„Kdo stále hovoří o míru, chystá válku.“
(Karel Čapek, V zajetí slov)
Včera se moji spolupracovníci, vesměs tak o 10 až 15 let mladší, domlouvali na tom, jak se sejít „na demonstraci“, a ptali se mě, kde je hospoda Hangár. Tak jsem jim to popsal, načež mi s hrůzou došlo, že slibované „veselí“ moji čtvrt postihne už příští den. Proto jsem se jich provokativně zeptal, jestli se zase – tak jako v srpnu (nebo kdy to naposledy bylo) – nacpou všichni k nám na Letnou, abych zas nemoh’ do svý oblíbený hospody, a jestli by si příště nemohli vybrat místo Letné kupříkladu Letňany. Měli by to na metru a nikomu by tam nevadili. Kupodivu tuhle vážně míněnou invektivu vzali se smíchem.
Dneska jsem myslel, že nadcházející události strávím buď v posteli nebo v nějaké jiné části Prahy. Ale nakonec jsem měl odpoledne roupy a po čtvrté hodině, kdy jsem si – blbec(!) – myslel, že budou ještě všichni demonstrovat, vyrazil nahoru na šipky. Bylo to hrozné! Lidské davy stékaly ulicemi na Strossmayerák a já byl opravdu skoro jedinej, kdo šel v protisměru (což mi jakožto dekadentovi přišlo celkem příznačné). Nakonec mě zachránila má výřečnost, kdy jsem se vemluvil servírce do šipkařské herny ještě před otevírací dobou, čímž jsem získal do páté hodiny azyl před rozběsněnou Pravdou a Láskou.
… Doufám tedy z čisté z pomstychtivosti, že tenhle seriálový pokus o „český Majdan“ opravdu nevyjde!
Ale není to jenom vztek na ucpané ulice a obsazené hospody, co mě proti téhle akci popudilo. Je to hlavně strach z toho, že bych si musel příštím životem odžít spolu se svými spoluobčany všechny ty jejich dnešní sny, pokud by se jim opravdu splnily. Přišlo by mi to líto čistě osobně, a také bych to pokládal za vážně hodně svinský trest pro můj národ, kdyby měl kvůli takovému kolektivnímu hloupnutí jednou opouštět Evropskou unii ode dneška za 40 let… opět jako poslední – těsně před Rumunskem! Což by ovšem bylo v paradoxním souladu s tradicí nyní tolik oslavovaného listopadu roku 1989.
Ale nejsem optimista:
- U sousedů už se to podařilo, když slovenská prezidentka na státní návštěvě vykládá, že by měl být „v Evropě jasně slyšet hlas“ nějaké úplně jiné, cizí země, než které ona vládne: viz ZDE!
- V naší zemi se pak populární zpěvák a bývalý symbol boje za svobodu Michael Kocáb svěřuje, jak je jeho největší současnou snahou zničit spolupráci se sousedními spřátelenými státy: https://plus.rozhlas.cz/visegrad-musi-byt-znicen-je-nejvyssi-cas-aby-se-seskupeni-rozpadlo-vyzyva-kocab-8100724
… Jednou mi kdosi říkal šílenou větu:
„Za blbost se platí hůř než za zlý skutky.“
Šakal
Já mám dojem, že podobnou taktiku dokonce někde doporučovali jako nečekanou reakci, kterou je násilník zaskočen. Ale možná je to taky jen urban legend.
Ještě návrat k nedávným výtržnostem na Národní třídě
Výtržnictví:
„Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta“.
Takže zákon máme. Jen ho začít aplikovat.,
otázka ale je, kdo a jak ho má aplikovat. To by musel někdo podat trestní oznámení.
A kdo by ho měl podat? VKJ?
Řekl, že se tím nebude zabývat a politicky by mu to asi neprospělo, přece jen dost lidí fandí spolku Kaputin a mají za to, že to bylo OK.
Strhl by se povyk včetně toho, že jde o politický proces a ke zklidnění hormónů, vzrušených nedávným výročím na všech frontách by to neprospělo, spíš by to dál hrotilo situaci.
A někdo jiný? To vypadá blbě, napaden byl VKJ a ten je dospělej, svéprávnej a nemá zapotřebí nechat za sebe nepříjemné věci vyřizovat jiné….
A jak to chcete vyšetřovat? Každej bude vypovídat něco jiného podle svých politických preferencí a pravdy se v tom nedoberete.
Fujtajbl vespolek,
Zcela o. T. – je zajímavý jak dvoucentimetrovej hřebíček dokáže zklidnit tempo. Obzvlášť, když si ho člověk celej zarazí do nohy mezi klouby.
Takže ležím v komoře nohama nahoře, mám v sobě tetanovku a když si pro něco jdu, vypadám jak Žofré Pérák od Angeliky.
Ptakopysk (22.11.2019 | 14.28)
kdes v takovou roční dobu natrefil na hřebík ptakopysku?
1. Chtěl ses někde obohatit o prkna ze šalungu?
2. Stavíš nové patro králíkárny?
3. Doma si Tě nikdo nevšímá, taks prostě chtěl nějak upoutat pozornost?
(pro neznalé šalung = debnenie z dreva)
ad 3) To je z vlastní parxe, skimici? 😉
V plzeňské restauraci U bílé kuželky na Malé Straně pořádají školení o točení piva! Koná se to pro skupinu až osmi lidí a součástí ceny je vypití dvaceti plzeňských . Dozvíte se, co je hladinka, šnyt, mlíko nebo čochtan a prohlédnete si sklep s pivními tanky.
Skimici,
makám, tedy přesněji řečeno, makal jsem na vánočních výstavách a v depozitáři vypadl příhodný hřebíček z jedné sto let staré štángle a postavil se přesně na stojato, ab,y se mi na něj dobře šláplo.
quivis (22.11.2019 | 15.37)
Náhodou, doma si mě moje paní velmi cení.
Jsem docela dobrý ve vyhledávání ztracených jehel a špendlíků.
Zřejmě je na mně něco neodolatelného – stejně jako špendlíky totiž přitahuji i bodavý hmyz, takže jsem i vyhledávaným společníkem v ložnici 🙂 )
Pod pojmem pivní tank si vždycky představuji neco mezi britským tankem Mark I. a džbánem na vodu FÖRFRISKNING z IKEA…
Ptakopysk (22.11.2019 | 15.43)
Je vidět, že Tvé příhody mejsou banální!
Tvůj organismus se tedy mohl setkat se sto let starými organismy. Když to vňoučatům trochu nafoukneš tak je to vlastně něco jak ten příběh o prokletí pyramid a abys nedopad jak Carter co šlápl na rezavej hřebík v Tutanchamonově dače a mohls tedy za měsíc jako obvykle usmrtit, vykrvit, vyvrhnout a osmažit Vánočního Kapra, jels radši na tetanovku.
🙂
Skimici,
já jsem vlastně experimentálně zjistil, že ukřižování asi docela bolí.
Jinak co se týče možných organismů či dalších blivajzů na hřebíku, je to jednak hnojiště mikroorganismů a druhak zajímavá sbirka insekticidů za posledních třicet let. Ranhojič pravil, abych přišel kdyby noha začala černat, nebo kdyvy v ní škubalo. Tady je drsný kraj.
Umělci sobě?
Filmový tunel jménem Poslední z Aporveru:
https://www.reflex.cz/clanek/filmy-a-serialy/98578/filmovy-tunel-jmenem-posledni-z-aporveru-nejdrazsi-cesky-film-vsech-dob-jde-do-drazby-a-tvurci-k-soudu.html
Rozpočet: 240 000 000 Kč
Dražba – vyvolávací cena: 18 300 000 Kč
Odhad insolvenční správkyně: 5 000 Kč
O desítky milionů dnes již neexistující společnost Actor´s Runway Agency připravila Českou televizi (vložila do projektu 18 milionů), Státní fond kinematografie (přispěl 47 miliony), Ministerstvo kultury ČR a Audiovizuálný fond Slovenské republiky.
K soudu by měli jít hlavně ti, kteří tu dotaci schvalovali. Když nepoznali, že je to šméčko. Protože z jejich to nešlo.
Údajně v tom hrajou naprostý dřeva a je blbá i režie. Treba byl scénář dobrý, takže se to na první poznat nedalo. Nebo dalo, ale ten, co to protlačil, seděl dostatečně vysoko, takže to procpal silou své židle. A kamarád taky rád… Sousto bylo příliš lákavé.
2 maYda (22.11.2019 | 14.24):
No já ne. VK jun. asi taky ne, není to plačka.
Ale když se našel vykřikovač, možná by se našel i nějaký sudič, kterému to způsobilo „psychické trauma“. No ni?
Pozn.: Viděl jsem dva záznamy z téhle akce. Jsou jednoznačné a je tam vidět kdo křičí a slyšet co křičí.
Ptakopyskče!
Upřímnou soustrast. Kdysi se mně stalo něco podobného, když jsem ( maje obuv s tenkou gumovou podrážkou – tuším zvanou Toník) šlápl na lepeňák a zarazil si jej tak, že jsem ho musel vytáhnout štípačkama zapáčením. Moc krve neteklo, což mně klidu nepřidalo, ale nakonec noha zůstala.
Ještě k tomu ukřižování. Dočetl jsem se, že hřeby musejí procházet zápěstím, nikoliv dlaní. Ta by to nevydržela, takže na většině obrazů a soch je to špatně
Zda je tomu tak nevím, netestoval jsem to..
Jirko,
ano, to popisují různé zdroje – že dlaně jsou moc křehoučké a váhu těla by neunesly. Takže skrz zápěstí.
V tomto ohledu je pak zajímavé, jak je možné, že „krvácející Kristovy rány“ (stigmata) objevující se občas u zvlášť disponovaných jedinců jsou obvykle na těch dlaních….
Jůůů,
tak oni nám Kofoláci upgradovali oblíbenou reklamu 🙂
https://www.extra.cz/vanoce-uplne-jinak-kultovni-reklama-se-po-15-letech-meni-divaci-uvidi-zlate-prasatko?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
2 Starý kocour
Mě na tom přkvapilo, jak někteří diskutující jsou s to přesvědčovat ostatní, že spolek Kaputin je součástí ANOfertu a Otakar van Gemund je na Babišově výplatnici.
Co se pak veledíla „Poslední z Aporveru“ týče, tak u tvůrců mohlo jít buď o patologické sebevědomí neumětelů nebo o takový předem připravený tunýlek.
U těch, kteří to financovali to vypovídá o naprosté neznalosti problematiky trikových filmů.
K předcházející debatě – dotace 🙂
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/slovensko-policie-slepec-starenka-prechod-pro-chodce-nehoda-obvineni.A191122_111607_zahranicni_chtl
To nevymyslíš, nevidomá se nerozhlédla.
Z komentářů:
Ženě přišlo předvolání, to si ale nedokázala přečíst, pak obsílky, pohrdání soudem a rozsudek a exekuce a poprava.¨
Tak je to spravne a tak to má byť……
Dobrý večer. Stehy venku. Dar přítele lasera je lepší než si nechat trhat žíly či vrtat koleno.
Úplné OT:
Právě jsem se vrátila …z výroční členské schůze spolku seniórů mé rodné vísky. Schůze se zúčastnilo 92 % členů. Pro některé (s nemocemi pohybového ústrojí, celkovým omezením kvůli nemoci, schátralostí stářím, nemocí) je to jediný sociální kontakt s lidmi generace +- 15 let. Kdo nezažil, neví co to je, nemít kontakt s lidmi své generace – s těmi, kdo mají podobné zážitky, kdo žil v určité době, s kým si mohou popovídat o prožitcích svého minlého života. Mladí už mají jiný svět, jiné zážitky, jiné zkušenosti. Tak ten jeden den v roce je …
Pro mne to ovšem znamenalo několik dnů, kdy jsem připravovala veškeré podklady, zápisy, zprávy, hodnocení, plány, usnesení … Ale jsem z té skupiny, která ještě má praktické a pravidelné zkušenosti s mladší generací. Je super, když se vám paní, která se pohybuje pouze s chodítkem, chlubí, že jí ho pořídili vnuci, aby babička mohla dojít vlastní silou mezi rovňáky. A říká – já jsem se starala o ně a oni se teď starají o mne… Ne každý má tak hezké zkušenosti. A rozhovor s nimi je tím, co je podrží do dalších dnů.
No nic, jdu ukládat a archivovat příslušné doklady.
Dano, skvělé. I ty, i ti senioři. Kdo nerozumí, ten se dozví, až mu bude….víc než teď.
Především – nepotřebujeme žádné oficiální státní neziskovky, které tvrdí, že se starají o seniory. Ony a oni se starají o sebe.
Já nemusím, já už ho vidím.
Zase to zkurvili a sahali na něco, co mělo úspěch.
Jo jo, Martine, akorát ta byrokracie kolem založení a chodu spolku… A to mne čeká likvidace a ukončení existence předchozího spolku, který byl pobočným spolkem pražské organizace. Kurnik, já jsem přece až tak nezlobila, abych teď byla trestána zákonem o spolcích ( já vím, je to názvem jiný, princip je stejný…)
Dano, jen ten, kdo tím prošel, ví, co to obnáší.
Pro nezasvěcené připomínám, že v roce 1990 byl přijat zákon o sdružování občanů. Ovšem to bylo zapotřebí českým úřednictvem (bez pokynů z Brusele) zadministrovat. Což se jin podařilo. A tak Dana a další, co chtějí něco smysluplného dělat, úpí, zatímco státem podporované spolky na to najímají kamarády, kteří se tím živí.
My blbečci pomáháme „pro bono“ a máme aspoň dobrý pocit na duši.
My chalupáři jsme zvládli přechod ze Sdružení na Spolek asi jen díky tomu, že máme mezi členy tři advokátky a jednu notářku! 😉
V ACC přeměnu zvládl předseda, původním povoláním stavební rozpočtář, po plyšáku ještě i účetní
StK, podle toho jak jsi správně odcitoval, mladý Klaus by se mohl začít těšit na flastr za výtržnicví, kterého se dopustil už jen svojí přítomností na pietním aktu, který už měl vyhrazený jiný subjekt. Precedenty máme, například z doby více než před třiceti lety, kdy jako akt výtržnictví bylo kvalifikováno položení květiny k soše sv. Václava na Václaváckém náměstí. A protože tam vzal svoji nezletilou dceru, čímž, mimo jiné ji vystavil nebezpečí zpustnutí, dopustil se tím i ohrožování mravní výchovy. O to se intenzívně začne zajímat zdejší sociálka a zahájí řízení o odebrání nezletilé za účelem předání do pěstounské péče a posléze adopce. Součástí řízení bude vyšetření nezletilé plzeňskou psycholožkou, která jí vsugeruje vzpomínky, že se na ní dopustil pohlavního zneužívání. Po deseti letech právnieho klanieho a porubanieho vyjde najevo, že to všechno byl nesmysl. Jenže mezitím Klaus bude uvláčený pravdoláskovnými médii za mumlání lidu, že na každém šprochu pravdy trochu, a jak že to doopravdy bylo, když jeho tatík se kdysi předvedl tou amnestií. Dcera mezi tím bude provdána za běžence Aliho Mahmúda Boabduzela, příbuzného jejích korektně přidělených adoptivních rodičů, Trikolóra bude zapomenuta na smetišti dějin. Bude úředně vyhlášen první státní ramadán, společně se zákazem piva, vepřového, a spalovacích motorů používajících jiné palivo než velbloudí trus.
Ali Mahmúd Boabduzel – krasa, Schumi!
Když už tak přemyšlujeme Schumi:
Jaká bude zkratka státního orkánu… zpět orgánu plně nahrazujícího někdejší StB?
Co třeba StK DO?
Státní komise pro dohled nad obyvatelstvem? Myslím , že máme dobře nakročeno. Těch nestátních organizací, které se starají o mravnost a ideovou nezávadnost písemných i verbálních projevů je už dost, stačí je koordinovat s prací policie a pro jednoduchost platit přímo z eráru.
===
Na Slovensku byla nedávno obviněna slepá chodkyně, kterou srazilo auto, protože se řádně nerozhlédla, než vstoupila na přechod!
No není to paráda?
Já jsem sice neřešila přechod ze sdružená na spolek, ale likvidace BYtového družstva, které už je jenom na papíře, protože všechno bylo převedeno do SVJ, je taky zážitek….
ono vůbec normální fungování SVJ je zážitek. Stačí, když se to sejde tak, že Jedni z principu nesouhlasí s s ničím, s čím přijdou Ti Druzí. Kde je víc lidí , je jistá naděje, že se tam vyskytne většina rozumných, ale kde se sejde pár lidí, takže každej hlas má docela sílu, to je docela sranda.
Nám se podařilo uhájit BD pred prevodem na beznadějně nefunkční SVJ….minimálně zatím.
No, já z hlediska funkčnosti rozdíl mezi BD a SVJ nevidím… Když se lidi chtějí domluvit, tak se domluví. Když mají každej svou pravdu a neustoupí ani o píď, tak to nefunguje bez ohledu na to, jakej to má právní rámec.
To je na dost dlouhé povídání, ale nesouhlasím, ostatně mi to potvrzují i šéfové SVJ z okolnich panelaků.
Prvotně se lidi chtějí domluvit, následně prijde nekdo nový (např.. dědic) silně problémový a SVJ je paralyzované – dost příkladů v okolí.
Ale to je opravdu na dlouhou besedu, ta sem nepatří.
Tak problémovej člověk se může přistěhovat i do BD.
Vždycky je to tak, že se lidi musí domluvit. Jo, není to jednoduchý. Jenže co je v životě jednoduchý….
Fakt je, že u nás ten prvotní stav, kdy se lidi chtějí a jsou schopný domluvit, nikdy nenastal. Potížista tu je od začátku a to že se někteří na přistěhovalce koukají jako na vetřelce je jejich nátura a ne SVJ.
Jó, právníci…
Náš Ústav má svou právničku a najímá si dokonce i externí právníky vždy, když je třeba pořídit něco dražšího než několik málo tisícikorun. Právní dohled jednak při zadávání zakázky do veřejné soutěže (výběrového řízení), aby nebylo podezření, že je zakázka „ušitá“ na míru pro některou z firem (v našem oboru se skoro všichni znají), jednak při vyhodnocování soutěže, aby nedošlo k zvýhodnění některých (jiných) firem. Proces je pak dlouhý, druhý v pořadí často podává protest (posledně se problém točil kolem výrazu „reproduktorová soustava“, zda je to soustava několika bedýnek nebo jedna bedýnka s několika reproduktory) takže se často mezitím změní podmínky na trhu – a může se začít soutěžit znova.
Cena právních služeb je ovšem nezanedbatelnou částkou pro celkovou investici.
===
Já léta žil v bludu, že stačí poptat požadované výrobky u dostupných firem, projít nabídky, zeptat se kolegů na zkušenosti s podobným zbožím a firmou, pak podusit dodavatele, vyjednat lepší cenu a koupit. Nechat nainstalovat a používat.
Jó, to je pravěk. To byly heroické časy!
*/ vyskytly se sice sporadické pokusy dodavatelů o úplatek, ale byl bych šílenec, kdybych kvůli tomu měl koupit zařízení, které nemá požadované parametry nebo je výrazně dražší. Nadělal bych si problémy do budoucna.
Proto nikdy nemohu být politikem. [;>D)
Papež v Japonsku vyzve ke globálnímu jadernému odzbrojení
Kim Čong-un a Hassan Rouhani se už teď třesou strachy. O Putinovi a Trumpovi nemluvě.
(Netušil jsem, že papež je takový bavič…)
Starý kocoure,
v tomhle ziju dnes a denně. Potřebuji speciální lithiové baterie do vlhkoměrů. Udělám průzkum trhu se známým vysledkem. Nejlevnější prodává odjakziva Natalie z Ostravy. Drobná vada na kráse je, že baterie jsou staré. Obvykle dvě z deseti umřou do měsíce. Takže musím výběrko ojebat tak, aby se tam Natalie nedostala. Zbytek trhu prodává za stejné peníze, protože všichni berou od jednoho dodavatele. Projdu poštovné a balné a vylezou mi tři nejlevnější, z nich vyberu toho supr-dupr nejlevnějšího. Predlozim výběrko vedení ke schválení. Druhý den ho mám a jdu objednávat. S uzasem zjistím, že od včerejška vybraný dodavatel změnil dodací podmínky. Takže dělám nové výběrko vyzadujici nové schválení. Čtyři dny jsou v hýzlu, mých 8 hodin čistého času, které jsem měl věnovat odborné práci za kterou jsem placen. Ale hřeje mě vědomí, že jsem ušetřil daňovým poplatníkům 4 Kč. Slovy čtyři koruny.
Dobré dopolední vespolek,
Starý kocoure, u nás ta „výběrka“ probíhají stejně – když jsem do nějakého vzdělávacího programu za EU dotace chtěla kit, který tehdy vyráběla jediná firma na Zemi i v přilehlých galaxiích, tak to byl problém vesmírných rozměrů. Nakonec mi dali extra spešl povolení, že to teda můžeme koupit bez výběrka, ale byl u toho vztyčený prstík… a to šlo o položku v řádu tisícikorun.
Na druhou stranu raději nejmenovaná kolegyně získala dotaci na nákup badatelského hi-tech přístroje, který jí dealer vychválil do nebes, aby nakonec zjistila, že se pro její výzkum zas tak úplně nehodí… takže teď se na to někde v koutku práší a to přitom šlo o položku milionovou.
Z toho je vidět, jak o tom přidělování prostředků nemají patřiční byrokrati ani páru – kit určený pro výuku měli problém schvílit, drahý přístroj, který kolegyně rozhodně neměla dobře nastudovaný, schválili klidně.
A tak si tu žijeme, dyjadyjadá… naštěstí to vypadá, že daný přístroj využijí poněkud znalejší a kreativnější kolegové, takže daňový poplatník se nemusí děsit.
ptakopysku,
tak to nechtěj vědět, kolik času tráví vědci, zejména vedoucí týmů, psaním žádosti o granty… z nichž většina propadne – ne kvůli nekvalitě projektů, ale protože je jich moc (prostě každý píše a doufá, že tentokrát to vyjde…). Naprosto postavené na hlavu – navíc musíme dopředu naplánovat, kolik odborných výstupů z projektu bude (tohle nevymysleli ani socialističtí plánovači !!!!). Kdy pak mají bádat je ve hvězdách, asi po večerech ve svém volném čase nebo tak něco… Ovšem běda, pakliže granty nepíšeš, a dvakrát běda, pokud je opakovaně nezískáváš…I když mi přijde, že by loterie byla spolehlivější systém.
Hmm, nejlevnější a nejdražší nabídku ihned odložím a prolistuju ji až nakonec abych kdyby přeci jenom … ale ono stejně nikdy nic.
Nejde o státní peníze a tak si holt můžu vybrat z těch, co jsou na trhu relevantní.
A z druhé strany, o státní zakázky nemám zájem ze stejného důvodu.
Pracovat s veřejnými zakázkami jak na jedné či druhé straně chce opravdu silný žaludek.
Je to zvláštní tržní segment na kterém vydělá jediný aktér – právníci, protože ti operují na obou stranách a vždycky vyhrají.
K papežově návštěvě Japonska snad jen
– na katolické misionáře mívali japonci takové velké kotle s vařící vodou
– dvě bomby – nebylo to málo Antone Pavloviči? A mohlo to být i dříve.
Matzurko,
tohle je jeden z důvodů, proč u nás o granty žádáme minimálně. Kdybychom si ještě hráli s granty, mohli bychom podnik rovnou zavřít, protože bychom nedělali nic jiného než papírovali
Ptakopysku,
u nás to už bohužel jinak nejde. Neuvěřitelný sešup od devadesátek do současnosti – nárůst byrokracie neuvěřitelný, možnost získat podporu pro výzkum mizivá. Téměř povinný převod na evropské dotace, zrušení národní akademické agentury, hodnocení v cv viz výše. Dotace dostávají jen hoši, co spolu mluví, a pár drobečků ostatní „aby se neřeklo“.
Teď zrovna odchzí do důchodu několik kolegů z entomologického ústavu – jeden ve svých 80+ je snad jediným člověkem na světě, který se vyzná v daném oboru. Žel, klasický taxonom, žádné hi-tech, nemá následovníka. V sousední Germánii letos zjistili, že sice mají spoustu mladých a progresivních, ale nikdo nepozná mšici od mandelinky…. tak prej letos začali vypisovat granty na klasickou entomologii, resp. podpůrné programy apod. Ono je hezké něčemu zkoumat geny, ale jeden musí vědět, s čím vlastně pracuje… Každopádně, dotyční postarší kolegové nemohli získat granty, neboť nebádají dostatečně moderně… no comment. Je to jako zavrhnout násobilku, protože máme kalkulačky. A pak najednou dojdou baterky a vypnou proud.
OT: Tak tedy nejen Barnevernet…! Další blamáží Norů v poslední době jsou předpovědi počasí: https://www.yr.no/sted/Tsjekkia/Praha/Praha/time_for_time.html Slunce sice nakonec možná vysvitne dle předpovědi, leč z jiného směru, než odkud bych jej potřeboval. Díky tomu mohu trčet doma a věnovat se jiným otázkám.
Dobré dopoledne,
já mšici od mandelinky rozeznám. Mohu žádat o grant?
Jo, to že nevyjde předpověď počasí a Vy musíte proto změnit program, je fakt skandál, srovnatelný s tím, že existuje státem chráněná a nedotknutelná instituce, která odebírá rodičům děti. 😀
Teď ještě jestli za to můžou norové, že předpovádali blbě nebo to počasí, že se nechovalo tak, jak bylo očekáváno.
Doufám, že se na toto téma rozběhne učená disputace.
Dívejte se na to prosím filosoficky, maYdo… Že rodičům odeberou děti, může být z rodičovského pohledu dobře i špatně. Příliš se soustřeďujeme (mohlo by argumentovat Dobro) na případy těch rodičů, kterým se to nelíbilo. Co ti ostatní? Tisíce děkovných dopisů! Jen se neostýchat je ukázat veřejnosti…
A zcela analogicky tomu je i u zbabraných předpovědí počasí. Koneckonců, ráno stejně nerad vstávám…
Matzurka (23.11.2019 | 10.43) napsal:
ad „ale nikdo nepozná mšici od mandelinky“
To je divné. AI dnes rozezná podle ksichtu i asiaty tak proč ne mšici od mandelinky.
Jiným otázkám, jako například: Matzurko, ptakopysku, StK, skimici, … a všichni pozorovatelé vývoje, kam si myslíte, že se tento ubírá? Totiž, když jsem před 35 lety ve vejzkumáku chtěl něco nakoupit, postup, ač odlišný snad ve všech detailech, býval srovnatelně absurdní. Pokud jsem zjistil (dejme tomu počátkem roku), že něco potřebuji hned, musel jsem na to čekat nejméně do poloviny roku příštího. Naopak když jsem nějakou hračku až tak nepotřeboval, ani v okamžiku požadavku, ani v okamžiku dodání, mohl jsem si ji ve stejné lhůtě nechat dovézt bez podstatnějších obtíží a faktického zdůvodňování (podobně jako Matzurčina kolegyně). Papírování kolem toho bývalo mnohem méně (řekl bych, že jistě do jedné normostránky textu na každou položku), to však bylo přirozeným důsledkem absence počítačů a mizivou efektivitou písařek, dekorovaných socialistickými svetříky a socialistickou řasenkou.
Absurdity vámi popisované, ačkoliv jejich objem dlouhodobě narůstal, jsou (či doposud byly) kompensovány růstem produktivity technologií. Naopak, jelikož platí tzv. Zpátečníkova rovnice
výroba = spotřeba ,
něco zvýšenou výrobu zkonsumovat musí. Systémově vzato, je pouhou jednotlivostí, že tímto konsumentem je byrokracie; stejně dobře by to mohly být třeba myši nebo exponenciálně se množící obyvatelstvo jiných kontinentů. Na druhé straně ovšem produktivita technologií naprosto není totéž, co celková produktivita ekonomiky. O té bychom se mohli domnívat, že pod tíhou vámi popisovaných fenoménů jednoho dne musí přestat růst a naopak začít klesat. (Ostatně dle mého názoru tento den nastal už dost dávno, a nynější růst, pokud o něm dosud kdo hovoří, je toliko papírový.) Nemá smysl, abych zde opět vykládal své názory, laskavému čtenáři známé a/nebo proň nezajímavé. Spíše se zeptám: Jak byste prosím příští vývoj vámi popisovaných fenoménů i celého prostředí jimi zamořeného viděli vy?
Zpátečníku,nemám potřebu se dívat na svět filosoficky. Bývá kolem toho většinou spousta keců a nic z toho.
Tím spíš, že se věnuju činnosti zcela nefilosofické – úklidu a přípravě oběda, takže mi je stejně počasí šumák.
skimici,
ksichty mají většinou rodný list a nějaké ID.
Ale mandelinka neví, že je mandelinka, a mšice dtto. Navíc je jim jedno, že jsou u nás invazivní, prostě jdou za žrádlem. A běžnému občanovi je taky jedno, že se tu najednou objevují dříve nevídané druhy (pokud to vůbec registruje, normální lidi mají obvykle jiné starosti), ale až bude sežraná úroda nastojato, tak se bude divit a zlobit – jaktože to nikdo nezkoumá ? Ale to už bude pozdě. Oni ti taxonomové samozřejmě studují i biologii daných tvorů, akorát se za ekology neprohlašují.
Studium biodiverzity není jen parta žabičkářů, kteří brzdí stavbu čehokoliv (občas mají i pravdu, ale to je jiná pohádka).
Takže ano, několik málo specialistů je v přírodních vědách potřeba – ale v současnosti o financích na výzkum rozhodují zejména úředníci, kteří asi mívali ve škole z biologie pětky. Přitom tito specialisti potřebují dost málo – na cestovné do terénů (po ČR), pár litrů čistého lihu na preparáty, mikroskop a vybavení k tomu. Foťák, digitální, kterým můžou ty piditvory nafotit.
No nic no. Pak si přečtu zprávy o tom, jak pár hejhulů dostalo na natočení „filmu“ miliony, a stejně film nedokončilo….
Třeba to po německém vzoru dojde i někomu u nás.
Zpátečníku,
naprosto nedokážu odhadnout, jak se to bude vyvíjet.
Na přelomu tisíciletí byly ty nákupy na tři kliknutí přes PC, dnes máme na tuto agendu speciální oddělení… a kolikrát se něco „podělá“, a příslušný ústav musí doplácet (a např. sníží všem výplaty, nebo se neopraví kanalizace atd., podle toho, jaké má kdo vedení). Co pamatuji, tak pro neschopnost byl zatím vyhozen jen jeden „sekretářka“, průšvihů už bylo dost.
A předpisy jsou stále komplikovanější, grantové agentury to navíc mají pro jistotu každá jinak. Audity a financkontroly každoročně, co kdyby si někdo koupil jinné zkumavky, nebo nedej Darwin, přístroj nevysoutěženým způsobem (a viz výše – nejlevnější nemusí vyhovovat v řadě parametrů).