„PŘEDzesnulý jako PŘEDskokan nebo PŘEDtanečník, to bylo jasné hned“
no, jo, ale v tom případě jsme všicni zesnulí, i když jsme zatím naživu.
A jak víš, Karle, že není hoax ten článek v Lidovkách? 😀 😀 😀
1149 — odborník na toho Vašeho Bergsona ( kdo to vůbec je? ) — Hm, nojo, maYdo… Podobně jako předtím s tím Wittgensteinem… Co byste si prosím myslela Vy o mně, kdybych nikdy neslyšel třeba o Josefu Fantovi (zhruba Bergsonův vrstevník)?
1162 — “Co jsem se pokoušel naznačit, je, že již samotná národní existence je pro Čecha stále cosi poněkud nesamozřejmého – na rozdíl od těch Francouzů a Angličanů.” No, tak tenhle postoj je dost omezen na nájemní pisálky a pár intelektuálů. Většina lidí tohle neřeší a svou národní identitu berou jako danou a nehloubají nad tím. (Zvýrazněno mnou) — Hm, nojo. Všimněte si prosím, že každý píšeme o něčem jiném (identitou jsem se zabýval možná jindy, ne dnes).
Někde nahoře skimic vysvětluje, proč Francouzi svou národní existenci nepociťovali ohroženu porážkou roku 1940. Oproti tomu Češi měli ve stejné době (věcně nikoliv zcela nepodložené) obavy, že válka může také vést k jejich likvidaci jakožto národa. (Paradoxně možná větší obavy než Židi; z nich mnozí neodešli, dokud mohli, vlastně především proto, že si nepřipouštěli, jak daleko mohou Němci zajít.) Podobné obavy sice aktuálně nemá skoro nikdo (i v souvislosti s 3i se lidé velkou většinou bojí myslím spíše terorismu a nutnosti nekonečně živit parazity v jejich ghettech než případné výměny obyvatelstva), ale k té nesamozřejmosti existence úplně stačí, že před dvěma generacemi zde takováto obava byla; každý měl rodiče, skoro každý pamatuje prarodiče.
Hmmm, řečeno jednoduše a česky – vlastně nevíte. — Pár jsem jich tam myslím příkladmo vyjmenoval, anebo ne? Samozřejmě katalogizace či jakékoliv exaktní vymezení naráží na základní potíže, třeba hned na otázku, co se vůbec rozumí slovem „typický“: Byly postoje Ladislava Klímy typicky české? A pokud ne, kterým postojům v cizině se podobaly?
Dohromady ve mně podobná nedorozumění zanechávají dojem, že příčina možná bude spíše jinde než v mé zmatené a mizerné stylistice.
— — —
1141 — tongue-in-cheek;” (…) mohl byste mi osvětlit, co tenhle výraz znamená? — Nevážně, s určitou (drobátko literární) licencí. V kontextu, jak to užívám já, tím navíc míním: řečeno s úmyslem využít potenciálu té nevážnosti k lepšímu (či vůbec nějakému) osvětlení věci, kterou seriózně vyložit ani nejde, natož na dané ploše.
1149 — No, ono je snad důležitější, jetsli v tej studii nejsou nesmysle, než to, s jakým sebevědomím ji píšete, ne? — Jenomže o tomhle moje poznámka přece vůbec nebyla, nebo snad ano? Byla o tom, že [jakékoliv positivně fungující] sebevědomí vychází z toho, čím jeho nositel reálně je, ne z toho, zač se považuje.
1162 — vzhledem k tomu, jak sjme provázaní se světem a že jsme členy NATO a EU si nedělejte iluze, že zrovna nějaký národní povaha je v tomhle nějak extra určující — A proč se potom kupříkladu státy jako Maďarsko nebo Polsko chovají v současnosti tak výrazně jinak než ČR?
jak volba Miloše Zemana tak volba Donalda Trumpa byla ovlivněna — Dobré jako vysvětlení presidentské volby 2018 (samozřejmě existuje ňákej ten cajtgajst, a přelévá se celým Západem), již mnohem méně 2013…
“Ale protože se nad ním již skláněl jeho osud, zdála se mu slova přátel bláznovstvím.” Tomuhle rozumím. — Čistě ze zvědavosti: A jak?
maYdo
já jsem po upozornění dvd na výskyt předzemření a vorverstorben v němčině měl nejistý pocit že jde o jakousi archaickou právničinu, Nicméně jsem to z bujnosti vysledoval i ve fránině, décéder (z lat decedere) synobymum k mourir (zemřít) křemu se dá prefix pré-décéder máš předumřít. Odtud i anglické predecease, předúmrť.
Používá se ve vztaju k osobě, která umřela dříve než jiná. Odtud asi i potřeba pro právničtinu.
Netušil jsem že se to dostalo i do slovanských jazyků. Ani nevím jak bych to řekl třeba v ruštině. Nicméně již nepochybuji, že to existuje protože právnici jsou rozlezlí celoplanetárně.
Srandovní je třeba srovnání se slocem predecessor, což jistě neznamaná, že můj předchůdce je nutně již mrtev 🙂
1203 Zpátečníku, k Wittgensteinovi:
Hranice mezi jmenováním v učebnici filozofie anebo v učebnici psychiatrie je úzká.
Škoda Halladina, s ním se diskutovalo o faktech, teď to vypadá, že se diskutuje o blábolech …
2 Zpátečník – kdybych Tě neznal, tak bych usuzoval, že jsi zhulenej jak Kalousek… Ten blábolí podobný hámotiny… Takhle je to spíš nějaká ta Sokolovina – z kdysi schopnýho programátora se vyvinul rádoby filosof, dalekosáhle dumající nad suchým z nosu… A nad podobně závažnými tématy…
2 Schumi – u Dotace jsem Ti psal jedno varování…
“ Co byste si prosím myslela Vy o mně, kdybych nikdy neslyšel třeba o Josefu Fantovi “
Nic, mám za to, že nejsem od toho, abych Vás zkoušela z encyklopedických znalostí o českých stavitelých.
„Pár jsem jich tam myslím příkladmo vyjmenoval, anebo ne? “
no, napsal jste, že můj postoj je jeden z těch typicky českých, ovšem co je na něm „typicky českého“ jste tak nějak pomlčel…. A jiné příklady jsme neuvedl.
„Všimněte si prosím, že každý píšeme o něčem jiném (identitou jsem se zabýval možná jindy, ne dnes).“ no, národní identita a národní existence jsou značně propojeny. Pokud bych nebrala národní existenci Čechů jako samozřejmou, těžko bych si mohla být jistá svou identitou. To nemá nic společného s tím, že třeba někdy v budoucnu dojde k vymření čechů.
a s tou samozřejmou existencí britského nebo francouzského národa to je taky nějaké všelijaké, když tak čtu o těch britech či francouzech afrického původu neboo tom, že jsme všichni jeden evropskej národ…
1206 — No, Schumachere, to by se myslím našly i mnohem lepší příklady než Wittgenstein… Třeba Nietzsche nebo náhodou před okamžikem zmíněný Klíma.
(Mimochodem, nepsal náhodou cosi o Klímovi Vondráček? Jen co budu mít knihu v ruce, musím se podívat do rejstříku…)
Ale fakt je, že když (snad již zhruba před čtvrtstoletím, utíká to hrozně) jedna příbuzná překládala jeden román a v něm se Wittgenstein vyskytoval coby vedlejší postava, svěřila mi, že (tehdy v předinternetové době) měla až do poslední stránky pochybnosti, zda má nějaký reálný historický vzor, anebo zda jde o autorovu pustou konfabulaci.
Jenže filosofa Wittgensteinova kalibru dosud žádný romanopisec vymyslet nedokázal…
Zpátečníku, proč Francouzi tak a Češi tak? Vysvětlitelné kulturou, velikostí a vztahem s Německem. Francouzi byli poraženi jako stát ne jako národ. Nešlo jim o národní existenci ani o exitenci jako takovou. Jen o politickou. Němci obdivovali francouzskou kulturu.
Kdežto Čechům jako podřadné slovanské rase s podřadnou kulturou šlo o holou existenci. Třebaže v otevřené podobě to před nimi bylo tajeno. Akorát nerozumím tomu, proč v té pozici do které byli stavěni, pokračují i více než sedmdesát let po válce.
1211 Zpátečníku, ano, našli by se.
Faktem ovšem je, že latinský kmen cedere, odtud de-cedere a eventuelně prae-de-cedere má hlavně jiné významy a zemření, ve smyslu fade away je jen jeden z nich. Naopak německé sterben versterben (Verstorben) takové význami nemá a proto se mi konstrukce Vorvertorbene jeví jako umělá.
A domnívám se tedy, že výraz předzesnulý je tedy spíše germanisující konstrukcí.
Dnes jsem to slyšel poprvé v životě, což nicméně neznamená, že se toho výrazu neužívá a děkuji Daně a dvd za rozšíření slovníku.
1208 — Se Sokolem se bohužel nemohu vůbec srovnávat, PeSi, neměl jsem Patočku za tchána.
„á jsem po upozornění dvd na výskyt předzemření a vorverstorben v němčině měl nejistý pocit že jde o jakousi archaickou právničinu,“
Já mám v rozhodnutí o dědictví po máti větu „Oba rodiče předemřeli, dědická řízení pravomocně skončena“. Ale tady to má smysl, protože jde o pořadí kdo jak dědí.
maYdo
předemřít alespoň zní tak nějak technicky. Předzesnout má větší náboj 🙂
Tak on to je terminus technicus, skimici.
Je třeba jasně určit, kdo zemřel dřív a kdo později a kdo tedy po kom dědí.
Mno, IMHO, nejlepší kalibr pro filosofy je 7.62
1212 — Jsme tedy ve shodě, Schumachere, až na tohle: Akorát nerozumím tomu, proč v té pozici do které byli stavěni, pokračují i více než sedmdesát let po válce. — No, myslím, že toto je vysvětlitelné celkem dobře. Příklad: Pohádal ses (dejme tomu) se švagrem. Ten na Tebe ze čtyř metrů namířil nabitou kulovnici; za tři vteřiny ji zase skonil a odešel, prásknuv za sebou dveřmi. Ve věcné rovině to dál nijak neřešíš (taky jak?), jenže v rovině vztahů to — tedy že Tě mohl zastřelit, a bylo čistě věcí hnutí jeho mysli, že tak neučinil — zde zůstane už nadosmrti. (Aby byla paralela dokonalejší, muělo by to být navíc tak, že by za to švagr z nějakého zde nevysvětleného důvodu nemusel nikdy nést faktickou odpovědnost, a že Ty toto víš.)
Mimochodem (PeSovi a jeho oprávněné nechuti k obšírnému žvanění navzdory) zhruba o tomhle momentu Sándor Márai napsal celej román, myslím poměrně úspěšný…
muělo -> mělo
1210 — a s tou samozřejmou existencí britského nebo francouzského národa to je taky nějaké všelijaké, když tak čtu o těch britech či francouzech afrického původu neboo tom, že jsme všichni jeden evropskej národ… — Podobnou výhradu jste dnes (zcela právem) měla už kdesi nahoře, maYdo, nechce se mi ji teď hledat.
Nicméně dle mého názoru zde má jasnou prioritu pravidlo: Než tlustý zhubne, hubený zhebne. Velké národy opravdu fungují jinak než malé. (Extrémním případem je Čína, jak jsem tady kdysi již psal: Tu když dobyli Mongolové, po dvou generacích pomalu už ani oni sami nevěděli, že vlastně nejsou Číňani…)
To, co píše Houellebecq v Podvolení, zdaleka není jen čistá dystopie, a Francouzi (pokud jsem informován a/nebo dokážu odhadnout) to ve skutečnosti dobře vědí: Je to poměrně realistický scénář, jak z maléru vybruslit. Koneckonců, napřed zde byla (pod trochu jiným jménem) Francie, pak se muslimové dostali až k Poitiers, a poslézetu opět byla Francie bez muslimů; ať to dopadne jakkoliv, Francie a Francouzi tu budou nadále. Jen holt třeba budou vypadat kapku jinak…
Mimochodem kdo vlastně tu knihu četl? Už jednou jsem si dovolil se dotázat, a neodpověděl nikdo (anebo jeden, přičemž jsem už zapomněl kdo).
Nečetl.
Prolistoval ve fránině. Půjčil jsem si jí na víkend před časem v Bruselu. Moc mi to neuchvátilo. Ohrané téma. Ale připomínám, že třeba Čapek a Válka s mloky mě taky nebere. O té knize jsem si potom povídal s mým french teacher rozeným v Marseille. Bílým, učil na gymplu fráninu a anglinu a připrchl do Čech za nějakou herečkou a už tu zůstal.
Sdílel mé pocity a ten spisovatel je prý považován za bezvýznamného.
a ten spisovatel je prý považován za bezvýznamného. — Nojo, jenže kdo potom dnes je významný francouzský spisovatel…?
Že čistě literárně vzato Houellebecq není zas takový zázrak, to prosím nezpochybňuji. (Jeho předchozí romány jsou po všech stránkách spíše ještě horší.)
1225 Zpátečníku
Já dávám jak jsem v diskusi slyšel a jak jsem tu knihu cítil. Můj french teacher ho ale vyloženě neodsuzoval. Je tam prý nějaké trauma z dětství. Vyrůstal zřejmě v pekelných rodinných podmínkách a je tam jakási nenávist, kterou jsem v té knize cítil i já a to i přes mojí blbou fráninu.
Předchozí romány. Četl jste něco? Doporučíte?
Kdo je považován za významného současného fr spisovatele? To je dobrá otázka. Příští pondělí se ho na to zeptám pokud si vzpomenu. Učí i literaturu, tak by neměl mít blbý odhad.
1226 — Hm, já z jeho knih neumím posoudit, je-li takto jednorozměrnej jen v nich a úmyslně, anebo od přírody, v důsledku jakéhosi ochuzení snad v dětství.
Už jsem zde myslím dával k lepšímu historku, jak s ním (ještě než se proslavil) jednou byla kamarádka na večeři. Ta nasvědčuje spíše tomu druhému, ale zcela nevylučuje ani první.
1227 — Tuším že Rozšíření bitevního pole, Možnost ostrova a snad ještě něco; z těch bych nedoporučil asi žádnou. Podvolení naopak ano (i pro kvalitu českého překladu), ovšem hlavně pro jeho mimoliterární význam.
1228 — No, hlavně aby Vám nepředložil seznam posledních Goncourtů…
Kdybych já měl v rychlosti říci nějaká podstatná současná jména, dostal bych se do těžkých rozpaků…: Céline, Queneau, trošičku snad Georges Perec… Jistě ne náhodou všichni dávno mrtví (ač mi dosud nějak připadají přítomní, na rozdíl třeba od Camuse)… Le Clézio, oblíbenec mého (francouzského) quasiexšvagra, jedinej žijící…
To už je možná lépe přečíst si Fleischmana s těma jeho kompotama, i když jako velká literatura to míněno asi ani nebylo…
Že by to uš zase šlo? Tu debatu by ti dva ovšem mohli vést korespondenčně, evidentně to trolla rozčiluje.
A co třeba Kundera? To by byla velmi rafinovaná odpověď na [1228], [1230]
>> zpátečník
Kdyby předložil ten seznam Le prix Goncourt, tak by se tam i ten Houellebecq našel.
Dobré zas ráno… 2 Honza ze Žižkova ad 1232 – prosím, nevyhrožuj… To si nezasloužíme… Tak moc jsme přece nezlobili… (četl jsi to? Strašné… Hrůza dostala nový rozměr…)
Jinak – jak jsem již byl psal, hlavní obhájce dotací na všechno již není mezi námi, takže u Schumiho příspěvku o dotacích je pusto a prázdno… Asi jak v duši EUředníka…
1235 PeS dobré ráno
neboj, pane. Ono se něco zase vyprofiluje.
1230 Zpátečníku
nasadil jste mi brouka do hlavy. Svého teachera uvidím až v úterý a tak jsem zkusil hledat na internetu pod různými hesly jako třeba „Les romans français contemporains“ a nic z toho co se tam objebuje, ano, i Houellebecq, mi nic neříká. A naslepo do toho opravdu nepůjdu. Už takto mám list autorů, které nutně potřebuji přečíst asi tak na sto let 🙂
Spíše dám na něj, ať mi něco doporučí anebo spíš rovnou půjčí to co třeba zrovna čte nebo nedávno četl. Nemá špatný vkus. Uvidíme a dám Vám pak někdy třeba vědět pokud by Vás to zajímalo. Nevím jestli ale bude všechno přeložené do češtiny …
Ale Vy byste mi mohl něco (nejen současného či francouzského) doporučit, čím se zrovna probíráte. Máte pozoruhodný záběr.
[1234] Přiznám. Nečetl. Nemusím všechno. „Prolistoval“ Žert.
Prousta jsem taky nečetl. Ztracený čas se těžko hledá.
Tak zrovna Žert se mi líbil. I jako film. Ale je třeba si povšimnout, že ta oběť 50. let – Ludvík Jahn – je horlivým příslušníkem entity, která ho nakonec likvidovala. Že byly oběti i mimo – a hlavně mimo – onu entitu, to Milanu Kunderovi, coby příslušníkovi té entity nejspíš nepřišlo na mysl. Vzhledem k jeho udavačské aféře z roku 1950 mne to ani tak nepřekvapuje.
Co se pak francouzské literatury týče, tak pro mne skončila dlouhým 19. stoletím. A poté, co jsem četl Zazi v metru (tedy v překladu, v žabožroutštině bych si na to nikdy netroufl) nastal TOTAL STOP. Ale třebas to ještě někdy zkusím.
1238 HzŽ
Žert jsem přečetl někdy okolo 19ti let. Podsunul mi to bez dalšího komentáře otec. Docela se mi to líbilo. Tedy asi ne, jak by Kundera chtěl, aby se mi to líbilo. Uvědomil jsem si tenkrát, že ti staří a novodobí aktivističtí svazáci jsou svině stejného druhu, kterých, když se mezi sebou podrážej a udávaj mi absolutně není líto a je mi líto jen toho, že to nedělají s větším nasazením. Dost to ovlivnilo můj tenkrát tvořící se názor na události během procesů 50 let a událostí v roce 68-69.
Mé krédo by se dalo shrnout do „Dobře JIM tak“. Slovo jim bych dal tučně, kdybych to uměl abych zdůraznil fakt, že ty obě bandy jsou pro mě ONI a čím dál od NICH tím pro mě lépe.
Kupodivu je v tomto ta kniha pro mě stále aktuální 🙂
dvd
musím si vzít prášek 🙂 Já jsem fakt neopisoval!
dvd
Zazie dans le Métro je dobrá a není složitá. To bys dal. Případně zkus i film s Catherine Demongeot. To bys dal taky. Český překlad je fakt jiný.
2 dvd – no, já ten Kunderův Žert beru podobně, jako Londonovo Doznání… Nic nepochopili, elitáři až do smrti… Oni jsou extra – lepšolidi… To samý dnešní pravdaláska a spol. Ostentativní pohrdání lidmi, co nejsou z jejich „party“. „Jsou to blbci, jen MY máme právo určovat, co je správně!“
2 skimic
Nejsem si jist. Doukipudonktan
1244 dvd
a no jo, to si musíš číst jak to zní (foneticky) a v kontextu. Když stojíš v davu, tak si taky často řekneš „odkud to tak smrdí“ ?
1237 — Ale Vy byste mi mohl něco (nejen současného či francouzského) doporučit, čím se zrovna probíráte. — Obávám se, skimici, že tohle je pro mne totální knockout. Hned u postele mám (ve čtyřech haldách, aby snad někdo nemyslel) vyštosováno asi půldruhého metru knížek, ale beletrie v tom není skoro žádná. (Mohl bych pro zajímavost pořídit její soupis, zřejmě je to do deseti položek.)
Už jsem na to holt nějak resignoval, vlastně už poměrně dávno. Kupříkladu kdysi jsem čítával Fowlera nebo McEwana, pak jsem si postupně udělal dojem, že oba směřují kamsi mimo, šejdrem, a přestal jsem je sledovat. Takže dnes nevím.
To už si spíše říkám, že si jednou musím přečíst, co psal ten pán, když jej u toho maminka před 80+ lety vídávala oknem… A vůbec se vrátit ke starší české literatuře; koneckonců, proč by měl člověk pořád vyžadovat prvoplánovou literární kvalitu?
Jiná věc jsou knihy, které jsem četl kdysi dávno; a klidně bych se vrátil k tomu si je bezmyšlenkovitě znovu přeříkávat, kdybych na to měl kdy. Až budu mít kdy, třeba zde zmíním pár kousků, které by za to stály.
Mně na lidech jako Kundera fascinuje, že to byl komunista,svazák a udavač, který se ani netajil, jak nadšeně ten režim budoval, a jen proto, že napsal Žert,kde tom popsal ořčima jedniho, co měl smůlu asemlelo ho to, co sám nadšeně roztáčel, tak je to protikomunisticka ikona.
On asi bude stejnej zmetek jako jeho Ludvík Jahn. Ale ne každej pochopí, že byl Ludvík Jahn zmetek a ne nevinná oběť režimu.
1235 Halladin chybí všude. Bolestně tak jako ostatní…
2 Schumi – no ale měl to aspoň rychlý… Podobný štěstí měl před časem můj kamarád – jo, pro okolí je to šok, ale pro toho člověka štěstí…
„PŘEDzesnulý jako PŘEDskokan nebo PŘEDtanečník, to bylo jasné hned“
no, jo, ale v tom případě jsme všicni zesnulí, i když jsme zatím naživu.
A jak víš, Karle, že není hoax ten článek v Lidovkách? 😀 😀 😀
1149 — odborník na toho Vašeho Bergsona ( kdo to vůbec je? ) — Hm, nojo, maYdo… Podobně jako předtím s tím Wittgensteinem… Co byste si prosím myslela Vy o mně, kdybych nikdy neslyšel třeba o Josefu Fantovi (zhruba Bergsonův vrstevník)?
1162 — “Co jsem se pokoušel naznačit, je, že již samotná národní existence je pro Čecha stále cosi poněkud nesamozřejmého – na rozdíl od těch Francouzů a Angličanů.” No, tak tenhle postoj je dost omezen na nájemní pisálky a pár intelektuálů. Většina lidí tohle neřeší a svou národní identitu berou jako danou a nehloubají nad tím. (Zvýrazněno mnou) — Hm, nojo. Všimněte si prosím, že každý píšeme o něčem jiném (identitou jsem se zabýval možná jindy, ne dnes).
Někde nahoře skimic vysvětluje, proč Francouzi svou národní existenci nepociťovali ohroženu porážkou roku 1940. Oproti tomu Češi měli ve stejné době (věcně nikoliv zcela nepodložené) obavy, že válka může také vést k jejich likvidaci jakožto národa. (Paradoxně možná větší obavy než Židi; z nich mnozí neodešli, dokud mohli, vlastně především proto, že si nepřipouštěli, jak daleko mohou Němci zajít.) Podobné obavy sice aktuálně nemá skoro nikdo (i v souvislosti s 3i se lidé velkou většinou bojí myslím spíše terorismu a nutnosti nekonečně živit parazity v jejich ghettech než případné výměny obyvatelstva), ale k té nesamozřejmosti existence úplně stačí, že před dvěma generacemi zde takováto obava byla; každý měl rodiče, skoro každý pamatuje prarodiče.
Hmmm, řečeno jednoduše a česky – vlastně nevíte. — Pár jsem jich tam myslím příkladmo vyjmenoval, anebo ne? Samozřejmě katalogizace či jakékoliv exaktní vymezení naráží na základní potíže, třeba hned na otázku, co se vůbec rozumí slovem „typický“: Byly postoje Ladislava Klímy typicky české? A pokud ne, kterým postojům v cizině se podobaly?
Dohromady ve mně podobná nedorozumění zanechávají dojem, že příčina možná bude spíše jinde než v mé zmatené a mizerné stylistice.
— — —
1141 — tongue-in-cheek;” (…) mohl byste mi osvětlit, co tenhle výraz znamená? — Nevážně, s určitou (drobátko literární) licencí. V kontextu, jak to užívám já, tím navíc míním: řečeno s úmyslem využít potenciálu té nevážnosti k lepšímu (či vůbec nějakému) osvětlení věci, kterou seriózně vyložit ani nejde, natož na dané ploše.
1149 — No, ono je snad důležitější, jetsli v tej studii nejsou nesmysle, než to, s jakým sebevědomím ji píšete, ne? — Jenomže o tomhle moje poznámka přece vůbec nebyla, nebo snad ano? Byla o tom, že [jakékoliv positivně fungující] sebevědomí vychází z toho, čím jeho nositel reálně je, ne z toho, zač se považuje.
1162 — vzhledem k tomu, jak sjme provázaní se světem a že jsme členy NATO a EU si nedělejte iluze, že zrovna nějaký národní povaha je v tomhle nějak extra určující — A proč se potom kupříkladu státy jako Maďarsko nebo Polsko chovají v současnosti tak výrazně jinak než ČR?
jak volba Miloše Zemana tak volba Donalda Trumpa byla ovlivněna — Dobré jako vysvětlení presidentské volby 2018 (samozřejmě existuje ňákej ten cajtgajst, a přelévá se celým Západem), již mnohem méně 2013…
“Ale protože se nad ním již skláněl jeho osud, zdála se mu slova přátel bláznovstvím.” Tomuhle rozumím. — Čistě ze zvědavosti: A jak?
maYdo
já jsem po upozornění dvd na výskyt předzemření a vorverstorben v němčině měl nejistý pocit že jde o jakousi archaickou právničinu, Nicméně jsem to z bujnosti vysledoval i ve fránině, décéder (z lat decedere) synobymum k mourir (zemřít) křemu se dá prefix pré-décéder máš předumřít. Odtud i anglické predecease, předúmrť.
Používá se ve vztaju k osobě, která umřela dříve než jiná. Odtud asi i potřeba pro právničtinu.
Netušil jsem že se to dostalo i do slovanských jazyků. Ani nevím jak bych to řekl třeba v ruštině. Nicméně již nepochybuji, že to existuje protože právnici jsou rozlezlí celoplanetárně.
Srandovní je třeba srovnání se slocem predecessor, což jistě neznamaná, že můj předchůdce je nutně již mrtev 🙂
(1202) https://rg.ru/2006/12/22/gosbezopasnostj-podsoznanie.html?desktop=true
1203 Zpátečníku, k Wittgensteinovi:
Hranice mezi jmenováním v učebnici filozofie anebo v učebnici psychiatrie je úzká.
Škoda Halladina, s ním se diskutovalo o faktech, teď to vypadá, že se diskutuje o blábolech …
2 Zpátečník – kdybych Tě neznal, tak bych usuzoval, že jsi zhulenej jak Kalousek… Ten blábolí podobný hámotiny… Takhle je to spíš nějaká ta Sokolovina – z kdysi schopnýho programátora se vyvinul rádoby filosof, dalekosáhle dumající nad suchým z nosu… A nad podobně závažnými tématy…
2 Schumi – u Dotace jsem Ti psal jedno varování…
“ Co byste si prosím myslela Vy o mně, kdybych nikdy neslyšel třeba o Josefu Fantovi “
Nic, mám za to, že nejsem od toho, abych Vás zkoušela z encyklopedických znalostí o českých stavitelých.
„Pár jsem jich tam myslím příkladmo vyjmenoval, anebo ne? “
no, napsal jste, že můj postoj je jeden z těch typicky českých, ovšem co je na něm „typicky českého“ jste tak nějak pomlčel…. A jiné příklady jsme neuvedl.
„Všimněte si prosím, že každý píšeme o něčem jiném (identitou jsem se zabýval možná jindy, ne dnes).“ no, národní identita a národní existence jsou značně propojeny. Pokud bych nebrala národní existenci Čechů jako samozřejmou, těžko bych si mohla být jistá svou identitou. To nemá nic společného s tím, že třeba někdy v budoucnu dojde k vymření čechů.
a s tou samozřejmou existencí britského nebo francouzského národa to je taky nějaké všelijaké, když tak čtu o těch britech či francouzech afrického původu neboo tom, že jsme všichni jeden evropskej národ…
1206 — No, Schumachere, to by se myslím našly i mnohem lepší příklady než Wittgenstein… Třeba Nietzsche nebo náhodou před okamžikem zmíněný Klíma.
(Mimochodem, nepsal náhodou cosi o Klímovi Vondráček? Jen co budu mít knihu v ruce, musím se podívat do rejstříku…)
Ale fakt je, že když (snad již zhruba před čtvrtstoletím, utíká to hrozně) jedna příbuzná překládala jeden román a v něm se Wittgenstein vyskytoval coby vedlejší postava, svěřila mi, že (tehdy v předinternetové době) měla až do poslední stránky pochybnosti, zda má nějaký reálný historický vzor, anebo zda jde o autorovu pustou konfabulaci.
Jenže filosofa Wittgensteinova kalibru dosud žádný romanopisec vymyslet nedokázal…
Zpátečníku, proč Francouzi tak a Češi tak? Vysvětlitelné kulturou, velikostí a vztahem s Německem. Francouzi byli poraženi jako stát ne jako národ. Nešlo jim o národní existenci ani o exitenci jako takovou. Jen o politickou. Němci obdivovali francouzskou kulturu.
Kdežto Čechům jako podřadné slovanské rase s podřadnou kulturou šlo o holou existenci. Třebaže v otevřené podobě to před nimi bylo tajeno. Akorát nerozumím tomu, proč v té pozici do které byli stavěni, pokračují i více než sedmdesát let po válce.
1211 Zpátečníku, ano, našli by se.
Faktem ovšem je, že latinský kmen cedere, odtud de-cedere a eventuelně prae-de-cedere má hlavně jiné významy a zemření, ve smyslu fade away je jen jeden z nich. Naopak německé sterben versterben (Verstorben) takové význami nemá a proto se mi konstrukce Vorvertorbene jeví jako umělá.
A domnívám se tedy, že výraz předzesnulý je tedy spíše germanisující konstrukcí.
Dnes jsem to slyšel poprvé v životě, což nicméně neznamená, že se toho výrazu neužívá a děkuji Daně a dvd za rozšíření slovníku.
1208 — Se Sokolem se bohužel nemohu vůbec srovnávat, PeSi, neměl jsem Patočku za tchána.
„á jsem po upozornění dvd na výskyt předzemření a vorverstorben v němčině měl nejistý pocit že jde o jakousi archaickou právničinu,“
Já mám v rozhodnutí o dědictví po máti větu „Oba rodiče předemřeli, dědická řízení pravomocně skončena“. Ale tady to má smysl, protože jde o pořadí kdo jak dědí.
maYdo
předemřít alespoň zní tak nějak technicky. Předzesnout má větší náboj 🙂
Tak on to je terminus technicus, skimici.
Je třeba jasně určit, kdo zemřel dřív a kdo později a kdo tedy po kom dědí.
Mno, IMHO, nejlepší kalibr pro filosofy je 7.62
1212 — Jsme tedy ve shodě, Schumachere, až na tohle: Akorát nerozumím tomu, proč v té pozici do které byli stavěni, pokračují i více než sedmdesát let po válce. — No, myslím, že toto je vysvětlitelné celkem dobře. Příklad: Pohádal ses (dejme tomu) se švagrem. Ten na Tebe ze čtyř metrů namířil nabitou kulovnici; za tři vteřiny ji zase skonil a odešel, prásknuv za sebou dveřmi. Ve věcné rovině to dál nijak neřešíš (taky jak?), jenže v rovině vztahů to — tedy že Tě mohl zastřelit, a bylo čistě věcí hnutí jeho mysli, že tak neučinil — zde zůstane už nadosmrti. (Aby byla paralela dokonalejší, muělo by to být navíc tak, že by za to švagr z nějakého zde nevysvětleného důvodu nemusel nikdy nést faktickou odpovědnost, a že Ty toto víš.)
Mimochodem (PeSovi a jeho oprávněné nechuti k obšírnému žvanění navzdory) zhruba o tomhle momentu Sándor Márai napsal celej román, myslím poměrně úspěšný…
muělo -> mělo
1210 — a s tou samozřejmou existencí britského nebo francouzského národa to je taky nějaké všelijaké, když tak čtu o těch britech či francouzech afrického původu neboo tom, že jsme všichni jeden evropskej národ… — Podobnou výhradu jste dnes (zcela právem) měla už kdesi nahoře, maYdo, nechce se mi ji teď hledat.
Nicméně dle mého názoru zde má jasnou prioritu pravidlo: Než tlustý zhubne, hubený zhebne. Velké národy opravdu fungují jinak než malé. (Extrémním případem je Čína, jak jsem tady kdysi již psal: Tu když dobyli Mongolové, po dvou generacích pomalu už ani oni sami nevěděli, že vlastně nejsou Číňani…)
To, co píše Houellebecq v Podvolení, zdaleka není jen čistá dystopie, a Francouzi (pokud jsem informován a/nebo dokážu odhadnout) to ve skutečnosti dobře vědí: Je to poměrně realistický scénář, jak z maléru vybruslit. Koneckonců, napřed zde byla (pod trochu jiným jménem) Francie, pak se muslimové dostali až k Poitiers, a poslézetu opět byla Francie bez muslimů; ať to dopadne jakkoliv, Francie a Francouzi tu budou nadále. Jen holt třeba budou vypadat kapku jinak…
Mimochodem kdo vlastně tu knihu četl? Už jednou jsem si dovolil se dotázat, a neodpověděl nikdo (anebo jeden, přičemž jsem už zapomněl kdo).
Nečetl.
Prolistoval ve fránině. Půjčil jsem si jí na víkend před časem v Bruselu. Moc mi to neuchvátilo. Ohrané téma. Ale připomínám, že třeba Čapek a Válka s mloky mě taky nebere. O té knize jsem si potom povídal s mým french teacher rozeným v Marseille. Bílým, učil na gymplu fráninu a anglinu a připrchl do Čech za nějakou herečkou a už tu zůstal.
Sdílel mé pocity a ten spisovatel je prý považován za bezvýznamného.
a ten spisovatel je prý považován za bezvýznamného. — Nojo, jenže kdo potom dnes je významný francouzský spisovatel…?
Že čistě literárně vzato Houellebecq není zas takový zázrak, to prosím nezpochybňuji. (Jeho předchozí romány jsou po všech stránkách spíše ještě horší.)
1225 Zpátečníku
Já dávám jak jsem v diskusi slyšel a jak jsem tu knihu cítil. Můj french teacher ho ale vyloženě neodsuzoval. Je tam prý nějaké trauma z dětství. Vyrůstal zřejmě v pekelných rodinných podmínkách a je tam jakási nenávist, kterou jsem v té knize cítil i já a to i přes mojí blbou fráninu.
Předchozí romány. Četl jste něco? Doporučíte?
Kdo je považován za významného současného fr spisovatele? To je dobrá otázka. Příští pondělí se ho na to zeptám pokud si vzpomenu. Učí i literaturu, tak by neměl mít blbý odhad.
1226 — Hm, já z jeho knih neumím posoudit, je-li takto jednorozměrnej jen v nich a úmyslně, anebo od přírody, v důsledku jakéhosi ochuzení snad v dětství.
Už jsem zde myslím dával k lepšímu historku, jak s ním (ještě než se proslavil) jednou byla kamarádka na večeři. Ta nasvědčuje spíše tomu druhému, ale zcela nevylučuje ani první.
1227 — Tuším že Rozšíření bitevního pole, Možnost ostrova a snad ještě něco; z těch bych nedoporučil asi žádnou. Podvolení naopak ano (i pro kvalitu českého překladu), ovšem hlavně pro jeho mimoliterární význam.
1228 — No, hlavně aby Vám nepředložil seznam posledních Goncourtů…
Kdybych já měl v rychlosti říci nějaká podstatná současná jména, dostal bych se do těžkých rozpaků…: Céline, Queneau, trošičku snad Georges Perec… Jistě ne náhodou všichni dávno mrtví (ač mi dosud nějak připadají přítomní, na rozdíl třeba od Camuse)… Le Clézio, oblíbenec mého (francouzského) quasiexšvagra, jedinej žijící…
To už je možná lépe přečíst si Fleischmana s těma jeho kompotama, i když jako velká literatura to míněno asi ani nebylo…
Že by to uš zase šlo? Tu debatu by ti dva ovšem mohli vést korespondenčně, evidentně to trolla rozčiluje.
A co třeba Kundera? To by byla velmi rafinovaná odpověď na [1228], [1230]
>> zpátečník
Kdyby předložil ten seznam Le prix Goncourt, tak by se tam i ten Houellebecq našel.
Dobré zas ráno… 2 Honza ze Žižkova ad 1232 – prosím, nevyhrožuj… To si nezasloužíme… Tak moc jsme přece nezlobili… (četl jsi to? Strašné… Hrůza dostala nový rozměr…)
Jinak – jak jsem již byl psal, hlavní obhájce dotací na všechno již není mezi námi, takže u Schumiho příspěvku o dotacích je pusto a prázdno… Asi jak v duši EUředníka…
1235 PeS dobré ráno
neboj, pane. Ono se něco zase vyprofiluje.
1230 Zpátečníku
nasadil jste mi brouka do hlavy. Svého teachera uvidím až v úterý a tak jsem zkusil hledat na internetu pod různými hesly jako třeba „Les romans français contemporains“ a nic z toho co se tam objebuje, ano, i Houellebecq, mi nic neříká. A naslepo do toho opravdu nepůjdu. Už takto mám list autorů, které nutně potřebuji přečíst asi tak na sto let 🙂
Spíše dám na něj, ať mi něco doporučí anebo spíš rovnou půjčí to co třeba zrovna čte nebo nedávno četl. Nemá špatný vkus. Uvidíme a dám Vám pak někdy třeba vědět pokud by Vás to zajímalo. Nevím jestli ale bude všechno přeložené do češtiny …
Ale Vy byste mi mohl něco (nejen současného či francouzského) doporučit, čím se zrovna probíráte. Máte pozoruhodný záběr.
[1234] Přiznám. Nečetl. Nemusím všechno. „Prolistoval“ Žert.
Prousta jsem taky nečetl. Ztracený čas se těžko hledá.
Tak zrovna Žert se mi líbil. I jako film. Ale je třeba si povšimnout, že ta oběť 50. let – Ludvík Jahn – je horlivým příslušníkem entity, která ho nakonec likvidovala. Že byly oběti i mimo – a hlavně mimo – onu entitu, to Milanu Kunderovi, coby příslušníkovi té entity nejspíš nepřišlo na mysl. Vzhledem k jeho udavačské aféře z roku 1950 mne to ani tak nepřekvapuje.
Co se pak francouzské literatury týče, tak pro mne skončila dlouhým 19. stoletím. A poté, co jsem četl Zazi v metru (tedy v překladu, v žabožroutštině bych si na to nikdy netroufl) nastal TOTAL STOP. Ale třebas to ještě někdy zkusím.
1238 HzŽ
Žert jsem přečetl někdy okolo 19ti let. Podsunul mi to bez dalšího komentáře otec. Docela se mi to líbilo. Tedy asi ne, jak by Kundera chtěl, aby se mi to líbilo. Uvědomil jsem si tenkrát, že ti staří a novodobí aktivističtí svazáci jsou svině stejného druhu, kterých, když se mezi sebou podrážej a udávaj mi absolutně není líto a je mi líto jen toho, že to nedělají s větším nasazením. Dost to ovlivnilo můj tenkrát tvořící se názor na události během procesů 50 let a událostí v roce 68-69.
Mé krédo by se dalo shrnout do „Dobře JIM tak“. Slovo jim bych dal tučně, kdybych to uměl abych zdůraznil fakt, že ty obě bandy jsou pro mě ONI a čím dál od NICH tím pro mě lépe.
Kupodivu je v tomto ta kniha pro mě stále aktuální 🙂
dvd
musím si vzít prášek 🙂 Já jsem fakt neopisoval!
dvd
Zazie dans le Métro je dobrá a není složitá. To bys dal. Případně zkus i film s Catherine Demongeot. To bys dal taky. Český překlad je fakt jiný.
2 dvd – no, já ten Kunderův Žert beru podobně, jako Londonovo Doznání… Nic nepochopili, elitáři až do smrti… Oni jsou extra – lepšolidi… To samý dnešní pravdaláska a spol. Ostentativní pohrdání lidmi, co nejsou z jejich „party“. „Jsou to blbci, jen MY máme právo určovat, co je správně!“
2 skimic
Nejsem si jist. Doukipudonktan
1244 dvd
a no jo, to si musíš číst jak to zní (foneticky) a v kontextu. Když stojíš v davu, tak si taky často řekneš „odkud to tak smrdí“ ?
1237 — Ale Vy byste mi mohl něco (nejen současného či francouzského) doporučit, čím se zrovna probíráte. — Obávám se, skimici, že tohle je pro mne totální knockout. Hned u postele mám (ve čtyřech haldách, aby snad někdo nemyslel) vyštosováno asi půldruhého metru knížek, ale beletrie v tom není skoro žádná. (Mohl bych pro zajímavost pořídit její soupis, zřejmě je to do deseti položek.)
Už jsem na to holt nějak resignoval, vlastně už poměrně dávno. Kupříkladu kdysi jsem čítával Fowlera nebo McEwana, pak jsem si postupně udělal dojem, že oba směřují kamsi mimo, šejdrem, a přestal jsem je sledovat. Takže dnes nevím.
To už si spíše říkám, že si jednou musím přečíst, co psal ten pán, když jej u toho maminka před 80+ lety vídávala oknem… A vůbec se vrátit ke starší české literatuře; koneckonců, proč by měl člověk pořád vyžadovat prvoplánovou literární kvalitu?
Jiná věc jsou knihy, které jsem četl kdysi dávno; a klidně bych se vrátil k tomu si je bezmyšlenkovitě znovu přeříkávat, kdybych na to měl kdy. Až budu mít kdy, třeba zde zmíním pár kousků, které by za to stály.
Mně na lidech jako Kundera fascinuje, že to byl komunista,svazák a udavač, který se ani netajil, jak nadšeně ten režim budoval, a jen proto, že napsal Žert,kde tom popsal ořčima jedniho, co měl smůlu asemlelo ho to, co sám nadšeně roztáčel, tak je to protikomunisticka ikona.
On asi bude stejnej zmetek jako jeho Ludvík Jahn. Ale ne každej pochopí, že byl Ludvík Jahn zmetek a ne nevinná oběť režimu.
1235 Halladin chybí všude. Bolestně tak jako ostatní…
2 Schumi – no ale měl to aspoň rychlý… Podobný štěstí měl před časem můj kamarád – jo, pro okolí je to šok, ale pro toho člověka štěstí…