Dana G
Nedávno tady proběhla bouřlivá diskuze na téma mamánci. Při čtení a úvahách nad napsanými názory, mne napadlo: Jak vůbec dnes děti vnímají rodiče? Tak jsem si vybrala jedno kritérium a zkusím ho za svou osobu rozebrat.
Dnešní módou je mít děti, spíš dítě, co nejpozději. Jak je všeobecně uváděno, zodpovědní rodiče přivedou na svět potomka až ve chvíli, kdy mají zajištěn veškerý komfort nejen pro dítě, ale i pro sebe. A to opravdu není hned po škole nebo, nedejpříroda, během studií. Takže dnes jsou prvorodičky často ve věku nad třicet let, mnohdy spíš blíž čtyřicítce, tj. v době, kdy u naší generace narození dítěte v tomto věku bylo spíš už výjimkou, protože tak staří rodiče už měli děti školou povinné. Ale je to opravdu zodpovědný přístup? Není to snaha o oddálení problémů, námahy a práce, které s sebou výchova dětí a starost o ně nese? Není to pohodlnost a obavy ze ztráty zajetého bezstarostného života? Krátkozraké jednání, které nebere v úvahu další vývoj.
Jak se na to dívají děti?
1. Jak vnímají, že mají i v malém věku staré rodiče, kteří jim nerozumí, nemají pochopení pro výstřelky puberťáků? A často nestačí ani fyzicky. Vždyť je-li matce v době narození dítěte 35 let, až bude dítě v pubertě, t.j ve věku 15-ti let, bude matce 50. Bude-li mít žena dítě ve 40-ti, až bude dítě případně promovat, bude jí přes 60. A u otců, kteří zakládají nové rodiny po padesátce, ty počty jsou ještě hrozivější. Může věkem unavený otec nebo matka trpělivě sedět s dítětem nad učením? Může si jít po práci s dítětem zasportovat, na dobrodružné výpravy? Ano, může ho tam odvézt, ale začutat si se synem nebo zabruslit s dcerou už asi moc ne. Spíš má dítě doma otce klimbajícího u televize.
2. S věkem rodičů souvisí i strach dětí, že rodiče zemřou. Že brzy zůstanou samy nebo jen s jedním z rodičů.
3. Pokud má žena první dítě v pozdějším věku, často zůstane jen u toho jednoho dítěte. A děti jsou ochuzeny o další životní jistotu – o sourozence. Protože pokud rodiče zemřou, ale i když žijí, je sourozenec přirozený spojenec a pomocná ruka na cestě strastmi života. Pokud sourozence nemá, zůstává na životní trable sám. A nejen trable, ale i na radosti a zážitky ze života ve velké široké rodině
4. Jsou-li rodiče starší, často už jejich rodiče nežijí, nebo jsou nemocní a neschopni plnit role dědečků a babiček. Děti starších rodičů tak jsou ochuzeny o další rozměr života, o své dědečky a babičky, milující, rozmazlující a chápající, kteří ale jsou i živou ukázkou minulého života a tím ukazují návaznost minula na současnost. Přicházejí o nezapomenutelný zážitek soužití více generací.
A nakonec jeden pohled ze strany starších rodičů. Uvědomují si, že když budou mít děti nestojící ještě na vlastních nohou v pozdním věku, že nebudou moci ani zabezpečit materiálně sami sebe na skutečné stáří? Kdy si naspoří na svůj důchod, své stáří, když do 55 – 65 budou vyživovat své dítě na studiích?
Já si myslím, že mít děti v pozdějším věku je prostě od rodičů nezodpovědné.
Čest výjimkám!
To je chvályhodný zájem. Lidé se v lecčem chovají nezodpovědně. Nešlo by to zakázat? Třeba jako krvesmilstvo. Od určeného věku by to bylo protizákonné. Nebo alespoň zdanit ve prospěch potřebných. Bylo by to snadné a ku prospěchu všem. Ostatně, má-li kdo tu potřebu, může adoptovat. Nebo alespoň na dálku, potřebných je plná Afrika, Indie. Nyní i Evropská unie….
Schumi,
některý z Klasiků (Hrabal?) by s tebou souzněl. Zastával názor, že pohlavní styk s manželkou po dvaceti letech manželství je krvesmilstvo a měl by být náležitě trestán. 😀
Tak už i podle ČT v Německu rostou protiuprchlické nálady, objevují se demonstrace (na záběrech bylo docela dost lidí) a hoří ubytovny … Ale jsou to všechno neonacisté samozřejmě.
Záběry z Polska, kde demonstrují desetitisíce proti uprchlíkům se neobjevují vůbec.
Ono ten polský nebo ukrajinský nacionalismus byl sice fajn proti Rusům, ale tady to vyvolává rozpaky…
Kvízová otázka: za jak dlouho se objeví na klopách moderátorů ZDF, ARD, ORF, CT a dalších stužky v národních barvách, v přenosech z národně orientovaných demonstrací ?
K článku Dany-ano, je to tak.
Mám spolužačky, co si pořídili děti až po 40tce a je to jak přes kopírák.
Matky nestíhají, k tomu vychovávají v duchu velmi moderních trendů, takže výsledkem jsou uštvané hysterické matky a nevychovaní spratci.
Staří rodiče už jsou skutečně hodně staří, matky budou mít 60, když bude dítě na střední.
Ale když to tak chtěli …
OT: omlouvám se,ale zažila jsem děsný šok (a málem i „šlak“) 🙁
Kocáb je ochoten převzít roli „blanického rytíře“,a zachraňovat „kotlinku“ tím, že by kandidoval za prezidenta v přípasdě, kdyby by šlo „o rozklad Evropské unie jakožto jednoho z největších výdobytků sametové revoluce nebo kdyby se naše zahraniční politika začala stále více přiklánět k Východu“) ufff 🙁
Taková děsivá představa -a na noc 😕
http://www.frekvence1.cz/radio/zaznamy-poradu/michael-kocab-kandidovat-na-prezidenta-jen-v-tom-nejhorsim-pripade-18851
Westiku,
slyšel jsem rovněž a pocity obdobné. Mé okolí se divilo, co mne při při přílivu ne utečenců, ale jablek, mohlo tak vykolejit.
Doufám, že usnu.
Dano
děkuji za článek a za impuls k zamyšlení se nad věcmi, které jsou opravdu zásadní. Je pravda, že možná nedokážu ani nyní docenit tak „samozřejmé“ věci, že jsem měl i prababičku a pradědečka, stejně jako má krev, že je přirozené, že s puberťáky vyjedete kopec na kole nebo sjedete řeku… Ano. Jsou to všechno takové „samozřejmosti“, že jsem o tom nikdy nedumal…
Vlastně – svým způsobem to chápu. Zrovna koukám na film Fantom z Morrisvillu, kde hraje taková sladká blondýnka. Vzala si o 40 let staršího na smrt nemocného Grubera, souložila s jeho synem a když se zakoukala do jiného mladíka, chorobně žárlivý stařec jí v Mnichově po hádce v ložnici uškrtil, vypálil do ní čtyři kulky aby pak pátou v pálil do své šedivé lbi.
a.tsipras ✔@atsipras
Μπροστά μας ανοίγεται ο δρόμος της δουλειάς και των αγώνων
Otevírá se před námi cesta plná práce a her …
Tak Němci – chce to v práci zabrat – Tsipras je zpět a tentokrát to bude drahý 🙂
Když se mi narodil kluk, bylo mi skoro 37. Dcera se mi narodila cca šest týdnů po čtyřicítce. Když jsem mojí matce oznamovala, že bude podruhý babičkou, řekla mi, že jsem se zbláznila, že mi bude čtyřicet.
Nebylo to z nějaké módy, nebyl to záměr, ani jsem si nechtěla prodlužovat bezstarostný život. Ostatně v mojí generaci se na holku, která neodkráčela nejpozději od promoce rovnou k oltáři koukalo jako na „nějakou divnou“ a neustálé řeči na téma, kdy už konečně, případně pokusy o dohazování různých přebytečných kamarádů zrovna moc zábavný nebyly.
Jenže já prostě jen nějak nestihla potkat „toho pravého“ dřív než v těch šestatřiceti a můj muž na tom byl stejně.
A děti jsme oba chtěli.
takže odpovědi na ty otázky?
Výstřelky si moc neberu. Mezi spolužačkami mé dcery mám pověst „hustý mámy“ protože nejen že dovoluju dceři koukat na Hru o trůny,“, ale koukám se s ní :-), což jí holky závidí.
Fakt je, že moje děti k výstřelkům nijak netíhnou. Ale myslím, že to je nátura a věk u toho nehraje roli.
Otec mých dětí je spíš knihomol a povaha nedobrodružná a sportování a dobrodružným výpravám by se nevěnoval ani v rozpuku sil. Je to prostě taková nátura. Ale chodí s nimi na vycházky, na výstavy, od malička si s nimi prohlížel knížky a četl.
Nějaký způsob, jak naplnit otcovskou roli se najde i když jeden není zrovna přeborník v triatlonu.
Strach, že rodiče zemřou brzo? Jo, dcera určité krátké období měla, kdy ji to leželo v hlavě. Pak to nějak přijala – tak jako tak dítě musí přijmout fakt, že jednou zemřou rodiče a jednou zemře i ono samo. Jestli rodiče zemřou za padesát nebo už za třicet let zas děti tolik neřeší.
Ano, bylo mi líto, že můj táta se nedočkal vnoučat dřív, kdy by si s nimi některé věci užil. Zemřel, když byl dětem jeden a tři a půl.
Ale kolik dětí přijde o dědečky předčasně, leckdy proto, že otec jejich rodiče dávno někde zmizel a ani neví, že nějaký vnoučata má.
Pravda, moje matka ani tchyně nebyly zrovna moc milující a rozmazlující babičky, ale u obou to byla věc povahy a ne věku.
Jo, je fajn, mít velkou rodinu, ale vyšší věk rodičů určitě není hlavním důvodem, proč to leckdy nevyjde.
Ostatně moje matka ještě žije a děti se podílejí na péči a pomoci vydatnou měrou a považují to za normální.
Jo, to zabezpečení na stáří je trochu problém. Zejména když u syna je otázka, nakolik bude moct jednou fungovat naprosto samostatně. Ale pokud máte dítě, které na vác bude tak jako tak zívislé celý život, tak stejně se moc zabezpečit nestihnete.
Odstěhovat se na Floridu si nebudu moct dovolit, ale jinak nějak bylo nějak bude. Na skromný stáří se ještě zabezpečit stihnu a co já budu potřebovat – jen to kafe a přístup k internetu 😀
Pokud jde o to zdraví, zajisté máme nějaký ty chronický choroby, ale nikdo vám ve třiceti nezaručí, že do čtyřiceti určitě nebudete invalidou. Neob že není v rodině nějakí genetická porucha, která několik generací minula a projeví se u dítěte.
Jo, není to optimální – ale co je optimální? A mají mít vůbec děti optimální podmínky? Není dětství zároveň i přípravou na to, že život není peříčko a že není všechno ideální a a potíže je třeba překonávat?
Nemyslím, že jsme nějaký skvělý nebo dokonce dokonalý rodiče.
Ale řada rodin je dnes neúplná.
jsou děti, jejichž rodiče se rozešli, nemůžou si přijít na jméno a třeba i děti využívají jako zbraň proti druhému.
Jsou děti, z kterých vyrůstají sobci, protože mají sobecké rodiče a nic jiného neznaly
Jsou rodiny, které vypadají na první pohled perfektně, ale je tam citový chlad a špatné vztahy a chybí porozumění jednoho druhému.
jsou rodiny, kde je důležitější majetek než lidi
jsou rodiny, kde jsou rodiče nebo jeden rodič neodpovědní, nezralí, sociálně patologičtí
Jsou rodiny, kde je někdo z rodičů nemocný nebo invalidní i když si děti pořídili mladí. Ona si nemoc leckdy podle věku nevybírá
jsou rodiny , kde jsou děti nechtěné nebo překáží.
MYslím, že moje děti mohly dopadnout rozhodně hůř, než že mají jen starší rodiče.
Podstatný je, že jsme pořád ještě spolu a že se všichni spolu dost nasmějeme a máme se všichni rádi.
Chtěli jsme je a jsme rádi, že je máme. A oni jsou rádi, že mají nás. Mám dokonce takový podezření, že by nás ani nechtěli měnit za jiné, lepší, mladší. 🙂
Mno,
mohu soudit jen dle vlastní zkušenosti… naši mne a sestru měli tak brzo, že prarodiče byli ještě vytíženi prací, takže hlídání se konalo jen o víkendech (navíc jsme bydleli dost daleko od sebe na denní dojíždění). A jezdili s námi spíš na výlety o prázdninách; měli se tehdy jako mladý pár v šedesátých letech co otáčet… máma s tátou občas měli k obědu jen brambory, když jsme maso zbaštily my děti, a na větší kousek holt nebyly finance. Ale prázdniny jsme trávili u prarodičů, to zas jo, a vzpomínám na to se slzou v oku, i upřímným smíchem (pražská babi neváhala darebné děti vyšlehat březovým košťátkem) 🙂 To nás pak celou bandu děcek vzala všechny rovným dílem s tím, že nebude řešit, kdo si co začal…. Ovšem v době středo- a vysokoškolských studií to pak bylo smutné obcházení pohřebních obřadů.
Na výlet kolmo jsem s rodiči nebyla nikdy, ale opět se mi vybavuje, že jsem seděla na jakémsi udělátku na mámině kole, když jela na nákup. Cestou zpátky jsem měla za úkol hlídat bandasku s mlíkem pověšenou na řídítkách 🙂 Táta kromě fárání ještě po večerech hrával k tanci, aby přivydělal. A ve špinavé Ostravě jsme ani kola neměli, ty byly u pratety na vsi 🙂 A když měl dovolenou, tak pomáhal svému tátovi zvelebovat rodinný dům na venkově, ve kterém celoročně bydlela prateta, a o prázdninách se sjížděla celá rodina (byl z pěti dětí a z jeho strany mám šest sestřenic).
Ale raději stručně – naši byli ještě oba studenti před státnicemi. Táta pak podepsal na deset let fárání, aby uživil rodinu; máma byla učitelka, takže si mohla přípravy dělat doma. Jesle i školky byly nějak dostupnější… Každopádně já měla dítě až pozdě, ne vlastní vinou – nicméně tu fyzickou vyčerpanost o bolestnou absenci praprodičů podepisuji. Závěr – je fajn do toho nevlítnout příliš brzy, ale rozhodně to neprotahovat. To není dobře ani po biologické stránce (po 35. roce matky např. narůstá incidence Downova syndromu téměř exponenciálně); osobně jsem chtěla mít rodinu hned po VŠ v cca 25ti, dvě až tři děti. Osud mi to nedopřál, tak se s tím holt musíme nějak porovnat 🙂 A je fakt, že mezi dceřinými spolužáky platím za velmi přísnou matku :); výchovný styl prarodičů se mi totiž jeví jako velmi účinný.
maYdo – děkuji
A i když jsem chtěl připsat něco z vlastní anamnézy, myslím si, že je to nadbytečné. 😀
A Dano díky za téma,
tady si aspoň potvrdím, že není nutno být „modernětrendní“ matka, a že osvědčené výchovné metody našich předků jsou stále validní 🙂
12-na ZŠ jsem překvapivě zaznamenal, že žáci často daleko víc berou „nemoderní“ pedagogy, kteří jsou přísní, hraji dle pravidel a sem tam i něco naučí, než ty moderní.
Ono to asi přece jenom má něco do sebe.
Vzniknuvší problémy přiznávají i dobrovolníci. Hlavní konfliktní bod je podle nich v tom, že Syřané ostatním národům vyčítají, že jim berou místa ve vlacích a šanci na lepší život. „Syřané jsou rozčilení, protože nejen, že jim Afghánci a Iráčané berou místa, ale často se za ně i vydávají, aby získali azyl, i když ze Sýrie vůbec nepochází,“ uvádí Martin Kubina, který na Balkáně jezdí z tábora do tábora.
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/tovarnik-tabor-hranice-se-srbskem-uprchlicky-tabor-fxa-/zahranicni.aspx?c=A150919_224553_zahranicni_aba
Uvědomují si „žurnalisté“, že se zaplétají do vlastních tvrzení ?
Pokud by šlo jenom o uplatnění, Afričan má 10xvětší šanci zaćlenit se třeba na Balkáně než v Německu-podstatně bližší životní styl, přístup k práci, (ne)pořádku atd.
maYdo
Co je Hra o trůny?
NoName,
no jen tak dál, a za chvíli se budou migranti řezat sami mezi sebou. Ach jo.
A jeden černý humor – hračkářský podnik IGRA přišel s novým modelem panáčka na hrani – po Igráčkovi je nyní nabízen i mIgráček.
15-to je taková knižní série a seriál (obojí hodně naturalistické), kde o vládu nad fiktivním králostvím bojuje několik rodů, různé spletité vztahy, v každé sérii vyvraždí téměř všechny hlavní hrdiny…
Nicméně mechanismy nabytí nebo udržení moci i to, že nikdo nemá v tomto boji přátele, jenom zájmy a tedy jenom (přechodné) spojence jsou v seriálu zobrazeny IMHO skvěle. I to, že dobro většinou nevítězí.
[16] Koukám, že se to přetransformovalo do podoby stravitelnější pro masy. Původně šlo o fotomontáž z klubu OLOL na diskusním serveru Okoun (těm, kterým vadí opravdu hodně černý humor doporučuji neklikat):
http://i.nahraj.to/f/19bw.jpg
14 NoName
rád sleduji v neděli Horizont a v druhé polovině pravidelník BZV (Brainwashing Zdeňka Velíška).
Upadl mi málem hrnek s čajem, když tento eurofanatik před chvílí suše sdělil, jak je dobré, že Kerry jedná s Lavrovem, jak je to důležité a jak to mění situaci.
ZV z toho usoudil, že USA nemůžou najít nikoho věrohodného a stabilního po pádu Bašára.
To je bomba. Co to Velíškovi nasypali do kafe 🙂
Seriál, tuším HBO, fantasy o tom, jak se řežou a vyvražďují královském rody. samej sex a mordování 🙂
Jinými slovy je to brutální – asi tak jako byl brutální středověk bez příkras.
Ale postavy a děj nejsou tak ouplně blbý.
No, mně tuhle dorazil mailem igráček takovej, že jsem ho rovnou smazala, aby to náhodou neviděli potomci. Zas tak liberální matka nejsem a hlavně by asi byli poněkud zděšení, co že to má matka v počítači.
„Mám spolužačky, co si pořídili děti až po 40tce a je to jak přes kopírák.
Matky nestíhají, k tomu vychovávají v duchu velmi moderních trendů“
noName, to není otázka věku. I dvacítky nestíhají a blbnutí s moderními trendy rovněž není danné věkem.
Jiní zas tvrdí, že starší matky mají příliš konzervativní výchovu.
To blbnutí smoderními trendy je spíš typické pro určitý typy bez ohledu na věk.
Ministři zahraničí visegrádské skupiny se v pondělí sejdou v Praze
Informoval o tom dnes šéf polské diplomacie Schetyna
http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/zive-nedele-20-zari-uprchlici/r~cfc66afe5abe11e5b6b20025900fea04/?utm_source=centrumHP&utm_medium=newsbox&utm_term=position-1
Sakra, já myslel že je po ztroskotání Concordie ještě zavřenej a on zatím udělal v Polsku karieru…
19-no jenom aby se to doneslo i AeroKarlovi, ten ještě zdá se pořád drží linii bagdádský, tedy damašský řezník (princip je stejný, teď prostě máme ZLO v krystalické podobě a je nutné ho ODSTRANIT, aby bylo líp).
Přehledně v kostce.
http://www.konzervativnyvyber.sk/budme-solidarni-s-madarskom/17120/
Shrnutí dění kolem Sýrie za poslední týden z klávesnice Terezy Spencerové:
http://literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/20635-teti-tyden-ruskeho-vstupu-do-valky-v-syrii
Dobrý den. Děkuji za pěkný úvodník i podnětnou diskuzi.
Činitelé, které mohly ovlivňovat věk prvorodiček za socialismu: zavřené hranice, nemožnost společenského/karierního postupu, motivace k opuštění rodného hnízda neutěšenou bytovou politikou odměňující novomanžele.
Politika ovlivňující pozdější založení manželství dnes:
antikoncepce, jiné očekávání společnosti – soužití partnerů mimo manželství je normou.
Přirozeně kariéra, otevřené hranice jako negace předchozího období.
Idea velkých rodin nebyla vždy z vůle partnerů, někdy se děti rodily i proti vůli partnerů, resp. partnerek. Bývaly častá úmrtí rodiček při narození, resp. z důvodů komplikací po narození. Babička – když jsme byli mladí, byli u nás na vsi všichni zdraví. Zdraví nebo mrtví. No jo, tak to bylo. Když macecha češe, krev potůčkem teče.
Za první republiky se muži ženili po vojenské službě, za socialismu také. Dnes se o svatbě uvažuje po vysoké škole, resp. když jsou oba zajištěni.
27-s tím, že „zajištěni“ je velmi gumový pojem.
Kdo z nás by se narodil, kdyby naši rodiče čekali, až budou zajištěni…
27: dříve, ještě v padesátých letech bylo dítě od cca 6-ti let platným pomocníkem v hospodářství. Dnes je normou aby dítě bylo pouze nákladovou položkou do 26-ti let, do dokončení VŠ. Příklad – buď na škole co nejdéle, ať ho (otce) na alimentech podojíš co to jde.
NoName 🙂
Mí rodiče se narodili na sklonku války, moje generace cca 20 let potom. Dvacet let míru, a lidé brali rodinu a děti jako základní hodnotu. Mléko se kupovalo do bandasky, pleny se praly, a očkování bylo zásadním přínosem (ještě tu bylo dost lidí postiženou obrnou; moje máma v dětství jen tak tak unikla záškrtu).
Dnes je už 70 let po válce…. nevaž se, odvaž se, hlavně se bavit, koupit teď, platit potom…. řve to z rádia, TV i dalších médií od rána do večera. Naočkujeme vás proti fšemu/neočkování je „in“, trvanlivé mléko v krabici (protože předpisy)/mléko z biofarmy(nepasterované je „in“), biopleny z bambusu anebo děťátko není nutno přebalovat celý den a pořád bude suché…..
29-no to je i dnes, jenom u toho nesmíte narušit jeho práva a dát mu tak možnost jít si stěžovat ke školní psycholožce …
(24) Ty vaše představy o tom, co já si myslím, jsou
a. divoké
b. dokonale mylné.
Nicméně přeji mnoho úspěchů v boji s vašimi představami o mně. Dokonalé rozdělení na ZLO a DOBRO zde s usilovností hodnou lepší věci propagujete vy.
32-vývoj událostí na Ukrajině i Sýrii ukázal, že se permanentně mýlite.
Ale klidně vyvažujte dál.
A pro pobavení Kočka zůstává ve federální vazbě 😛
(33) Vždyť vám to píšu, že bojujete se svými představami. Když vás to baví, proč ne.
Dobré ráno,
Tak ony taky byly větší věkové rozdíly mezi manžely. V takovžýcg ‚h středostavovských rodinách muž, pokud měl být „solidní partie“ , měl po studiích a pracoval, holky se vdávaly mladé, protože se od nich očekávala nejvýš nějaká „vyšší dívčí“ a hlavně aby uměly vést domácnost.
Ale fakt je, že moje prabába se taky vdala až před čtyřicítkou. Neměla věno, nebyla v takovém postavení, aby mohla dělat služku nebo hospodyni a tak se musela uživit už v druhé polovině 19. století sama. VYučila se, pak sama vyučovala obor a založila firmu. jetsli prostě nepotkala toho pravého dřív nebo jetsli se vdala teprve když se zmohla ne)aq něco, co mohla přinést do manželství věnem, se v rodině netraduje.
No a k článku, ono toho chybí více, než jen mladší a chápavější rodiče: Volný pohyb na pláccích, opuštěných domech, cizích zahradách etc. kroužky prostě nenahradí a přitom už je to ve městě prakticky nemožné. Jiná doba.
(36) Děda, nejstarší syn ve statku, byl vyděděn, neb za manželku pojal chudou chalupnici…. 😛
Taky jiná doba.
AK: To se mu to v Praze popelařilo…
Otázka je, jestli mladší rodiče musí být nutně i chápavější.
Pamatuju ze školky s jejímiž dětmi si moje děcka hrály. Optimální věk, zabezpečené podmínky, ale soutěživá neurotička, která už ty prcky ve školce sledovala, a porovnávala s ostatními a studovala literaturu, jak rozvíjet jejich intelekt a honila je z kroužku do kroužku a vyhledávala „rozvíjivé programy“ a bůh ví co. Já bych jako dítě byla z takové matky na palici.
Pamatuju ze školky maminu…..
38 Správně, nezdržovat….
(39) Ne tak úplně, s mladším synem se „prohodili“. Mladší dostal statek, děda musel pracovat u zaměstnavatele za mzdu.
maYdo,
on ten článek není na Tebe ( mimochodem Dano, gratuluju, dobrý), ale spíš na ty, kteří partnery mají, ať už žijí v manželství, nebo na knížku, a ty děti odkládají.
Jen bych doplnil, že jsou k tomu ekonomické pobídky.
Příspěvek státu je nižší než býval, všechno na dítě je mnohem dražší, než bývalo, nájemné a energie taky, a když má pár vyžít z jednoho plastech atu místo dvou, znamená to leckdy neúnosné snížení životní úrovně.
No, vymíráme, a asi je lepší strkat peníze do adaptace imigrantu, než podpořit vlastní populaci.
Jen bych připomenul – ve třicátých letech bylo v Kosovu 60 % Srbů, jen 40 % Albánců.
A dnes ? V celých oblastech Kosova o Srba nezakopnete, a srbské národní památky jsou buď vypálené, anebo vyhozené do povětří.
Abychom nedopadli podobně.
Halle: ti, kteří myslí na hračky a zábavu a ne na děti, si ty děti nezaslouží.
Další negativní státní pobídkou proti dětem je všeobecné důchodové pojištění.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx P O Z O R !! xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
…………………..PRAHA INDUSTRIÁLNÍ ÉRY – STÁLE PŘÍTOMNÁ I MIZEJÍCÍ
…………………………………již zítra, 22. září od 17:00
Tržiště, stánky, obchodní domy
Přednáška představí fenomén obchodu ve vztahu k Praze, k životu v jejích ulicích a k postupné přeměně Prahy ve velkoměsto. Ukázán bude historický vývoj stavebního typu prodejních objektů od časů středověku (masné krámy na Novém Městě) přes velkoměstské tržnice 19. století (staroměstská, smíchovská) k modernímu obchodnímu domu 20. století (Bílá labuť). Zmíníme proměny obchodního parteru v závislosti na potřebách nastupující moderní doby (prodejní kiosky, velkoplošné výkladce, nové postupy v uplatnění skla). Na příkladech z nedávné minulosti ukážeme rozdílné přístupy v zapojování velkých obchodních staveb do organismu hustě zastavěného města. Rovněž přiblížíme časy počátečního rozvoje masového nakupování prostřednictvím filmu.
Přednáší Ing. arch. Radim Gabor.
Ústřední městská knihovna
Malý sál
již zítra, 22. září od 17:00
HAlaldine, já vím, že ten článek není na mně osobně.
Ale protože vím, jaké to je být starším rodičem a troufám si tvrdit, že vím i aspoň trochu, jak to prožívají děti, tak snad mohu podotknout, že to starší rodičovství je vylíčeno ve zbytečně tmavých barvách a položit proti tomu svou vlastní zkušenost.
A tak nevím, proč by měl být vůbec ten člámek „na někoho“.
Pro dítě i rodiče je asi důležitější, jetsli teď zrovna se cítí na dítě připraveni a jestli ho chtějí.
A přesto se narodí spousta dětí rodičům nepřipraveným, neplánovaně a přesto můžou prožít spokojený dětství a být dobře vybaveni do života.
A nakonec když už ti jde o zvýšení porodnosti, tak snad je lepší dítě pozdě, než nikdy, ne?
Krucifix…tos mně nepotěšil, domácí pane…..
To už je druhej nebo třetí šakal, kterýho nestíhám. A zrovna ty obchody a krámky by mně zajímaly.
Maydo: Halladin jen teoreticky povídá. Kdyby mu šlo primárně o zvýšení porodnosti … Jak to říkali ve volbách? Ne jen slova, ale činy. Založil by hnutí stachanovců.