Chalupáři a chataři

Publikováno | Autor:

Je to u nás  trochu unikátní i světově. Chataří a chalupaří se vyskytují v severských zemích, kde k tomu svádí krásná příroda s rozsáhlými lesy a jezery. Od naších emigrantů v Kanadě jsme slyšeli, že i tam si městští obyvatelé budují chaty v horských oblastech. Jinak v Evropě se jezdí k moři, kde je hustá síť penzionů a hotelů. V Německu jsou u měst poměrně početné zahrádkářské kolonie. Ovšem u nás se města na víkendy vylidňují.

Zemědělské oblasti s chalupami pokrývaly od středověku většinu Čech. Až nástup průmyslové revoluce v devatenáctém a na počátku dvacátého století způsobil odliv mladých lidí do měst, kde nacházeli zajímavější a výdělečnější  práci v továrnách. Na venkově zůstali jejich rodiče a bylo tedy běžné, že mladí k nim jezdili na prázdniny či na svátky. To byla doba, kdy venkované pronajímali místnosti i pro letní pobyty městských zájemců, jak se tehdy říkalo „lufťáků“ (kteří jezdili za čerstvým vzduchem –  luftem – na venkov). Svědčí o tom v řadě vesnic zařízené místnosti v patrech, ale bez topení, tedy použitelné jen v létě. Po smrti rodičů zdědily tyto chalupy jejich děti z města, někdy si je ponechaly, jindy byly chalupy prodané nebo zbourané.

Boom v chalupaření nastal až po druhé světové válce, kdy najednou byly k dispozici desetitisíce chalup v pohraničí po odsunu tamějších Němců. Nejprve se vláda snažila do pohraničí nastěhovat bezzemky z vnitrostátních oblastí (často se do pohraničních vesnic dostaly celé spřízněné rodiny). To ovšem nestačilo nabídku pokrýt. Pamatuji se z r. 1947, že na Šumavě byla řada chalup vycpaná senem, které na tamních lukách posekaly a usušily mládežnické brigády. Kolem roku 1950 vznikla akce, kdy na pobyty v opuštěných chalupách byli lákáni umělci z Prahy, kteří měli v letní sezóně volno. To dokladují i dnes časté návštěvy televizních štábů u umělců na vesnicích.

V padesátých a šedesátých letech se objevili první pražští chalupáři. Za první republiky vznikly kolem Prahy chatařské osady, ty nóblovější pro pražské živnostníky, ty chudší si založili trempové, kterým se některá místa zalíbila a tak  tam vzniky osady trempské.

Ze začátku pražskými chalupáři zbylí místní pohrdali, když však to soužití trvalo desítku let a ti chalupáři se o chalupy starali líp než ti usedlíci, vztah se postupně změnil. V těch šedesátých letech už ti starší spolu popíjeli v místních hospodách. A mladší chodili na tancovačky, případně vytlačili místní šramly svými beatovými skupinami.

Zlom v chalupaření nastal po pádu komunistického režimu.  Uvolnilo se cestování do ciziny, což mnozí chalupáři okamžitě využili k pobytům u moře nebo k zimnímu lyžaření v Alpách. Další možností byly autokarové poznávací zájezdy.

I údržba chalup se změnila. Za komunistů se chalupy opravovaly svépomocí s využitím „přemístěného“ materiálu. Po revoluci vznikla řada malých stavebních firem (dokonce i specializovaných na dřevěné chalupy), takže nebylo už nutno vše dělat svépomocí. Tak se řada chalup dočkala nových střech, oken s dvojitými skly, nových omítek se zateplením zděných stěn, vybudování centrálního topení nebo dokonce topení tepelným čerpadlem. V současnosti se na některých chalupách objevují i sluneční fotopanely, aby se nemusela platit drahá elektřina.

A pokud nás – a zvláště důchodce – bude vláda dále přiškrcovat, zdá se, že poklesne i zájem o pobyty na Jadranu (nebo se zase budou vozit paštiky a buřty) a chalupaření bude pro tu chudší většinu zase atraktivní.

Zdeněk Quivis

– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

Poznámka BW.:
A k tzv. „vnitřní emigraci“ kvůli totalitě, už je zase moc pěkně nakročeno.




Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 350 komentářů u „Chalupáři a chataři“

    • Quivis: nekupuj celozrnné pečivo, mouku. Víc pro vlastní ochranu neuděláš. Bývaly problémy s fosfáty ze Sýrie, zamoření polí nekvalitními hnojivy při pěstování dotované řepky.
      Byly vidět inzeráty: pronajmu / prodám pole, řepka nebyla na poli pěstována.
      Díky za odkaz.

    • Za řepku si můžete dosadit jakoukoliv technickou plodinu: kukuřici, pšenici, …

    • Není malá, 233 miliard aktiva. Bude ji asi přebírat JP Morgan.

  4. https://www.stream.cz/filmova-sedmicka/ceske-herecky-ktere-byly-ve-filmu-opravdu-nahe-64597891#dop_ab_variant=1&dop_source_zone_name=sznhp.vidpbox&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest219_novinky_na_pozici_1_varDD&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
    https://www.stream.cz/filmova-sedmicka/ceske-herecky-ktere-byly-ve-filmu-opravdu-nahe-64597891#dop_ab_variant=1&dop_source_zone_name=sznhp.vidpbox&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest219_novinky_na_pozici_1_varDD&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
    České herečky, které byly ve filmu opravdu nahé

    Konečně

    • Nooo, moc se netěště…
      Když už se svlíknou, tak to je zakryto mlžným obláčkem a není vidět vůbec nic.

      Pokud si bude chtít divák nemrava přijít na své, bude si muset koupit lístek do kina.

      • To rozostřováni je moderní nešvar. Nesmyslně rozostřujeme detaily v reportážích – a na druhé straně si maskéři dávají obrovskou práci, aby zranění a mrtvoly ve filmu vpadaly věrohodně, Moderní člověk pohled na lidské drůbky myslím snese. Pokud ne, nechť zavře oči.
        Fakta jsou daleko horší, než mrtvoly.
        A navíc je to další cestička, jak „upravovat“ fakta.
        Co nesedí k propagandě to rozostříme….

        • A co se týče nahoty ve filmu je to obyčejné puritánství. Když je nahota potřeba, ať tam je. Pokud pro příběh nebyla nutná, je to erotika až porno. Jiný okruh diváků.
          Ne nadarmo se jim říká „filmy pro dospělé“. Nicméně sexuologové porno občas doporučují při uvadajícím libidu.

          Pro mě vždy byl náznak daleko vzrušivější než nějaká „gynekologie“. Ale asi jsem byl vždycky divnej.

          • náznak daleko vzrušivější než nějaká “gynekologie”.

            Jako že naznačila, ale nedala? To je fakt k vzteku 🙂

        • Dostali jsem se od rozostřováni docela daleko. Ale považoval jsem zdejší sešlost za daleko zkušenější. Vy tyhle základní ženské hry neznáte? Ty se neučí ve škole, to je základní instinkt.
          Pokud se domníváte, že muž si vybírá ženu, tak jste ze života nic nepochopil.
          Nikoliv: Žena shání dobrého „zabezpečovatele rodiny, svých potomků, což může to být někdo jiný, než „oplodnitel“. A často bývá.

    • https://www.youtube.com/watch?v=_7SvjzuB-MM

      Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát,
      tak si chvilku hraje rád, hraje rád, hraje rád,
      postaví se na zadní, na zadní, na zadní,
      jenom, bobře, nespadni, jenom nespadni.

      Prosím vás, buďte tak dobří, dělejte to jako ti bobři,
      raději hned po dobrém následujte za bobrem.

    • A nemáte pocit, že pro PŮVOD tam něco chybí?

    • To je zajímavá otázka.
      Asi tak: nijak mě to nedráždí. Viděl jsem za život tolik nahoty, že mi nepřijde divná Ale po výtvarné stránce – nic moc. Ale ve své době to mohlo být docela provokativní.
      Když je někdo od čtyřech let „odkládán“ v dámské sborové šatně, když má někdo spolužáka, jehož maminka je oficiálně uklízečka a večer hlavně kurva – mimo jiné se i o něho skvěle starala! Holt v bytě 2+kk ta druhá profese vybublá poměrně rychle. Franta ji prostě bral jak to je. Maminku měl moc rád, po tátovi se nikdy neptal.
      Navíc v nedostatku oděvu to není. Provokace může být v postoji, v pohybech i ve tváři. Přirozená nahota je cudná. Není tam výzva. Tu si „zkonstruuje“ až muž,

      Jenže jsou muži, kteří jedou jen na základní stupeň erotky, Něco jako psi. Ale ti se řídí čichem. [;>))

      • Co to je. ta „výtvarná stránka“?
        JAk by měl vypadat obraz, který je po výtvarné stráce „něco“ a ne „nic moc“?

        • Já raději fotím zvířátka a krajinky, na akt jsem si netroufl. Dokonce i portrét mi dělá problémy, povede se mi spíš náhodou. Takže nevím. Ale architekti mají dobré výtvarné cítění (myslím si já).

          • Kocoure, ale já se neptala, co fotíte. já jsem se ptala, jak vypadá obraz, na který neplatí „po výtvarné stránce nic moc“

          • Tohle neumím odpovědět, Proč je uvedeno nahoře. Je hodně obrazů, které se mi líbí a je spousta obrazů, které mě nechávají chladným.
            Nejsem výtvarný kritik,. hodnocení obrazů (ale třeba i hudby nebo lieratury) mám zcela individuální.
            Ne nelíbí se mi úplně všechno, co je ve „středním proudu“ , ale nevadí mi to. Jiným se třeba líbí. Dokonce i některé provokace „moderny“ jsou pro mě zajímavé. (např. ten fallus v Brně).
            Už se tu nechci obhajovat, je mi dost jedno, co si o mě kdo myslí. Protože jsou to často názory pro mě bizarní.

  6. „Ale architekti mají dobré výtvarné cítění (myslím si já).“

    Čemu říkáte „výtvarné cítění“?

    Třeba jedna moje kolegyně obdivovala Dalího, kterého já fakt nemusím.
    Taky mně nijak zvlášť neoslovuje Josef Lada a moje kamarádka, taky architektka, ho miluje.

    • Výtvarné cítění je gumový výraz.
      Já ho vnímám jako obecné Teoretické znalosti o klasické kompozici, barevném vyladění a tak. Tedy všechno co so se obvykle v opravdu zajímavém díle nějak poruší.
      Poslední dobou sleduji tvorbu AI, která vytváří obrazy na slovní zadání. AI všechna pravidla dodržuje – a mě z jejich dokonalých obrazů mrazí. Pro mě je to pohled Medůzy, i když na obrázku je krásná ženská tvář nebo roztomilé šťěňátko.

  7. Dobré odpoledne… Milé dámy, k Vašemu dnešnímu svátku Vám přeji hlavně příznivé počasí, dobrou viditelnost, minimum turbulencí a slabý, přitom příznivý, vítr. Těm tradičněji založeným pak suché, smolnaté dřevo, co dobře a rychle hoří…

    • Oslavím to pilným zahradničením a četbou vhodné literatury – např. Soudné sestry od Prattcheta 🙂

      A přeji všem hezký den, dobrou grilovačku a nepokácenou májku 🙂

    • Mně bude stačit, když nebude pršet a u ohně budou buřty a dobrý pivo. Ale i tak díky.

  8. „Už se tu nechci obhajovat, je mi dost jedno, co si o mě kdo myslí. “
    Kocoure, nikdo tu po Vás nechce, abyste se obhajoval.
    já jsem si chtěla potlachat o tom obrazu a ne Vás soudit

    Obrazy se malují proto, aby se líbily nebo nelíbily. Mně se obraz líbí nebo nelíbí. Nehodnotím „výtvarnou stránku“, ta mi je fuk. Prostě se líbí nebo nelíbí. Každý má jiný vkus.

    Kritici rozeberou kompozici, barvy, pokusí se vyložit, co tím autor myslel, ale to, jestli Vás obraz osloví nebo ne, ovlivnit nemohou. nebo spíš neměli by, protože jsou lidi, co podléhají pocitu, že někdo osvícený, studovaný, ví lépe co by se jim mělo líbit nebo co by měli prožívat.

    • A k výběru tématu :
      Vy si ty krajinky a zvířátka fotíte pro radost, ale Gustave Courbet se malováním živil.
      Obraz je malovaný na zakázku, pro sběratele erotického umění, bohatého Araba a na obraze má být jeho milenka. Asi byl dost štědrej, no, neberte takovej kšeft.

      • Já mu to nemám za zlé. Člověk někdy vezme práci pro peníze. Jenom jsem tu napsal, že podle mého vkusu ,,, atd.
        Za peníze jsem fotil taky, pro firmy i pro vojáky. A tím pádem jsem to docela dobře prodal. Řemeslo, rutina. Ale focení na zakázku nedělám rád. Zadavatel si určí co mám fotit, ,jak to mám vyfotit a co (nebo kdo) na fotce nesmí být. I tak musím dodržet kompozici, zónu ostrosti, barvy.

        A co se týče vyvěšování na fotowebech? Někdy se tam libi fotka podle mě naprosto běžná, jenom s nějakou provokací. A fotky, které mám rád, na které jsem sám pro sebe hrdý, byly hodnoceny průměrně. Jedna dokonce podprůměrně, Tu si nechám vytisknout na plátno 90*120 a pověsím si ji nad postel. doposud nemám doma ani jednu svoji fotku. Tož takový jsem podivín.
        Na té fotce je mrtvý ptáček, červenka, na kraji silnice. Leží ve stínu a na asfalt vedle svítí slunko. Temná a světlá stránka života. Bylo jaro a tak jsem uvažoval, že někde umře hladem pár ptáčat. Ale tohle jsem do fotky nedostal. A o tom focení je. Dostat do fotky i to, co není vidět nebo co se stalo nebo stane. Pak je ta fotka dobrá. Ale divák ji musí „přečíst“ tak, jak fotograf chce.

  9. Tak jsme měli chalupářský táboráček s grilováním, dokud bylo sluníčko tak to šlo, jak zapadlo za kopec, tak jsme přikládali na oheň jako driví. Lítal nad námi dron, ale čarodejnice žádné.

  10. No, začíná se stmívat, ale zdá se, že na cestu budete mít dobré počasí… Tak dobrý let a v okolí Prahy bacha na Cukrák… No a zítra, ať vás pod rozkvetlým stromem neposere kulásec…

  12. Dobrý večer,

    tak máte smůlu, zas jsem nakonec na tej hranici neskončila. 😀

    klobása dobrá a pivo se taky dalo pít.
    A příjemnej pokec s rodáky, odrodilci i přistěhovalci o tom, co bylo a nebylo…

    Nějaký orgie na Petrových kamenech, na to mně fakt už neužije.

  13. Dobré zas ráno… Tak dneska by mělo být krásně, dneska by to šlo…
    Na radaru vymeteno, na družici taky nic znepokojivého, tak snad jedině dávat bacha, aby vás neposral kulásec… Ten je na prvního máje obzvláště aktivní…
    No a jinak musím říci, že opravdu oceňuji absenci řvoucích amplionů, které kdysi už od časného rána agitovaly do prvomájového průvodu… (děkujem straně a vládě, za banánky v čokoládě)…
    Já vím, ty ampliony za to nemohly… To ten hovnostář co je zapnul a agitoval… Ale tak nějak tuším, že to zas přijde, všechny ty manifestace a sepětí strany a lidu – ale snad umřu včas…

    • Bacha! Na to jak to jde rychle bys musel umřít ještě v relativně mladém věku!

  15. 2 dvd – děkuji, že můj věk považuješ ještě za relativně mladý…
    Leč já jsem z krátkověký rodiny – jeden děda 62, druhej 65, táta 64 – takže abych pomalu začal stříhat metr… Protože „ta s kosou si nevybírá“ – jak krásně zpívali Ríša s Vláďou…

  18. https://echo24.cz/a/HRUQP

    Důkazy samozřejmě předloźili, ale to je detail. Vůbec dnes jsou články néjak pesimistické.
    „ON-LINE: Rusové při masivním útoku zasypali Ukrajinu raketami. Exploze i v Kyjevě“
    „Vývoj bojů (428. den): V Bachmutu to vypadá špatně, Ukrajinci ustupují a nechávají za sebou zničené budovy“
    „Ukrajinci v problémech. Frustrovaní vojáci mluví o nedostatku munice, Kyjev spoléhá na Česko“

    atd., atd.

  19. Dnes mají rej kuláscové svolávající kulásce.
    Počasí dobré, do rachoty až zítra. Svolávat bude do zbraně komunistická guma s tetou a pološíleným předsedou.

  20. Právě jsem oslavila svátek práce odesláním faktur za duben. Tak ještě ulovit toho kuláska…

  21. Dobré poledne,

    Já jsem byla včera v lese a protože mám takovou aplikaci, které identifikuje ptačí hlas, tak jsem zjišťovala, co to kolem cvrliká, štěbetá a krákorá.
    Nahrála jsem ledacos, ale kulásec žádnej. Asi se zatím zdržují v teplejších krajinách.

  22. Hezké kuláscové odpoledne,
    u nát tohoto ptactva rovněž není, zato nám tu čiřiká a pohvizduje celá jarní plejáda ptactva českéh 🙂
    K událostem uplynulých dní – to je teď Fialovo nová mantra, že když Eurostat zvěřejní své výsledky, zpochybníme metodiku ? Ehm, kdyby aspoň předvedl své vlastní výpočty, ale jen osočit instituci, že ausgerechnet u ČR udělala chybu ? Studenta bych hnala ze dveří.

  23. No, kulásec hlavně vyráží až večer do zavánějícího borového háje, kde šuká hrdličky… Vy snad nečtete klasiky, nebo co…

    • Jen jestli von to není endemit žijící jen pod Bezdězem…

    • Slovansky vonět znamená česky páchnout
      Slovansky páchnět znamená česky vonět.

      „Poprobuj kak moje volosky charašo páchnut“ zve vás děvuška k přičichnutí k vláskům 🙂

  24. Jinak netuším, zda je na dnešek nějaké tradiční jídlo, ale mně dobublává v hrnci segedíňák… (no jo, snídal jsem pozdě, tak dělám opožděnej oběd). No a zatím vypadá velice slibně. Dostal jsem hezkej bůček, na segedíňák jak dělanej…

    • Tradiční prvomájový pokrm je paštika od večera. Májka.

  25. Dnes se den mimořádně vydařil, k polibkům jak dělaný. Přitom bych připomněl křesťanům existenci a mimořádnou oblíbenost polibku ústa na ústa mužného. Mezi dvěma bratry v Kristu (ale ve Středozemí a Judei to bylo ostatně populární odjakživa).
    Říká se tomu Osculum Pacis, tedy Polibek Pokoje či Míru.
    Zmocnili se toho posléze i komouši. Trojitý Chruščov se tomu říkalo. Brežněvovy masité rty přisáté na Honneckerovy je kultovní fotka.
    Pánové, neztrácejte čas hledáním třešní a rozdávejte křesťanský mír a pohodu 🙂

  26. 2 skimic – no vida, to jsem netušil, že seš latentní buzerant… Mně se z těch brežněváků tak akorát zvedá kufr…
    No a k tej vůni – To jsem takhle jednou šel po Moskvě, s průvodkyní, co mi měla ukazovat pamětihodnosti, a šli jsme náhodou kolem nějaký „šašličnoje“ a ona prohlásila „O kak vkusně páchnět!“ Přeložil jsem si to do češtiny verbatim a musel jsem s ní souhlasit, páchlo to tam opravdu vkusně… Asi jako delší dobu nevyvezená misgrubna…

  27. Když jsou tady znalci tradic tak mám dotaz:
    Co vlastně dělá kulásec, když ho k něčemu „zve hrdliččin hlas“. Možná je to dravec a podle zvuku hledá večeři?

    P.S.: Byli jste v průvodu?

    • Průvodů jsem si užila dost co dítko školou povinné,
      kdy to bylo povinné… absolutní rým 🙂
      Taky si vybavuji, že obvykle se na ten den udělala zima, i sněhová vločka spadla. A my klepali kolínkama někde na seřadišti, abychom pak cca deset minut cupitali pod tribunou s páprdy a volali „Hurááááá !“ (to nám šlo, aspoň jsme se zahřáli). Pak se šlo na úžasně mastné brambůrky a podobné mlsoty, co se jindy moc neprodávaly. Ovšem já jsem pak spěchala domů, neboť se mi tehdy moc líbily i přenosy průvodů z ostatních socialistických států, to mělo nádech exotiky, když se tam člověk moc nedostal ani jako turista 🙂 Do puberty mne to ale přešlo.
      To je rozhodně lepší ten kulásec a průvody sokolské, nebo tanečky kolem májky.

      • Ano, taky vzpomínám. Jako školák jsem v pionýrské košili podvlečené tričkem a svetrem zažil docela pěknou sněhovou přeháňku. Pak bylo několik dní ve třídě dost prázdno, nachlazení. Ta děcka nic nevydrží!

        S divadlem jsem šel jenom jednou, Šel jsem s Mistrem Mílou Holubem a před tribunou jsme sklonili hlavy, ruce sepnuli dozadu a šli jako na popravu. Komentátor tak nějak zmlkl ve svém jásání a Státní divadlo už nebylo příště oficiálně pozváno na průvod. Inu – Míla Holub byl opravdu dobrý herec, ta etuda byla jasná.
        Příště šlo na průvod jenom pár komunistů, ale každý sám za sebe. A tvářili se, že tam nejsou.

        • Jo, mám podobnou zkušenost. Po té, co jsme na VŠ prošli pod tribunou a na povyk nějakého roztleskávače „ať žijí naši budoucí architekti“ odpověděli hromovým „hurá“ a na „ať žije KSČ“ se rozhostilo hrobové ticho, přestala fakulta radši trvat na povinné účasti v průvodu.
          Kromě toho vyšlo najevo, že příčinou naší radostné nálady v průvodu nebyla euforie nad dělnickým svátkem, ale dlouhá doba čekání na seřadišti v blízkosti stánků s pivem. A navíc prý kolegové ztratili nějaké transparenty, protože od průvodu to vzali rovnou do hospody a ty transparenty odložili v nějakém průjezdu.

  28. OT: Tohle sem nemohu nenapsat…: Kamarádovi počátkem roku či koncem předchozího našli šedý zákal; když se mnou telefonoval minule, zvažoval, co s ním bude dělat.

    Dneska volal opět, líčil také svou cestu do oční kliniky někam na Hanspaulku. Špekuloval, jak se tam dostane; ptal se své očařky, která jej tam doporučila, zda může autem. No teoreticky, řekla mu prý, když si zas strhnete tu náplast, co vám přes oko nalepí, tak jo. Aha, bude mít oko rozkapané kvůli předoperačním vyšetřením, říkám si; ale to se naň v dnešní hyperprotektivní době už dává náplast? Nakonec jej tedy sice raději vezl syn, ale jednu čočku už má šťastně vyměněnou. Včetně vyšetření tam všechno vzali jedním vrzem.

    Ostatně k celé historii se dostal jen mimochodem, chtěje mi vylíčit, jaké převratné změny cestou shledal na nádraží Bubny.

  30. No já si dnes dala jednoženný průvod z Oparna na Lovoš (a zpět). Převýšení necelých 300m na necelé tři kiláky s parádními výhledy, jsem příjemně utahaná a těším se do vany.

  31. Já jsem se rozhodl využít volný den a vyměnit 3 switche pro Wi-Fi za jeden krásný, nový, …na základní škole, kde spravuji IT.
    Plán jako obvykle selhal, všechno je nedodělané, nějak to jede, ale zase to budu dva týdny dodělávat ….

  32. TAk to jsem dopadla podobně, plánovala jsem velký úklid ve své ubikaci na chalupě.
    Jenže nakonec jsem pokoj místo úklidu přeorganizovala, přetahala křesla, ještě si přítáhla z jiného pokoje nevyužitý psací stůl a nakonec jsem usoudila, že úklid do zítřka počká. Otázka ovšem je, jetsli se zítra po tej dnešní stěhovací manii vůbec zvednu z postele.

  33. Stěhování nábytku byla mánie mé maminky. Pak jsme stále do něčeho naráželi, protože to bylo na nečekaných místech. A za pár měsíců znova. Jenom nejtěžší sjříně se nehýbaly. Táta pořád předělával vypínače a zásuvky. Myslel jsem, že to byla vzácná úchylka. Jak vidím, nebyla. [;>))

    • No, kocoure, u mně ta manie propukla asi tak po čtvrt století.
      Tenkrát to bylo danné tím, ež děti odrostly a bylo třeba nahradit dítěcí postýlky válendami, na který by se vešly. Když pak si každý zabral nějaký svůj prostor a společnou ložnici opustili, tak jsem to nechala tak, jak to je.

      Ale nějak jsem usoudila, že by se mi hodil pracovní stůl, abych nestrašila, když si dovezu práci v obýváku. Takže proto. Se strašením v obýváku bych si ostatně nedělala starosti, kdyby tam byl vhodná stůl a židle, kde vbycvh nemusela sedět shrbenáa huntovat si záda. Mám jen jedny, tak s nimi musím zachízet šetrně. 😀

  34. Dobré ráno
    stěhovací mánie je oblíbenou zábavou i mojí maminky. Zejména potom, co se objevily na trhu stěhovací lišty, kdy to zvládla sama a nepotřebovala k tomu tatínka.
    Neklid a potlačované agrese bývá příčinou. Manifestuje se obvykle plně, když manžel prohlásí, že jde s kamarády do hospody.
    Náš pes ostatně to praktikoval taky. Než se v pelechu uvelebil, byla to složitá procedura.
    Občas si ho popotáhl jinam.
    My máme nábytek bez noh fixovaný na zdech.
    È finita la commedia!
    🙂

  36. Dobré zas ráno… Vtip z dnešního Macka:
    „Máte jed na krysy?“
    „Ano, chcete hladkou nebo polohrubou?“

  38. 2 PeterSly – Osudová bitva? Aha, tak proto jsem zahlédl, jak v bednářství dělají nové sudy. 5 už bylo hotových, několik dalších rozdělaných…

    • Dobré ráno:
      Johanno: děkuji za nápad na cestu z Opárna na Lovoš.
      Zpátečníku: děkuji za odkaz na Vidláka a povzbuzení k budování občanské společnosti. Souvisí to s odkazem quivise.
      Nelze(*) budovat občanskou společnost, pokud je výplata dělníka zdaněna 50%+
      *) jde to, ale dře to. Uděláte ani ne 1/3 práce než s polovičním zdaněním.
      K pesticidům (viz Mackův vtip na mouku z Penamu): včera na ČT vám paní z potravinové inspekce (?) řekla to, co jsem zde již psal: pokud chcete mít potraviny bez těžkých kovů, pesticidů, desikačních prostředků, nekupujte celozrnnou mouku.
      Na druhou stranu, celkem mám důvěru v naše laboratoře, kontrolní mechanismy, zboží 10x překračující limity by na trh nepustili. I kdyby ano, tak 1x za měsíc něco „zdravého“ mě nezabije.

  43. Dobré ráno,

    tys mně, skimici, dostal 😀
    Potlačená agresivita…

    Ve mně spíš vzbuzuje agresivitu představa, že bude nutno šoupat s nábytkem, protože současný stav už nevyhovuje.

    • Mám to stejně. Jak to jednou někde postavím, pečlivě promyšlené, tak chraň Darwin toho, kdo by mi s tím chtěl pohnout 😀

  44. Lovoš, Opárno, Opárenské údolí je krásný snadný výlet na kole.
    Na Lovoši je výhled na Lovošice a dá se požít pivo s buřtem a případně i s produkty pálenice Jirky-p.
    Doporučuji.

    • Lovoš na kole?
      Jo, včera se cestou zpátky dole v Opárně asi v půl šesté večer nějaká dvojice s bicykly ptala, jestli náhodou někde dál není nějaká rovinka. Tak jsem jim sdělila, že mají před sebou 280 výškových metrů na půl třetím kilometru a s rovinkou ať fakt nepočítají. Když jsem se od nich vzdalovala, dohadovali se, kde by mohli nechat kola.
      Ale jinak jo, mám kamarádku Elišku, která byla na kole na Sněžce. Útlá blondýna, její manžel o ní tvrdí, že je Terminátor. Ta by to asi dala…

      • Dá se i Milešovka s výjimkou posledních pár set metrů, kde jsou strašný šutry

        • Hmm, tak asi máme rozdílné představy o pojmu „snadný výlet na kole“… 🙂

        • Milešovku jsem dal poprvé a naposledy před deseti lety prvovýstupem jižní stěnou bez kyslíku. Když se mi o tom občas v noci zdá, budím se se zpocenými zády a rukou v nočníku…

          • Tos mi udělal radost. A jels to zpátky dolů už sezhora přes ty šutry? Ono se to dá ale já jsem to těch pár set metrů raději vedl.

          • V nových farmářkách. Ostrý Roháč. Kolega nové adidasky. Jemu se udělal na každém noze jeden puchýř. Přes celé chodidlo. Mně slezly nehty z obou palců.

          • skimici,
            omlouvám se za matení. Já chodím pěšky.
            Mám pro to několik důvodů:
            Moje menisky už desítky let silně protestují proti jízdě na kole. Mám je rád a chtěl bych, aby se mnou ještě nějakou dobu vydržely.
            Děvenka moje starostlivá na kole jezdit neumí.
            Na lustrajzy mám auto, do kterého se vejde taška s hadrama a k ní tak maximálně dětská tříkolka. Myšlenka, že bych si koupil auto, abych na něm mohl vozit velociped, mě nikdy nenapadla ani ve snu.

          • NoName,
            v létě zásadně v sandálech, jaro a podzim v Pumách (vnuk mnou pohrdá, protože žádnej normální člověk si Pumy nekupuje), v zimě v Riekerech. Já musím cítit po čem šlapu, abych si nerozbil hubu. Koneckonců horolezci a pokrejvači taky nelezou v pevnejch botách…

  46. Nějak jsem si v souvislosti se snadnými cyklistickými výlety vzpomněla na knihu Proč bychom se nepotili od Zdeňka Šmída:
    „Jste vysokohorští turisté,“ zanaříkal do dunění hromu bledý pán nad grogem. „Jste, ať chcete nebo nechcete. Jste ti, pro něž napsali vysokohorského průvodce Július a⁠ Arno Andrášiové. Podle nich, milí přátelé, vykonáváte čtyři druhy túr, cituji:
    Bez ťažkostí, to je postup bez pomoci rúk.
    Veľmi ľahké, pomoc rúk slúží len na udržanie rovnováhy
    Ľahké, pomoc rúk slúží už na daľší postup.
    Trocha ťažké, pomoc rúk pri postupe je pravidlom a⁠ nutnosťou. Konec citátu.

    • I⁠ já, přátelé, jsem se dal zlákat prokletým průvodcem těchto Andrášiů. I⁠ já jim uvěřil, že vysokohorská turistika nic není. Že jde jen o⁠ to přidržovat se rukama, někdy málo, jindy víc. Leč běda! Andrášiové jsou horolezci! Pro normálního smrtelníka jsou jejich túry bez ťažkostí provázeny značným množstvím ťažkostí. Túry veľmi ľahké jsou ve skutečnosti veľmi ťažké. Túry ľahké jsou ty, ze kterých se člověk vrací roztřesen, potlučen a⁠ k smrti znaven. A⁠ na túry trocha ťažké se vydávají jen sebevrahové, šílenci a⁠ Němci,“ končil bledý pán a⁠ rozechvělými rty se napil grogu.

    • Kdyby Zdeněk Šmíd napsal kapitolu „Cesta nočním vlakem na Slovensko“ dnes, tak by ho neziskovky živící se rasismem sežraly zaživa…

      • Když jsme byli v roce 2011 na Spiši, stále ještě jsme tam dostali mapy s občasnými varovnými nápisy „romská osada“. Po projetí cikánskou částí Žehry jsme pochopili proč.
        („Dělej, foť to!“ – „Blázníš? Něco nám hoděj před auto a pak nás okradou a zmlátěj. Přidej!“)
        Teď koukám na mapy.cz a kde nic, tu nic.

  47. Když to tady čtu, nemůžu uvěřit tomu, že jsou tady hned dvě dámy, které nechtějí hýbat nábytkem!

    • No, jak jsem tak vyrozuměla, ty stěhovací dámy taky tím nábytkem samy nehýbou. Mají na to lidi.

      • Noooo… když jsem si předělávala pracovnu, tak jsem si to rozžďuchala po místnosti sama. Právěže jsem to potřebovala vidět v reálu, tak jsem to šoupala semotamo sama, manžel by mi do toho ještě kecal 🙂 Nene !

    • Věřte nevěřte. Přeci když už si jednou rozmyslím, jak ten zatracený mébl rozmístit, nebudu plýtvat energií na přestavby – mám dost zajímavější a užitečnější zábavy.
      Např. jsem zjistila, že na rozdíl od lidí, co nám navrhli zahradu, mám skutečně jinou představu, a teď po skoro dvaceti letech si to začnu předělávat k obrazu svému. Manžel asistuje, i když občas nerad – ale i jemu sice přijdou okrasné dřeviny krásné, ale byl totálně v rauši když jsme moštovali nadúrodu jablek. Šnytlík z vlastního záhonu taky chutná lépe, jakož i marmelády či sirupy z domácího rybízu a ostružin 😀

      • Již Miroslav Horníček říkával: „Jabloň je krásný strom. Jedinou nevýhodou je, že má jablka.“

  49. Dneska je výročí nikdy nevyšetřeného masakru v Odesse. Tak jakpak nám to média připomenou.

    • Komentátoři na FCB reagují na jakoukoli zmínku tak, že proruští teroristé nalezli do Domu odborů, stříleli odtud po pokojně demonstrujících Ukrajincích, pak si ten dům zapálili a ti, kteří vybíhali ven, se sami zastřelili.

      • A ta těhotná se sama znásilnila a poté uškrtila kabelem.

  50. Kalousek si plete jednotné číslo s množným:
    Kalousek: Nějakou dobu bohatnout nebudeme. Zvykněme si. 🙁

Komentáře nejsou povoleny.