PODZIM A JEHO BRATR.

P.M.

Přihořívá. Čím výš tě chodník vede do kopce, tím má každý pasínek o odstín barvy víc. Jen smrky a jedle až na hřebeni zůstávají tmavě zelené. Čím výše k hřebeni, tím jsou jejich kmeny nižší. V sedle pod vrcholem je nálet mladých jedliček hustý jako kožich, připravený na zimní slotu. Podzim neumí jehličnany pobarvit tak, jak se mu to podařilo s osikami, buky a hlavně s javory. I ty jsou však dole u Bečvy pořád ještě zelené; to jen jejich bratříci nahoře v horách znachověli, když se jich v noci dotkl první mrazík. Trnky v řadách na mezích také nabírají do žluta a plody začínají vrásčit od stopky. Správce palírny dole v dědině leští mosazné kotle a dubový stůl s dřevěnou lavicí čeká na prvního hosta. Na zabíjačky je ještě trochu brzo; špek, který se octne na tom do čista vydrhnutém stole ještě pochrochtává ve chlévě. Zraje, jako ty tmavomodré plody na stromě. Když pak začne ve stodole bečka s naloženými trnkami vonět kvasem, je čas zavolat pana řezníka. Ovar s čerstvě nastrouhaným křenem je pak podestýlkou pro první štamprlku z letošní úrody.

Když trochu přivřeš oči, uvidíš oživlé Kobzáňovy Horní chlapce skákat svůj odzemek u ohníčku vysoko v horách. Zbojníci a zakopané poklady, zlé Jezinky a Povětroň mašírují tvou hlavou ruku v ruce s podzimkem. Je to měnícími se barvami kolem? Je to tou slivovičkou? Nevíš. Nevíš a odpověď ani moc nehledáš. Jen nesmíš zapomenout trochu přivřít oči! Jelení zatroubení kdesi vysoko nad dědinou ti dává zapravdu. Jelen se zlobí, troubí a troubí; shání své laně do houfu, aby se mu nespustily s jeleními mládenci, obcházejícími opodál. Nemá na obsloužení svého harému moc času. Zimní větry kdesi na severu už mažou před svým koncertem smyčce kalafunou. V patách jejich hostovského vystoupení budou následovat milióny bílých vloček, které přikryjí krajinu. Starý jelen pak shodí paroží a štrapáce s drzými mládenci budou zapomenuty. Nevzpomene si ani na své laně. Teď  půjde o holý život…

Když už se nic nedá vydržet, děcka, která učíš ve škole zlobí, přijde pošťák s hrstí účtů a zjistíš, že musíš nechat předělat střechu na domě, sekneš se vším a jedeš. Na východ se nedá, šplouchá tam chladný Atlantik. Hurá tedy, na západ! Na dálnici jsi za pět minut. Washington s dominující bání Parlamentu a všemi sochami a monumenty, ulicemi plnými aut a někam spěchajících lidí, se ztratil někde za tebou. Začíná se měnit krajina a hlavně tvá nálada. Zaseknuté čelisti povolí a křeč v prstech svírajících volant též. Abys dostál vyzkoušenému rituálu, zastavíš a koupíš si párek v obchodě u cesty. Vždycky tam na lavici před obchodem sedí parta dědků. Moc nemluví ani mezi sebou, na tvůj pozdrav taktak odpoví. Mistrovsky však plivají hnědé plivance ze žvýkacího tabáku. Sedneš vedle a čekáš, až ti trochu vystydne kafe. Dědci neříkají nic. Možná přemýšlejí, co by se stalo, kdyby kdysi jejich pradědové narubali Yankejům. Něco se však muselo změnit! Dva z těch dědků jsou černí; jejich bílým kolegům v plivání to vůbec nepřijde. Každý si plivá, jak a kdy chce. Časy se změnily. Možná si brzy zvyknou i na tebe. Jeden z černých dědánků se přátelsky zasměje, když pozdravíš na odchodu. Jeho kratičké kudrnaté vlasy jsou bílé jako pápěří na pampelišce.

Silnice tě vyveze do kopečka, na levé straně stojí bílý kostelík. Pár náhrobků vedle, pěkné stromy a keře kolem. Jiný kostel je trochu dál, na pravé straně cesty. Kostel? Je to obyčejná chalupa, jen křížek na štítu a tabule s rozvrhem služeb naznačuje, že se jedná o Boží příbytek. A zase za plůtkem pár náhrobků. Někdy kytička ve sklenici na postříhané louce, někdy malý praporek s hvězdami a pruhy  jen tak zastrčený špejlí v zemi. Některé kytky jsou čerstvé, jiné umělé.

Hory se zvednou za ostrou zatáčkou jako zázrakem. Pokaždé tě tam překvapí. Jsou zaoblené časem, usmívají se. Své bujné mládí ostrých štítů vyměnily za táhlé, zaoblené hřbety. Cítíš z nich úctu k času a pokoru moudrosti, kterou přináší stáří. 

    „Hory,  hory,  hory  černé,

     neraz  som  já  přešel  cez  ně. . .“

Jsou jako Javorníky, dokonce plné javorů. Nejvíc je však na jejich stráních dubů. Kanadská jedle je tu jediným vyslancem za jehličnaté. Má pěkné jméno: hemlok. Jedle však rostou jen v hlubokých stržích až pod hřebenem. Jenom pak v těch, do kterých se nedostane horké letní slunko.

Jako švihnutí kouzelným proutkem změní zvlněnou nekonečnou zeleň první podzimní mrazík.  Kremlička, Slavíček, Van Gogh, Václav Špála a všichni jejich kamarádi položili své palety na stráně hor. Ano, nepletu se. I Václav Špála. Když přivřeš oči, strže pod hřebenem jsou do modra. Červená, žlutá, hnědá, hory se rozhořely. 

Indiánské léto. Mrazík spálí lebedu na polích v údolí a obnaží dýně; jsou krásně oranžové, leží roztroušené mezi zhnědlým býlím. Prodávají je ve stáncích u silnice spolu s jablky. Mají tam na policích též domácí med. Některý je ve sklenicích světlý, jiný tmavý. Ve velkých plastikových lahvích čeká na mlsného zákazníka čerstvý jablkový mošt; voní ti odešlým létem a vší krásou kolem. Sedlák, sklízející odměnu za svou nikdy nekončící práci, sedí na bedně od jablek a utržené peníze dává do talíře, který pak přikryje jiným talířem, aby se těžce vydělané dolárky nerozfoukaly s listím, které pomalu začíná ze stromů opadávat.

Cesta se klikatí a za chvíli se na údolí s poli a sady díváš z výšky. Není vůbec překvapením, když ti před autem přeskočí cestu jelení laňka a za ní dva vzrostlí kolouši.

Jen hodinka jízdy a jsi v jiném světě. Žádné klaksony nervózních řidičů, sirény sanitek a hasičáků. Žádné kravaty a škrtící naškrobené límce tě tu nemučí. Les je les, pooraná pole nedrží žádná tajemství. Kdybys pak šel brázdou až na úval a uviděl tam mezi vysokými topoly věž kostela z dědiny svého mládi, ani by tě to nepřekvapilo. Větrem přifouknutý zvuk dechovky by ti jen dotvrdil, že se vyplatí umět přivřít oči a jít a jít tou brázdou, vyoranou jen a jen pro tebe.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 319 komentářů u „PODZIM A JEHO BRATR.

  1. PeS
    někde to mám uložené. Hezký článek.
    Máš slušný impact. Mám uložené Tvé články DVA.
    To u mě nemá ani s. Jirásek.

  2. Na žlučníky jsem připraven. Sice máme jako polévku říznou kapustnicu (martin mi udělal chutě) ale jako varianta je židovský slepičí penicilín z opravdové slepice.

  3. Tak, přátelé, zase na chvilku. Krásné Vánoce a hodně štěstí v roce 2023.
    Pro všechny provýchodní broučky, týden před Vánocemi jsem odeslal příbuzným tisíc klasických svíček. Celkem jsem letos poslal hnusným Účkám cca 50 tis Kč. A jsem hrdý na to, že můj bratránek vyzmizíkoval osm švábů. Sice dostal šrapnelem do stehna. Prý sice pofňukával, ale orval celý jejich hektarový sad, takže alkoholu bude na zimu dost. Také obdržel medaili za zranění a medaili za statečnost, takže mu jeho historii věřím. Můj synoveček před posledním ročníkem ukončil vysokou v Polsku a přihlásil se dobrovolně do armády. V současné době je vrcholným odborníkem na drony a ve vojenské hiererchii postupuje až nebývale rychle. On prý počítá likvidované Rusáky na stovky. Koukám, jak si podle ruského vzoru myslíte, že víte, co si Účka myslí. To mi opravdu velice baví.

    • Kdybych, můj domov, příbuzní, známí, byli takhle “denacifikováni”, také byl bych nasraný a aktivní. Ukrajina je “Rusko”. Jak by s
      Drony….už když jsem si kdysi koupil PicoZ, předvídal jsem téhle technologii úspěch a vojenské využití.

  4. add. k rusky mluvícím. Asi nevíte, že proti putinovcům bojují tuším už tři roty ruskojazyčných ukrajinců, kteří si říkají “Za svobodné Rusko” , možná trochu jinak. Putinci se jich bojí snad více než elitních Úček, protože neberou zajatce a nenechávají se zajmout. Proto se o nich ani nemluví. Chápu také, že se vám nelíbí paní Černochová. Já jí znám jako velice racionální babu. To, že zlikvidovala veškerou munici, uskladněnou po naší lidové armádě, odvozem na Ukrajinu, zbavila se zastaralých tanků a OTček (pamatujete, kterak měly problém dojet do Prahy a bránit Radio Free Europe?!) beru za hodně velký úspěch a zamezení opakování Vrbětic. Pamatujete, že za likvidaci munice u dotyčné vesnice si jistá firma počítala více než miliardu a půl a Babišova vláda jim to schválila?

    • Jo, a získala za ně supermoderní Leopardy 2A4 a možnost koupit naprosto nesmyslné F-35 🙂

      No nic, nekazme si Vánoce. Užijme si je.

    • Nic nového pod sluncem. Koneckonců 14. granátnická SS divize Galizien byla v tehdejším Sovětském Svazu taky dost známá. Blbý pro tyhle hochy je, když stojí na straně těch, co prohrajou. Bandera by mohl vyprávět, že…

  5. V druhé lednici!
    Amerika, země konzumu.
    To zde, v Ježíškově, máme stažené radiátory, takže nemusíme zapínat ani tu jednu lednici. Těch pár pokroutek a hrstka salátu e vejde za okno na římsu.
    My si své uhlíkové stopy hledíme a pracujeme i pro vás abyste si mohli své opulentní svátky užít a Planeta to přežila.
    Krleš!

  6. Červenou cibulí se nic nezkazí. Akorát to vypadá, že tom zelí jsou kostičky slaniny, takže vegan může být poněkud rozhořčen z toho, že je v zelí slanina a masožravec rozvrkočen, když zjistí, že to žádná slanina není

  7. Radiátory máme taky stažený, protože ” v kamnech oheň praská” , jak se pěje v nějaký písni a s puštěnými radiatory by tu bylo jako v sauně. 😀

  8. Dneska, po štědrovečerní večeři a po rozbalení dárečků, by si měl možná každý, v tichu a sám, vzpomenout na všechny, které měl a má rád.

    Bez ohledu na to, jestli věří nějakého Boha nebo ne. To tiché rozjímání by se mohlo brát jako modlitba. Určitě ano a asi i lepší,. než ta modlitba oficiální.

  9. A musí to být zrovna po štědrovečerní večeři? Sama asi těžko, to bych musela syna a bráchu vyhodit na mráz. Pardon, do deště.

    Konec konců vzpomínáme na ty blízké jaksi průběžně celý svátky. Že mně babička naučila kapra na černo a co dával táta do rybí polévky a že máma vždycky chtěla ten konec kapra u ocasu.

    Já bych to nechala na každém, ať si vzpomene kdy chce, jak chce a na koho chce.

  10. 2 PeterSly ad 16:49 – mně se jen líbí, že kvůli těm supermoderním LeoPrdům bude třeba přestavět většinu mostů, aby ty křápy vůbec unesly… Aby ty tanky mohly vůbec vyjet z kasáren…

    • No jo, ani Maus je nepoučil… Teda nás, my kupujeme… Nu což, šetřit se musí, ať to stojí, co to stojí.

      Myslím, že jsme ukázek Černochové racionality shromáždili dost 🙂

  11. No, tak venku za oknem už zas začali řádit rákosníci s petardama. A já doufal, že si to nechají až na Silvestra. Marně…
    Tak asi tolik k pohodě vánoc…

  12. Takže v dobré tradici 60. a 70. let cvičíme teroris… bojovníky za svobodu.
    https://t.me/s/rybar/41613

    Až se Ukrajincům zase povede zabít nějakého novináře, nebo civilistu v hospodě, kde slaví nějaký pohlavár, vyhodit do vzduchu vesnické zastupitelstvo nebo unést letadlo a napálit to ním do nějakého mrakodrapu, budeme si moci hrdě říci “přispěli jsme svým dílem”.

      • Dušane, u afghánksýh mudžáhidů, u Muhammada Atty jsi to předpokládal?
        Třebaže, s ukrošema za louží potíže nebudou, to si ohlídáte. Jen tady v Evropě, až se usadí a začnou předvádět své pojetí demokracie, svobody, lidských práv a prosperity, tak jako po osvobození od Sovětského svazu až do ruské agrese. Sdílené evropské hodnoty…

Napsat komentář: František I. Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *