Nakoukání pod australskou pokličku

Ptakopysk podivný

Je to už pár let, co jsem Austrálii navštívil, vzpomínky se usadily a zkusím pouvažovat o australském vztahu k jídlu. Se specifickým přihlédnutím k Sydney.

Australani – já osobně bych položil tlustou čáru mezi originál britské přistěhovalce a ostatní, pak takovou přerušovanou čáru mezi evropské mimobritské přistěhovalce a ostatní.

Britové mají kolonialismus zažraný velmi hluboko pod kůži – dáma zjevně britského původu do ixtého kolena nadšeně švitořící o barevných Australanech při placení u pumpy vůbec nevnímá, že jí Ind za kasou oslovil, zažertoval a popřál jí hezký den, protože ho ONA neoslovila. Jako by za tou kasou nikdo nestál. Velmi podobný je jejich vztah ke žlutým Asiatům – ano jsme v asijské restauraci, obsluhují nás Asiaté, pronášíme směrem k nim přání, ale vnímáme je jako služebné duchy, kteří mají právo odpovídat na naše otázky, plnit přání hostů, ale jinak ať drží hubu. Dobré je totiž jenom to britské – britské kluby s roastbeefem, stejky, fish and chips, britským pivem, whiskou, britské puby se stejnou nabídkou. Bílý cizinec je dotazován odkud je a je s ním jednáno přátelsky na britský způsob. Abyste mohli pojíst a popít v klubu, musí vás tam přivést člen klubu, který se za vás zaručí, vypláznete pas a majordomus, či vrátný vás zapíše do knihy hostů, dostanete visačku s nápisem Host a můžete blomcat po klubu v prostorách, kde je hostům povoleno pobývat.  Naštěstí k těmto prostorám patří i bufet, kde si můžete dát vynikající britský roastbeef z australského býka vykrmeného trávou z prérie, můžete si dát pivo. Whisky a ostatní tvrdé nápoje se podávají v oddělených prostorách, kam nesmí děti. Tamtéž si můžete dát doutníček, nebo cigárko, hodit si partičku pokra, naházet drobáky do automatů a tak podobně. Co se alkoholu týče, můžete si dát pivo, či cokoliv alkoholického, uvnitř hospod, pubů a podobných institucí. Pivo si můžete dát i na předzahrádce na chodníku, která je vždy ohrazena páskou, nebo plůtkem. NEEXISTUJE nechat si natočit pivo do kelímku a kráčet s ním po ulici, nebo nedejbože nést v ruce láhev alkoholu. Ba dokonce nelze nést ani prázdný kelímek od piva s potiskem. Nesmíte ani stát na chodníku vně ohrádky restaurace a držet pivo. V tu ránu od kolemjdoucího policajta, či rangera dostanete flastr, až se vám zkroutí palce u nohou. Zejména na svatého Patrika jsou všichni policajti státní, městští i dobrovolní (obdoba našeho PS-VB) v ulicích a nažhavení.

Teď malinko odbočím. Když cizinec nerozumí, Australan, na rozdíl od obyvatele Albionu, okamžitě přepíná do školní angličtiny a všemožně se snaží, aby mu bylo porozuměno. Což bývá u vnitrozemských Assies trochu problém. Nevím, jestli víte, že běžný Australan šetří slovy tak, že u slova, kde je jasný význam už při vyslovení první slabiky, řekne jenom tu první slabiku a zbytek slova spolkne. Totéž platí i u frází. Mě překvapilo hned v letadle, že letouš nabízející čaj neřekl „You want a cup of tea?“, ba ani „Wanna a cup of tea?“, ale pronesl něco jako „Wanakapaty?“ Podle hrnku v ruce jsem pochopil, co mi chce. Blbý je, když – obrazně řečeno – mluvčí ten hrnek v ruce nedrží. Měl jsem to potěšení slyšet vnitrozemského Australana milujícího lední hokej. Dozvěděl jsem se, že nejlepší hokejisté světa jsou Češi Džega a Phouspa. Ten první je Jágr, ale doteď nevím, jestli ten druhý je Prospal, nebo Pospíšil, nebo někdo úplně jinej. Australské dámy britského původu jsou něco víc a v podstatě neposlouchají, co jim vykládáte. S pokerface dělají, že naslouchají, i když plácáte nesmyslné fráze jednu přes druhou, po chvilce se odpoutají, protože tamhle vidí Mrs. Woschley, se kterou musí nutně okamžitě hovořit. (Velmi realisticky je toto téma zpracováno ve filmu Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva, kde Brittonka Miss Macintosh převychovává normanského barbara.) Konec odbočení.

Do restaurace Praha v Sydney s českou nabídkou jídel chodí většinou Češi se svými přáteli nejrůznějšího původu na jídlo a Aussies na pivo. Za mého pobytu tam točili Plzeň a Krušovice. Pak je v Sydney ještě klub „osmašedesátníků“, emigrantů z osmašedesátého, kde se lká nad ztracenou příležitostí a debatuje se o tom, že oni by to byli bývali udělali jinak, kdyby mohli. Nuda, nuda, šeď, šeď…
Evropští mimobritští Australané jsou vesměs velmi příjemní lidé – jsou to selfmademani, kteří přišli v několika vlnách po II. WW a vypracovali se od nuly přese všechny překážky, které jim australská byrokracie neustále házela pod nohy. Baví se s vámi velmi přátelsky, pomáhají vám s komunikací, protože sami vědí, co to obnáší vpadnout do země, kde nerozumíte zblo, pozvou vás domů, nabídnou lahůdky ze své rodné země a jsou nadšeni, když chválíte a chcete recept.

Bílí neevropští Australané – zhusta jihoafričané, Zimbabwané, jsou velmi milí lidé hovořící zhusta nesrozumitelnou angličtinou, ale když se jim omluvíte, že nerozumíte, přepnou do absolutně primitivní angličtiny, které rozumí i negramot jako já a udělají si na vás čas, aby vám všechno vysvětlili a maximálně odpropagovali jejich novou vlast Austrálii. Obvykle konzumují stejky s hranolky a hojně zalévají pivem.
Indové, Pakistánci, Číňané a v poslední době imigrovavší muslimové černí, či snědí, jsou uzavřené skupiny, které se s nikým mimo jejich kulturní okruh nebaví, pokud nemusí. Aboriginové se nebaví nikdy s nikým, ti žijí v jiné dimenzi a civilizací jenom procházejí jako stíny. Jediná styčná plocha je ždímání peněz z turistů a konzumace alkoholu.
Takže když to shrnu – milá a přátelská země (snad kromě britských dam britského původu) holdující primárně fish and chips, steak and chips, roastbeef and chips, coleslaw salad, british breakfast (klobásky, volské oko, slanina, rajčata, topinky – vše grilované), Egg benedict, hamburger, vše notně zalévaných majonézami všech možných druhů a chutí. Cizácké kuchyně moc ne – a že jich tam mají z celého světa! Kuchyně čínské, japonské, indické, pakistánské, mexické, italské, vše je v obchodních centrech i na bulvárech zastoupeno a promícháno. Je zajímavé, že tam nikde nemáte takový ten divný pocit, že vadíte, jako když třeba v Londýně jdete nakoupit k Pakistáncům, nebo když v Brně vlezete do některých asijských restaurací. A ani vás nepřekvapí, že Ind vám udělá a prodá vynikající italskou pizzu, o jaké se může v Praze v originální italské pizzerii jenom zdát.

Sydneyský Fishmarket mi do smrti utkví v paměti množstvím ryb a potvor z moře vytažených, s pultem, kde na stoličce vedle hromady lastur seděl maličký Indonésan s nožem v ruce a s neměnným asijským úsměvem na tváři každý den od rána do večera louskal ústřice a dával je na pult. A hlavně!!! Hlavně s restaurací s čerstvě upravenými rybami a potvorami. Nebylo to úplně levné. I na australskou kapsu to bylo docela drahé. Ale vynikající! Talíř pro dva s grilovanou langustou, hrstí chobotniček, krevetami, ústřicemi osmaženými s vynikající australskou slaninou, mušlemi, kusem ryby a další havětí stál 120 AUD, což tehdy bylo cca tři české tisíce. Tam jsem se přežral grilovaných chobotniček jako zvíře. Byli tam hlavně turisté z celého světa. Domácí to moc nejedí. Jak jsem již výše uvedl – jim stačí fish and chips. Kupují to buď v krámku hotové a snědí si to někde na lavičce s výhledem na oceán, nebo si to koupí domů mražené úplně stejně jako my v supermarketech, šoupnou to na plech do trouby, pak to nasypou na talíř a polijí nejrůznějšími sosy a majonézami.

Specifickým sydneyským prvkem je víkendové grilování. Vyšší vrstvy vlastnící kocábky vyplouvají do zálivů a tráví víkend na vodě. Mezi kocábkami, jachtičkami a jachtami proplouvají prodejci zmrzliny a jiných laskomin. Zbytek populace se povaluje na plážích a griluje. Grilují se sausages, zelenina a steaky, konzumují se zeleninové saláty, vše se hojně polévá omáčkami a užívá se volna. Suroviny, tácky a příbory si každý přináší svoje. Město Sydney se stará o to, že v grilovacích oblastech – okrajích pláží a parků – je funkční gril s čistou plotnou, grilovacím nářadím a plnou plynovou bombou, u grilu jsou stolky s lavicemi, odpadkové koše. Uživatelé se starají o to, aby po použití po nich zůstala grilovací plotna čistá a aby všechny odpadky skončily v koších. V Čechách naprosto nepředstavitelné.

Dalším australským specifikem jsou australské steaky. Z dobytků volně se pasoucích na trávě. Nikde jsem v krámech neviděl pojem „čerstvé“, či „stařené“ hovězí maso. Nikde jsem neviděl, že by prodávali maso z vydojených starých krav. Vždy bylo přirozenou cestou vyzrálé a po zpracování křehoučké jak dort. V restauraci kousek od pláže si za peníz odpovídající české hotovce dáte čtvrtkilový stejk s hranolky a oblohou, řeknete si, co chcete za oblohu, jak má být stejk propečený, vezmete si pivko, bílé víno, nebo vodu, počkáte deset minut, než vám ho připraví a pak už jenom baštíte, až se vám dělají boule za ušima.

V porovnání se standardní „britskou“ australskou kuchyní máme v Čechách daleko větší chuťovou rozmanitost. Švára se tady u nás mohl užrat českých sosidžů – liberečáky, ostravské, etc. etc. Hlavně stánky s grilovanými klobásami na Václaváku ho uhranuly. Neboť ve všech australských sausages jsou rozemleté ovce i s kopyty, rohy, ohradami a stájemi. Takové chuťově fádní. Proto ty majonézy a bárbikjú sósy. Neteře i švára tady jedli s chutí svíčkovou, dušené hovězí na zelenině, řízky, ale tam si myslím, bude hlavní důvod v kuchařském umění mé sestry, které je zcela britské. Raději nebudu zabrušovat do detailů, abych nemusel pracně vybrušovat.

Na závěr mohu konstatovat, že co se surovin týče, je Sydney pro kuchaře zemí zaslíbenou. Stejně tak pro fajnšmekry masožravé, rybožravé, i býložravé. Jediný problém mají milovníci sladkého, protože sladké, to tam skoro nikdo z profíků neumí. Je to buď britské, což jsou sušenky, sušenky a zase sušenky na sterý způsob, nebo arabské, což je šíleně přeslazené, nebo čínské, což je přeslazené a hlavně přezdobené. I když Číňani se našemu pojetí zákusků blíží nejvíc. Co se týče piva, tak seženete v Sydney snad úplně všechny druhy, co ve vesmíru existují. Ve speciálních obchodech velikosti 10 000 metrů čtverečních mají piva počínaje japonským ASAHI, až k ZZ Pils. Od světlých lehkých ležáků Pure Blonde k těžkým stoutům Yetti, které skoro netečou z lahve. Český pivař by v takovém krámě zešílel, protože průzkum bojem by mu zabral měsíce usilovné práce. Podobně vypadají vinotéky, neboť oblast Nového Zélandu a australských hor je vínu zaslíbená. Vína milují Australani sladká a masivně podchlazená. Suchá vína jdou na export. Je tudíž docela problém v obchodě koupit suché víno, ale dá se sehnat. A hlavně novozélandské bývá vynikající kvality za cenu, za kterou tady koupíte cosi, co se sem vozí v nevypláchnutých tankerech od ropy. S moravskými kyselinkami byste v Austrálii neprorazili.

Proběhl jsem tryskem Austrálií od čaje v Boeingu Quantas přes pláže až do vinných obchodů a víc toho na srdci nemám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 760 komentářů u „Nakoukání pod australskou pokličku“

  1. 647 i Tobě. Ve špičatých kopcích jižně od Šumavy bylo příjemně. Akorát jsem si to zkomplikoval poctivostí. Že prý s ní nejdál půjdeš. Kdybych nehlásil dovolenou v Říši, před návatem, táhnul jsem kvůli tomu noťas, nevyplnil návratový formulář pro českou hygienu, nemusel jsem se obtěžovat certifikovaným testováním v následujícím týdnu. Dvořištěm projeli plynule, bez kontroly.

    • Tak tak. Člověk by čekal, že na hranici budou scény jako z krásně nablblého filmu The Casandra Crossing a – ono NIC.

  2. Takhle jsem si návrat z Berchtesgadenu nepředstavoval. Celé ČB oblažuje hudební produkce intonačně připomínající Hitlerovy projevy. Včetně nadšeného řevu publika. Bohužel, průtrž sem nedorazila.

  3. Zdravím nedělně!
    Tady večer propršel, potok na naší zahradě jen hučel, ale bouřky šly někde kolem Vlasty, což je od nás skoro 30 km. Ani internet tady nevypadl. Teď je polomodro.

  4. Dobré ráno vespolek,
    u nás v noci klid (asi ani kapka), teď pošmourno, neveselo, nevlídno.

    A mám dost nesváteční dotaz – jedna známá (mladá žena 20+) mne poprosila, zdali nemám nějakou knihu zabávající se koncentračními tábory. Jediné, co mne napadlo, byla „Sophiina volba“, ale prohrabala jsem celou naši knihovnu, a nemám to ani vytištěné, ani v elektronické podobě. Prosím, nemáte někdo v pdb ? Případně, nenapadá někoho ještě nějaké jiné dílo ? Nemusí to být ani beletrie, i faktografie by byla OK.

  5. Foundry,
    v tom případě prosím si :o)
    MiloŠ mi už půjčil Styrona, díky moc.

  6. Matzurko, jsem na jiném PC, pošli mi mail.

  7. >> Matzurka
    Má jít o beletrii nebo literaturu faktu?
    (V knihovně bych asi leccos našel, nicméně – jsa „stará struktura“ – bych to měl jen v papírové formě.

  8. >>dvd,
    klidně obojí (tedy bele/fakta). Kdyžtak prosím autor/název, slečna to může zkusit najít v knihovně. Ono je určitě podobné literatury hodně, ale zcela jistě se liší kvalitou; to děvče to nebude zpracovávat do žádné seminárky, jen ji přepadla zvědavost…

  9. Já tu nemám nic, ale myslím, že vyšla řada knih o Osvětimi, mělo by se dát dohledat.

  10. Ad odpovědi na 656 — Nerozumím jedné věci: Proč pořád jen německé?

    • Ustálený pojem jako francouzský koňak…

  11. OT: Nepochybuji, že laskavý čtenář (kterýžto můj termín ovšem zahrnuje i laskavého přispěvatele) si vždy byl plně vědom hluboké úcty, kterou k němu chovám; tiše se hřál v jejích paprscích a skromně o tom mlčel. Jestlipak si ale někdy položil otázku, co na něm obdivuji nejvíce?

    Ano (laskavý čtenář sám sobě odpovídá opět správně), je to jeho vznešený, ničím neotřesitelný klid. V Evropě posledních staletí nenalézám nic, s čím bych jej dokázal srovnat, a pohlížím naň v bezdechém úžasu.

    https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/krovakizace

    Politici přicházejí s vizemi, o nichž by se před 30 lety člověk domníval, že je po jejich vyslovení vynesou na kandelábr nejdéle do tří minut (kde nejpozději po půlhodině přestanou i mrskat nohama), a laskavý čtenář jim stoicky čelí kuchařskými recepty… Pokud si někdo lámal hlavu, jak se mohli Hitler nebo komunisti dostat k moci tak snadno, zde prosím má odpověď. Sice jen částečnou, přesto však postihující hlavní příčinu.

  12. Dobré dopoledne,

    … a laskavý čtenář jim stoicky čelí kuchařskými recepty…

    A proč ne?
    Je to příjemnější, než bědovat nad zkažeností světa nebo zahrnovat svoje bližní politickou osvětou a na stav světa a chod dějin to má stejný – tedy nulový dopad.

    Nebo snad máte nějaký lepší způsob, jak tomu čelit?

    • Kdo za to může? Kdo jiný než Norové. Tak jako každý jiný všude jinde.

  13. Nebo snad máte nějaký lepší způsob, jak tomu čelit? (667) — Nemám. Dokud se lidé budou řídit tím, co je pro ně příjemnější – jinými slovy, dokud nechají volný průchod své krajní krátkozrakosti –, bude se civilizace dál řítit do pekel.

    Ostatně byla stvořena jinými lidmi a pro jiné lidi.

  14. Dobrý den
    Schumacher – mám nová slucháta
    Bezdrátová stereofonní sluchátka s potlačením hluku
    SONY WH-1000XM4

    Mohu velmi doporučit.

    • Sluchátka jsou zařízení naprosto individuální, sluchátka která jsou pro někoho naprosto vynikající jsou pro jiného jen průměrná nebo dokonce i nevyhovující. Čím se liší od reprosoustav, které jsou zase závislé na tom kde je používáte. I kvalitní reprosoustavy v nevhodném poslechovém prostoru jsou nevyhovující.
      Konec závodní školy práce.

      • Tak. Poslechový prostor je kritický. Krok stranou, z kmitny do uzlu, či obráceně, a zní to jinak. Ovšem i tak jsou rozdíly ve středech a výškách. Nevím jak to má znít „správně“, proto se snažím aby znělo „příjemně“. Na rozdíl od doporučení „hifi žurnálů“ jsem zjistil, že pro příjemný poslech mi stačí regálovky menší než doporučované pro velikost prostoru. Mám problém s umístěním. Estetické neladí s optimálním akustickým. Upřednostnil jsem estetické a kompromisně došolíchávám.

        Ovšem udělám si drobnou radost novými špuntafóny značky Stage. Čtyřměničové, recenze dobré, cena nízká.

    • Na cestování, do letadla zajisté výborná. Nemaje příležitostí k jejich využití, dávám přednost kabelovým bez vyfikundací. Už tak, z principu, výběr není snadný.

      • Schumi
        jsem nadšený. Nejenže zcela spolehlivě eliminuje např tchyni či ŽD, ale ten model je i Baby Killer, eliminuje totiž i ty pištivé dvacetikilohertzové dětské hlásky s akustickým výkonem dostatečným k řezání skla. To je obdivuhodný výkon. V letadle budou nenahraditelné.
        Jsou i ŽD korektní, protože když na sobě ucítíš naléhavý pohled, stačí jemný poklep a potlačení hluku se na chvilku vypne a umožní použít některou z odpovědí.

  15. “ Dokud se lidé budou řídit tím, co je pro ně příjemnější – jinými slovy, dokud nechají volný průchod své krajní krátkozrakosti –“

    Aha, a když dají přednost bědování nad zkažeností světa na internetu, tak se svět do pekel nezřítí?

    Oni ti krátkozrací mají tu výhodu, že jim jsou ukradený nějaký vize.
    Největší katastrofy nevzešly od těch, kdo se víc zajímali o kuchařské recepty, ale od těch, kdo“viděli dál“ a nechali se unést perspektivou nějakého lepšího, dokonalejšího světa. Takoví vynášejí nahoru vůdce a přesvědčují davy.

  16. „Ostatně byla stvořena jinými lidmi a pro jiné lidi.“

    civilizace mají taky svůj čas. Možná se čas téhle civilizace naplnil a přijde čas na něco jiného. Takový je běh světa a tlacháním na internetu to nezměníte.

    • Každá Civilizace se většinou zahubí sama tím, že si stanoví nějaká pravidla, která nejsou s reálnými lidmi kompatibilní. Přetrvává. ta Civilizace jejíž Pravidla jsou v nejlepším souladu s přírodou.
      .

      • Například tím, že místo toho aby se vnějším podmínkám přizpůsobil, snaží se přizpůsobit vnější podmínky – přírodu.

        • V nějaké míře. To je to nejtěžší. Úplný soulad s „přírodou“ by byla žádná civilizace. Projevem „civilizace“ je nesoulad s „přírodou“. Zdánlivý nesoulad s „přírodou“ je přirozený.

  17. Matzurko, odešlo. Mezitím jsme se sousedem rozdělávali motor kejvačky 🙂

  18. Aha, a když dají přednost bědování nad zkažeností světa na internetu, tak se svět do pekel nezřítí? (671) — Strawman, není-liž pravda?

    Inu, maYdo, ze svého oblíbeného románu jsem to zde (párkrát) už asi citoval, ovšemže marně: Bom to vzdal. Když se darebák spojí s blbcem, slušný člověk musí jít od toho. Blbec spřažený sám proti sobě s darebákem je kombinace, na kterou je každý krátký.

    — — —

    Největší katastrofy nevzešly od těch, kdo se víc zajímali o kuchařské recepty, ale od těch, kdo“viděli dál“ a nechali se unést perspektivou nějakého lepšího, dokonalejšího světa. Takoví vynášejí nahoru vůdce a přesvědčují davy. — Ale kdepak. Idealističtí visionáři, oslňující svět čistotou svých myšlenek, jsou jen pohádka. S tou na mě prosím nechoďte. Ve skutečnosti každý multikulturalista a začleňovač nekompatibilních etnik, každý bojovník za bezuhlíkovou ekonomiku, každý obhájce nadpráv deviantů a zejména každý cenzor, elf či odhalovač desinformací dnes už dávno ví velmi dobře, že jeho ideje nefungují tak, jak se svým vrcholným pokrytectvím deklaruje, nikdy tak nefungovaly a nikdy fungovat nebudou. Ba nejen to, dobře také ví, že všechny ve skutečnosti fungují přesně obráceně. Hlásá je jen a jen pro svůj osobní profit, včetně vzestupu na žebříčku sobě podobných (tzv. peck order).

    Užitečné idioty, kteří mu k naplnění těchto jeho osobních cílů slouží, do toho prosím nepleťte. Ti jsou jiná sorta.

    — — —

    To vše ale nemění nic na tom, že svět má svou strukturu, svou hierarchii, svou vertikálu. Nejhorším a nejškodlivějším z toho, co děláte, je podle mého názoru to, že se soustavně snažíte celý svět splácnout do jednoho amorfního horizontálního lívance.

    • Ehm, spíše jsem měl napsat pecking order, to se, jak vidím, užívá o dost častěji.

  19. Blbec spřažený sám proti sobě…. Právě mám takový pocit aktivního blba. Zítra se musím pídit, kde mě otestují a vystaví lejstro. To jsem si snadno mohl ušetřit, kdybych…. nedělal nic.

    • Pocit vlastní nezávislosti holt něco stojí.

    • Žena dnes odjela do Prahy a na očkovacím místě na OC Chodov byla v poledne vyřízená za deset minut – bez objednávky, prý je to tam perfektní. Ona měla covid v únoru (bez horeček a slabý zápal plic), pak ji řekli, že na očkovaní nemá spěchat, tak šla až teď.

      • Potřebuji jen otestovat. Jeden covid mi stačil, nepotřebuji nechat si naočkovat jeho horší verzi.

        • Otestování platí jen krátkodobě, to je lepší už test na protilátky, které prý drží nejméněpůl roku po prodělání covidu. Ten se ale platí 500 Kč.

  20. Pro zpátečníka :
    bohužel to zdůrazněné slovíčko „každý“ je pravdivé, ukázka imaginárního rozhovoru už je mnoho slov. Ovšem je tady ještě jedna záležitost a to nesmyslné nedomyšlené napodobování. A to jak u aktivistů tak jí těch ostatních. Rovnostářství nebo jak říkáte splácnutí do jedné placky není skutečnost a nikdy nemohla být, vždy se našel někdo, kdo doporučoval rovnostářství s tím, aby on sám byl o jednu vrstvu výše.
    Ale proto aby jednotlivec nebyl jakkoliv vylučován ze společnosti je tu vrstva těch, kteří se tváří ale ve skutečnosti aktivisti nejsou. Bylo to stejné i za komunismu.

    Omlouvám se za pravopis. diktuji to přes rozpoznávání slovn, protože nemám dost trpělivosti na to vyťukávat to na obrazovce debila prstem.

    • 2 úsloví nakonec:
      Mezi slepými jednooký králem a Kázal vodu a sám pil víno

    • Být šamanem či krajským tajemníkem, dostávat podíl z lovu či nemuset stát frontu na maso…. V různých podobách je to leckde.

  21. “ Nejhorším a nejškodlivějším z toho, co děláte, je podle mého názoru to, že se soustavně snažíte celý svět splácnout do jednoho amorfního horizontálního lívance.“

    Zpátečníku, Vy nemáte vůbec ponětí o tom, co já dělám a o co se snažím. 😀
    ale jelikož jsem vcelku stabilní v názoru, že svět je něco, s čím si jeden zahrávat nemá, není v lidských silách ho předělávat a jakékoliv pokusy v tomhl ohled vedly jen k průserům, tak opravdu nevím, jak jste přišel na to, že ho chci splácat do jednoho lívance.

    “ Idealističtí visionáři, oslňující svět čistotou svých myšlenek, jsou jen pohádka.“

    To jste na omylu, každá ideologie staví na idealistech. I mezi komunisty byli tací, kteří tomu věřili. Ale samozřejmě nebyli to členové sekretarátů a nejsou to lidi, kteří jsou v mediích. Mezi aktivisty jsou takové, kteří to dělají pravdu z přesvědčení.
    Možhá s enevyskytují ve Vaší sociální bublině, ale to neznamená, že neexistují.

    A další Váš omyl je, že ty naivní idealisty, na jejichž představách to nemůže fungovat, vidíte jen na jedné straně politického spektra, vidíte jen ty multikulturalisty a začleňovače, a podobní typy.
    Ale zrovna tak mohou naivní idealisté uvěřit někomu, kdo se bude deklarovat jako spasitel před všemi těmi mutlikulturalisty a zelenými šílenci, jako vlastenec, obhájce tradic a co já vím, co ještě.
    Třeba někdo přijde s nějakým novým náboženstvím, a zblbne všechny 😀

  22. „“ Nejhorším a nejškodlivějším z toho, co děláte, ….“

    A čím kontkrétně škodím Vám?

  23. Pěkná diskuse….
    Alespoň že Foundry se materiálně porejpal v motoru.
    Zítra se popídím po konektorech na nový kábl. Muziker dodal levnou metráž se zajímavými parametry.

    • Ta kabeláž je zaměřená nebo je to jenom údaj výrobce? Aha?

        • Údaj výrobce. Podle konstrukce při porovnání s obdobnými kabely odpovídá. I tak pokusím o co nejkratší, možná že stačí 35 cm. Protože na rozdíl od kabelových guru, kteří kabely za šílené peníze „vylepšují“ zvuk, jsem toho názoru, že kabel je nutné zlo, protože nejlepší kabel je žádný kabel.

          Že v některých případech vliv kabelu na zvuk je slyšitelný, a že ho může subjektivně „vylepšit“, je pravda. Při propojení gramofonu s MM vložkou s předzesilovačem, změna o desítky či dokonce stovky pF může být slyšet na výškách. Některé vložky mají doporučenou zatěžovací kapacitu dost nízkou, i pod 200 pF, některé vyšší. Výrazně vyšší i nižší je špatně.
          U jedněch vyšší kapacita zátěže udělá na výškách hrb, u druhých nižší způsobí propad. Zhruba v pásmu 8 až 16 kHz od 3 dB. To už může být slyšitelné.
          To je vysvětlení pro to, že na sestavě s nějakou vstupní kapacitou se různé vložky projevují různě. Od toho pocházejí hádanice, že ta je lepší než ona, protože zvuk…

          Ortofon má 200 až 500. Zkusím odhadem trefit doprostřed. Gramec má odhadem 20 až 30, kabel i s konektory do 30. Plusmínus fous nehraje roli. Stejně nemám měřidlo. Teď mám připojeno 60 cm kabelem vlastní výroby včetně extra stínění tlustým jak ke svářečce. Funguje. Že bych poznal rozdíl od předešlého, to ne, nemám bezprostřední porovnání. Protože z původního jsem použil pěkné konektory. Hračička. Rád bych subtilnější řešení. Potěšilo by mě, kdyby šlo bez onoho extra stínění. Napřed provedení bez něj, jen s třetím paralelně vedeným vodičem pro propojení zemí zesilovače a gramofonu. Aby to vedlo vedle sebe zajistí v několika místech smršťovka. Pak se hukáže.

          Na konektory podívám co je k mání. Neutrik znám. Nemám extrémní mechanické provozní požadavky jako v profesionální zvukařině.

          • To je otázka lenosti. Nerad se vracím k jednou udělané práci.

  24. Jo, po pouhých 65 letech praskla hlavní hřídel převodovky.

    • Soňa Červená je stará paní s obrovskými životními] zkušenostmi. Měl jsem to šttěstí si s ní popovídat. Ten ajfr by ji mohl závidět mnohý mlaďoch. Mám takový pocit že je to živoucí „věc Makropulos“.

      • To jo… Ta hra se točila, když jí bylo 93. To byl věk, do kterého moji mámě chyběly tři dny, když zemřela.

  25. Bylo mu 81 a zubatá ho sebrala rovnou z jeviště. Pro herce krásná smrt a parťák Satínský jistě čeká na druhém břehu.

    A druhej nebožtík Franta Nedvěd, mají aspoň společnou cestu k nebeský bráně…

    No, pánové, oběma Vám děkuji za potěšení z toho, co jste dělali.

  26. Dobré zas ráno…
    Tak mám takový dojem, že z tohohle článku Honza Konvalinka velkou radost mít nebude… Leč, každému co jeho jest a každý jest štěstí svého strojvedoucím…
    https://dfens-cz.com/jak-je-spravne-miti-konvalinku/
    A vřele souhlasím s Klausem (volně) – Už s tím věčným strašením jděte do prdele a nechte nás žít…

    • Zajímavé, jakou hysterii ten Konvalinkův nápad vybudil. Něco jako to Trumpovo povzdechnutí o léčení korońáka desinfekcí.

    • No jo, ale kdo jim bude vydělávat na daně, když všichni pomřou? ;-(

  27. Dobrý článek o Afganistanu na NP od Kechlibara.

  28. Dobré ráno,

    kdo je Konvalinka a co měl za nápad?

  29. Dobrý krásný den
    Níže a brázda Dana odchází a vládu převezme tlaková výše Jana která zabezpečí počasí krásné. Tedy v zásadě hned, co Kotlinku opustí Frau Leyen, kterou pan Babiš symbolicky přijal v Národním Muzeu mezi jinými exponáty.

    • IMHO to snad bylo v divadle vedle? Jinak exponát určitě ano …

      • Byli i v Opeře kde snesou i horší skřehotání než to její sle pak zamířili do Muzea.

    • „Nezaplatíme, pokud tento problém nebude vyřešen, a navíc budeme vymáhat zpět peníze z předfinancování,” řekl novinářům jeden z unijních činitelů, podle něhož se mají české úřady s požadavky komise vyrovnat nejpozději do poloviny příštího roku.

      Kdo byl ten „jeden z unijních činitelů“ ?
      Novináři musí chránit svůj zdroj?

    • Co je to za stránky? Já znal jen Zprávy střední skupiny vojsk!

        • To je další nakročení ke komunismu – výši reálné výplaty a úspor Ti flexibilně upraví soudruzi. Obchody budou vlastně výdejní místa přídělů – každý podle svých potřeb (na potřeby bude ISO EN norma).
          Práce v Kibucu, doma záhumenek, max pár slepic, prase nebo krávu na bumážku od krajské pobočky Eurodirektoriátu.

  30. Na ČRO poslouchám rozhovor mimo jiné s Kateřinou Davidovou z nevládního centra….
    o elektromobilitě. KRÁVA NEBESKÁ !!!

  31. Dobré odpolední vespolek,
    ještě pořád máte pocit, že Czechitem bychom se propadli do hloubi pekel ? Mně přijde, že tam budeme spíš setrváváním v tom Šmoulistánu.

  32. Dobré odpoledne,

    s počítačema je sranda…
    už jseme zažila ledacjaká překvápka, ale abych měla ve výkaze pět větracích mřížek popsaných jako „jelení parohy“, to se nestává každej den….

    To by si asi musel tamní kastelán pořídit harém, kde jinde by tolik paroží sehnal?

  33. (692) Zaslechl jsem v autě cestou do Budějic. Co je dotyčná zač bylo jasné tím okamžikem, kdy řekli odkud je. Moc se ale nevyznamenal ani její oponent.

  34. maYdo
    tak že si někdo pořídil parohy, o tom jsem už slyšel. I několikery.
    Nejde mi do hlavy jak se potom skrze parohy větrá.

    • Mně připadá v kontextu ta „hlavní myšlenka“ jako autorova ironie.

      • No, ale prohlasit boj proti oteplovani za rasisticky je kouzelne, nemyslis?

        • Jo, já si to užívám a dokonce se ani nedomnívám že se to nemůže v duchu revolučních tradic stát 🙂
          Cituji z článku „ten, kdo má v srdci revoluci, mívá kouř v hlavě“
          A poslední věta vůbec není mimo
          „Děsivé je, že nás Čína ‚uzbrojí‘ v technologických inovacích a ve výsledku bude ekologičtější než my. Protože bude investovat do vývoje, nikoliv do jeho potlačování. “

          Článek není špatný na to, že to jsou nějaké „Krajské rozhledy“. Autorovo jméno mi nic neříká.

          • JJ, hodne mne mile prekvapil – obcas ctu i takove lokalni platky.

  35. Pokud by nám kvůli Babišovi měli zarazit evropské dotace, byl by to snad i důvod volit ANO.

  36. K debate o souladu s prirodou bych jen pridal, ze ockovani moc v souladu s priordou neni. V souladu je, kdyz slabsi kusy bez imunity slehnou 😀

    • Jasně. Jenom jeden se nesmí stát „slabším kusem“.

Komentáře nejsou povoleny.