Principy a problémy reformy amerického zdravotního pojištění.

Dušan Neumann

 

Přiznávám, že když mne Modrý pták požádal, abych napsal “něco” k tzv. Obamacare, jak se zákonu o “Ochraně pacientů a dostupné zdravotní péči” běžně v USA říká, chtěl jsem to okamžitě odmítnout. Je to úkol téměř nadlidský. Zákon, který byl Kongresem schválen před třemi lety a začal platit letos 1. ledna, podle nějž se všichni jedontlivci s individuálním zdravotním pojištěním a doposud nepojištění měli do 1.dubna registrovat u k tomuto účelu zřízených federálních i státních agentur, je tlustá kniha o 2700 stránkách. Navíc je psán právničinou, jež má s americkou angličtinou společný jen slovník, a to asi z 80%, a poněkud archaickou gramatiku, takže se ve spleti paragrafů vyzná jen nevelká vrstva zasvěcených s právnickou praxí v oboru. Je známo, že když byl návrh zákona předložen ke schvalování Kongresu, pronesla tehdejí předsedkyně Sněmovny reprezentantů legendární větu “musíme ten zákon schválit, abychom se vůbec dozvěděli co v něm je”. Nebetyčná blbost volených zástupců lidu se neomezuje jen dolíček okolo Fidlovačky. Jelikož nemám dostatečnou erudici ani čas studovat prameny – zákon sám – musím se uchýlit ke kritickým interpretacím, což už jejich subjektivním výběrem přináší jisté zkreslení. Ač jsem zásadním odpůrcem této reformy, vynasnažím se o co největší objektivitu, byť její relevanci nemohu garantovat.

 

O potřebě reformy zdravotního pojištění není sporu. Náklady na zdravotní péči dosahují astronomických částek, USA vydávají ze všech civilizovaných zemí nejvíce na hlavu a přitom 47 milionů občanů (mezi nimi jistě mnoho illegálních imigrantů) zůstává bez pojištění. To ovšem neznamená, že by se jim nedostalo ošetření nebo rudimentární kvalitní péče. Ježto nejsou nikde pojištění dostává účet daňový poplatník. Státní sociální agentury platí poskytovatelům podle oficiálních tabulek, které neodpovídají současné realitě. Zdravotnická zařízení a lékaři pak tento rozdíl přeúčtují držitelům soukromých pojiťovacích kontraktů – většinou velkým korporacím ale i jednotlivcům, kterým zákonitě stoupá pojišťovací částka. Navíc se na vysokém pojištění nemalou měrou podílejí tzv. “stihači sanitek” – bezskrupulozní právnické firmy, které využívají každé příležitosti k žalobám zdravotnických zařízení a lekářů za zanedbání povinné péče. Např. můj syn, anesteziolog, platí pojistku za “zanedbání péče” přes sto tisíc dollarů ročně. To je velmi závažný problém zvyšující cenu pojištění, který však přesahuje rámec tohoto pojednání.

 

Zákon, který mohl provést reformu postupně v krocích, jejichž úspěšnost mohla být poměrně rychle prověřena, nabyl prakticky nekontrolovatelného objemu vyžadujího nových byrokratických implemetárních a zejména kontrolních struktur. Na jednu stránku se se mohlo vměstnat uzákonění přenosnosti pojištění jedotlivce od jednoho zaměstnavatele k jinému a jeho nevypověditelnost pokud by pojistka byla řádně placena (to dodnes nebylo) a pro korporace pak zřízení podobného fondu jako je pojištění banovních vkladů. Jedním odstavcem bylo možné uzákonit povinnost pojišťoven do pojistky zahrnout děti pojištěnce až do určitého věku, Stejně tak povinnost pojišťoven pojistit člověka se zdravotními problémy za stejných podmínek jako průměrně zdravého pojištěnce. Už po roce by se ukázalo, jaké úspory a kde by tato prvotní reforma přinesla a kam reformu dále směrovat. Tyto změny jsou včleněny do reformy, ale je na nich nabaleno množství podmiňujích odkazů na jiné kapitoly zákona.

 

Zákon (Affordable Care Act) nařizující každému jednotlivci zajistit si pod pokutou pojištění, byl okamžitě napaden konzervativně a libertariánsky orientovanou veřejností jako protiústavní. Stát – míněno federální autorita – podle nich nemůže svobodnému jedinci nařizovat co si musí koupit. Zdravotní pojištění je sociální zboží. Dokud nezačal zákon platit byl odpor výrazný, ale nikoliv masový. Dnes se pro okamžité zrušení zákona vyjadřuje 53% Američanů, a pro jeho podstatné zjednodušení a zrušení protiústavních klausulí 72%. S tím souvisí i prudký pokles důvěry v činy presidenta Obamy. Výzva se dostala až k Nejvyššímu soudu, který krkolomnou konstrukcí, že povinné pojištění je formou daně aplikované na mezistátní (rozuměj mezi americkými státy) obchod. Jak k tomu ústavní juristé došli po mně nechtějte vědět. Hlasování vyšlo přesně podle politické orientace soudců. (Na stranu souhlasících soudců se nakonec přiklonil i předseda Nejvyššího soudu Roberts (navržený presidentem Bushem), čímž mne osobně velice zklamal.) Protože se podle výkladu Nejvyššího soudu jedná o formu daně, bude na výběr pojištění dohlížet Federální berní úřad (IRS). V USA není součástí ministerstva financí, ale samostatnou agenturou na stejné úrovni. IRS okamžitě podal požadavek na vytvoření 16000 nových úřednických míst. Podobný požadavek podalo i ministerstvo zdravotnictví (HHS).

 

Obrovská byrokratická zátěž pronásleduje zavádění zákona od počátku. Webové stránky, přes něž se měli občané v novém schematu zaregistrovat několikrát spadly, často jsou přetížené, mnohokrát zcela nedostupné. Přesto hrozí, každému kdo se včas nezaregistruje, letos pokuta $95, příští rok $325 a v roce 2015 už $695. Od roku 2016 pak 2,5% z příjmu. Desítky stránek zákona definují řady výjimek – pojištění nemusí platit Indiáni, vězni, illegální přistěhovalci (hleďme) a také federální zaměstnanci za něž to v podstatě platí daňový poplatník. Dále pak sociálně slabí, pro něž by výdaje za pojištění a základní zdravotní pěči přesáhly 8% příjmu. Tyto paragrafy zákon 1501 a 1502 jsou asi nejvíce kontroverzními a jsou předmětem řady žalob. Nežalují jen jednotlivci (proti povinnosti “nákupu” pojištění je přes 70% Američanů) a zaměstnavatelé. ale i jednotlivé státy. Přesný počet nevím, ale je jich okolo 30 – tedy přes polovinu Unie. Ve 42 státech jsou v rozpravách zákony požadující negaci federální platnosti ACA. Předmětem žaloby je neústavní zásah federální autority do pravomoci jednotlivých států. Takže můžeme hovořit o bující ústavní krizi. Lze říci, že president často se prohlašující za “post-rasového” sjednotitele udělal pro rozkol Unie zatím jen o málo méně než Jefferson Davis.

 

Studenou sprchou legislativcům je pak závěr nedávné zprávy jejich rozpočtového úřadu CBO, který odhaduje, že ještě za deset let nebudou mít 23 milony Američanů platné pojištění. Jelikož podle stávajícího zákona má každá nemocnice povinnost přijmout kohokoliv na ER (pohotovostní jednotku), zvýší se počet těch bez pojištění v těchto zařízeních, která jsou podstatně dražší než lékařská ordinace a nutně dojde k jejich přetížení a tím i prodloužení odezvy k opravdu život ohrožujícím případům…dál si to můžete dokreslit sami.

 Pokračování následuje…

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Virtuální Vodička a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

184 komentářů u „Principy a problémy reformy amerického zdravotního pojištění.

  1. Vážení
    neustále si lžete sami do své kapsy .
    Ty průsery na ukrajině nemá na svědomí Eu, i když taky nadělala hovadiny , ale USA.
    Za něco někomu museli těch 5 miliard zaplatit
    Za akvarijní rybiçky to nebylo.

  2. Hale, jestliže je zájmem USA, aby Rusko okupovalo Krym a východní Evropu, má to, co říkáte, smysl 🙂

    Uniká mi, jaký by byl zájem USA na UA. Obzvláště, když má USA dost jiných zábav.
    Zájem EU na UA je jasně čitelný.

    Každopádně, Rusko se chová zatím vcelku zdrženlivě a navrhuje federalizaci, případně referendum. Prozápadní vláda vyhlásila výjimečný stav a posílá na místo protestů armádu. To je vcelku zajímavé srovnání…

  3. Náhodou, to je pokrok. Posledně byly v oblibě “republiky rad”.

    (140) Já se ani náhodou nepokouším něco omlouvat. Dotyční čunitelé jsou mi milí co osina v prdeli. Já jen uvažuji o tom, co by byla reálná a co nereálná alternativa, čistě jako logické cvičení.

  4. (152) No jaký zájem, jsou to prostě agresivní vrazi z vólstrýtu! Už se to tu povídá, s rozličnou intenzitou, nějakých skoro 70 let.
    (Že jinak velmi pragmaticky vyjdou skoro s každým, dokud to jde, nemá na to povídání skoro žádný vliv)
    No a ta ruská zdrženlivost, jsem dost zvědav, jak dlouho vydrží. Něco “zadělat” a nevyužít, to by Putina hanba i ego fackovaly.

  5. AK, jako logické cvičení – myslím, že Putinovi UA jako neutrální, nárazníková zóna vyhovovala. Koneckonců, z návrhů Ruska i dnes dle mne snaha o zachování Ukrajiny stabilní a neutrální stále zaznívá.

    Co se týče Krymu, tam si musíme přidat jak to nesmyslné rozhodnutí Chruščova, tak události roku 95. Krym do Ruska chtěl, a hodně. Zemi, která by do Ruska nechtěla by bez ztrátz anektovat nešlo…

  6. Jo, vyhovovala, to souhlasím. Jenže se to jaksi zvrtlo. Části Ukrajinců to bylo moc, části málo, Janukovyč neoblíbený, Ukrajina zadlužená, v EU představy nových trhů, na Ukrajině (části) eunijního blahobytu. U Krymu lze pochopit že, horší je to s jak. Tedy, z evropského hlediska, z ruského vše jasné (ale ty armády bez distinkcí také pobavily). Ono když se něco začne dít, dost často to vezme dříve neočekávanou dynamiku. Což přesně platí na to (157). Možná jo, ale půjde to zarazit tam, kde Rusko (tedy Putin) chce?

  7. Když je řeč o autech, může mi někdo vysvětlit zvláštní oblibu černých oblud s černými skly? O víkendové návštěvě rodného domu v kusu ulice stál vehikl za vehiklem, všechny prakticku stejné, výjimkou byl jen stříbrný nicmoc Mercedes. Jinak samá černá BMW, Audi a podobně. Jak na funus. Nic zajímavého, barevného, ani Volvo, ani Porsche, natož třeba Aston Martin. Nic zajímavého. Žádná šmrncovní placka. Prostě černé konfekční obludárium. Žádný funus, jen sousedovic synek slavil nácteé narozeniny tak se sjížděli gratulanti. Kde se tahle nerozmanitá a nenápaditá móda u těhle lidí bere?

  8. 159-už jsem se ptal, nikdo neodpověděl. Co s minimálně několika miliony lidí na Ukrajině, kteří nechtějí s EU a nechtějí ani současnou Ukrajinu ?
    A kolik jich vlastně je nevíme, ale z reakcí armády, policistů nebo absence jakýcholiv viditelných projevů podpory vlády v Kyjevě je dost možné, že nejde jenom o etnické Rusy …

  9. AK, při otázce JAK nelze pominout, CO se tam stalo v roce 95… A mezitím byl také vypuštěn džin z lahve Kosovem. Kosovo byla majestátní chyba, neboť ustavila precedent.

    Jinak jestliže si myslíme, že status quo Ukrajiny Putinovi vyhovoval, je otázkou, co způsobilo, že se situace zvrtla… Rusko asi nemělo snahu zvrtnout situaci, která vyhovovala…

    Jinak si myslím, že hru teď už nemá pod kontrolou nikdo.

  10. Jinak si myslím, že hru teď už nemá pod kontrolou nikdo.

    No, řekl bych, že jak Rusko, tak USA a Německo (madam Ashton je neviditelná) nějaký vliv na ty “svoje” mají. A je nejvyšší čas, aby ho začali uplatňovat.

  11. Petře, k investování 5 miliard muselo USA mít důvod. Steujně tak EU, které se o Ukrajinu eminentně zajímalo. Zjevně nikdo z nich neměl tušení, jak moc se to zvrtnout může – což je ostudné a svědčí to o maximálním diletantismu.
    Obávám se, že “jen tak” zkoušeli, co to udělá a výsledek je tristní, Zdá se, že konkrétní, natož záložní plán vůbec neměli… 🙁

  12. U Kosova také není vidět dobré řešení. Jak docílit, aby zůstalo spojené se Srbskem, těžko říci. Podle mne už to nešlo. Spojení s Albániií ještě horší – a právě to by byl precendens pro Krym. Ale není.

    Situace vyhovovala, dokud byla spokojenost (relativní) s předchozími vládami. Jenže Ukrajincům spokojenost došla (dluhy, bordel). A nedivím se, že došla, ani tomu, že část vidí pomoc a oporu spíš v EU než v Rusku. Ono z Ukrajiny to může vypadat lépe než odsud.

    Pod kontrolou asi nikdo. A i dřív byla ta rovnováha dost dynamická. To je problém oněch situací, kdy se předběžné představy zúčastněných stran liší a výsledek nakonec neodpovídá představám ani jedné z nich.

  13. AK,
    ke 136 – že seš to ty.
    Rusko vyválčilo Krym na Turcích už v r.1783 (Kateřina Veliká), ani předtím tam nebyla Ukrajina, ale tatarský chanát, prapůvodně řecká kolonie. V r. 1954 se Chruščov rozhodl Krym darovat Ukrajině, v rámci Sojuzu vsjo ravno. Jak zmiňuje Petr K., Krym byl po vzniku samostatné Ukrajiny dost proruský; teď si ho anektoval Putin, víceméně se souhlasem obyvatel a bez krveprolití a násilím provázených deportací.
    Sudety NIKDY nebyl součástí jakéhokoliv německého státu, leda té svaté říše římské (ale to už by si Němci fakt mohli nárokovat celou Evropu, že ? Včetně Krymz, když Kateřina byla původem německá kněžna, ne ?), německy mluvící obyvatelstvo bylo pozváno do těchto oblastí Koruny české za účelem místního rozvoje. A ejhle, po šesti či kolika stoletích jim spadly šupiny z očí a dála se křivda, tudíž bylo nutno vyhnat české obyvatelstvo, a co víc, zabrat celé území Koruny české, obyvatelstvo nejlépe vyvraždit či zotročit, k čemuž slušně nakročeno.
    Osobně spíš vidím paralelu Němci/Ukrajinci, kteří chtějí něco, co jaksi dříve patřilo někomu úúúúplně jinému…. Čímž ale nechci tvrdit, že Putin je frajer nebo podobně, naopak, určitě to musí být ruský agent…. 🙂

  14. Schumi,
    třeba je ta černá barva v základní výbavě (kromě bílé) a jiné varianty stojí majlant 🙂
    Manžel byl dneska schopen zakoupit pomněnkově modrý vůz jen proto, že byl na slevě….ještěže jsem zabránila nejhoršímu 🙂 Já chci totiž autínko červené, aby mne bylo vidět už z dálky 😀

  15. Petře
    jde o strategické výhody
    Spojeným státům prošel vstup bývalých sovětských satelitů do Nato, prošly jim zakladny v Rumunsku , tak to zkoušeli s Ukrajinou, a mysleli , že jim to projde, že Rusové budou frflat ale neudělaj nic .
    No a tentokrát narazili.
    Protože na té vÿchodní Ukrajinê se vyrábějí komponetny zbraní pro rusko – a nejen pro Ruskou armàdu, ale taky na export.
    Rusko si prostě nemůže dovolit přijít o spolupràci s těma fabrikama – a to hrozilo a hrozí.
    Za nejakou dobu mažná bude Rusko schopno postavit si náhradu za ty fabriky, vycvičit przonàl – ale není to běh na krátkou trať.
    A ty fabriky byly možná dalßí důvod, proč se do toho neekdo pustil

  16. Jo, já tu historii celkem znám.
    To základní, že Němci v ČSR řvali o útlaku, nedalo se jim ustoupit dost daleko (a že se Beneš dost snažil a nejen on) a vybrečeli si zákrok svých soukmenovců se od Krymu, kde si Rusové vybrečeli totéž, prakticky neliší, to těžko popřít.
    Každopádně, když je síla, nehraje to, zda něco bylo součástí příliš velkou roli. On to byl od Masaryka a Beneše dost výkon, že byla ČSR uznána v historických hranicích, poněkud nesouhlasících s principem sebeurčení národů, na jehož základě ČSR vznikla (jako takové malé Rakousko-Uhersko). Nejspíš jen proto, že Spojenci měli chuť Němce a Maďary “oříznout”, za tu prohranou válku. Šupiny z očí jim spadly proto, že do vzniku ČSR byli tím vládnoucím národem oni.

  17. Dano, žlutá je agresivní a vyzývá k soutěži! Ta červená je lepší – je vidět a je “suverén.” 🙂

  18. Rputi, důvodem k investici může být klidně snaha posilnit ekonomiku, aby někdy v budoucnu došlo k zisku… Kdo ví.
    Britové investovali v Číně před WWII spousty peněz… A nebylo to ve snaze udělat z číny součast impéria 🙂

    AK, ať děláme, co děláme, Kosovo bylo první překreslení hranic v Evropě v důsledku vojenské akce… Od Kypru? A první od ŕozpadu bipolárního světa. A – třeba nešťastnou shodou shodou náhod – na tradičním spojenci Ruska.

    Tomu, že situace na UA se stala toxickou “zničehonic”, spontánně, shodou náhod poté, co jednání s UA-EU nabrala pro EU nevhodný kurz, tak úplně nevěřím. Koneckonců přerod z docela fajn parťáka na lumpa tomu trochu nasvědčuje.

  19. AK,
    vládnoucím národem tu byli Rakušáci…. tedy pokud Koruna česká (a tu faktickou korunu si Habsburkové nechávali na hlavu skutečně nasadit) patřila do Rakouska -Uherska, a nikoliv Německého císařství.
    Suma sumárum, všechny ty paralely kulhají.

  20. Dano i Rputi,
    žlutá vůbec není v nabídce, ani za příplatek. Hyundai mají cosi jako oranžovou, v reálu něco jako ocucaná karamelka. To teda NE 😀 !!!

  21. Matzurko

    původnê to byli všechno Němci, a císař sīdlícî ve Vídni měl titul císař svaté říše etcetc
    dokud mu Napoleon ten titul nezrußil.
    To rakouské císařství bylo nàhraźka . A vlastnê až tehdy vznikli Rakußaně jako národ. Němci obývající Rakouské země
    Sudeťáci zůstali vlastně Němci , a rakušané byli jen statní přislušností. ostatně stejně jako Češi.

  22. Dušane,
    díky za link, určitě prostuduji, ale až zítra, mám přes den náročný program a tak jdu do hajan.

    Halle,
    Habsburkové jsou u mne Rakušáci a šmytec 🙂
    Já si to dostuduju.

  23. NoName, Co s minimálně několika miliony lidí na Ukrajině, kteří nechtějí s EU ..
    Co jim zridit blog sumavak.ua ?

  24. 167 Matzurko, ach tak. Hrají si na nobilitu a přitom jsou to sociální přpady, z ruky do huby, nemají na barvu, tak to mají v základu jako Téčko od Forda. Krom toho jsem de dověděl, že z nějakého důvodu, že jiné barvy než černá a případně stříbrná u těhle značek a modelů snižují následnou prodejnost. A protože mají hlouběji do do trezoru, tak při pořízení uvažují o prodejnosti…
    Ve skutečnosti to je asi tak, že v nějakých kruzích je to móda podobně jako černé hadry s bílou košilí bez kravaty a dvojitou bradou. Mnohá auta jsou firemní, kdo by nechtěl ušetřit pěťák na daních. Jsou součástí “flotily” a dá rozum, že k představě seriosního byznysmena nepatří veselé auto. Proč vyhazovat peníze, když je k potřebě auto firemní. Znám jednoho, který jako služebák k běžným poijížďkám za zákazníky užívá Ferari. Samozřejmě psané na firmu. Je velmi výstřední, protože Ferari má červené, přelakování by stálo majlant a snížilo by prodejnost, protože Ferari má být červené. Černá je barva seriosní, barva funebráků a diplomatů. Pasuje k ní všechno a před Operou vystupovat třeba z brčálově zeleného auta je neodpustitelné fauxpas. To jen my, plebs nad tím s nepochopením kroutíme hlavou. Zatímco ono je to tak samozřejmé jako užívání šnekacího příboru a třímání čajového koflíku s vytrčeným malíčkem.

  25. Mno… Ad barva aut – již Henry Ford razil heslo, že můžete mít auto libovolné barvy, vyberete-li si černou… Já jsem si jí taky musel vybrat… Jinak u mě v oblibě vede stříbrná – má obrovskou výhodu – není na ní prakticky vidět žádná špína. (zatímco na tej černej je vidět všecko!) Z hlediska viditelnosti není volba barvy zdaleka jednoznačná – záleží na vzdálenosti – a právě červená je z určité vzdálenosti prakticky neviditelná (mimikry).
    No a jinak – tuhle nedávno jsem viděl dosavadní vrchol – autícko klásně lůzovoucký, akorát pro buzerantíčky…

  26. 183 Pesi, jsou i lidé,pro které auto je spotřební věc a mají na ně jiné požadavky než barvu.
    Mně bez ohledu na kulturní konotace se růžové auto ne až tak líbí, ale dokážu si představit, že při hodně nastavené ceně s ohledem na jiné jeho parametry by jakákoli barva nebyla překážkou. Na “military” barvách netrvám.

Napsat komentář: NoName Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *