Svatomartinské je už rozlité,

aneb inovovaný traktát.

Tak to máme za sebou. Husy ze supermarketů i z farmářských chovů jsme zkonzumovali a letošní Svatomartinské slavnostně odstartovalo vinařskou sezónu. Nejenom to. Po vzoru rakouského Heurige i u nás začali vinaři vyrábět tzv. „mladá vína“, která stihli dát na trh ještě před Svatomartinským, takže zákazníci určitě nežízní. Jak se mezi vinicemi traduje, nejlepší víno je to prodané.

Podle jedné z mnoha legend, když biskup sv. Martin kázal, kejhající husy ho tak rušily, že se neovládl a bryskně je odsoudil. Aby si hloupí a chutní ptáci uvědomili, co znamená rušit blahoslaveného, prý budou tento den, tedy každoročně 11. 11., pykat za činy svých prapředků tím, že skončí na pekáči. Mimochodem, sv. Martin byl původně voják, který se v mrazivé noci rozdělil s žebrákem o svůj vojenský plášť a skrze tento čin se stal blahoslaveným. Protože tehdy sněžilo, traduje se, že právě proto na sv. Martina přichází první sníh. A husí pečínka se musí zapíjet. Nejlépe, což pivaři neradi slyší, Svatomartinským vínem.

O faktu, že se v České republice Svatomartinské víno pevně a neoddělitelně připojilo k historicky dané martinské huse, asi nemá cenu pochybovat. Jak ale k tomuto spojení došlo? Vždyť martinské víno, původně vyráběné z tzv. martinských hroznů. To jsou hrozny, které vyrostly druhotně po zakracování vinného réví ze zálistků. Ale víno z nich se málokdy pilo samotně. Většinou se používalo k dokyselování fádních vín. Díky iniciativám několika osobností jsme na původní historii zapomněli a z Martinského vína se stal jakýsi fenomén současnosti.

Začal to kardiolog

„Jednou jsme putovali z Prahy do Japonska na kongres. Tehdy tam od nás letadla nelétala, takže jsme jeli na letiště do Paříže,“ zavzpomínal před lety prof. Milan Šamánek, dětský kardiochirurg, milovník a důsledný propagátor vína nejen jako nápoje, ale i jako pro zdraví člověka prospěšného potravinového doplňku. „Tam jsme však museli mnoho hodin čekat. Řekli jsme si, že se podíváme do města. Všude právě prodávali víno se stylizovaným francouzským kohoutem a nápisem Beaujolais Nouveau. Poručili jsme si ho, ale vůbec nám nechutnalo. Ovšem ten ruch a mumraj kolem! Všude plakáty s nápisy, stánky na každém rohu, davy popíjejících, prostě úžasná atmosféra. Ptali jsme, proč něco podobného nemáme i u nás?“ Později se profesor náhodou potkal s proslulým vinařem Antonínem Šťastným, (otcem bratrů Šťastných, dnes majitelů známého vinařství Vinné sklepy Valtice, a. s.) a ptal se, zda by i v Česku zvládli něco takového jako vinaři ve Francii. Jemu se nápad velice zalíbil. Jako člověk akční stačil ještě ten rok obdobné víno vyrobit a nabídnout veřejnosti s názvem „Morava Vino Nouveau“ nebo-li „Moravino Nouveau“. Název se sice neujal, ale zato někoho napadlo dnešní pojmenování „Svatomartinské“. „To bylo v roce 1993,“ zavzpomínal dnes již zesnulý M. Šamánek, „kdo si u nás napodzim vzpomene na Beaujolais? Martinské znají všichni!“

Tak rychlé to sice nebylo, protože značku „Svatomartinské“ registrovali až v roce 1995. Od roku 2005 je jejím vlastníkem Vinařský fond. Ten v letošním roce posedmnácté ve spolupráci s Národním vinařským centrem organizuje propagaci zmíněných vín pod jednotným logem. Svatomartinská vína snadno poznáte podle etikety se symbolem sv. Martina na koni. Podle zpřesněných odhadů Vinařského fondu letos měli vinaři dát do oběhu 2 344 000 lahví právě s touto etiketou. Tím pádem o 4000 lahví překonali dosavadní rekord z roku 2016. Možnost mít na lahvích společné označení Svatomartinské 2021 získalo 328 vín od 80 vinařských firem převážně z jižní Moravy.

Když řekneme Svatomartinské?

Svatomartinské je víno vyrobené z hroznů letošní sklizně. Dá se charakterizovat jako mladistvě ovocné, svěží a aromatické. Podmínkou však je, aby bílé víno vyrobili vinaři z odrůd Müller Thurgau, Veltlínského červeného raného, Muškátu moravského a jejich směsí. Růžové zase pochází z tmavých odrůd Modrý Portugal, Svatovavřinecké a Zweigeltrebe. Hrozny se ihned po sklizni musí rychle vylisovat, takže barvivo ze slupek nepřejde do výrobku a výsledná barva vína není červená, ale růžová. Červená vína jsou z Modrého Portugalu, Svatovavřineckého. Pod značkou „Svatomartinské“ mohou vinaři vyrábět pouze vína suchá s odpovídajícími vlastnosti, jakými jsou právě svěžest a aromatičnost. Na to dohlížejí každoročně odborné komise, které rozhodnou, zda dané víno odpovídá požadavkům a může známku Svatomartinské používat. „Rozhodli jsme se proto podruhé v historii sáhnout ke zvýšení nároků na minimální kvalitu vín, která mohou používat známku Svatomartinské,“ doplnil ředitel Vinařského fondu, Ing. Jaroslav Machovec. „V současné době je nutné, aby produkty našich vinařů dosáhli při hodnocení kvality 80 bodů ze stobodové sommeliérské stupnice. Dříve to bylo 78 bodů. Rozdíl dvou bodů se zdá malý. Když se ale sejdou nepříjemné události, jako je výskyt plísní na vosami nebo ptáky narušených hroznech, nebo když udeří časné mrazíky, bojují vinaři o každý bod.

Součástí prodeje Svatomartinského vína se v minulosti stalo datum 11. 11. Někteří prodejci dokonce obsloužili první zákazníky daného dne až v jedenáct hodin a jedenáct minut. Z počátku to byl milý zvyk, který však postupem doby začal obchodníkům vadit. Proto se Vinařský fond, jako majitel ochranné známky „Svatomartinské víno“, už dříve rozhodl povolit časnější prodej. Tehdy totiž svátek sv. Martina připadl na pondělí, což byl pro obchodníky hodně nevhodný termín. Obyčejně si totiž dopřáváme o víkendech. Možná to bylo i díky skutečnosti, že se někteří naši vinaři inspirovali rakouským Heurige, což je víno letošního ročníku (letos = heuer), a tato mladá vína prodávají dříve. Prostě na svátek sv. Martina nečekají.

U nás tato letošní vína označují vinaři jako „mladá“. Například ve vinařství AnnoVino Lednice připravili první letošní mladá vína s předstihem. Už 13. října je stočili. Umožnila to zdejší moderní technologie. Milovníci vín tak nemuseli čekat několik týdnů do svátku sv. Martina. „Samozřejmě Martinská vína vyrábíme také,“ vysvětlil ředitel marketingu Petr Krejčík. Ovšem podle něj je tato dnes už klasika příliš svazující. „Například nabízíme cuvée, tedy směs Müller Thurgau a Chardonnay. Máme s tímto vínem úspěch, ale jako Martinské ho nemůžeme prodávat, protože obsahuje odrůdu Chardonnay. Navíc není suché, ale polosuché. Chardonnay nepatří mezi odrůdy, ze kterých je povolené Martinská vína vyrábět. Nicméně zmíněné cuvée už letos stačilo vyhrát zlatou medaili v soutěži Cechu českých vinařů „O pohár Karla IV. „Vynikající je například náš „mladý“ Solaris, nová rezistentní odrůda, kterou někteří vinaři prodávají jako bioprodukt, protože nepotřebuje zdaleka tolik postřiků jako ta klasická. Ovšem na výrobu Martinského také povolená není!“

Zátka nebo šroubový uzávěr?

Dlouho jsme u nás neznali jiný uzávěr vína než korkovou zátku. Je to po staletí prověřená záležitost, tak proč ji měnit? Bohužel korkové duby nejsou na invazi vína chtivých konzumentů připravené. Korek, tedy kůra korkového dubu, roste pomalu a jeho cena na světových trzích stále stoupá. Proto vinaři částečně přechází na šroubové uzávěry, kterými se dříve uzavíraly destiláty. Konzumenti náhle zjistili, že je to vlastně velice praktická věc. Když člověk nedopije lahev, stačí ji zašroubovat a položit zpět do ledničky nebo vinotéky. Kvalita nápoje se nemění. S počtem vyrobených lahví a šroubových uzávěrů klesá i jejich cena. Například vinaři na Novém Zélandě prý už nic jiného nepoužívají. Projevilo se to také u našeho Martinského. „Letos si výrobci objednali více než 1,8 milionů šroubových uzávěrů. To je meziroční nárůst téměř o 400 tisíc kusů,“ tvrdí Ing. Marek Babisz, hlavní sommelier Národního vinařského centra ve Valticích. „V minulostí v drtivé většině převažoval u Svatomartinských vín korek.

Nyní vítězí v téměř 80 % šroubové uzávěry, které se pro mladá vína velmi dobře hodí. U vín, určených k archivaci, má ovšem korek stále své nezastupitelné místo, ale to Martinská vína nejsou.“

Pod značkou „Svatomartinská“ se tato unikátní vína objevila už v roce 2005. Tehdy vinaři začínali na několika stech tisících lahvích produkce. V současnosti se prý číslo ustálilo na více než dvou milionech. Slova několika expertů, kteří o něm původně hovořili jako o vínu s „bonbónovým aroma“, se nesetkala s pochopením u vinařů ani u spotřebitelů. Zvláště, když restauratéři spojili toto svěží víno s obligátní svatomartinskou husou. Tak se stalo, že vinařům jejich Svatomartinské začali závidět i pivovarníci, kteří přišli se Svatomartinským pivem. Přestože tradičně k huse pijeme pivo minimálně stejně často jako víno, zatím se tento termín neuchytil. Svatomartinské víno zasáhlo i do zahraničí. Slovenští vinaři se u nás asi částečně inspirovali, protože už několik let u nich prodávají protože už několik let u nich prodávají Svetokatarínské.

František I.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 819 komentářů u „Svatomartinské je už rozlité,

  1. Proč nemohu mít oboje, maYdo? Kupříkladu moji prarodiče doma celkem spokojeně žil s technologiemi, které byly k disposici již v době jejich narození (pravda, po válce si pořídili pračku, později chladničku, a zřejmě již před válkou babiččin bratr postavil trojlampovku), přitom však dědeček celý život pracoval na technologiích nových.

    Buď první republiku nebo počítač na stole — Chcete tím říci, že kupříkladu Kotěra by nikdy nevyprojektoval to, co vyprojektoval, kdyby to musel kreslit v Archicadu?

    Jenže Vy byste v tej první republice nejspíš spokojen nebyl a tesknil byste po zlatých časech Rakousko – Uherska. — To právě asi jen v tom rozsahu, v jakém R-U zažili ti prarodiče.

  2. Na otázku v jakých časech žít odpovídá jeden vtip za 70. let:
    Baví se tři přátelé kdy by kdo z nich chtěl žít. Ten první, staromilec, by tu chtěl žít před dvěma sty let, kdy všechno mělo své místo a svůj řád, přičemž negativa nechává jaksi stranou. Druhý, pokrokář, by tu chtěl žít za dvě stě let, protože to už budou všechny problémy světa vyřešeny, jak si ve své naivitě myslí.
    Třetí je pak realista: “Já bych tu žil rád právě teď, ale copak mě ty svině nechaj?”

  3. 2 JohanaB ad 17:53 – “No já jen že s tímhle přístupem bychom ještě svítili loučema.” – Ale to je přece cílem všech těch dobroserů! Všimněte si, jak zoufale litujou, že jejich předkové kdysi dávno slezli se stromů… Dyť jim tam přece bylo docela dobře!

  4. 2 P.M. ad 17:50 – Na tom dalekohledu je fascinující hlavně ta mechanická konstrukce… Měl jsem tu čest kdysi v 90. letech se setkat s jedním mechanickým konstruktérem v Dánsku, který se podílel na konstrukci telekomunikačních družic… Úžasné… Do vesmíru se vystřelí kompaktní pouzdro, které se poměrně nepatrným impulsem rozloží (a zafixuje) na zhruba dvěstěnásobek rozměrů. A to teď čeká i ten teleskop.
    A ten profesor tehdá jen skromně poznamenal, že nejde o nic jiného, než o využití první a druhé impulsové věty…

    • PeSi, v trosicku jine rovine: Muj skvely kamarad Jirka Splichal R.I.P. pracoval v Marylandu v male tovarnicce, ktera mela m.j. kontrakt s NASA. Jirkova anglictina nikdy jaksi nedosahla vrcholu; kdyz mu vsak dali do ruky vykres s nejakym velmi zapeklitym pripadem, byl jak ryba ve vode. Na vsecky ty frezy, soustruhy a brusky vyhraval jak na housle. Kdyz si konstrukteri nevedeli s necim rady, sli za Jirkou. Ten mel za uchem tuzku a po ruce blocek s zlutymi strankami. Mrknul se na problem a vzal tuzku do ruky. Neco si brblal cesky pod fousy a zacal malovat. Ne rysovat, malovat. Americke palce mel uz davno prevedene z centimetru, no problem. Ti konstrukteri stali kolem bez dechu, kdyz jim to Jirka cesky vysvetloval, co maluje. (Ja to mam od jeho byvaleho sefa, hraval jsem s nim v te dobe tenis.) Kdyz jim to doslo, ze ty cmarance na zlutem papire vyresily jejich problem, vyskali po americku s ceskym prizvukem.

      Kdyz nekdy vidim na nocni obloze satelit, vzpomenu na Jirku. Urcite nejaky kousicek toho satelitu dostal svou podobu v Jirkove notesu.

      BTW: Jirka se svou zenou Helenkou objeli svym vanem vsech ctyricet devet americkych statu. Na Havaj leteli.

      • Jeste k Jirkovu curiculum vitae: Prozil vojnu, cele dva roky, jako Cerny baron. Byl totiz nepritelem statu. Jeho maminka byla svadlena a zamestnavala nekolik jinych svadlen. Jirka mel starou fotku s reklamou maminciny stare firmy.

  5. “Buď první republiku nebo počítač na stole — Chcete tím říci, že kupříkladu Kotěra by nikdy nevyprojektoval to, co vyprojektoval, kdyby to musel kreslit v Archicadu?”

    Samozřejmě, že kdyby měl k dispozici archicad, tak by nikdy nevyprojektoval to, co vyprojektoval.
    Aby ho měl dispozici, bezpochyby by se společnost, ve které by pracoval, velmi lišila od té Vaší vysněné první republiky. Ta by na stavby kladla jiné požadavky a architekti by dostávali jiná zadání, velmi pravděpodobě by byly jiné požadavky na styl stavby.
    Charakter každé doby vytváří mimo jiné i to, jaké technologie jsou k dispozici. Kdyby byly k dispozici jiné technologie a protředky, byla by i ta doba a společnost jiná.
    Za první republiky počítače nebyly.
    První republika byla taková, jaká byla mimo jiné právě proto, že neměla k dispozici některé technologie, které máme my. Kdyby j měla, byla by jiná.

    Představa , že architekt “nakreslí” nějakou stavbu podle toho, jak ho můza políbí, ať už perem nebo počítačem, je velmi naivní. Projektování je mnohem složitější a komplexnější proces.
    Archicad není kreslící program, Archicad funguje na principu virtuálního modelu stavby, z kterého si potřebné výkresy vygenerujete, zrovna tak jako potřebné výpočty, tabulky, rozpočet atd. Ale muste mít ten třírozměrný virtuální model, bez něj to nefunguje.
    Dá s s ním pracovat i ve 2D, t.j. kreslit, ale je to jak když používáte závodní vůz na popojíždění na nákup. Do 2D řadu informací nedostanete, protože jsou vázané na 3D prvky. Získáte z toho jen ty výkresy a na taový polovičatý využití je ten softwar fakt drahý.
    Kotěra se projektováním živil a projektoval, co mu bylo zadáno, podle potřeb a požadavků klientů. Kdyby byl na vrcholu kariery v 80. letech, nejspíš by projektoval panelová sídliště.
    Žil v době, o níž někteří pamětníci říkávali, že každá rodina měla služebnou, pralo se na valše, vařilo na kamnech, auto mělo pár jedinců, radio a telefon po drátě byl vrcholem komunikační technologie. Společnost, která by byla na takové technologické úrovní, aby umožnila vývoj tak komlexního projekčního softwaru, by byla rozhodně jiná a z toho by vycházely i jiné zakázky pro architekty, jiné požadavky na stavby, jejich provedení a jejich estetiku.

    Takže ano, Kotěra by nikdy nevyprojektoval to, co vyprojektoval, kdyby měl k dispozici archicad. Musel by žít v jiné době nebo v jiné společnosti na jiné technologické úrovni a dostával by jiné zakázky a jiná zadání.

    • A pak přišel socialismus, rádio měl každý, auto spousta lidí, telefon také, televizor, pračku, posléze automatickou. Jaký to pokrok socialismu oproti kapitalismu.

      A pak přišel kapitalismus, auto má téměř každý, někteří už i elektrické, telefon dokonce bezdrátový, zachycující i barevné pohyblivé obrázky, které lze posílat a přijímat všude po světě, televizor barevný a dokonce placatý. Pračku většinou už jen automatickou, a suščku, počítač, přenosný počítač, mikrovlnnou troubu, telefonem ovládané cokoli…Jaký to pokrok kapitalismu oproti socialismu….

        • Jo. Komunismus. Každý podle svých potřeb. Osbobození člověka od nutnosti pracovat. Rozvinutí jeho tvůrčího potenciálu. Jak pravili utopisté.
          To v praxi znamená, že naprostá většina jen chlastat, šukat, žrát. Ovšem z přírodní příčiny k tomu nedojde.

          • …nač se namáhat, cokoliv se učit, o něčem přemýšlet, něco chápat. Všechno je přece zajištěno, stačí se starat jen o svoje ego. Jak fyzické, tak duševní. O svůj kožíšek a své blaho.
            Šťastný zítřek právě nastává….
            (Ivan Foustka – Vzpoura proti času.)

  6. Ja v te debate o minulosti, pritomnosti, ci budoucnosti naskakuju na vagon bvd’s “realisty”: “Já bych tu žil rád právě teď, ale copak mě ty svině nechaj?”

  7. Zdravím pozdně vánočně božíhodově, vlastně už štěpánově. Štědrý den, stejně jako Štědrý večer proběhly nebývale poklidně, vše se dařilo, vše odsýpalo podle plánu, vše bylo více než v pohodě a poklidu. A to mě mělo varovat! Na Boží hod přišla na návštěvu a sváteční oběd standova rodina – syn s vnučkami a snacha s vnukem – oběd se vcelku podařil, slepičí vývar patřičně silný, kachna upečena úplně ukázkově, knedlíky výstavní , akorát zelí (větina rodiny nemá ráda červené, takže bílé kysané) bylo poněkud kyselejší, ale prý to bylo v záplavě sladké chuti z cukroví osvěžující a příjemné.
    Na Štěpána přijíždí moje rodina. Na oběd jsem naplánovala hovězí – přece ten velký balík ,který mi v mražáku zabírá místo už od podzimu, musím zpracovat, a Vánoce jsou ideální. Už jsem měla přesný plán, co ukuchtím. A tak jsem dnes (pro hnidopichy včera, 25.12.) časně dopoledne ten balík, na pohled hezky zarolovaný plát masa, vyndala, aby se rozmrazil – a nevěřícně jsem zírala na cedulku, která byla z odvrácené strany a na které stálo “srnčí plec”. Tak jsem nastartovala strejdu googla, vytáhla kuchařské knihy a hledala, co z toho nadělení uvařit. Hurá, našla jsem dva recepty, které se hodily na sváteční stůl a hlavně, měla jsem na ně všechny potřebné suroviny. A jako příloha byla vhodná bramborová kaše a přílohy zeleninové saláty. Obojí byla roláda, jen náplň se mírně lišila. A po odchodu dnešní návštěvy jsem přikročila k předběžnému rozpracování plánované krmě. A málem mě trefil šlak. Namísto velkého, pěkného plátu masa, jsem po rozbalení uvolňovala jeden malý kus za druhým, a pokud byl kus větší, byl totálně prorostlý blanami tak, že po odblanění, které trvalo více než hodinu, z velkých kusů zbylo několik menších a z těch menších tak jednotlivé porce. Takže zítra (dnes) bude svátečním obědovým menu srnčí ragú nebo srnčí guláš.
    Ještě že mám ty dva kynuté knedlíky ode dneška.
    Tož tak u nás, na dálném východě a krutém severu.
    Doufám, že p.t. šumaváci mají zcela jiné a mnohem jednodušší starosti. 🙂

  8. Proč vlastně je tak důležité jíst v ty dny “slavnostně” a strávit značný čas v kuchyni. Je to proto, že se chce hospodyně pochlubit, jak je dobrá kuchařka nebo si prostě “nemůže pomoci”, tak to přece dělala její máma a babička atd.
    Moje žena mi na to nedokázala odpovědět. Tohle myslím nedokáže odpovědět ani leckterý vařící chlap. I když u nich bych to odhadoval spíš na chlubílkovství. [;>))

  9. Dobré ráno,

    Dano, nejsi v tom sama, my jsme na dnešek plánovali kančí s šípkovou omáčkou a ukázalo se, že klíčovou surovinu – šípkovou marmeládu – zapomněl brácha v Praze.
    Takže dilema ze slavností sněženek vyřešeno, bude se zelím.
    Jinak ke zvěřinovým gulášům jsou skvělou přílohou bramboráčky, ale dělat je pro početnější rodinu je za trest.

  10. A navíc došel plyn. My vaříme na PB a já celé minulé tři měsíce brblala, že se musí doplnit náhradní láhev. Tak teď tu sedím nad rozvařeným obědem a čekám…

  11. proč je důležité jíst v tyto dny “slavnostně”?
    Protože u nás ve vidlákově jsou tyto dny sváteční.
    Ale už to mizí – budou každý den hranolky s kečupem a kola.

  12. No, mne samozrejme 24. odpoledne shorel motor ve vodarne. A zjistil jsem, ze nahradni neni zcela kompatibilni typ. 4 hodiny prace.
    Ale jinak to byly hezke svatky 🙂

    • Navíc ses utvrdil, že okolní civilizaci naprosto nepotřebuješ. Až na ten ne úplně kompatibilní náhradní motor, ale to je marginálie. Jako elektřina, v záloze máš rotoped s generátorem.

  13. Pokud jde o vaření, mám sváteční každý weekend.
    A mrazák nepoužívaje, méně překvapení (no, abych nepřeháněl, špekové knedlíky do mrazáku dám, když jich udělám větší várku, jednou dokonce i kapustové závitky).

  14. Zasraný svátky… Naštěstí ta každoroční pohroma dnes končí… (No ale, včera nás kamarádka pozvala na mejdan – prakticky žádný cukroví, něco málo jednoduchejch chuťovek a k tomu kvalitní suchý víno… Takřka dietní… Já donesl svý škvarkový placičky a měly úspěch. Já sladký skoro nejím – a neměl bych – takže tohle bylo ideální…) Hned tu pohromu člověk líp snáší…

  15. Fujtajbl vespolek,
    svátky, jako obvykle k posrání, jsou z nejhoršího za námi, ještě se nějak dožít zítřka a pak už snad bude všechno normální. Tři čtvrti rodiny sejmul kovid, jeden to přinesl ze školy, druhej z práce. Část měla průběh lehký, jeden skoro na hraně a jeden s kapačkou monotetrabletanů skoro za hranou – PeSi, tvá intervence před několika lety stále nese ovoce, po osmdesíté šesté děkuji. Teď už vypadají všichni fit, akorád dcera má fialovýho monokla, protože pes Argo jí včera praštil čumákem přesně na voko. A protože pes Argo vypadá jako mládě mamuta, voko hraje všema barvama. Můj chlácholivý komentář, že než půjde do práce, tak bude mít pravý voko zelený a tak si bude moct dolíčit levý voko zelenejma stínama, a bude to vypadat jako úmysl, nebyl přijat jako dobrý žert. Ale to už je jen taková třešnička na dortu.

  16. Ale k veselejším věcem. Koukám, že ledaskomu ledascos chybí v kuchyni. U nás némlich to samý. Už týden vedeme s děvenkou starostlivou řeč, že na Štěpána bude svíčková. Nakoupila se zelenina, z mrazáku se vyndal kus bejka, koupilo se koření. Dneska jdu dodělávat sós a koukám do ledničky, že není šlehačka. Jsem teď na rozparcích, jestli použít plnotučné mléko, nebo se na to vykašlat a tvářit se, že jsem chtěl stejně udělat hovězí na zelenině.

    • Tak já se ke kuchyňským problémům přidám. Včera byli na oběd (krůta) pozvaní naši mladí a – žena ráno zjistila, že dvě sklenice červeného zelí, které koupila v německé Žitavě, nejsou zelí, ale červená řepa! Naštěstí snacha měla dva pytlíky našeho zelí, tak se situace zachránila.

  17. 2 Dana ad 1:18 – srnčí ragú i guláš jsou vynikající jídla. Buďto na červeným víně nebo na pivě (raději černý). A doporučuju dělat v papinci, tam to maso krásně a rychle zkřehne… Okořenit na “divočinu” a pokud máš (a přidáš) brusinky, nebudeš pak muset mejt talíře… Vylížou to do mrtě…

  18. zajímavý. Myslel jsem, že wordpressu vaděj “svátky k posrání” ale když jsem příspěvek rozdělil vejpůl tak to prošlo… To jsou mi věci

  19. Koleda, koleda, Štěpáne,

    Martintt to vyjádřil přesně – ve sváteční dny jíme svátečně. A pokud má hospodyně potomstvo, pak jistě není v té kuchyni u příprav sama – u nás se při rodinných setkáních vždy úkoly rozdělí, případně každý něco přinese na společný stůl. Stejně tak s následným úklidem.
    Pravda, v posledních letech jsme velmi malinká rodina – tříčlenná, takže sice jíme tradičně, ale upraveno dle naší osobité chuti.
    Ale IMHO v podstatě platí – jaká si to která rodina udělá, takové to má.

  20. 2 ptakopysk – ani nevíš, jak mě těší, že ta intervence dopadla úspěšně. A držím všechny palce. A bylo to tehdá v pravý čas – dneska by to šlo mnohem hůře. Tehdá ty kontakty byly aktivní…

  21. No a k tomu jídlu – také bude náhradní řešení… Svatoštěpánskou husu jsem sice dělat nechtěl, tedy celou, tak že udělám jen husí ňadro, styl tak trochu Čína, tedy relativně dietní a se zeleninou… Už jsem to včera začal připravovat, načež mi přítelkyně oznámila, že dnes hlídá vnoučka a že společný oběd tedy nebude. Takže sobě si udělám náhradní řešení a ty husí prsa budou asi v úterý… To náhradní řešení asi bude kus zcela dietního bůčku, nebo krkovice…

    • Pokud vím, tak Rusové ukončili zimní cvičení a vrátili se do kasáren. Myslím, že Putin spokojeně poplácal Šojgua po rameni se slovy “Chorošo, moloděc!” a u kávičky si začal číst svodky ze Západu o ruské invazi na Ukrajinu.

    • Ten bolsevickej vul by to mel Pepkovi Brandonovi NARIDIT a postrasit ho, ze pujde do pekla, kdyz nezaleze. Jina rec s tim oslem neni.

  22. 2 ptakopysk ad 11:43 – no ale zdá se, že ve slavném NATO přípravy na tradiční zimní “Moskevský pohár” vrcholí… Pravděpodobně vedeni tou samou filosofií “Ohně a ledu” jako Hitler… Kterýžto jako příslušné zimní vybavení nechal vojákům rozdat šály a rukavice… Zdá se, že závod o Moskevský pohár se stává evropskou tradicí… Bohužel je poněkud smutné, že tentokrát by se tohoto závodu účastnili i naši žoldáci (teda, oficiálně vojáci…). Jen se musíme utěšovat, že ten závod bude probíhat zcela humanitárně (jako v Srbsku) a že z té ošklivé Číny včas nakoupíme dostatek pytlů…

  23. 2 JohanaB – dokonalé, jako obvykle…
    “Nedávno provedla nějaká redakce test Škody Enyaq. Ukázalo se, že ten bazmek ujede asi 210 km na jedno nabití. Nepochybně se na tom podílelo, že si posádka nezodpovědně užívala buržoazního luxusu v podobě topení, místo aby si navlekla asistent termické rovnováhy, prodávaný pod komerčními názvy vaťáq a qulich.” – na Jägrovo teplé spodní prádlo ale zapomněl…

  24. Dobrý den
    ta nám se o sváteční oběd postaral pečený králík. Ušatý býložravec byl s červeným zelím a bramborovým knedlíkem skutečně lahodný 🙂

  25. “Proč vlastně je tak důležité jíst v ty dny “slavnostně” a strávit značný čas v kuchyni…”.

    Mně to občas baví. Kvalitnější kuře (ne vodňanská řidina) “na divoko”. Nové koření, celý pepř, jalovec, bobkový list, kmín, anglická, cibule, máslo….Červené zelí, brambor a… dojížďák zvláště povedeného vánočního salátu, ten pokropit sosem…k tomu dor\zit zbytek vermutu. .To je blahýčko. Nelze koupit jako konečný produkt. Jako lecos jiného. Je to součást kultury, civilizace. Podíl práce na polidštění opice. Činnost nad rámec nutnosti pro přežití. Pro radost.

  26. To jeleni ragu bylo v dobach meho mamutikovskeho loveckeho stredniho veku velmi popularni vyzivou v nasem dome. Kdyz jsem umlatil jelena, tak jsem to naporcoval a rozdal. More masa, ktre zbylo jsem premenil na zminovane ragu. Na normalni zverinu jsem mel babiccinu kucharku, na ragu vsak mistni recept. Hodujici jsem obelhal a tvrdil, ze i to ragu je od babicky. Bylo jim to stejne fuk a talire se fakt nemusely umyvat. Jako desert jsme zacali nadavat na Husaka a Brezneva, no a pak se debata rozptylila pod pouzivanim ruznych ohnivych vod. Ze jsem pouzil do ragu krabicak z Chile, mne nikdo nevycetl.

  27. Jinac, ze zveriny se, podle me, nic nevyrovna zajicovi. Kdyz jsem z honu nejakeho prinesl, babicka se pochvalne usmivala. Svazala mu zadni behy a na tom spagate ho vyvesila, jak byl, ven z okna. Zajic tam visel a visel, az babicka rozhodla, ze je zraly. Pak se zmenila ve Vitezslava Nezvala, Jana Nerudu a Frantu Halase najednou. Jeji basen ty zminene kluky odsunula jako amatery. Predek na cerno (nepamatuji si, z ceho byla ta omacka), zadek na smetane s brusinkama. Mlzi se mne oci. . .

  28. Dana (26.12.2021 (10.04)) napsal:
    “A navíc došel plyn. ”

    Dano, jak to nakonec dopadlo? Jsem napnutý! Samozřejmě jste si poradila, to nemám strach 🙂

    Smím si tipnout? Udělala jste z toho bojovku, vytáhla trojnožku, kotlík a venku jste vymrskla pravé myslivecké ragů 🙂

  29. Komentář k Zemanovi – zkrátím: asi na živo bez skoušky, jinak by nemoh říci, že newyorská dvojčata zničil Taliban. S kritikou Green Deal zcela souhlasím, v rozpočtové krizi zapomněl na metastazující státní byrokracii. Povinné očkování nechávám otevřené – pokud by to bylo očkování na úrovni a účinnosti očkování proti obrně nic bych proti tomu neměl.

  30. Schumi, tvoje slova shrnula celou tu rozsahlou debatu o dnesnim stretu naseho sveta se svetem tech jinych. Rikas:

    “Nelze koupit jako konečný produkt. Jako lecos jiného. Je to součást kultury, civilizace. Podíl práce na polidštění opice. Činnost nad rámec nutnosti pro přežití. Pro radost.”

    Tomu “ti jini” nemuzou rozumet.

  31. Četl jsem toho defense a zaujala mě tam jedna věc. On jezdí s Leopardem, že potřebuje každých 300 km tankovat?

  32. 2 ptakopysk ad 16:16 – copak Al-Kaida… Ale Al Gajda se mi vybavuje dosti často… Zvláště v souvislosti s nočími můrami, kdy se jeden probudí opocen a postupně si uvědomuje, že ta neskonalá hrůza byl jenom sen… Jen mě děsí, zda to nebyl tzv. prorocký sen…
    No, já zlobím hodně, ale zas tak moc jsem snad nezlobil…
    Jednou mi bylo vytrpěti cca pětiminutový rozhovor s touto zbraní hromadného ničení… A nesměl jsem jí poslat do teplých krajin (s ohledem na kolegu, kterýžto se právě mazal lubrikantem, aby lépe vklouzl…) Hrůzný zážitek… Raději nikdy více…

    • PeSi… tos musel trpět jak zvíře. Nezávidím….
      Ad noční můry – Moudrost tibetských mnichů:
      “Nikdy nepoužívejte záchod ve snu. Je to chyták…”

  33. ” Predek na cerno (nepamatuji si, z ceho byla ta omacka)”

    kořenová zelenina, červené víno a švestková povidla?

  34. Dobré zas ráno… Tak jsme tu pohromu ve zdraví přežili a vesele o5 do všedních dnů… (teda, za mě s přítelkyní a její rodinou… z mé bývalé rodiny se neozval nikdo, přesně podle očekávání.)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.