Skimici – já se vám snažím porozumět. Poznal jsem osoby “jiného druhu”, které asi máte na mysli. Ale jsem intelektuál v tom špatném smyslu slova, asi bych nedokázal vystřelit.
Tak po výzvě se sem vracím.
Nemám, co bych dopsal, v podstatě souhlasím se vším, co připsal Nickname.
Znovu jsem si prošel, co jsem napsal, a fakt píšu o “bláznech”, psychoticích. Demence jsem opravdu vyloučil druhou větou prvního svého příspěvku.
To, že není psychiatrické oddělení nevadí, celá vězeňská nemocnice má vše, co je pro hospitalizaci psychotika potřebné. Pokud by bylo ve vězení více psychotiků, tak přece nemůže být vážným problémem takové oddělení zřídit, kdyby se ukázalo, že je potřeba.
To, že by se ve věznicích léčilo více psychotiků by nebylo dražší, protože by šlo o tytéž osoby, které se léčí po zbavení odpovědnosti za tr. čin i tak.
Pacienti by jen byli jinde, ale jejich počet by se nezměnil, jejich diagnozy taky ne a způsob léčení by byl taky stejný.
To, že se to tady vydává za problém, svědčí jen o tom, že zdravotníci neumí přesouvat peníze za nemocnými, protože si myslí, že peníze na zdravotnictví patří zdravotníkům, kteří se přesouvají jen velmi neradi.
No jo, tak to je nakládáná s psychotiky , kteří se už v důsledku choroby dopustili kriminálního činu.
Ale co s těmi, co ještě nic neprovedli a nepřipouštějí si nebo nejsou schopni si uvědomit, že jsou nemocní, a pokud na tom trvají, zůstávají neléčeni. Pak může dojít (neříkám, že vzdycky dochází) k rozvoji choroby s důsledkem ztráty práce a sociálních vazeb a leckdy i sešup na kriminální dráhu.
Blízcí dotyčného jsou bezmocní, pokud jsou schopni ovšem posoudit, že se děje něco neblahého, protože když se nemocný nechce léčit, tak podle pravidla, že nikdo nesmá být léčen proti své vůli, nemohou vlastně dělat nic.
Takže vlastně jediný způsob, jak donutit nemocného k léčbě, je doufat, že provede něco, aby skončil za mřížemi a bylo mu možno léčbu nařídit.
Já nevím, jestli v důsledku choroby. To je právě to, co netvrdím. Dokonce, kdyby byly tr. činy psychotiků důsledkem choroby, tak bych nemohl navrhovat, to, o čem píšu.
Lepší je formulace nakládání s psychotiky, kteří se dopustili tr. činu. To, co způsobilo trestný čin, je jiná otázka. A to je většinou předmětem dokazování, orgány žalující musí dokázat, že trestný čin způsobil obviněný.
Já si nemyslím, že psychotici páchají trestné činy v důsledku choroby. Proto mohu navrhovat, to co navrhuji. Myslím si, že jejich činy jsou motivované a že jen proto, že jejich motivaci nerozumíme, a když jí rozumíme, neuznáme, že my bychom s tohoto důvodu mohli takové činy udělat nebo mohli udělat v takové míře, “máme to za bláznivé”, tak je netrestáme.
No, pokud někdo někoho zabije třeba proto, že slyší hlasy, že někoho zabít musí, nebo proto, že má halucinaci a myslí si, že se brání nebezpečí, kterí je pro něj reálné, tak to asi je důsledek duševní choroby, ne?
Dobrý večer,
moje dcera letos v létě prodělala psychotickou ataku? poruchu… jak to nazvat?. Zda jednorázovou nebo zda se vrátí v podobě v jaké se projevila je otázka. V akutní fázi měla halucinace, slyšela hlasy, cítila sklo ve vlasech, s někým mluvila. Důvěrně známý člověk zmizel během pár hodin. Evidentně trpěla a nevěděla, že je mimo realitu. Byla přesvědčená, že má ve vlasech sklo tak si pořád myla vlasy, že má špínu za nehty tu špínu za nehty viděla i u ostatních lidí a nutila je mýt si ruce, sama si je myla téměř neustále. Nejdřív jsem si myslela, že je přetažená, dehydrovaná, že se z toho vyspí. Když halucinace trvaly druhý den odvezla jsem jí na psychiatrii kde jí předepsali léky. Ty zabraly během 10 dní. Ta změna byla děsivá a děsivé bylo, že ona skutečně někoho viděla, někdo s ní mluvil a pilovala si nehty téměř do krve, aby je vyčistila. Dovedu si velmi živě představit, že člověk v takovém stavu se může dopustit tr. činu protože se cítí ohrožen na životě.
Kačeno dobrý večer,
moc Vám fandím, že jste v sobě sebrala tu sílu a dceru na psychiatrii odvezla. Mám pocit že tuto sílu v sobě najdou jenom mámy (mám známou co toto udělala s dcerou když přišla na to, že je na čemsi závislá). Chlapi, otcové to prý obvykle nedokážou (tvrdí mi kamarád, psychiatr).
Jistě po této zkušenosti nemáte pocit, že by vaši dceři v tomto stavu pomohla nějaká forma trestu.
A tím se obloukem vracím k mé otázce a Jurovi, určité mimoběžnosti a zároveň již osobně s tímto tématem končim.
Kačeno, co dodat…
držím palce a přeju pevný nervy. Vám i dceři.
exkolegy dcera měla podobné potíže. Opakovalo se to, pokud vím, v řádu měsíců, ale teď, pokud vím, už hezkých pár let ne. BYla přesvědčená, že se stalo nějaké strašné neštěstí a vyptávala se všech kolem na podrobnosti.
Po hospitalizaci a nasazení psychofarmak potíže odezněly během pár dní.
JInak to byla naprosto pohodová veselá holka, zatímco její sestra byla takový ten neurotický úzkostný typ, kde by člověk spíš nějakí psychické potíže čekal.
Rozhodování bylo snadné. Bylo jí zle,
vyhledala jsem lékaře. Okřídlené ” hanba padla na naši rodinu” mě míjí. V té souvislosti jsem si uvědomila, jak křehká je slupka naší normality. Není to zrovna příjemné zjištění
Vaše příklady nejsou nezajímavé, ale ani jeden nemá nic společného s trestnými činy.
Trestná činnost násilného charakteru je u psychotiků podle mých zkušeností stejná, nebo jen nevýznamně vyšší než u ostatní populace, ostatní trestná činnost je u nich spíše menší.
Daleko vyšší je agrese vůči sobě a sebevražednost, ale ta také nemá s tr. činností nic společného (snad s kuriozními výjimkami).
Ale kuriozní tr. činy páchají i lidé bez psychozy.
Ale vaše reakce potvrzují, jak často se psychická choroba v obecném povědomí váže s trestnou činností. Jakoby blázni byli zároveň potencionální zločinci, co se netrestají.
Nejsou to o nic víc potencionální zločinci, než my, my lidé, u kterých ještě nebyla stanovena diagnoza.
A taky s touto debatou končím, řešení asi nemá. Jak si to společnost udělá, tak to bude mít.
Skimici – já se vám snažím porozumět. Poznal jsem osoby “jiného druhu”, které asi máte na mysli. Ale jsem intelektuál v tom špatném smyslu slova, asi bych nedokázal vystřelit.
Tak po výzvě se sem vracím.
Nemám, co bych dopsal, v podstatě souhlasím se vším, co připsal Nickname.
Znovu jsem si prošel, co jsem napsal, a fakt píšu o “bláznech”, psychoticích. Demence jsem opravdu vyloučil druhou větou prvního svého příspěvku.
To, že není psychiatrické oddělení nevadí, celá vězeňská nemocnice má vše, co je pro hospitalizaci psychotika potřebné. Pokud by bylo ve vězení více psychotiků, tak přece nemůže být vážným problémem takové oddělení zřídit, kdyby se ukázalo, že je potřeba.
To, že by se ve věznicích léčilo více psychotiků by nebylo dražší, protože by šlo o tytéž osoby, které se léčí po zbavení odpovědnosti za tr. čin i tak.
Pacienti by jen byli jinde, ale jejich počet by se nezměnil, jejich diagnozy taky ne a způsob léčení by byl taky stejný.
To, že se to tady vydává za problém, svědčí jen o tom, že zdravotníci neumí přesouvat peníze za nemocnými, protože si myslí, že peníze na zdravotnictví patří zdravotníkům, kteří se přesouvají jen velmi neradi.
No jo, tak to je nakládáná s psychotiky , kteří se už v důsledku choroby dopustili kriminálního činu.
Ale co s těmi, co ještě nic neprovedli a nepřipouštějí si nebo nejsou schopni si uvědomit, že jsou nemocní, a pokud na tom trvají, zůstávají neléčeni. Pak může dojít (neříkám, že vzdycky dochází) k rozvoji choroby s důsledkem ztráty práce a sociálních vazeb a leckdy i sešup na kriminální dráhu.
Blízcí dotyčného jsou bezmocní, pokud jsou schopni ovšem posoudit, že se děje něco neblahého, protože když se nemocný nechce léčit, tak podle pravidla, že nikdo nesmá být léčen proti své vůli, nemohou vlastně dělat nic.
Takže vlastně jediný způsob, jak donutit nemocného k léčbě, je doufat, že provede něco, aby skončil za mřížemi a bylo mu možno léčbu nařídit.
Já nevím, jestli v důsledku choroby. To je právě to, co netvrdím. Dokonce, kdyby byly tr. činy psychotiků důsledkem choroby, tak bych nemohl navrhovat, to, o čem píšu.
Lepší je formulace nakládání s psychotiky, kteří se dopustili tr. činu. To, co způsobilo trestný čin, je jiná otázka. A to je většinou předmětem dokazování, orgány žalující musí dokázat, že trestný čin způsobil obviněný.
Já si nemyslím, že psychotici páchají trestné činy v důsledku choroby. Proto mohu navrhovat, to co navrhuji. Myslím si, že jejich činy jsou motivované a že jen proto, že jejich motivaci nerozumíme, a když jí rozumíme, neuznáme, že my bychom s tohoto důvodu mohli takové činy udělat nebo mohli udělat v takové míře, “máme to za bláznivé”, tak je netrestáme.
No, pokud někdo někoho zabije třeba proto, že slyší hlasy, že někoho zabít musí, nebo proto, že má halucinaci a myslí si, že se brání nebezpečí, kterí je pro něj reálné, tak to asi je důsledek duševní choroby, ne?
Dobrý večer,
moje dcera letos v létě prodělala psychotickou ataku? poruchu… jak to nazvat?. Zda jednorázovou nebo zda se vrátí v podobě v jaké se projevila je otázka. V akutní fázi měla halucinace, slyšela hlasy, cítila sklo ve vlasech, s někým mluvila. Důvěrně známý člověk zmizel během pár hodin. Evidentně trpěla a nevěděla, že je mimo realitu. Byla přesvědčená, že má ve vlasech sklo tak si pořád myla vlasy, že má špínu za nehty tu špínu za nehty viděla i u ostatních lidí a nutila je mýt si ruce, sama si je myla téměř neustále. Nejdřív jsem si myslela, že je přetažená, dehydrovaná, že se z toho vyspí. Když halucinace trvaly druhý den odvezla jsem jí na psychiatrii kde jí předepsali léky. Ty zabraly během 10 dní. Ta změna byla děsivá a děsivé bylo, že ona skutečně někoho viděla, někdo s ní mluvil a pilovala si nehty téměř do krve, aby je vyčistila. Dovedu si velmi živě představit, že člověk v takovém stavu se může dopustit tr. činu protože se cítí ohrožen na životě.
Kačeno dobrý večer,
moc Vám fandím, že jste v sobě sebrala tu sílu a dceru na psychiatrii odvezla. Mám pocit že tuto sílu v sobě najdou jenom mámy (mám známou co toto udělala s dcerou když přišla na to, že je na čemsi závislá). Chlapi, otcové to prý obvykle nedokážou (tvrdí mi kamarád, psychiatr).
Jistě po této zkušenosti nemáte pocit, že by vaši dceři v tomto stavu pomohla nějaká forma trestu.
A tím se obloukem vracím k mé otázce a Jurovi, určité mimoběžnosti a zároveň již osobně s tímto tématem končim.
Kačeno, co dodat…
držím palce a přeju pevný nervy. Vám i dceři.
exkolegy dcera měla podobné potíže. Opakovalo se to, pokud vím, v řádu měsíců, ale teď, pokud vím, už hezkých pár let ne. BYla přesvědčená, že se stalo nějaké strašné neštěstí a vyptávala se všech kolem na podrobnosti.
Po hospitalizaci a nasazení psychofarmak potíže odezněly během pár dní.
JInak to byla naprosto pohodová veselá holka, zatímco její sestra byla takový ten neurotický úzkostný typ, kde by člověk spíš nějakí psychické potíže čekal.
Kačeno, dobrý večer. Buďte statečná, vyhledejte psychologa pro dceru, sebe a manžela. Dá se s tím žít. Více kdyžtak osobně.
Rozhodování bylo snadné. Bylo jí zle,
vyhledala jsem lékaře. Okřídlené ” hanba padla na naši rodinu” mě míjí. V té souvislosti jsem si uvědomila, jak křehká je slupka naší normality. Není to zrovna příjemné zjištění
Nickname děkuji. Já vím, že se s tím dá žít a myslím, že to zvládáme, všichni. Ale no, mohlo nás to minout mohlo neminulo.
Vaše příklady nejsou nezajímavé, ale ani jeden nemá nic společného s trestnými činy.
Trestná činnost násilného charakteru je u psychotiků podle mých zkušeností stejná, nebo jen nevýznamně vyšší než u ostatní populace, ostatní trestná činnost je u nich spíše menší.
Daleko vyšší je agrese vůči sobě a sebevražednost, ale ta také nemá s tr. činností nic společného (snad s kuriozními výjimkami).
Ale kuriozní tr. činy páchají i lidé bez psychozy.
Ale vaše reakce potvrzují, jak často se psychická choroba v obecném povědomí váže s trestnou činností. Jakoby blázni byli zároveň potencionální zločinci, co se netrestají.
Nejsou to o nic víc potencionální zločinci, než my, my lidé, u kterých ještě nebyla stanovena diagnoza.
A taky s touto debatou končím, řešení asi nemá. Jak si to společnost udělá, tak to bude mít.