PODZIM A JEHO BRATR.

Publikováno | Autor:

P.M.

Přihořívá. Čím výš tě chodník vede do kopce, tím má každý pasínek o odstín barvy víc. Jen smrky a jedle až na hřebeni zůstávají tmavě zelené. Čím výše k hřebeni, tím jsou jejich kmeny nižší. V sedle pod vrcholem je nálet mladých jedliček hustý jako kožich, připravený na zimní slotu. Podzim neumí jehličnany pobarvit tak, jak se mu to podařilo s osikami, buky a hlavně s javory. I ty jsou však dole u Bečvy pořád ještě zelené; to jen jejich bratříci nahoře v horách znachověli, když se jich v noci dotkl první mrazík. Trnky v řadách na mezích také nabírají do žluta a plody začínají vrásčit od stopky. Správce palírny dole v dědině leští mosazné kotle a dubový stůl s dřevěnou lavicí čeká na prvního hosta. Na zabíjačky je ještě trochu brzo; špek, který se octne na tom do čista vydrhnutém stole ještě pochrochtává ve chlévě. Zraje, jako ty tmavomodré plody na stromě. Když pak začne ve stodole bečka s naloženými trnkami vonět kvasem, je čas zavolat pana řezníka. Ovar s čerstvě nastrouhaným křenem je pak podestýlkou pro první štamprlku z letošní úrody.

Když trochu přivřeš oči, uvidíš oživlé Kobzáňovy Horní chlapce skákat svůj odzemek u ohníčku vysoko v horách. Zbojníci a zakopané poklady, zlé Jezinky a Povětroň mašírují tvou hlavou ruku v ruce s podzimkem. Je to měnícími se barvami kolem? Je to tou slivovičkou? Nevíš. Nevíš a odpověď ani moc nehledáš. Jen nesmíš zapomenout trochu přivřít oči! Jelení zatroubení kdesi vysoko nad dědinou ti dává zapravdu. Jelen se zlobí, troubí a troubí; shání své laně do houfu, aby se mu nespustily s jeleními mládenci, obcházejícími opodál. Nemá na obsloužení svého harému moc času. Zimní větry kdesi na severu už mažou před svým koncertem smyčce kalafunou. V patách jejich hostovského vystoupení budou následovat milióny bílých vloček, které přikryjí krajinu. Starý jelen pak shodí paroží a štrapáce s drzými mládenci budou zapomenuty. Nevzpomene si ani na své laně. Teď  půjde o holý život…

Když už se nic nedá vydržet, děcka, která učíš ve škole zlobí, přijde pošťák s hrstí účtů a zjistíš, že musíš nechat předělat střechu na domě, sekneš se vším a jedeš. Na východ se nedá, šplouchá tam chladný Atlantik. Hurá tedy, na západ! Na dálnici jsi za pět minut. Washington s dominující bání Parlamentu a všemi sochami a monumenty, ulicemi plnými aut a někam spěchajících lidí, se ztratil někde za tebou. Začíná se měnit krajina a hlavně tvá nálada. Zaseknuté čelisti povolí a křeč v prstech svírajících volant též. Abys dostál vyzkoušenému rituálu, zastavíš a koupíš si párek v obchodě u cesty. Vždycky tam na lavici před obchodem sedí parta dědků. Moc nemluví ani mezi sebou, na tvůj pozdrav taktak odpoví. Mistrovsky však plivají hnědé plivance ze žvýkacího tabáku. Sedneš vedle a čekáš, až ti trochu vystydne kafe. Dědci neříkají nic. Možná přemýšlejí, co by se stalo, kdyby kdysi jejich pradědové narubali Yankejům. Něco se však muselo změnit! Dva z těch dědků jsou černí; jejich bílým kolegům v plivání to vůbec nepřijde. Každý si plivá, jak a kdy chce. Časy se změnily. Možná si brzy zvyknou i na tebe. Jeden z černých dědánků se přátelsky zasměje, když pozdravíš na odchodu. Jeho kratičké kudrnaté vlasy jsou bílé jako pápěří na pampelišce.

Silnice tě vyveze do kopečka, na levé straně stojí bílý kostelík. Pár náhrobků vedle, pěkné stromy a keře kolem. Jiný kostel je trochu dál, na pravé straně cesty. Kostel? Je to obyčejná chalupa, jen křížek na štítu a tabule s rozvrhem služeb naznačuje, že se jedná o Boží příbytek. A zase za plůtkem pár náhrobků. Někdy kytička ve sklenici na postříhané louce, někdy malý praporek s hvězdami a pruhy  jen tak zastrčený špejlí v zemi. Některé kytky jsou čerstvé, jiné umělé.

Hory se zvednou za ostrou zatáčkou jako zázrakem. Pokaždé tě tam překvapí. Jsou zaoblené časem, usmívají se. Své bujné mládí ostrých štítů vyměnily za táhlé, zaoblené hřbety. Cítíš z nich úctu k času a pokoru moudrosti, kterou přináší stáří. 

    „Hory,  hory,  hory  černé,

     neraz  som  já  přešel  cez  ně. . .“

Jsou jako Javorníky, dokonce plné javorů. Nejvíc je však na jejich stráních dubů. Kanadská jedle je tu jediným vyslancem za jehličnaté. Má pěkné jméno: hemlok. Jedle však rostou jen v hlubokých stržích až pod hřebenem. Jenom pak v těch, do kterých se nedostane horké letní slunko.

Jako švihnutí kouzelným proutkem změní zvlněnou nekonečnou zeleň první podzimní mrazík.  Kremlička, Slavíček, Van Gogh, Václav Špála a všichni jejich kamarádi položili své palety na stráně hor. Ano, nepletu se. I Václav Špála. Když přivřeš oči, strže pod hřebenem jsou do modra. Červená, žlutá, hnědá, hory se rozhořely. 

Indiánské léto. Mrazík spálí lebedu na polích v údolí a obnaží dýně; jsou krásně oranžové, leží roztroušené mezi zhnědlým býlím. Prodávají je ve stáncích u silnice spolu s jablky. Mají tam na policích též domácí med. Některý je ve sklenicích světlý, jiný tmavý. Ve velkých plastikových lahvích čeká na mlsného zákazníka čerstvý jablkový mošt; voní ti odešlým létem a vší krásou kolem. Sedlák, sklízející odměnu za svou nikdy nekončící práci, sedí na bedně od jablek a utržené peníze dává do talíře, který pak přikryje jiným talířem, aby se těžce vydělané dolárky nerozfoukaly s listím, které pomalu začíná ze stromů opadávat.

Cesta se klikatí a za chvíli se na údolí s poli a sady díváš z výšky. Není vůbec překvapením, když ti před autem přeskočí cestu jelení laňka a za ní dva vzrostlí kolouši.

Jen hodinka jízdy a jsi v jiném světě. Žádné klaksony nervózních řidičů, sirény sanitek a hasičáků. Žádné kravaty a škrtící naškrobené límce tě tu nemučí. Les je les, pooraná pole nedrží žádná tajemství. Kdybys pak šel brázdou až na úval a uviděl tam mezi vysokými topoly věž kostela z dědiny svého mládi, ani by tě to nepřekvapilo. Větrem přifouknutý zvuk dechovky by ti jen dotvrdil, že se vyplatí umět přivřít oči a jít a jít tou brázdou, vyoranou jen a jen pro tebe.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 319 komentářů u „PODZIM A JEHO BRATR.“

  1. No, já mám dojem, že byly doby, kdy tu například losos byl docela hojná ryba ( viz Výlet p. Broučka, kde se hostitel styděl, že bude k obědu losos, protože i čeleď si vymínila, že víc nez dvakrát týdně tak podřadná krmě na stole nebude.)

    A jetsli budeš kulinárně zlobit, skimici, tak sem hodím recept na kapra na černo v původní variantě.

    Aneb ta divná ryba v omáčce z piva, rybí krve a strouhaného perníku

      • Ne. My to máme jako jeden z chodů, takže malá porce s malou houstičkou, doma pečenou.

        ale já nedělám ten tradiční recept, nedávám tam rybí krev a kapra v tej omáčce nevaříme, ogrilujeme ho a tou omáčkou jen přelejeme.

        Když omáčka zbyde, tak se o ni podělíme a skončí v mrazáku, k nějakému obědu se pak hodí a to si ji s tím knedlíkem dám. S poctivým houskáčem, ne s takovým tím molitanem, co se hned v omáčce rozmočí.

  2. Jak je možné žít v tak negativistickém světě? — To je podnětná otázka, StK. A je to, co zde vedeme, vůbec život?

    Jedna moje známá říká – s učitou lítostí, a zní přitom, vzdor svým občasným sklonům k lehké hysterii, docela nestrojeně –: „Svět už vůbec není k žití.“ A to přitom je progresivistka. Hluboce ji znechucujuje, jak rezervovaně a s jakou nedůvěrou se Češi stavěli negativně k „uprchlíkům“ (tehdy těm muslimským a africkým), znepokojuje ji, že se planeta do konce století oteplí snad i o 2°C, bolestně pociťuje, jak jsou pošlapávána její ženská práva. Toxická maskulinita, dnes zřejmě (už dlouho jsem s ní nemluvil) i útlak transsexuálů… Svět už vůbec není k žití.

    • Na jednu stranu máte negativistický svět Orwellova 1984, na druhé Huxleyův Brave New World, dusivě positivní a dávivě přívětivý ke každému. K žití není ani jeden z nich. Tadyhle Kopelman se blíže neustanoveného dne (mohlo to být i před 10 nebo 20 lety) zřejmě snažil nadechnout, asi mu to šlo jen přerývaně, trhavě, možná skoro vůbec ne, a tak holt napsal tohle: https://vlkovobloguje.wordpress.com/2022/12/15/babraci-vsech-zemi-polibte-mi-prdel/#more-993402 Těžko se mu divit. Kdyby se mu svět jevil méně negativisticky, pravděpodobně by se věnoval něčemu jinému.

    • Hele, mají ty multihlavice. Jedna rachejtle se rozprskne a zbytek hlavic pokryje ty rozvodny a ještě zbyde na zasažení pár obydlí.

  5. To, že svět není k žití, je jen intelektuální póza dobře zajištěných jedinců napříč politickým spektrem.

    Máme se v měřítku celého světa docela dobře. Dokonce hodně dobře. Kdyby všichni tihle rádobyfilosofové, co mudrují, že svět není k žití, žili v nemajetných poměrech v jakékoliv jiné kultuře co jich na světě je, tak by se teprv ani divili, jak moc ten svět není k žití.
    Jenže takoví lidi o tomhle nemudrují. Snaží se přežít, seč to jde, takže asi nějaký důvody, proč svět k žití je, mají, i když žijí v mnohem horších poměrech, než obyvatelé světa, co není k žití.

    Nabízí se ovšem otázka, proč obyvatelé veskrze negativního světa tedy svoje žití radši neskočí. Jestli jim nakonec ten svět, co není k žití, svým způsobem nevyhovuje….

  6. maYda
    hele, a neměla bys k té omáčce místo knedlíku přikusovat spíš nějakou vánočku?

  7. Dano
    jak vypadá vánoční hostina na Východě? Tedy Odra, Ostravské haldy a tak. Předpokládám něco typického. Tedy polský Boršč, Bigos, nějaké pelmeně …

  8. skimici, tuším, že někde to bývalo zvykem, sladká omáčka k vánočce, ale mně by to asi nešmakovalo. Já vůbec nejsem vánočkovej fanda, tak ke štědrodennímu obědu podle tradice a pak dost. Případně tím podusit nějakou návštěvu, ale stejně všichni jedou po cukroví.

  9. Tak už se ví, jak naše/vaše TV platí Moravce! Slušný hodinový plat je to. 🙁

  10. Sestřelili jsme většinu ruských střel, hlásí Ukrajinci. Škody po útoku jsou i tak ohromné.

    Sláva Ukrajině, kdyby to byli nezvládli, už by Ukrajina zřejmě nebyla.

  11. Ohledně ostravských hald by spíš věděl StK. Já jsem spíš v Moravské bráně a navíc v bývalých Sudetech, takže tady je směska – kdo odkud přišel, ten si přinesl své zvyky. Ale ta doba od 1946 všechno sjednotila. A u nás – jsme z části z Valašska – máme místo rybí hrachovou polévku.

    • Pučálkovku? A pak smaženou rybu? Nebo nějaký plže jako Aero?

      • Já jsem dělala taky čočkovou. Děti a manžel nemuseli rybí polívku, babička s bráchou na ní zase trvali, tak jsem vařila obojí.

        • Čočkovou vyžadoval nebožtík děda. Po několika Vánocích jsme se usnesli, že kapr a rybí polívka jsou sice tradiční, ale že my si uděláme svoji tradici, kdo má pořád dávat pozor na ty kosti, že?

          Jak jsme řekli, tak jsme i udělali. A i když už jsme pak zůstali sami, přesto pokračujeme. Telecí nebo krůtí řízek, bramborový salát od bývalé sousedky (nikdy jsme nejedli lepší), polévka čočková nebo hrachová.
          Cukroví a trocha dobrého kafe. A je to.

        • Čočková na Nový rok. O Vánocích bych jedl prakticky cokoliv, ale z tradice se držím ryby (ne půstu), polívky k večeru nevyhledávám. Ti šneci by mohli být taky na nový rok (štěstí neuteče), obvykle i jsou. Půlka konzervičky Vánoce, druhá půlka Nový rok.

  12. Nabízí se ovšem otázka, proč obyvatelé veskrze negativního světa tedy svoje žití radši nesko[n]čí. — Což o to, v konkrétním případě, o kterém jsem psal, má tahle otázka sice nepřímou, ale velmi zřetelnou odpověď. Sem ji však psát nebudu.

    Jestli jim nakonec ten svět, co není k žití, svým způsobem nevyhovuje… — No, v tomto konkrétním případě mohou být starosti o budoucí výšku mořské hladiny v Bangladéši vzdáleným důsledkem – přesněji článkem dlouhého řetězce důsledků – dávného velkého maléru, který ji postihl naprosto nezaviněně.

  13. Odpověď zkrátím na minimum:
    Svět mi vyhovuje, hodně lidi moc ne. Někteří vůbec. A někteří jsou fajn.
    Ale na metr dvacet kvalitního lana to ještě není.
    Až bude, nebudu se o tom rozpisovat a provedu to.

  14. Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem, říkaly naše moudré babičky. Každej jsme jinej a tak k nám taky každej nepasuje.
    To je normální a není to vada charakteru ani moje ani těch lidí.

    A taky má každej jinou představu, jak by měl vypadat svět a svět na naše představy kašle. A ne každej unese vědomí, že svět není ideální podle našich představ a že na ty představy kašle.

  15. Dobré ráno vespolek,
    no já sice vyrůstala v Ostravě, ale máma z Třince, táta z Prahy. Takže se to u nás mísilo. Ovšem typicky polská jídla se u nás moc nejedla, skimici, máte asi o Ostravě dost zkreslenou představu 🙂
    Každopádně, taky jsme si tradice upravili podle své chuti. Kdo má rád kapří řízky, má je mít – ostatní k bramborovému salátu řízečky kuřecí. Salát pak rovněž poupraven – nemáme rádi hrášek, takže místo toho sterilovaná kukuřice, a cibuli a celerem dávám rovněž nakládané na sladkokyselo, má to pak lepší šmrnc. Majonézu ano ale velmi málo, letos asi nahradím ochucenou „remuládou“ z obchodu Norma; tu remuládu má ráda i do sendvičů, tak to určitě nepokazím. Dcera majonézu ne-e, takže budou i v troubě pečené brambory 🙂

    • A rybí polévku taky moc nemusíme – pražská rodina dělávala hrachovku, což ale manžel nerad, takže čočkovou. Jelikož je nás málo, tak té čočky uvařím víc, a část zamrazím, abych se na Nový rok nemusela hrabat z postele moc brzo 🙂 Vánočku budu péct několikrát; my ji naopak docela rádi, ale nesmí býr suchá – osvědčilo se mi část másla nahradit sádlem, je pak vláčnější. Taky se budu snažit vše připravit den předem, aby mi na Štědrý den v domě nebyl cítit smažený tuk z řízků apod., spíš si zajdeme nějakam na procházku a dobalíme dárky, prostě aby byla pohoda 😀

  16. AK, šneky bych asi nepozřela, ale díky za inspiraci – je-li tradice o neuteklém štěstí, pak asi upeču něco ve šnekacím tvaru, třeba to bude taky platit 🙂 Skořicoví šneci z kynutého těsta by mohla být dobrá varianta.

  17. Dobré ráno 🙂
    Tak já můžu mít (a mívám) ta potulná zviřátka s domečkem vždy pohotově často.
    Šest těchto přítulných usměvavých gastropodů je výtečný předkrm. Důlky v keramice potom kouskem bagetky vyčistit od bylinkového másla…

    • Je to podobné našim oficiálním zdrojům. Připomíná mi to Seznam nebo Blesk či jak se to jmenuje. I když fakta asi budou správná a být naše Vláďa má na co! Ale to je jenom jeden případ z tisíců.

      Napadá mě – co kdyby Rusko ta vyhlášení našeho Fialového předsedy že jsme s RF ve válce vzalo vážně – co by se mohlo stát?

        • Poslali bychom na ně Lipavskýho v protiflakový vestě a blembáku a Rusové by se vzdali.

  20. Jsme ve válce s Ruskem. Aktivně zapojeni dodávkami zbraní nad rámec „běžného“ obchodu, a výcvikem ukrajinských vojáků. S doprovodem idiotských keců vlády. Rusko se tím nezabývá. Zatím. Všeho do času. I když se zde změní vláda, i když se v Rusku změní vláda, tyhle kecy si budou pamatovat a budou je připomínat.

    Jsme ve válce s Ruskem bez ohledu na to, že formálně nebyla vyhlášena. Tak jako jiné „neválky“ vedené po poslední světové.

    Nejsme pod vládou diktátora, nejsme okupováni cizí mocí. Jsme svobodní občané suverenního demokratického státu. Tak jak je psáno a tak jak je nám říkáno naší vládou, která vzešla z výsledků svobodných voleb na základě zákonů vydaných našimi zástupci zvolenými ve svobodných volbách. Proto neseme plnou odpovědnost za jednání „naší“ vlády. Se všemi důsledky.

  21. 2 Matzurka ad 8:24 – jednoduchý jsou šneky z listového těsta. A náplň je možná sladká i slaná…

    • Jojo, to bude na Silvestra, s nivou, šunkou apod. Máme rádi, takže šnekací tradice nebude problém 🙂

  22. Na Silvestra se u nás mimo jiné dělají rokforové kuličky, obalené v mletém ořechu

  24. Denacifikace Ukrajiny úspěšně pokračuje. Prostý ukrajinský lid jásá a provolává slávu Putinovi.

  27. No jo… Kde jsou ty doby, kdy rozdíl mezi desinformací a realitou byl půl roku…

    • Pridam se, s dovolenim, k Vasemu smutnemu povzdechu. Kdyz Trump kdysi, uz je to temer vecnosti, na plnou hubu mluvil o Wu-chanu jako puvodci kovidu, zaplavovaly nas levicacka media fotkami netopyru, upravenych jako cinska pochoutka. Ty obrazky byly osklive, upeceni a uvareni netopyri osklivejsi. Odsud pochazi kovid!!!! Rvali nam do usi „vedci“. Vedome lhali. Je nektery z nich v kriminale? Jsou v suchu.

  28. Co myslíš, jak dlouho budou desinformací ty labáky na Ukrajině? 🙂

  29. No, ty přece už Nulandová přiznala! A že se to nesmí dostat Rusákům do rukou – no, tak už se dostalo… Obsazení těch laboratoří byl IMHO hlavní důvod toho „ukvapeného útoku“…

  30. Tohle mne neskutečně pobavilo:
    „Všichni se vysmívají britské tajné služeb, že po třech dnech operace tvrdila, že Rusům došla munice, palivo a jídlo… Přičemž zjištění bylo naprosto přesné, skutečně Rusům munice, palivo i jídlo 3. den došlo.
    Následně nafasovali nové.“

    • Jenže to mělo za následek porážku u Kyjeva a velké ztráty lidské i technické. Tlustí generálové, kteří tam nechali umřít spoustu nováčků, kteří ani nevěděli, že to není cvičení, to dostali vyžrat – nadále museli některé operace vést osobně na frontě a pro většinu z nich (protože vedli II. světovou a válku znali jenom od svého psacího stolu a ze sovětských instruktážních filmů) to byl rozsudek smrti.
      Navíc nižší velitelé často prodávali civilním Ukrajincům naftu kterou měli do svých vozidel a tanků, protože čekali, že dostanou rozkaz se stáhnout.
      Domnívám se, že noví generálové je taky poslali do první linie..
      Ty tisíce mrtvých to ale neomlouvá.

  32. Musím se přiznat, že mám celou řadu důvodů, proč pro mně Babiš byl je a bude nevolitelný, ale to, že neví, kolik má kráva žaludků, tím důvodem fakt není.

    Dost mně proto překvapuje, že se media musí honit na takový prkotině.

    A myslíte, že Havel věděl, kolik má kráva žaludků?

    • Dobrý večer. Prima připravila dobré představení kandidátů. Podívejte se na všechny, pokud chcete.
      https://youtu.be/Xnn9FPjVk_A
      Proč jsou děti dobrá volba: hraje se na pocity, bezprostřední reakce. Kandidáty to vykolejí, PR týmy se nemohou připravit.
      Proč jsou děti špatná volba: politika se do školy netahá.
      Ke kravám: příjemce dotací by měl mít alespoň základní znalost, na co dotace bere.

      • Tak to teda fakt nechci, nickname. Pokud se tu nenajde nějakej duševní masochista, který se tím hodlá týrat, tak jste se s poskytnutím odkazu namáhal dost zbytečně.
        Já mám na dlouhé předvánoční večery lepší program.

        Souhlasím s tím, že se politika do školy netahá, ale všechny partaje to taky dělají a media se v kritice drží zpátky, protože právě ty subjekty, kterým fandí, to dělají nejvíc.

        Nejde o to,co by měl vědět příjemce dotací, ale o to, jestli se zboří svět, pokud kandidát na prezidenta neví, kolik má kráva žaludků.

      • Nickname, jak jsem napsala výše, Babiše nevolím, nevolila jsem a volit nebudu.

        A nijak zvlášť mně nezajímá. Tak nevím, o čem mně chcete přesvědčit…

        Babiš nepotřebuje vůbec nic, protože jeho odpůrci dělají tu práci, aby nezmizel lidem z povědomí, za něj. Ani toho Prchala nepotřebuje.

  33. „hraje se na pocity, bezprostřední reakce.“

    Jo, v tom je průser český politiky.

    Taková teta pak reaguje bezprostředně a málem rozpoutá třetí světovou.

    A voliči se nechají unášet pocity a vypnou zdravej rozum.
    O kandidátech nemluvě, do politiky se nehrnou ti, co vědí, co to je.

  35. Myslím, že Havel tušil, kolik má kráva žaludků. Několik jich měl v těsné blízkosti.

    • A nezajímaly ho spíš jejich jiné orgány než žaludky?

  36. Mňo, nevíte proč se v Praze rojí policajti?
    Plzeňská, 4 houkačky. U Tančícího domu další. Národní Divadlo. Petrská. Vltavská, Argentinská.
    A všechna ta auta zastavovala dodávky, Akorát na Smíchově nějaké holky. Ale to bylo spíše nějaké hobby strážníků a holky nevypadaly vylekaně.

    • Jo, to by odpovídalo. Žasnu.
      Někteří policisté se naučili střílet.
      Věřím, že už má odměnu, pochvalu a pár dní volna.
      Medializovat. Výtečná příležitost ukázat, co se v Česku může přihodit neklidnému debilovi s nožem v pazouře.

  38. Hmm, to by bylo pravděpodobné, kdyby pachatel zdrhnul v dodávce. Ale protože ho na místě zastřelili, tak asi honí něco nebo někoho jiného.

    • První nebylo, ale zato to bylo první motorové, co skutečně letělo dost daleko. (Předtím jich pár jen kousek skákalo).

        • Proto jsem to napsal MOTOROVÉ. S bezmotorovým LETADLEM lítal už v r. 1891 Lilienthal v Německu. Pak bylo (nejen u mužíků) pár pokusu s motorovými, ale jak jsem poznamenal byly to spíš skoky. Až Wrightové skutečně letěli.

    • máte štěstí že tento víkend jsem na zámku, kde nemám knihu o úspěších ruského a sovětského lidu. S její pomocí bych vám vysvětlil že první byl již v roce 1899 ruský mužik Boris Pilotovič Letěnskij ze Semipalatinské gubernie. Motor byl pětitaktní (sání-komprese – výbuch-výfuk-oddych) ruského vynálezce Ivana Karburátoroviče Klikovky. Palivo dodal ruský petrochemik Benzin Petrolejovič Naftěnko

  40. Ad znalosti Václava Ruzyně Havla
    zaregistroval jsem informaci, že prý si VRH pletl Karla Velikého a Karla IV.
    Ale nějaký solidní zdroj jsem k tomu nenašel

  42. Dobré ráno
    Že Babiš jako Slovák nezná Haška, to bych mu odpustil. Nakonec, já jsem Švejka nikdy nedočetl a to jsem Čech jako poleno. Je mi protivnej.
    Že je hloupý mu nicméně odpustit nemohu. Vychytralost není chytrost.

  43. 2 ptakopysk – já raději používám zkratku VLR, zdá se mi výstižnější… A tipuju, že si spíše pletl sebe a svatýho Vencu. Aspoň del vystupování soudě…

  44. 2 skimic – tak teď jsi ho dostal… Určitě se rozplakal a nedá si za trest po obědě doutníček… Já tý slovenský kurvě vyčítám ledacos, ale tohle zrovna je mi ganz egal.

  45. Dobré ráno,

    já jsem Švejka taky nečetla. Mohu kandidovat na prezidenta?

    • Co se týče nás tady, tak jó! Ale novináři neznalost Švejka neodpouštějí …

    • můžeš si dát v intelektuálské kavárně dýňové latté a neplivnou ti do něj. Lepší lidi a intelektuálové mají přímo v popisu práce nečíst Švejka.Poručík Goodbody je povolen, protože to je anglosaská literatura a ta je hodnotná.

  46. Já jsem nečtenu Švejka neměla v popisu práce. Mně prostě Hašek moc nesedl. Ale táta a brácha ho četli s nadšením a neustále z něho citovali a házeli si hlášky, takže nemůžu tvrdit, že ho neznám.
    Na druhou stranu jsem nečetla mnohou literaturu, která je pro intelektuály povinná a když to nečteš, nemáš právo žít.
    Prostě maminka moji výchovu zvorala, nejsem ani intelektuál ani dáma.

    K dyňovému laté mám jen jednu poznámku : Brrr, fuj!

  47. Jako neintelektuálka máš plné právo něco odmítat výrazem Hovno. Intelektuálvé musí ří.kat Ó nikoliv! 😉

  48. Dobré dopolední vespolek,

    ptakopysku, hrubá nepřesnost – Naftěnko byl zcela jistě Ukrajinec. Byť v době sovětské se to nijak neřešilo 🙂

    Momentálně si skládám do tašky partitury a šaty, neb dnes odpoledne doufám potěšíme posluchače Rybovou Českou mší vánoční. Dva koncerty po sobě, tak to jsem zvědavá, jeslti budu večer schopna mluvit – sbormistrová s námi v pauzách hodlá ještě docvičit repertoár naadventní koncert v úterý, a kolední v úterý za týden – musím přiznat, že je to docela záběr (na amatéra). Ale z cukroví už mi zbývá jen uválet rumové koule a salámek (obojí nepečené) a marokánky, co se rozležet nedávají a můžou se baštit jen co vystydnou 🙂
    A to si ještě s dcerou půjdeme poslechnout vánoční koncert jejího gymnázia, aby té kultury nebylo málo 😀

    • A jinak ráno zde svěžích -13C, ale opřelo se do toho sluníčko a teď už je hřejivých -9C. Zasněžená krajina vypadá idylicky, když člověk sedí doma v teple.

    • já ve čtyři hodiny zamknu zámek a půjdu rozmrzat domů. Včera se mi podařilo rozmrznout až v deset večer. Takovej ten plíživej průvan co devět hodin leze po nohou a šahá za trenýrky, to je hrozný svinstvo. Člověk postupně chladne a tuhne, aniž by si toho všiml…

  49. Jo, tak to patřívalo taky k naším vánocům, vánoční koncert gymnázia.

    Já jsem část cukroví už včera odtáhla na chalupu, teď ještě musím dopéct prachy (ty hotové sežrali kolegové) a nějaké to linecké a rohlíčky tady a do práce, a uvažuju o kokoskách, protože mám spoustu bílků.

    Bohužel mi do pečícího propgramu hodil vidle potomek, kterému se povedlo logrem z kafe ucpat umyvadlo, tak těď místo kolem trouby křepčíme po koupelně se sobou a octem.

  50. maYdo
    „teď ještě musím dopéct prachy“

    Hele, dej recept. Taky bych si něco prachů napekl.

    • Pracny. Oprava pravopisu je idiot.

      Ale recept můžu poslat, kdybys chtěl potěšit paní skimicovou vlastnoručním příspěvkem k vánočnímu cukroví 😀

      • Pracnama paní skimicovou neohromím. Letošní pečení delegovala na nadšené babičky a ušetřenou energii se chystá věnovat vňoučatům 🙂

Komentáře nejsou povoleny.