nikoliv z hradu, ale z nemocnice z očního.A mám dvě zprávy, jednu dobrou, jednu horší…
– Není to úplně dobré.
– dobré je, že se to (zatím) dál nezhoršuje
Co se ale výrazně zhoršuje, je dostupnost lékařské péče. „Můj“ očař si naprosto nezodpovědně, když ho podruhé za deset let potřebuji, dovolil umřít. V okrese jsou dva jiní, ale nové pacienty neberou. Pojišťovna o obnovení té ordinace, o novém, mladém, lepším… doktorovi ani neuvažuje. Asi aby jim lidi neviděli do hospodaření?
Já už leta v duchu vidím, jak budu v důchodu jezdit doma na vozíčku mezi knihovnou a krbem a číst si… a ono to může být i jinak, když jsem si v mládí zkazil zrak pošilháváním po hezkých děvčatech…
ptakopysku, to vražda po ránu tohle číst!
Rputi,
já jenom pro vytvoření rovnováhy. O kousek výš jsme se mohli dočíst, že vyšší vrstvy snídají Sarawacké noviny, tak jsem přihodil, co snídají nižší vrstvy 😀 😀 😀
Dobré dopolední,
ptakopysku, portobello mám v lednici a přemejšlela jsem, jestli do toho mrksnout nádivku nebo co vlastně, tak díky za inspiraci. Možná to ale na té pánvi je lehce osmahnu z jedné strany, a pak to mrsknu na grilovačku do trouby, do pekáčku s grilovací mřížkou, takže šťávička zůstane zachována 🙂
Noviny mi taky nechutnají, ani doma, ale toho škorpiona Jirkovi fakt nezávidím. Ony se tam teď šíří nějaké nové druhy díky turistice a hlavně dovozu potravin z Indie, a bohužel o dost jedovatější než původní domácí druhy. Nebezpečné jsou spíš pro děti a oslabené jedince, ale ani tak to není nic, čím by člověk chtěl obohatit dovolenkové zážitky…
Dobrí ráno,
“ A na prvni strance je to, ze v Bruneii sjelo letadlo z ranveje, ministersky predseda predal novou trofej, o kterou se budou prat, mistni sportovci v Muajtaj a ze se bude stavet jaderna elektrarna….!
Tak si vybavuju, co psávalo totalitní Rudé právo….
Sem tam o nějaké letecké havárii z tej vošklivej kapitalistickej ciziny, koho vyznamenal první tajemník a jak pokračuje výstavba jaderné elektrárny Dukovany a ropovodu Družba. 😀
A na fotkách v těch novinách se všichni usmívali 😀
Modrej, děkuju za Anatomii, zhltnul na posezení. Velmi to do mně zapadlo a velmi jsem souzněl.
832 PeSi, no tak….gravitace působí na kapalinu tak jako třeba na „železo“. Otázka je co je kapalina a co železo. Železo může být kapalinou. Ostatně samo o sobě není způsobilé mít těžiště. Tak jako kapalina, plyn, plazma, dřevo, cokoli. K tomu aby to mělo těžiště jsou nutné nějaké parametry. Zadání : „urči těžiště kapaliny“, bez dalšího, nemá řešení.
maYdo 854 – špica! 😀
Konec konců takové kousnutí škorpionem ledacos vysvětluje! 😀 😀
K [831] bych jenom poznamenal, že já být Rus, tak ta úložiště nekupuju, ale za mírný peníz bych z nich ekologicky odstraňoval nebezpečný radioaktivní odpad. Protože to se vyplatí.
Ahoj!
No tak to už asi nedojde na můj návrh, aby rakušani zabetonovali jižní konec tauernského tunelu, pokryli ten beton olovem a barytovou omítkou a ten jaderný odpad sváželi z celé Evropy do něj.Hluboko pod zemí je dost, silnice k němu vedou z celé EU, spodní voda je vyřešena, v místě je přirozená radioaktivita mnohem vyšší než vyzařování z kontejnerů, takže ta by se nezvýšila, v okolí a nad tunelem žije minimum lidí ale hlavně!:
Každoročně by se zachránilo asi deset lidí, kteří v tom tunelu zahynou a uhoří…někdy i více!!!
K [832] a Archimedovu zákonu. Já nevím, ale nám jeden pan docent popisoval, že většina vyučování je sdělování intuitivních polopravd. Včetně toho, že a proč je to dobře.
Newtonovská fyzika, patřičně zjednodušená, má své místo ještě na střední škole a většině vysokých. Zkuste na gymnasiu učit teorii množin se vším všudy. Právníky jsem konstruktivistickou logikou vysloveně vyděsil. V chemii a biologie to bude určitě podobné.
Jenom je v posledních letech taková móda, že už na těch nejnižších stupních se má dělat věda, takže žádné počty, čtení, psaní…
Honzo, 🙂
Proč za mírnej ? Ekologie je prospěšná, ale drahá ! Každej to ví! 😀
No snidane neni v tropech nikdy nic moc opulentniho… V podstate jen kafe, nejake nudle a ovoce. …. a noviny…. Jsem rad, ze zpravy z Bruneie a elektrarna rozvasnili mistni starsi damy. Neco jak kdyby jim bylo sahnuto na duchod 😉
No a s tema usmevama… Ano je to prijemne, kdyz maji lide dobrou naladu, usmivaji se. Treba jen tak, nebo ze se probudili a nejsou uz v rakvi. Neni nic horsiho, nez nasadit hned po ranu kyselej zadek na oblicej a vyrazit do prace
Správně, usmívat se! Vždyť je to jednoduché… Stačí si uvědomit, že když budeš zamračenej,vyhodí tě z práce…
Halladine, mírnej ekologickej poplatek, to můžou být obrprachy ;o)
Jirko, já jsem zatím mezi těmi, kdo do důchodového systému přispívají. Dost možná i některým Tvým postarším příbuzným…. A do penze se zatím nechystám, takže nějaké sahání na důchod jest mi šumafuk.
A jako šlechtic se správnou kindrštůbe, kterou tu občas máváš jako práporem bys měl vědět, že ke starším dámám máš být uctiv vždy a za všech okolností, oslovovat je výhradně „milostivá paní“ a zdravit je „rukulíbám“, doprovázeném nezbytnou uctivou úklonou. 😀
Ale je pravda, že vzpomínky na mládí ve mně ty zprávy z Bruneiie nějak vyvolaly, konec konců bylo to Rudé právo docela užitečnej tisk, nebylo lepších novin na vysušení promočených pohorek. Dnešní noviny jsou možná obsahově hodnotnější , nevo se aspoň tak tváří a barevnýa na vkvalitnějším papíře, ale jejich použitelnost k vysoušení mokrých pohorek je podstatně horší.
363-pracoval jsem ve třech českých a třech zahraničních firmách a zaměstnanec musel vygenerovat skutečně kolosální průser, aby byl vyhozen. Všude.
A to nemluvím o tom, že třeba v německé nebo US firmě jsou sociální programy, o kterých si v běžné české firmě může nechat člověk jenom zdát. Včetně „ochrany zaměstnance“.
MaYdo, třeba je Jiřik v tý Brunei se starší dámou a budí v ní váchně. Pak je pochopitelné i to, že si k snídani čte Saravackého kurýra. 🙂
Pracoval jsem v zahraničních i českých firmách a tam i tam byl občas někdo odejit i bez průseru, natož kolosálního. S odstupným, to ano, ale nekompromisně. Je věcí zaměstnavatele, s kým chce spolupracovat.
Jirko, až dospěješ, tak pochopíš, že na důchod by si klidně nechaly sáhnout, ale na tu…., jak se to říká slušně, tak to tedy rozhodně ne!!!!
Maydo, nekdo se duchodcem jiz rodi…. A povinna ucta ke stari? Proc? Hezky kazdemu podle zasluh.
No, kdybych měla spočítat, komu všemu kdy šéf řekl, „…jinak už nemusíte zítra chodit do práce“…
Ale všichni víme, že to je pes, kterej nekouše a že zítra nebude o ničem vědět…
Jednou mi řekl “ a co když váš vyhodím“ a já mu odpověděla, “ budete muset najít někoho, kdo to dodělá“. 🙂
Jen jednou jedna kolegyně řekla OK, tak já už nepřijdu a opravdu nepřišla. Od tej doby, popravdě řečeno, podobnými hrozbami šetří a uplatňuje je hlavně na nováčky, kteří nepamatují těch x „vyhazovů“ před tím a tak to na ně ještě platí.
Jirko ppa etc…zajímavé adrenalinové zážitky. To bodnutí škorpionem bylo v ceně nebo jako bonus?
„Darujte svým blízkým nevšední zážitek.“
Bungee jumping 400,-Kč/os
Jízda v tanku 5.200,-Kč/os
„Na statku u Jirky“. Motivační program za krásami feudalismu.
14.000,-Kč/os, pojištění odpovědnosti za škodu v ceně, možnost rodinných slev. Ubytování v maštali, za příplatek možno domluvit ubytování v hladomorně. Dietní program – chléb a voda.
Bodnutí škorpionem. 120.000,-Kč/os
Letenka, lékařské ošetření, repatriace v ceně. Pro náročné zinková rakev za příplatek“
Možnost kolektivní slevy.
Pro méně náročné nabízíme velmi oblíbený program „Podívej se, jestli jsou sršně doma“. Pouhých 390,-Kč/os., kolektivní slevy. Zakončeno přespolním během.
[865] Kindrštůbe je přece to, co jsou povinni dodržovat ti ostatní.
Ááááha, takže i v tej kinderštůbe platí individuální přístup, jak se to hodí 😀
„Maydo, nekdo se duchodcem jiz rodi….“
Ale pokud důchod nebere, tak mu i přesto není na co sáhnout 😀
ale to sem vlastně nepatří, Tvůj pokus odvést pozornost k debatě na téma, na co si kdo nechá sáhnout je poněkud příliš průhledný 😀
A s tím, že Savarackž kurýr píšer jako když Rudé právo tiskne to jaksi nemá souvislost.
Noviny, kde se píše o vyznamenáních, budování a vůbec se vytváří dojem, že v zemi není problémů a všichni jsou šťastni, totiž vždycky budí dojem, že ono to ve skutečnosti nebude s tou radostností tak žhavý.
To je, Jiříku, moje zkušenost s totalitním tiskem a zkušenost mých rodičů a prarodičů s tiskem protektorátním a budovatelským z padesátých let.
A sám říkáš, že není nad vlastní zkušenost… 😀
“ A povinna ucta ke stari? Proc? Hezky kazdemu podle zasluh.“
A co povinná oucta ke šlechtě? Taky patří do kategotrie „každému podle jeho zásluh“?
já jen, že když jsme podle zásluh hodnotili knížete, tak se ti to hrubě nelíbilo….
maYdo, zdá se mi, že ve své 871 jsi dostatečně popsala, proč se občas dozvídáme o potížích vaší architektonické kanceláře nebo o nedostaečném ohdnocení vaší i tvé práce.
Já osobně nejsem konfliktní typ, moje žena dokonce říká, že jsem srab, protože mužští se neradi hádají. Ale musel jsem, buď pracovně nebo z pudu sebezáchovy, říct lidem, že takhle ne a že se rozloučíme. V případě příbuzných nebo sousedů je to ještě těžší, ale když oni nemají soucit se mnou, tak bych neměl mít ani já s nimi.
Když je někdo v problémech nebo v nouzi, tak mu pomůžu a nemusím to nikde vytrubovat. Když se na mně někdo přiživuje, tak mu nejvíc pomůžu tím, že v tom nebude moci pokračovat.
Aby bylo jasno, jestli se tvůj šéf obtěžuje planými výhrůžkami a nakonec dá přednost tomu, že si tě nechá, abys to dodělala (jak píšeš), tak by ti to mělo zvednout sebevědomí, protože se bez tebe neobejde. Abys to snad nepochpila špatně – thle byla ode mě pochvala a uznání. 🙂
A konec kočkování hoši, načněme zábavu z jiného soudku.
Zdá se, že včerejší druhé semifinále nikoho nevybudilo k reakci nebo komentáři – byla to hrozná zazdívací nuda.
Odebírám se z kanceláře na Vsetíně do místního bazénu. Pohraji si s vnoučaty a pak je doprovodím na jejich oblíbenou pizzu Hawai. Aspoň nemusí babička vařit. Ovšem problém má a veliký. Vnuk roste jako z vody a už přerostl svoje 16 palcové kolo. Vnučka, o tři roky starší, by mu mohla svoje 20 palcové horské přepustit a všera jsme odzkoušeli, že by to bylo vhodné a že vnuk to zvládne. Ovšem, co potom s vnučkou? Na čem bude jezdit? Už jsem viděl i odpovídající model, 24 palců, vybavení slušné, ale proč sakra se čeká od dědečků, že se o to postarají? Dano, jsme na tom stejně. Musíme se vnucovat, abychom si vnoučata užili, sami si je musíme dovést, je nám dovoleno, abychom se o ně starali a pak? Jak se odpovídá vnoučkovi, který si večer v posteli stěžuje, že se mu stýská po mamince, když ta kráva an nezavolá?
Konec kulturní vložky.
Muhehehe!
Předpokládám, že i „sirotčí fondy“ a prasátka. 🙂
…Třeba Německo chtělo z USA dostat své zlato a ukázalo, že už neexistuje, a tak Berlín pokorně řekl „OK, své zlaté rezervy máme stále v USA“. Jak dlouho tahle habaďůra asi vydrží?…
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Smutek-nad-mrtvymi-zla-pravda-o-Afghanistanu-binec-na-cele-Ukrajine-rozkol-mezi-USA-a-Nemeckem-Novinarka-Spencerova-opet-bez-cenzury-326370
Martine, my samozřejmě víme, že se bez nás neobejde… 🙂
Navíc tyhle výstupy bývají, když jsou všichni – včetně šéfa – pod tlakem. A to je ve stadu, kdy předat to najednou někomu jinému znamená vřdycky průser, skluz, komplikace, ztrátu všeho, co má projektant pouze v hlavě – protože kdyby všechny informace, co má o rozpracovaném projektu v hlavě, měl dávat někam na papír, tak nebude dělat skoro nic jinýho, nemluvě o tom, že spousta informací je víceméně uložena v podvědomí….
Ale ono se to hodně zlepšilo, když šéf slevil ze své nepostradatelnosti a nekteré vůdčí kompetence nechal šikovné kolegyni, zejména ty, kde jse o práci s lidmi, což byla jeho slabina.
V tomhle oboru přežije bez šrámů na duši ten, kdo vezme za své, že co se řekne v situaci, kdy ujíždí jak huba tak nervy, lépe zapomenout a nebrat osobně. Už proto, že jeden neví, kdy ta huba a nervy ujedou jemu.
Jinak nutno dodat, Martine, že přes včechny mloje kecy “
za a – práce nás baví a většinou máme co dělat, leckdy i zajímavé věci v situaci, kdy práce v oboru moc není a živoří většina atelierů.
za b – šéfovi nutno přiznat, že umí vybrat lidi a je tam dobrá parta – kolega to formuloval slovy „umí vybrat skvěký lidi a pak s nimi zachází naprosto příšerně“ :-ú
pro mně osobně nutno dodat, že vzhledem k blížící se šesté desítce věku můžu být ráda, že tu práci mám i za ty, přiznejme si tom nic moc peníze a šéf naopak ví, že za ty peníze nesežene nikoho, kdo by byl schopen toho, co umím. Ne, že by kolegové neuměli více, někteří i podstatně více, ale taky ho více stojí.
A samozřejmě jsou většinou podtatně mladší a tak mi řeči o důchodech které vedou spolužačky na třídních srazeh připadají tak nějak vzdálené….
Martine
a proč by se měly děti starat , když je dědeček bohatej advokät ?
Nemä bejt lakomej , a tochu potevřít šrajtofli ! 🙂
878 Rputi, s tím klínem se to má i tak, že USA využily Ukrajinu jako klín mezi EU a Rusko. Aby se spolu moc nepaktovaly. Což má za následek, že Polákům dochází, že jsou za pitomce a Merkelová se snaží zachránit co se dá, zatím co Angláni za kanálem se tradičně statečně tváří, že se jich to netýká, vyčkávají jak to skončí, co z toho bude a ke komu se přidat, samozřejmě, že nejlépe sami k sobě a říkají si, že vzdálenost je relativní a že ty čtyři tisíce kilometrů přes Louži je méně než čtyřicet přes Kanál a že někdejší kolonie za Louží jsou bližší než žabožrouti za Kanálem. A v Londýně drobet štípou drát v představě, že by se trhlo Skotsko. Tak jsou zaměstnáni na domácí půdě a snaží se jak to jde aby se nerozpadli. Proč by následník trůnu Wiliam obdržel nejvyšší skotský metál, že. Taková drobná a nijak neokomentovaná zprávička.
Halladine, on ji samozřejmě otevře, ale takhle to může líp prodat 🙂
Schumi, já bych to stručně charakterizovala, jako situaci, kde Západ a USA podělali co mohli a teď už se jen snaží, do toho kýble hoven nespadnout úplně. Je jim to kulový platný, smrdět budou stejně.
A Putin, jak jinak, si nad tím mne ruce.
Martine, to neporadím, na každého platí něco jiného a také záleží na okolnostech. Mě včera mladí také vytočili a vedlo to ke stejné scénce – měli odpoledne dovézt Šárku, která ještě čekala na nějaké výsledky vyšetření (kluky jsem si dovezla už v úterý večer) a dojeli až po 8 večer. No a samozřejmě odjížděli za půl hoďky a namísto, aby se vytratili nenápadně, tak se vehementně loučili, načež Šárka spustila řev, že chce maminku, tatínka a vůbec domů. Nezabíralo nic, až nakonec bráška, který si ji vzal do své postele a usnuli v objetí. Dnes už tu mám plnou sestavu čtyř vnoučat a už jsem řešila i nějaké ty konflikty – jsou to děti ze tří rodin a každá má trošchu jiný životní styl, což se samozřejmě projevuje i v chování a jednání dětí. Ovšem zážitkem byla výprava pro scházející ingredience na oběd do místního obchodu. Děti se cestu krátily prozpěvováním a při vstupu do obchodu každé hlasitě pozdravilo, takže tamní osazenstvo z toho už při třetím Dobrém dnu zíralo a ten čtvrtý pozdrav už vyvolal salvu smíchu, ovšem také hlasité odpovědi.
Děti právě po obědě nacvičují nocování v pirátské lodi, ve kterou proměnily obývací pokoj.
Je to radost tolik vnoučat.
Kolo se u nás řešilo před měsícem, naštěstí si to mladí řeší sami – babičky by mohly pořídit něco nevhodného. :-))))
Ohromně se bavím, kolik se tu na blogu vyskytuje diagnóz. Tím nemyslím u zdejších přispěvatelů, to by možná zabralo celou mezinárodní klasifikaci (sám bych uměl pěkných pár kódů přidat), ale ve zdejších příspěvcích.
Napřholub v [876] se hodnotí firma, podle pár vět. Už se tu řešilo duševní zdraví (nikdy neviděné osoby), řidičské schopnosti (lidí, které nikdo neviděl řídit), politická orientace (z pár vět), smysl pro humor (z jednoho příspěvku), kuchařské umění (bez ochutnání).
Někdo tu o sobě napíše hodně, ale vždycky to budou jenom nějaké kousky. K leckomu se dají najít informace, někoho ani google nenajde. Někteří jsme se viděli, někteří nikdy.
Bohužel ze všech těchhle věcí mám pocit, že jsou brané vážně. Nechcete ten svět brát s větším nadhledem?
Bejvávalo, Honzo bejvávalo, leč už před nějakým pátkem se nadhled jaksi vytratil.
V tomto bláznivé světě se řada lidí (myšleno obecně) bere příliš vážně a těžko pak po nich ten nadhled vyžadovat. Je to škoda!
Ad kulturní vložka…
no, s dědečky vlastně nemám zkušenost, protože tchán zemžel, když byl muž ještě dítě a můj táta, když dětem bylo necelých tři a půl a necelý rok.
Takže si vnoučat moc neužil, k mí velké lítosti, protože si umím předstacvit, že třeba na cvičení rodičů ( nebo prarodičů) s dětmi do Sokola by chodi s vnukem strašně rád a oba by si to náramně užili.
A jako postarší děti postarších rodičů jsme měli babičky už značně nemladé a po užívání s vnoučaty ani moc neprahly, chtěly svůj klid.
Takže žádný prázdniny u babičky, bez mámy, zato s akčním dědečkem, se nekonaly. Když jsme byli na chalupě a okolnosti si vynutily mou přítomnost v práci, vždycky jsem se snažila se vrátit na noc.
V podstatě tu děti začaly zůstávat samy s babičkou až ve věku, kdy už byla otázka, kdo koho hlídá, jetsli ještě babička děti nebo už děti babičku.
A zavolat mohly samy, z vlastního mobilu, ale volala jsem jim denně, někdy i několikrát.
Obávám se, že se jim moc nestýskalo, spíš si shovívavě myslely, že no jó, máma, musí mít všechno pod kontrolou 🙂 ale do toho věku ty vaše taky dorostou….
Potřeby dětí – vždycky jsme to měli za věc svou, nikoliv prarodičů. Samozřejmě, když bylo třeba něco pořídit a babička se ptala , co dětem k narozeninám , tak jsem navrhla, že chceme koupit třeba to kolo a ať nám tedy přispějí a tím to bude vyřešeno.
Teď třeba se mi bude hodit, pokud přidají dceři na řidičák, což má být dárek k osmnáctinám. Tedy na řádný řidičský kurs a zkouška, nikoliv koupě hotovýho řidičáku, aby bylo jasno 🙂
Pokud jde o ty kola, poněkud nám ušetřilo náklady, že dcera narostla jen do 153 centimetrů, takže jí bude už jednou pro vždy stačit „dorostenecký“ kolo po bráchovi 🙂
Jak já bych se rád bral míň vážně! Ale 120 je 120 ;oP
Noname, asi tak…
http://www.novinky.cz/domaci/341853-na-smrt-ditete-ktere-zemrelo-po-domacim-porodu-pry-misto-nemelo-vliv.html
2 Schumi ad 856 – a co Ty? Ty jsi způsobilý mít těžiště? A máš na to certifikát způsobilosti? Vydaný v EU a potvrzený Národním úřadem pro míry a váhy? Protože jestli ne, tak to budeš mít hochu problém… Ale zas na druhou stranu, nemá to vliv na funkci (rostlináře), ani na schopnosti konzumace koprovky…
Martine,
stran kola netuším – v sousedství na půjčení by nebylo ?
A jak starý je ten stýkající vnouček ? Kdyžtak půjčit mobil, ať mamince na dobrou noc zavolá (pokud se mírně pomstít, tak vnoučkovi obstarat mobil za pár stovek ať volá kdy ho napadne – ale pozor, nedávat domů, že to bude jen na volání od dědečka).
Ale za mých dětských let jsme pobyty u prarodičů zvádaly (já i sestra) bez cavyků, i když třinecká babi byla metr a její představou o „zábavě“ bylo sedět na zadku, při jídle nedrobit a číst nebo háčkovat dečky 🙂 Na procházku se šlo „na špacír“, způsobně a v parádních sukýnkách, jakož i pečlivě učesné copánky. A telefon babi dlouho neměla, vlastně si ani nepamatuju, jestli někdy vůbec.
Honzo, 120 už je argument, jehož váhu nelze pominout. 😀
Honzo,
a jde o akutní intoxikaci nebo gestační edém 😉 ? Vono záleží i na tom písmenku před čísílkem…
Že jo. Zvlášť když mám hole v ruce.
Matzurko, to první by šlo, to druhý nevím co je, a ještě mě to uráží ;o}
891 Pesi to jsem nezkoumal. Nepochybně ho někde mám, ausgerechnet mně v něm drobet kručí….
Karle, kol páté bych se mohl dostavit. Pokusím to najít, půjdu od Andělu.
😀 😀 😀
Teda vaše starosti…..
Mám si dat v Blatničce další dvojku nebo mám uz jít domu vyvencit pesa ?
Je to na mne, páč žena je s dcerou ve svatsaloonu….
To je fakticky problém….
Aspoň, že číst, Matzurko. Vzpomínám na návštěvy u tátových rodičů, kdy se vyřadovalo sezení u stolu a popovídání si, které ovšem u dítek školou povinných znamenalo zároveň mluvit jen když jsou tázána a tázání bylo velmi sporadické a týkalo se vesměs školního prospěchu, v mém případě pak ještě zvládání domácích prací.
pokud se někdo zvedl a šel lovit vedle do ložnice, co tam je v knihovně, babička se okamžitě tázala ublíženým hlasem „a kam to zas jdeš???“
Ještě jsme jezdili s rodiči na několikadenní výlety do Prahy, kde jsme vždycky spali u její svobodné kamarádky – teta spala ty dvě – tři noci po dobu naší návštěvy v kuchyni s tatínkem, s kterým sdílela domácnost a nás nacpala do pokoje na rozkládací pohovku.
A jinak jsme byli doma. Jo, mělo to všechny parametry prázdnin u babičky, dům a velká zahrada a les a koupání a lezení na stromy, ale jinak to byl vlastně náš všední život, akorát že do školy se nešlo a mohli jsme řídit celý den.
Na odjezdy rodičů jsme byli zvyklí, neb nejdřív táta a potom máma dálkově studovali a tak se občas stalo, že na pár dní někdo z nich odjel.
telefonovat každej den byl luxus, telefon byl drahej a zdaleka ne v každý domácnosti. Ještě pamatuju doby, kdy byly tady v tomhle koutě vsi dva, z toho jeden u nás. Z kravína sem chodívali volat v nekřesťanskou hodinu, obvykle ve dvě v noci veterináře. Lékařskou pohotovost pro lidi snad nikdy. Taková rodička vždycky vydrží do rána, což o telící krávě tehdy neplatilo 🙂