Stala se strašná věc. Celá česká kulturní kavárenská nadstavba se otřásla hnusem. Bard a provokatér Jarek Nohavica byl navržený na Puškinovu cenu, kterou mu měl předat jeden z nejmocnějších lidí planety, ruský prezident Vladimír Putin. Aby toho nebylo málo, ještě před tím obdržel metál od našeho, lidmi s tím správným názorem nenáviděného, prezidenta Miloše Zemana.

Písničkář si nejen zlobně a s odporem neodplivl, jak by na jeho místě prý hypoteticky udělal třeba pan J. Hutka, ale do Moskvy přiletěl a osobně se nechal slavnostně dekorovat. Mimochodem, toto vyznamenání uděluje Rusko za propagaci ruské kultury a mezinárodní spolupráci a velice jím šetří. Aby to bylo ještě srozumitelnější, cena se jmenuje podle legendárního básníka Alexandra Sergejeviče Puškina, tedy ruského i světového kulturního velikána, a na medaili je dokonce jeho portrét. Problém je, že ocenění schvaluje a předává kontroverzní V. Putin. Nohavica si tuto medaili jistě zasloužil. Málokdo z textařů či zpěváků představil našemu publiku tvorbu tehdejších sovětských disidentů Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého jako právě dotyčný bard. Protože mnohé texty upravoval podle svého, a to ještě v době socialistického Československa, několikrát mu soudruzi poskytli čas na hodnotnou tvorbu tím, že mu zakázali vystupovat. Z občanů Česka toto ocenění získali ještě bývalý prezident Václav Klaus a Jiří Klapka, předseda asociace rusistů, který propaguje českou kulturu v Rusku a ruskou hudební kulturu v Česku. Písničkář je tedy i v tomto ohledu v dobré společnosti.

Letadlo s Jarkem snad ještě ani nedosedlo na runway letiště pana Havla, ale po českých médiích už kolovaly odsuzující komentáře. Kupodivu nejen z umělecké scény, ale i z politické oblasti. Zleva, středu i zprava. Přisadil si komunistický poslanec J. Dolejš, poslankyně H. Langšádlová z Topky tento čin plamenně odsoudila a kupodivu v pozadí nezůstal ani M. Topolánek, kterému kdysi pomohl Nohavica v bohužel úspěšné kampani.  Snad nejkouzelněji se vyjádřila pražská zastupitelka H. Marvanová, dříve prý zvaná „Neřízená střela“. Ta se totiž ostentativně a veřejně rozhodla Nohavicu neposlouchat. To jí asi moc práce nedá, protože tvorby zmíněného písničkáře je na rozhlasových či TV vlnách jako onoho šafránu. Její tvrzení však připomnělo autorovi této poznámky větičku klasiků Š+G, kterou pronesl v jedné jejich povídce učitel Dr. Zelí zlobivému žactvu: „Za trest vám již dnes nepovím nic nového o ježkovi!“ Prostě ekvivalent tvrzení paní bývalé poslankyně.

Jarek Nohavica je českým a kupodivu i polským fenoménem. Aniž by se staral nějak zvláště o propagaci, vyprodává velké sály a dokonce i stadiony. I v již jmenovaném Polsku. To mu může jeho kritik, J. Hutka, po odchodu V. Havla a jeho působení na různých, stále se zmenšujících shromážděních, snad pouze závidět. Na tomto faktu asi nejspíše nic nezmění ani metály od M. Zemana a V. Putina. Slezský bard je rozporuplná osobnost. To už tak umělci bývají. Prý hodně popíjel, nyní naopak abstinuje, ve svých písničkách si dělal kdysi legraci ze soudruhů, později z již jmenovaného V. Havla, z novodobých televizních soutěží, sněhové kalamity nebo také třeba z železničních odborářů. Co se pro tohoto písničkáře v budoucnu změní? Asi nic. Dál bude skládat svoje kouzelné písničky a v nejhorším je sám zpívat a doprovázet se přitom na kytaru či heligónku. A v případě nenávistného řevu, až se mu zase podaří vyprodat nějaký velký sál nebo dostane další ocenění, si nejspíš vybaví svůj upravený Vysockého text: „Hej, Váňo, koukni na ty bambuly! To budou asi komici…..“

František I.