Tak ve 21:30

Uvidíme dál… jak to bude. a vrátíme se k Maryše.
Maryša

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

119 komentářů u „Tak ve 21:30

  1. Tak nahoře jsou nějaké změny – u toho předposledního příspěvku se mi podařilo obnovit přidávání komentářů, u toho posledního, který zmizel dnes v 11:30 se mi ho podařilo vrátit a obnovit možnost komentářů. Zkuste jich tam, prosím, pár napsat, jako potravu pro trolla.

  2. Automat? Takře ne nějakej podebranejj pravdoláskař, kterej si myslí, že je jeho svatou povinností bojovat prozi nepohodlným názorům?

  3. Byla tady vcera rec o vladou podporovanem vyvlastnovani pudy bilych farmaru v Jizni Africe. Nezustava to jenom o vyhnani po generace pracujicich a celou zemi zivicich sedlaku. Kdyz se nektery znarodnovacum brani, zastreli ho. (Presne podle praotce socialismu Markyze Saint – Simone:”Kdo se bude socialistickym narizenim branit, bude s nim nalozeno jako s dobytkem”.)

    Mozna si toho nekdo nevsiml, ale minuly weekend navstivil Johanesburg Hussein Iljic Obama. V jeho proslovu oznacil presidenta (nevim, jak se ten dacan jmenuje) a jeho likvidacni zakony za “inspirativni”.

  4. A hele ho, parchanta, už zase krade. Nechť ti uschne moudí a shoří počítač, ty bídáku, ty komouši, ty bolševiku hnusnej.

  5. 110 maYdo
    no konečně. Kletba ohledně uschnutí moudí je samozřejmě údernější než hrozba pakostnicí. Pokud to tedy není automat a strefila ses do jednoho z aktuálních třicetiosmi pohlaví 🙂

  6. Šumaváku,
    nemohl by admin zvednout prdel a zařídit to? Indicií musí mít přece minimálně plnou nůši aby věděl co kdo kde kdy …

  7. Poslal jsem poslední uložehný stav… Ale delší chvíli jsem nebyl – tak nevím… Zmizel i “neautomat”…

  8. 117 Skimici, jo, chce to stáhnout knot. Rozchodit vnucovanou představu, že nejsem poddaný, ale občan požívající ústavně zaručené svobody. To se v reálu může projevit jako nebezpečná iluze. Neuškodí trocha vnitřní emigrace. Místo lamentací dělat něco pozitivního.

    Na nákupu v Globusu, no nekup kytaru za tisícovku… Ze zvědavosti a abych nemusel tahat s sebou. Obyčejná trochu menší španělka. K podivu příjemně znějící. Stačilo snížit kobylku a poštelovat krk. Je překvapivě dobře brnkací. Ne, že by to pozvedalo mé diletanství do uměleckých výšin, aby si někdo nemyslel, že bůhvíčím se chlubím. Pořád jen prostě brnkám. Občas se i strefím. I prosté brnkání je příjemný výplach hlavy. Stačí že okolí mi to přiměřeně trpí. A když včera jsem měl příležitost zabrnkat na pianino a vrátit se do svých osmi let, když jsem začínal abych od toho rychla utekl, má spokojenost byla vrcholná.

    Dnes byla posílena místní národní lidová odbojová skupina o další členy a těžkou a nově modifikovanou lehkou výzbroj. Tedy, mám jen statut pozorovatele a technické podpory, taktického výcviku a akcí se přímo neúčastním, ale mám dobrý pocit, že se mohu podílet na podpoře naší civilizace. Venkovu zdar, prágrkafeti zmar!

Napsat komentář: skimic Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *