Ptakopysk podivný, únor 2018
Sedím na zámeckém chrliči, deprese na mě leží jako černý sametový plášť a teskně vyju na měsíc. Chvílemi mnou prochvívá zimničný třas, oční víčko nekontrolovaně škube a z koutku úst vytéká slina. Ale vraťme se na počátek.
To se jeden rok nemodlíte, pácháte skutky a trest na vás dopadne nemilosrdně a znenadání. Pod vánočním stromečkem na vás čeká obálka. Nenápadná, bílá, s natištěným parohatým sudokopytníkem neurčité čeledi. Parohům nevěnujete pozornost, opatrně rozbalíte a zahlédnete obsah. Vstupenka…
Hm, letos bude v Čechách ledascos. Přijede stařičký Don Airey, pak se objeví Deep Purple, přijedou Judas Priest a Megadeth, Iron Maiden, Progress slaví padesátku… no… vzhledem k tomu, že vstupenka vypadá dosti stroze a jeden potomek holduje vážné hudbě, mohl by to být koncert toho srandovního šoumena André Rieu, nebo nedej bože nějaká vážná hudba. Mám někde v podvědomí, že se v roce 2018 bude dávat Má vlast. Nenápadně se snažím odplivnout do všech světových stran, abych zahnal zlé duchy. Poněkud vyděšen vytahuji vstupenku z obálky – Stavovské divadlo, Valmont. No, ty vole….
Snažím se zaujmout stabilizovanou polohu, protože zničehož nic padnout xichtem do stromečku se vstupenkou do lóže Stavovského divadla v ruce mi nepřipadá jako adekvátní reakce, nad kterou by dárce nějak jásal. Vstupenku založím na nástěnku s tichou nadějí, že se během dvou měsíců může stát ledascos. Divadlo může vyhořet, koneckonců nebylo by to poprvé, může v ansámblu vypuknout morová epidemie, vstupenka se může ztratit. Naděje postupně slábla a chřadla, až uchřadla.
V onen den, odebral jsem se na určené souřadnice umyt, oholen, oděn v čistý slušný oděv, jak bylo napsáno v propozicích na vstupence. Venku mobilně telefonovali ti, jimž nepřišla druhá polovička jejich já a mezi nimi se prodíraly dvojice jdoucí dovnitř. Maličko mě vyděsila představa, co může čekat uvnitř, když se diváci bojí vstoupit dovnitř sami. Nervózně jsem se rozhlédl. V Rytířské ulici kdosi stál. Tvářil se, že je Emo, ale modř v jeho vlasech byl odlesk modré části spektra neonů. Mrtvolně bledá tvář se žhnoucími rubíny očí, iluze černého kabátu na paty, černé rukavice zakrývající to, co nemá být vidět. Sáhl jsem podvědomě do kapsy a nahmatal minci. Stáhl rukavici, zdvihl průhlednou ruku a zavrtěl hlavou. Ode mě minci nepřijme. Nekonečné bloudění v mlhách na břehu řeky Styx…
Moje paní se na mě netrpělivě otočila a já udělal první krok do útrob kulturního zařízení. Na vstupu jsem byl čtečkou odpípnut jako dvacet deka tlačenky a nadirigován do druhého podlaží. Cestou jsem proplul bufetem, kde milovníci kultury zdatně tankovali bílé a červené víno a vznešeně hovořili. Nějak se mi vybavil Josef Dvořák a jeho zamyšlení na téma znalců Uměleckých Děl: „Mifsře… mifstře… a toho Husa – toho nakonec upálej???“ Nechal jsem si to pro sebe a stoupal jsem dále do výšin. V příslušných výšinách jsem byl převzat dalším služebným duchem, přesněji řečeno duchyní, a odeslán do příslušných dveří. Všimněte si – pořád ještě pohoda, pohodička. Potměšilý osud takto ukolébává své oběti, zatímco si vkládá do boxerských rukavic koňské podkovy.
Za příslušnými dveřmi pohodička maličko ubyla, neboť jsem se ocitl, tak řečeno, v nitru kulturního zařízení. Teď nastala ta pravá chvíle na psychoanalýzu. Já osobně nemám rád nitra kulturních zařízení. Ještě tak jsem ochoten akceptovat nejniternější nitra, tedy prostory technické, kde se nacházejí nejrůznější hejblata, vehementy, fórychtuňky, foršteluňky, šlauchy, šajny, protože v podobných prostorách jest mi dáno občas pobývati, vehementy štelovati a rychtovati, či nejrůznější čurapajzlíky nastavovati, aby zdatní mužové a mámivé čarodějky světa uměleckého měli ke své práci optimální podmínky. Ale nitra určená pro veřejnost, to je něco jiného. V podstatě se mi svět zmenší do krabice půl metru na půl metru, přičemž já přesahuji přidělený prostor díky tomu jak mi narostl femurus et articulatio humeri všemi směry. Rázně mi ubyde kyslíku, protože divadelní vzduchotechnika pomocí selektivních nanofiltrů z přiváděného vzduchu odfiltrovává zmíněné molekuly a vrací je zpět do okolního ovzduší jako balastní látku. Naopak přibyde tepla, neboť vědecky bylo zjištěno, že kulturní zážitek lze absorbovat při teplotě vzduchu 25° Celsiových a výše. Čím tepleji, tím intenzivnější zážitek je. Ještě bych dodal, že každé divadlo disponuje specifickým prachovým spektrem. Z toho plyne i jeden z důležitých úkolů herců – během představení vířit prach tak, aby oblaka dosáhla až nahoru na galerii a aby ani diváci na nejlevnějších místech nebyli o plný zážitek prachového bouquet garni ochuzeni. Velmi intenzivně se prachové problematice věnoval pan Munzar, když si v Činohře Národního divadla střihl režijně i herecky Lva v zimě. On dílo uchopil takovým specifickým způsobem – vždy, když nazrál okamžik a postava se ocitla v podřízeném postavení, tak aby situaci pochopil i hluchej, Muznar hercem fláknul o zem. Samozřejmě, že ne in persona, že by jako hlavní postavy Richard, nebo Jindřich II. vedlejší postavu uchopily za klopy a majzli s ní o podlahu. Kdepak, pánové Luděk Munzar a René Přibil byli herci kultivovaní. Vedlejší postavy to prostě dostaly od pana Munzara rozkazem jako režijní pokyn. Vedlejší postavy ztvárňovali vesměs herci mladí, perspektivní, chtějící to někam dotáhnout, takže sebou o prkna činohry mlátili, až se ze spár mezi fošnami, jež znamenají svět, zvedala oblaka prachu a první řady přízemí se ztrácely v šerosvitu kvality takměř caravaggiovské. Ale to jsem odbočil.
Vraťme se do lóže ve druhém patře Stavovského divadla. Zbaven přepravního obalu, usadil jsem se na bidýlko sedadla v druhé řadě, nasál ovzduší a nechal neuronové spoje, aby přešly do stand-by režimu kvůli úspoře kyslíku. Diváctvo hlasatelem bylo upozorněno, aby vypnulo své mobilní telefonní přístroje, schovalo fotoaparáty a kamery, načež byly vypnuty hledištní pohlcovače tmy a ozvala se hudba. Osvětlovač napálil bílou spotovku na střed jeviště. Uplynulo několik milisekund, než se upravila rohovka, aby příslušná ganglie mohla vyhodnotit informaci posílanou z očních bulev. Během těch několika milisekund si Osud utáhl tkaničky rukavic, napřáhl se, a …
Je to balet!
Úder dopadl. Neuronové spoje se začaly rozpadat, srdce začalo vysazovat, čivy ochořely a okončetiny se začaly nekontrolovaně chvět.
Ale nebyl to čistý K.O. Proces mého rozpadu se zastavil. Zrakový nerv v posledním záchvěvu poslal informace centrále a ta vyhodnotila, že je to nějaký nezvyklý balet. Není klasický. Nejsou tam tanečníci v harapeskách obtahujících do posledního detailu jejích moudí, ani plasticky vykreslující každé sevření němých tváří, nejsou tam uniformní tanečnice s napajcovanými obličeji postav z čínské opery. Z kostýmů se dá poznat kdo je kdo, dokonce se po jevišti pár civilistů fláká zcela nebaletním pohybem. A co mě překvapilo nejvíc, to byl čtený komentář. V prvním poločase ho bylo více než ve druhém, kde se autor evidentně domníval, že divák vklouzne do děje natolik, že ve druhém poločase bude dokonale kapírovat, o co běží. Já osobně u baletu považuju za unfair, že někde v záhlaví průběžně neběží titulky. Mám na mysli něco jako headline na zpravodajském kanálu. Protože když postavy dělají takové ty pohyby rukama – přiznávám, že jsem to naživo viděl poprvé – snažil jsem se to dekódovat na základě znalostí nabytých sledováním akčních filmů. Poté, co mi vyšlo při diskusi markýzy de Merteuil s paní de Tourvel něco ve smyslu „Je jich tam šest, já tam vlítnu, sejmu toho vlevo a ty postřílíš zbytek“ jsem dekódování vzdal.
V poločase jsem vyrazil do bufáče. Ne proto, abych holdoval chlebíčkovému obžerství, či drže sklenku na patku vznešeně konverzoval, to ani omylem, spíš jsem vyběhl tak nějak z radosti, z nadšení nad tím, co všechno dokáže můj organismus vydržet, aniž by se rozpadl na nechutnou mazlavou hmotu jako mesmerizovaná mrtvola egyptského faraona poté, co na ni přestalo působit kouzlo nekromanta. A mimoto jsem se chtěl podívat, co skrývá Mozartův salonek za bufetem. Úplně jsem užasl. Udělali mi radost ve Stavovském divadle. Na zdi Mozartova salonku totiž visí Bedříšek, hmmm, ehm – tedy visí tam portrét Bedřicha Smetany v nejlepších letech a pod ním vitrína s komentářem k jeho velmi úspěšnému nastudování Mozartova Dona Giovanniho. Evidentně se Smetanovo pojetí vymykalo tehdejšímu stylu, protože se dochovala korespondence o technice… ale už zase ujíždím bokem. Zkrátka těšil jsem se z expozice, než zazněl signál k nástupu do druhého poločasu. Už jsem předeslal, že komentářů rapidně ubylo, ale přibylo akce, šermířských soubojů, dokonce i otevřeného ohně bylo na jevišti přehršel, takže i nechápající primitivní organismus se zabavil. Jak dopadne Valmont asi víte. Maličko ve smyslu severských, či germánských ság. Kdekdo umře. Jedna věc je zvláštní – občas si po shlédnutí díla povzdechnu, že je škoda, že nesejmuli obzvláště zavrženíhodným způsobem scénáristu, či režiséra, ale u tohoto představení mi to na mysl nepřišlo. Když jsem byl proudem diváků vyexportován na ulici, do plic nasál osvěžující kombinaci přízemního ozónu, oxidů dusíku a mikrosazí a znovuoživlý steampunkový arithmometr instalovaný mezi mýma ušima se z volnoběhu rozeběhl do pracovního tempa, jsem si uvědomoval, že jsem v Praze, pamatoval jsem si, kde mám auto a že dáma vedle mě je moje paní. Vykročila vpřed, zatímco já jsem se zadrhl na chodníku s očima upřenýma do Rytířské. Byl tam. Stál pod krákorci bočního balkónu a čekal. Stín s rubínovýma očima mihotající se ve frekvenčním světle neonů z Havířské. Zdálo se mi, že zachytil můj pohled, zhnuseně si odplivl a zmizel v krajkách mřížoví pod schody. Utrpěná destrukce mé neuronové sítě evidentně proběhla v rámci běžného působení entropie a ještě nenastal čas pro bloudění v mlhách Hádovy říše.
Měsíc svítí, chrlič pode mnou znuděně zírá do stříbřité krajiny, odkudsi z dáli na mé vytí odpovídá jakýsi osamělý vlkodlak. Slinu jsem utřel do rukávu sametové deprese a vypadá to, že zítra ráno vyjde slunce a že o uplynulém večeru asi něco napíšu…
Někde jsem zahlédl sprisahaneckú teoriu, že jde o snahu rozložit V4.
Především snaha sundat Fica
Ale stejně je Slovensko drsný kraj. Na sundání Nečase stačila obyčejná kabelka…
Ptakopysku, to je trefa do černého:-)
Dobré poledne,
OT – v rozhlase vykládá nějaká televizní rosnička o svém dětství. Jak ji rodiče vedli ke kultuře a že když se doma poslouchal z kazeťáku Semafor, tak to byl pro ně svátek, ale že to nesměla říkat sousedům.
Co to to děvče vykládá???? Semafor normálně hrál, nebylo to žádný zakázaný divadlo a my měli doma trojalbum Dvacet let Semaforu, který vydal Supraphon v docela velkém nákladu.
Jo, maydo,
chvilku vydž a dozvíš se , že jsi za socíku potřebovala bumážku, abys mohla vyjít z baráku. 😀
No, moji kolegové byli velmi překvapeni, že jsme měli na gymplu angličtinu. Prý to není možné, přece se učila jen ruština.
A nejen gymply. Já jako školák ZŠ chodil do Jazykové školy na angličtinu a němčiny.
Ach jo, maYdo, zdá se, že si opět (a jako obvykle) nerozumíme. Marně přemítám, čím jsem tomu zavdal příčinu; na obecné rovině to asi bude příliš spekulativní povahou toho, co píši. Ale spekulativní možná není to pravé slovo… Ačkoliv nemám vůbec žádnou fantasii, je pro mne otázkou běžné profesionální rutiny představovat si všelijaká what if. Důvody, proč věci jsou, jaké jsou, se totiž dosti podobají důvodům, proč nejsou, jaké nejsou. Když nerozumíme těm prvním (což bývá zhusta maskováno tím – či, lze říci, často mívá tu formu –, že je bereme jako samozřejmé), pořád ještě můžeme zkusit zkoumat ty druhé; znamená to ovšem přemýšlet o světě, který není a nejspíš ani nebude.
Nepsal jsem zde cosi o cukrovaru v oblouku Negrelliho viaduktu?
630 – To, řeže se nějaký vláda neudrčí, za ně dluhy nezaplatí ani ekonomiku nerozeběhne. (…) málem udělali bankrot (…) – Ale kdepak, maYdo, Řecko už řadu let fakticky v bankrotu je; jeho vyhlášení bránila jen snaha EU zachovat si tvář, se kterou řecké vlády od počátku kalkulovaly.
Smyslem mých příspěvků pochopitelně ani v nejmenším nebylo ČR doporučovat řecké metody. Ty by se sem prostě nehodily, už z důvodu rozdílné mentality. Za cíl jsem si kladl poukázat na ten zajímavý paradox, že ač je Řecko bez průmyslových tradic, kdysi oproti Československu mnohem chudší, a dnes dokonce již léta zbankrotované, dokáže si udržovat životní úroveň přinejmenším plně srovnatelnou se zdejší. Aniž bych to blíže studoval, příspěvek řeckých vlád k tomuto pokládám za kladný. S celou EU cynicky hrají betla v situaci, kdy takový Sobotka by osobně dosazoval německé treuhandy (tam, kde dosud nejsou).
nýbrž 6 %…” — Představa je to zajímavá, ale co potom? – Představte si, maYdo, že po Vás někdo chce, ať mu vyprojektujete representativní, ale zároveň útulnou dvougenerační vilu pro stav beztíže… Všimněte si prosím, že tím jediným parametrem se nezmění jen něco, nýbrž (v prvním přiblížení) prakticky všechno; asi budete muset uvažovat nejen o tom, je-li na střechu vhodné pokládat tašky, když tyto budou mít tendenci volně odplouvat do prostoru… A protože se leccos bude dělat jinak, i důsledky toho (včetně těch zcela bezprostředních) budou jiné.
Podobně i s těmi 6 %. Změnilo by se toho mnoho, a sotva lze čekat ode mne, že vymyslím co všechno, a hlavně jak. Jednu věc ale netřeba vymýšlet, stačí spočítat trojčlenku: Pro vstup do parlamentu už najednou není třeba čtvrt milionu hlasů, nýbrž 25 000; ten čtvrtmilion už tvoří parlamentní většinu. To by však asi mělo bezprostřední vliv jak na uvažování voličů, tak i politických stran, že ano…
Nebo snad považujete změnu, kdy tradiční strany mají sotva na hranici do parlamentu a Babišem, Okamurou a Piráty za změnu k lepšímu? – To sotva. Ale změna k lepšímu – tedy poctivá snaha identifikovat a prosazovat národní zájmy – může vycházet právě z maléru (resp. malérů), které toto vyvolá. Naopak zjevná a stále se strmě zvyšující obskurnost parlamentních stran a politiků může v důsledcích snižovat práh, který rozumným lidem brání se politiky zúčastnit. (Pak by ovšem též záleželo na jemnostech dynamiky takovéhoto procesu.)
No nic… Tohle všechno pokládám za zcela evidentní věci. A právě marná snaha je vysvětlovat znovu a znovu myslím nejlépe ukazuje, jak daleko dosud zbývá k obratu příznivějším směrem.
651 – Někde jsem zahlédl sprisahaneckú teoriu, že jde o snahu rozložit V4. – No, to mi na tom prosím připadalo nejzajímavější (nezávisle na tej teorii): Proč zrovna teď, když to vypadalo, že Fica se EU již podařilo (kolem těch 3i) od V4 oddělit?
653 — Ale stejně je Slovensko drsný kraj. Na sundání Nečase stačila obyčejná kabelka… — No, už jsem měl tendenci sem napsat, že Kuciak je takový strýček Brady ve slovenském provedení; pak jsem si to snad raději rozmyslel…
Zpátečníku, není potřeba se stydět …
Vražda Kuciaka prostě nedává z pohledu Fica, Kočnera, mafiánů všeho druhu žádný smysl. Nikdo ho neznal, stejně tak jako aktualne.sk. Slyšel někdo o jeho 137 předchozích článcích ?
A i kdyby měl nějaké zásadní informace, vraždou se neztratili. Naopak, vražda přece přitáhne pozornost.
Cui bono je správná otázka. Volání po mezinárodním vyšetřování, přítomnosti europolicistů, poslanců atd. atd. Jednotná úprava „centrálního“ transparentu na místech protestů. Někdo to organizovat musel ? Zkusil někdy někdo zorganizovat akci třeba ve 20 městech, třeba i se slušným firemním budgetem v kapse ? Není to triviální.
662,
jo taky by mě zajímalo, kdo to organizoval a hlavně platil
634 Františku!
Že tu nejsem neznamená, že to občas nečtu. Behave yourself!
BTW, „skvělý“ výsledek neustálého tlaku „pokrokové“ části lidstva.
Je neslušné klást si otázky, jako třeba komu to vyhovuje, protože přece pieta, kdo nakrmí migranty a jak se srovnat s obrovskými změnami v sociální struktuře obyvatelstva, protože xenofobie, co budou papat černoušci v Jižní Africe, protože rasismus …
Na oplátku ale lze klidně diskutovat o vaginách a sedmém pohlaví.
BTW, kolik bělochů z JAR přijme Evropa ? Těm lidem jde o život. Skutečně.
662 – Tak pak ještě snaha o rozbití V4 zabezpečením skutečného přechodu Slovenska na „druhou“ stranu. Posichrovat situaci předčasným či urychleným odstavením/pacifikací Fica.
Někdo vyhodnotil, že v Protentokrátě k tomu není dostatek vhodné „upřímně demokraticky rozhořčené a evropsky uvědomělé veřejnosti“ (což signalizovaly oboje čerstvé volby), ve zbývajících – PL a HU – to mají zatím vlády dostatečně v pažích….takže zbývá popostrčit Horní Uhry…….prostě průzkum bojem….
Ano, já vím že….ale koneckonců, mám na paranoiu věk……
No to byl opruz! Kolonování disku neúspěšné kvůli chybě v sedmi sektorech zdrojového. Opravil, pak přenesl Acronisem. Pomocí AOMEI poladil oddíly. Vše jak má být.
„Ale kdepak, maYdo, Řecko už řadu let fakticky v bankrotu je;“
pak teda nechápu, co je na tom režimu lepšího.
665 NoName, kdy sluníčkáři spustí akce na potravonovou a jinou pomoc lidu Jihoafrické republiky.
„znamená to ovšem přemýšlet o světě, který není a nejspíš ani nebude.“
to sice můžeme, ale já dávám přednost světu, který máme k dispozici a v kterém musím nějak přežít já i moje děti. A upřímně řešeno mám řadu důvodů neshledávat ho zas tak špatným. Ono to snění o utopiích obvykle k ničemu dobrému nevedlo.
Fico je vyděšený naprosto autenticky, ale IMHO ne proto, že ví a že stál v pozadí.
Proto, že netuší. A nebo tuší a tuší, že je zatím něco většího než jeho kartel.
“ Pro vstup do parlamentu už najednou není třeba čtvrt milionu hlasů, nýbrž 25 000; ten čtvrtmilion už tvoří parlamentní většinu. To by však asi mělo bezprostřední vliv jak na uvažování voličů, tak i politických stran, že ano…“
No, abyste se nakonec nedivil, co se do toho parlamentu dostalo. 😀
To je sice pravda, že staší méně hlasů ke vstupu do parlamentu, ale pokud vím, tak volevní výsledek se počítá na procenta. Takže ke vstupu do parlamentu budete pořád potřebovat těch 5% odevzdaných hlasů. Bez ohledu na to, jetsli to je ze čtvrt milionu nebo z 25.000
krom toho si nejsem jistá, jetsli není v ústavě nhějaká hranice, kdy pro nedostatek účastníků ve volbách volby nejsou platné.
https://transparency.blog.sme.sk/c/477683/jan-kuciak-mam-chut-na-zmenu.html
Třeba jeho nářky nad tím, jakou zoufalou úroveň měla VŠ, kterou studoval. Proč ji tedy studoval ? Proč nešel na jinou ? Na VŠ se naučíte přesně tolik, kolik chcete. Tam vás nenutí.
Byl ve volební komisi a sledoval porušování zákona, ale nic neudělal. Ale byl „ze sebe zklamaný“.
Zjevně se mu nelíbil „konzumní způsob života mladých“. No ano, najít si práci, založit rodinu, platit hypotéku-to je hrozné. Přitom bychom mohli manifestovat od rána do večera.
Hrozná je dle něho i „rutina každodenního života“. Problém je v tom, že každodenní život je trochu nudný. Každý den je zábava jenom na facebooku a v reklamě. V životě ne.
Atd. atd.
648 Petře, jako Cherlie Hebdo… Je klika být privilegovanou obětí. Ne jako tisíce a desetiticíce anonymních čmoudů kdesi v Sýrii, Iráku, či jinde…
Nebo jako nějaká ubodaná Němka v drogerii. Koho zajímá ?
673 Ano. Na stopě nepříteli není na sebe upozorňovat dupotem a chřestěním zbraněmi.
Áaaach jo.
668 — pak teda nechápu, co je na tom režimu lepšího. — Právě to, že si dokáží spokojeně a bez zbytečných starostí žít, ač v bankrotu. Předpokládám (neověřoval jsem), že zvenčí je tam pumpováno řádově tolik peněz, kolik odsud odsáváno.
To pochopitelně nijak nesouvisí s tím, zda si myslím, že tamní režim je celkově lepší či horší než zdejší.
670 — dávám přednost světu, který máme k dispozici — To si ovšem nerozumíme, jako už tisíckrát předtím. Budování utopií je cosi zcela jiného než kritické přemýšlení o nich.
672 — No, abyste se nakonec nedivil, co se do toho parlamentu dostalo. — Jedním z cílů teorie zkurvenosti je vyhnout se překvapením. Zatím překvapen nejsem, nebo leda tím, nakolik se vývoj ANO odlišuje od historie VV. Myslím, že bych nebyl nijak překvapen ani chováním Svobodných ve sněmovně, kdyby se tam nějakým způsobem dostali
krom toho si nejsem jistá, jetsli není v ústavě nhějaká hranice — Není.
Ale to si lze snadno a za chviličku načíst…
„Právě to, že si dokáží spokojeně a bez zbytečných starostí žít, ač v bankrotu.“
ale to, Zpátečníku, není věc režimu, ale hlavně Vaše. Jestli řekové dokážou spokojeně a bezsatrostně žít i v bankrotu, co Vám brání, abyste byl bezstarostný a spokojený i tady, když v bankrotu zatím nejsme a dluhy máme menší?
“ Předpokládám (neověřoval jsem), že zvenčí je tam pumpováno řádově tolik peněz, kolik odsud odsáváno.“
nechápu – to jako že je dobře, že do nich Unie leje peníze?
A druhá věc – a co když jednou ty prachy fakt dojdou? Nebude odkud pumpovat. Co potom?
“ Ale to si lze snadno a za chviličku načíst…“ Jistě. Ale taky si občas mohu dovolit předpokládat a neověřovat, ne? A třeba se i mýlit.
678
Není to náhodou tak, že EU Řecku půjčuje, aby mohlo splácet vysokoúročené půjčky poskytnuté evropskými bankami ?
Netvrdím to, ptám se znalejších.
maYdo,
pokud tiskárny tisknou, prachy dojít nemohou 😀
Výstižné shrnutí : NP-Není vražda jako vražda
JInak OK, beru, že hranice není tudíž ani volby, kde se zúčastní 6% voličů teoreticky nemohou být zpochybněny, ( v praxi by to asi bylo jinak) ale to nic nemění na to, že i když stačí na dosažení parlamentu 25 000 hlasů a ne čtvrt milionu, tak šance strany, která sotva dosáhne na těch 5% bude více méně stejná při jakékoliv účasti a volební výsledek tím pádem taky.
Na druhou stranu samozřejmě se nic moc nezměné ani při stoprocentní povinné účasti. Poklud ovšem nebudeme mítzpátky jednotnou kandidátku národní fronty.
Ahoj!
Halladine, EU Řecku půjčuje, aby mohlo splácet Německu nakoupené ponorky a zbraně! 😉 😀
No, co se týká řeckých zbrojních nákupů 😀 😀
Svého času si Řekové objednali tak „luxusní“ varianty tanků leopard, že ani Němci sami takové neměli.
Ale střelivo do jejich kanónů už nekoupili ! 😀
A na druhé straně taky stojí tanky Leopard.
To je win-win situace. Tedy pro Německo.
(655) MaYdo, jestli se moc nemýlím, tak zrovna Pupák a Krchov byli v Semaforu a to se bolševíkovi zaručeně moc nelíbilo.
No, pokud NoName myslí na Turecko , tak těch Leopardů nemají Turci moc, a už asi žádné nekoupěj.
Daleko větší počet mají starších emerických (a modernizovaných) M-60, a dokonce M-48.
A vyvinuli ve spolupráci s Jižní Koreou vlastní tank, který se začne vyrábět.
Vůbec mají snahu o soběstačnost a využívají spolupráci s Jižní Koreou a Čínou.
Karle, bolševikovi se nelíbilo ledacos. MY jsme si třeba při kolejních sedánkách pouštěli na kazeťáku Kryla a Kubišovou. Nějak nevím, že bychom kolem toho dělali nějaký konspirace a přitom reálně by z toho asi byl větší průser, než ze Šimka a Grosmana. Pupák možná na deskách nevyšel, ale Šimek a Grosmann nijak pronásledování nebyli, naopak Šimek se později tvářil jako vůči režimu velmi loyajální a jejich tvorba byla publikovaní v hojné míře. ZAkladatelem Semoforu byl ostatně Suchý a když s eřekně „semafor“, mně napadne především Suchý a Šlitr. Jednu dobu se dokonce říkalo, že Šimek chce Suchého ze Semaforu vystrnadit.
Jo, ale chápu, že někdo z toho mohl být vyprdnutý. Pamatuji, že jednou v Roháčích mi někdo říkal, že Masaryka zpívají jen v dobré společnosti když jsou ve větší nadmořské výšce než tisíc metrů a divil se, když jsem říkal, že my to v Praze vyřváváme v hospodě.
Psal jsem to jen proto, že ta rosnička nemusela zas až tak moc kecat.
no, kecat nemusela, ale nějak nevidím důvod, proč se o tom musela zmiňovat.
Kecala, že poslouchá Š plus G před sousedy nemusela tajit 🙂
Na kolejích u nás se běžně poslouchal Kryl z magneťáku, a nikomu to nevadilo.
(691) Třeba ze stejného důvodu, proč to zmiňuješ ty.
692 Jako pamětník žasnu nad výroky nepamětníků.
Kiska žádá rozsáhlou rekonstrukci vlády nebo předčasné volby. Měl projev v TV, večer už vystupovat nebude.
A Berlusconiho taky napadl Femen 🙂
Se mi dnes objevilo na FB …
https://www.milionchvilek.cz/
No a takové jsou preference.
https://www.novinky.cz/domaci/465082-v-cele-stale-babis-top-09-a-stan-by-ve-volbach-propadly.html
Jak z toho ven ?
Kromě ODS a ČSSD by se do parlamentu nedostala žádná „tradiční“ strana, naopak strany „podivné“ a „extrémistické“ mají přes 50%…
Volby jsou v podstatě nedůležité, stovky „aktivistických“ organizací ví, co, koho a kde nechtějí, kdo by co neměl a kde by neměl být…
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/465110-dalsi-podezreni-v-kuciakove-vrazde-mezi-prvnimi-byl-na-miste-policista-o-nemz-novinar-psal.html
No prosím. Je s podivem, že jenom jedna rána, když je tolik „podezřelých“ ?
Jinak šéf NAKA samozřejmě neví, že tam bude televize, a tak to tam jde omrknout. To je v policii blbec vedle blbce, všichni chytří šli bohužel na žurnalistiku.
No, Karle, já jsem se o tom nezmínila, já jsem to uvedla jako porovnání obdobné zkušenosti.
Mně jen připadá poněkud srandovní takový to „heleďte se, koukejte se, jak jsme byli protirežimní“ když jde o takový ptákoviny. Asi jako kdybych tvrdila, že sjem vydávala nepovolenou tiskovinu, když jsme s bráchou a jeho kamarádem psali doma časopis propiskou. Nakonec protirežimní frky jsem tam měli taky. Pochopitelně na úrovní dvanáctiletejch puberťáků. 😀
“ Jako pamětník žasnu nad výroky nepamětníků.“
Schumni, tady bych se Halladina zastala, on určitě pamětník je 😀 A navíc my jsme toho Kryla na koleji poslouchali taky.