Když si chcete koupit nový starý auto

Publikováno | Autor:

Ptakopysk

Aneb, co se úředně děje, když se rozhodnete dovézt ojeté auto z Itálie. Italskou stranu nechám stranou, na Itálii tu byla větší esa a dění kolem automobilů jako vítaného zdroje dojení italských daňových poplatníků pečlivě tutlala. Budu tedy tutlat i já. Snad jenom takový detail, že ještě loni tam člověk vyhlídl ojetinu, nechal si na místě zkontrolovat, jestli je košer, koupil, zaplatil, vyfasoval k ní papíry, naložil jí na návěs a jel. Nyní se úředně kontroluje, jestli auto není kradené, nepatří mafii, není úředně neexistující, eccetera, eccetera, eccetera. A protože Itálie, tak to trvá měsíc. (Jen tak pro zajímavost, dostat se do italských databází kradených vozidel je pro cizince úkol nadlidský. Horší než získat tři zlaté vlasy děda vševěda.) Takže máte doma auto, máte kupní smlouvu a čekáte, až proběhne úřední kolečko, až se potvrzené doklady dostanou na stůl italskému obchodníkovi s autama, až se obchodník rozhoupe a doklady buchvíproč pošle exotovi, který vám auto převážel. Chi va piano va sano e va lontano. (Kdo jde pomalu, dojde ve zdraví a daleko.)

Takže doklady páčíte od exota, který vám auto přivezl, protože nejspíš doklady strčil doma do šuplete, vykašlal se na ně a vás krmí pohádkama, že v Alpách spadla lavina na šoféra, který techničáky převážel, že už to dal do pošty a pošta to doručila do Grónska… Pak vám rupnou nervy, dojedete k exotovi, exot vám řekne, že doklady jsou u druhého subexota, dojedete si k subexotovi a ten je opravdu v tom šupleti má. Evidentně je italský způsob práce nějak nakažlivý.

Rozjásaně s doklady v ruce vyrazíte na stanici STK, kde by vám měli udělat evidenční kontrolu, změřit emise a udělat technickou kontrolu. A v tom okamžiku se začnou dít věci a podivenství převeliká. Technik se udiveně koukne na auto, sedne si k počítači, chvíli v něm štěrchá a pak vám s truchlivým výrazem ve tváři sdělí, že tohle auto neexistuje. Když mu řeknete, že ta dvoutunová věc za vámi je dotyčné auto a je setsakra existující, zachmuří se ještě víc a jde do počítače štěrchat znovu. Pak zjistí, že to auto opravdu existuje, ale má jinej motor, než ministerská databáze popisuje. Vás jako databázistu v.v., který pár let pracoval pro různá ministerstva, to nikterak neudiví. Proč by jedna země Evropská unie, durchumdurch prodrátovaná sítěmi, měla vědět, co se vyrábí v desetitisícových sériích v druhé zemi, že? Ale technik se nenechá zlomit, najde ten správný motor a přes protesty programu ho do formuláře nahečmá. Auto projde technickou bez ztráty květinky, a začne tvorba technického protokolu. Po třech hodinách usilovné mravenčí práce je hotovo. Vlastně ne až tak úplně docela. Cestou domů si čtete v protokolu a zjistí, že tam jsou napsané jiné velikosti ráfků. Víte přesně, že jsou jiné, protože jste auto nechával přezout na zimní gumy i s ráfkama a na webu výrobce jste se dočetl, že tohle auto z tohohle roku s touhle motorizací má povolený jenom jeden jediný rozměr ráfku a jenom jeden jediný rozměr pneumatiky. Technik opraví rozměr ráfku, vytiskne podruhé protokol a předá vám ho. Cestou k autu zjistíte, že sice hezky napsal 7J, ale nechal tam původní zbytek rozměrů, které jsou taky špatně. Technik vytiskne třetí verzi protokolu. Spokojeně se podíváte do protokolu a zjistíte, že je kompletně špatně rozměr pneumatik. Počítač, vybaven vnitřní inteligencí po provedené opravě v okénku ráfky automaticky přepsal okénko rozměr pneumatik. Úplně blbě. Se čtvrtým protokolem se odebéřete na obecní úřad, odbor dopravy.

Na úřadě si vyčekáte frontu dvou lidí a po hodině a půl se dostanete na řadu. Na rozdíl od těch předchozích vás během minuty vystřihnou jak kolečko z papíru. Nany za sklem převezme štos dokladů, vyplněnou žádost, a když zjistí, že jde o dovoz z EU, suše vám řekne, že tohle se vyřizuje do příštího pracovního dne. A protože je pátek ráno, musíte pochopit, že do pondělka do odpoledne se to prostě NEDÁ stihnout a musíte přijít ve středu. Že v devět ráno bude hotovo. Ve středu v půl deváté ráno vám Nany volá, že v protokolu jsou chyby. A že technik není v práci, takže si máte pro papíry dojet, odnést je na STK, počkat na druhý den, až v práci technik bude a přinést je opravené zpátky na úřad. Je vám zcela jasné, že úřad se na vaši věc z vysoka vykálel, nechal ji ležet celých šest dní a začal na ní pracovat těsně před tím, než jste se měl dostavit. Úřad je natolik laskav, že praví, že až opravené podklady dodáte, že na věci začne promptně pracovat. I když je čtvrtek a není úřední den. Takže ve čtvrtek ráno nacváláte na úřad, převezmete vadné protokoly, snažíte Nany za sklem vysvětlit, že tohle auto nemá, ale opravdu NEMÁ žádné alternativní pneu, ani disky, protože by nefungovala správně ABS a další vehementy v autě zabudované, takže technik tam OPRAVDU NEMŮŽE nic napsat. A že sice v technickém průkaze je napsáno osm míst k sezení, protože to je maximum u modifikací, které mají v poslední řadě lavici a ne dvě židle, jako tam máte vy, že vy tam máte opravdu jenom SEDM míst k sezení a víc jich tam nedáte, i kdybyste se pokrájeli. Že pojem EURO4 je obecný pojem a že pro techniky je důležitý název konkrétní normy, protože norem EURO 4 je tři prkýnka a nikdo mi s textem „EURO 4“ v budoucnosti emise neudělá, protože nebude vědět hodnoty. Argumenty se odrážejí od skla, které vás od Nany dělí, jako hrách od zdi. Odjíždíte k technikovi a rukou společnou a nerozdílnou splácáte technický protokol tak, aby byl v souladu s chápáním pojmů Nany za sklem. Nany převezme protokol a s úsměvem vám řekne, abyste si přišli v další úřední den, že to bude hotové. Pak si všimne, že vám jde pára z uší a podivně rudnete. Na vás mrazivý dotaz, zda to myslí úplně vážně, se zadumá a pak vám řekne, že to bude mít za dvě hodinky hotové.

A opravdu. Po zaplacení poplatků za více než tři tisíce, týdnu usilovné práce úředníků, které platíte ze svých daní, čtyřech návštěvách STK a třech návštěvách Úřadu, držíte v ruce český techničák a značky. Můžete si je nacvaknout do rámečků, nasliznout si na přední okno dálniční známku a vydat se po rozflákaných silnicích, padajících mostech a hrbolatých dálnicích vstříc radarům, kontrolám lékárniček, reflexních vest, výstražných trojúhelníků…

Alelujá veselme se.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 483 komentářů u „Když si chcete koupit nový starý auto“

  1. Nějak nemám čas, Halladine, anžto mi z obou tekutin připadá pitelný jen gin s tonikem a kdysi v dobách mladické nerozvážnosti jsem do sebe občas kopla panáka korenovice, což je prý borovička, v které se louhuje kořen hořce, takže mi to zas tolik na srdci neleží.

    to já jen aby řeč nestála a protože se mi to jeví zajímavějším tématem než je politika.

    Navíc ten gin s tonikem nemusím mít zas tak často a tu koreňovicu bych dnes asi do huby nevzala.

    Z podobných míchanic jsme preferovala obvykle „vodku s džusem“, když jsem nechtěla pít, ale nechtěla jsem být otravována řečmi, jaké obvykle vedou pijjáci, když se mezi nimi vyskytně někdo, kdo zrovna nepije.
    Stačilo tvrdit, že mám ve sklenici vodku s džusem a ne jen džus. 🙂

  2. skimici a německý knedlík už jste někdy jedl?
    Pokud by vám byl předložen, požadujte místo příboru sekáček a majzlík a počítejte s tím, že od té horní gelovité mvrsty budete hrozně upatlanej! 😀

  3. (447) Dědeček, takto konzul ČSR v Drážďanech, silně haněl kulinární zvyklosti Sasíků, řka, že i na herinka lijí omáčku. Něco podobného jsem já o něco později sledoval v Polsku.

  4. 443 maYdo
    používají sice stejný bobule ale s různými účinky. Laici se domnívají, že slovenská borovička se tak jmenuje protože se vyrábí z nějaké součásti toho krásného jehličnanu. Název však vznikl tím, že po požití je třeba si ulevit a trochu se vyprázdnit. Jogíni za tím účinkem pijí slanou vodu a zároveň polykají dlouhý motouz, který pak vytahují. Jelikož je ta činnost očišťování náročná na stability, s výhodou se provádí u nějakého stromu. Ideálním stromem se starým Slovákům jevila borovice, která svojí silně zvrásněnou kůrou vytváří snadné úchopy po celé délce kmene. Chasníci při prvním zavdání si s fláděry na sebe šibalsky pomrkávali se spokojeným „ááá, (bude) zase borovička“
    🙂

  5. Mezitím již vysvětleno jezdcem na Googlu.

    NoName, není třeba se stydět za kanadskou whisky – proti gustu….. Jen snobi vyjadřují podiv nad jinými chutěmi slovy: „Jak to někdo můžete pít?“

    Moje preference vycházejí ze situace, na valašské svatbě nemůže dělat nic jiného, než vyzkoušet z mnoha domácích a zaručeně „ta naša je najlepší“ výrobků. S kamarády na třídním srazu po padesáti letech si dáte, jako před lety, „Myslivce“ a klidný zimní večer můžete sledovat se sklenkou sladové whisky. I tam se dají najít nechutnosti vedle klenotů. Můj kamarád, velký a častý kuřák lulkového tabáku, byl uchvácen, když u nás ochutnal Laphroaig a od té doby nepije nic jiného. Já ho mám na doplnění spektra a moje žena ji nesnáší se slovy, že to smrdí komínem.

  6. skimici, tvůj výklad je vtipný, ale jako polyglot bys mohl znát slovenské slovo „borievka“, což, jak vědí už děti, není čučoriedka.

    Německý knedlík? – myslíš krupicové Klopse?

    Můj otec, když byl žádat o ruku svojí maďarko-slovenskou tchyni, musel vydržet vepřový řízek v trojobalu s bramborem a paprikovou omáčkou.

  7. Teda,

    žádat o ruku tchyni je pěkná zvrhlost !:-)

  9. V okolí Náchoda je oblíbeným pokrmem tzv. „pavlišovák“ neboli „pavlišovský řízek“, což je vepřový řízek v trojobalu s knedlíkem a zelím.
    Můj bratranec tvrdí, že nejlepší pavlišovák uměla jeho tchyně, ale pokud nemá někdo tak vysoké nároky, mívají ho na jídelním lístku některé místní restaurace.

    Laproaigh bych někdy chtěla ochutnat, ale on je to docela drahej špás, pro sebe kupovat flašku se mi nechce a brácha tvrdí, že ji ochutnal a že to nemusí, že mu nejede ta kouřová chuť.

  10. už jste někdo v DéDéeR zkoušel něco vzhledu jako bramborák (pro něj bych zradil snad i EU a NATO dohromady) ale s jakousi eintopf marmeládou ??
    Kamarád takhle znečistil pod Berlínem celý výletní jezero….
    A dodnes vzpomínám na jedinou (bohu budiž velebeno)návštěvu Mockby a „proslulé“ restaurace Praga – bujon s jajcom = voda z nádobí s plovoucím vajíčkem natvrdo….

  11. (446) Ony ty koalice v Evropě mají dlouholetou tradici a skládány byly vždy podle momentální potřeby. Konec konců i ta sovětsko-německá. 😛

  12. martine – ne, echt knedlík zvící menšího tenisového míčku!

    Přinesli mi ho jako první jídlo po té, co mě po císaři nechali tři dny vyhladovět! Nerezový příklop se nádherně blýskal, já už si slintala na hadičky jak kanec – když v tom – simsala bim! A já myslela, že mně klepne!
    Jak to chuná nevím, majzlík mi nedali, tož jsem do toho zkusila píchnout vidličkou. Obaleno to bylo jakýmsi slizem z rozvařené mouky a dovnitř to nešlo.
    Napřáhla jsem vidlici, zabodla …. a vystřelila okno …. tedy málem. Ono to mělo konzistenci dělové koule!
    Pohledala jsem knedlík pod postelí a přiklopila víko. 🙂

  13. 457 – pro tebe, Halladine, jako člověka nedůvtipného, musím doplnit to, co pro normální lidi netřeba – ta tchyně byla in spe, tedy budoucí. Každý to snad pochopil, když se žádá o ruku, tak se žádá matka nevěsty, která v tu chvíli ještě není formálně tchyně (v případě neúspěšného požadavku, který je téměř vyloučen, se tchyní nestane), ale je jistě tchyní budoucí.

    Fakt jsem netušil, že musím zapnout třetí stupeň a formulovat ještě přesněji než pro Vrchní soud. Zubaři jsou asi náročnější publikum než právníci.

    Ale přesto tě mám rád, chyběl bys mi.

  15. Rputi, měl jsem na mysli Grießklößchen. To odpovídá tvému popisu – guma, na povrchu slizká.

  18. Dá se požádat o ruku i rovnou nevěsta 🙂
    Ale jistě že mi to bylo jasné – ale proč bych si krátce nerýpnul , a nevyprovokoval dotčenou husu k delšímu zakdákání ? 🙂

  19. Můj muž si občas maže na bramborák marmeládu. Ani mu nevadí, že je bramborák na slano a s česnekem a majoránkou. Tchyně vyrostla v Sudetech, takže asi pochytila některé německé kulinární zvyklosti.

    Ale jinak se i někde v Čechách mazala na bramborák povidla.

  20. Ale Karle,…
    Co EU činí , dobře činí. Ô my se máme. Ema má mísu a úspornou zářivku 😀 😀 😀

  21. AK 467- jak tak na to koukám, my na tu Sibiř půjdem rádi a dobrovolně 🙁

  22. Maydo – asi se k vaší rodině odteďka budu přibližovat jen ze závětrné strany…
    Pořád tady byla úniková cesta s tím, že ten dederonský „bramborák“ není slaný, s česnekem a majoránkou…..
    Hrůza nabyla nových podob…a to jsem si myslel, že už nic kromě otcovy vánočky s hořčicí mě nezaskočí.

  23. 467 – važme si a hýčkejme naše vietnamské sousedy……už vidím, jak potmě se budu plížit k honosné vile pana Čonga, kde si od něj potmě v garáži koupím pár nutných baterek, ty uložím pod vložky do bot a následně tak přežiju filcunk od nastoupivší URNy….

  25. Halladine, u vás v Ostravě se nežádá maminka nevěsty? Máš americké manýry, s tím směšným poklekem a krabičkou s prstenem? Nejlépe někde na veřejnosti?

    Za našich mladých let, ty jsi zřetelně mladší – 1951, jsme věděli, že ta dotyčná stojí za to, abychom s ní chtěli strávit celý zbytek života. My, kteří jsme se nebáli vzájemné konverzace, jsme se nejdříve hmatatelně ujistili, že to bude stát za to. Pak jsme se s dotyčnou domluvili a pak teprve jsme učinili tu klasickou návštěvu. Po prozkoumání poměrů, které se nelišily od běžně zavedených (manželka rozhoduje, manžel jen přikyvuje), jsme byli, v případě úspěšného prozkoumání, zařazeni do svatby schopných, později do svatby žádoucích.

    Abych to zkrátil, moje nastávající tchyně mi na tu tázku odpověděla, že se přece nemusím ženit, že (cituji): „Proč by sis ji bral, když s ní možeš spávat!“
    Přesvědčila je teprve vyplněná „Žádost o uzavření manželství“. Její reakce byla výmluvná. „Ale já příjdu o přídavky na děti!“

    Po čtyřiceti letech se na to pěkně vzpomíná. Ti rozvedení chudáci, kteří se netrefili a pak to museli napravovat, to nemůžou pochopit.

  27. 475
    HM, tak ne jen tchyni, ale i nezletilou …….
    A tchýně byla moudrá a praktická žena … 🙂

  28. Any man can make mistakes, but only an idiot persists in his error.

    Marcus Tullius Cicero

  30. 478

    Správně Skimici 🙂
    A je líp být šťastně a bohatě rozveden, než nešťastně ženat 😉

  31. Zdravím:
    (480)
    Halle, přesnější: „Je lépe být dobře oběšený než špatně ženatý “ 🙂 Nepamatuji se, kdo to napsal 😕

  32. 475 Martine TT
    Ačkoliv k nim nepatřím
    – ad ti rizvedení chudáci co se nerefili – oni se asi spíš strefili, jinak by se nemuseli ženit 🙂

  33. Upřesnění – nepatřím k těm rozvedeným 🙂 🙂

  34. Krásná sonda – kdybych byl přírodozpytzem, tak bych jásal nad množstvím vzorků.

  35. Westíku,

    tohle přísloví znám, ale dávám přednost tomu svému. Už proto, že na něj mám autorská práva 😉

  37. >> Halladin [419]
    Historka o Mendělejevovi a vodce je něco jako urban legend. Zatímco je pravda, že jeho doktorská práce se nazývala „О соединении спирта с водой“, nicméně se nezabývala ani vodkou, ba ani etylakoholem o koncetraci pod 70%. Druhý zdroj této historky je pak to, že v roce 1892 se stal hlavou Úřadu pro míry a váhy. Skutečností je, že onen předpis o vodce zvíci 40% alkoholu pochází z roku 1843 – Dmitriji Ivanoviči bylo tenkrát právě 9 let.

  38. Znáte Rusy, na ty nevztahují běžné standardy, proč by Mendělejev nemohl už v devíti 😉

  39. šimone, jak praví účastníci (W), tak se záznam vší vod ní nedochoval. Pro mě to znamená, že si můžu jen domýšlet, se znalostí tehdejších reálií i jejich humoru, jak by to asi znělo.

  40. dvd – Halladin je jen trubačem Googlu a tam se urban legend vyskytuje jako důvěryhodný zdroj. Pokud se člověk zabývá destiláty dlouhodobě, dojde k závěru, že obsah alkoholu byl ustanoven jinými empirickými metodami (gunpowder prooof).

  41. martine – přesně tak…..a proto taky lze hovořit o překonávání této scénky – není s čím srovnávat, jen s vlastními dojmy.

  43. DVD,

    máš pravdu. I ruská wiki to popírá .

  44. 488 navíc – já chodil otcovi se džbánem pro pivo taky nejmíň v devíti letech. Proč by se tedy malý Dima nemohl problematikou empiricky zabývat už dříve?

  46. 455 Martine, „Osobně dávám přednost kalifornským vínům, ale Napa Valley je odsud přes šest tisíc mil daleko….“

    469 maYdo, proč ne, když může být kachna na pomerančích…, i k pečení kuřete možno přidat. Marmeláda na na bramboráku může vytvářet zajímavý chuťový kontrapunkt. Mám rád chuťové kontrapunkty, které manželka často oceňuje výrazem bléééé. Jedním z mých velmi oblíbených jídel jsou knedlíky s vajíčkem, k nim přikusuju dobrou klobásu a zapíjím našlehanou chlazenou kyškou. Prakticky můžu zapíjet cokoli čímkoli. A bez nepříznivých následků. Například pivem palačinku s ovocem a šlehačkou. V poslední době jsem si oblíbil anglická piva, výborný je London Pride, a cider, spíše sušší.

  47. 496 Schumi
    pche – já dal i halušky s bryndzou posypaný praženou oravskou slaninou, politý tím teplým výpekem a zapil živou žinčicou s dřevěnýho vědra na salaši bez tekoucí vody.
    Na mého zahraničního kolegu to přitom působilo jak faraonova pomsta s následnou kompletní výměnou střevní flóry 🙂

  48. Tak ono žinčica přímo na salaši je přece jenom jiná liga a zamete to skoro s každým. to se s nějakým běžným zapíjením srovnat nedá.

  49. Šimone,

    ten článek mi připadá notně uhozenej.
    Z toho prvního zákona nelze usuzovat vůbec nic.
    Lze ho brát jen jako první krok k obnovení ZVS, pokud budou následovat další zákony.

  50. (495) Pokud je infobaden druhý nejdůvěryhodnější server českého internetu, tak ta „nová republika je zaručeně první! 😛

Komentáře nejsou povoleny.