Smutek systémového rasismu – ale kde?

Dušan Neumann

          Rozhodnutí prestižní americké tiskové agentury Associate Press nařizující redaktorům psát napříště slovo “Černoch”  (Black) s velkým počátečním písmenem většině medií uniklo nebo nestálo za komentář. Českým čtenářům je třeba tento termín trochu vysvětlit. Přesný překlad “black” je “černý”. Ještě před 40 lety se běžně používal termín “Negro” převzatý ze španělštiny a před 100 lety “Nigger”, jehož pouhé vyslovení dnes třeba na akademické půdě znamená okamžitou ztrátu zaměstnání. Doplatila na to i populární kniha Marka Twaina “Dobrodružství Huckelberryho Finna”, jež pro toto slovo byla vyřazena z většiny amerických školních knihoven. Slovní pokrytectví došlo tak daleko, že pokud se někde exkomunikované slovo zmiňuje, nahražuje je termín “N-word” neboli “N-slovo”. Pak jistě chápete, že předčítat z příběhu Marka Twaina, – “na břehu Mississippi se Huckleberry Finn sešel s N-slovo Jimem Hawkinsem” je poněkud kostrbaté. Jediné a bezkonkurenční výjimky se dostává černým rapperům, kteří prokleté slovo včetně dalších vulgárních expletivů běžně používají v tvorbě vydávané za hudbu a slavnostně odměňované soškami a plaketami Grammy.

          Jenže problém s nařízeným “B” je daleko hlubší. Váže se přímo ke 400 let staré rasistické ideologii, dlouho zastávané Demokraticklou stranou, která právě barvou kůže definovala segregaci a inferioritu rasy. Teď se oficiálně píše “Black” zatímco ostatní používané barvy (byť velmi nepřesně) zůstávají s malým písmenem. AP rozhodnutí zdůvodnila: Velké “B” dnes zdůrazňuje rasovou, etnickou a kulturní zvláštnost, sdílenou historii, identitu a společnost lidí, kteří jsou identifikováni jako Černí včetně těch v Africe.”

          Máme tedy Černé lidi, Černou kulturu. Černou literaturu. Černé studie na universitách. Ale máme také exkluzivně Černé university  BET (Black Entertainment Television) i výlučně Černé časopisy. Zkuste si představit, že by někdo chtěl vydávat bělosšký časopis, nastartovat čistě bělosškou kabelovou televizi nebo vydávat bělošský magazín. Strhla by se obrovská bouře. A právem.

          Toto rasistické dědictví bylo akceptováno vpravdě bigotními pokrokáři všeho ražení a povýšeno na definující charkteristiku části obyvatelstva, kterou tak vyjímá z ústavou zaručené rovnoprávnosti “všichni lidé jsou stvořeni si rovni a nadáni nezcizitelnými právy.”  Naprosto jasná definice, dále netřeba rozvádět, což se bohužel zhusta aplikací identitární ideologie děje. Barva kůže je tak nadřazena ostatním občanským atributům a odsuzuje černochy k trvalé ublíženosti. Výsledkem pak jsou požadavky na plošné reparace za příkoří otroctví. V požadavcích reparací nejvíce vynikají černoští miliardáři z NBA, NHL a kultury. (třeba stomilionový Stevie Wonder). Velká část černošské populace tuto rasistickou manipulaci pro vidinu finančního polštáře nevnímá a podřadné začlenění ve společnosti přijímá. Vyrůstá generace na své černošství pyšnější než na rovnoprávné občanství. 

          Američtí Asiaté, Číňané, Vietnamci, Korejci vnímají označení “žlutá rasa” jako urážku. Ač se v soukromí nevzdávají svých etnických zvyků a tradic, považují se ve velké většině za Američany už v první generaci s poukazem na dosaženou životní úroveň, vzdělání, inteligenci, pracovní etiku, rodinnou soudružnost, zkrátka na společenskou integritu.

          Černoští předáci mé generace reprezentovaní Jesse Jacksonem, Al Sharptonem a třeba Maxine Waters, udržují privilegovanost podřadného a z ní vyplývajícího nároku na zvláštní, ve skutečnosti velice ponižující, zacházení.

          Letošní presidentské volby ukázaly, že se tato situace začíná pomalu měnit. Pro Demokraty překvapivě získal Donald Trump více černošských hlasů než kterýkoliv “bílý” president v minulosti. Přibývá černošských intelektuálů, kteří požadují, aby se černošské komunity zbavily samy převládajícího černošského rasismu, ponižujících privilegií “Affirmative Action” (rasové upřednostňování třeba v přijímání na vysoké školy), kterými se sami odsuzují do pozice druhořadých občanů. Jsem přesvědčen, že časem občanští aktivisté jak Candace Owens nebo Jason Whitlock přesvědčí své spoluobčany, že americká výjimečnost není v barvě kůže, ale v občanských svobodách.

           Na závěr Jason Whitlock : “Musíme se osvobodit od našich “programátorů”, kteří nás zahnali do emociálního kouta, strachem, polopravdami a naprogramovali nás s řešeními, která slouží pouze jim a nikoli nám. Nejsem ani George Floyd ani bratranec Anton zastřelený v Indianaplos v roce 2012. Jsem jiný. Vybral jsem si jinak a chopil se jiných příležitostí. Vrátil jsem se ke křesťanským hodnotám mých rodičů  a Booker T. Washingtona  (černošský intelektuál a autor 19.století, zakladatel černošské university). Nedefinuje mne barva kůže. To je jen tělesný balíček, který pro mne vybral Bůh. Když mne jiní vidí a slyší mé jméno chci, aby mne vnímali jako Američana, křesťana, inteligentního a poctivého člověka. Tak chci být definován.”

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 401 komentářů u „Smutek systémového rasismu – ale kde?

  1. Už se těšíte?
    Já moc. Doufám, že první místopředsedkyně bude Šabatová a druhý Dienstbier!

    “Na samotném vzniku hnutí se podílí také bývalý šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka. Mezi poradci je pak například předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová či bývalá senátorka a předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová. Zároveň hnutí podporuje i bývalý premiér a předseda Senátu Petr Pithart.

    https://www.novinky.cz/domaci/clanek/minar-bud-nas-podpori-pul-milionu-lidi-nebo-do-voleb-nejdeme-40344164#seq_no=1&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.web.nexttoart&dop_req_id=U9a7M2Lryjp-202012031635&source=article-detail

  2. Tak on “poradce” je dost široký pojem. Třeba potřebují někoho, kdo umí nejen sčítat, ale i násobit, dělit ba dokonce počítat s procenty.

    To by paní Drábová, takto absolventka FJFI ČVUT měla zvládnout. Na rozdíl od ostatních jmenovaných, u kterých bych si tím zdaleka jistý nebyl.

  3. Krom toho, jak tak koukám, tak se angažovala politicky už od roku 1998. Nejprve na místní úrovni, pak na krajské.
    Takže třeba míří do PSP ČR nebo do Senátu, protože se jí nechce počítat neutrony na SUJB až do důchodu… 🙂

  4. Krom toho je už ve věku, kdy člověk pomalu přemýšlí nad zaopatřením v důchodu.

    Takže být na jejím místě, klidně bych šel dělat třeba eurokomisaře, kdyby mně to někdo nabídl.
    Pracovní doba nebude nijak děsivá, v Bruselu se patrně celkem dobře obědvá i večeří a doživotní důchod 7.000 Euro – pánové, kdo z vás to má ? 🙂

  5. A to fakt bude ekologičtější než nechat běhat po dvoře kuře krákoře ? Když jeden započte i výrobu těch dodávaných “živin”, posléze i hafo dochucovadel…

    • No to asi ne, ale tou ekologií/oteplováním se dá dobře zmasírovat veřejné mínění v tom smyslu, že si lidé například v Africe nebo Asii nemají chovat kolem chýše hejno kuřat, ale mají kupovat prahmotu dodávanou od firmy která je majitelem patentu, za peníze z rozvojové pomoci. A to se vyplatí 🙂

  6. Já byl v Temelíně šestkrát. Dodnes mám zásobu špuntů do uší (pro nechtěné spolunocležníky, neb chrápou jako Rejpal) z tohoto zdroje. K ruské technologii měl každý průvodce jiný přístup. Od supernegativniho po něžně odmítavý. Opravdu kladný jsem nezaznamenal.

  7. Co připustila i Drábová, v technické dokumentaci zanechali Rusáci nebetyčný bordel, který trvá v podstatě dodnes. To nemluvím o několikaletém zpoždění, téměř dvojnásobně prodražene ceně. (Někdo tvrdí, že mnohem více) Navíc dnes už se nemohou spolehnout na dodávky z ČR.

  8. Zatím nejlepší nabídku dala Korea. Má velice vyspělou technologií III+, dodržuje termíny jako jediná ze soutěžících a hlavně také cenu. Naposledy postavili JE v pouštních podmínkách Emirátů. Korejci úkol splnili přesně. Bohužel trvalo dva roky, než se arabští Ing. naučili s ní zacházet.

  9. StK, Jedině ruské šroubováky a štípačky mám pořád ty samé. Odmítají se pokazit. Takže Lešetínský kovář? Ano! P.S.: To nářadí jsem podědil po tátovi…
    Já mám jeden šroubovák (kombinovaný), po dědovi legionáři poděděný (koupil ho ve Vladivostoku). Výrobce v Illinois.

    • No, tak zlé to ještě není. Kdo chce kvalitní nářadí, najde i seriosní výrobce. Kupříkladu:

      https://www.knipex.com/en/home/
      https://www.starrett.com/

      a mnoho dalších. Celkově vzato je to jen o tom, jestli je člověk ochoten zaplatit řekněme 6.000 Kč za nástroj který se bude dědit nebo 300 Kč za nástroj, který bude použitelný tak půl roku při vytížení 2x denně.

          • To klidně může, to se nic neděje. Mně ho jednou nabral soustruh tak, že to lítlo přes dílnu.
            A nic, pořád je stejně přesný (a to jsem ho zkoušel kalibrovat na měrkách).

            Akorát ho teda nesmíš spolknout, on je poměrně malej. Ačkoli to na obrázku tak nevypadá 🙂

  10. nářadí SnapOn. Svou pvěst a kvalitu jistí doživotní zárukou. I když už to také změklo – nezaručují (prý) šroubováky. Ale v době, kdy jsem měl dílnu jezdil k po servisech člověk se skříňákem a prodával nářadí, případně měnil poškozené. mně vyměnil střeva 3/8 ráčny (75 zubů), Zničil jsem ji vlastní bbostí a metrovou rourou na 19mm oříšek, Ten nepraskl. Pán oéd SnapOn se na mne podíval a řekl : já vám to vyměním protože jsme SnapOn, ale kdybyste si blbě nepomáhal třístopovou rourou ta se to nestalo. Made In USA.

    • Ano, taky mám dva šroubováky – od fy. IBM. Ti je používali – nevím jestli i vyráběli. Ale jinde jsem je neviděl. Takové kratičké, jen rukojeť a cca 3 cm břit, pro povolování v nepřístupných místech. Ještě jsem je nemusel brousit. Mám je cca 50 let. [;>))
      Táta byl zaměstnancem IBM v době kdy nebyly počítače ale jen děrnoštítkové mašiny. A taky to šlo…

  11. Vzpomínám na situaci, kdy jeden vyšší vědecko-administrativní hodnostář zakoupil v půli let osmdesátých v Moskvě dřevoobráběcí stroj. Na hotelu jej sestavil, spustil – a zjistil, že vřeteno má excentricitu skoro 1 mm. Bez dalšího zkoumání vyrazil do obchodu, kde se prodavačka značně podivovala, proč mu to vadí. Nakonec ji přesvědčil, aby mu jej vyměnila. Teprve třetí či čtvrtý vyhověl. Dotyčný pak tvrdil, že se cítil jako ve svém studentské mládí, kdy do obchodu přivezli pomeranče a on chtěl 1kg. Ten musel nejprve zaplatit a pak čekat, než se prodavačce volbou vhodných pomerančů podařilo to jedno kilo navážit. Podotýkám, že obchod byl vybaven váhou s cenovou stupnicí.

  12. Dobré zas ráno… 2 dvd ad 568 – Byl jsem přímým svědkem… Chtěli jsme jet na vodu a před vyplutím dokoupit zásoby (hlavně pro případ, že by nás na prvním jezu přepadnul hladomor…) No a kamarád kuřák se chtěl zásobit a zakoupil 10 krabiček své oblíbené značky… 10 identických krabiček… První indikátor, že je něco v nepořádku, byl v tom, že luzná dívenka u kasy chtěla vyložit všechno zboží… A dále podle axiomu – vzít, namarkovat, šoupnout do košíku… I vzala jednu krabičku cigaret, namarkovala, strčila do košíku… Vzala druhou, namarkovala, strčila do košíku… A tak dále, než namarkovala všech deset… Stáli jsme tam v tichém údivu o jednoduchém algoritmu násobení desetise nikdo neodvážil ani zmínit… Mohli bychom nevratně narušit její kruhy – a přece jen jsme chtěli na tu vodu vyjet…

    • Tak to jsem viděl někdy v 70. letech pozorovav nákup asi 50 rohlíků pro školku (či jesle). Frajle za kasou posílala každý rohlík do součtu i když kasa měla možnost navolit počet jednotek. –Po letech jsem si na to vzpomněl, když začala bitva o zrušení matematické gramotnosti, která se nehodlala zastavit ani před gramotností počtářskou.

  13. Zlatý šroubovák techniků IBM:
    https://support.sdsusa.com/support/dictionary/g/?qry=golden#golden
    https://www.urbandictionary.com/define.php?term=Golden%20Screwdriver

    V dřívějších dobách, kdy IBM prodávalo počítače “mainframe”, byly počítače jedné řady vybaveny stejným procesorem, stejným množstvím paměti. Pokud chtěl někdo ušetřit, koupil menší mainframe. V nich byl uměle snížený výkon, část paměti deaktivována. Když mu po čase přestal stačit, koupil si rychlejší procesor, větší paměť. Přijel technik, “zavrtal” se v mainframe a za hodinu práce – odblokování omezení nastavených z výroby – si IBM vyúčtovala desetitisíce dolarů. Proto “zlatý šroubovák”.
    Podobné chování můžete vidět u procesorů Intel: pokud mají stejně jader, bývají ze stejného křemíku, ale frekvence, hyperthreading, ECC, turbo, … je povoleno na základě jednotlivých pojistek. Jeden čas zkoušel Intel prodávat kartičky, kdy jste si tyto funkcionality mohli povolit.
    Další podobnost je u programů (software). Jenom na základě licenčního čísla, licenčního klíče máte rozdílnou verzi mezi verzemi “Standard”, “Premium”, “Professional”, “Enterprise”…

    • Mám ten dojem, že něco podobného bylo u aut. Levnější verze měly některé vifikundace zastavěné, ale blokované.

  14. Dobré dopolední vespolek,
    debata o nářadí je inspiprativní, leč já jsem jen BFU – a šroubovák používám velmi zřídka, takže profi nástroje mne míjejí. Ale jsem ráda, že jsou, a doufám že i budou (jeden nikdy neví).

    Koukám jak zjara – tak MiMi čili Mikuláš Minář se rozhodl místo čerta přitáhnout novou stranu, která bude jiná, lepší…. pořád mu nějak nemohu uvěřit, že je za tím jeho upřímná snaha. Asi už jsem na to moc stará želva….

  15. Lidí jako byla ta pokladní co markovala 50 rohlíků zvlášť stále přibývá. Ale něco tito lidé dělat musejí. Jinak, ze společenského hlediska zvlčí, z finančního hlediska půjdou na pracák. Tady někdo píše o šuntovitosti světa. Je i šuntovitost lidí.

  16. Dobré poledne,

    Matzurko, jen další krásná nová strana a další v řadě těch, co tu politiku začnou dělat jinak a lépe…
    Takových tu už bylo, a napříč politickým spektrem.
    Podporuje je pithart a Šabatová, to mi vcelku jako reference stačí.

    Nakonec jedinej, kdo z těch krásných rychlokvašek uspěl, byl Babiš. Hnusnej pragmatik a realista.

      • jo, ale před ním byla řada subjektů, kteří se třeba i dostali do parlamentu, zasvítili a zhasli. Třeba Věci veřejné, Unie svobody a co já vím, jak se ty partaje jmenovaly….

        Babiš vylezl se svým ANO v roce 2011, leckdo mu přepovídal podobně rychlej sešup, ale on je v politice dosud, byl ve vládě a je premierem.

  17. Na Minářovi je nejlepší ten super pragmatický přístup – hele lidi, já to tady jdu zachraňovat, teda, jestli mi dáte půl milionu podpisů.
    A jak ne, tak nic zachraňovat nebudu..

Napsat komentář: AeroKarel Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *