Trocha historie nikoho nezabije …

… aneb o jednom ze Švandrlíkových Černých baronů

MaYda

Když tu nedávno zmínil ptakopysk svobodníka Halíka z Černých baronů, chtěla jsem podotknout, že jeden z Kefalínových spolubojovníků, Saša Kutík, byl skutečnou osobou a ne jen literání postavou.

Ale když jsem si chtěla ověřit některé skutečnosti, zdálo se mi najednou, že to je téma, které poněkud přesahuje rozsah komentáře pod článkem.

Saša Kutík pochází z obce, kde jsem vyrostla. Já si ho pochopitelně nepamatuju, když jsem se narodila, už byl asi za kopečkama, ale moje matka a babička na něj občas vzpomínaly.

Moje rodná ves byla cca od třicetileté války vyhlášená působením ranhojičů léčitelů a později lékařů a jak moji tak Kutíkovi předci se o tento věhlas zasloužili měrou přímo zásadní.

Sašův dědeček, MUDr. Alois  Kutík založil ve vsi Kutíkovo sanatorium, což byla soukromá nemocnice na léčení zlomenin a kloubů.

MUDr. Kutík ovšem navazoval na dlouhou místní léčitelskou tradici rodu Pechanců, později Pichů, mých předků. Navíc ne sám, další malou nemocnici, se stejným zaměřením, byť v menším rozsahu, provozoval ve vsi ještě jistý dr. Rosa.

Podle pověsti místnímu sedlákovi Jakubu Pechancovi, někdy po třicetileté válce, ukázal had, kterého posekal kosou náhodou na louce, zázračnou bylinu, po které srostl a on se od té doby věnoval léčení zlomenin a úrazů.

No, s tím hadem je to asi jen báje, ale Pechanec existoval a léčitelství se skutečně věnoval. Léčitelská tradice se v rodě předávala z generace na generaci, později byl založen léčitelský ústav, který prosperoval a byl známý zejména kvůli Dr. Antonínu Pichovi, kterému se dostalo lékařského vzdělání a který byl svým léčitelským uměním proslulý široko daleko.

Neměl ale syna a své čtyři dcery sice vyučil svému umění, ale nebylo to žádné oficiální vzdělání, ženská na medicíně, to bylo tabu, mohly by se věnovat leda profesi porodních bab ale ne chirurgické praxi. Vedení ústavu se tedy ujali lékaři z okolí. Sašův dědeček, MUDr. Alois Kutík nechal vystavět někdy ve druhé polovině 19.století novou, na svou dobu velmi moderní budovu sanatoria, známého jako Kutíkovo sanatorium.

Dr. Kutík zemřel ve 30. letech minulého století, sanatorium převzal po něm syn MUDr. Alexandr Kutík. V padesátých letech bylo sanatorium znárodněno a rodina MUDr. Kutíka se musela vystěhovat. MUDr. Kutík potom léta působil v Broumově, zemřel na počátku 80. let a je pohřben v rodinné hrobce na místním hřbitově.

Saša si odkroutil vojnu u černých baronů, díky téhle životní etapě se stal literární postavou, byť vedlejší, ve slavném Švandrlíkově románu. Z mé rodné obce zmizel, a o jeho dalších osudech se moc neví, později emigroval a žil v západním Německu.

Do znárodněného sanatoria byli umístěni nejdřív uprchlíci z Řecka a později internát a škola pro neslyšící děti. Moje matka tam pracovala celá léta až do důchodu. Později školu opustily neslyšící děti a byly tam umístěny děti s poruchami řeči.

Saša Kutík se ucházel o vrácení budovy rodině v restituci, ale zemřel, když ho postihl za volantem infarkt. Dědici, vyrostlí v Německu, neměli o budovu zájem, tím spíš, že tehdy platilo restituční omezení, že pokud je ve vrácené budově sociální nebo zdravotnické zařízení, musí být jeho provoz zachován ještě deset let a proto s budovou nemohli nic dělat.

Bývalé Kutíkovo sanatorium zůstalo prázdné cca od roku 2007. Rodina ho nakonec prodala.

Za zmínku stojí, že na české Wikipedii byste hledali zakladatele sanatoria MUDr. Aloise Kutíka marně, ale na polské ho najdete.

 

Zdroje :

Stručná kronika Hořiček a jejich místních částí

Oficiální stránky obce Hořičky – historie

Příležitostné vzpomínání mojí babičky a matky

 

 

 


Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 383 komentářů u „Trocha historie nikoho nezabije …

  1. Mno, stará pravda říká, že jeden prd je lepší, než 10 doktorů… Zas se na to nedá spasit svět…

  2. Zdravím. Jak tak zpětně letmo pročítám, přípomnělo mi to několik mých vlastních situací z minula.
    1. Franz byl i má volba v prvním kole. Ve druhém jsem nevolila. Možná jsme byli se Starým kocourem právě ty dva hlasy, co Franz na SM dostal. 🙂 Přeháním, bylo jich (těch hlasů) o pár víc.
    2. Matzurko – tvá dnešní příhoda s hundíkem – jako by to bylo dnes – také jsem po ledové silnici naklouzala do pangejtu, lemovaného obrubníkem. Jedním kolem za třemi před. Nemám hundíka, ale vozidlo pravé švédské kvality (tomu odpovídající hmotnosti), takže mě přes ten obrubník musel tahat známý sedlák traktorem. 🙂 Jo, Martine, i mistr, když najede v zatáčce na celoplošný led, moc toho nenadělá. Nejela jsem víc než 30, přesto si saabík hezky zaklouzal. 🙂

  3. Dano, zdravím.

    I já jsem si musel odbýt učňovská léta na sněhu i na ledě. To jsem takhle jel do kopce na Petrůvku ze slavičínské strany a najednou to začalo podkluzovat. I s mojí jemnou a lehkou nožkou na plynu. Tak jsem šlápl na brzdu a z auta se staly couvající sáně. Pomalu jsem po ledě klouzal dolů, až pravé zadní kolo zachytilo nějakou nečistotu na krajnici. Auto se začalo otáčet kolem toho bodu záchytu a když už předek mířil dolů z kopce, tak jsem odbrzdil a opatrně doklouzal do Slavičína a pak kolem Zbrojovky domů. Auto šlo na dvůr a my s kufry na odpolední vlak do Prahy. Kde jsou ty loňské sněhy? 1976!

    Naše kamarádka, jinak zkušená řidička, zvyklá na leccos, zapomněla na to, že jaro dole neznamená, že na hřebeni a severních svazích může být ledovka. Vyjela zkratkou z Loučky na Barák a tam se zastavila. Po dvou hodinách čekání na někoho, kdo bude takový šílenec, aby tam jel, zamkla auto, odešla a odklouzala tři kilometry dolů do Loučky, zavolala manželovi a ten terénní čtyřkolkou dojel s kolegou na vrch a auto svezli opatrně do civilizace.

  4. No naštěstí nejsem neurochirurg ani jiný život zachraňující profesionál,
    takže alternativa “zamknout a jít” byla taky možná – do práce mi zbývaly asi dva kiláky z těch pěti nebo kolik to zkratkou je… na druhou stranu bych mohla navíc dopadnout jako MaYda s páteří per partes, neboť jen vylézt z auta znamenalo si koledovat (proto jel anděl se mnou – když to shora zinspicíroval, tak hlasitě usoudil, že by tu zatáčku ani se čtyřkolkou nemusel vybrat…)… takže jsem poťapkávala a držela se kliky apod. Opravdu ledovka jak za peníze, ale sluníčko už vylezlo, tak doufám, že to během dne povolí. I když z práce pojedu odpoledne, a musím udělat nákupy, tak to budu domů brát po okresce stejně.
    Trochu ironické je, že vloni tu cestu ČB skvostně vyasfaltovaly – předtím tam bylo cosi jako hrncové pole – což dnes by asi průjezd usnadnilo.

  5. Martine, tys mě potěšil. Tím souslovím “učňovská léta”. Jeden si hned připadá mladší. Učni jsou do cca 19 let, já řídím už více než 40. A tohle se mi stalo letos. Poprvé. Po mnoha zimách projetých bez ztráty květinky. 🙂 Možná mi to připomnělo jednu hodně důležitou, ale opomíjenou vlastnost: pokoru. 🙂

  6. Onehda tu taky byla rec o ledu. Dati led do panaka, nedati led do panaka. Toto je vsak jine kafe. Driv si tech ledovic lidi tak nevsimali, forman s konem protahli vzdy bez problemu, eventuelne prehodil na sanice. Kdyz si ale predstavim ty statisice aut co tam u vas jezdi ted, musi to byt docela mela. Moc nezavidim.

    Tady se pred tydnem neco hnalo, zavreli skoly a sypali neco vecer na silnice. Pristi rano sprchlo, vylezla zoncna a bylo po maleru. Decka mela prazdniny. Ja jsem vcera pripravoval zahradu na jaro. Zaby v potoce vyrvavaly jak pominute. Bylo docela prima v sortkach a tricku. Taky golfari, kteri jezdi kolem na jejich vozickach byli nalehko.

    Neverim tomu vsak. Ti Kanadani nam mohou poslat fuker kazdym dnem. Jednou mne pomrzly nove vysazene kere v dubnu. To byl mraz v noci, pomrzly tehdy kvety na jablonich a broskvich.Je to obziva pro lidi v podhuri. Ten rok nesklidili nic.

  7. Přidám příhodu z roku 1964. Tehdy jsem jezdil se sanitkou pohotovost na Praze 6. Bylo to někdy v noci v zimě. Ještě v podvečer obleva, v noci mráz.Zavolali nás k případu do ulice pd Slamníkem.Kdo to tam zná ví, že se prudce svažuje k bráně do Stromovky. Tehdy byla navíc dážděná kočičími hlavami. Na Krupkově náměstí končila civilizace. Silniční údržba už tehdy nabádala řidiče aby nevyjížděli a sama šla příkladem. Protože 1202 byla velmi lehká na zadek vozili jsme na rezervě vyřazené zástěry rentgenolgů. Otočil jsem se před hospodou a ten kousek dolů zcouval. DR.Třebízký otevřel dveře a okamžitě zmizel neboť zcela nezstavilo a začalo klouzat směrem ke Stromovce. Pokoušel jsem se ho přibrzdit najížděním na obrubník, ale marně. Zadek sanitky vyskočil na chodník a já bezmocně protáčel kola na jedničku a v zrcátku viděl blížící se kandelábr pouičního osvětlení. Ozvala se rána, křupnutí nárazníku a auto se zastavilo. Úlevou jsem si oddechl. V tom se ozvala strašná pecka, auto se zatřáslo, vysypalo se sklo dělící přepážky od nosítkového prostoru a v něm se objevila lampa zaražená do střechy vozu, která se utrhla z kandelábru. Také nějaká skla v oknech chyběla. S doktorem jsme se nějak doklouzali k vrátnici MV v Bubenečské a zavolali pomoc…je to možné, že už je to 55 let?

  8. Já si pamatuju, jak jsme kdysi, ještě za svobodna, jeli přes ještědský sedlo z Liberce do Českýho Dubu. Trabantem. Dole mokro, poprchávalo. A nahoře vánice a uježděnej sníh. V jedný zatáčce jsme příliš zpomalili a místo dopředu jsme se začali sunout bokem napříč silnicí. Skončili jsme v příkopě, odkud nás někdo vytáhl. Když jsme doklouzali do dubu, bylo tam mokro, ale jinak čistý silnice.

    Muž později tvrdil, že tehdy usoudil, že bychom se mohli vzít, protože prý jsem nezačala ječet a nenadávala jsem a že usoudil, že tedy nějakou tu nepřízeň osudu vydržím. 🙂

    No, přežili jsme mnohé nepřízně osudu, ale že bych nikdy neječela a nenadávala, tak v tom se spletl. 😉

  9. Dušane,
    ano prosím. Já se v tom roce narodila 🙂

    No ale příhod dneska bylo víc – manželovi jsem avizovala telefonem, ať nejezdí naší zkratkou, že dováděl mráz. Přiznal, že to chtěl risknout, ale před odjezdem z domu šel nasypat do krmítek ptáčkům a při tom sebou fláknul. Takže prozřel a jel pěkně okolo po sjízdné okresce.
    Druhý kolega zas líčil, že šel ráno ve čtyři vybrat z bankomatu (on je asi nadpřirozená bytost, že má tak ranní směny), ovšem bankomat na něho napřed začal vrčet, pak bliknul, ztmavnul a sežral mu kreditku. Tak volal na info linku, ti mu řekli, že musí na pobočku… s mobilem vzteky majznul o zem (ale to šlo přej sestavit zpátky), fláknul sebou na náledí po cestě k bankomatu i zpět… a na pobočce strávil asi hodinu, než mu raději vystavili novou kartu, než týden čekat na sekuriťáky, co bankomat rozeberou…

    No, ale teď odpoledne už sluníčko okresku místy dokonce vysušilo… stejně jsem si tu zkratku nelajsla, budou tam přinejmenším potoky vody a rozbředlé kry zledovatělého sněhu. A kdo ví, jestli cestu nebudu lemovat nějací odvážlivci z rána, co ten kopeček vyjeli, ale pak je zradila ta prudká zatáčka pod kopcem…

  10. Starý kocour – 1261 – ano, dostali. Ale kolik museli zaplatit, to se oficiálně neví a neoficiálně se šušká, že nějaké ty stovky milionů dolarů to byly.

  11. Já ale nevím PeS-i, jak jsem toho docílil. Tag jsem řádně ukončil před posledním slovem. Ale něco se asi polámalo. Faktem ale je, že se to líp čte – čtu i bez brejlí.

  12. Tady je moje chyba- tag jsem ukončil dvakrát:

    Jakže se jmenoval ten dobyvatel Ameriky? Hernando Cortés? Symptomatické!
    viditelně:
    Jakže se jmenoval ten dobyvatel Ameriky? Hernando Cortés? Symptomatické!

  13. 1357 Technika… Zbavil jsem se nového mobilu, nezištně odložil v servisu aby se v tom pro zábavu rejpali, recyklovali, na náhradní díly nebo nějak vydělali. Když to někomu poslouží, bude to lepší než vyhodit, ale já už to být nemusím. Uvedení do bez výhrad provozuschopného stavu bych zvládnul, ale takový opruz mi za to nestojí s ohledem za časové transakční náklady oproti kterým oprava tiskárny je prd. S ohledem na “značkovost” je to velmi opruzný postup. Nechtělo se mi trávit dlouhé večery abych se stal expertem na tohle hardwarové ghetto. Přišly jiné starosti….

    Co se týče mobilních placek, v nabídce jsou nejen značkové naleštěné prdy. I lepší. Bohužel rozměrnější. Nepotřebuju značkový naleštěný prd, třebaže podle recenzí nadšeně uchcávajících blahem, před třemi lety údajně špičkový Navíc, stejně jako ty neznačkové, made in China. Debil chtěl mobil… Kdybych za přijatelnou cenu si u ječící zelené příšery koupil jakýkoli ťamťung, xichmi, hnůjwej…mohl jsem si ušetřit nejen peníze, třebaže čert je vem. Tak jsem o zkušenost bohatší.

  14. Přečteno:
    Huawei jde do protiútoku. Od Česka chce kompenzaci až 40 miliard

    Že by nakonec měl Zeman pravdu očučkařích, že bez důkazů to nemělo přijít do novin?

  15. 2 quivis: Diag Human atd.
    Právní bitvy které s realitou mají společné jen to, že někdo vykazuje teoretickou ztrátu z důvodu “poškození dobrého jména”. Podobné, i když v menší, jsou drakonické tresty za pirátské nasnímání nového filmu v kině. Předpokládaná ztráta.
    Dělají to i malé firmy, když nevyhrají ve výběrovém řízení. Znám z praxe. Naposledy na náš Ústav podala menší firma (USA) stížnost prý pro nepřesné zadání. Nebylo uvedeno, kolik reproduktorových skříní může obsahovat obsahuje jeden kanál “hlavního páru”. Proč do soutěže šla, když nezná pojem “hlavní pár” nevím. Proč by Číňan měl být výjimkou. [;>)

  16. To poškození dobrého jména viděla ona firma v tom, že nevyhrála veřejné výběrové řízení. Ale nehrozila arbitráží, ale soudem. Předali jsme věc právníkům. Už je 3/4 roku ticho po pěšině.

  17. Tak Huawei přímo nebyl připuštěn do výběrového řízení. To je něco jiného, než ve výběrku neuspět…..

  18. Takováhle paseka se myslím dala nadělat, když někdo v úhlových závorkách tagu přehodil písmeno a lomítko. Problém je v tom, že tohoto překlepu se lze dopustit toliko v ukončovacím tagu. (Tedy, problém je fakticky v tom, že WordPress má fušersky udělaný parser; jenže s tím teď mnoho nenaděláme.) Proto jest obtížno vyrobiti úmyslný překlep, který by tento kompensoval.

  19. Dobré sobotní dopoledne.
    Mám dilema. Potřebuji poradit. Jako každý rok mě soused – pokladník jednoho místního spolku – požádal o zpracování přiznání k dani z příjmů a podkladů pro KS. A při tom jsem zjistila, že má dost velký renonc v účetnictví, kdy zaúčtoval 2x jeden výdajový doklad v hodnotě několika tis. Kč. V peněžním deníku má zápis členů revizní komise s konstatováním, že vše je v pořádku s podpisy členů revizní komise.
    A fčil babo raď. Mám ho upozornit, že má v účetnictví chybu s tím, že mu jednak musely nadbýt při roční závěrce peníze na hotovosti a navíc je celá revize špatně ( a udělat si ze souseda, se kterým si často několikrát do roka v zájemně vypomáháme, nepřítele) nebo dělat, že jsem si ničeho nevšimla? Já nejsem ani jejich účetní, ani pokladník, ani člen revizní komise, dokonce ani nejsem členem jejich sdružení. A myslím si, že sdružení ani neví, že přiznání jim zpracovávám já.
    Jo, život na malé vsi s sebou nese dost záludné situace.

  20. Nejsem bába, ale poradím. Ty peníze chybí. Někdo si je vzal. Nebo se nepořádně dělala fyzická inventura pokladny.
    Já bych si zavolal pokladníka – souseda a řekl bych mu:
    Podívej, v účetnictví máš chybu. Když jsem ji našla já, tak ji najde i namátková kontrola FÚ. Všichni budou dělat nevědoucí, řeknou, že vycházeli z podkladů a papírů pokladníka a ty budeš v tom namočený. Minimálně těch pár tisíc zaplatíš ze svého a pak od tebe budou ještě chtít uhradit i penále.
    Doporučuji ti, abys přiznal revizní komisi, že jsi se spletl, ať se provede oprava a udělá nová revizní zpráva na skutečný stav. Samozřejmě, že se musí do pokladny ty chybějící peníze dodat (nebo nechybí a pak v tom máš bordel).
    Jestli mě poslechneš, udělám ti podklady pro daňové přiznání. Jestli ne, tak si to odnes, protože v případě kontroly a průseru budou všichni vinit mě, že jsem to neviděla a že jsem nikomu nic neřekla.

    Toť rada zkušeného souseda a daňového poradce, protože jsem se s tím už několikrát setkal a v tom úplně prvním případě ten scénář proběhl. Ten hajzlík mi dokonce říkal, já jsem to úmyslně šidil, ale myslel jsem si, že když mi bude dělat přiznání někdo kvalifikovaný, tak mi to projde. Krátil tržby a neseděly mu koncové stavy. Kdyby nebyl nenasytný, tak by se malé krácení dalo ukecat, ale on průběžně šel hluboko pod pořizovací cenu. A dlouhodobě. Já jsem byl z obliga jen proto, že jsem mu předal dopis, ve kterém jsem ho upozornil, že jsem mohl vycházet jen z jeho soupisu dokladů, ale neměl jsem k dispozici konečné inventury, zejména skladu zásob a zboží.

Napsat komentář: Honza ze Žižkova Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *