A je to tu zas – Obecní volby

Publikováno | Autor:

Nastal čas připomenout si volební klasiku Jaroslava Haška :

Obecní volby

 

Moto: Evangelium sv. Lukáše, 12. kapitola:

A když od poledne vítr věje, říkáváte: „Bude horko“, a býváť (tak).

 

 

I

Jsou určité věci, události, příhody a zjevení, které člověka neobyčejně osvěží. Jsou určitou složkou lidské radosti. Bez nich byl by lidský život prachmizerně jednotvárný. Lidstvo potřebuje zápasu, aby v srdci člověka to nevypadalo jako na Sahaře. Rovina, pláň, žádná legrace, písek a velbloudi. Proto lidstvo si vymyslilo obecní volby.

Představme si tedy okresní město, kde jsou tyto politické strany:

 

Strana spasitelů lidu

Strana národního pokrokového obzoru

Lidoví minimalisti

Národní maximalisti

Demokratická strana svobodomyslných

Svobodomyslná strana pokrokových demokratů

Sociální lidoví pokrokáři

Strana realistických, sociálně založených agrárníků

Strana venkovských demokratů

Vencelídesovci

 

Pokud se týče poslední politické strany, byla zplozena v nepříčetném stavu místním občanem Augustinem Vencelídesem a obsahovala ve svém jádru kuželkářskou společnost v hotelu U růže, stolní společnost Bouli.

Pan Augustin Vencelídes patřil původně ke straně spasitelů lidu, kam patřil též pan Chaura, který ničemně však zradil jednotu strany tím, že zčistajasna počal prodávat metr širtynku o třicet haléřů laciněji, než pan Vencelídes.

Obyvatelstvo města pamatuje si velice dobře, že se potom počaly objevovat na záchodech hostinců nápisy: „Chaura je zloděj!“

Pan Vencelídes nedal si ani tu práci, aby trochu alespoň změnil svůj rukopis, pro kterouž neopatrnost byl potrestán soudem pro urážku na cti a vyloučen jako trestaný lotr z obecního zastupitelstva a stal se odštěpencem.

Z odštěpence není již daleko k založení vlastní strany. To je genesis vencelídesovců.

Obecní volby byly v tom městě vypsány na základě rezignace starosty, který byl pohlavárem strany národního pokrokového obzoru. Nešťastný muž provozoval demagogii a zašantročil městu parní pluh, který patřil k městskému hospodářství. Kromě toho byl obviněn z toho, že v době kontumace opatřil náhubek svému psu na útraty města, zapsav náhubek do položky „poštovné“. S ním padli nejen ti členové obecního zastupitelstva, kteří byli členy národního pokrokového obzoru, nýbrž i souručenský blok demokratické strany svobodomyslných, lidových minimalistů, národních maximalistů, jejichž členové vzdali se svých mandátů po hrozném obvinění sociálních lidových pokrokářů, že ten blok, uspořádav výlet k obecnímu rybníku, vychytal všechny cejny a sežral i celou násadu, pořízenou do obecního rybníka na útraty poplatnictva. To bylo také dokumentováno tím, že se vůdce národních maximalistů udávil narychlo zhltnutým násadovým smaženým kapříkem…

Pokračování  ZDE*

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Virtuální Vodička a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 064 komentářů u „A je to tu zas – Obecní volby“

  1. Toužit v neděli v 6:48 ráno někoho nasrat je zajímavé,ale jelikož se zde moc příznivců TOP09 nevyskytuje( nevím o jediném, možná nějaký tajný fanoušek), tak snad bylo lepší si dát dobrou snídani.

  2. Foundrymane – zdravím. Můžu si taky napsat mailem na Vás o toho Suvorova ? Jsem k té jeho historické hypotéze trochu skeptický, ale rád bychn si to přečetl.

  3. 841 — PeSi, díky za odkaz na http://hampl.blog.ihned.cz/c1-61113980-pozde-sobotkomilove , který bych jinak v Bakalově listu z pochopitelných důvodů hledal poměrně pracně.

    Fakt, že celá mediální fronta od počátku stojí jako jeden muž (resp. jako jedna feministka a jeden homosexuál, abych byl genderově korektní) za Sobotkou, je očividný natolik, že téměř nevyžaduje komentář, i motivy jsou naprosto zjevné. Líbilo se mi však, jak rychle se celé toto intelektuální stádo zorientovalo a začalo unisono bučet, že schůzka s prezidentem (je-li presidentem Zeman, je asi namístě psát president se „z“) sice byla ještě v mezích socdem etiky, ale rozhodujícím Haškovým proviněním bylo, že o ní lhal (a přišlo se na to). (Odpovídajícím protitahem před chystanou Nocí dlouhých nožů by možná bylo sestavit a publikovat seznam Sobotkových lží.) Na druhé straně představa, že se Haškovi et comp. podaří utajit příjezd do Lán, bezpochyby obležených žurnalisty lačnícími po jakýchkoliv příznacích či alespoň náznacích viróz, je dle mého skrovného názoru velice vypovídající o intelektuálních kvalitách socoušské špičky a celého jejich milieu.

    Jsem upřímně zvědav, jak to celé dopadne, ale teď se asi pokusím již dělat něco méně neužitečného.

  5. Ad historická hypotéza – já k podobným závěrům došel taky, už v 80. letech, kdy se za Gorbačova začala v Rusku zvedat mlha. Samozřejmě jsem neměl své „tušení“ tak podloženo čísly jako Suvorov, ale logika událostí v podstatě jiný výklad nepřipouštěla.
    Ono přece jen, doložených cca 23000 ruských tanků (v červnu 41) oproti 3300 německých o něčem svědčí. A TTD jak německých, tak ruských tanků lze dnes snadno dohledat třeba na wiki.

  6. Fujtajbl vespolek,
    tak mi matička příroda, kurva jedna, udělala radost. Potřeboval jsem popílit a uklidit kousek dřeva, kubík maximálně. V okamzžiku, kdy jsem lil volej a benzín do motorovky, se zatáhlo a jak jsem nahodil pilu, začalo pršet. Drobně. Shettlandsky. V dešti jsem popílil, uklidil, pečlivě přikryl a odebral se domů. No nebudete tomu věřit, ono leje ještě víc, než když jsem venku pracoval!
    Odhaduju, že až se nahoře prolátne že prší i když já venku nic nedělám a dělat nechci, tak si to ten, co má na starost protrhávání a polojasno, setsakramentsky odskáče.

  7. ptakopysku,
    já se docela raduji taky, zahrada potřebovala zalejt…. a jinak jsem ráda, že manžel s dítkem šli na bazén (návrh dítka) raději než na Kleť (návrh manžela – v poslední době trpí fixní ideou, že vyšplhat se nahoru sedmkrát týdně je všelék, zejména na stres – ovšem vzhledem k tomu, kolik času takový výlet zabere, o tom mám důvodné pochybnosti). Pokud by je tohle chytlo někde na kopci, tak se mi domů vrátí oba s minimálně pěkným nachlazením (přičemž primárním cílem obou aktivit je posílení zdraví). On tu i pěkně „veter dúva“, takže bude lepší zatopit v krbu a věnovat se domácím aktivitám 🙂

  9. Matzurko,
    šly ti dva emajly s prašivkama. Jukni, jestli prosákly sítí, ono je to dost velké.

  10. Zpátečníku, to mi vůči Vivaldimu přijde vysloveně hrubé :-), mám ho totiž velice ráda, je to skvělá muzika do dnešních časů (item Bachové, Haendel et consortes). Je ale fakt, že jsou lidé, kteří nepostřehnou ani rozdíl mezi Vivaldim a kupř. Haydnem, takže proč by měli od sebe rozeznávat jednotlivé opusy, ne? Dík za odkaz, ale zřejmě jste zapříčinil, že budu v rámci nedělní siesty lovit ve svém archivu černých desek – hádejte koho?

  11. varane,
    já jsem jeden z těch, co nepostřehnou. Ale dokážu s tím žít 😀
    Bývalý kolega v práci, takto velký ctitel a milovník vážné hudby, byl ze mě vždycky na infarkt, protože ve mě tóny houslí vždycky budily stejné pocity, jako kvílení zubařské vrtačky, dtto skladby hrané převážně v pravé polovině klavíru. A když jsem se mu snažil vysvětlit, že na fesťáku je nejlepší to, že se člověk může válet kde chce, může konzumovat libovolné nápoje, když ho jedna kapela nudí, odejde poslouchat druhou… no nějak mu to hlava nebrala. On se vždycky těšil jako malý dítě na to, když svou schránku obepne kousavým oblekem, ubere si kyslík kravatou a zapnutým posledním knoflíčkem u krku, uzavře nohy do těsné obuvi nevhodné k chození a stráví hodinu, dvě prkenným sezením v nepohodlné sesli bez možnosti špitnout, či zakašlat… 🙂 🙂 🙂

  13. Ptakopysku,
    ten váš přístup vůbec není vada na kráse, vkus je prostě různý, item výchova a prostředí, kterým člověk prošel. Mě prozměnu bolí zuby z metalových decibelů, davové akce typu fesťáků a dálkových pochodů zásadně vynechávám a nejvyšší počet lidí, s nimiž jsem ochotna jít na vandr, je pět 🙂 Nejen proto, že dávám přednost menší společnosti dle vlstního výběru (to by k plné koncertní síni taky moc nesedělo…), ale aktivně, byť amatérsky muzicíruju, rodiče měli vážnou hudbu rádi a uměli mi spoustu věcí vysvětlit. Mám prostě jinak nastavené ucho. A ačkoliv můj a jejich „vážný“ hudební archiv dohromady čítá asi 10 běžných metrů na výšku postavených černých desek a menší skříň jiných nosičů, dělá mi radost pěkně se ohodit a vyrazit do ópery nebo na koncert třeba Magdaleny Kožené… Naživo je prostě naživo, je to jako vidět hokejový mač v televizi a v reálu – podle starého vtipu: zkusil jsem obojí, nelze srovnat… 🙂 Rozhodně si ale nemyslím, že kdo to nemá stejně jako naše rodina, je „nějakej divnej“. Prostě ho těší něco jiného.

  14. Ptakopysku,
    zatím nic nedorazilo.
    Ale stran hudby jsem zjevně kříženec, neb klasiku ani metal příliš nevyhledávám (možná bych ale raději dala tu klasiku), a na koncerty – jakékoliv – taky nelezu, z důvodu jako Varanka – příliš lidí na jednom fleku nemusim 🙂

  16. varanko, těch deset metrů bych skoro záviděl, kdybych nevěděl, že bych je do konce života stejně nepřehrál.Ty kotouče, i s tím nezbytným zapraskáním mají něco do sebe – ten rituál okolo, než si člověk zasedne do křesla a začne to hrát. Anaživo je naživo – i u nás na vsi je výborné komorní kvarteto (v jehož výkonné radě se pohybuji) a žije a hraje i bez dotací. když si na Youtube najdeš stránku Dusan45 – visí tam těch jejich koncertů už dobrá desítka…
    … ale stejně jako Ptakopysk si pusím třeba Beatles nebo Johnnyho Cashe, či Benny Goodmana. Třídění je hrozně jednuduché – buď se mi to líbí nebo ne a nikdo mi do toho nemá co kecat. Jen k rapu a podobným hlukům jsem netolerantní…tož tak při neděli.

  17. Dušane, díky za odkaz, určitě najdu.
    Těch 10 m jsou spojené archivy tří generací a jsou tam i takové perly jako Šaljapin. Ty největší špíčky mám zdigitalizované, abych se mohla podle libosti kochat (i s tím praskáním, nic jsem nečistila) a nemusela skřípat zuby nad každým dalším škrábancem.
    Mimo „vážnou“ hudbu (ostatně to označení nemám moc ráda, takový Mozart byl ve své době čistý popík 🙂 )mám slabost pro Glenna Milera, Benny Goodmana, Duke Elingtona a vůbec ten zvuk těsně „poválečných“ orchestrů (z našich tak Gustava Broma). A určitě – kriterium „líbí-nelíbí“ ctím taky. Svého času jsem silně vyvedla z rovnováhy několik kamarádů, kteří mě znali jako vyznavače vážné muziky, když mě navštívili a u mne právě zvedali tašky na střeše Scorpions 🙂 A desky QUEEN mám asi skoro všechny (chybí ty vydané po smrti Freddie Mercuryho a nějaký ten „výběr“). Hezkou neděli i vám.

  18. (848) Vajíčko vypadá úplně jinak. Hašek se mi mnohem spíše asociuje s „ušatou prdelí“.
    Foundry, taktéž bych poprosil. To, co jsem o věci slyšel, ve mně budilo nedůvěru, třeba ji originál rozptýlí. Tedy, originál ….. bukvice ne, to už je moc dávno.

  19. Tak, z deště do civilizační pohody.
    Foundry, taky prosím, prosím!!!

    Přátelé, se mi povedla hrdinská věc. Nabrousil jsem pilníkem pilu. Takovou tu na ruční pohon. Bohužel jsem si při této aktivitě prošel všechny Cimrmannovy slepé cesty. Pro ilustraci: vyběhl jsem do stráně, zařízl a zjistil, že pilka mi řeže téměř do pravého úhlu. Opět jsem seběhl, abych pilníkem brousil a brousil, vyběhl do stráně a zjistil, že tentokrát řeže ostře doleva. Následně opět seběhl, chvíli brousil, ale tentokrát si vzal pilník sebou, abych nahoře zjistil, že pilka už sice řeže správně, ale chybí jí tzv. rozteč nebo-li švuňk(tak tomu prý říkají odborníci), takže zase seběhl dolů. Nejdříve jsem se pokoušel operaci uskutečnit kombinačkami,ale po ztrátě dvou zubů dokončil zaseklou sekyrou a kladívkem (pochopil jsem, jak má Halladin těžký život. Ty zuby naštěstí byly pily.). Je to z podivem, ale nyní řeže jako vzteklá, takže jsem vlastníma rukama pořezal slušnou uschlou borovici. A jak mi bylo teplo, odpoledne i v noci.

    S tím Zemanem je to pro mne dost smutný pohled. Já ho pamatuji, jako průbojného, dvoumetrového chlapa, plného sil a optimismu, který dokázal pobavit celou hospodu. No jo, no, stárneme. Jsem zvědav, pokud se toho dožiji a budu při smyslech, jak bude v jeho letech vypadat a chovat se např. Jiřík.

    Tak já bohužel metalu, punku, rapu apod. nedorostl a ukončil vývoj někde u starých Olympiků a Nováka. Ale, jak jsem v pátek zjistil, večer se dá s úspěchem aktivně přežít i se starými trampskými odrhávačkami a trochou Country. Navíc jsem si vysloužil kufr starých šelakových desek, takže jsem si o vden později u hořícího krbu, lahvinky speciálního znojemského červeného výběru a mnou vlastnoručně nasekaných borových polen udělal krásný a poetický sobotní večer (bohužel dva dny za sebou v putice už nevládzem).

    S tím Šumim mne to hodně štve. Co jste zase blbli? Ne, že bych s ním vždy souhlasil, ale mnohdy mi dost otevřel oči. A určitě měl co říci.

  20. AeroKarle, on si člověk zvykne… Teď louskám v originále nějaké věci o Romanovcích a ačkoliv jsem si myslela, že čtu celkem slušně, zjišťuju, že se tempo louskání bukviček asi tak po 100 stránkách viditelně zrychlilo 8-).

  21. Ještě dotaz. Při natahování gramofonu His Master’s Voice se mi zlomilo pero. Sice jsem ho nahrubo snýtoval, takže večer zdárně přežil(a ještě jich asi hodně přežije), ale když ho natočím a spustím, občas se ozývají nepěkné zvuky. Myslíte, že by se dalo někde sehnat? A také jsem nechtěně rozbil desku Sarah Leandr Ich stehe in regen. A to mě hodně mrzí. Zkusil jsem ji slepit sekundovým lepidlem, ale ještě neměl odvahu pustit.

  23. (869) Ne „švunk“, ale šraňk“.
    Na Zemana je smutný pohled už cca 24 let.
    (870) Ona to se mnou a ruštinou nebyla sláva nikdy. Přečetl bych (písmenka ještě pasivně rozeznám, aktivně je to horší), ale špatně rozumněl.
    S polštinou, kterou do mmne ve škole nervali, je to o něco lepší. Tu jsem trénoval na Lemovi.

  24. Františku I.,
    řemeslně zdatný děda (truhlář a tesař) těžce nesl, že má samé vnučky, a protože jsem byla asi nejméně levá na ruce, měl snahu mě spoustu věcí učit. Oceňuji, jak jste se vypořádal s pilou, ono totiž to broušení včetně té správné rozteče (bez které se pila „kouše“ v řezu) není vůbec žádná sranda.
    A jak vidím, kouzlo praskajících šelakových zázraků vám taky není cizí 🙂 Další do party… Ani nevíte, jak mě těší, že klasické desky nezmizely a začaly se vyrábět i gramofony se spoustou šikovných funkcí (a občas i rychlostí 78…)

  25. Tak to, Františku, netuším. Ale soudě podle toho, jak obtížně jsem sháněla pero k mechanickému metronomu z konce 50. let… to by mohla být docela anabáze. Držte svému His Masterˇs palce na dlouhý, byť snýtovaný život.

  26. ptakopysku,
    došlo, zírám, rozhodně nejím 🙂
    Předám kamarádce, co právě začíná svou pedagogickou dráhu a houby určitě probírá; jinak zdejší mykologové nemají dvakrát hezkou pověst 🙂

    Varanko,
    koukám, že průnik hudebních žánrů se nám rozšiřuje, Goodman atd. můžu taky a silně.
    Rap mi taky nic neříká a ze současného popíku mi dost vstávají vlasy hrůzou na hlavě, zejména proto, že dcerátko tomu z mně nepochopitelných důvodu holduje, Pink a Demi Lovato a jánevímkdoještě, mně ty holky přijdou všechny jak kdyby sjely z montážní linky…

  27. Františku,
    k pile gratuluji, naprosto nemám ánung, jak se s tím zachází…. teda tím pilníkem, aby to jeden nezničil.
    BTW, onehdá jsem narazila na nějakého kolegu, co se „motá“ okolo včel – a když mi líčil současnou situaci na trhu, tak mně málem porazilo…. ale teď aspoň vím, že jarní sbírají babišřepku, zatímco podzimní jdou na vřes 🙂

  29. Matzurko, souhlas,
    ony jsou ty popové hvězdičky takové drobátko prefabrikované, a co taky chtít, když většinou i jejich hlasový projev závisí víc na kvalitní aparatuře a šikovných zvukařích, než na nadání a cviku… Čest výjimkám, mám vysloveně ráda třeba Loreenu McKenneth, Alanis Morriset (je tam na konci to „h“ nebo ne?), můžu třeba Enyu, ale ani jedna z těchto dam není ten správný typ pro „teens“, to připouštím. Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že poslední (byť trochu ulítlá) zpěvácká osobnost je Lady Gaga, což mě poněkud děsí – ale třeba prostě jen stárnu, „-náct“ už mi opravdu bylo dost dávno… Jo – a občas se mi líbí nějaký spíš trochu experiment (Alan Stivel třeba, skupina Malicorne, Era a pod. – ale to asi taky není zrovna střední proud…)

  30. Matzurko, rap je puberťáckej protest, takže naprosto nevadí, když „umělec“ nedokáže zazpívat ani „hoo-říí“, hlavně, že to má rytmus a decibely, což vyhovuje zejména zhulené komunitě, stejně jako svého času techno.
    Kdysi mi vykládal nějakej odborník, že smažky si fyziologicky najedou všechny na ten rytmus, což jim nějak ten zážitek umocňuje.
    Já jsem totiž v Augšpurku vyfasovala „nadseda“, který si k tomu pouštěl techno – repráky na zemi a na plný koule, což u nás doprovázel intenzivní cinkot křišťálových lustrů. Stížnosti nepomáhaly, tak jsem se pomstila tím, že jsem pustila naplno naše repráky obrácené ke stropu a mučila ho největšíma cajdákama Kelly Family.
    Jak mi pak ten odborník říkal, muselo tomu feťákovi být velice blbě právě proto, že jsem mu úplně rozhodila ten rytmus. Fakt je, že se brzy odstěhoval – asi jsem ho vyštvala… 😀

  31. Františku, je to už poněkud starý kontakt, ale co kdyby …..
    Pružinárna Sečkář s.r.o. Emil Kuchyňka, 732 338 261.
    Firma asi existuje, zda v ní ještě pracuje dotyčný, známý známého, to nevím.

  33. Šumaváku, díky, to je ono. Sice ono úžasné praskání z desky a tlumený mechanický projev asi vede, ale tohle není vůbec špatné. Ještě vykoumat, jak zkopírovat akorát zvuk a dát na flešku.

    Matzurko, vřesový med tu v republice umějí snad tři nebo čtyři včelaři. Zato se tu objevily medy např. z okrouhlice apod. které téměř nejdou dostat z plástů a nechat v úlu také nejdou. NU, uvidíme, jaká bude medovina.

    Varanko, já jsem sice velice nešikovný pán, ale u druhého gramce jsem snýtoval pero někdy před 25 lety a hraje dodnes. Tak snad se v nejhorším bude situace opakovat.

  34. Zájemci o literaturu nechť mi, prosím, pošlou mail. Měnil jsem mailového klienta a nemám všechny dřívější adresy.

  35. Rputi ad 880:
    on ten jednotvárný rytmus fakt funguje, a člověk nemusí být ani smažka. Na tomhle principu fungují všechny šamanské bubny, tibetské a indické nástroje (jednotvárná rytmika), a samozřejmě i to techno… I pro střízlivě uvažujícího jedince je těžké po určité době neupadnout do jakéhosi transu, když jsem zkoušela, co to se mnou provede (taky musím zkusit kdejakou blblst, že), poměrně brzy jsem se cítila jak tančící derviš. Nutkavá potřeba propadnout se do jednotvárného rytmického pohybu, jehož rychlost a intenzita je zcela ovládána zvukem. Umím si představit, že se takový derviš vyčerpá téměř do bezvědomí. Tak daleko jsem to dojít nenechala, ale ten pocit, že se mnou cosi otáčí a cloumá bez ohledu na mou vůli byl… no, hodně zajímavý a dost nepříjemný. Už jsem ten experiment neopakovala, ale dovedu si představit, že tomu člověk propadne. Vyplavené endorfiny dělají svoje…

  36. Varane, nepochybuju. Ono to vlnění, obzvlášť, když je silné, udělá s člověkem divy.
    V Augšpurku měli v jednom kostele špatně nastaveného automatického zvoníka a ten zvon prostě koktal. Na dálku to bylo docela legrační, ale jednou jsem procházela okolo zrovna v okamžiku, kdy to začlo. Srdce jsem měla a mám v pořádku, ale tenkrát jsem fakt myslela, že dostanu infarkt, jak se mi z toho dělalo špatně.

  37. hmm, tak nevím,zda se mám přidat k varance anebo k ptakopyskovi ? Hudební sluch tedy nemám, ale v rámci v rámci hudební výchovy jsemť v mládí prolezla kdejakou operou (dokonce jsem protrpěla slavnostní představení Libuše v ND (v 7cm vysokých podpadcích ve stoje na „bidýlku“) 🙁 A díky společnému úsilí mého syna(který se v dětství zamiloval do vážné hudby) a mé býv.sousedky( vedoucí prodejny Supraphonu )nejsme sice zásobeni jako varanka, ale jen o trochu méně 🙂

  38. A jdu si zase číst o tom,jaké typy tanků mělo Německo a SSSR v r.1940 (už se mně to trocvhu plete) 😕 Díky, Foundry !

  39. No,
    rap dobrovolně nepustím, a je mi egál, „vo čom to je“.
    Rytmy bubínků jsou naprosto jasné…. tohle jsem si namátkově poslechla v jednom mjusicstóru v USA, a domů jsem nesla CD
    http://www.youtube.com/watch?v=_-oh_d_Nc-E
    i když tenhle rytmus už pak výběr Celtic Women neměl, je to docela zdařilé album.
    Každopádně, my jsme si to pak pouštěli při cestách pouštěmi Arizony i Utahu, a dodnes se mi při zvuku těchto písní vybavuje horký vzduch a fialové stmívání s pitoreskními skalami a čarokrásně tajuplným liduprázdnem vůkol….

    Varanko, Malicorne, jo ? Enya, jo ?
    A co takhle Clannad ? http://www.youtube.com/watch?v=zTXrdt7piyc
    Mary Black ? http://www.youtube.com/watch?v=oRdDnpkR3AQ
    Hmmm, hmm, vždycky, když tohle poslouchám, tak mám pocit, že řada českých folkařů má keltské kořeny 🙂

    Aaaano, to se holt nevrtí v rytmu…. zumby, netřepe to prdelkou s hordou tanečníků okolo, necení se to jako reklama na zubní pastu. Extra bonus, mívá to i myšlenku 🙂

  40. Dobrý nedělní podvečer,

    Matzurko, tak tohle taky můžu. A taky skotský dudy. Že bych byla utajenej kelt?

    Moje děti nějak nepropadly dobovým idolům. Dcera se mnou sdílí sympatie k folku, zejména Spirituálu kvintet a k mému velkému potěšení i ke Karlu Krylovi. Kluk měl jednu dobu v oblibě jazz, zejména Armstronga. Teď nevím, on moc hudbu neposlouchá. Dcera svůj vztah k hudbě taky realizuje spíš ve školním sboru, než při poslechu.

    Co upíří zuby a zelený větrníky?

  41. Začátkem 90. let běžela upoutávka jakési organizace, která spočívala ve jménech lidí a částek, které ti obdivuhodní lidé přispěli na obyvatelstvo válkou zmítané Jugoslávie. Bylo to celé podbarvené hudbou. Moje maminka se mně zeptala, co je to za hudbu a já na to, že Deep Purple a skladba se jmenuje Child in time. Ona povídá, proč jsem si něco takového nepouštěl dobách, kdy jsem musel všechno poslouchat „na plný pecky“. Já ji na to povídám, že pouštěl a že mně to tlumila nebo vypínala.

    Střední proud to má těžké. Tam jsou všichni, kteří se nemohou odlišovat, protože každý není Pink Floyd. Mně se také dnešní pop nelíbí (výjimky jmenovala varan a já bych ještě dodal R. Williamse), ale prafabrikátů byla spousta v 80. letech, což byla doba báječného popu. Jeden hudební veterán mně letos na jaře říkal, že v 60. letech to bylo stejné a producenti sekali „hvězdičky typu lady Gaga“ jako Baťa cvičky. A ponechávali si je ve stáji, dokud se hvězdička nedopustila chyby – vyslovila vlastní názor a následně chtěla dělat svoji tvorbu. A kdo si vzpomene na polovinu 70. let a tehdejší muziku? To bylo tak komplikované s ještě komplikovanějšími texty, že tomu podle mého názoru nerozuměli ani ti, kteří to psali. Když si dnes poslechnu např. ELO a jejich Roll over Beethoven, tak mám stejný pocit jako z rapu a ani po letech nejsem v hodnocení smířlivější.

  43. Nevím nakolik může být významný názor člověka, o němž se tvrdí, že má absolutní hudební hluch, ale můj vztah k hudbě by se dal vyjádřit – symbolicky – definicí „od Bacha po Vlacha“. Začalo to asi Semaforem (nebo snad už Zábradlím), pak to byli nejrůznější písničkáři nejrůznějších zemí, ale moc rád jsem zase chodil na Pavla Smetáčka, někdy okolo roku 1980 se mi zjevil Leonard Cohen, pak by to bylo něco, co bych nazval „vybrané statě z…“ a tam na těch třech tečkách by byl třebas i Bulat Okudžava nebo Gilbert Bécaud a nedávno jsem objevil jihoafrické písničkáře v afrikánštině, např. http://www.youtube.com/watch?v=3DmrvTcB_G0 (pro informaci: je to píseň o tom, jaké to je muset odejít z míst kam jsem vždycky patřili). –A aby to nebylo tak stejnorodé, tak na druhé straně spektra je třebas http://www.youtube.com/watch?v=Z1GDRx-F1C0 – a mezitím je spousta hudby, kterou jsem nezmínil, ale která existuje, která je podle mne dobrá a kterou mám rád.

  44. maYdo,
    stran hudby holt část národa víc koření v těch Keltech než Germánech 🙂
    Zuby si nakonec dítko vybralo obyč plast a bez lepení, neboť zjistila, že se s nimi nedá mlsat, a tak na dobu nikoliv nevýznamnou protézku hravě vyplivla. Na větrníky nakonec nedošlo, neb stíhání pracovních povinností zabralo více asu než předpokládáno. Takže bylo rychlejší udělat červivé mufinky – klasické bábovkové těsto obarvené na oranžovo, navrch polité čokoládou, do každé vařečkou udělán důlek a do tunýlku vsazen gumový červík. Úspěch značný, slupli to rychle, domu se mi vrátil prázdný tác 🙂

    MP,
    s tím docela souhlasím, na Vintage TV mi taky kolikrát jdou uši šejdrem – dávají tam totiž třeba „The best of …“ a příslušnou dekádu. No, za hodinu muziky bych si těch „nej“ vybrala dvě nebo tři…

  45. 893- my tu moudře řešíme, co si k té apokalypse pustíme za muziku, Petře.

  46. hmm, tak se přidám
    v pátek si syn přitáhl domu desku, edgar broughton band
    pamatujete někdo?
    já v tom vždycky slyším směsku fugs, cpt.beefheart, davida peela = toho mi před pár lety koupil muž v levných knihách na cd, to jsem teda koukala 🙂
    no a tak jsme si udělali hudební večer celá rodina

  47. jo a tyhle kousky mají v lucerně
    a za přijatelnou cenu 350 korun

  48. Matzurko,
    díky za odkazy, Clannad jsem znala a vím, že jejich časnější alba mi trochu připomínala českou Asonanci (hlavně jejich zpěvačka, v muzice mi přišli křehčí), v těch pozdějších ujeli trochu do moderny a některé instrumentace mi nesedly – nevím proč, ale zvláště v některých skladbách mi vadila trubka… 🙂 Mary Black mi unikla, takže dík za seznámení. Jo – a jasně, že jsme všichni tak trochu Kelti, i když já bych vzhledem k předkům po přeslici měla být spíš Viking.
    Dušane N.,
    pustila jsem si ten amatérský Gabrielův ansámbl, a jsou dobří, mají kuráž (ten Scott Joplin třeba) a příjemně se poslouchají.
    Jinak jsem upřímně potěšena směrem, kterým se odvinula muzikantská diskuse, a s pocitem příjemně protlachaných minut se odebírám zpátky na You Tube, zahlídla jsem tam pár zajímavých věcí (Vivaldi, kterým to začalo, bude asi muset pro dnešek prominout 🙂 )
    Jo – a globální oteplování taky. Už se z toho stává fakt fraška, a nejvíc mě pobavila formulace „podle částí V. zprávy IPCC, které unikly na veřejnost“. S prominutím – prdlajz. Text je známý a i na NP je už sice mírně zaujatý, nicméně více méně rozumný komentář k němu. To raději toho Vivaldiho.
    Příjemný zbytek neděle všem.

  49. no, jediná vhodná hudba k apokalypse je Apocalypse now. Ještě bych uznal Jízdu valkýr, to je tematicky OK 🙂

    Já na to zas tak moc nejsem, tak se nezapojím… Pär věci od Beethowena, Čajkovského, Musorgského ci Wagnera snesu, ale jinak to je se mnou s klasikou bledé 🙂 Jinak skoro čistě metal, teď nedávno jsem objevil Gloryhammer – třeba http://www.youtube.com/watch?v=b6VnWETC2JU 🙂

  50. 2 Matzurka – ad 889 – beze srandy – ti Keltové tu byli a – jak říkají Krhúti – s našimi předky se „asi milovali“. Nenajdeš na kontinentě jiný národ s tak velkou oblibou keltské muziky, jako u nás. V tom je třeba i velký úspěch Jethro Tull u nás, zatímco jinde v Evropě byli přijímáni celkem vlažně.
    Možná by to stálo za nějaký ten genetický výzkum. A není to jen ta muzika a obliba sytě zelené barvy… I jazykově mají některá česká slova keltské kořeny – aspoň to tvrdí můj kamarád a spolužák, který se zabývá vývojem jazyka (glotologie).
    I jako laik bych odhadoval nemalý podíl keltského genomu u naší populace. Pokud beru jako typické slovany Rusáky, tak od těch se lišíme na první pohled.

Komentáře nejsou povoleny.