BFPT 2013 – part II.

Publikováno | Autor:

Tak přátelé,

Prase je zabito a naloženo  v sudu, pension domluven, pípa, sud a podobné drobnosti též, počasí je objednáno snad ve stejné kvalitě jako loni.
Uvítám vás chlebem a solí, ale rád bych, abyste mi teď potvrdili kdo a v jakém počtu a kdy doopravdy přijede abych věděl, kolik koupit toho chleba a soli. Buď zde nebo do mailu.
Ono teda sice bude hezky, ale noci jsou již chladné a pokud bychom se neměli do penzionu vejít… to abyste si vzali teplé prádlo. 😀
Ta různá speciální přání jsou předjednána a měla by fungovat.

PS.
Pravda je taková, že jsem měl trochu starosti  a stress a zvl.ty, co dali vědít v diskuzi na blogu jsem si nepoznamenal a teď nemám ani čas, ani chuť tu diskusi celou procházet… takže prosím ještě jednou.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 186 komentářů u „BFPT 2013 – part II.“

  1. no, rýže je mnoho druhů….myslím, že je velmi těžké, jí udělat dobře. Tedy pokud nemyslíte tu blemcovou hmotu, co se většinou za rýži vydává. To je jako s knedlíkama. ne každý je vlastně umí, ale každý se o to alespoň má pokusit. Základem je samozřejmě dobrá rýže …

  2. Rputi,
    kdyby mi někdo dal rýži, která se dělala s cibulí a hřebíčkem, asi bych ho kousnul do voka. 😀 Ale proti gustu žádnej dišputát. Jestli ti taková rýže chutná, tak proč ne. 😀
    Takhle ji dělávaly obě moje babičky a když jsem se pídil, co je k tomu vedlo, dopídil jsem se snad až k Rettigový a k důvodu potlačení zatuchlosti rýže přepravované dlouhou dobu z místa vzniku do českého hrnce. Jediné jídlo, které jsem ochoten s takto upravenou rýží akceptovat jsou minutková králičí játra na másle protýkaná hřebíčkem a sypaná majoránkou – zde je rýže na Rputí způsob z mého pohledu nejen akceptovatelná, ale je přímo nutností.

  3. No co, nectí asijskou zásadu, že rýži koření až pokrm, ke kterému je podávána. Ti zlotřilci ji ani nesolí.
    Ale k těm játrům by se mi ten hřebíček moc nezdál.

  4. Aerokarle,
    to je také kulinářské dědictví z dětství po babičkách. Člověk se při konzumaci takňák posune zpět v čase 🙂

  5. ptakopysku, to jsou ty rodinné zvyky. Znala jsem rodinu, která strkala kastrol rýže na dojití do peřin a měla X kulinářských důvodů, proč tak činila, neb jiná prý není poživatelná. 🙂
    Což se dotejčí nejen rýže, samozřejmě a může to být životu nebezpečné 🙂
    Nebožtík takhle málem chcípnul na knedlíky, neb byl naučen na výtvor, který dělala prababička a považoval to za manu nebeskou. Shodou okolností dělám knedlíky úplně stejně, takže, když jsem poprvé uvařila segedin s domácím knedlíkem, vrhnul se na ně ten nešťastník a sežral, za hlasitých modliteb díkuvzdání, všechno dočista do čista.
    Po té upadl do komatu a dva dny se zmítal mezi životem, smrtí a záchodem a musel být obkládán studenými náčinky.
    Říká se tomu Fixace na žrádlo nebo tak nějak! 😀

  6. Rputi,
    jo ty peřiny fungujou docela dobře, s tím bych s nimi docela souhlasil. Obzvlášť, když je v baráku bestiální zima a rýže by místo dojití vystydla. Já, když potřebuju, do peřin nacpu houskové knedlíky – ne kvůli dojití, ale kvůli tomu, aby nevystydly, než se sejdou strávníci, nebo než dodělám zbytek oběda. Pro hnidopichy – samozřejmě neprokládám každou šišku polštářkem, ale jde tam pekáč přikrytý druhým pekáčem a celé je to zabalené v utěrce, aby mě manželka bestiálně nezavraždila za zprasení čerstvě vypraného a vyžehleného ložního prádla.
    Koneckonců – myslím že ve filmu Jako jed, nechávali v peřinách dozrát i zabitou kozu…

  7. No a právě celé ty manévry s rejží pod peřinou, rejží v peřinách, rejžovi s vaší manželkou v peřinách atd…vám ubydou, když máte extra čínskej hrnec rejžovar:)

  8. Remoska je k dostání normálně od výrobce remoska.cz nebo na internetových e-shopech.

  9. to sice je, ale narozdíl od rejžovaru, který už v kvalitní verzi stojí od čtyř stovek( až po sedm tisíc u Japonců:) za nejlevnější remosku nedáte méně než 2500.

    Remoska byla ideální na chalupy a chaty…i když moje teta v Dejvicích ji používala celý život místo trouby. ( nevěštila).

  10. moje teta v Dejvicích ji používala celý život místo trouby
    Ctěná teta byla rozvedená, nebo slečna? 🙂 🙂 🙂

    A jak vám peče trouba, paní?
    Dobře. Ale než ho k tomu dokopu…

    (Já jsem tak ftipnej, že mě to snad jednou zabije…)

  11. Ctěná teta byla vdaná a měla syna s nimi bydlícího, nicméně coby absolventka Terezína si velmi vážila jídla, neměla ve zvyku připravovat hory masa, byli to normální střídmí lidé, nepřežírající se.

  12. 561- dneska už se tomu jen smějeme, ale vyrůstat v kriminálnické rodině není sranda, vyhodit u nás nějaké jídlo se rovnalo ztrátě pověsti debutantky u Almacka.

  16. Andy,
    no vidíte, a to se mi smějete, že chci zužitkovat i jablečnou drť 🙂
    A to byl v koncentráku jen jeden pradědeček, a ten nám o svém posledním pobytu už vyprávět nemohl.

  17. 566- ale nesměji, respektive směji stejně, jako jsem se smávala mámě, která z jabka nechávala jen šťopku:)

    Ale co vzpomínky, teď jsem konečně po letech našla na netu Neználka na Měsíci…učebnici KSČ ( a zřejmě i dalších, jak to tak v posledních letech sleduji).

  18. Neználek,
    knihy mého dětství. Ten ve Slunečním městě mne neskutečně nudil a iritoval…. ale ten na Měsíci naopak bavil – peníze schwindlingy, zlý kapitalista Skrbling… jako děcka jsme to brali jako bezva fóry.

  21. Tak znovu:
    Dobré ráno,
    Nickname, v kolik to sakra vstáváte, nejste nadpřirozená bytost 🙂 ?

    Jestli za železnou oponu nevím, ale já to četla ve věku (i. stupeň ZŠ ?), kdy jsem to prostě brala jako jinou pohádku – zlý bohatec, hodní a šikovní pracanti, kteří nakonec bohatce společným dílem přemůžou. Jestli Rumcajz, hloupej Honza nebo Buchting mi asi tehdy bylo šumák.
    Z toho Slunečního města si vybavuji hlavně ilustrace, které se mi nelíbily (u toho Měsíce naopak stroj na výrobu špaget neměl chybu – stejně jako na titulní stránce Neználek ve skafandru s netopýříma křídlama nebo co to bylo; ilustrátor byl jiný než u prvních dílů), a taky že měli traktory přivázané ke kolíku, aby oraly dokolečka jako když koza na pastvě ožďubuje trávu…. nevím, snad jsem to asi ani nedočetla, prostě mne to štvalo. Ale to je fakt ve mně, nikdy se mi nelíbily sci-fi, kde absolutně všechno dělaly automaty.
    Jo, a z prvních příběhů se u nás vžilo „slunce-žblunce“, ale tím vzpomínky fakt končí 🙂 On z toho byl i večerníček, který jsem jako jeden z mála nesledovala.

  23. 571 Troll, který nikdy nespí (c) Daniel Dočekal. 🙂 Krmíme, krmíme.
    Měl jsem ty knížky rád. Doma Neználek, Případ Tubercilín, u babičky Gulja, Daleko, Vesnice … a pak Statečná srdce. Na Polyxenu jsem byl moc malý.
    Timura ani žlutého Neználka jsem nečetl.

  24. Troll,
    no, co si kdo udělá :D…

    Já Timura četla, ale jen jednou. Nesmějte se, knihy, které jsem měla a mám ráda, mám přečtené i dvacetkrát :), třeba Gabru a Málinku (ona taky třinecká babi kromě toho měla v knihovničce už jen nějakou červenou knihovnu psanou švabachem či co). Nikdy jsme doma neměli Čuka a Geka (povinné úryvky ve škole byly nuda), zato máma (učitelka) povinně nafasovala „O rytířích z Východu“ a „Jak Voloďa přemohl zlého draka“ 🙂 Nad tím se mi vystřídala celá řádka pocitů, od dětské zvědavosti, až po zhnusení, teď už jen pobavený úsměv. Ale pokud si matně vybavuji, tak na přelomu prvního a druhého stupně ZŠ jsem přes Čtyřlístek, Foglara a Vinnetoua přešla na dívčí románky, posléze „Bohové, hroby a učenci“ a pak začalo sci-fi Troskovou trilogií….
    Povinná četba mne moc nebavila nikdy, ale jako pilný a poctivý studentík jsem to vždycky přečetla, byť se zaťatýma zubama (taková Kronika klubu Pickwickovců mi přišla stejně „zábavná“ jako F.L.Věk :)…), s výjimkou ruských autorů (k nimž Asimova nepočítám :)) Když tak nad tím dumám, třeba slavná Herbertova „Duna“ je taky docela nářez, a víc než první díl jsem nedokázala přečíst.
    Z vámi jmenovaných titulů neznám ani jeden…

    A jdu honit svoje myšátko do školy, v poslední době stráví v koupelně neuvěřitelné množství času 😀

  25. jeje Matzurko,
    ty Rytire a Volodu jsme si na fakulte koupili za vlastni – v hospode nam nikdo neveril, jake sračky lze napsat, tak jsme to nosili sebou a predcitali. . .
    Mam dokonce pocit, ze mi to nekdo casem ukradl, coz jsem u takoveho sqostu marxleninismu docela chapal.

  26. 575 … starší kolegové na gymnáziu přečetli Kapitál, aby jím mohli tlouci učitele filozofie. Mezitím přišel listopad 89. 🙂
    Učitel (profesor) filozofie je hrozně fajn, sartrovský komunista to býval, dodnes zůstal existencionalistou. V kostele čte verše prokletých básníků a je kamarád s farářem.
    Na studenty je náročný, umí naučit.

  27. Patřím ke generaci, která musela povinně sežvejkat Timura, Čuka i Geka, ba i Odvážnou školačku. Nezanechalo to na mne nejmenší stopu a dodnes nevím, o čem to bylo. Do Neználka jsem nahlédla a odložila.
    Měla jsem ráda knížku s pitomým názvem „Čing, hrdý orel Tádžikistánu“. Krom povinných blábolů tam byl i docela zajímavý popis, jak se vlastně na tom Kavkazu žije a hlavně skvostné fotky Kavkazu a taky nádhernejch fťáků.
    Na dívčí románky jsem nebyla a trpěla jak zvíře, protože jsme osobně znali Šmahelovou, takže jsem to měla i s věnováním a musela říkat, jak se mi to líbí. Já byla spíš na Hanzelku a Zikmunda a historické knížky.

  28. Šimone,
    já to možná někde v knihovně ještě mám „schovaný“ 🙂

    Nickname,
    jo, u nás byl taky z celé katedry marxáku nejlepší ten na vědecký ateismus. Na fildu jsme měli bohužel neuvěřitelnou megeru, ale nejhorší byla mužatka, co nás učila „vědecký komunismus“ – dodnes jsem nepochopoila, co to vlastně bylo (jak vyučující, tak předmět). Filda, aspoň tak historická část, docela ušla;, v ateismu jsme pak začali tím, že jsme dostali za úkol přelouskat Bibli (a to už jsem měla přečteného Sinuheta a Jeho království; trilogii Židovská válka; Den, kdy zemřel Kristus; Příběhy mrtvého moře i trilogii Merlina :)…. Jesus Christ Superstar jsem uměla skoro nazpaměť)… cvičení se nekonala, neb si dotyčný pedagog zlomil nějak blbě nohu a nemohl (?) docházet, ale my to na něho nepráskli a zápočet dostali všichni 🙂
    Vlastně tehdejší pajdák vlastní katedru neměl (!!!!), učili nás lidi z VŠB.

  29. 578 U nás se po revoluci z budovy katedry ML stal kostel. Členové katedry se postupně reformovali do filozofické fakulty.

  30. OT – dobré je, si ta bezpečnostní pravidla uvědomit!

    …Každý z nás se čas od času dostane do situace, kdy po něm doklady někdo chce, typicky při sepisování smlouvy o pronájmu, půjčování auta a podobně. Máme takové lidi rovnou obvinit z nekalých úmyslů a i s občankou raději utéci? Není to nutné, ale je dobré dodržovat jednoduchá bezpečnostní pravidla. „Pokud někomu půjčíte občanský průkaz, aby si z něj vytvořil kopii, ideálně vyžadujte, aby ta kopie měla velikost odlišnou od originálu. A pokud si chcete být úplně jistí, napište přes onu kopii propiskou, že souhlasíte s provedením kopie občanského průkazu za konkrétním účelem, a připojte datum a podpis.“
    Zdroj: http://www.penize.cz/dluhy/261395-dobry-den-dluzite-nam-dvanact-tisic-za-vysavac

  31. ahoj!
    trochu nemohu zvednout ruku na klávesnici… 🙁 🙁

  32. (574) Krásný výrok z Š+G Májovky nahradil Marxovkami a brožovaný Vaska Trubačov zaujal místo nejčelnější“
    U nás byla neuvěřitelná směs: Na Okoři u prarodičů i ta Gabra a Málinka, Irča vede jedenáctku, Klecanda, Královnin náhrdelník, May, knihy Fučíkova odznaku, Dumas, ……
    Doma legionářská literatura, Kopta, Langer, Čapek, Poláček, severské romány, Verne, Makarenko, Grey, Curwood, Sjomuškin, Badygin, Sayerska, Seton, Melville, London ovšem, Luskač……
    jen rodokapsy a detektivky jsem si musel vypůjčovat po známých a ovšem i veřejná knihovna s KOD a podobně.
    (577) Činga jsem také četl.
    (581) A lepší se to?

  33. Dobré ráno,

    tož my měli toho Voloďu, co přemohl zlého cara i s věnováním autora.
    Autor pocházel ze vsi nedaleko za kopcem a kdysi si od dědy půjčil obecní kroniku a tahal z něj podrobnosti z historie, aby posléze spáchal dílo, nazvané RAnhojič Pechanec, což by nějaký náš vzdálený předek. děda se vydání díla, zaplať Bůh, nedožil, jinak by ho z toho kleplo. Byla to neuvěřitelná snůška blbostí.
    Od té doby udržoval sporadický, převážně písemný kontakt s babičkou. S tím Pechancem měl velkolepé plány, že se z toho jako natočí velkofilm a babička byla poměrně znalá hhistorie jak rodinné tak místní. Naštěstí o to velkolepé téma neprojevil zájem ani ten nejpokleslejší socialistický režisér.

    Konec konců takovej ranhojič byl vlastně živnostník a tmář k tomu, tak to asi taky nebylo dost košer téma.

    Posledním rodinným kontaktem s tím pánem byla jeho „kondolence“ k babiččinu úmrtí, kdy rodinu sprdnul, že máme na parte kříž a že pohřeb bude v kostele.

  34. Šumaváku, no, hlavně , že jsi živ, když už ne zřejmě zcela zdráv.

  35. Šumaváku, zdravím !
    Jsem moc ráda, že žijete 🙂 Inu, koně jsou koně; svého času jsem také díky koňům zaměstnávala zástupce primáře orthopedie v jedné okresní nemocnici na část jeho úvazku :-)Zubaře, který mně musel dát do pořádku vyraženou korunku nepočítám 😕

  36. Curwoood – toho jsem taky milovala. A jednoho ZAne Greyho měla v knihovně teta, četrtví, kde k tomu přišla, protože její „cup of tea“ to rozhodně nebyl a já se vždycky těšila, až k ní pojedeme, že si to vytáhnu z knihovny a budu si to číst.
    Kdoví, kde to skončilo….

  37. Maydo – tak konecne neco vim o autorovi tech becelérů! !!
    Nas tenkrat samozrejme nezajimal ani tolik ten stupidni text ( ale perly to teda byly! ) jako uvahy nad tim, co to muselo byt za kretena . . .
    Osobne si myslim, ze stupidita kladu slov a vet dala predevsim podnet nejakemu vtipalkovi v nakladatelstvi aby to svejkovsky prosadil k tisku.
    Lepsi parodii na oslavu bolseviku jsem necetl. . .i kdyz – jak ted vidim -slo u autora o kouzlo nechteneho.

  38. Šimone, skvostem bylo též „Kája a Béda“ (taky mi to někdo ukrad)téhož autora. Dodnes si pamatuju, jak je tam líčeno, že tito dva myslitelé vymýšleli své teorie a chodili při tom šikmo z rohu do rohu tak usilovně, že Engelsům doma prošlapali diagonálně koberec! 😀

  39. 583 — No jo, jak jen je svět malej… Autora jsem zde kdysi občas potkával — mohutný holohlavý pán s bílou bradkou. V prvopočátcích mé povinné školní docházky tam měl povinnou besedu, význačnou tím, že mi podstata jeho sdělení zcela unikala; snad že za první republiky bylo zle…

  41. Šimone,
    kretén to byl excelentní. TAkovýho blba aby dnes hledal v poledne s lucernou. Jsem poměrně ochotna připustit, že chudé poměry v podhůří nejednu prostou duši svedly na komunistické scestí, ale tohle nebyly jen chudý poměry, to bylo vrozený.

    Ale babička usoudila, že nestojí za to kvůli kreténovi přidat další šrám na dost již pošramocený kádrový profil rodiny a tak se zdržela mu sdělit, co si o něm myslí, nemluvě o tom, že s ním komunikovala převážně o místní historii a v tom byl poměrně orientován, byť to bylo zaneseno ideologickým balastem.

  42. jo, zpátečníku, to jsem taky absolvovala, když autor navštívil rodnou ves.

    Taky měl u Vás řád práce a ještě nějaqkej další metál na hrudi? Já si z tej besedy pamatuju akorát to, jak chodil sem a tak a ty řády o sebe cinkaly.
    BYlo mi asi sedm, ale už tenkrát jsem tak nějak nevěděla, co si o tom mám myslet a měla jsem takový neurčitý poocit, že se tím ten pán hloupě předvádí.

  43. 592 — Na řády (při té besedě) si nevzpomínám, naopak v plenéru si jej po těch cca 45 letech vybavuji celkem dobře: Špinavě žluté sako (takový ten německý odstín), snad manšestrové, v něm bílá nežehlená košile s rozhalenkou… Z patologického uspořádání mé paměti navíc plyne i to, že mám dosti přesně zafixováno, kde jsem ho tu takhle viděl, +- cca 30 metrů.

  44. Beru v ochranu Kapitál – já jsem ho přečetl. Dnes už vlastně nevím proč, ale určitě jsem jím nechtěl páchat fyzické násilí na vyučujícím. Nezamýšleným efektem byl objev britské klasické ekonomie. Takže já na tu knihu nedám dopustit. Před nějakou dobou jsem byl účastníkem diskuse, ve které „romantici“ tvrdili, že na tom učení „něco je“. Nejsem tak zlomyslný, abych jim doporučoval ke čtení Kapitál (oni ho nečetli obvykle ani kovaní marxisté a ti, kteří ho četli, zase nepřečetli nic jiného). Ale doporučil jsem jim Komunistický manifest, resp. ono komunistické desatero, jak postupovat při revolučním procesu. Aby snad náhodou nemohl někdo tvrdit, že epigoni mistra špatně vykládali.

  45. Šumaváku,
    přeji brzké uzdravení, snad je pozitivní aspoň to, že ten kůň to neudělal ze zlomyslnosti… a ani to nebyl důsledek koňáckého umu nějaké dánské čůzy…

    MP,
    dobře ti tak, ale jinak klobouk dolů, to bych přečíst nezvládla 🙂

  46. Hm, komunistickej manifest

    V té době nebylo všeobecné volební právo, a převzetí moci nebylo možné jinak než revolučně.
    A tady si komouši vzali příklad z velké francouzské buržoazní revoluce.
    Taky dost krvavá záležitost – a vedla ji buržoazie, která zabíjela šlechtu hlava nehlava, vinnej, nevinnej ganc egál…..
    I to „požírání“ vlastních se vyskytovalo..A skončilo to celoevropskou válkou……
    takže čemu se divit ?
    No a Lenin se už vůbec Marxe nedržel…

  47. 596 Halle, a teď mi ještě vysvětlete, že vyhlazovací válka proti Čechům by se netýkala Moraváků.

    Jsou lidé, kteří na krveprolití ve Vendeé pohlížejí stejně jako na ukrajinské hladomory.

  48. Je fakt, že nevím (a hledat nebudu), jestli soudruh Lenin zrušil dědické právo. Ale ani kdyby ho zachoval, tak to nelze popsat, že se „Marxe vůbec nedržel“. Zbylých devět bodů Desatera totiž realizoval nebo s tím začal. Ale ono je to Halladine v zásadě jedno, viďte? Stejně byl v učení u měšťana Maxe Robespierra a jeho sebranky. A možná přijde i kouzelník.

  50. Základní stanovisko, přes které podle Marxe nejede vlak bylo, že komunismus má vzniknout nejdříve v průmyslově nejvyspělejších částech světa – což Rusko rozhodně nebylo.
    Myslím, že měl velké pochybnosti o přeskakování vývojových etap.

Komentáře nejsou povoleny.