aneb: Hledejte rozdíly!

Greta to v OSN rozjela tak, že mi připoměla jeden starý textík z dob bojů Akčních výborů proti Temelínu. Jedna generace odrostla a nová nezná… (tedy – nová generace zelených aktivistů zřejmě ano!) Čtěte si a hledejte podobnost čistě záměrnou.

Chceme vám ukázat jak pomocí vyvolání strachu můžete udělat kariéru. Použijte následující techniku a naleznete se na cestě k bohatství a slávě!

1.- Vyvolejte paniku.

Nemáme čas čekat na vědu! Musíme jednat okamžitě. Zdiskreditujte skeptiky! Postavte je jako nečestné, nekompetentní, předpojaté, rasistické, sexistické, koupené průmyslem. Odhalte svoje protivníky jako agenty po profitu toužících kapitalistů. “Je známé, že jste udělal vědeckou studii na zakázku společnosti XY. AG“!  Když se vás protistrana zeptá, jaký přínos budou mít od vás požadované statni výdaje, odpovídejte „co je pro Vás důležitější: člověk nebo peníze?“

2.- Stavte se do role oběti!

Prezentujte sám sebe jako nezištně jednajícího  zástupce bezmocné většiny obyvatelstva, která je ovládána, zneužívána, desinformována, početně sice menší, ale mocnější skupinou protivníků (kapitálem, exaktními vědami, ČEZem, „uhelnou lobby“) a rychle získáte jako ”opoziční myslitel” přízeň médií!

3.- Nátlak většiny 

Tvrďte, že představujete mínění většiny, byť jste v tomto okamžiku jedinými bytostmi ve vesmíru, které tento nesmysl reprezentují. Většina lidí totiž inklinuje věřit tomu, o čem si myslí, že věří většina.

 S otázkou „o čem většina?“ můžete úspěšně prorazit, pokud budete tvrdit, že „většina vedoucích, uznávaných zodpovědných, svědomí dbajících vědců sdílí můj názor“ se dá vyložit, že také patříte k té správné skupině

4.-  Vytvořte síť

Vytvoř se soudruhy z jiných bitevních polí kartel vzájemného utvrzování a obdivu podle receptu „já poplácám Tebe po zádech, ty poplácáš mě“. Neboť již máte aureolu „kritické“ otevřenosti, kterou jste si vytvořili. Opakujte prohlášení. Dodávejte odvahy každému z vaší, jakkoliv malé, aktivní buňky, aby vystoupil veřejně s příklady osobní křivdy vyvolané vaší aktivitou. To vytvoří dojem, že mnoho lidí utrpělo podobné negativní zkušenosti. A jejich i Vaše tvrzení tak dostanou punc pravdivosti.

5.-  Získat autority

Nehraje žádnou roli, že vaše tvrzení pokládá odborný svět za neprokázaná, pokud se vám podaří získat na svou stranu „nosiče sympatii“. Vystupujte se známým hercem, sportovcem, lokální známou osobností a vaše žádosti získají na věrohodnosti.

6.-  Uvádějte šokující příklady

Jako zvlášť účinné se ukazuji dramatické sociální případy. Vezměte na příští tiskovou konferenci dítě se zvlášť výrazným postižením!  Tím smetete obzvlášť nudné statistiky vašich protivníků ze stolu.

7.-  Zasévejte zmatek

Na začátek vaší řeči položte alarmující otázku:
 „Jsou vaše děti v nebezpečí“?
 Hovořte o škodlivých látkách a rakovinotvorných substancích ve vašem okolí bez konkrétních údajů o druhu, místě, a množství. Pokud se vás někdo zeptá jestli jsou tyto látky člověku skutečně nebezpečné, odpovězte, že svéprávní lide mají právo ptat se a dělat si starosti. Ptající se potom jeví jako temná a nevyrovnaná osobnost, která vám chce toto právo sebrat. Vytvářejte souvislosti i tam kde nejsou:
„Jedno nemocné dítě je již o jedno navíc!“
„Já odsuzuji vaše tvrzení, že je normální trávit děti“!

Účinné je také tvrzení:
„kolik smrtelných případů se ještě musí stát, abyste změnil Vaše mínění!?

Postavte absolutní měřítka, která váš protivník nemůže nikdy dodržet:
“ Můžete mi zaručit, že moje děti nedostanou za dvacet let rakovinu“?

8.-  Ovládat výběr významu

Vymyslete si senzací vonící názvy pro vznikající problémy:

 „Multiplentní citlivost na chemikálie“
„Syndrom válečné operace v Golfu“
 „Vyšší přírůstek rakovinných onemocnění (leukemie), zejména u JE“(Atom. Elektráren ) … jsou dobré příklady. Používejte emocionální výrazy místo kvalifikovaných.

Špatně: „Žalující má o 0,001% vyšší riziko onemocnět na rakovinu, než ostatní obyvatelstvo.

Dobře: „Žalující má vyšší riziko onemocnět na rakovinu“!

Vaše výpověď není v principu špatná a přinese vám větší pozornost médií, než kvalifikovaná.

9.- Odměňovat podrobení

Zkušenost ukazuje, že obyvatelstvo má sklon se chovat, k totalitním osobnostem jako jste vy, spíše podlézavě. Toto se ukazuje například u podnikatelů tím, že sponzoruji vaše akce. Používání vašeho know-hows k vývoji ekologických bilancí a provádění eko-auditů  za honorář.

10.- Poradenství za honorář.

Probouzeni pocitu zodpovědnosti za životni prostředí u spolupracovníků za honorář.

Když podnikatel ukazuje, že je připraven bez podmínek se podřídit vašemu vedení, měli byste být velkorysí a jeho podřízenost vám, odměnit Ekologickou cenou (vnitřně nazývanou „zelený kruh do nosu“).
Každému podnikateli, který se i nadále opováží vám veřejně oponovat, byste měli, společně s vašimi „soudruhy v byrokracii a mediích“, demonstrovat, co znamená vůdcovské mínění.

Přátelé, čas prchá jako mrcha a BFPT 2019 se kvapem blíží. Napište mi prosím, kdo přijedete, abych mohl upřesnit v hotelu počet zamluvených noclehů a udělat přípravu…

5.10. už je za měsíc !!!

Dušan Neumann

Nebýt těch několika zachovalých fotografií a nálezu z oddělení popálenin,
težko bych se na ten den – 21.8.1969 – rozpomínal. Zůstala jen těžká pachuť
zklamání z marností demonstrací rozháněných československým bezpečnostními
orgány, ozbrojenci dělnických milicí, kteří v Brně zavraždili dva
demonstranty a pasivity už podstatné části národa. Nakonec jsem měl štěstí, slzný granát, který jsem „vracel“ oštítovaným policajtům mi vybuchl až po odhození a popálil mi nohu. Zachránil mne tehdy můj pozdější šéf
Automotorevue, Standa Cáhel který mne odvezl do Legerky na popáleniny a odtamtud, když kliniku začali prolézat estébáci, mne odvezl k babičce do
Rudné, kde jsem zůstal než mi puchýře velikosti mýdlových bublin praskly
nebo splaskly. Prožíval jsem demonstrace i zásahy v centru na Václavském
náměstí odkud jsme byli vytlačeni na Příkopy, kde jsem příliš pozdě chytil a
odhodil ten slzný granát.
Nemám, co bych dodal. Ten pocit zrady a morální devastace normalizace nikdy nevymizel.

Psal mi Aerokarel, že mu na webu zmizely komentáře a to i starší. Já je ovšem vidím. Zatím?
Tak nevím zda všechny, nebo jen některé a hlavně se chci zeptat, jestli to máte někdo také tak.

Že na FB mizí nejen komentáře, ale i mlíkař a Kocour už se bohužel stává zvykem. Cenzura jak vyšitá, asi z Jihoafrické republiky či z Berlína na upozornění českých udavačů. Prý „elfů„.

Tak se mrkněte i zpět, do minulých příspěvků, protože to bych tu nerad měl
!!!

PS.
Sem tam může nějaký příspěvek spadnout do spamu a při jeho čištění (mám jich tak 20 denně) něco přehlédnu a smáznu.Ale to se neuveřejní vůbec.

Schumacher

Zatím co vášnivě diskutuje o hlučících náměstích, komediantských projevech a jiných nepodstatnostech, stranou pozornosti zůstává, že je omezována zbožně-peněžní transakce mezi osobou A a osobou B, bez zprostředkování osobou C. Po zrušení hotových (materializovaných) peněz bude platba bez kontroly nemožná. Bezhotovostní placení byl velký vynález snižující obchodní riziko a zvyšující pohodlí. Byla to užitečná služba, kterou rád využil obchodník na cestě z Hamburku do Padovy, protože nemusel převážet truhlu peněz. Mohl, ale nemusel. Jenže nyní, zatím při některých platbách je to služba vnucená.

 Hrozí, že v dohledné době hotovost nebude, a že nutné, prakticky zákonem nařízené zprostředkování osobou C bude i při nákupu v místní pekárně. S rizikem, že osoba C sama či pod vlivem dalších osob, především však státní moci bude rozhodovat co si za své peníze (které v důsledku toho už nebudou vaše, protože vaše je jen to nad čím máte plnou kontrolu) smíte koupit. Tak jak již nyní některé banky odpírají provést platby penězi u nich složenými za některé zboží. Ani ne na základě státního nařízení, ale s ohledem na své zájmy. Nemusí se to týkat jen nynějších experimentálních virtuálních měn. Příště vám banka odepře koupit si automobil na benzín, protože je neekologický, nákup paliva, nákup bůčku, protože je nezdravý a podle bankovní evidence či evidence za tím účelem zřízeného Ministerstva zdravého životního stylu, ho jíte přespříliš.

 Bezhotovostní placení má jednu výhodu a dvě velké nevýhody. Výhodou je rychlost. Nevýhodou technologická náročnost, vyžadující fungující infrastrukturu. Její přechodný výpadek může vést k civilizačnímu kolapsu, třebaže ne jen z té příčiny. Závislost na třetí osobě a její moc a jejím prostřednictvím i jiná moc nad platbami a evidovanou zásobou peněz, jsou zásadním ohrožením svobody, větším než jakýmkoli jiným.

 Kdo ovládá peníze, ovládá všechno. Jak by se vám líbilo, kdyby někdo cizí měl z moci úřední klíč od vašeho domu, od všech místností, skříní a šuplat? Kdykoli mohl sáhnout do vaší peněženky, kdykoli ji s penězi v ní učinit nepoužitelnou? Právě tím směrem směřuje vývoj.

V době pravých, plnohodnotných peněz, především panovníci prováděli různé kejkle, vydávali nařízení hrozící vysokými tresty, ale jedno nemohli. Fakticky zrušit fungování takových peněz. I později, třebaže držba příkladmo zlata a stříbra nad nějakou hranici byla zákonem zakázána, neztratily praktickou směnnou hodnotu a především funkci pokladu. Zakopané zlato neztratilo hodnotu a především nešlo ji zrušit. Na rozdíl od bankovek později státovek, které úředním výnosem bylo možno změnit v bezcennou vycpávku slamníku. Nyní je to ještě snazší. Zatím co dříve bylo nutno vyslat biřice, aby se pídili po majetku, všechno zobraceli vzhůru nohama a v nejhorším použili práva útrpného, nyní stačí jediné nařízení a nezaplatíte ani rohlík. Jste totálně švorc. Protože nemáte čím platit, neplatíte. Narůstají vám dluhy. Dlužíte za spoustu toho, co máte na úvěr. Za nutné služby. Pak přijdou exekuce. A najednou nemáte nic a jste i bez střechy nad hlavou. To samozřejmě jde i jinak, protože její vlastnictví je založené na zápisu v katastru. Jediným škrtnutím pera, nyní kliknutím klávesnice nejste vlastníkem. Že máte klíče, je vám k ničemu.

 Jednou z možností jak se pojistit proti takovému nejhoršímu, je virtuální měna nezávislá na jediné autoritě, jediné moci. Má dvě zásadní nevýhody. Z principu je závislá na infrastruktuře, je plně „fiat money“, a pro transakci vyžaduje třetího, třebaže globalizovaného. Navíc historie virtuálních měn, jejich vytvoření, například Bitcoinu, je neznámá. Virtuální měny současné době nepřekročily fázi experimentu.

Je možné, že v budoucnu bude globální virtuální měna. Jejímu vzniku a rozšíření budou, tak jak už nyní brání ti, kteří nechtějí ztratit vládu nad nástrojem na ovládání lidí. Nad penězi. Naopak, daří se jim mít větší moc nad penězi v rukou jiných v daleko větší míře než dříve. Ano, platit kartou je pohodlné. Tak jako mít kabát v cizí šatně. Šatnář rozhoduje, kdy a jestli vůbec si kabát lze vyzvednout, kdo si kabát vyzvedne, a jestli kabát zůstane v šatně, či kabátem, či jestli bude vůbec.

Tak jak se svět zmenšuje, jak kontinentálně mizí mocenská rozmanitost a rozdělenost, jak se propojuje, zmenšuje se možnost ochrany před zásahy lačnících po cizím majetku, který pro ochranu nestačí přesunout do sousedství, ani o kus dál, ale pokud vůbec, na jiný kontinent. Mít majetek v mnoha podobách. Takto ho zabezpečit lze. Ovšem je to nákladné, platit takové výpalné si může dovolit málokdo, tak jako způsob života s tím spojený. Třebaže to nikomu, zatím není zakázáno. Protože to nejde zakázat. Zatím. Jen se zvyšuje práh dostupnosti takových možností. Nakonec, právě ti, pro které takové možnosti jsou dostupné a běžně užívané, jsou vládnoucími tohoto světa. Na druhou stranu jsou prakticky nedostupné pro většinu občanů, poddaných. Nedotýká se to těch nejchudších, ti na tom byli vždycky špatně. Mnozí z nich jsou vděčným elektorátem, demokratickým kanonenfutrem korumpovaným za peníze vydřené z jiných a dílem z jejich vlastních, což mnohé z nich udržuje v chudobě živobytí na příděl. Dotýká se to všech, kteří mají co ztratit a přitom relativní náklady pro ně činí ochranu nedostupnou. Protože významná část chráněného majetku a životního úsilí a času by byla spotřebována na ochranu.

 Mít kabát v cizí šatně je rizikem, které by mělo být ponecháno na svobodném uvážení majitele kabátu. Jenže jsme v situaci, že nám je nařízeno mít svůj kabát v cizí šatně. Protože kabát je velkým majetkem, který je nutno mít pod kontrolou. Proč? Protože velký majetek znamená velkou moc. Moc nad cizím majetkem znamená mít moc nad jeho majitelem. Jenže jestliže majitel nemá plnou moc nad svým majetkem, je jeho majitelem? Zatím se taková nařízení nevztahují na trenýrky a ponožky. Ale v dohledné době se vztahovat budou. Budou? Ano, jestliže to strpíme.

 Neoddělitelnou součástí svobody jsou svobodné peníze. Kdo má moc nad našimi penězi, má moc nad námi samými. Proto platí, že svoboda rovná se svobodné peníze.

Ikonografie – tam to všechno je!

Radim Gabor

V debatě o nové instalování mariánského sloupu na Staroměstské náměstí narážíme na oblíbené omyly. Prý je ten sloup díkuvzdáním za záchranu města před švédským drancováním. Inu, to být klidně může. Takový motiv by byl nejspíš jedním z možných. K tomu by ale nebylo zapotřebí stylizovat sloup způsobem, o němž bude dále řeč. Jeho výzdoba by mohla vyhlížet kupříkladu tak jako v případě morového sloupu na náměstí Malostranském: http://jdem.cz/e84sf8. Dominantním motivem obelisku malostranského, vztyčeného jako poděkování Bohorodičce za spásu před epidemií černé smrti je postava Panny Marie pošlapávající hada.

Další mylný výklad spojovaný se sloupem staroměstským praví, že na jeho vršku byl motiv týž: Panna Maria s hadem pod nohama. To prý je obecný symbol potření hříchu, a takový mírumilovný motiv přeci nemůže být žádnému citlivému člověku proti mysli! Nuže – není tomu tak…  

Pokud už se v tom chceme opravdu zorientovat, tak je dobré přidržet se ikonografie. Na staroměstském sloupu totiž měla Panna Maria po nohama draka: v křesťanské ikonografii symbol odpadlictví a kacířství. Není divu, že si to sdělení rekatolizovaní Češi vykládali přesně tak, jak to vrchnost zamýšlela. Na rozdíl od nás, kteří minulost převracíme stále z líce na rub, lidé tehdy dobře věděli proč! Ale, ať už význam symbolů známe nebo ne, je dobře, že se to stalo, a jsem tomu rád. Zboření toho sloupu je hezký symbol rozluky s rakouským státem a měl by být chápán přesně takhle. To je docela hezký příběh! (7:- ))  

Omlouvám se těm, které jsem snad předchozími řádky uvedl v mylný dojem, že mám něco proti katolické církvi. Tak tomu není. Nicméně jako gesta čistě politického si skácení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí pražském hluboce cením a nepřeji si, aby byl tenhle akt v budoucnu zlehčován, či snad dokonce převrácen ve svůj pravý opak naivně sentimentálními snahami o „odčinění hříchu“ jakéhosi neuvědomělého barbarství či starostí o výtvarnou stránku dotyčného veřejného prostranství.

Asi se neshodnu s těmi, kdo tvrdí, že šlo o nějaký čiročirý, od světaběhu odtržený vandalismus, jakého se dopustí parta opilců, když se vrací nad ránem domů. A taky nesouhlasím s tím, že by šlo o obrazoborectví na způsob husitismu. Ostatně, žádná širší honba za likvidací symbolů odcházející epochy tehdy nenásledovala. Je vidět, že kromě strhávání „slepic“ z C. K. úřadů tohle lidu stačilo. Je jasné, že dnes už by ten sloup nikdo neboural. Naproti tomu asi současně platí i to, že by ho málokdo dnes zase stavěl (i když příznivce to nějaké má). Čas obrušuje ledasjaké hrany.

Osobně se sice cítím guerillovou akcí pana sochaře Váni občansky uražen, ale – přestože s ní hluboce nesouhlasím – doufám, že jednou pan Váňa nedostane ochutnat svou vlastní polívčičku. Mohlo by se mu z ní neudělat dobře.

Ale upřímně, opětovná instalace pomníku Radeckého by mi fakt nevadila. Ta ne.

Spíš bych udělal takovou malou inventuru veřejných plastik v pražských ulicích za posledních 30 let a pak uspořádat sbírku na ekologickou likvidaci některých z nich. Ale ono by to skončilo jako obvykle hysterií: lidé by bránily plastiky Anny Chromy, kulturní fronta zas Hejdukův „Dům matky otcovrahovy pratetičky“ a nakonec by po fackách a strkanicích věc skončila tím, že by ve městě přibyla na potvrzení české kulturnosti plastika tučňáka darovaná českými krajany z Patagonie – tentokrát pro změnu na Klárově.

(Další povídání na téma mariánského sloupu najdete v diskusi na TÉTO uvedené adrese.)

Dušan Neumann

Americká a po nich i česká media kriticky, v nejlepším případě rozpačitě, reagují na strategii presidenta Trumpa donutit Čínu (dnes už si nikdo netroufne napsat “rudou”), k přijetí euro-atlantických liberálních ekonomických vzorců chování.  Kritici vidí jen krátkodobé negativní dopady zvýšených cel. jako ekonomický libertarián s kritikou souhlasím, ale především nejde o hospodářské vztahy, ale o geopolitický střet ideologií – mezi západní postavené na svobodě individua a asijskou versí totalitního marxismu, který už Deng-Xiaping nazval “socialismem s čínskou charakteristikou”.DZ tohoto úhlu pohledu se jedná o nejvážnější střet ideologických modelů společnosti od rozpadu sovětské sféry.

          Evropa, stejně jako mainstreamová Amerika kulhají v pochopení tohoto nebezpečí životnímu stylu a tradici euro-americké civilizace.

Na jeho obranu vznikl v USA výbor “Committee for the present Danger China”, jehož významnými členy jsou – bývalý šéf Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu Newt Ginrich, senátor Ted Cruze, Steve Bannon a další. 
   “Jako náměsíčníci se díváme na čínskou revoluci strategický ekonomických kapacit a revoluci geopolitických center moci.  Bude to dlouhodobý boj mezi civilizací založené na svobodě a civilizací budovanou na autoritativní totalitě s čínskou charakteristikou.” řekl na nedávné konferenci Newt Ginrich. Z tohoto pohledu je Trumpova politika cel klíčovým elementem nenásilného souboje.

          Díky neschopnosti administrativy Baracka Obamy se komunistické Číně (nebojme se použít tento stále adekvátní termín) vybudovat na Spratleyho ostrovech trvalou námořní základnu, z níž se ji nikdy nepodaří bez válečného násilí vyhostit. Je to první krok v uplatnění programového ekonomického imperialismu nazývaného eufemisticky “Novou hedvábnou stezkou” (One Belt, One Road). Přitvrzení ekonomické soutěže – prostřednictvím cel a tarifů – je nejlevnější a také nejbezpečnější zbraní v obraně proti čínskému expansionismu.

          Spojené státy a Čína jsou v jistém smyslu siamskými dvojčaty navzájem na sobě závislými. Spojené státy jsou největším čínským odbytištěm. Čína potřebuje Ameriku aby kupovala její zboží a udržela miliardu lidí v zaměstnáních přinášejících zvyšující se životní úroveň, aby nedocházelo k nepokojům z chudoby a aby většina populace  nepatřící ke komunistické elitě žijící v opresivním sociálním systému nezačalo zpochybňovat jeho pečovatelskou fasádu.

           Většina toho, co se člověk z mediíí dovídá o smyslu Trumpových tarifů – samozřejmě to nedělá president Trump nějakými diktátorskými rozkazy v náhlém pominutí smyslů, ale po důkladném rozvážení s plejádou odborníků – je mírně řečeno zavádějící až zcela nepravdivé. Podívejme se na to s přihlédnutím k ověřeným číslům. Ano, cla jsou “zbytečnou” cenou v ideální prezentaci ekonomických zákonů, kterou nakonec zaplatí konečný uživatel. Ale neznehodnotí měnu ani úspory. Jednoduše řečeno jsou formou navýšení federální daně.  Celní položka vyšší ceny placené dovozci čínského zboží  jde do federálního rozpočtu, v němž je redistribuována tam, kde je to potřeba (byť podle ne vždy nejefektivnějšího rozhodnutí federálních úředníků) – do zdravotnictví nebo i třeba do stavby kontroverzní hraniční bariery nebo na obnovu americké námořní vojenské převahy. Z hlediska federálního rozpočtu jde o zanedbatelnou částku. Brett Arends z organizace MarketWatch to spočítal. President Trump zvýšil cla z 10 na 25% na zboží v hodnotě asi 200 milard dollarů. Jinak řečeno, zvýšil federální daně o 30 miliard dolarů ročně.  V loňském roce vybral federální berňák IRS celkem 5.51 billionu dollarů. V této sumě je 30 miliard něčím jako zaokrouhlovací chybou. I kdyby, teoreticky, Trump  zvýšil cla na všechno čínské zboží na 25%  obohatil by státní pokladnu o 135 miliard. Loňský HDP USA se uvádí v hodnotě 20.5 billionů dollarů. Prizmatem této sumy by se zvýšení veškerých cel na čínské zboží projevilo jako zvýšení daně z HDP z 26.9% na 27.5%. Takže nejvíce šokujícím dopadem na amerického konzumenta by bylo zvýšení ceny iPhonů. Na zvýšení cel se dá dívat i z druhé strany. Čína odvetou zvýšila cla na dovoz amerického potravinářského zboží následkem čehož klesl export. Neprodané produkty se realizují na americkém trhu, kde je zvýšená nabídka a jejich cen klesá. Od počátku roku klesla cena pšenice na americkém trhu o 20% a cena sojových bobů na úroveň ceny před deseti lety. Výsledkem je zlevnění značného segmentu trhu potravin. V současnosti je americký export do Číny nižší než do Japonska, Jižní Koreje a Singapuru dohromady a představuje pouhých 0.6% HDP.

           Trump si prostě svlékl rukavice.  Nátlakem se nejen snaží donutit Čínu ku zvýšení obchodní výměny za stejných podmínek, ale především k respektování mezinárodních pravidel. Podle Ginriche jsou USA ve “válce” s Čínou již 20 let neboť Čína nerespektuje intelektuální vlastnictví, kopíruje bez licencí vše, na co dosáhne a zatím na tomto poli bez pravidel vítězí. Sítě 5G, nová Hedvábná stezka, jsou důkazy cílené snahy dominovat světu pod deštníkem čínského autoritativního socialismu zaváděním nejnovějších sledovacích technologií. Podle Chrise Stewarta, člena kongresového zpravodajského výboru, je tato snaha Komunistické strany Číny největším nebezpečím občanům Spojených států, západních demokracií i čínského lidu.

Trumpova aktivní obrana je nezbytná neboť střety, které se ignorují nelze vyhrát.

Čas prchá jako mrcha…a rok je pryč, co by dupl. I když v nemocnicích to budí opačný dojem. Tak znova přišel čas plánovat co dál.
Otevřete si plánovací kalendáře a pište si:

BFPT – neboli „prase“ se bude i letos konat a to tradičně
první říjnový weekend, tj.
5.10.2019
v loňském provedení.

Tedy … alespoň doufám, protože ten hotelier, kde jsme loni byli, se minulý pátek rozhodl v 41 (!) letech umřít na infarkt. Ale je to rodinný podnik, tak snad… doufám…

Povýsil jsem se na dirigenta. Diriguju radiu, jakou mně má hrát  muziku, aby co nejpěkněji podmalovala krajinu, ubíhající za  okýnkem auta. Teď mně vyhrává Kitaro. Muzikant je Japonec. Bach by  mu asi nafackoval – Japončík vyhrává na kompjútr; nikdo mu nešlape měchy u varhan, ani kalafunu na smyčec nepotřebuje. Jeho moderní muzika je však krásná. Zní jako pozdrav z jiných světů. Vyprahlá krajina kolem k muzice sedne jako přesně padnouci kulisa. Vyladěný duet, krajina –muzika, nechá uletět myšlenkám a vzpomínání.
Jde mně hlavou citát. Tentokrát si dokonce pamatuji, kdo je jeho autorem. Abraham Lincoln někde řekl:

„Máš-li krásný dům, poraď sousedovi jak na to, aby si takový
také postavil. A jsi-li ten soused, který dům ještě nemá, snaž se
ho postavit. Nebudeš na tom vůbec lépe, když sousedovi jeho dům
zapálíš.“

Hned jak citát dozní, poťouchle se mně na mysl dere starý vtip:
Jeden z nás, kteří pocházíme od hory Řípu, dostal za služby
odměnu. Mohl vyřknou jedno přání. Dlouho se nerozmýšlel a
svatému Petrovi říká:

„Ať sousedovi chcípne koza!“

Ta zlá vlastnost se musí roznášet vodou. Je však zajímavé, že se neduhu někteří nezbaví, i když objedou zeměkouli desetkrát kolem rovníku. Závist je jako těžký ruksak na hřbetě, někteří pod ním padají únavou.

Mezi lidmi je závist velice rozšířenou nemocí. Dá se však léčit. Už mně také nebývá na mrtvici, když chlap hned vedle ve stejné tůni chytá rybu za rybou, a já nic. Ale stejně bych si přál, abychom si role vyměnili. Já chci tahat ryby z vody, ať se dívá on! Takže se pořád ještě musím léčit. Jestliže se závist roznáší vodou, vím jak na to. Vodu nepiju.

Jak daleko dovoní pečené jelito? Ať se nikdo otázce nesměje, je velmi důležitá. Voňavé jelito mohlo stát mého tatínka za války život. Když se tehdy zabíjačka ohřívala v kastrolu na kamnech, vůně pronikla pod dveřmi a rozběhla se po sousedství. Podle mého odhadu se mohla rozlétnout maximálně v okruhu padesáti, možná šedesáti metrů. Lidi měli na dobroty velmi citlivé nosy; k dostání byla tehdy jen propaganda, vepřové šlo na frontu.

Zabíjačku koupil táta načerno. Někomu v sousedství zavoněla pod nos. Ten nelenil a šel tatínka udat. V okruhu těch šedesáti metrů nežil žádný Němec. Byli to všechno usměvaví sousedé, s mámou a s tátou byli zadobře. Kdyby soused, který ucítil zabíjačku, zaťukal na dveře, maminka by mu jistě kus jelítka ukrojila. Jenže zabušilo gestapo. Sebrali nám zabíjačku i tatínka. Že ho z basy za čtyři dny pustili, byla klika. Někteří se nikdy nevrátili.
Usměvaví sousedé tatínka poplácávali po zádech, když se vracel z basy domů.

Kitaro dohrál. Walda Matuška se pod mojí taktovkou dává do písničky o dostavnících, putujících nekonečnou prérií.

P.M.

Dušan Neuman

          Ač někteří konservativci vytahují láhve šampaňského, není co oslavovat. Boj se přenese jen na jiná bitevní pole.  K hlubšímu porozumění je třeba trochu podrobnějšího vhledu.

          Osobně jsem po dvou letech Trumpovy vlády přesvědčen, že je dobrým presidentem. Přesněji, daleko lepším než jsem očekával. Volil jsem ho jako menší zlo a říkal si, že budu spokojen  když splní dvě z mých přání – jmenuje konzervativního konstitucionálního soudce do Nejvyššího soudu a zastaví Obamovo regulační zelené šílenství. To splnil docela rychle a ten zbytek je už jen třešnička na dortu. A ne jedna.

 Ekonomika se skutečně rozhýbala. Stačí se porozhlédnout v ulici kde bydlím. V roce 2016 tu bylo 18 domů na prodej, většinou „bank foresclosure“ – pro nesplácení hypoték. Dnes ani jeden. Nezaměstnanost  je  na nejnižších číslech co pamatuji a u černošské menšiny vůbec nejnižší od doby kdy se vedou statistiky. Také je nejnižší počet lidí závislých na podporách (food stamps). Pennsylvanie prodává antracit do Evropy, zejména na Ukrajinu a severní okresy rychle bohatnou z frakování.

           Když si to promítnu na pozadí Trumpova – podle mne neuvěřitelného stresu – kdy každý den musel čelit nejen washingtonské byrokracii – kterou definoval jako “deep state” či politicko-byrokratickou bažinu, ze všech stran podporovanou medii (95% zpráv o Trumpově vládě v hlavních nediích bylo negativních),  pak klobouk dolů. Jen o spiknutí s Putinem bylo opublikováno za poslední dva roky přes půl milionu článků.

          Je mi jedno, že má chudší slovní zásobu než já imigrant, je mi jedno kolik bab přefiknul a co jim za to zaplatil, (proti JFK je to stejně jelimánek ), je mi jedno kolikrát udělal bankrot a že má vkus otce Kondelíka. To všechno je mi jedno pokud výsledky posunují tuto zemi dopředu.

           A to posunují přes soustavnou sabotáž  Demokratů, která někdy až hraničí s vlastizradou. Jak jinak si vysvětlit, že ve chvíli kdy ve Vietnamu jednal s Kimem, spustili proti němu doma kongresoví Demokraté takový útok, že si tlusťoučký diktátorek musel myslet, že to má Trump spočítané a začal si diktovat. Trumpův neúspěch v Hanoji stoprocentně přičítám mstivým idiotům Pelosi a Schumerovi a celé té bandě okolo.

          Vím jak ruské zpravodajské služby pracují, byl jsem jejich nátlaku vystaven a vlastně kvůli němu jsem emigroval. Měl jsem kliku, že se to povedlo. Jsou dobré  a protože nepodléhají politickým změnám jako CIA a FBI, jsou konsistentnější, mají historickou povědomost, dlouholetou praxi, znalost protivníků a za minimální náklady dokážou způsobit velké škody.

          Od počátku protitrumpovské kampaně jsem nevěřil a nějakém spiknutí.  Demokraté nezkousnuli prohrané volby. Nedovedou si to vysvětlit – neboť chtějí pro svět jen to nejlepší a nepochybují, že volby Trump ukradl nějakým nečestným způsobem.

          Dokonce jsem dodnes přesvědčen, že v počátku předvolební kampaně Rusové sázeli víc na Hillary, protože už jí znali, znali její slabá místa, věděli, že je hamižná a jak je korumpovatelná. Donald, zejména po krachu Trump Tower projektu v Moskvě, byl pro ně nepředvídatelný. Rusům nikdy nešlo o podporu jednoho kandidáta, ale o rozvrácení amerického politického systému, o znervóznění voličů a státního aparátu, zkrátka o nalezení nejslabšího místa, kde by bylo možné poškodit protivníkovu politickou stabilitu. Trump byl jen jedním z pěšců na ruské velmocenské šachovnici. Pochopitelně, po jeho zvolení se ruská taktika přizpůsobila výsledkům voleb a jsem si téměř jist, že s velkou zlomyslností začali zásobovat ‘nevertrumpovce”  čímkoliv, co mohlo Trumpa očernit. A idioti jako Adam Schiff  jim to sežrali i s udičkou. Největší malér USA je dnes je stav medií. Ta se stala hlásnou troubou vizionářských dobroserů  jimž, v šedesátých letech zatemnilo mozek LSD, obdiv k Che Guevarovi a rozpuštění se ve vstřícných dívčích klínech bez následné zodpovědnosti. (Ne, že bych se zrovna tomu tehdy, byv tu, bránil). Na pozadí amerického snu vznikla jakási akademická třída, která ovládla vzdělávání, media a zábavu, tedy nejvlivnější nástroje na formování myšlení nastupujících generací.

           Media se nenávisti k Trumpovi a tomu co reprezentuje, nevzdají. Už dnes cirkulují články o 19 nových vyšetřováních subalterních vládních, většinou lokálních, institucí se stejným cílem jaký měla Muellerova kamarila – zničit Trumpa a jeho konservativní agendu, anebo aspoň ho tak očernit, aby ztratil přízeň voličů. Tato kampaň se potáhne  celé dva roky až do příštích voleb.  A je jedno, že bude skoro stoprocentně falešná, vystavěná na “fake news”. Tak to vidím já a je mi z toho ouzko. Cítím, že už jsme už  druhým rokem ve studené občanské válce a jen nevím,  jestli už někde nežhne doutnák.