A jak dál?

Publikováno | Autor:

Quivis

Už je to asi čtvrt století, co Fukuyama napsal knihu Konec dějin. Ne že by ta řádka let od její publikace stačila na dokazování, že se autor mýlil, ale jeho stanovisko, že ekonomika není základním hybatelem dějin, diskutovatelné je.

Asi by bylo nevlídně přijato, kdyby se argumentovalo Marxem (i když byl zařazen – a ne socialistickým táborem – mezi nejvýznamnější světové filosofy). Je ale možno – i po krachu toho socialistického tábora – se zamýšlet, jestli se kapitalismus nehýbe v jakési křeči, jak na to poukazuje na to řada dnešních ekonomů a filosofů (např. L. C. Thurow nebo G. Soros, který varuje před opakovaným finančním krachem).

Pád fakt z poslední doby – rostoucí nepoměr mezi bohatstvím mála a chudobou mnohých, růst čínského hospodářství, jakkoliv je řízen nedemokraticky komunistickou stanou, nebo úprk chudých Arabu do bohaté Evropy (pokud se nebudeme klonit ke katastrofickým tezím, že jde o anexi Evropy islámem).

Proč chudneme? Chudnou nekvalifikovaní Američané, Evropané, protože je převálcovávají nekvalifikovaní Číňané, kteří udělají totéž na méně peněz. Podnikatel vydělá více, když budou látky tkát levní Číňané než dražší Evropané. Jenže protože jsme humanisté, nenecháme nezaměstnané umřít pod mostem, ale zajistíme jim přežití ze sociální podpory. A na tu musí mít peníze stát. Kde je vezme? Od podnikatelů, co vydělávají. Bude se jim to líbit? Samozřejmě ne a tak budou volat po snížení daní. Státe, utrácíš na sociální podpory prostě moc! Že systém umožní, aby se třeba podpora na bydlení přesunula do kapes pronajimatelů docela drahých ubytoven, ty chudé nebolí, hlavně že bydlí. A k exodu Arabů ze zemí zmítaných občanskými válkami a islamistickým terorem do Evropy připojují statisíce těch chudých, kteří vidí spokojené evropské turisty na plážích a slyší, že v Evropě i o toho, kdo nepracuje, se stát postará. To povede ke krachu štědrého sociálního systému.

A k tomu ještě přistupuje pokračující automatizace, na dostatečnou produkci je zapotřebí stále méně těch nekvalifikovaných.

Má na to kapitalistický ekonomický systém lék? Nelátáme a neucpáváváme jen co se dá?

Když tu stál sice kulhající socialistický tábor, ovšem s vzletnými řečmi o blahu člověka, musel mít kapitalistický tábor také účinnou sociální politiku, až přehnanou, pokud si připomeneme skandinávský model. Teď už to vypadalo, že se systémem, pečujícím o „blaho člověka“, není zapotřebí zabývat. Jenže invaze ekonomických migrantů si na nás tu péči podle starých zvyklostí vynucuje ve chvíli, kdy na ni přestáváme mít. A ten odpor proti migrantům, demonstrovaný jako odpor proti náboženské a kulturní odlišnosti, možná jen zakrývá obavu z toho, že se budeme dělit o obsah vlastní kapsy.

Doba se změnila a platí: Učte se nebo zhyňte!

A stát, zahlcený sociální péčí, už nemá peníze ani na vzdělání pro budoucnost. Ti, co to pochopili, investují do soukromého školství, a budoucnost – mládež (či jejich rodiče) platí. Ovšem už není plánované hospodářství, které by určilo kolik v budoucnu budeme potřebovat inženýrů, techniků, doktorů, ale i kolik odborníků přes genderistiku. A tak některé školy jsou přeplněné na oborech, které absolventy v budoucnu neuživí. A tito absolventi pro nás nevyvinou a nevyrobí to, co budeme potřebovat. Vlády myslí jen na své volební období a obyčejní lidé si kromě Carpe diem další starostí nedělají. A protože je rovné volební právo, tito lidé si budou volit vlády k obrazu svému.

Dalším narůstajícím problémem, je to, že lepší stravování, lepší lékařská péče a pokrok světa vytváří mohutnou skupinu starých, ale ještě čilých, důchodců. I ti budou mít přednostní zájem na svém sociálním postavení a nebudou ochotní zvažovat budoucnost.

Vzniká tady totiž rozpor – demokracie versus trh. Demokracie znamená rovnost, trh znamená nerovnost v konzumu a potřebu investic., na které nemají všichni, ale které přináší užitek všem. A je možno předpokládat, že se lidé z egoistů změní v altruisty?

Jak z toho ven? Levice už není bojovná, odbory ztratily sílu a připomíná to Haškovu stranu mírného pokroku v mezích zákona. Pravice hlásá minimální stát a individualismus, ale účinné reformy také nepřináší. Máme globální tržiště, ale nemáme globální řešení.

 

Jak ještě dlouho budeme klopýtat?

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 541 komentářů u „A jak dál?“

  1. 1244 — (…) většina obyvatel, snad kromě vietnamských přistěhovalců, si nějaký volný trh, konkurenci, inovační risk a osobní zodpovědnost nepřeje, ale spíše se toho bojí (…) — Pane Neumanne, toto (a nejen z něj citovaná slova) jistě je zásadní příspěvek, který volá po zevrubné diskusi řady svých aspektů. Na ni se momentálně nijak necítím, ale cosi málo bych se rád připsat pokusil.

    Dovolil bych si to ještě zobecnit: Lidi se dneska holt moc nesnažej. Nesnaží se nejen v roli podnikatelů a kapitalistů, ale ani zaměstnanců nebo třeba studentů. Samozřejmě jsem zcela vzdálen tomu, abych se pouštěl do nějakých moralizujících úvah; spíše se zajímám, proč je prostředí demotivující natolik. Dohromady asi skýtá mnohem více rizik než příležitostí. Rizika přitom jsou takové povahy, že je nelze snadno pokrýt – ať už je to lokální legislativní smršť přinášející smrtící regulace, anebo firma na druhém konci světa schopná vyrábět totéž hluboko pod zdejšími náklady –, zatímco příležitosti dělat něco nového jsou relativně málo atraktivní, jak vůči tomu, co lidé mají už dnes i bez většího úsilí, tak i vůči tomu, co už nabízí konkurence. Mimochodem, je otázka, zda globalizace zde vůbec mohla vést k jinému globálnímu výsledku…

    Kdybychom srovnávali s 20. stoletím, dnešní atmosféra mi ze všech jeho dekád nejvíce připomíná 70. a 80. léta; rozdíly vidím hlavně dva: Jednak je dnes trh nasycený, byť šuntem, jednak lidé mají daleko menší možnosti svoji pozornost a úsilí orientovat do svých rodin, ty totiž z velké části jaksi zanikly. Ale podobnosti mi připadají poměrně nápadné: Na jednu stranu většině lidí (vyjímám ovšem např. současné bezdomovce nebo tehdejší důchodce živořící z pár stokorun) po materiální stránce nic podstatného zdánlivě nechybí, na druhou se – pokud mohu posoudit – málokdo cítí v hlubším smyslu slova spokojen, málokdo si myslí, že věci kolem něj jsou takové, jaké by měly být; lidé naopak – možná stejně často jako tehdy – de facto pokládají prostředí za dusivé, ubíjející a bezperspektivní, bezvýchodné, anebo na na ně tak působí, třeba i nevědomě. Možnosti to prostředí změnit, i jen lokálně, avšak nejen na pouhou chvilku, nejspíš vidí stejně malé a nereálné jako tehdy. A na třetí stranu, při pohledu na dobové success stories si dnes stejně jako tehdy spousta lidí říká, že oni by na to neměli žaludek. Režim je, jak jej označil Robejšek, perverzní, a to byl v 80. letech bezesporu taky.

  3. Ptakopysku, já Ti nevím 🙂

    Děvčata, co se vracejí ze studií v Praze říkají něco úúúúplně opačného 😀

  6. halle,
    Praha je především plná náplav z Moravy, kdoví jestli se jim nestejskalo po domově a tudíž s kým tam ty dívenky navazovaly družbu 😀 😀 😀

  8. Halle,
    se mihla zpráva, že Američané na severovýchodě Sýrie zprovozňují letiště. Třeba si povídali o tom…

  10. “ málokdo si myslí, že věci kolem něj jsou takové, jaké by měly být;“

    A jaké by ty věci kolem tedy měly být? Nebo jinak – kdo je tím arbitrem, který stanoví, jaké by ty věci kolem měly být?

    To je mnohem víc o tom, co si každý nese v sobě a ne o tom, jaký by měl být svět kolem.
    Svět není dokonalý a nikdy, skutečně nikdy není všechno takové, jaké by mělo být. Vždycky je něco, co zrovna nevyšlo, nedopadlo. Vždycky jde o to, že Vy buď ten pocit , že jsou věci kolem tak, jak mají být, máte nebo nemáte.

    Ano, režim asi není tak, jak by měl být, protože má svoje chyby a navíc se sune směrem ne urovna ideálním. Ale byl by jiný režim lepší? Šlo tou vůbec nastolit nějaký „jiný, lepší“ režim?

    Ale třeba já mám dvě zdravé děti a spokojený manželství, o mou matlku je protaráno a mám práci, která mně uživí a baví. Takže v mém životě jsou věci tak, jak mají být, i když při dezailnějším pitvání by se přišlo na různé věci, zejména z pohledu zdraví nebo materiálního vybavení nebo růzbé překážky či zádrhele, kdy se zdá, že věci nejsou, jak by měly být.
    Jenže k životu patří i překonávání překážek a to rozmotávání zádrhelů, takže to, že některé věci kolem nejsou, jak by měly být, naopak znamená, že život jde tak, jak jít má…..

    Spokojenost nepadá z nebe a nikdo nám ji nezařídí. Je to něco, na čem se musí zapracovat. Na čem VY musíte zapracovat.
    Pamatuju lidi, co za bolševika bědovali, kam by to dotáhli, kdyby je ti bolševici nechali a neházeli jim klacky pod nohy. Jenže bolševici jsou dávno pryč a ti dotyční, pokud nejsou dávno v penzi nebo na pravdě boží, většinou zase bědují, jak jim hází lacky pod nohy někdo jinej a kde by mohli být, kdyby….

  11. Poklona uctivá,
    ani nevím jak jsem se sem zase dostal…. něco jsem hledal…. takže zdravím všechny přítomné i nepřítomné, přeji hezké Vánoce a šťastný nový rok.
    I když se obávám, že bude zase průměrný… ale toho si nevšímejme.
    Ostatně jak kdesi napsal M. Macek, období těsně před pádem říše Římské bylo pro život docela příjemné…

  12. Když jsou lidi vychováváni v tom, že život je mejdan a oni mají svaté právo na to, aby byl takovým, jakým ho chtějí mít, tak si při srážce s realitou, začnou myslet, že svět je zlej a nespravdlivej.

  14. „V telefonech a tabletech stovek migrantů, kteří v uplynulých měsících a týdnech přicestovali do Norska, byly nalezeny snímky a videozáznamy brutálních poprav zajatců Islámského státu. “
    A je to jasné, terosti se protřeli do Norska, ostatní imigranti jsou poctiví uprchlíci.

  16. tedy – vím samozřejmě, že v tom bude háček neboť Krugman sám nemá nikdy pravdu 🙂

  17. 1310 – Nojo, maYdo, já píšu o příčinách toho, co se mi jeví podobně jako panu Neumannovi v 1244, a snažím se je postihnout nějak celkově a zprůměrovaně, aniž bych lidem radil, co mají dělat. Že jste se svým životem, rodinou a prací spokojena (a věci okolo – ovšem já v 1301 myslel ty trochu šířeji okolo – se Vám jeví, jak mají být), je samozřejmě jedině dobře; ale většinově to platit ještě nemusí.

    – – –

    Tak třeba před sto lety jeden můj pradědeček, když projel poslední vlak, nechal na perón přinést stůl, a podávaly se buchty či bábovka s kávou… Sice zrovna byla válka, jejíž smysl sotva někdo kolem viděl, sice místo té kávy možná už pomalu byla náhražka, sice tři roky před tím pochoval jednu dceru, zatímco další teď musel živit i s přivdanými dětmi, anžto její manžel uvázl na druhé straně fronty, sice měl nejstaršího syna a dva další zetě ve válce, ale přesto si, pokud jen mohu na základě vyprávění, deníků a vzpomínek dnes posoudit, nejspíš myslel, že v zásadě všechno je, jak má být. Taky že bylo.

    Taky že bylo. V osobě pradědečka dosud dožíval onen – v mnoha ohledech statický – svět roku 1910. Následující generaci sice možná svět úplně v pořádku právě nepřipadal, zato však o deset let později měla spoustu možností s tím leccos efektivně dělat. Tadyhle v té hale je montážní kanál pro parní lokomotivy, kus si ho vypůjčím a zapustím do něj pokusný Dieselův motor, téměř po osu setrvačníku… Možnosti tohoto dynamičtějšího světa dlouhou dobu spíše přibývaly, s nimi pochopitelně i problémy.

    – – –

    Když píšete, kam by to dotáhli, kdyby je ti bolševici nechali, mohu říci, že pár takových pamatuju taky; jedni – jenže ti si takhle moc nestěžovali, už jen aby na sebe zbytečně nepřivolávali pozornost – by si byli jistě mohli docela slušně žít třeba z té továrničky, kterou komunisti ukradli jejich otci, druzí by si mohli s trochu štěstí slušně žít taky, ovšem byli by se museli snažit o řád více než snažili, třetí (by) asi zůstali kverulanty v jakémkoliv režimu.

    Jenomže, a proto jsem se o tom rozepsal, už ani dnešní kverulanti moc nemluví o tom, kde by mohli být, kdyby nebylo Havla / Klause / Zemana / Topolánka / Babiše atd. atd. Vypadá to, že se vytratily už i cíle, které by stály za kverulaci, nejen možnosti jich dosáhnout.

  19. „; jedni – jenže ti si takhle moc nestěžovali, už jen aby na sebe zbytečně nepřivolávali pozornost – by si byli jistě mohli docela slušně žít třeba z té továrničky, kterou komunisti ukradli jejich otci, druzí by si mohli s trochu štěstí slušně žít taky, ovšem byli by se museli snažit o řád více než snažili, třetí (by) asi zůstali kverulanty v jakémkoliv režimu.
    “
    zpátečníku,

    ppokud mohu soudit podle své zkušenosti, stěžovali si jen ti, co patřili do kategorie 3.
    nemám čas to rozvést, neb musím vyrazit, šakalí hodina se blíží.

  20. Zpátečníku, já se nepokoušel o nějaký rozbor.Na to nemám dost informací a na jejich sběr dost času. Společenských brzd, které likvidují inovační prostředí volného trhu je víc, z nich pak byrokratické regulace, neúměrné danění a kolabující vzdělávací systém jsou těmi nejhoršími. jak je všechno relativní. Opravdu stačí 14 dní, aby se mi zastesklo po americkém utahování šroubů, jímž z hloubi duše pohrdám neboť jde zcela proti duchu amerického individualismu, ale proti tomu s čím se tady setkávám je to stále nesrovnatelně jednodušší, rozumnější a volnější.

  21. k exekucím v USA. Autor v tom má docela hokje. Existují rámcové federální bnakrotovací zákona a pak každý stát má vlastní. Systém je nastaven zcela jinak. Pokud se jedná o individuálního dlužníka, k exekucím jaké se praktikují zde nedochází. Dlužník má možnost osobního bankrotu – podle článků 7 a 13 bankrotového kódu. O bankrot požádá dlužník soud a ten, podle příjmu rozhodne zda podle čl. 7, kdy dlužník předá svůj majetek bankrotovému soudu a ten s ním naloží. Podle čl. 13 soud nakládá pouze s příjmem a peněžními fondy dlužníka. I v čl. 7 je seznam majetku, který je z narovnání dluhu vyjmut -patří mezi ně důchod ze sociálního pojištění, welfare, alimenty atd. V některých státech – jako je Pennsylvanie – je z narovnání vyńato obydlí, auto, zařízení domácnosti atd. Detaily můžete najít – pokud to někoho zajímá – na internetu. Obyčejně je obstaven příjem přesahující životní minimum, které je také v každém státě definováno jinak.

  22. Nespokojenost pramení z nenaplnění tužeb, ať je příčina tohoto nenaplnění jakákoliv. Často to ale je tužba nereálná, nebo její obsah má velmi pofidérní hodnotu. Zdá se mi, že tím, že dlouho žijeme v míru a dostatku, tak se vytratil respekt k podstatným věcem a ty jsou brány jako samozřejmost, něco, čeho si nemá smysl vážit a upínáme se k pomíjivým blbostem. A protože jsme denně atakováni nabídkami málocenných zbytečností, které údajně nutně k životu potřebujeme, tak se situace jen zhoršuje. Snad nepíšu ve stařeckém poblouznění z minulosti, ale tím, že jsem těsně poválečná generace, tak si vážím toho, že nemám hlad, mám střechu nad hlavou , večer čistou postel, pár milých lidí kolem sebe a nemám hrůzu z budoucnosti. Další generace jsou na tom hůře, jim to k pocitu spokojenosti nestačí a není obecně dost pokory ( moudrosti) si to uvědomit. Ale na jejich obranu je nutno přiznat, že se životní mantinely ( v příležitostech, vztazích, stupni buzerace státu…) neustále zužují a je asi objektivně stále těžší si najít ty pevné body, který dávají člověku pocit jistoty a nakonec i důvěry v sebe sama. A myslím si, že kdo nemá sebedůvěru, je nevypočitatelný,mění snadno priority, snáze podléhá agitaci, fanatizmu – a pro mne tedy nebezpečný. A to jak v teď, tak i tím, co jako užitečný hlupák pomůže vytvořit v budoucnu.
    Tím nechci volat po válce jako očistném plameni, ale myslím si, že je asi nutné, aby čas od času přišla krize, která nás přivede zpět k realitě a pomůže najít to podstatné . Jirka

  24. http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/evropu-pohlida-nova-mezinarodni-straz-nebude-cekat-na-souhlas_365824.html

    Podle návrhu komise by členské státy měly dát agentuře na ochranu vnějších hranic Frontex k dispozici 1500 pohraničníků, které by bylo možné nasadit na ochranu schengenské hranice během několika dní. Evropské země by přitom v případě nutnosti musely přijmout nasazení evropských pohraničníků i proti své vůli.

    Předpokládám, že „případ nutnosti“ posoudí EK.

  25. 1323-podle mne si zaznamenali, aby si pamatovali, před čím utíkají.

  26. Jirko, vítej v klubu.

    Po delší době jsem našel slova:
    – těsně poválečná generace
    – sebedůvěra
    – pokora

  27. Jirko, mám vlastně jen jednu připomínku – dekadence… Ano. Ale řekl bych, že hrůza z buducnosti již začíná…

    Carpe diem

  28. 1305 Halle
    na Starém Arbatu koupíš tak leda matrjošky a v jednom cafe Varenichnaya (napravo směrem do centra hned z sochou puškina co se drží za ruku s tou holkou)
    dobrý boršč.
    (ca dva měsíce osobní zkušenost)
    Fotka Kerryho je z naprosto podřadnýho kšeftu pro turisty.
    (to se jde ještě kus a je to nalevo. Taková jakoby vietnamská večerka)
    Věděl jsem, že je to debil ale myslel jsem, že má alespoň nějaký team. Jaký rozdíl oproti náhlému setkání se s tou Jordánskou královnou, která na boršč šla cíleně a pak starej arbat nepochybně opustila. Směrem do centra to totiž končí takovým jako poblitým Mc Donalds napravo….

  29. Jirko,
    jak to píšu v 1312 – Když rodiče od mala vychovávají robátko v tom jak je úžasné a báječné jaksi samo od sebe, aniž se musí o cokoli snažit. Když ho nechají dělat, co si zamane, aby se „svobodně“ rozvinula jeho duše, když se nu i nadále umetá cestička jako celebritě … pak náraz hubou na realitu je strašlivý!
    On má sice tu maduridu, co mu jí tatínek koupil, jenže svět je tak ošklivej, že po něm začne znalosti od té maturity požadovat a jaksi se očekává, že mistr světa je schopen aspoń v rámci těch znalostí fungovat …. a vono houby!
    Nikdo ho neobdivuje, nikdo nepadá na zadek…. no prostě je to na nic….

  30. 1322 Jirko
    „… a je asi objektivně stále těžší si najít ty pevné body, který dávají člověku pocit jistoty a nakonec i důvěry v sebe sama“
    Vy to dokážete? Já ano. Neberte to osobně. Snažím se porozumět Vaší zprávě.
    1311 Jasane
    HA! Příjemné překvapení 🙂

  31. Poked dokáže ty body identifikovat a ptát se, už to znamená, že mu zakotvení nechybí

  32. Dostal jsem od kamarádky učitelky a nemohu neposlat dál :

    Polednice

    Řehoní se dítko drze, učitelce v bledou líc,
    ať se jenom úča vzteká, ví, že vlastně nesmí nic!
    Učitelce v hlavě hučí, chvějí se jí kolena,
    když tu v umučené lebce bleskne veršík Erbena.
    „Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho, upíra!“
    Když tu dveře ztichlé třídy, kostlivý hnát otvírá….
    Pod plachetkou – však to známe – příšera se zjeví tu,
    dříve rozjívené děti náhle stojí v zákrytu.
    „Dej sem dítě!“ zaburácí, „volala jsi, tady jsem!“
    „Volala jsem. Pročpak dítě? Víš co? Radši mě si vem!
    Ty si sbalíš děsné dítko – horší přijdou do školy –
    a mne za zmizení žáka odbor školství osolí.
    Mě si vezmi, Polednice, konečně tak najdu klid!
    Kolegyně potvrdí ti, jak je těžké takhle žít.
    Ať se kde chce co chce šustne, kdo je vinen ze všech zel?
    Kdo je volán jako pucflek? Zcela jistě učitel!
    Když si páťák místo džusu
    dá pořádný rumu lok,
    na koho se ukazuje?
    Zanedbal to PEDAGOG!
    Když se dívka zfetovaná
    vrhá z okna jako cvok,
    v ruce láhev od čikuli…
    kdo je vinen? PEDAGOG!
    Když mládenci skotačiví
    vhodí chodce v říční tok,
    kdopak za to zvěrstvo může?
    Jen a pouze PEDAGOG!
    Že děťátko v třetí třídě
    pohačá si druhý rok,
    kdopak mu měl IQ zvýšit?
    Kdo to nezvlád´? PEDAGOG!
    Tak to vidíš, Polednice,
    škoda mluvit, hanba klít,
    proto radši mě si vezmi,
    ať mám jednou pro vždy klid.“
    Polednice hlavu skloní,
    slza z oka skane jí.
    Šeptá: „Nejsem kompetentní,
    zanech marných nadějí.“
    Na pozdrav svým strašným hnátem
    učitelce zakývá,
    chápe už, proč pro tu ženu
    není příliš děsivá…

    A pak že lidová tvořivost vymizela

  33. Nechci se pouštět do hlubších úvah – na to jsou tu vzdělanější a schopnější. Jen mne poňoukla skimicova otázka. Je to silně individuální, ale já svou pozici vnímám tak, že se mně podařilo něco vytvořit, pomoci potomkům ke startu do života ( hlavně vzděláním) a dřív, než mne úplně sklátí senilita se mně podařilo stáhnout se z podnikání a (i když asi z pohledu jiných s větší ztrátou) všeho se zbavit. Člověk toho v podstatě zas tolik nepotřebuje a když zdraví slouží – co si přát víc! Již 4 roky se věnuji skromným koníčkům ( vnoučata, dílna, zahrada, Ford Cortina 1964) a za své zásadní a osvobozující rozhodnutí považuji to, že jsem přestal spát s mobilem u postele a chodit do práce 12 hodin denně a často i v sobotu, někdy i v neděli. Prostě jsem se pokusil odhadnout, co tak budu potřebovat do konce svých dní a provedl řez. To rozhodnutí mne velmi osvobodilo a v případě pochybností mně dalo možnost klidně se podívat zpět, nestydět se za to a mít důvěru v budoucnost – pokud ji ovšem vyšší síla nepokazí..
    Dostal jsem se dost do osobní roviny, ale myslím si,že něco podobného zde řeší, nebo v blízké době bude řešit, více diskutujících a snad jim to trochu pomůže v rozhodování. Z materiálního pohledu jsem šel dolů, ale nelituji toho! Udělal jsem to z vlastního rozhodnutí, nic mne nenutilo a to mne uklidňuje. Jirka

  34. Dobrý večer.
    především oznamuju, že šakalí přednáška byla opět skvělá, anžto byla řeč o výstavišti,přišel na řadu i hrůzostrašný pád balonu Kysibelka a slon Baj-kaj-laj.

    Dušane, ad ty exekuce :
    Dnes jsem narazila na jiný článek téhož autora, velmi emotivně laděný, na téma „jak kvůli exekucím umírají lidé“. Podle toho by měl člověk dojem, že se kvůli exekucím upálí nějakých deset lidí ročně a co dlužník, to nevinná oběť, která ani netušila, že má nějaký dluh nebo na něj zapomněla.

    Myslím, že vede křížové tažení a svatou válku. Jak to funguje s dluhy a exekucemi v USA nebo ve Švédsku, netuším. Ale tam, kde z textu čiší silné osobní zaujetí, obvykle jsou fakta to poslední, o co kráčí.

    Nějak mu z toho vypadlo, že dluh se netýká jen dlužníka, ale taky věřitele.

  35. Dučane,

    ale to je pozitivní zpráva, že lidová tvořivost nevymizela 🙂

  36. Jerk,

    gratuluji. U men je to podobné. Kromě zdraví bych Vám ještě přál aby ta Cortina byla Lotus TC

  37. Muhehe!

    „Jděte se vyspat,“ řekl Putin Kerrymu ….. nj, já četla VYCPAT …. 🙂

    Ale když tak čtu to pokračování, tak si říkám, jestli jsem nebyla blíž pravdě?! 😀 😀

    …Putin prý uvítal možnost „vyslechnout americké návrhy“ na řešení syrské krize. „Ministr Lavrov mě podrobně informoval o vašich návrzích i o některých otázkách, které je třeba znovu posoudit,“ řekl ruský prezident Kerrymu.
    http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/jdete-se-vyspat-rekl-putin-kerrymu-po-jednani-o-miru-v-syrii_365846.html

  39. mělo být „Jirko“ a ne urážlivé „jerk“, a „u mne“ nikoliv „men“ takže se omlouvám. vždycky mi naskočí ten pitomej spellchecker, který se snaží „poangličtit“ co napíšu

  40. 1333 – Ale teď si, Jirko, prosím svůj příspěvek porovnejte s výchozím 1244 pana Neumanna, a zjistíte, že je s ním plně konsistentní. Člověk se prostě nachází v nějakém bodě, a prostředí kolem tohoto bodu nastavuje určitý poměr úsilí k výsledku a rizika k výsledku. (Můžete si to představit také tak, že pro jednotkové úsilí se tam nabízí určité spektrum možných výsledků, s různou hustotou pravděpodobnosti.) Ježto nejsem moralista, jsem nakloněn tomu, předpokládat, že lidé jsou pořád zhruba stejní; ovšem v daném okamžiku se nacházejí v různých bodech, obecně též jiných než dříve.

    Ah, omlouvám se, právě mi přišla nějaká práce, dopíšu to později. Chtěl jsem to však už jen ilustrovat na nějakých příkladech, a to i před-ekonomických.

  42. Putin posla Kerryho do betle 🙂

    Ocenil přitom Kerryho intenzivní diplomatické úsilí. „V Moskvě vedeme v patrnosti, kolik úsilí vynakládáte na urovnání mnoha velmi vážných problémů. Nestíháme vás sledovat, vidím, že se potřebujete vyspat,“ citovala agentura ruského prezidenta.

  43. Dušane
    já jsem se u sklenky červeného uchichtl a litoval jsem, že tak krásně citlivâ a bezprostřední reakce nebyla určená mně. A to bych se spokojil i s banálni Corvette…

  45. 2 jasan ad 1311 – a Ty mě taky šťastnej a veselej…

  46. (1333) Nejsem si jist, že je stejná cesta, ale hlásím velmi podobný výsledek. Jen zatím žádná vnoučata a vůz je Aero (ten tolik nerezatí).

  47. Jirko,
    myslím, že jste šťastný člověk. A moc Vám to přeji; sama doufám, že se k něčemu takovému dopracuji.
    A z celého srdce souhlasím, že člověk toho ke spokojenému životu moc nepotřebuje (tedy stran hmotných statků), hlavně když je zdravý a má pár blízkých okolo.

  48. já myslím, že k tomu patří si moc nebrat politiku a nedrásat se věcmi, které nemůžete změnit.

  50. Nějak jsem se dnes rozepsal,ale už toho nechám, nebojte. Děkuji za souhlasné reakce, ty také zvyšují sebevědomí…..
    D. Neumann…nechte si to, jóóóóó – ledaže byste to chtěl se mnou vyměnit kus za kus
    halladin – jo, i konto hraje jistou roli, ale skromně podotýkám, že když jsem se narodil, tak na kontě byla nula
    AeroKarel- že by se ta ajrovka nelíbila ani rzi??Někdy si spolu vyjedeme, abyste viděl elegantní auto. jsem P-5.
    Matzurko – držím palce ať to vyjde. Jirka

Komentáře nejsou povoleny.