Ukrajina

Dušan Neumann

Střízlivý rozbor z pera Anatola Lieuvena z prestižního amerického magazinu Foreigh Policy

Při popisování Putina a jeho nejbližšího okolí si často vzpomenu na poznámku Johna Maynarda Keynese o Georgesi Clemenceauovi, francouzském premiérovi za první světové války: že to byl člověk v deziluzi, který „měl jedinou iluzi – Francii“.
Něco podobného by se dalo říci o ruské vládnoucí elitě a pomáhá to vysvětlit děsivě riskantní kolektivní hazard, který podnikla invazí na Ukrajinu. Možná jsou bezohlední, chamtiví a cyničtí – ale nejsou cyničtí vůči myšlence ruské velikosti.
Západní média používají termín „oligarcha“ pro označení superbohatých Rusů obecně, včetně těch, kteří nyní zcela nebo z velké části žijí na Západě. Tento termín se etabloval v 90. letech 20. století a ještě dlouho poté jím byl označkován každý bohatý ruský podnikatel. Za prezidenství Borise Jelcina skutečně ovládala malá skupina bohatých podnikatelů stát, který ve spolupráci s vysokými úředníky drancovali. Tuto skupinu však Putin během prvních let své vlády rozprášil.
Tři ze sedmi nejvýznamnějších „oligarchů“ se pokusili Putinovi politicky vzepřít. Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij byli vyhnáni do zahraničí a Michail Chodorkovskij byl uvězněn a poté vyhoštěn. Ostatním a jejich četným méně významným protějškům bylo umožněno ponechat si své podniky v Rusku výměnou za bezpodmínečnou veřejnou podřízenost Putinovi. Když se Putin po zahájení invaze na Ukrajinu setkal (prostřednictvím videa) s předními ruskými podnikateli, nebylo pochyb o tom, kdo dává rozkazy.
Silou, která zlomila oligarchy, byla bývalá KGB, reorganizovaná v různé nástupnické bezpečnostní služby. Sám Putin samozřejmě z KGB vzešel a velká většina vrcholné elity pod Putinovým vedením pochází z KGB nebo přidruženého zázemí (i když ne z ozbrojených sil).
Tato skupina zůstala pod Putinem pozoruhodně stabilní a homogenní a je (nebo byla) mu osobně blízká. Pod jeho vedením drancovali svou zemi (ačkoli na rozdíl od Jelcinových oligarchů si většinu svého majetku ponechali v Rusku) a podíleli se na jeho zločinech nebo s nimi souhlasili, včetně největšího z nich, invaze na Ukrajinu. Opakovali Putinovu štvavou propagandu proti Ukrajině i jeho odsudky západní dekadence.
Vzhledem k tomu, že se Rusko propadá stále hlouběji do válečných bažin a do hospodářské krize, je hlavní otázkou, zda – pokud se válku nepodaří rychle ukončit diplomaticky – mohou Putina odstranit (nebo přesvědčit k odstoupení) samotné ruské elity, aby se pokusily vyprostit Rusko i sebe z jámy, kterou jim vykopal. Abychom mohli posoudit, jaké jsou k tomu šance, musíme pochopit povahu současných ruských elit, a především Putinova nejbližšího okruhu.
Aby ilustroval hloubku ruské katastrofy devadesátých let a ztotožnil se se všemi, kteří jí trpěli, Putin uvedl, že se v jedné fázi – ještě jako podplukovník KGB – snížil k tomu, že si přivydělával jako taxikář na volné noze. To je docela věrohodné. Když jsem v roce 1994 pracoval jako novinář pro The Times v Rusku a bývalém SSSR, byl mým řidičem na severním Kavkaze bývalý major KGB. „Mysleli jsme si, že jsme páteří Sovětského svazu,“ řekl mi trpce. „Teď se na nás podívejte. Praví čekisti!“ odfrkl si.
„Pravý čekista“ (nastojaščij čekist) byla sovětská propagandistická fráze zahrnující vlastnosti jako bezohledná disciplína, odvaha, ideologická oddanost a čestnost, které byly údajně charakteristické pro Čeku, první sovětskou tajnou policii vytvořenou Leninem a jeho spolupracovníky.
Stalo se to předmětem mnoha sovětských vtipů, ale není pochyb o tom, že Putin a jeho nejvyšší elita se v tomto světle nadále vidí jako páteř Ruska – i když se zdá, že Putin, který je všechno, jen ne revolucionář, se mnohem silněji ztotožňuje s bezpečnostními elitami carského Ruska, než toho sovětského.
Zajímavou ilustrací toho je film Svaz spásy (Sojuz spasenije, 2019) o radikálním povstání děkabristů z roku 1825, natočený s podporou ruského státu. Ke značnému šoku mých starších ruských přátel, kteří byli za komunismu vychováni v úctě k děkabristům, jsou hrdiny tohoto filmu car Mikuláš I. a loajální carští generálové a úředníci, kteří proti povstalcům bojovali za zachování vlády a pořádku.
Ačkoli nashromáždili obrovskou moc a bohatství, Putin a jeho nejbližší okolí zůstávají silně rozhořčeni způsobem, jakým se v 90. letech zhroutil Sovětský svaz, Rusko i jejich vlastní organizace – a velká moc v kombinaci s velkou záští je jednou z nejvýbušnějších směsí v domácí i mezinárodní politice.
S tím, jak postupně sílily Putinovy autokratické tendence, začala skutečná moc (na rozdíl od bohatství) v systému stále více záviset na neustálém osobním přístupu k prezidentovi; a počet těch, kteří takový přístup mají, se zúžil – zejména poté, co strach z covidu vedl Putina k drastické osobní izolaci – na hrstku několika blízkých spolupracovníků.
V prvních letech své vlády mohl být Putin (který byl služebně mladým důstojníkem KGB) považován za „prvního mezi rovnými“ v rámci špičkové elity přátel a kolegů. Dnes už tomu tak není. Stále častěji jsou i silovici veřejně degradováni na služebníky autokrata – jak názorně ukázalo Putinovo ponižování šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina na televizním zasedání Rady národní bezpečnosti v předvečer války. Takové pohrdavé chování vůči nejbližším stoupencům by se Putinovi mohlo vymstít, jako se to stalo už mnoha autokratům v minulosti.
Nejbližší okruh tvoří ministr obrany Sergej Šojgu (bývalý ministr pro mimořádné události, který nikdy nebyl vojákem), Nikolaj Patrušev, bývalý šéf domácí rozvědky a nyní tajemník Rady národní bezpečnosti, Naryškin a Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády, kterého Putin jmenoval do čela ropné společnosti Rosněfť. Pokud do tohoto nejbližšího někdy patřili vrcholní ekonomičtí představitelé s „vlasteneckými liberálními“ sklony, byli z něj dávno vyloučeni.
Tito muži jsou v Rusku známí jako „siloviki“ – „muži síly“. Mezi siloviky a širšími ruskými elitami – rozsáhlými a velmi nesourodými a nejednotnými kongregacemi bohatých podnikatelů, vysokých úředníků mimo užší okruh, vedoucích představitelů médií, nejdůležitějších generálů, vlasteneckých intelektuálů a pestré party lokálních prominentů, poskoků a agentů, kteří tvoří vedení Putinovy strany Jednotné Rusko – je třeba vést jasnou linii.
Mezi některými širšími ruskými elitami je již patrné znepokojení nad invazí na Ukrajinu a jejími důsledky. Přirozeně to začalo u ekonomických elit, vzhledem k jejich životním zájmům na obchodu se Západem a pochopení katastrofálního dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku. Roman Abramovič, jehož nespokojenosti si nešlo nevšimnout, když hledal kupce pro fotbalový klub Chelsea, tento týden zjistil, že prodej byl zastaven, protože mu byla zmrazena jeho aktiva ve Spojeném království. Michail Fridman, předseda společnosti Alfa Group (již západní sankce těžce zasáhly) a jeden z přeživších „oligarchů“ z 90. let, vyzval k brzkému ukončení války, stejně jako hliníkový magnát Oleg Děripaska.
Pokud nedojde k mírové dohodě a válka se protáhne do krvavého patu, ekonomika prudce poklesne a životní úroveň ruského obyvatelstva se citelně sníží, čímž se nevyhnutelně radikálně rozšíří veřejné protesty, státní represe a pokusy státu o drezírování a vykořisťování byznysu, a tím i nespokojenost širších elit.
Ty však postrádají kolektivní instituce a, což je možná ještě důležitější, kolektivní identity, které by jim umožnily snadno se spojit a Putina sesadit. Dumu neboli dolní komoru ruského parlamentu mi jeden ruský přítel výstižně popsal jako „kompost plný různých druhů shnilé zeleniny“. To je trochu nelaskavé – v Dumě sice zasedají slušní lidé, ale bylo by marné hledat v ní jakékoliv politické vůdce.
Armáda, která by jinde ve světě byla institucí iniciující převrat, byla cílevědomě depolitizována, nejprve sovětským státem a nyní tím Putinovým, výměnou za rozsáhlé státní financování. Nyní se zavázala k vojenskému vítězství na Ukrajině, nebo alespoň k něčemu, co lze jako vítězství prezentovat.
Na druhou stranu Putinova bezohledná čistka ve vyšších armádních kruzích spolu se zjevnou nekompetentností, s níž vrchní velení řídilo invazi na Ukrajinu, může v budoucnu vést ke značné nespokojenosti v armádě, včetně generálů nižších hodností. To znamená, že armáda se sice sama proti Putinovi neobrátí, ale je také velmi nepravděpodobné, že by ho zachránila.
Jeden z nejúčinnějších tlaků na Putinovu elitu mohou vyvíjet jejich vlastní děti. Téměř všichni rodiče vyrostli a začali svou kariéru v posledních dekádách Sovětského svazu. Jejich děti však v mnoha případech získaly vzdělání a žily převážně na Západě. Mnozí z nich souhlasí, alespoň v soukromí, s Jelizavetou Peskovovou, dcerou Putinova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, která proti válce protestovala na Instagramu (pak příspěvek rychle smazala). Rodinné večeře doma u Peskovových jsou jistě v těchto dnech zajímavé.
Silovikové jsou však s Putinem a válkou natolik spojeni, že změna ruského režimu by musela zahrnovat odstavení většiny z nich od moci, eventuálně výměnou za slib, že nebudou zatčeni a zachovají si své majetky (takovou záruku dal Putin svému předchůdci Jelcinovi).
Přesto tato změna může trvat dlouho. Siloviki byli jsou poměrně správně vykreslováni jako hluboce zkorumpovaní – ale jejich korupce nese zvláštní rysy. Vlastenectví je jejich ideologií a sebeospravedlněním jejich nesmírného bohatství. Jednou jsem si u šálku čaje povídal s bývalým vysokým sovětským úředníkem, který udržoval kontakty se svými starými přáteli z Putinovy elity.
„Víte,“ uvažoval, „za sovětských časů byla většina z nás opravdu celkem spokojená s dačou, barevnou televizí a přístupem do speciálních obchodů s některým západním zbožím a dovolenou v Soči. Byli jsme naprosto spokojení a srovnávali jsme se jen s ostatními občany, ne se západními elitami.“
„Dneska mají silovici samozřejmě rádi svůj západní luxus, ale nevím, jestli je všechno to kolosální bohatství dělá šťastnějšími, nebo jestli jsou pro ně nejdůležitější peníze samotné. Myslím, že jedním z důvodů, proč kradou v takovém měřítku, je to, že se považují za představitele státu a mají pocit, že být chudší než banda podnikatelů by bylo ponížením, dokonce jakousi urážkou státu. Dříve platilo, že úřední hodnost vám dávala nejvyšší postavení. Nyní musíte mít k hodnosti i obrovské množství peněz. To je to, co s ruskou společností udělala devadesátá léta.“
Silovikové přirozeně lpí na myšlence veřejného pořádku, na pořádku, který zaručuje jejich vlastní moc a majetek, ale který je také podle nich nezbytný k tomu, aby Rusko neupadlo zpět do chaosu 90. let a ruské revoluce a občanské války. Katastrofa 90. let podle nich zahrnovala nejen katastrofální úpadek státu a ekonomiky, ale i společensky destruktivní morální anarchii – a jejich reakce nebyla nepodobná reakci konzervativní americké společnosti na 60. léta nebo konzervativní německé společnosti na 20. léta.
V tomto ohledu mají Putin a silovici opravdové sympatie velmi velké části ruského obyvatelstva, které zůstává silně rozhořčeno – jak nad způsobem, jakým byli v 90. letech zrazeni a okradeni, tak nad tím, co vnímají jako otevřené pohrdání, které vůči obyčejným Rusům projevují liberální kulturní elity t Moskvy a Petrohradu.
Při jedné nezapomenutelné příležitosti v polovině 90. let jsem byl požádán, abych po večeři přednášel na konferenci pořádané přední západní bankou pro západní investory a ruskou finanční elitu. Večeře se konala ve známém moskevském nočním klubu. Když mi vypršel čas, nikdo se nepokusil dát mi to najevo. Namísto toho za mnou najednou začala znít jazzová verze sovětské vlastenecké písně a na pódiu objevil někdo v medvědím kostýmu, mávající ruským vojenským praporem a vedoucí za sebou řadu tanečnic oděných do velmi zkrácených parodií národního kroje.
Tváří v tvář této konkurenci jsem se ani nepokusil pokračovat ve svém pečlivě promyšleném projevu, ale zmateně jsem se odebral ke svému stolu. Najednou jsem měl mrazivě studený pocit. Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Kabaret z roku 1972, odehrávající se v nočním klubu ve výmarském Berlíně nedlouho před nástupem nacistů k moci, v níž tanečníci předvádějí před chichotajícím se publikem parodii na přehlídku slavného německého vojenského pochodu. Přemýšlel jsem, zda i v Rusku bude za všechno to veselí vystaven strašlivý účet – a obávám se, že Ukrajina a ruští vojáci ho nyní platí.
Jedním z nejhorších důsledků této války bude hluboká a dlouhodobá izolace Ruska od Západu. Domnívám se však, že Putin a silovici (i když v širších elitách jich mnoho není) tuto izolaci vítají. Začíná jim imponovat čínský model: nesmírně dynamická ekonomika, disciplinovaná společnost a rostoucí vojenská velmoc, které s železnou kontrolou vládne dědičná elita, jež spojuje obrovské bohatství s hlubokým vlastenectvím a prosazuje myšlenku Číny jako samostatné a nadřazené civilizace.
Možná chtějí, aby Západ natlačil Rusko do náruče Číny, a to i přes riziko, že se tím Rusko stane závislým na Pekingu. A samozřejmě věří, že válka na Ukrajině upevní vlastenecké cítění v Rusku na podporu jejich vlády a také jim umožní, aby se ve jménu podpory válečného úsilí zapojili do zesílených represí. Tyto represe již začaly: v Rusku byly uzavřeny poslední nezávislé sdělovací prostředky a zákony trestají jakoukoli kritiku války jako vlastizradu.
Především z hlubokých historických, kulturních, profesních a osobních důvodů jsou silovici a ruská oficiální elita obecně zcela a neodvolatelně oddáni myšlence Ruska jako velmoci a jednoho z pólů multipolárního světa. Pokud v to nevěříte, nejste součástí ruského establishmentu, stejně jako pokud nevěříte v globální prvenství USA, nejste součástí amerického zahraničního a bezpečnostního establishmentu.
Místo Ukrajiny v této doktríně přesně vystihl bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijským impériem.“ Ruský establishment s ním zcela souhlasí. Přinejmenším posledních 15 let také souhlasí s tím, že záměrem Ameriky je zredukovat Rusko na podřízenou velmoc třetího řádu. V poslední době dospěli k závěru, že Francie a Německo se USA nikdy nepostaví na odpor. „Pro Západ máme jen nepřátele,“ jak mi v roce 2019 řekl jeden intelektuál z establishmentu.
Ruský establishment považuje podporu ukrajinského nacionalismu za klíčový prvek protiruské strategie Washingtonu. Dokonce i jinak klidní a rozumní členové ruského establishmentu se vrtěli vzteky, když jsem se v rozhovoru odvážil naznačit, že by pro samotné Rusko bylo lepší nechat Ukrajinu jít. Zdá se, že jsou připraveni v případě potřeby dlouho a bezohledně bojovat, a to za cenu nesmírných nákladů a rizik pro svůj režim, jen aby tomu zabránili.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 269 komentářů u „Ukrajina

  1. Dobré ráno,

    milo, cokoliv, co lze prodat s tím, že to je na podporu Ukrajiny je dnes výnosný byznys.
    Tašky, trička, vlaječky, tak proč ne i granáty?

    • není na granáty a děla darem nááhodou zapotřebí povolení úřadů??
      Prosím Hradního Kocoura o právní rozbor, příp. i Martina TT. Tohle není žádné pufpuf s vodní pistolkou.

      • zkus si předat granát s kamarádkou v metru, výsledek uvidíš okamžitě… Tohle je snad TRESTNÉ?? Nebo su akosi pomýlený, aj tak možno.

      • Já mám dojem, milo, že to je tak, že ten granát koupíš jaksi symbilicky – pošleš peníze, koupí ho někdo, kdo má licenci tenhle typ obchodování a pošle ho na Ukrajinu. Vůbec ho nedostaneš do ruky.
        Takže asi po právní stránce tam problém nebude. Navíc si myslím, že lidi, pohybující se v tomhle oboru, jsou dost právně protřelí na to,a by si to ošetřili.
        Nechávám na každém, ať si vyhodnotí, jetsli výzbroj a munice, nakoupená touhle cestou, půjde skutečně na obranu země nebo spíš na vyzbrojení místních oligarchů.

        • kurňa, fakt nikdo nevidí tu hrůzu, která po takových danajských darech nastane, stane-li se tohle standardem? Chci být jinde, v jiným vesmíru. Času už mi nezbývá.
          Kunetko, pojďme spolu do Čile, tam jsem ještě nebyl. Smajlík FUJ.

    • V diskuzi pod článkem uvádí někdo, kdo má údajně zkušenosti z obchodu se zbraněmi, že je to poslední šance jak prodat staré zboží, které neúspěšně nabízeli obchodníci i v Africe. Mj. granáty byly za cenu cca 400 Kč/kus a tady na pomoc Ukrajině je jejich cena 1200 Kč. Takže tak.

  2. Blbé je, že skončily protesty Ukrajinek.
    Takové ty happeningy jak s bojovně vytrčeným holým poprsím někam vtrhnou a protestují proti kožichům, chlapům, kapitalismu, za zviřátka, světový mír a podobně.
    Kam se ty čupr holky ztratily?

      • Mně by jen zajímalo proč v zásadě Oděsu jen blokují z moře. Možná jde o dohodu aby Ukrajině zbyl alespoň jeden přístup na moře, což je dobré pro světový mír ale i zcela nezbytné pro export Ukrajinských produktů en masse. A rusáci asi dostali od Sauronů důrazné varování. Anebo alespoň nějaký koridor, který by to umožňoval, jako třeba tenkrát dali Polákům v Gdaňsku.

        • Ruské operace nejsou zcela čitelné a nevíme jejich cílů, ale kdybych to řídil já, nechat Odessu neobsazenou by mi dávalo logiku z dvou důvodů:
          – samotná reálná hrozba útoku tam váže síly
          – je to něco, o čem se dá jednat. Když ji obsadí, Ruská veřejná mínka by jednání znemožnila

          Námořní blokáda je něco, co můžeš jednat a případně zrušit bez problémů.

          YMMV.

          • Co to je za tajemný tetragram? Další Boží jméno jako YHWH?

          • YMMV – Your mileage may vary. Že co píší je fakt jen názor a nejsem si tím nijak jist a že jsem naprosto OK s tím, že se to někomu nezdá nebo má jiný výklad.

      • Kunetko, pojeďme spolu do Čile, tam jsem ježtě nebyl. Chce se mi moc … zdrhnout do jinýho vesmíru. Vizionář. Tady přestává sranda.

  3. Když opominou zajímavou filologickou debatu, Arestovič je další důkaz, že tiskovky a ofiko vyjádření by se neměly dávat, když je člověk sjetý jak skluzavka.

    Akorát škoda, že našim ovcím to vyjádření média nezprostředkují. Ono by třeba někdo začal přemýšlet, komu a proč jsme se postavili ve válce proti Rusku po boku.

  4. 2 Milo – napsal jsem tady svou mail adesu dnes v 8:25. Včera jsem na tvou poslal dva maily, asi nedošly? Nechápu.

  5. Dobré ráno vespolek,
    Arestovičův proslov… maně si říkám, kdepak se tohle naučil – na nějaké ukrajinské univerzitě ? Diplomacie na úrovni našeho Řeporyjce.

    • I když podle mne by bylo logičtější jej obejít z východu (pozice u Dronivky to umožňuje, jestli mapa nelže) a zahrnout do kotle i místní jednotky.

  6. USA neodvolá sankce proti Rusku, Rusko neodvolá námořní blokádu.
    Tak trochu potvrzuje mé teorie nahoře.

  7. “6:55 Členové NATO se neformálně dohodli, že nebudou dodávat Ukrajině letadla a tanky, tvrdí média”

    Teta měla špatné noty.

  8. No, přidám si do článečku tyhle názory jinak normálních lidí.
    “Co Rus, to hovado!”
    “Co Američan, to blbec!”
    “Co Čech, to udavač!”
    Atd.
    Už mě to ani neirituje, ani nemrzí. Známkuji si ty lidi jako ve škole. Jim v hlavě zní nějaký imperativ a mi zase, že se o toho člověka nemám moc zajímat. Má vadu, je toxický. Presumptivní animozita. Tak, jako s gayem nemá význam mluvit o heterosexualitě nebo s křesťanem o Bohu, nemá smysl s těmi hovořit o daném tématu. Ztráta času.

  9. Z PL:
    Piráti ztratili v současné situaci perspektivu, prý jediné řešení je legalizovat trávu a zhulit se!

  10. Žjova, probíral jsem kvůli něčemu rodokmen a někde před sedmi generacemi jsem našel jméno Balthazar.
    Tý brďo – Balthazar Skimic by znělo hezky. Babylonský původ. Znamená Bel nechť ochraňuje Krále. Bel je jméno pro Pána či tehdejší Babylonské Bohy. Angličani by řekli God Save the King.

    • Je i jiný výklad na Wiki:
      Balthazar je belgická pop-rocková hudební skupina založená v druhé polovině roku 2004, jejíž členové pochází z měst Kortrijk a Gent ve Flandrách.

    • Náš rodokmen začíná u toho, co pásl ovce a pak utekl. Dál jsme se nedostali. Nějak jsme to posbírali a “otcem rodu” byl ovčák někde od Čáslavi. Zatím to vypadá, že všichni Nicknameové v Čechách a okolí jsou příbuzní.

      • Dál jste se nedostali?
        Dám hint.
        Otce nevím ale ta najatá, co plaváčka kojila byla shodou okolností jeho pravá matka, takže je možné pátrat dál.

        • Písemná stopa končí třicetiletou válkou. Vyhořelý archiv ve Slezsku – to se povedlo překonat.
          Jako poddaní jsme byli nezajímaví, žili jsme mimo města.
          Z matčiny strany to je také zajímavé, ale opět – nikdo “vážený”, jen sedláci, ze známějších příbuzných občas vikář, jeptiška, farář.

      • S ženou jsme příbuzní asi v desátém koleně (kolem 1720). Když tchyňe zlobí, říkám jí neteřinko.
        Původně jsme mysleli, že žádná příbuznost není, ona je rodem z Husince, my z Tábora, ale pak se podařilo projít matriky v Čechách i záznamy o vzniku cechu ovčáků.

        • No vidíte. Ovčáků co disponují malými ovčátkami není nikdy dost, zejména na Velikonoce. Osobně znám jen Jirku ppa, nyní Vy.

          • Ovčák původem. Poslední kdo umí orat s kravami je otec.

    • No, tak Poláci zjevně nechystají stát se další spolkovou republikou, tak jim nevadí zatěžovat mateřskou zemi.

      Zajímavou krabičku ta válka otevŕela.

  11. Možná se (velmi pomalu) blíží konec bratrovražedné války:
    „Situace je velmi obtížná a bohužel se jen zhoršuje. Zhoršuje se každým dnem a dokonce i každou hodinou,“ uvedl ukrajinský gubernátor Luhanské oblasti Serhij Hajdaj ve videu na sociální síti Telegram.

    Ale tahle válka neměla vůbec začít. V roce 2014 se mohlo vyřešit způsobem, snesitelným pro obě strany. Jen USA by to asi nevyhovovalo. Co s plnými sklady zastaralých zbraní, že?

    Jak tak pozoruji, bojechtivost EU poslední dobou klesá hlavně vinou/zásluhou Německa a Francie. A to ještě zdaleka nenastaly hladové bouře.

    Uvidíme. Docela sadisticky se těším, pokud se situace bude vyvíjet tímto směrem, na veletoče našich novinářů. A nejen našich.
    A nejen novinářů.

    • Ad veletoče: dovolím si připomenout, že jsem bojoval za mír už v roce 2014. Aby se agresor spakoval a táhnul domů, do zemljanek.

        • Přehlédl jsem, ale moje chyba.
          Já jsem neprotestoval ani v roce 2001, ani 2003, ani 2014, ani nyní.

          Protestovat proti tomu, že státy prosazují své zájmy všemi prostředky, které mají k dispozici, mi přijde jako ztráta času.

          Samozřejmé se to týká jen suverénních států.

    • Naštěstí my jme připojeni díky Klausově prozíravosti na ropovod IKL a Ukrajinských vyděračů jsme se zbavili.

  12. Zatímco jsem v Dejvicích na zahrádce pobědval, vůz zaparkován vedle pod stromem.
    V koruně taky něco poobědvalo a po obědě se mi na přední sklo s chutí vys.alo. Velikost zhruba volského voka naznačuje přítomnost nějakého vzácného orla či supa.

  13. A koukám, že tón článků se dnes prudce změnil. Asi novináři předpokládají, že čtenáři jsou blbci.

    Asi oprávněně.

    • Však naši novináři, stejně jako západ byli Arestovičem osloveni správně:
      “Pošli by vy na chuj dolbajeby bljať, so svojimi reportažami “

    • Když agresivní šílený debil nebude mít útočnou pušku, zkusí to třeba mačetou, sekyrou nebo dvěma pistolemi či revolvery. Nebo autem.
      A když agresivní debil zaútočí na normálního občana, ten se nebude mít čím bránit,. protože předpisy budou tak přísné, jako u nás a zase budou mrtví.
      Na to, že je to špatně přijdou, až někde začne řádit nějaký gang, který si pochopitelně zbraně nějak opatří.

    • Rozumně vzato:
      Mašíblové jsou všude, když jim dáš samopal, tank nebo náklaďák udělají šílenosti. Bez ohledu na čí straně jsou.
      A co teprve když dostanou politickou moc!

  14. V počátečním období ruské války proti Ukrajině předávalo NATO ukrajinské armádě zbraně sovětské výroby, ale nyní “se dodává stále více standardních zbraní NATO”, řekl Stoltenberg.

    No vida. Putin úspěšně demilitarizuje Evropu.

  15. A co třeba….chudé zakázat? Pod hrozbou trestu až deseti let odnětí svobody?
    Například :
    “(1)Kdo se dopustí chudoby větší než malé, bude potrestán trestem odnětí svobody až na tři roky,
    (2) Kdo čin uvedený v odstavci 1 spáchá ač za takový čin byl v posledních třech letec odsouzen nebo potrestán, anebo čin spáchá ve větším rozsahu, bude potrestán trestem odnětí svobody na dva roky až osm let.
    (3) Kdo uvedený čin spáchá ve značném rozsahu, bude potrestán trestem odnětí svobodu na tři roky až dvanáct let. ”

    To by bylo, abychom chudobu nevymýtili.

    Nickname, až budeš vládnout, kdybys potřeboval legislativce produkujícího naprosto šílené návrhy, anebo dvorního legislativního šaška, hlásím se. Sice se budou hlásit i jiní, jejichž návrhy už v legislativě jsou, jenže zaručuju, že mé návrhy budou nejšílenější.

    Poznámka: Pro zajištění právní jistoty, množství chudoby než-li malé nebude uvedeno v trestním zákoníku, nýbrž ve stanoviscích Nejvyššího soudu. Tak jako množství malé v případě drog.

  16. Schumi
    přimlouval bych se i za postih takzvaného předstírání chudoby, kdy se osoba nemusí chudoby přímo dopustit, ale chudobu předstírá.

    • Chápu. Do kriminálu by se bohatci zachtělo…. Tak to ne.
      Ovšem, na to by byl jiný paragraf. Zařazený za nynější podvody:
      Podvod. Pojistný podvod. Úvěrový podvod. Jako Chudobný podvod.
      Trestné by bylo předstírání chudoby i její zastírání.
      Předstírání chudoby by bylo trestáno tresty na majetku. Zastírání chudoby by bylo trestáno dotacemi.
      V podstatě….modifikovaný nynější režim.

      • Vedle zastírání existuje ještě závažnější čin. Popírání chudoby.
        Tedy výsměch sociálnímu státu. Nepřihlášení se o dávky.

        • Zajisté. I schvalování, podněcování, zpochybňování.
          Stačí vyslovit přání, a bude zapracováno. Legislativní možnosti jsou přirozeně nekonečné.

          • Podněcování chudoby !!!!!
            Schumi, to je geniální 🙂 🙂

  17. Fanatičtí zastánci eura se nakýblovali do docela nechutné pozice. Samozřejmě nejsou tak tupí, aby tvrdili jako Schillerová a Erdogan, že vyšší úrokové míry způsobují inflaci. Jsou natolik ješitní, že na tohle by svou image zorientovaných, kosmopolitních lidí neobětovali. Ale zemanovsko-babišovsko-michlovskou destrukci koruny si přejí, aby dokázali, jak je špatné korunu mít. Jsou sice Babišovými i Zemanovými kritiky, ale odevzdávání moci do Bruselu je pro ně vyšší hodnota. A Babiš se Zemanem jim obstarají názorný příklad, že o vlastní měnu se nejsme schopni postarat. Znič korunu – posílíš naši prozápadní orientaci. Je to hanebnost k pohledání.

    (zvýrazněno mnou)

    https://echoprime.cz/a/ijpmQ/chysta-se-hanebna-hra-s-korunou

  18. Takže když budu chudá, tak mně zavřou. Když budu popírat chudobu, zavřou mně taky. Když ji budu schvalovat, předstírat, zastírat, taky mně zavřou.

    Zbývá vůbec něco, za co mně nezavřou?

  19. Problém je v tom, ž v dnešních podmínkách neplatí ani klasické ekonomické zákony. Tedy, ony platí, ale projevují se úplně jinak, než mainstream očekává.
    V podmínkách fiat money vyšší úroky = dražší obsluha státního dluhu = vyšší státní dluh = vyšší přísun papíru do ekonomiky = vyšší inflace. V prostředí komoditních měn nemyslitelné. Je to ovšem vysvětlení jevu, kdy inflace v Eurozóně s nulovou sazbou je poloviční proti v inflaci u nás se sazbou 5,75%.
    Říkám to furt – peníze nejsou bohatství, soustřeďte se na výrobu. Když zaříznete výrobu, máte inflaci, i kdyby se centrální banky celého světa na hlavu stavěly. Kvantitativní teorie peněz funguje. Pochopitelně.

  20. A někomu, kdo znásilňuje děti, ženy, starce, vraždí nevinné děti, je potřeba dát přes držku a vypráskat ho z Ukrajiny zpátky do Kremlu.
    (Ing. Marian Jurečka.)
    To je projev hodný inteligenta.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.