každých presidentských volbách, které pamatuji, dostal Mickey Mouse více hlasů než Gus Hall (Předseda jedné z KS USA.).  Nikdy to však nebylo rozhodující množství hlasů. Až teď. Ale co je moc, to je moc, jenže se o tom ze zpravodajství hlavních medií neví. Jak televize, tak tisk spolehlivě filtrují spontánní reakce voličů, kterým došlo, že se děje něco nekalého.

          Každý den se přihlašují svědci, kteří pod přísahou vypovídají o volebních podvodech, jichž byli svědky, aniž si to v tom okamžiku uvědomili. Štěstím digitálního věku je horizontální volnost informací, které se přes censurní snahy informačních gigantů šíří. Internetová a dnes už i kabelová televizní stanice Newsmax – snad ji přes nějakou VPN nebo Roku dokážete sledovat i v Čechách (velmi pozdě v noci) – se chopila vesla konservativního – a z mého hlediska objektivního – šíření informací, jež zavedená media ignorují. Během měsíce získala 30 milionů diváků denně.

           Přibývá svědků hlásících  se nejen Newsmax, ale i policii a místním poslancům – vzhledem k internetové ostrakizaci někdy dost statečně, vypovídajících  o volebních podvodech. Těm lze věřit, vypovídají pod přísahou a křivopřísežnictví je v USA tvrdě trestáno (asi 5 let bez možnosti podmínky) Dnes svědčil řidič nákladního auta, který převážel z New Yorku bedny s hlasovacími lístky do Lancasteru v Pennsylvanii. On sám nevolil – neseděl mu ani Trump ani Biden –  a procedury nezná, takže netušil, že je to protizákonné. Pozornost vzbudil až fakt, že když si ráno šel pro návěs s bednami, byl pryč. Ztratilo se asi 140 000 hlasovacích lístků. Protože v New Yorku se díky nařízení tamějšího guvernéra totožnost voliče nemusí povinně ověřovat, jsou lístky vhodným materiálem k manipulaci.

           Druhým svědkem byl poštovní brigádník, kterého donutila šéfová sčítací sekce, aby všechny hlasovací lístky došlé po půlnoci (tedy 4.listopadu) antedatoval. Bylo jich jen několik tisíc, ale pokud takto instruovala jedna vedoucí oddělení, jak to vypadalo jinde? A to nezdůrazňuji, že jde o princip.

          Zatímco politici hovoří o nepravidelnostech (irregularities), Trump si servítek nebere o tweetuje jako umíněné děcko o ukradených volbách. Jaký je v tom rozdíl když má pravdu? Pouze ve stupni eufemie.

          Osobní výpovědi, byť pod přísahou, mohou být zkreslené. Video bezpečnostní kamery už hůře. V Georgii byla jedna sčítací místnost v pronajaté hale mariny. Objednavatelé asi netušili, že hala je vybavena bezpečnostními kamerami.  Někdy po půlnoci vedoucí operace vyhlásili poplach, že prasklo potrubí a narychlo evakuovali všechny pracovníky a pozorovatele. Když byla hala vyklizena a zůstaly v ní jen 4 osoby, začaly zpod přikrytého stolu v koutě tahat bedny s hlasovacími lístky a hbitě je prohánět tabulátory. Bez jakéhokoliv dozoru a ověřování. Bezpečnostní kamery nemají dostatečné rozlišení aby záznam mohl být použit jako soudní důkaz, ale výpověď je jasná.

          Trump v jednom z posledním tweetů argumentoval záznamem z Wisconsinu, kde ve 3:42 ráno přičetly tabulátory Bidenovi něco přes 142 000 hlasů. Pokud šlo a “absentee votes” dovedu si představit, že zrovna v té minutě bylo dokončeno sčítání za, já nevím, tři týdny. Až potud bych to přijal, ale jak to, že ve stejné minutě bylo zaregistrováno jen asi 1800 hlasů pro Trumpa. To už neobstojí. Takže se během měsíce ze mne stal ze zklamaného voliče velice nasraný volič.

           A zatím Biden jmenuje svůj kabinet Obamových pohrobků, který mne děsí. Znovu chce obnovit dohody s Iránem prostřednictvím lidí, kteří za Obamy dopravili do Teheránu už si nepamatuji kolik miliard dollarů v bankovkách – za něž Irán pak dokoupil z Německa potřebné odstředivky. Horší to bude s Čínou, s jejímiž papaláši Bidenovic rodina vesele kšeftovala a kterou se Trump sankcemi snažil přitlačit k omezení obrovských výdajů na zbrojení. K čemu asi Čína buduje flotilu námořních výsadkových lodí?

Z toho jde opravdu strach.