Zuzana Chlumská
Tak máme 25.! Února!
Před 66 lety si komunisti „vypučili“ republiku a zametli s ní a jejím obyvatelstvem takovým způsobem, že lidé nestačili zírat. Stálo to majetky a stálo to životy utracené jen prtoto, že si bolševik dokazoval svou moc. Takže ničil především ty, kterých se bál. Ty, kteří něco znali a uměli a hlavně měli rovnou páteř a nechtěli se sklonit.
Ale ať na netu koukám kam koukám, jedině v Parlamentních listech si vzpomněli. Jinak se naše levicová media raději vyhla. Ono by se muselo říkat, že komunisti jsou lumpové a ona by se ta parlamentní strana třeba zlobila.
Jenže národ, který zapomene na svou historii, riskuje, že si ji bude muset prožít znovu. A tak přijdou noví Gottwaldové. Třeba se tentokrát bude jmenovat Semelová.
nickname, jsou tací, co nejen považují Hudečka za vola,ale ještě mají dojem, že jim zased židli… 😀
„Rozhodčí soud v lednu v prvním usnesení nařídil Metrostavu pokračovat v některých pracích zhruba za 50 milionů korun. Podle stavební firmy rozhodl i o tom, že jsou smlouvy platné. Praha to ale popírá. Náměstek primátora Jiří Nouza tvrdí, že platnost smluv budou soudci ještě řešit.“
Zdroj: http://praha.idnes.cz/protikorupcni-policie-vysetruje-zastaveni-praci-na-blance-pow-/praha-zpravy.aspx?c=A140225_131837_praha-zpravy_bur
to je docela hezký, když soud vydal nějaké rozhodnutí a obě strany sporu se přou o to, co v něm vlastně je 🙂
Možná by měl rozhodnout soud, co ten rozsudek vlastně znamená 🙂
Matzurko – 48 – Od kdy tam ta kyselina byla, to netuší nejspíš nikdo.
Faktem je, že na gymplu jsme jí měli kdysi taky a na VŠ to byla celkem běžná věc. Už si nepamatuju na co se v analytické chemii používala, ale byla celkem běžná. A dalo se těmi krystaly na kůži malovat takové dočasné tetování, co vydrželo cca. měsíc nebo dva.
Ona je to celkem hodná výbušina a ještě za první republiky se běžně prodávala v lékárnách. Dokud je mokrá, tak se neděje vůbec nic (proto se přechovává pod vodou) a když je suchá, tak je taky celkem stabilní. Ale nesmí se dát do nádoby třeba s kovovým víčkem, to pak vznikají dost nestabilní pikráty, což je poněkud problém. Ze stejného důvodu se příliš nedoporučuje manipulovat s nevybuchlou municí z 1. sv. války.
Vzhledem k některým Hudečkovým telecím nápadům, zvláště pak okolo územního plánu a dopravy, jeví se mi buď jako „momentálně zavostalej“ nebo jako součást jakýchsi her, v nichž bych viděl nějaké ty developery. Mně tedy poněkud připomíná Staníka Grosse, ale ten byl poněkud šikovnější.
Co se pak konání OČTŘ stran Blanky, Opencardu atp., tak mám někdy pocit jakési kombinace naprosté neznalosti věci a dobré znalosti teorií Andreje Januaroviče Vyšinského.
Ufff…
ad 29 -Halle,
dám Ti radu z praxe: Dovnitř nepouštět, na otázku , zda máš doma Bibli odpovědět:
“ ano, dvě!V té kralické je na předsádce genealogie naší rodiny“, tím je zaskočíš, protože nevědí co je to genealogie.
No a pak, když je jasné, že Ti bibli neprodají, je nech rozpovídat, a v momentě, kdy se dostanou k tomu, že „Bůh se rozhodl lidstvo zachránit…“ je třeba jim skočit do řeči otázkou: “ A co vy tady kurva chcete řešit, když Bůh se již rozhodl???“
Já je pak v ulici viděl ještě mockrát, a viděl jsem je hlavně proto, že těsně před mým barákem přešli na druhou stranu ulice a na tu naší se vrátili zase až u sousedů. A to pes byl zavřený doma… 😀
Milej člověk, ten Višinskij….
Neškodí ho připomenout, když máme to výročí.
Zajisté se učili od něj i tady.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Andrej_Vy%C5%A1inskij
V roce 1017 vydal zatykač na Lenina, později se stal generáloním prokurátorem SSSR a umřel v New Xorku jako zástupce SSSR v OSN.
Vskutku pestrá kariera.
Šumaváku 🙂
vytáhli mě z betle a nechat je řečnit se mi nezdálo optimálnî….
Na povel „čelem vzad a odchod „reagovali, dost briskně aç zcela určitě ma vojně nebyli
Jo a ten mladej zazvonil ještě jednou, a upozornil mě , že mi svítí na oktáfce blinkr.
Nezbylo mi než poděkovat
Jo Pavle, pikrovku jsem používal při biochemických testech při diplomce… a nesměla být mokrá.Dosoušení v digestoři s pancéřovým sklem…
Jsme žili vysloveně nebezpečně, co?
(28) Troubu Roučka bych přičítal hlavně době předvolební a zviditelnění. Že by byl na Ukrajinu v nějakém oumyslu někým vyslán, tak blbí snad nejsou ani soudruzi z Brusele.
(29) Nabídněte pumelici, po které bude nutná transfuze. 😛
Pavle,
tak to pošli mladou ještě na výzvědy do katakomb, totiž do sklepa, jestli tam nemají strašidlo, mumii a nebo aspoň nějaké ty skřítky 🙂
Mně se to „pikri, pikri“ vybavuje i z laborky biologické, ale to bych se musela zeptat vedle u cytogenetiků, jestli to není nějaké barvivo či co. Oni tam mají – samozřejmě pečlivě střežené a řádně evidované – všelijaké věci, na které by normální jedinec nesahal ani z dálky bidlem; ale holt třeba zastavit dělení buňky ve správné fázi za účelem pozorování chromozomů je pro silné jedince 🙂
Šumaváku – 58 – Tak ona zase až tak moc nebouchá, tedy ne v laboratorním množství. Ta digestoř s bezpečnostním sklem je víceméně kanón na vrabce a určité zabezpečení v tom smyslu, že když student zapomene, že suší a odejde do hostince na jedno vařené, tak aby po návratu nepotkal v laborce někoho, kdo bude mít oči plné dojetí a jemného skla.
V praxi je dost problém jí vznítit (je-li čistá) i v suchém stavu. V pyrotechnice pro ohňostroje se v raketách prokládá něčím „šťavnatějším“, aby se dobře vznítila a dělala takové to ohňostrojové ječení.
Na běžné blbnutí je mnohem lepší TNT z 2. sv. války. To se takhle zajelo na Duklu, tam se v lese našel nějaký zachovalý nevybuchlý dělostřelecký granát, opatrně se vyšroubovala roznětka, zbytek se hodil se do ruksaku a vlakem odvezl do Prahy. Pak se vzal hrnec s vodou, postavil se na vařič aby se voda vařila a granát se tam ponořil. Po pár minutách vaření na vodní lázni se z granátu vylil rozpuštěný tritol a nalil se do plastové misky na výrobu ledu (takové ty kostičky) a nechal se zchladnout. 🙂
Jo jo, žili jsme nebezpečně 🙂
Jinak tedy k tomu poslednímu odstavci, aby někdo nepropadl skepsi nad úrovní současného středo/vysokoškolského vzdělání.
Tohle know-how se oficiálně neučilo v hodinách chemie ani za totáče, to mně prozradil jeden ožralý milicionář na takzvaném „branném výcviku“, který byl povinný ve třetím ročníku střední školy. Milicionáři se tam předváděli s dýmovnicemi, střelbou z Sa-58 slepými náboji a tak podobně. A večer v hospodě se mezi nimi našel jeden sdílnější, co měl dost upito a byl nadšeným fanouškem výroby domácí silvestrovské pyrotechniky.
Akorát že on to dělal z nábojů do minometu a bezzákluzového kanonu, který byl tehdy ve výzbroji Lidových milicí, takže vlastně rozkrádal majetek v socialistickém vlastnictví. I když se tedy hájil tím, že když vyleje ten tritol, tak tam našroubuje tu roznětku zpátky a náboj vrátí do skladu a každej hovno pozná… 🙂
Do skladu LM jsme přístup tehdy neměli, tak proto ta Dukla a i jiné prostory 🙂 🙂
Tak to vidím, o co jsem přišel, když jsem se brannému kurzu zdaleka vyhnul. 😛
Doma jsem se dostal jen k jododusíku.
S Jehovisty mám vlastní zkušenosti. Dospívajícím dcerám jsem zakázala vůbec se ukazovat – týnejdři jsou pro Jehovisty nejlehčí kořistí. Zásadou je nepouštět dovnitř, nic nebrat, žádnou literaturu. A být prostě tvrdý, třeba i za použití vulgárních slov. Mi se osvědčilo, když jsem v situaci, kdy za studeného nevlídného počasí v listopadu zazvonili u dveří dospělý muž v kabátě s malým chlapcem, oblečeným jen do svetru, promrzlým, promodralým, jsem prohlásila, že jdu okamžitě volat sociálku, organizace, zabývající se péči o dítě a také policii, protože jednání onoho dospělého je trestuhodné. Zmizeli tak rychle, že ani stopa po nich nezbyla. To bylo naposled, co mi zvonili u dveří
Jo , jsou církve, kterým říkám „slušne“ (coz neznamenàá , že by proti nim nemohl mít někdo nějakou výhradu, tŕeba i oprávněné, a cirkve “ neslušné,“ kterě obtěžují , vymývají mozky a vyloženě společnosti škodí. jakékoli společnosti.
no a Jehovisti mezi ně patří
Taky by mě zajímalo, který chytrák vymyslel pro současného pražského primátora tu nádhernou báchorku o tom, že když magistrát pochybí při vnitřním postupu při schvalování smlouvy, že je smlouva podepsaná legitimním zástupcem města od počátku neplatná.
Je to totéž, jakoby jste šli vrátit za půl roku kabelku do obchodu s tím, že obchod je neplatný, protože nebyl řádně projednán manželkou s vámi a tak je koupě neplatná.
Postup schvalování smlouvy na magistrátě soud vůbec nezkoumal. Samozřejmě rozhodl, že je platná a nařídil to, co nařídil. To vůbec nebylo řízení o vině a trestu, ale o zabránění další škodě a uvádění situace do zákonem daného postupu. Již vzniklé škody se budou řešit později.
Jiná věc je to, že řízení jiného druhu může dospět k tomu, že bývalý primátor nepostupoval podle zákona o obcích nebo o hlavním městě Praze a pak lze vést i trestní stíhání proti těm, kteří takové porušení způsobili či připustili. Zejména proti tehdejšímu primátorovi, který některé úkony může učinit jen po příslušném posvěcení v zákonem stanoveném orgánu města. Pak se bude zkoumat, zda tak učinil vědomě a ve zločinném úmyslu, nebo z nedbalosti. Ale to je jiné řízení, které s platností dohody uzavřené tím, kdo za město vystupuje, nemá nic společného.
No a docela dobře možné je i to, že někdo, ať už nynější primátor (možná i po domluvě a ve spojení s tzv. experty) nebo skupina, která k tomu využila nechytrého primatora (který si dá namluvit, jak jsem si všiml skoro cokoli) v úmyslu poškodit někoho (firmu, co staví, bývalého primátora, bývalou radu, atd), aby vydal rozhodnutí neplatit, které firmě způsobilo skutečnou finanční škodu, městu taktéž, vyvolalo zpoždění a škody další s tím spojené.
A to je to třetí řízení, které také šetří policie, a kdo jiný by to taky měl šetřit.
Jen jednodušší či bezduší novináři mají pocit, že se tato dvě pochybení vzájemně vylučují.
Jí bych v Praze spíš předpokládal, že obě pochybení nastala a mohou být obojí docela doložitelným tr. činem.
Náhodou s Jehovistama je sranda. Kdysi dávno, to ještě mladá nebyla na světě a bydleli jsme na Letné k nám chodili dva roky na čaj a na sušenky, vždy v úterý a ve čtvrtek v podvečer.
Mojí drahou se snažili obrátit na víru pravou, ona je z posice čerstvě vystudovaného biologa poučovala o původu druhů a evoluci a já jsem se tomu smál od počítače. Pak je to nějak přestalo bavit a už nepřišli…
Svým způsobem s nimi byla větší sranda než předtím s partičkou kavárenských socialistů co studovali s mojí drahou na fakultě. Ti vždycky přišli, poslouchali moje CDčka Jethro Tull, chlastali mojí whisky či koňak, kouřili moje kubánské doutníky a vedli řeči o tom, že kapitalismus je hnus a že by se měl zakázat.
Jo, zlatá léta devadesátá… 🙂
U nás v Modranech meli(mají?)jehovisti hnízdo – celou vilku.
A opruzovali na každé zastávce .
Osvědčilo se mi jednoduché pravidlo:
Věříte v boha?
Ne, jsem komunista!
Abgemacht…..
Občas ještě vyhazuji dvojice starších bab z baráku s tím, ze pokud mi neřeknou jmenovitě ke komu jdou, volám chlapce z páté Bé…
Jdou ochotně…
(66) Martin by asi věděl více, ale IMHO ten blb tancmajstrovská není první, kdo použil podobnou argumentaci. Jak se s předchozímy pokusy vyrovnaly soudy taktéž nevím, jen si pamatuji, že logika „my (já) jsme udělali chybu, tedy je smlouva neplatná“ mne udivila už vícekrát.
Když se tak nad tím zpětně zamyslím, tak vlastně ani nevím, proč se nikdy ti Jehovisté nepokusili obrátit na víru mně.
Asi je znervózňoval ten obrácenej pentagram, co jsem tehdy nosíval na krku a některé knížky v mé knihovně… 🙂
Teda vy jste tady nebezpeční chemici :-). Já jsem taky skončil u jododusíku a peracetonu. Ale ten už si doma dnes nikdo nevyrobí. 30% peroxid se nekoupí a čistý aceton taky ne. Snad jen ta citronovka :-). Pokusy s peracetonem skončily z moci úřední, když kamarád sušil vlhký produkt na novinách v meziokenním prostoru, pěkně na sluníčku, v centru Prahy. Ráno sušení nasadil a po příchodu ze školy byl uvítán požárníky a VB :-))).
Šimone,
a potom že komunisté škodí :-D. 😀
Oteplovači – 71 – to se mi moc nezdá. Je tedy pravda, že už víc než rok jsem žádnou chemikálii nekupoval, ale dosud se mi nestalo, že by mi třeba něco běžného (jako třeba peroxid, kyselina sírová, dusičná apod.) objednaného na http://www.alfa.com nepřišlo.
A je to tak půl roku, co jsem se telefonicky dotazoval u jednoho tuzemského dodavatele laboratorních potřeb a chemikálií, zda lze dodat X a Y a taky Z (chtěl jsem mladé demonstrovat cosi z chemie) a bylo mi řečeno, že problém to vůbec není, akorát musím dodržet minimální obalová množství. Tedy kupříkladu koncentrovaná H2SO4 v objemu 1, 2, 5 či 10 litrů a tak.
Teda lidi
vy jste nebezpeční 🙂
Já si nikdy s výbušninami nehrál, taky zubař bez prstů asi neni to pravé ořechové, ale vzpomínám si , že když jsem byl na vojně v mariánkách mi jakýsi kanonýr od pl přinesl jako prezent ostej náboj do 30 mmm Pl dvojčete, a on mi stál asi 14 dní na nočním stolku.
Pak místnost náhodou navštívil praporčík Režný , zdravotník ošetřovny a skoro ho trfil šlak
Náboj zabavil, a nějak ho zašantročil – neoficiálně
Dodatečně jsem si uvědomil, ze jsem mohl vylétnout do vzducu , anebo sedět v base
Jo, mladej a blbej ….
Prápora chtěl náboj, zároveň si ho nechtěl sám ukrást.
Sezení v base by bylo pravděpodobnější, než vyletění do luftu.
Halladine – tak on je mezi zubařem a chemikem maličko rozdíl. Já kupříkladu snad neznám vůbec žádného chemika (bývalého kolegu z fakulty), který by si alespoň něco málo z oblasti zábavné pyrotechniky nezkusil. A tou zábavnou pyrotechnikou na úrovni vysokoškolské chemie fakt nemyslím jododusík. 🙂
Nicméně zpětně vzato uznávám, že rozebírat staré nevybuchlé granáty nebyl dvakrát dobrý nápad a mladé bych to nejspíš nedovolil. Ale zase naši o tom tenkrát nevěděli, o některých věcech jsem taktně pomlčel, abych je nevyděsil a oni se třeba nebáli chodit do koupelny, kde jsem měl zařízenou kompletní laborku včetně skříně na chemikálie a Bunsenova kahanu ilegálně připojeného na plynovou přípojku karmy… 🙂
(71) Jo, na acetondiperoxyd jsem zapomněl. Taky dobrá legrace. Nebo -tri- ?
72 – já to uváděl hlavně jako inspiraci speciálně pro vás…..
A dle reakce tech jehovistů jsem pochopil, ze ti koko jsou ještě něco horšího …:)
No já tu basu stejně nakonec dostal
Seřval jsem na chodbě ošetřovny Hliavního lékaře , posla ho do prdele ( pŕed skvěle s bavícími se marody)
a on mi dal tři dni po službě s podmínkou na tři měsíce.
Vic mi jako ansíkovi ze své funkce dát nemoh, a předvádět mě k někomu vyššímu nechtěl – byl by za pitomce
A mi to bylo šumafuk 🙂
Šimone,
díky za radu, ale s tím grupensexem mi to připadá zábavnější. Takovej chlípnej slintající stařík 😀 je lepší než obyčejnej komouš 😀
Šimone,
tomu se říká vyhnánět čerta dáblem, ne 🙂 ?
Asi budu mutant, ale Jehovisti mi – zaplať Darwin – na dveře nikdy nebouchali. Zato se jednou přibatolili Mormoni, ovšem když jsem je mile uvítala (toho času na mateřské, dítko cca dvouměsíční) a začala šveholit v jejich rodném jazyce, jak je krásný jejich Templ v Salt Lake City (tedy z venku, dovnitř mohou jenom praví věřící) a jak se mi líbila veřejná zkouška tabernacle sboru, tak nějak ztratili řeč (mluvili lámanou češtinou) a nakonec se taky zdekovali, dost rychle. Možná se báli, že je začnu zkoušet z mormonské bible, neboť jednu máme doma taky – manžel je sběratel kuriozit – anebo něčeho horšího (důvod stáže – evoluční genetik a molekulární biolog mohlo pro ně znít jako z hororu).
Devadesátá pro mne zlatá nebyla; v dané dekádě mne potkalo až příliš osobních tragédií, s následky některých se potýkám dodnes, takže radostně vzpomínat nemohu. Snad na pár zážitků – podívali jsme se do Egypta, což byl můj životní sen; ovšem 14 dní po našem návratu domů proběhla masová vražda 70ti turistů u chrámu královny Hatšepsovet, takže i ten báječný zájezd má mrazivou notu… A dva roky jsme byli v USA, což sice bylo veskrze pozitivní, ale taky se mi moc stýskalo, já jsem prostě hobit jak když vyšije 😀
AK – 77 – Tak úplně největší legrace je s chemikáliemi u kterých člověk tak nějak instinktivně neočekává, že to bouchne. 🙂
Z praxe si pamatuji jeden takový ilustrativní případ.
To byla praktika z organické chemie, konaná během poměrně teplého jara L.P. 1986 mám dojem. Venku krásně, v laborce s velkými okny vedro jako v peci, jak tam pralo to sluníčko.
A jak známo, praktika z organické chemie jsou dost nuda, protože člověk má 14 dnů na to, aby syntetisoval cosi co si vylosoval z pytlíku a jednotlivé fáze těch syntéz trvají dlouho a dlouho a dlouho.
No a jeden kolega (nebudu ho jmenovat, protože to v oboru dotáhl až na docenta a dodnes se chemií a její výukou živí) takhle dva stoly přede mnou a o pár metrů vpravo znuděně civěl na to, jak se mu cosi filtruje a promývá etherem tempem asi tak kap – kap – kap. Co kapka, to pět minut.
Někdy kolem jedenácté dopoledne, poté co na experiment trpělivě civěl už přes dvě hodiny, pravil něco ve smyslu jako „kurva, vysrat se na to…“ a odešel na svačinu. Bohužel si neuvědomil, že tu lahev s etherem nezavřel. No a jak známo, etherové páry vznikají někde kolem 35 stupňů Celsiusa, jsou těžší než vzduch a mají dost odpudivý zvyk plazit se po laboratorním stole. To se sice učí už v prvním semestru v praktikách z laboratorní techniky, ale protože studentům z bezpečnostních důvodů nikdo ether v prvním semestru nesvěří, je ta výuka poněkud nezáživná a člověk to má tendenci pustit jedním uchem tam a druhým ven. Zejména když se z těch praktik dává jenom zápich víceméně za účast.
No a jak ten kolega odešel na tu svačinu a v laborce bylo teplo, tak ether čile produkoval ty páry a ty se neviditelně plazily a plazily, až se doplazily na druhou stranu toho dlouhého laboratorního stolu, kde pospávala jedna kolegyně, která pro změnu cosi destilovala, zkapalňovala, destilovala, zkapalňovala, patláma, patláma a tak furt dokola v poměrně rozměrné destilační koloně zahřívané olejovou lázní pod kterou vesele hořely dva kahany.
No a jak se ty páry doplazily k těm kahanům, tak tos měl vidět. Nad tím laboratorním stolem zcela regulérně šlehnul blesk, rána to byla jak z děla a na několika místech následně začalo poměrně dost hořet. Ether víc a rychlejš, olej na druhé straně stolu pomaleji, ale o to pečlivěji….
Pomocí velkého hasicího přístroje (takový ten hodně velký, na kolečkách) se podařilo průser celkem ututlat, akorát nejmenovaný kolega měl celkem problém, aby té holčině sehnal to, co měla vyrobit o těch praktikách a hodnověrným způsobem to znečistit tak, aby to vypadalo jako v laborce na koleně vyrobené a nikoli z láhve o čistotě p.a. odsypané… 🙂 🙂
Aerokarle -71- diacetondiperoxid. Snadný – pokud si pamatuju 30%peroxid vodíku, citronovku a čistý aceton zhruba 1:1:1, zamíchat, vzniklou sraženinu zfiltrovat a vysušit. Vše za normální teploty. Skvělý do bouchacích kuliček (ocelová kulička obalená staniolem v němž je peraceton).
Pavle Kořenský – 73 – no možná Vás mají v tom obchodě zaregistrovaného na firmu. Jinak ale v drogerii či lékárně jak bylo dříve běžné nikoliv. Je vidět, že v oboru nepracujete. Zapomněl jste na REACH, princip předběžné opatrnosti, zákon o prekursorech výbušnin a drog a tak :-).
Oteplovači – na firmu ano, to je pravda. Nějak mně nikdy nenapadlo nad tím přemýšlet. Prostě objednám a přistane mi to na stole.
A dokonce mně ten Alfa-Aesar posílá každé dva nebo tři roky neuvěřitelně tlustý tištěný katalog (odhadem tak 1000+ stran) tak nějak sám od sebe.
ááá , Pavle, tak ten blesk je mi povědomý, ten znám. Bohužel jsem v ten moment, kdy mi v destilační koloně blafnul lehce přehřátý petroleter, nebyl v hospodě.
Vidím to jako dnes… laborkou, za krásného, slunného jarního odpoledne proletěl kulový blesk, vytřískal okna, rozbil něco skla po stolech a mně,než jsem se stihl zdekovat, způsobil slušné popálení horních cest dýchacích a průdušnice.
Laborka v té skuherárně měla naštěstí okna do zahrady a ne do ulice, jinak by z toho byl pěkný průšvih.
do bouchacích kuliček jedině triaceton, který je stabilnější (titrace v lázni okolo 7°C…. diaceton je hroně volatilní, ale pokud se udrží je jeho skalodvání mezi listy třídní knihy odměněno neobvykle veselým zážitkem
jen se divím, že ještě nezakázali Verneův Tajuplný ostrov, kde je slušný recept na výrobu nitroglycerinu. V civilizovaném světě se ovšem glycerin získával snadnějí z maminčina mazadla na pleť GlyDoré než z hnijící velryby vyvržené na břeh u Sovovýcch mlýnů…
Jak to tu čtu,
začínám být ráda, že jsem biologii studovala v kombinaci s matematikou, a ne chemií, jak byl můj původní záměr 🙂
Pavle, tak to kolega shánějící krystalky ještě mohl být rád – taky mohl shánět tuzexovou halenku, paruku náhradou za ohořelé vlasy, případně plastického chirurga….. viz Šumavákův zážitek.
Dušane Neumanne – 87 – diacetondiperoxid nestabilní ? – no to je přesně důvod proč nás bavil :-). Matzurko – 89 – to jsou jen takové historky starých zbrojnošů 🙂 k oslňování laiků. Určitě ve Vašem oboru existuje něco podobného. Jinak chemie je stejně nevinná jako fyzika třeba. Dokonce si myslím, že v úplném jádru platí, že chemie = fyzika + geometrie. Já třeba šel na chemii proto, že jsem kladl otázky dospělým kolem sebe – typu “ proč je dřevěná tyč pevná a vrbový proutek ohebný, proč je guma pružná a železná tyč pevná “ a jejich odpovědi – no protože je to železo a tamto guma mě neuspokojovaly :-). No trvalo to asi 8 – 9 let, když počítám i průmyslovku, než jsem se to dozvěděl a pochopil. Výbušniny byly vedlejší produkt (zajímavý v pubertě – koneckonců některá děvčata to zajímavě oceňovala :-)). Dneska mě nezajímají (výbušniny – děvčata ano) a ani žádné silvestrovské bouchání neprovozuju, protože vím dost přesně , co dovedou. Děvčata v mém věku to taky nějak už neoceňují :-).
Dobré ránko!
Já jsem chemií zcela nepolíbena, neb naše zasloužilá soudružka třídní nebyla chemikářka, ale protože chemikář nebyl, dostala to od vedení befelem. A jelikož jak byla zasloužila, tak byla hloupá, tak svou absolutní neznalost chemie, v hodinách zakrývala řešením třídních problémů. Trvalo to dva roky a celé okolí se podivovalo, proč má kde kdo v naší třídě dvojku z mravů, či aspoň důtku. A pak v devítce přišla skutečná chemikářka a zjistila, že vrcholem našich znalostí je H2SO4. Naprosto zoufalá se urputně snažila, nacpat do nás látku za tři roky najednou, což se samozřejmě nepovidlo a mělo jediný výsledek – všem se chemie totálně zhnusila.
Dobré zas ráno… Ad chemie – vzpomínám na našeho chemikáře, když se jednalo o výbušniny: „Já vás znám, vy jste pitomci, budete si s tím hrát a utrhá vám to ruce. Otevřte si sešity a pište si!“ (následovaly podrobné návody výroby a použití). No a tu zmiňovanou kyselinu pikrovou (jinak ekrazit) jsme pod jeho dozorem vyráběli ve školní laboratoři a pak jsme ji šli na školní dvůr odpálit. (volně, na kusu plechu. Vyšlehl plamen a zavládla spokojenost, že to funguje…)
Nějak si nedovedu představit podobnou výuku dnes, kdy studenti středních škol do laboratoře ani nepřijdou, aby se nenarušila jejich humanitní integrita trapnými přírodovědnými předměty. Podle toho to taky vypadá…
(71) No ,Oteplovači, za časů, kdy jsem ještě neztratila dívčí úsměv, 30% peroxyd vodíku byl běžně k mání v drogerii ! Jsouc rudovlasá, toužila jsem nesmírně po platinových kadeřích,a tak – toužíc být tou „nejkrásnější“ na promoci- jsem si den předtím hlavu namočila do umyvadla plného tím 30ti% peroxydem; výsledek byl děsivý- vlasy kupodivu zůstaly na hlavě, ale zářily do daleka oranžovou barvou jako liščí kožich 🙁 Následky trvaly dlouho …. 🙁
2 Rpuť – ještě ad 38 – kolega tvrdí, že ta správná fráze zní:
„Ich sprechen Deutschland, aber klein!“
PeSi, ještě lepší! 😀
Gdyž už tak Rpuť zmiňuje školu a výuku chemie….
Já byl nějakej nevyhraněnej, a na gymplu jse na učení celkem kašlal. Předpokládalo se, že půjdu na VšB a ta byla jako smrt – brala všechno 🙂
Na druhé straně po prvním semestru bez mrknutí oka vyhodili půlku ročniku.
A já měl o sobé dobré míněni , že když je treba, zvládnu cokoli.
TedY i tu báňu a vrásky mi nedělalo ani to, že mě při přijetí na gympl omylem zařadili do humanitnî větve, a takovou vymyšlenost jako ddeskriptivu jsme vůbec neměli.
Takže můj prospěch na gymplu byl velmi , dejme tomu velmi variabilní.
Ani ne tak, že bych měl setrvale mizerné známky z určitých předmětů… pràvě naopak.
Je dost komické vzít do ruky moje vysvědčení a koukat na změny známek po pololetích
Mám tam třeba jedno pololetí z fyziky čtverec a následující známka 2 .A naopak.
Ad chemie – v prvním pololetî druhého ročniku jsem byl na propadnutí – na konci roku za dvě , a tu chemii jsem si vybral jako volitelný předmět k matuře a maturoval z ní za dvě.
Až o prázdninách před maturitním ročníkem jsem usoudil, že ta vŠB nebude to pravé ořechové a začal se zabývat myšlenkou na studium medicíny, což otec , důlnî inženýr a bývalý učitel na VŠB přijal s očividnou úlevou.
No a uvědomil jsem si , že tady asi ty moje známky stačit nebudou, takže jsem se začal víc učit 😀
PeSi – doporučuji ještě větu pro pokročilé:
Ich stehe Deutschland nicht ver!
>> PeS
Ich stehe deutsche Zunge ver, aber klein.
dvd – to je ještě lepší 🙂
😀 😀 😀