Přeji vám, abyste se příští rok měli tak, jako moje koně už letos! 😉 😀
Něco končí, něco začíná…
Šumavák bloguje
………….aneb: deníček za- a (vy)valeného
Přeji vám, abyste se příští rok měli tak, jako moje koně už letos! 😉 😀
PeSi, a nebylo by, z podle Tvého pohledu společensky prospěšnější, kdybych si kafe udělal doma za šest korun, a zbylých čtyřiatřicet odvedl OSK (Ochrannému svazu kavárenskému) jako kompenzaci ušlého zisku? A samozřejmě, že z toho všeho zaplatil dépéhá, aby i erár si přišel na své?
Cože, é pětapadesátka byla pro amatérky zakázána ?
Ehm – ona to je registrovaná činnost a platí se z ní daně?!
Vážení IT profesionálové Pavle Kořenský a Nickname.
Vaše rada a Nickname proof způsobily, že jsem se s produktem OBS Studio a virtuální kamera seznámil a si ho osvojil.
Věšné díky!
Již v pondělí si budu moci na vlastní kůži vychutnat jaké uspokojení cítila Stachanovka Lýdia Gavrilovna Korabelniková.
Několik mých kolegyň (rusky všechny 🙂 )a kolegů si software čile stahuje a zítřek ač den pracovního klidu věnuje tvorbě zajímavých smyček „moudře pokyvující hlava v netradičním prostředí“.
Správně!
Nechme pracovat stroje i v home office! Dřinu strojům!
Přenechme obchodování i řízení procesů počítačům a věnujme se něčemu smysluplnějšímu. Třeba vaření!
K čemu lidé!
Dřinu strojům a tvůrčí práci lidem, jste určitě chtěl říct Starý kocoure.
Nikoliv. Všechnu práci strojům!! Jsou logické. (No – někdy… Podle naprogramování.)
Lidi bych nechal tak leda péct divočinu těmi nejspeciálnějšími způsoby a jako protiváhu této náročné procedury diskutovat na netu. Třeba tady. [;>))
Dejte si panáka nebo tláču či si pusťte před spaním nějakou pěknou muziku.
Díky za radu. Poradím si ale sám.
Lidé to vždycky jenom zkomplikují nějakými emocemi. Marian Kechlibar píše:
https://kechlibar.net/2021/01/30/clanek-16-ktery-nakonec-nebyl/
Právě jsem obdržel:
Víte, kdy bude v Čechách dobře?
Až přijde vdova po Hamáčkovi za Babišem do vězení aby se ho zeptala, kdože to zastřelil Blatného na Zemanově pohřbu.
Jediný problém vidím v tom, kdo v ten moment bude naší věrchuškou.
Supéééér!!!!!
skimici,
co žena šetrná a pořádkumilovná jsem se rozhodla, že stačí ta slovní omluva 🙂
Ale jak se tu nedávno probíraly ty čarodějnice, tak tam si na svém stojím a Darwin nedopusť, abych někdy musela číst i knižní předlohu.
PeSi,
Gaiman napsal scénář, takže si to celkem i ohlídal. Jasně, nevešlo se tam všechno, ale já si užívám oboje – knihu i tu minisérii (šestidílnou). Možná je ten seriál víc „Gaiman“ než „Pratchett“, ale s tím už asi nešlo moc víc dělat.
Ptakopysče, shlídla jsem ten film, cos tu o něm psal nedávno. Ten s Bradem Pittem. Hrdina si nějak spletl cestu – sice něco pořád mleli o Neptunu, ale místo Neptunu tam byl Saturn v celý kráse i s jeho prstencema. Jsem teda myslela, že kdyý někdo točí film o meziplanetárním letu, tak by si měl ověřit, jak která planeta vypadá ( když už t teda neví ze základní školy)
Jinak myslím, že kdyby zkrátili ty dlouhé záběry na to, jak se Hrdina ksichtí či do blba, tak to mohlo být o polovinu kratší a děj by nijak neutrpěl, Spíš naopak, protože občas byly ty záběry tak dlouhý, že jeden málem zapomněl, co bylo před tím, než Hrdina začal hledět v dál…
Makl jsem si… 🙂
Presne tak, Schumi – bylo to moc pekne sledovat, ac to v zasade nic nemeni, bylo to mile a potesilo srdce.
Jako bonus mozna jeste dostaneme ponekud rozervaneho Bidena, ktery bude AOC vysvetlovat, ze temito zakazy chrani drobne investory (jinak v branzi zvane chodici zoky penez).
Jen drobnustka, neptun ma take prstence 🙂
Pekne…
https://echo24.cz/a/SgQPa/mela-ucet-na-siti-parler-literarni-agentura-vyhodila-zamestnankyni-a-jeste-se-tim-chlubi\
„Land of free…“
Vidim, Petre, ze mas radost. Enjoy!
Jeste malickost: Nebyt posmivane „Land of the free“ by kdekdo pod Ripem porad chodil ve svazacke kosili a anglicky by mluvil ve sklepe, kde ho nikdo neslysi.
Ano, jsme v prdeli. Nechat si to ale nechat skodolibe otirat o hubu od nekoho, kdo si od tech posmivanych, dnes zdesenych obyvatel ( aspon velke casti z nich) te, jak ironicky rikas,“ Land of the free“, mne pripada stejne trapne, jako historii potvrzeny sebeomlouvajici titul „Smejici se bestie.“
Bezte mne s tim novym kseftem v Praze do prdele. Jsem zaneprazdnen. Oram.
Premysl.
Dobré ráno. Myslím že na smutek není čas ani prostor. P.M.: Státy jsou dost robustní, aby jednoho postaršího socialistu přežily. Vždy byl boj velkých korporací a socialistů proti malým živnostníkům a střadatelům. Hrací pole se nezměnilo, hráči také ne.
StK: virtuální konference je užitečné, když se používají správně. Jsou morem, když se stanou součástí „hromadné korespondence“. K čemu jsou konference s 20+ účastníky? Žel pár jsem takových svolal. Povídali jsme 3-4. Pokud je to důležité, sepíši to do krátkého mailu. Pokud si chci „pokecat“ a najít řešení, pozvu jenom ty, které opravdu chci slyšet.
DVD: díky za J18:38.
Kde bych byl … já bych byl kostelníkem v Mukačevu.
Další level:
https://snapcamera.snapchat.com/#tutorial-section
P.M. – to není škodolibost, to je zděšení.
PM 4:43 – s tou angličtinou ve sklepě to tady zblízka nebylo tak žhavé, v sedmdesátých letech chodili moji synové do základní školy (S tzv. rozšířeným vyučováním jazyků) , kde se učila angličtina (a dobře) a ruština. Já někdy v r. 1982 skládal před komisí zkoušky z agličtiny, abych mohl služebně jednat v cizině.
Takze jake kecy? Vzdyt to bylo bezvadny! Muj kamarad byl v te dobe co vasi synci studovali anglictinu v kriminale a potom ho i s zenou a dvema malymi decky vyrazili do Rakouska, Takze asi jak kdo .
Generalizovat se nemá, všechno má své různé stránky.
Vyrazili do Rakouska – šťastný člověk, my tady museli zůstat a trpět…
Vite co? Na toto tema uz jsme jednou my dva mluvili. Stastny clovek. . .No, aspon jeho decka nezabirala skamnu ve tride vasich synu
2 nickname:
Videokonference. Zase to samé. Problémy si dělají lidi. Místo, aby někdo povstal a řekl, že celá schůze (videokonference) je nanic tak se vymýšlejí avataři.
Kvůli takovým „jednoduchým řešením“ mě neměli (a vlastně dodnes) nemají rádi úředníci. Požadavek prochází přes tři i více „úseků“ a zpětná kontrola také. Ale stejně záleží jen na tom co řekne propagace nebo ředitel – ostatní si přeposílají jak reklamkum (spot), tak názor šéfky. Pak si hromadně děkují…
Počet úředníků za padesát let mé práce pro Ústav je pětinásobný – někde i vícenásobný. Tito lidé zaměstnávají jeden druhého, nic víc. Pokud je třeba něco řešit, obejdou se a věc se vyřeší mezi těmi, kteří něco potřebují a těmi, kteří to mohou udělat.
Dobré ráno vespolek,
quivisi,
tak to jsem chodila do podobné školy v Ostravě (a to byla bašta socíku) – od třetí třídy povinná ruština, od páté výběr AJ/NJ – rodiče mi prozřetelně vybrali AJ (a nelituji toho, na NJ jsem tvrdá). A to bylo v druhé půlce sedmdesátek. Pak jsem s AJ pokračovala na gymnáziu, AJ jsem měla jako nepovinný pátý maturitní předmět. Jak kvalitní to bylo…. asi dost, když jsem pak byla v půlce devadesátek jako visiting student poprvé v USA, tak jsem během tří měsíců nejen „zaplula“ do hovorového jazyka, začala číst knihy v originále, ale i celkem úspěšně skládala zkoušky na univerzitě 🙂
Dobré ráno,
k těm jazykům : chodila jsem v šedesátých letech na vesnickou základku, v sedmdesátých na gympl v okresním městě.
Na zkladce povinná ruština od třetí řídy a nepovinná němčina, na kterou sjem musela chodit, rodina jinak nedala, výsledkem je dlouholetý odpor k němčině.
angličtnu moje máti učila v nějakém kursu jazykovém kursu v nejbličším místečku.
Na gymplu byla povinná ruština a volitelný jeden jazyk. Prakticky každý gympl nabízel angličtinu, obvykl němčinu, u nás byla na humanitní větvi ještě francouzština. Na vejšce byla v prváku povinná zkouška z ruštiny, v druháku z jiného jazyka.
Přesto, jak jsem zjistila, mladší kolegové, jejchž rodiče jsou v mém věku, leckdy i mladší a obvykle mají přinejmenším středoškolské vzdělání, podobným mýtům jako že jiný jazyk než ruština se u za totality nevyučoval, věří.
Poměry, o kterých se zmiňujete, PM, tu možná byly v padesátých letech. Ty už ale já nepamatuju.
Ještě v polovině 60. let se třídní učitel-ruštinář vyjádřil, že nedá nikomu ze třídy souhlas se studiem druhého (nepovinného !) jazyka, protože se žáci mají nejdříve naučit ruštinu.
Ono prostě jak kde i jak kdy. A rovněž i jak kdo.
Ovšem na školách o kterých já a Matzurka píšeme, byla ta angličtina POVINNÝ jazyk
OT: Rozdíl mezi protestanty a katolíky spočívá v onom progresivistickém přístupu, který má kořeny v protestantských církvích. Když vertikální aspekt, tj. víra v Boha, zůstával silný, pak i horizontální aspekt – obchodní aktivity, například ve weberovském smyslu – byla hybnou silou období raného kapitalismu, ve značně větší míře než v katolických zemích. Kde však za posledních několik desetiletí došlo k zásadní změně, je právě ona vertikální dimenze. Když navštívíte Německo, Nizozemsko nebo Skandinávii, zjistíte, že lidé tam už přestali věřit v Boha. Protestantské kostely zejí prázdnotou, ale pořád ještě tam přežívá étos změny světa k lepšímu. Myslím si, že právě tento étos sloužil jako hnací síla progresivního aktivismu. Před třiceti lety byli pro mne klíčovými spojenci ve všech oblastech zahraniční politiky anglosaští protestanti: Američané, Britové, Holanďané a Skandinávci podporovali rozšiřování NATO, podporovali nás při privatizaci a dokonce i v době boje proti socialismu. To Španělé ani Italové nedělali.
— Změnilo se to?
Rozhodně ano. Dnes, když vidím, co se děje ve Spojených státech, co se chystá ve Velké Británii, jakým způsobem nás poučuje Norsko, jsem prostě šokován. Dnes máme více společného s Francouzi nebo Italy, protože ti nejsou až tak progresivní. To je vcelku nová situace. Otázka zní: kdo se změnil, my nebo oni? Myslím si, že jsou to oni. Na Západě skutečně přichází změna. Najednou se všichni začali omlouvat za svou novodobou historii, soustředí se na postoje obětí, které si zaslouží zadostiučinění. Kvůli tomu dochází k oslabování Západu. Myslíte si, že takový Západ bude schopen konkurovat Číně a Rusku? Já si to vůbec nemyslím.
http://www.obcinst.cz/co-vlastne-konzervuje-cesky-konzervatismus-rozhovor-s-alexandrem-vondrou/
Já vám , Petře, že Netun má taky nějaký ty prstence. Ale slabé a málo patrné. To, co tam ukazovali jako cíl, byl evidentně Saturn.
Cílová planeta v knize 2001: Vesmírná odysea je Saturn. Ve filmu je to Jupiter. Důvod byl jednoduchý: Saturn byl pro trikaře příliš složitý.
2417.1 – dvd, souhlas, jak kdo a jak kde. V polovině 60. let mi bylo deset, to jsme začala chodit na tu nepovinou němčinu a máti učila v kulturním středisku angličtinu.
dvd, ovšem Vesmírná odyssa je o půl století starší a trikové možnosti tehdy byly podstatně omezenější.
A ve filmu ukazvali Jupiter a nazývali ho Saturnem nebo v scénáři změnili cíl cesty a míst na Saturn se letělo a Jupiter?
Mně prostě takový věci tahají za uši. Třeba prý velmi úspěšný seriál Bridgertonovi – když se to odehrává v Anglii někdy v 18. století a vysoce postavená šlechtická rodina jsou černoši a mají bílý služebnictvo, tak mi to prostě vadí, protože to tak nebylo, protože to není pravda a navíc mi to připadá urážlivé i vůči černochům. Na co si to hrajeme? Budeme se tvářit, že historie byla jinak, než byla?
To je totéž,jako když se nějaký politicky korektní blbec rozhořčovl,že ve počítačové hře z husitského období nejsou černoši.
Ve druhém díle Saturn změněný za Jupiter.
StK: (2415) videokonference: žel jsou nutné. Stejně jako hromadné maily. Pošli mu to, pro jistotu jeho nadřízenému, managementu a do těchto oddělení. Někteří jsou takoví. Maul halten und weiter dienen.
Naštěstí výrobní organizace „zeštíhlují“. Například neznám nikoho, kdo by měl sekretářku. Jediná účetní. Jeden „ajťák“ na 500 zaměstnanců, s externí pomocí když je třeba. Vždy je prostor pro zlepšení, tak to vylepšujeme, i při zachování těchto rituálů.
Ad jazyky: ano, za komára byla možnost studovat jazyky. Ovšem využít je? Jsem rád, že i nemehlo jako já může kecat s kolegy v jiných jazycích a že moje konkurence je světová.
Bez Reagana bych byl jen radioaktivní kanonenfutr.
Třeba nebyl. Jenže bez jazyků bys byl v prdeli. Dobře, že ses je učil, a že jsi nepodlehnul „vono je to stejně všechno na hovno.“
Vzdělání se hodí vždycky. Dobře mluvit alespoň světový jazykem, angličtinou, je branou ke všemu. Co nevyšlo v angličtině, jako by nebylo napsáno. A k tomu ještě okolní němčina, a oprášená ruština, a svět je úžasný. Tak to vezmi s pokorou a potěšením od blbého a líného.
Jo a k čemu využít? Přinejmenším ke čtení literatury i odborné. A například poslouchat na krátkých vlnách. A tam kde to technicky šlo, i na VKV a chytat televizi.
2 Petr Kunetka ad 2410 – no, může bejt holka ráda, že nespáchala sebevraždu… To je teď nakažlivější, než celej covid…
2 nickname ad 2422 – kecy… V osmdesátejch letech byla angličtina běžnou jednací řečí na mezinárodních konferencích, kam kupodivu jezdili i kolegové z USA… Mohl bych jmenovat – nebudu. Sice jsou to dnes povětšinou důchodci, ale proč bych jim měl ztrpčovat období důchodu?
No a já se angličtinu učil – a dost důkladně – od roku 71… Zakazované to nebylo, naopak…
Přesně tak. V tomhle si nikdo nemůže stěžovat. Nejen v tomhle. Příčinou nedostatku jazykových dovedností je hloupost a lenost. Například u mně. Vzdělání nebylo bráněno ani v mnohých jiných případech, šlo-li o vzdělání jako takové, ne o papír. Především v okecatelných oborech. Pro filosofické vzdělání nebylo třeba frontální výuky. Stačila gramotnost. Studovat mohl i Václav Havel. Kdyby nebyl líný. Na rozdíl bratra Ivana. Za mnohým nadáváním na bolševika se skrývá vlastní lenost. Problémem je „mladost, radost, blbost“. Kdo v nácti má reálnou představu a vizi, nepostrčí-li ho rodiče ve svém věku to vidící jinak. Tvrdě na sobě pracovat, i v nejnezbytnější míře držet hubu a ohnout hřbet, a pak, s tím největším bohatstvím které člověk má v sobě, které mu nelze vzít, se svými schopnostmi, znalostmi a dovednostmi, dostat se se zájezdem za plot. Znamenalo mít cíl a plánovat na roky dopředu. Kdo to dokáže v tom věku… Ale bez toho, i těm, kteří na sobě tak pracovali, se vyplatilo. Jedním z příkladů je Petr Kunetka.
Asi by bylo vhodné definovat pojmy:
v rámci školní výuky bylo možnost studovat jazyk jako :
1. – povinný t.j. ten se učit musel, přes to nejel vlak. Za bolševika ruština, dnes angličtina
2. – volitelný – t.j. nějaký jazyk jste se učit museli, ale mohli jste si vybrat, jaký. Nabídka byla dána na straně poptávku studentů na straně druhé možnostmi školy. Za bolševika to byla hlavně angličtina a němčina, méně francouzština. Dcera měla na gymplu povinnou angličtinou a volitelný druhý jazyk, chodila na němčinu a myslím, že a výběr byla ještě francouzština a španělština. Ale to bylo už v tomhle tisíciletí.
3. – nepovinný – t.j. mimo školní rozvrh, v podstatě šlo o jazykový kroužek.
Mimo školu fungovaly jazykové školy, kroužky a kursy nebo byli lidi, co dávali hodiny. Samozřejmě, tyhle aktivity byly placené.
Já jsem na tom s angličtinou bídně, jsem na jazyky tupá a učit se je mně nebavilo a nebaví. Navíc nedostatek motivace – malá šance nabyté znalosti využít a udržovat a taky popravdě řečeno jsem měla smůlu na učitele.
Ale nemůžu tvrdit, že to je proto, že mi bolševik bránil a že jsem se jazyky učit nemohla. Mohla. Ale nějak jsem vždycky měla jiný prority…..
2 Petr Kunetka – je hezké, že ústava USA zaručuje tamním ovčanům svobodu projevu… ale v některých zemích mají svobodu i po projevu.
Ať žijou fašistické spojené státy severoamerické…
Tady to trvalo 40 let… Tak jsem jen zvědav, jak dlouho to bude trvat tam… Jisté je, že se to sem ementálně vrátí jako buzerant… Ta slovenská kurva byla políbit prsten a teď se snaží tu všechno zlikvidovat. Včetně těch zbytků svobody.
No, já jsem z krátkověký rodiny, takže asi umřu rozumně brzo – ale těm mladším to nezávidím, ale přeju jim to.
Pesi, tak špatné by to nebylo, kdyby sis pod sebou neřezal větev. I když chápu, za co by takový život stál… Leč i v tomhle jde o míru.
Období demokracie, natož svobody, je v lidských byť jen dokumentovaných dějinách zanedbatelně epizodické.
Bohužel, dějiny to potvrzují. Jak ty seriózní, vědecké tak literární díla. Jen namátkou – Spartakovo povstání. Nebo Francouzská revoluce. Svoboda (a moc) jedněch nutně vede k nesvobodě a bezmoci druhých.
PeSi: jsem neználek z vesnice. Škola dala něco, práce víc. Nejlépe se prý člověk naučí jazyk, když se zamiluje. Říkala Zuzana N.
https://www.youtube.com/watch?v=O8b1waae_8o
To je pravda. Při aspirantské zkoušce s angličtiny padla otázka,kdeže jsem se ten jazyk naučil. Odpověděl jsem poctivě, ale dostalo se to do mých kádrových materiálů.
P.M., to 2410 je hluboke nepochopeni a je mi to lito, ze to tak chapes. To neni radost. To je smutek a zdeseni.
Mimochodem, ja mel anglictinu povinnou od pate tridy (rok 86, +-).
Jednalo se o jazykovou tridu a povinne byly dva jazyky, RJ a AJ. Nebylo nijak tezke se tam dostat.
PK: RJ/NJ. AJ od gymplu. Dříve nenáviděná němčina mě živí. I když mluvím jako Tatar.
Při nástupu stačí umět: Ja, sofort, jetzt, gleich.
Později (na pozici experta) přibylo: Jain. Kómisch.
Ja mel RJ od treti tridy a AJ od pate tridy zakladky.
Na matematickem gymnaziu (zamreni 01, ne 02), kam jsem se hlasil, byla AJ povinna (nebot spoustu odborne literatury bylo dostupne jen v AJ). Mimochodem, v Rusku byla anglictina, pokud vim, povinna pro gymnazia a VS.
Pravdou je, ze ja mel stesti, ze uz byl bolsevik v rozkladu a tesil se na trh. Sice mne stihli vylit z pionyra, ale zablokovat mi talentovou skolu uz nedali…
Moje první anglické knížky byly vytištěné v Moskvě. Převyprávěná Собака Баскервилей s poznámkami a slovníčkem.
Ano, kupovalo se to na Václavském náměstí, pasáž ALFA v Savětskoj knige za pár šupů. Bylo to převyprávěné jednodussí angličtinou. Měl jsem jich celý štos a podědily to po mně vnoučata.
U mně Readers Digest. Dvacet tisíc mil pod mořem.
Když vidím jméno pana právníka N. a pana doktora P. vždy si vzpomenu na naše rozloučení: Oni si stěžovali na to že my je bijeme, my jsme si stěžovali na ně. Byli naši pionýrští vedoucí, tehdy studenti gymnázia.
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/v-nemocnicich-je-nejmene-lide-s-covidem-za-vice-nez-mesic-40349496
A proto byla predevcirem zprisnena oppatreni. Jima mne hruza, co se bude dit, kdyz pocet lidi v nemocnicich klesne pod dvga tisice (pravdepodobne kratce pote, co se zrusi covidovy bonus pro nemocnice).
https://www.youtube.com/watch?v=9Ls3H780X0k
Dobrý den dámy a pánové,
chodil jsem do stejného typu školy jako Matzurka, abych „se naučil anglicky v mládí“ – takové bylo rozhodnutí mého otce. Na můj názor se tehdy nikdo neptal. Každopádně na zkoušky rád vzpomínám, protože po jejich úspěšném složení jsem byl královsky odměněn. Rodiče mně koupili ve sportu na Dejvické „kožené kopačky“ za 51 Kčs. Byly černé se dvěma bílými pruhy. Odpoledne jsem byl na hřišti „star of a day“. Ostatní kluci měli „hadrpumy“ v lepším případě, ostatní jen kecky bez špuntů.
Petře, v pátek jsem se tím zabýval ve 2256. Počty lidí v nemocnicích mají klesající trend a počty lidí „ve vážném stavu“ klesají nepřetržitě a spojitě.
To je dobrá zpráva. Teď jenom ten trend udržet a neobrátit,. Ono to všechno má zpoždění, takže to je reakce na to, co se stalo před 10 -14 dny. Ale bez proočkování se neobejdeme – jeden baleťák se už nakazil (covid se mu vrátil i když byl negativní?) potřetí. Jsou to mladí, zdraví a „vysporovaní“ živí se tancem. Takže žádná tragedie pro něj – ale dost nepříjemnost pro rty starší, opotřebené.
Ale nejsou to dědkové 14 dní před smrtí.
Činohra to vzdala – už ani nezkouší. Studují role doma. (Pochybuji, když někoho potřebuji na reklamu, musím si vzpomenout tak o týden dřív, protože jsou rozlezlí po příbuzenstvu v celé Kotlince nebo na horách.)
StK, buď rád, že nejsi zhuntovaný baleťák.
Když se novinář ptal Curchilla, čemu vděčí za své zdraví, ten potáhl z doutníku a pravil „No sports.“
Pohyb je zdravý, ale ne extrémní. Při jeho nedostatku tělo hnije, jeho nadbytek tělo huntuje.
Výjimkou je „pohyb“ mozkový. Za předpokladu potřebného odpočinku.
Moudrý otec. Stran covidu, se stoupající promořeností přirozeně ubývá nakazitelných. Doufám, že imunita přetrvá a že nedojde k další rundě. Obávám se „anticovidových“ struktur snažící se zabetonovat ve svých pozicích, neb z antikovidování mají dobré bydlo. Jako prudící stálá anticovidová stráž. A budou hledat další nebezpečí pro zdůvodnění své existence a moci nad námi.
Nový příklad závislosti válečníka na nepříteli. Po porážce nepřítele může být dalším nebezpečím vlastní armáda. Nemajíce kolonií, kam bychom je poslali, aby doma nezpůsobovali rozvrat, co s nimi?
Presne na tohle jsem myslel, kdyz jsem psal, s jakym nadsenim Prymula oznamoval novou mutaci.
Jak chutna moc…
Ehm – a neměl třeba pravdu? To „nadšení“ jsem tam nečetl.
Schumi,
ad 2431.1.1 přesně tak. Loňský rok poskytl konečný důkaz pravdivosti tvrzení sira Winstona. Smrt Diega Maradony a živoucí Rolling Stones jsou důkazem, že problémem nejsou drogy a chlast. Problémem je sport.
No přece je staré úsloví:
Sportem k trvalé invaliditě. 😉
Zpátečníku 2418 to je i mým názorem. A komu se to nelíbí ať mi zadel políbí.
Dnešní debata je na neděli docela klidná.
Jazyky – moji rodiče ještě znali heslo, že kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. Proto angličtina, němčina, francouzština. Ruštinu nepočítám, ale ta mi nedělala nikdy problémy, abych se ji musel učit. Na základní škole na Uhelném trhu jsem měli učitelku rodilou Rusku, která na nás byla hodná, ale když měl někdo zájem, tak spustila tak kulometnou palbu, že jsme se nenudili. Na SVVŠ jsem měl povinnou ruštinu a vybral jsem si němčinu, nepovinnou latinu. Jenže několikrát tady zaznělo, na co se za bolševika učit, když se to nedalo použít. Jak kdo, jak kdy. Já měl to štěstí, zase díky „surovým“ rodičům, že jsem se dostal brzy (už ve 14 letech) do reprezentace a jezdil jsem cca čtyřikrát ven, každá NDR musela vykoupit následující NSR – atp. Když jsem byl ve 14ti středem pozornosti juniorských závodů, protože jsem překládal Rusy, Bulhary, Poláky směrem k Němcům, Rakušanům, Italům a Francouzům – tak jsem věděl, že ti „suroví“ rodiče měli pravdu a jsem jim za to dodnes vděčný. I když tenkrát jsem reagoval pubertálně odmítavě.
Na sport mi nesahejte. Daleko víc, než nějakou odolnost proti jedům, kterou mi otec surově vnutil ranním sprchováním studenou vodou již od tří let, dává sport jistotu, že nic není zadarmo a jaký si to uděláš, takový to máš. Proto se mi líbí hit skupiny „Mirai“ – „Když nemůžeš, tak přidej víc“, kde je v textu ještě slogan – „Slovo nejde neexistuje“. To tě naučí sport – ovšem mezi sporty nepočítám nagelované gladiátorské skupinové performance. Každá mladá gymnastka, pingpongářka nebo plavkyně je větší sportovec, než kopálisti.
Ovšem pokud to nevede k časné invaliditě.
Zasraný vlákna!
Časná invalidita u sportovců bývá hlavně důsledkem přehnané specializace v ranném věku, využití lékařské podpory až na samou hranic a někdy i přes ni. Jsem už tak věkovitý, že jsem zažíval jen začátky Ústavu tělovýchovného lékařství, kde nám nanejvýš sledovali při step-testu nebo měřili kapacitu plic.
Petře, zajisté. Jaký jiný účel mají okovy než prospěch těch, kterým jsou nasazovány?
2 Petr Kunetka – ad jazyky – jak jsem se stal jazykovým expertem… To bylo v Japonsku, Tsukuba University… A takhle jednou ráno za mnou přišel trochu rozpačitej šéf a velice opatrně – S-san, ty jsi tady v dotazníku uvedl, že umíš rusky… No, já na to, že to je pravda, trochu umím… No, víš, my bychom potřebovali, abys nám něco přeložil… Na to já – to nemůžu, na to nemám licenci, něco překládat… Ale ne, my tam máme nějaký papíry a jen potřebujeme vědět, co je tam napsáno…
Tak mě zavedli přímo k prezidentovi univerzity – oni nemají rektora, ale prezidenta – no a po nebytném vzájemném klanění (a ty úklony se nesměj odfláknout) mě uctivě zavedli k asi 5 metrů širokýmu mahagonovýmu stolu, kde přesně uprostřed ležely 2 papíry… Tak jsem si k nim sednul, kouknul na ně a říkám – jo, tak tenhle papír je v ruštině, ale tenhle je v polštině…
A opatrná otázka – a ten bys přečíst uměl? Ano, uměl… (byly to doklady o vzdělání nějakého aplikanta, který se ucházel o mezinárodní pobytový grant a dokumentoval oficiálně dosažené vzdělání, co všechno kde absolvoval. No a půlku studoval v Polsku, půlku v Rusku). Tak jsem jim to přeložil do angličtiny a po závěrečném klanění jsem šel zpátky k sobě… Než jsem tam došel – asi 500 m, už tam věděli, že jsem expert na jazyky… Úžasné…
No a dnešní mladí už neuměj ani slovensky.
Pokles je pomalý, ale hlavně je spíše stagnace než pokles na JIP. Při rozvolnění by mohlo opět dojít k zahlcení nemocnic. Schumacher má v 2431,2 teoreticky pravdu, ovšem co to brazilské město, kde bylo více než 70 % lidí nakažených a teď nákaza opět stoupá? Možná mutace, možná něco jiného, možná pořád ještě nevíme dost.
Ovšem kromě těch, co jim je vše jasné.
Moravec je VeMeNo, ale Konvalinka, Šedo a Smejkal mluvili rozumně.
Ad sport:
zlatá střední cesta jako ve všem.
Myslím, že nejvíc dává těm, kdo ho dělají pro radost.
Můj táta, bývalý sokol, se snažil,a bychom sportovali, hrál s klukama z vesnice nás na dvoře fotbal, učil nás základy atletiky, chodili jsme cvičit.
Máti nám občas říkala „kdybyste dělali nějakej šport“. My jsme jezdili na kole, lítali po lese a po vsi, chodili se koupat. V zimě se samozřejmě lyžovalo, ale pro matku to nebyl žádnej sport, neb to nebylo nijak organizované, žádnej trenér a oddíl.
no na vsi toho tenkrát moc nbylo, jezdli sjem cvičit do sokola do nedalekého městečka, později i na tenis (to byla tehdy ve sportu nějaká módní vlna, kde kde chtěl, aby jeho děti hrály tenis). Mně tenis nikdy nebavil, nešlo mi to, tak jsem toho byla brzo sproštěna, ale prostřednictvím některých kamarádů jsem poznala i tu odvrácenou tvář sportu – ambiciozní rodiče, ochotné obětovat všechno tomu, aby dítě vyhrálo za každou cenu, tatínky třískající dětem rakety po prohraném zápase, děti, věnující se sportu nikoliv proto, že je to baví, ale aby vyhověly rodičům….
Jsem svým rodičům vděčná, že přes snahu nás přivést ke sportování, znali míru a nenutili nás, když viděli, že do toho to srdce opravdu nevložíme.
Vupomínám si na horolezeckého instruktra, který vždycky žíkal “ kdo už nmůž, jště třikrt může“.
Moudrost je to hezká, zrovna tak jako to “ když nemůžeš, tak přidej“ ( tu písničku teda moc nemusím ), ale tady platí všeho s mírou. Hranice mezi překonáváním sama sebe a hazardem se zdravím může být velice tenká.
Nemělo by být smyslem sportu být v pětadvacet vrcholovým sportovcem a v pětatřiceti zhuntovaným poloinvalidou.
PeSi, děkuji za zmínku slovenštiny. Tu já nepovažuji za cizí jazyk. Bernolák se snažil prosadit trnavské nářečí, které má k češtině velice blízko, mladí štúrovci dokonce vyhlásili snahu o zavedení češtiny. Kromě slovenských kořenů v naší rodině, jsem teď trvalým pobytem 4 km do slovenské hranice, za kterou se slovensky samozřejmě nemluví. Znáš povzdech: „Sbohom, rodné Slovensko, rukujem do Žiliny?“. Víc na jih bych připomenul třeba záhoráčtinu, která má mnoho společného se slováčtinou a kopaničářštinou. Já přecházím z jednoho jazyka do druhého (čeština – slovenština), aniž o tom vím. Stačí potkat rodinu z Lysé pod Makytou a už to jede.
maYdo – 2440 – to ovšem nepíše o sportu, ale o pohybu.
Tvůj horolezecký instruktor byl chytrý a zkušený. Ty za to nemůžeš, že ženy nejsem, většinou, soutěživé. Můj trenér a posléze i moje zkušěenost říká: „Když se ti zdá, že už nemůžeš, tak jsi nanejvýš v polovině sil!“ Ale připomenu ti, že jsem psal o tom, že je to vynikající zásada pro život. Nikoliv k trvalé invaliditě, ale k překonávání překážek nebo jen nepříznivého počasí.
2 martin ad 2441 – no, já to viděl právě na Japoncích… Měli jsme u nás jednoho posdoca na víc jak roční stáži – naučil se obstojně česky… Pak přijel kolega z Košic a Japonec najednou nerozuměl ani slovo… Tak přešli okamžitě do angličtiny. No a když jsem mu ukazoval podobnost těch dvou jazyků, tak tvrdil, že žádnou podobnost nevidí, že slovenština je úplně jinej jazyk než čeština. Ono u Japonců jde hlavně o intonaci a tam se ta slovenština přece jenom dost liší…
P.M. však dobře víš, že angličtina a němčina zde byla vyučována soukromě, jazykových školách, že ten či onen cizí jazyk byl povinný na středních školách, že jeho znalost byla profesně vítaná.
Co se týče tehdejšího dalšího možného vývoje, politicko mocenská prohra socialismu má základ v prohře v hospodářské soutěži. Už nebyl schopný uspokojovat nominálně vládnoucí „třídu pracujících“ ale i příslušníky reálně vládnoucího establishmentu. Narůstal rozpor mezi ideologií a realitou. Prvotní kádrová politika upřednostňování „dělnického původu“ se v dalších generacích přirozeně obracela proti příslušníkům vládnoucího establishmentu. Proto po roce 1980 byla opouštěna. Od poloviny toho desetiletí systém směřoval k zániku. Již před „Velkým listopadem“ byly zrušeny výjezdní doložky a změněny jen na evidenci při přejezdu hranic. Pro rok 1990 byly připravovány zásadní změny. Zrušení článku 4 Ústavy o vedoucí úloze KSČ, pluralitní politický systém, reálně svobodné volby s povinným hlasováním za plentou, uvolnění soukromého podnikání nad rámec již připuštěného „povolení MNV mám“. Jednou z příčin „Velkého listopadu“ byly mezigenerační spory ve vládnoucím establishmentu. Někteří staří konzervativci se změnám snažili zabránit a obávali se osmnáctého sjezdu KSČ. V důsledku komplexu okolností, mezi kterými byly tvrdé zásahy v posledních dvou letech a především v roce 1989 počínaje tzv Palachovým týdnem, vedly k rostoucímu odporu veřejnosti i v části establishmentu. To v komplexu i se zahraničním vlivem vedlo k podzimním událostem. Klíčovou událostí bylo zmanipulování a rozbití pokojné demonstrace 17. listopadu, zápalnou jiskrou živelných událostí byla dezinformační zpráva o zabití studenta Šmída hraného agentem Zivčákem, jehož skutečné angažmá dosud nebylo objasněno. Tak místo plánované změny došlo k živelnému převratu podobnému tomu z 18. října 1918, tak jako tehdy převážně v Praze, teprve následně v Bratislavě a velkých městech. Venkov tak jako tehdy zůstal převážně mimo.
Následně kvalifikovaná část establishmentu odhodila již nepotřebné rudé knížky estblishmentu a s využitím znalostí a sociálního kapitálu se „kapitalizovala“. Tak jako například Mohorita, než se zbláznil. To byla první kmotrovská etapa akumulace kapitálu se zapojením šíbrů z osmdestých let. Mrázka, Krejčíře, různých „dámských krejčí“, kteří by se neuchytili v konkurenčních podmínkách svobodného trhu. To jim umožnila prvotní akumulace kapitálu v nestandardních podmínkách. Tato generace „fialových sak“ pomalu odchází a s ní i její kultura. Nastoupila nová generace vyrostlá v jiných podmínkách, která “ se naučila jíst příborem a místo nasrat říká ó nikolivěk, a místo ty krávo říká ty kráso. Na startu je generace další velmi odlišná od té první, natož té, jejíž život až do smrti bude provázet „dunění ruských tanků“, které zažila v citlivém věku pubertálních let. Za deset let uběhne biblických čtyřicet let. …
Co se týče quivise, nepochopil jsi jeho dost zřetelnou ironii.
Promiň, ale s tou výjezdní doložkou nemáš pravdu. Baly zrušena 4.12.1989.
Taky se mi to nějak nezdálo.
Ale vyjet se dalo, pokud člověku někdo složil peníze. Měli jsme fond u německých aerovkářů, když chtěl někdo vyjet, poslali.
Kristo, myslím, že virus zdatně předvádí svou nevypočitatelnost ( viz africká mutace) a
je zatím pořád krok napřed.
A toho se všichni bojí.
Připadá mi, že nikdo si nechce přiznat realitu, že s tím virem a tím pádem i s nějakými opatřením tu budeme muset asi žít poměrně dlouho a že to není přechodný stav.
Především si myslím, že by se mělo začít uvažovat o tom, že děcka nelze držet donkonečna na lockdownu a jak tedy zprovoznit školy.
nemyslím si, že vzdělanost téhle generace je nenapraviteně zničena, děcka dokážou ledacos dohnat, zejména když mají ten výpadek všichni. Když nebudou umět něco, dco stjně později nevyužijí, svět se nezboří a když to potřebovat budu, tak se to doučí. V tomhle bych děti nepodceňovala.
Ale sociální vazby se z učebnice nedošprtají a myslím, že se to blíží k tomu, že tenhl stav pr ně začne být „normálem“ a ne mimořádnou situací.
A navíc se ani nemůžou pořádně těšit na prázdniny…..
Maydo, vidim na vlastni oci tri kusy z vekove dost rovnomerne a ty skody jsou dle mne tejo napravitelne.
A jke otazkou, kdo bude to badani nad covidem platit, kdyz vse zkrachuje. Vetsina tech lidi, co se nyni bouri proti opatrenim nejsou prirozenu burici, ale zoufali.
maydo, záleží na tom jaké a čí sociální vazby. Ti, pro které vzdělání není nutným zlem, se s tím vyrovnají. Kromě toho, přinejmenším osmiletého už lze nechat doma. Kdysi v tomhle věku se už starali o mladší sourozence, pomáhali v domácím hospodářství, i pracovali v manufakturách, fabrikách i v dolech. Není důvod, proč, jsou-li normální, nemohli v základu fungovat samostatně aniž by vyhodili barák do luftu. Ovšem, chápu, že pokud do pěti let byli voženi na kárce, je to problém. Ale ne státní.
“ Ty za to nemůžeš, že ženy nejsem, většinou, soutěživé.“
Měla bych za to moct? Kdyby byli všichni soutěžíví, tak se tu pozabíjíme.
Já jsem měla ráda a mám nesoutěživé sporty. Třeba horskou turistiku. Ne, že by tam nebyli souzěživci. Ti se večer po tůře slezli a řešili, kolik kdo ušel kilometrů a kdo je ušel nejrychleji. A ti ostatní se bavili o tom, co cestou viděli, co je zaujalo,kde bylo hezky a koho potkali.
Nikdy jsme nstála napříkla do to, jet jizerskou padesátku. Al vzít běžky a švihnout to – sama – přes pole za chalupou, to bylo to moje.
Když jsem tam byla včera jen na otočku s bráchou a viděla jsem ty zasněžený pole a nad nima bleděmodrý nebe, tak se mi fakt zastesklo….
kristo,
já čtu čísla tak, že pokles počtu lidí v nemocnicích je „snad, asi, možná“ označit za stagnující. Pokles počtu osob na JIP (Umělá plicní ventilace nebo Mimotělní membránová oxygenace) je určitě nestagnující. Z 1 121 pacienta na současných 951 pacienta během 12 dnů – tohle přece není stagnace.
V pátek jsem ve 2286 jsem uváděl navýšené částky nad rámec paušálu, které podle Vyhlášky 428/2020 Sb. resp. Přílohy č. 1 dostávají nemocnice za ošetřující den hospitalizace v případech souvisejících s Covidem. Z vyplácených částek plyne, že je vůbec překvapující, že počty hospitalizovaných klesají. Nepíšu tohle proto, abychom zahájili flame. Pokračování
Jen říkám, že moje chápání „informací“ je naprosto odlišné od Vašeho. Dále tvrdím, že představa „zavřeného světa“ do chvíle než budou mít „vědci“ dost informací o Covidu, povede k mnohem větším tragédiím než Covid způsobil, způsobuje nebo způsobí. Současně tvrdím, že získání každé další informace je vykoupeno nesrovnatelně vyššími náklady než taková informace může přinést. A nakonec: chápu, že lidé, kteří jsou celoživotně zaměstnaní v oborech, které jsou financovány z veřejných zdrojů, vidí svět úplně jinak než lidé, kteří se živí prací (produkcí užitečných statků nebo služeb). Konec.
P. S. Upozornění: přeskakuji příspěvky, kde je namísto oslovení číslo.
už nebudu pokračovat, maYdo, já jsem opravdu z jiné planety než ty. A neumím se srozumitelně vyjadřovat.
PeSi, ještě, že jsi napsal, že ten slovenský kolega byl z Košic. To je Východ, tam se mluví úplně jinak, včetně intonace.
Znovu připomenu, z jiné jazykové oblasti, ke které se může kvalifikovaně vyjádřit třeba dvd, že v roce 1990 jsem byl v půl roku v oblasti olem Bad Buchau (Kanzach). Tam jsme, celá naše dřevorubecká parta, bydleli u staré paní, která se o nás starala. Zatímco ostatní spořiví Češi vařili na lihovém vařiči gulášovou polévku z pytlíku, já jsem si připlatil za snídaně a večeře. Stará paní nám (našemu zaměstnavateli z Horní Falce (Bad Koezting) a mně) vždycky něco vyprávěla. Někdy jsem rozumněl, někdy jen stěží. Pak jsem jednou při snídani nerozumněl skoro nic, tak jsem se zeptal pana Multerera, co ta paní vlastně chtěla říct, že jsem nerozumněl ani slovo (kein Wort). A on mi odpověděl, že on taky ne.
Prosím, prosím, omluvte moje stařecké ťukání. Automaticky píšu a teprve po přečtení vidím ty hrubky. Ovšem ruka je rychlejší než oko. Mea culpa, mea maxima culpa – já vůl!