Vzpomínka na Klauna Parafína

Publikováno | Autor:
POZOR!!………..POZOR………POZOR!!!
Na vědomost se dává, že letošní MEMORIÁL PAVLA KOČÍHO se bude konat 6. prosince (aby mohl i Dušan) v 18 hodin, U Skřetů – třída obránkyně míru Milady Horákové 52.

A když už v tom budete, vzpomeňte i Rejpala, ten by měl v sobotu 78. narozeniny!

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 531 komentářů u „Vzpomínka na Klauna Parafína“

  1. Ad hladovka za klima, straší s tím odpoledne na Andělu. V pátek jsem si nesl domů různé dobroty, tak jsem jim kýval klobásou před nosem a vybízel k žranici za klima. 😛

  2. Kdyz vidim Gretu jako osobu roku na titulni strane Time magazin,napovida mne to, ze prisel cas pro rekreaci v Hotelu Ozon.

    • Je v dobré společnosti : Hitler, Arafat……

  3. Hladovkarum za klimakterii nesmírně fandím.
    Preji jim, ať se jich zapojí co nejvíce, nejlépe všichni a ať vytrvají až do absolutního konce.
    A aby o nic nepřišli, tak těm zapojeným přeji už teď spokojený Nový rok.

  4. Zdravím ze země Šlílelisů. To je od Ostravy ještě kus severovýchodně 🙂

  5. Nepatřím mezi příznivce EU. Ale toto si stojí za to přečíst.
    https://www.forum24.cz/dokument-rezoluce-evropskeho-parlamentu-k-paktu-molotov-ribbentrop-ktera-rozlitila-putina-a-kscm/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

    Potom ale řeporyjský blb mluvil v souladu EU parlamentem.

    Add lišky. Jsou to poťouchá a špatná stvoření. Vloni jsem si upekl roastbeef a nechal ho v pekáči vč. poklice před chatou vystydnout. Poté, co se ozval zvuk padajícího plechu a já vyběhl ven, uviděl jsem pouze zrzavočerný nadýchaný ocas, mizející ve strži. Jediné, co jsem mohl, si v pekáči namáčet chleba a přemýšlet, zda jsem tuto krmi moc nepropekl. Už aby tu byli šakali.

    Mimochodem, kolega řezník, jinak vášnivý nimrod, tvrdí, že okolí Milovic už opanoval tento u nás nový invazivní predátor. Protože je tam vyhlášená rezervace a on není tak nápadný a už vůbec ne blbý, daří se mu asi dobře. Prý se dokonce traduje, že jedna hodná důchodkyně je chodí krmit, protože si myslí, že jde o hezké a sympatické malé pejsky, kteří ztratili páníčka. Kupodivu mají zastání i u nimrodů. Ti tvrdí, že kde jsou šakali, tam nejsou lišky. A navíc se zaklínal, že šakali nežerou ptáky. Proto se objevily v Milovických pláních křepelky. Sice mi není jasné, jak se tam dostaly a odkud, ale to na věci nic nemění. Já se osobně domnívám, že myslivci nejdříve postříleli několik vlastních čoklů, a nyní se bojí po něčem, co se čoklům podobá, střílet. Co kdyby, že soudruhu řediteli?

  6. Je sakal kojot?Jestli ano, at Hubertovi hosi nabijeji sve brokovnice postama a strili, jen kdyz se jim zazda, ze by to mohl sakal byt. Asi to odnese par coklu,ale coyote je dobry jen na vyradu.Zerou vsecko! Nejvic jsou vinni tim, ze kdyz lanka prichazi k polozeni mladych, maji ji kojoti v merku a jsou ji na stope. Cerstve polozeny kolousek nema sanci. Totez delaji jehnatum a nedaji pokoj ani telatum. At mne ten myslivec ukaze, jak kojot mine hnizdo plne bazantich vajicek! Ja uz se na sve flinty jenom divam. Na kojota bych vsak asi nevahal stisknout.Trochu si u me polepsili tim, ze ty pravdolaskove Grety v Hollywood(u) a Malibu knici, ze jim kojoti zerou jejich rozmazlene milacky mopsliky, jezevciky a na kocickach, prestoze navonenych z prepychovych salonu, si taky smlsnou. Ty kravy (myslim ty majitelky domacich rozmazlencu) ted nevi z ktere na kterou. Kdyby chlap nektere z nich praskl kojota na zahrade z brokovnice, museli by se odstehovat, jako nepratele zviratek.

    Jednou jsem byl se zetem v jejich horske chate na jeleny. Vprostred noci nas vzbudil naplno rvouci amplion. Kojoti! Ten koncert nikdy nezapomenu! Nevim, kolik jich mohlo byt, ale zpivali uzasne. No, po tom zazitku nevim. Asi bych po zpevakovi nevystrelil, i kdyz vim, ze ma za usima. Necham to rozhodnuti jinym.

  8. Františku I. (16.12.2019 | 21.26), nic nového, ale zajisté stojí zato si to připomenout. Válka nezačala až v červnu 1941, jak se nám dlouho snažili namluvit. Naopak obdiv si zaslouží GB, sama, ale odolávající.

  9. T kojoti!

    PRÁZDNINOVÝ DEN.

    Laně byly hnědé. Některé se pásly na svahu, jiné odpočívaly ve stínu jedlí na úbočí. Ty ve stínu vypadaly tmavější, slunko však barvilo ty ostatní téměř do zlatova. Vítr mi v tu chvíli foukal přímo do obličeje a pohyboval větvičkami keře, který mě chránil proti vyzrazení bystrým jelením očím. Věčný sníh, ležící v rozsedlinách Skalistých hor, svítil do dálky. Zubaté štíty vypadaly jako posety bílými záplatami. Když pak jestřáb korunoval celou scénu svatozáří svých kruhů na modré obloze, dostal jsem pocit, že hory, dravý pták, stráň plná květin i jeleni na louce u lesa museli právě vypadnout ze šuplíčku, ve kterém jsou uloženy dětské sny.

    Již celý můj den začal neskutečně. Ještě byla vlastně noc, když jsem se jako v horečce probudil. Zvuky, které přetrhly můj spánek, jsem v panice rozespalosti nemohl nikam zařadit. Několik hlasů najednou zpívalo nějakou bláznivou píseň – dirigent však na představení nepřišel; hlasy překřikovaly jeden druhý a třetí s čtvrtým se též žádné melodie nemohly chytit. Chvíli mi ta bláznivá opera mátla hlavu, ale temnota mého srubu, vůně dřeva a petrolejové lampy setřely pavučiny z mého vědomí a pošťouchly mé popletené smysly. Kojoti! Kojoti se svou smutnou písní loučili s nocí, dobou lovů a divokých vlčích lásek.

    Rosa na trávě chladila mé bosé kotníky. Opatrně jsem šel za hlasy zpěváků, žádného jsem však v polotmě letní noci neuviděl; jen sem tam keřík nebo kámen jakoby kýmsi pohozený tu i tam. Prérie přede mnou se v oparu přicházejícího rána vlnila přesně tak, jak jsem ji vidíval, když jsem kdysi dávno, dávno ve snech lovíval na svém mustangu bizony se svým přítelem Vinnetou. . .

    Koncert dozníval. Čím víc dostávala tvář prérie svoji pravou barvu, tím slaběji zněly hlasy sólistů i sboru. Teplá, před chvílí opuštěná postel mně posílala pozvání, kterému jsem nemohl odolat. Nic mi teď v uších neznělo, chlupatí muzikanti šli po svých. Slunko kdesi za obzorem stáhlo oponu za koncertem. Přikrývka přetažená přes hlavu nedovolila paprsku světla škádlit moje unavené oči.

    Ne. Na ryby dnes nepůjdu. Mé tělo protestovalo už jen při představě, že znovu strávím den šviháním svého muškařského prutu, kdy proud kamsi o překot běžící řeky při mém každém kroku na kluzkém dně hrozí, že zaplatím daň za svou smělost nedobrovolnou koupelí. Snad mi bude nevěra mé řece laskavě odpuštěna. Pstruzi za kameny se usmívali, když můj pohled jako magnet přitáhly štíty hor a sníh, svítící v sedlech odvrácených od sluníčka.

    Continental divide. Hnědá cedule oznamuje jen jako drobné upozornění fakt, že stojíš na páteři celého kontinentu. Přechod pro chodce. Horké párky. Neodhazujte odpadky na peron! Continental divide. . .Když vycákneš hrníček vody zrovna nahoře, hned vedle chumáče protěží, rozdělíš vodu navždycky: ta, která steče mezi kamením a rozkvetlými lupinami k západu, se spojí s potůčkem, klikatícím se loukou dole pod lesem. Na své pouti k Pacifiku se tvoje voda z šálku otře o lososy, mířící peřejemi až nahoru ke kolébce svých rybích dětí a k svému mokrému hrobu. Těch pár kapek, které jsi vylil k východu, se po štrapácích stane částečkou matky řek, věčné Mississippi.Na majestátní pouti k Mexickému zálivu uslyší pak vše objímající blues nesoucí se z náladou hýřících, jako brány pokušení osvětlených lodí.Continental divide. Jsi částí sousoší spolu s cedulí. Klobouk držíš pokorně v ruce a kdyby ses sám před sebou neostýchal, poklekl bys z vděčnosti, že je ti dovoleno hrát svůj malý part.

    Snažím se jak jen mohu, abych nešlápl na horské květiny. Je to však nemožný úkol; musel bych mít křídla. Křídla! Mít tak křídla! Oč úsporněji bychom naložili s časem, který je nám vyměřen! Ohlédnu se však k hřebeni nad sebou, kde jsem před chvilkou v pokoře stál a musím se zasmát. Před chvíli jsi děkoval, že můžeš být částí zázraků kolem – teď však si stěžuješ, že nemůžeš létat? Mlč a šlap! Však ty květiny, které tvá bota na cestě strání k potoku přišlápne, ti odpustí a dají rozhřešení.

    Bobří hráz mi nabízí propustku na druhý břeh. Trochu váhám; nevím, jestli mně starý bobr nenalíčil past. Nelíbil jsem se mu ani trochu. Když mě před chvílí uviděl, plácl ocasem o hladinu a v mžiku byla celá jeho rodina pod vodou.Jen ve vlnkách tančící stébla z břehu převislé trávy teď prozrazují, že je tůňka obydlená. Vlnky stále ještě houpají trávu, když si prostírám na kopečku hned nad bobřím jezírkem. Šedozelené keříky kolem voní, mech pode mnou je nejměkší matrací. Beránky mraků někam plachtící nad horami nedávají mým unaveným očním víčkům šanci.
    Vzbudilo mě hvízdnutí. Je to rozhodčí na fotbale? Je to výpravčí? Dvakrát ne – je to jen svišt’, hlásící svým příbuzným, že orel se shání po nějaké večeři. Sluníčko už je dole, chystá se na kutě za blízkým lesem. Bobři plácají ocasy o překot. Nikdy mě asi nevezmou za svého. Nic jsem jim ani neudělal, jen jsem se na svém voňavém lůžku posadil.

    Stráň, vlnící se pozvolným stoupáním až k vzdálené hranici lesa mě vybízela. Přijal jsem. Louka stoupala příkřeji a příkřeji; krátil se mi dech.Grizzly! Slovo i představa nelítostné smrti mě přikovala na místě. Lotova žena nemohla stát nepohnutěji.Zaútočí? Viděl mě? Utíkat? Zůstat stát?Jak jdou slova modlitby, kterou nás kdysi pan farář učil? Pomalu jsem poklesl v kolenou, že ani můj klobouk nevyčníval z vysoké trávy. Ruce se mi po chvíli přestaly třást. Pomalu jsem se doplazil ke keři přede mnou. Žil jsem ještě. Ani dráp, ani ostrý zub o mě ještě nezavadil. Ještě ne. Byl jsem tam sám, jediným mým partnerem byl strach. Pohyb u lesa, který zježil před chvíli vlasy na mé hlavě a vynutil ze mě rychlé pokání, byl však jen potřesením hlavy jedné z laní, prožívajících na kraji stráně svoji odpoledni siestu. Jeleny zlobili komáři; čas od času se otřepali, aby se nenasytné havěti na chvíli zbavili.

    Otče náš, jenž jsi na nebesích – najednou mi modlitba šla; usmíval jsem se pod vousy. Asi mě má Pán Bůh rád. Díval jsem se na jeleny hodnou chvíli. Necítil jsem se ani vinen, že nakukuji do jejich intimní chvilky. Byl jsem tam s nimi stejně jako ostražitý svist’, bobr v jezírku, či jestřáb, kroužící po obloze.

    Vítr mě zradil. Z mé tváře se přestěhoval na mou líc a za chvíli byl v mém zátylku. Laň, která odpočívala na levé straně houfu, najednou ostře zvedla hlavu a rychle se pohybující nos s radary jejich uší zaostřily přímo na keř, za kterým jsem se krčil. Musela pak něco říct; stádo jako na povel vstalo a dalo se do běhu. Poslední z laní přeběhla přes horské sedlo zrovna v okamžiku, kdy se slunce dotklo špiček jedlí na vzdáleném břehu mé řeky.

  10. >> P.M.
    Mluvíce o kojotech: jako malé dítě jsem si nějak spojoval kojoty a Kojetín.

  11. P.M. Dobré ráno
    Ježíš Vy tak krásně vyprávíte P.M., že se mi nechce z postele.
    Kojoti tu nejsou ale zato byl k večeři vydařený steak z jelena.. no jo, je třeba znovu se ponořit do onoho prostředí s komplikovaným baltským prým slovanským jazykem.
    Z okna vidím obrovské vojenské letiště kde se momentálně střídaj belgoši atušímfrantici a nêkdy i naše gripeny, aby na to rusaci nepomysleli.
    Mistni jsou na ne furt. Docela citlivi, kazdy tu ale rusky mluvi. I mlada generace co to nemela ve skole. Kseft je kseft …
    Anglina je samozrejma, tedy mezi mladymi.

  12. Dobré zas ráno… Dojali mě ti hladovkáři a přál bych jim, aby tu hladovku co nejdříve dotáhli do úspěšného konce. Pokud možno ještě do vánoc, aby už konečně dali pokoj lidem dobré vůle…

  13. Zvláštní pocit. Sebědolu na snídani a v těchto končinách narazíš na tlupu americkejch kluků fakt daleko od domova co jsou nejspíš součástí těch dislokovaných jednotek zde.
    Příjemný pocit. Město bývalo za komoušů zcela uzavřené a vojáci s měli takové ty čepice s obrovskými kulatými vršky ….

  14. Dobré ráno vespolek,

    P.M., to je nádhera. A co se stalo s tím grizzlym ? Odešel do někam ?
    Já si tu v naši kotlince užívám mnohem prozaičtějších výjevů – liška po ránu přes cestu… jo a předevčírem jsem vážila ježečka, co se nám, možná probuzen oteplením, zase přibatolil proclít kočičí misky. Měl 450g, tak snad zimu přežije (pilně do misky sypu na noc granule i kousky masíčka, do rána mizí; moje kočičí smečka mezitím spokojeně chrupe v garáži), i když jsem neodečetla váhu blech, které se z něho okamžitě začaly v předsíni sypat (nechtělo se mi v županu na dvorek, tak jsem ho – v silných pracovních rukavicích – přinesla zvážit dovnitř…). Dcera z toho měla „vánoce“ o pár dní dříve 😀

  15. silných pracovních rukavicích
    Jakože matzurko takovou rukavici blecha neprokousne?

  16. Karle, dějiny nejsou vybraná data z kalendáře, jak se komu hodí, nýbrž kontinuum. Mimo jiné, Británie se snažila vyvažovat Německo a Francii, až sklidila válku.
    Proč Sovětslý svaz uzavřel smlouvu s Německem? Nepředcházela smlouva Německa s Polskem? Proč Sovětský svaz spolupracoval s Německem, mimo jiné na jeho znovuvyzbrojení? Kde se vzal Hitler? Kde se vzala ideologie nacismu postavená mimo jiné na posedlém hygienismu a vědeckém rasismu? Bratránek Galton….Kdo financoval Hitelra? Jaká byla Britská politika vůlči Sovětskému svazu? Občanská válka, intervence… A posuňme se dál proti proudu dějin. Proč sovětské Rusko? Kde se vzala komunistická ideologie? A jak se vzala v Rusku? Proč Řínová revoluce? Kdo ji financoval? Proč Velká válka zvaná První? Pokračujme do devatenáctého století. Vrchol koloniální expanze, nutný předpoklad pozdější koloniální imploze, jejíž důsledky sklízíme, proč sjednocení Německa? Marx- ismus… Napoleonské války… Velká Francouzská revoluce a její hrůzy, předobraz následujících revolucí a jejich hrůz. Na ni se trestnost schvalování či popírání nevztahuje, ta se oslavuje. A pokračujme dále proti produ dějin.
    Ale i po proudu, do budoucnosti…

    Dějiny pro mě nejsou jen někým a v něčím zájmu vhodně vybraná data z kalendáře.

  17. skimici,
    vy jste ještě nikdy nedržel v rukou ježka ? A že má bodliny jste už četl 🙂 ?

  18. Schumi,
    k tomu dějepisu, vidím to stejně. A jestli řeporyják jede v akordu s tím EU dokumentem, tím hůř (ještě větší zmetek než jsem si myslela).

  19. K dějinám: Jistě, všechno má své příčiny a ty příčiny zase jiné příčiny. Jenže nejde jít proti času jinak než tak, že argumenty musí slábnout. Jinak bychom se dostali k pračlověku Janečkovi.
    Historie je už sice „usazená“, ale zprávy o ní jsou čím dál tím mlhavější – známe jenom detality, takové záblesky – a potom komentáře tehdejších. Nakolik nestranné nevíme.
    Ty „záblesky“ jsou právě to, co zůstane z dneška. Stejně jako kdysi „kůň v senátu“ nebo „I ty, Brute?!“

  20. Schumi,

    tak jsem přečetl Tvůj text o penězích a „chvalitebný a chvályhodný“. Mám jen dvě poznámky stran členění, tzn. struktury. A) předmět – peníze jako takové, (Němci říkají an sich). Komoditní a fiat, s nuceným oběhem a kryptoměny. B) Způsoby (metody) placení – hotovost nebo „šekovatelné“ nástroje: šeky, směnky, platební karty (debetní, kreditní). Ve struktuře textu jsem se občas ztratil a nechápal, kam míříš. Peníze (předmět) je nástrojem vládní politiky (já chápu ČNB jako součást vlády) a zůstane jím napořád. Inflace byla, je a bude, protože je daní neviditelnou, zatímco skutečné daně jsou nepopulární. B) Zrušení hotovosti je určitě nejrychlejší (nejelegantnější) cestou k plánovanému hospodářství. Peníze vlády sice ovládají, ale nedosahují kýžených cílů, resp. inflace je pomalý způsob. Zrušení hotovosti je fofr. Ale toho dosáhneš a nezáleží na předmětu. Prostě zakážeš hotovostní platby a je to. Např. kvůli boji proti terorismu nebo praní špinavých peněz. Ale u mě dobrý 🙂

  21. Dobrý den. Schumi: byly to řečnické otázky, nebo otázky skutečné? Názor, že „vše špatné pochází z Francie (a Británie)“ je v jistých kruzích velmi rozšířený.
    StK: z dějin, i těch opravdu starých toho víme čím dál více. Díky archeologii, přesnějším způsobům datování. Na druhou stranu díky moderním technologiím – traktorům, buldozerům, přeorávání polí a lesů přicházíme o doklady historie, které už nikdo nenajde.

  23. Schumachere(17.12.2019 | 9.01), to by bylo na hospodu … Máš pravdu, že to všechno souvisí, jen některé ty souvislosti vidím poněkud jinak. I zúčastněné strany je vykládají jinak a pak je nutno hledat, čí verzi lze nějak podpořit. Navíc, praktick žádný demokratický stát nemá tak jednolité vedení, aby jeho konání nemělo různé odbočky a pokusy a výslednice taky dost záleží na názoru.
    Mimo jiné, Británie se snažila vyvažovat Německo a Francii, až sklidila válku. – to byla tradiční britská taktika, jak s minimem sil dosáhnout maximum. Nevíš náhodou, co by byl alternativní postup, který by nesklidil válku?
    Proč Sovětslý svaz uzavřel smlouvu s Německem? Nepředcházela smlouva Německa s Polskem? Proč Sovětský svaz spolupracoval s Německem, mimo jiné na jeho znovuvyzbrojení? Spolupráce Sovětského svazu s Německem se táhla přibližně od Locarna, tu intenzivnější, tu utlumenější. Dva pariové se potřebovali … Kdo z nich měl útočnější sklony a kterým směrem, na to se názory liší. Smlova Německa s Polskem byla, ovšem, byla to smlouva o neútočení, ovšem byla i smlouva Polska se Sovětským svazem, taktéž o neútočení. Porušeny byly obě, ani jedna ze strany Polska. Proč spolupráce: Německo mělo technologie, SSSR, suroviny a prostor. Nakolik tu spolupráci chtěl někdo z nich využít proti druhému a nakolik proti jiným, to bych musel vidět do hlavy Hitlerovi i Stalinovi.
    To ostatní, to bych se uďobal a prakticky žádná odpověď není jistá. Jenom dodám, že žádná událost nemá jednoduché a vysledovatelné příčiny. Vždy to je souhrn různých snah a výslednice se prakticky nikdy nekryje s jednou ze vstupních snah. Prakticky vždy je to něco, co nikdo z aktérů nechtěl (první světová klasická ukázka).
    Pokud by se někdo chtěl dobrat ve všem až k Adamovi a Evě, nelze prakticky komentovat jakoukoliv událost, protože by nikdo neměl čas ani trpělivost to číst. Takže většinou je komentář omezený na nějakou hlavní myšlenku a abych se vrátil k původu polemiky, jak mne soudruzi v Bruseli serou, tak ta jejich myšlenka, že role Sovětského svazu ve druhé světové nebyla jen kladná, je celkem správná. Upřesňovat se zajisté dá, popírat těžko. Konec konců, méně světodějný, ale podobně rozporný je postup Slovenska, Rumunska, Bulharska …

  25. Takových starostí! Jak to všechno stačí?
    „Američané vyslali skupinu 15 expertů na největší syrské ropné pole Umar v provincii Deir az-Zaur, které je pod kontrolou kurdské milice YPG.“
    Určitě vyhověli prosbě Asáda.

  26. Ani jesličky už nejsou svaté!
    “ V Jindřichově Hradci vlezl neznámý muž o třetí adventní neděli do betléma a podřízl v něm kozu. Zvíře pak nacpal do igelitového pytle a odnesl.“

  27. quivisi,
    a teď je poptázka, zda byla nebohá koza podříznuta způsobem košer, halal, nebo jinak…

  28. dvd (17.12.2019 | 7.11) napsal:

    >> P.M.
    Mluvíce o kojotech: jako malé dítě jsem si nějak spojoval kojoty a Kojetín.

    Jejda, dvd, to mival zase spojeni kojot – Hulin.

    Ale uz jsem starej, treba se pletu.
    Ale kdyz jsme uz u toho Hulina: To jednou sel v kasarnach navstivit lampasak jineho lampasaka. Nez stacil otevrit dvere kancelare, slysi zevnitr: Hulin! a pak buch, prasknuti dverma a znovu buch. Kdyz vejde, rika kolegovi „Co to tu bylo s tim Hulinem a praskanim dverma?“ „“A to nic, „rika ten druhy.“Mrkni se!Hulin!“zarval. Ze skrine vybehl cigan, praskl za sebou dverma , otevrel jinou skrin a Buch!, zavrel. „Dal jsem mu opustak a ucim ho v Huline prestupovat.“

  30. Dobré odpoledne,

    problém dnes není ani v tom, jaký svět odkážeme našim dětem ani v tom, jaké děti zanecháme svému světu, ale v tom, že o tom světě uvažujeme jako o něčem, co nám patří a tudíž to můžeme nekomu dokázat.

    aneb trochu pokory k tomu, že nejsme všemocní, schází….

  31. Díky za odkaz na toho Váchu, nickname, sám bych jej tam nejspíše nebyl našel.

    Už dávno jsem zde vyjadřoval své krajní rozpaky nad případnou aplikací axiomatické teorie zkurvenosti na lidi. Ačkoliv to mohu posoudit jen zvenčí, zdá se mi, že by to taky ani pranic nebylo křesťanské. Snad i v tom největším pravdoláskaři se (pod tíhou okolností) může jednoho dne ozvat zdravý rozum, snad i ten nejpokrokovější kněz se v určitých případech dokáže někudy vrátit k původnímu učení církve…

  32. Pěkně Křeček zde: http://blog.aktualne.cz/blogy/stanislav-krecek.php?itemid=35468

    Soudy jistě nejsou nástrojem ke sjednocování společnosti, ale obecně sice povinně respektované, ale občany neakceptovatelné rozsudky k této nejednotě přispívají více než cokoliv jiného. Nejvyšší soud se v této věci nezajímal o skutková zjištění, ale občané jsou dostatečně informováni o podivném “dostání se“ této osoby na naše území, o podivném opakovaném vybavování příslušnými doklady, které tato osoba opakovaně „ztratila“, o její neznalosti českého jazyka a tedy neschopnosti zde studovat. O jejím nedostavování se k soudu a konečně i o současném zmizení ve světě širém… O čí právo zde vlastně soud jedná? To občany zajímá, neboť ti vidí realitu života ve které se pohybují, ale soudci přes houštinu stále bující a vzájemně si odporující materii, dnes nepřesně a nevhodně nazývanou „lidská práva“ to nevidí, nebo nechtějí vidět?

    Soudy mají vykládat zákony, ale sotva asi překvapovat a činit společnost zaskočenou nečekaným, obecně nepřijatelným, vnuceným názorem.

    Předpokládal jsem (ježto jde o politika), že podobně už léta píše v očekávání své nominace na příštího ombudsmana; ale možná ne.

  33. K postapokalyptickým příběhům: nemusíme je hledat. Naši (pra)rodiče je zažili. Někteří to zvládli, jiní ne. Bude-li nám dáno jíti jejich cestou, půjdeme. Možná to zvládneme. Člověk by chtěl odstranit z tohoto světa nejistoty a naopak se vyhýbá jistotě či jistotám. Co jiného než apokalypsa byla třicetiletá či sedmiletá válka? Každý drobný hladomor? Myslím, že ani jaderná válka by nedokázala dostat severní Ameriku do roku 1700.
    https://en.wikipedia.org/wiki/World_population_estimates

  34. Zpátečníku (15:04) – onu větu z diskuse ten přispěvatel jen opsal. V originále ji asi před měsícem řekl Lasica v jednom televizním talkshow.

    Křeček – on byla navržena na ombudsmana, protože se jako advokát (a politik) zabýval zejména právem nájemního bydlení a je v tom oboru uznávaná autorita. Ovšem Sněmovna se rozhodla, že odmění Šabatovou za tatínka a manžela a děti a tak šel protinávrh s tím, aby Šabatová byla ombudsmáňa Křeček jen její zástupce. A tak ho Šabatová odřízla, vyhodit ho nemůže a na další období už nebude navržen ani kandidovat.

  35. nickaneme 16.08:
    Pravda – netřeba je hledat. Stačí si je uvědomovat. Jenže po výměně generací zkušenost slábne. Tady v Koltince už dvě generace znají válku jen z vyprávění. Možná, že tohle je důvod oněch zběsilých, nerealistických „požadavků“ dnešní mládeže. Nemají skutečný problém tak aby ho měli si ho splácali sami. Horší varianta: Nejsou blbí, jsou navedení.

    maYda 15.11:
    Přesně! Až člověk narazí na něco, co je definitivní, tak zjistí, že řvát nepomůže.

  36. Zpátečníku (17.12.2019 | 15.18), Křeček pěkně vypsal její hříchy, hříšky i nejasnosti, ale co právník by mohl vědět, že řešení toho všeho není buzerace kvůli šátku na hlavě v situaci, kdy ten šátek ničemu nepřekáží.

  37. StK: stačí dětem / mladým / mlamojům umožnit setkání s realitou, fyzikou, lidmi. To je na rodičích. Také vyprávět příběhy. Moje děti slyší od účastníků příběhy 90 let staré. Rodinnou historii za nás psal Jirásek a další, tak pro starší dobu stačí sáhnout do knihovny.

  39. Rebélie proti vyhynutí:
    Jsou to marné snahy, na které věrchuška reagovat nebude. A i kdyby ta naše reagovala, proti celosvětovým koncernům nic nezmůže. O změně obecného povědomí se také nedá mluvit – přesvědčovat někohopřed v´Vánici ať toho méně zkonzumuje je kontraproduktivní. Zájem projevují jenom novináři.

    Ale s jednou aktivitou „rebelů“se souhlasit dá – někteří (některé) se rozhodli, že nebudou mít děti. To je správné rozhodnutí, protože děti vychovávané v takto hysterických rodinách by stejně nebyly společnosti mnoho platné. Každý živočišný druh vyhyne, pokud se nerozmnožuje.
    V přírodě je rozmnožování tak důležitý aspekt, že je mu podřízeno i sebezachování jedince. Sameček kudlanky nábožné je po aktu zkonzumován samičkou aby měla dost sil naklást vajíčka. Trubci jsou po svatebním letum, kdy oplodní královnu vypuzeni z včelího úlu a hynou. Jejich životní poslání skončilo a dále by byli jen přítěží pro celý úl. Mnohé samičky pavouků slouží jako potrava svým potomkům pro začátek jejich samostatného života. Téměř každá matka je ochotná položit život za své dítě.
    Takže imperativ nerozmnožovat se je proti zákonům přírody, je to slepá větev vývoje a proto má zcela správně vyhynout.

  40. Děkuji, Martine. Že je ten elegantní bonmot převzatý, jsem sám psal, ale netušil jsem odkud. A při pohledu na Vašáryovou by mě to skutečně nenapadlo.

    Což o to, AeroKarle, v pasáži, kterou jsem citoval, není o šátku sebemenší zmínka. Přesto Křeček myslím dobře vystihl podstatu celého sporu, který multikulti progresivisti účelově vyvolali. Že byla diskriminována (a že) kvůli šátku, tvrdila ta muslimka, resp. její vypečení právníci.

    Jinak u Arabek (nebo třeba jeptišek) mi šátek nevadí naprosto nijak. (Spíše by mě velmi udivilo, kdybych zjistil, že si u kadeřníka daly udělat trvalou…) Ale za provokaci, které se tehdy pravdoláska dopustila, měla myslím dostat řádně přes prsty.

  41. problém dnes (…) v tom, že o tom světě uvažujeme jako o něčem, co nám patří a tudíž to můžeme nekomu odkázat. — Uvažujeme… Kdo, maYdo?

    Spíše bych řekl, že dnes si něco podobného myslí nanejvýš málokdo. Hezkým dokladem toho je např. dnešní blog http://petr-kubac.blog.cz/1912/jiny-pohled-na-realitu .

    Jinak tedy, takový pocit, že mu patří aspoň malý kousíček světa, o ten se musí starat a ve stavu pokud možná aspoň o kousíček zlepšeném odkázat dál, mohl kdysi mít dejme tomu zemědělec se svým hospodářstvím a políčkem, usazený v místě po nesčetně generací. Ale že by s takovýmto pocitem žil průměrný dnešní městský člověk, o tom silně pochybuji. Nikoho takového neznám. Ani na straně pravdolásky (kde mám většinu příbuzných a známých), ani na straně zdravého rozumu. Spíše všichni mají dojem (a ještě silnější a ještě tíživější pocit), že se věci definitivně vymkly z rukou. (Z čehož pravdoláska obviňuje ty se zdravým rozumem, to ale je vposledku nepodstatné. Už ani pokrokáři v žádný skutečný pokrok nevěří — překvapivě se tím podobajíce komunistům, kteří sice o pokroku žvanívali od rána do noci, ale fakticky si žádný pokrok – třeba ten, který mezitím bylo lze pozorovati na Zapadě – nedokázali ani představit.)

  42. Eurotalibánci již došli k sídlu Satana (toho, co není pirátorem) a teď ho budou spolu s ajatolláhem Minářem společně proklínat…..
    K tomu se mají vyjadřovat přizvaní imámové: Filaja, Kalůsek, feťáci, ze suchý loze, luxíci atd.
    Už obcházejí Strakovu akademii a pohazují obrázky straky (známé to zlodějky) na zem….asi nějaké woodoo…… k tomu si fotěj vánoční stromeček před vchodem.
    …..Ten přenos na TV Seznam je docela zajímavý, počkám si ještě na imámy a pak si pustím nějaké vážnější video, srandy už bylo dost…..

  43. Z toho kouká kšeft – Agrofert by mohl prodávat plyšové figurky Babiše a chvilkaři by do něj mohli píchat špendlíčky a mumlat zaklínadla.

  44. V té šátkové aféře postrádám odpověď na jednu otázku: byla dotyčná studentkou oné školy či nikoliv. Pokud ano, můžeme se bavit dále. Pokud ne, tak proč by měla ta kauza vůbec vznikat? Stejně tak dobře mohla žalovat konzervatoř či nějakou průmyslovku na Moravě atp. – tam přece také nestudovala.
    A nějak v souvislosti s podobnými exhibicemi justice mne napadá hypotetická situace plynoucí z právního názoru soudce ÚS Vojtěcha Šimíčka stran oprávněnosti onoho ostravského hoteliéra požadovat od potenciálních ruských hostů písemné odsouzení anexe Krymu. Představuji si, že nějaký hoteliér začne po zájemcích o ubytování vyžadovat podpis prohlášení, že s tímto verdiktem V.Šimíčka nesouhlasí. Docela jsem zvědav, jak by se k tomu postavil Ústavní soud, speciálně pak soudce Šimíček.

  45. V té šátkové aféře postrádám odpověď na jednu otázku: byla dotyčná studentkou oné školy či nikoliv. Pokud ano, můžeme se bavit dále. — To se tedy na mě nezlob, dvd, ale již tohle samo o sobě ukazuje, že Ti ujel vlak. Naprosto nepodstatné. Kdyby každý třímal prapor (anebo pochodeň?) pokroku tak chabě a lajdácky jako Ty, kdepak bychom skončili? Aha?

    Vzpomeň si prosím na tu cikánskou figurantku, která (za přispění v zásadě týchž aktivistů) vysoudila zajímavé odškodné za diskriminaci, jež jí vznikla tím, že jí nepronajali byt — který si přitom pronajmout vůbec nechtěla!

  46. Šimone: Eulibánci?
    StK: mají-li věřit, musí vidět. Musí sáhnout na motyku, hrábě, sekyru. Musí vydělat první korunu. Jak pravil Vodňanský: dej si pozor, milý Petříčku, život se nepodobá peříčku.

  47. Souhlas, nickname! Kdyz uz jste vyjmenoval to vsecko naradi, jedno z nich jste mohl vynechat a nahradit ho treba krumpacem. Nebyl bych moc rad, kdyby si kdejaky darmoslap prisel „sahnout“ i na me.

  48. Zdravím ještě z Rigy, města perníků, klobásek, ryb a krásných blonďatých holek 🙂
    … a zhruba čtyřicetiprocentní ruskojazyčné menšiny. Dělají jazykové a národopisné testy aby měli nějaká.municipální práva, volit do parlamentu je už vyšší level.
    Testy jsou zhruba stejně obtížné jako u nás (letos jsem zkoušel čestinu s mým známým a nedal jsem to. Je tam i jakási historie atd).
    Ale je to jak s řidičákem (který bych stejně jako zbroják už taky ad hoc nedal).
    Prostě se navrčíš ten okruh otázek nazpaměť (dá to i policajt) a pak to po měsíci zapomeneš a už to potřebovat nikdy nebudeš.
    Nechápu proč někdo musí dát místní test v jazyce kterým hovoří zhruba tak Praha.
    Jakoby chtěl někdo vyžadovat abych se domluvil třeba lokální Ostravštinou či Valašskokloboučinou.

  49. Modrej, díky, mám z toho malé Vánoce 🙂

    Daně a inflace…. Daňová pásma, „milionářská daň“… Při inflaci a neměnných pásmech, by za nějakou dobu milionářskou daň platili všichni. A při hyperinflaci miliardářskou.

    Navážu na hospodu, zmínil jsi „zákonné peníze“. Osoba C (vládce) nařídí, že veškeré transakce mezi A a B musí být prostřednictvm jím nařízených peněz. Nejen, že mu jimi musejí být placeny „daně“. Co se týče daní a zákonných peněz, to je pěkně rozebráno v Bibli (Nový Zákon). Farizeové přišli za Ježíšem a dali mu záludnou otázku, zda je v souladu s vírou platit daně. Ježíš jim ukázal minci s vyobrazením císaře. Pravil: „Co je císaře, císaři, co je božího, Bohu.“
    Jo to byla ještě svoboda, když vládce nařídil čím platit daně a do ostatního nekecal. Tak i mnohem později, „Římský císař národa německého“ nebuzeroval čím topit, čím svítit, jakými vehikly se vozit, jak kovat koně… Jo, to byla svoboda….

    Peníze jsou tuze zajiímavé.

  50. Inu „ostravščinu“ zkouší kde kdo aby byl zajímavý, ale de facto už nic takového neexistuje. Nemluví se tu tak ani „v putykach, kde se schazaju byvali haviři.“ Navíc – ostravštin je několik, podle čtvrti. „Ina byla v Přyvozu, ina ve Vitkovicach a ina v městě na Karolině“.
    Ale to všechno jsou už jen vzpomínky… [;>))
    (S pozdravem „Zdruv!“ prof. Higgins Ostravski)

Komentáře nejsou povoleny.