Zpátečník
Pohleďme z dáli: Dva bratři, na jejichž výchově se v míře, kterou odsud těžko posoudit, podílel jednak islám, jednak dětský domov, dost možná zřízený anebo řízený francouzským státem, se dostavili na redakční poradu pařížského týdeníku, načež celkem poklidným tempem, jaké je ve Francii a vzdor zdání i v Paříži obvyklé, aniž by u toho byli tamní policií přespříliš rušeni, vyvraždili podstatnou část redakce. Pohnutkou jim zajisté mohl být dosavadní obsah časopisu, který mohli považovat za soustavně vysoce urážlivý vůči svému náboženství, potažmo vůči sobě osobně; zda jej však takovým vskutku shledávali, či zda je tam prostě někdo poslal, se jich však již nikdo nezeptá, neboť poté byli hledáni, pronásledováni, obklíčeni, a v dobrém souladu s tím, čeho se dopustili, zastřeleni.
Toto tedy byla odpověď policie a bezpečnostních složek; sice možná drobet opožděná, přesto však přinejmenším v hrubých rysech standardní a jistě správná. Jak ale odpověděl mainstream? S čím přichází nyní, kdy jest patrno, že zavraždění žurnalisté de facto doplatili na to, že svoboda slova dosud nebyla účinně transformována v právo předepisovat ostatním, jak tomu slovu rozumět? V neděli jsme zdálky mohli pozorovat toliko velkolepé pokrytectví, manifestované v imposantních, zřídka vídaných rozměrech. Grandiosní marš za svobodu slova přirozeně nemůže skončit jinak než dalšími pokusy ji ještě více omezit; samozřejmost této stránky věci je zjevná natolik, že postrádá veškerou praktickou hodnotu a nestojí tedy ani za diskusi. Hlavní a také téměř jediný závěr, který si umím z reakce mainstreamu odvodit, proto je, že odpověděl preemptivně. Pokusil se, jako již nesčetněkrát předtím, zareagovat dříve, než se v mysli daňových poplatníků zřetelněji vynoří znepokojivé otázky.
Takovouto otázkou ovšem dnes už těžko může být, zda snad multikulturalismus nakonec není minimálně v jistých ohledech přece jen trošičku nesprávný. Mimochodem, multikulturalismus, jak je to slovo nyní užíváno, prosím vůbec není to, co jsme zde mohli vídat až do 30. let 20. století, kdy jednotlivec leckdy nevěděl, zda je – bráno národnostně, kulturně či politicky – Rakušan, Němec, Žid nebo Čech (a čím vzdělanější, tím si byl svou identitou méně jist); kdepak. V newspeaku multikulturalismus znamená soužití nekompatibilních kultur na jednom území, zpravidla postupně vnucené původní většině jejími politiky aplikací tolik osvědčené salámové taktiky v efektivní kombinaci s fait accompli. Ne, chybnost multikulturalismu veřejně přiznali už před několika lety nejčelnější pohlaváři Západní Evropy; ostatně jejich voliči si tuto otázku již během předcházejících desetiletí zodpověděli v přísném soukromí, tiše a individuálně, kdykoliv jejich zdravý rozum alespoň na krátký okamžik procitl z obluzení politickou korektností. Snad tedy, nezačnou se poplatníci ptát, zda by se dnes, kdy už je dávno pozdě, neměly z očividné nesprávnosti multikulturalismu vyvodit nějaké důsledky? Jenomže dnes, kdy už dávno je beznadějně pozdě, se důsledky dají fakticky vyvozovat leda vůči jeho proponentům, propagátorům a realizátorům. A tohle pochopitelně je to poslední, co by si politická třída – politici, vysocí úředníci, media – přála.
* * *
Mám nicméně za to, že v pohledu na své politické elity se běžný volič často zásadně mýlí: Ve světle jejich výsledků, které by sotva šlo označit jinak než jako souvislou sérii spektakulárních státnických selhání, bez výjimky prohlubující, ne-li rovnou působící neřešitelné problémy ve všem, nač sáhnou, mívá tendenci je všechny zleva doprava, jednoho pěkně vedle druhého, pokládat za pitomce, buď bezmocně vláčené událostmi, anebo je se vzácnou pošetilostí sami nemístně a zbytečně iniciující. (K tomuto dojmu voliči klamně napomáhá i pohled zblízka na jejich lokální pomahače a poskoky; ti ovšem jsou pouhé figurky, u nichž by intelekt byl spíše přítěží.) Takovéto mínění, jakkoliv obecně rozšířené, bych si však dovolil pokládati za omyl, naprostý, flagrantní, zavádějící a krajně nebezpečný. Již pouhá obezřetnost mne nutí předpokládat, že se mezi politiky, a tím spíše kdesi v pozadí za nimi, vyskytují přinejmenším jedinci vyzbrojení vrcholnou inteligencí, rozhodností i citem pro perfektní načasování. A tento předpoklad lze průkazně doložit.
Přejete si důkaz? Jeden pádný je v článku http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/358588-evropa-resi-emise-rtuti-vznikajici-pri-kremacich-aktiviste-navrhuji-trhani-zubu.html , který se na chvíli objevil a pochopitelně vyvolal odpovídající odezvu, předvídatelnou a nepochybně též předvídanou. Připouštím, že jsem se nepokoušel původ článku vysledovat zpět; beztak bych dříve či později skončil v tísnivých temnotách bruselských kuloárů, neproniknutelnějších než Kafkův Zámek. Původ však stejně není ničím zajímavý, zajímavé je načasování. To, že myšlenka, plně srovnatelná s těmi nejméně otřelými nápady nacistů, kupříkladu s jejich originální ideou vyrábět mýdlo z lidského tuku, jednoduše a dvěma slovy nechutná nehoráznost, k nám skrze media přichází právě teď, necelý týden po vraždách, stěží může být pouhá náhoda. Naopak je to – s pravděpodobností blížící se jistotě, trváte-li stále na tom ponechávat si nějakou výhradu – dokladem bezprecedentních kvalit euroideologů a europropagandistů, ze střetu s nimiž by Goebbels prchal s dětským brekem. V kritickém okamžiku zkrátka stojíme před hrozivým zjištěním, že to ani v nejmenším nejsou žádný mejdla.
Čím jiným by mohli lépe zastínit pro ně velice málo žádoucí veřejnou debatu o sebevražedných zhůvěřilostech a zrůdnostech, jimiž implementování myšlenek multikulturalismu bezpochyby bylo, než zrůdností ještě obludnější? Potud je reakce eurobafuňářů zcela přímočará a logická. Nepřehlížejme zde ovšem ráznost, s níž do svých rezerv idejí sáhli: je nezaměnitelným znakem vůdčího ducha. Skvělost jejich celkových schopností nám však nejlépe ukazuje studium rysů jejich návrhu skrývajících se na úrovni druhého plánu, opírající se o dosavadní zkušenosti s eurounijní praxí. Omezíme se tu na několik nejvýraznějších.
V první řadě je to dokonalá škálovatelnost – od pokusného balonku až po komisionální otvírání rakví na katafalku – a odtud plynoucí elasticita. Tak například, k realizaci netřeba přistoupit ihned, nýbrž jako obvykle až po přechodném období; jeho délka je jedním z libovolně nastavitelných parametrů, o němž možno vést plodnou demokratickou diskusi. Samozřejmě poběží vysvětlující kampaň; náklady na ni jsou dalším takovým parametrem. Vedle toho nám povinná pieta k zesnulým brání připustit, aby jim amalgamové plomby z oněmělých úst rval kdejakej funebrák. Nic takového! Bude to vždy jedině specializovaný dentista řádně proškolený neziskovou organizací, financovanou přímo z rozpočtu EU. Povolíme přítomnost pozůstalých u výkonu? Eventuálně ji budeme vyžadovat? Toť další silné téma. A v každém případě, tam, kde by se ukázalo, že pokroková myšlenka prozatím naráží na předsudky a zastaralé stereotypy, bude možno negociovat dočasné výjimky. Představitelé místní vlády odletí do Bruselu, a po perném celonočním jednání prosadí (za mírné ústupky v jiných, nedůležitých oblastech) dvě amalgamové plomby na českého nebožtíka bez extrakce po dobu nejméně příštích pěti let. Unaveni, leč úspěchem hřáti pak v rozjásaném ranním vysílání bezelstně prozradí, že o čtyřech plombách po sedm let, s nimiž tam, jak všude rozhlašovali, původně jeli, stejně předem věděli, že neprojdou.
Za další, návrh s velkou pravděpodobností vždy zůstane plně pod kontrolou eurobafuňářů. Ti jej tak budou moci znovu vytahovat na světlo kdykoliv dle své potřeby, a zase jej v klidnějších dobách ukládat k ledu. Taktéž prakticky neriskují, že by iniciativu neplánovaně převzala nějaká na nich nezávislá tlupa aktivistů; musela by jej totiž obohatit něčím ještě hnusnějším, což, jak každý vidí, je v tomto specifickém případě proveditelné jen obtížně.
Last but not least tu ovšem též je nezakrývaná kontroversnost, pokradmu a neúnavně pracující ve prospěch skutečného účelu návrhu: Na jedné straně všechny ty zpozdilé a nicotné, avšak početné, ba konce neberoucí výhrady reakcionářů, tmářů a všech nepřátel pokroku, na druhé nezpochybnitelné blaho Evropanů a celého lidstva! Čemu dát přednost?
* * *
Uvažujeme-li tudíž, s čím elity EU přijdou po multikulturalismu, jakmile se toto téma pro ně stane riskantním příliš, sotva by šlo odpovědně pominout možnost, že to budou projekty právě tohoto druhu, s potenciálem hladce odvrátit debatu od otázek, které by jim mohly být nepříjemné vposledku snad i tělesně. A lze důvodně předpokládat, že nápadů kalibru po všech stránkách srovnatelného s trháním plombovaných zubů zemřelým tají útroby Evropské unie ještě dlouhou řadu, disciplinovaně zde číhajících v záloze na rozhodný okamžik.
Tenhle však, vedle již zmíněných, obsahuje ještě určitou významnou kvalitu navíc. Jen si ten obraz prosím vykreslete svým vnitřním zrakem: Smrtelné lože, na němž v posledním tažení chroptím možná já, možná vy, možná celá jedna civilizace, zatímco vedle něj už s kleštěmi v ruce nedočkavě postává Evropskou unií certifikovaný dentista… Kdo si dokáže představit působivější metaforu situace, do níž jsme se nechali zavést?
Koukl jsem na jeden rozsudek ústavního soudu, a vypadá to, že vrácení majetku připadá v úvahu jen pokud nemovitost stále vlastní ten, který ji získal od státu. Vrácení nepřipadá v úvahu, pokud nemovitost mezitím změnila majitele, a to jak prodejem, tak děděním.
V tomto případě, nebyli žadatelé o restituci zamítnuti úplně , jakási finanční náhrada byla stanovena.
Žadatelé s ní ovšem nejsou spokojeni.
Pokud v té citaci soudního rozhodnutí něco podstatného nechybí, tak je to takové předrevoluční…
Matzurko, nejde o laictví. Rozsudek v komplikované věci po několika odvoláních má mnoho stran. To platí obecně, v tomto případě nic nevím. Ale součástí rozsudku je jeho odůvodnění, kde se musí, mimo jiné, popsat, co bylo řečeno nebo napsáno a bez toho, aby měl kdokoliv před sebou kompletní text, není zřejmé, napřů který soud to vzal na zřetel. Třeba to byl některý z jiných soudů celé věci a třeba to bylo zdůvodnění jiného rozhodnutí – např. o tom, proč nebyl nemovitý majetek vydán a byla uznána jen peněžitá náhrada. Ale to je pořád jenom hádání bez znalosti textu.
Představ si, že napíšeš do publikace, že zásadně nesouhlasíš z tvrzením kolegy Bachajamy, že….. a kolega Bachajama napíše do své publikace, že i kolegyně Matzurka ve své práci uvádí, že….
Rputi,
samorřejmě, že chybí. Dr. Samková je advokátka restituentů, a jako taková samozřejmě uvádí jen okolnosti příznivé pro klienty, a o faktech a okolnostech působících proti nim mlčí. Tak to mají advokáti v popisu práce.
Zdá se, že doněcké letiště, které nikdy neztratila znovu dobyla ukrajinská armáda. Ostatně jako každý den za poslední týden.
A to i přesto, že z Ruska přijelo několik desítek tanků. Ostatně jako každý den.
NA Ukrajině musí být při tomto tempu už tisíce ruských tanků. Kam to ti povstalci dávají …
NoName,
tanky jsou spotřební materiál. Jako hajzlpapír 😉
Martine,
tak s tím kolegou Bachajamou je to celkem běžné – on si tím nažene citovanost, byť je negativní (nesouhlasím s jeho závěry). Jsou i profíci, co si na tom staví živnost….
A jo, další dvě stovky nebo i více stran textu rozsudku snadno citovat nejde. Nicméně citovaná formulace je skutečně z mého pohledu nehorázná, i bez té omáčky v článku následující. Očekávala bych stanovisko osočené soudkyně s poukazem na to, co tedy bylo rozhodujícím faktorem.
293 — To zní skoro tak, jako kdyby to nepsal Halladin, nýbrž Josef Cholévka.
290, 300 — Nejlepší jsem se tam prosím dočetl na konci: (…) nevidí důvod pro podání návrhu na kárné řízení (…) „Jde o soudkyni, která si nesmlouvavým způsobem hlídá nezávislost a svobodu jak osobního života, tak soudního rozhodování, a jak ji znám, jen projednání Vaší stížnosti by brala z Vaší strany za hrubou urážku na své cti a nadále by i vůči Vám vystupovala kontroverzním a netolerantním způsobem.“
298, 303 — Martin má samozřejmě pravdu, že spis nikdo z místních přispěvatelů neviděl. Ovšem článek je plně konsistentní s názorem, jaký jsem si na zdejší justici během let postupně utvořil. Upřímně rád bych viděl články — a tím spíše rozsudky! –, které s ním konsistentní nejsou.
No, tak víme o tom prd, ale můžeme aspoń fabulovat. 🙂
Dalo by se diskutovat, zda jde o „dobrovolné opuštění republiky“ v srpnu v šedesátém osmém, zejména, když měli neblahé zkušenosti z předchozí okupace.
Rovněž by se dalo diskutovat, zda mohli v tu chvíli vědět, že bude zabavován majetek emigrantů. Ono to asi dost záleželo i na vývoji politické situace ještě po okupaci.
Na druhou stranu je pravda, že nejde o přímé potomky. Jde o vdovu po adoptovaném synovi a jejich děti, kteří opravdu mnemají k nemovitosti žádný vztah. Samková samozřejmě hraje na city, to jí je vlastní a proto servíruje především strastiplné osudy těch, kdo vlastně už účastníky sporu nejsou, protože zemřeli.
Vila asi čtyřicet let prázdná nebude, nejspíš tam někdo bydlí. Otázkou je, v jakém je stavu, kolik se do ní investovalo, kolikrát měnila za tu dobu majitele a u koho skončila.
Zpátečníku, Vy ale víte jen to, co že tvrdí Samková, že ji bylo řečeno.
Otázka je, zda předsedkyně soudu řekla skutečně tohle nebo je to interpretace Samkové nebo jestli před tím Samková neřekla něco co by k domněnce, že chystá ne stížnost, ale urážku na cti, vést mohlo.
Ona je Samková taky umí být dost zabejčená dáma a všechny její výroky nutno brát s rezervou. Což je zase konzistnentní s tím, jak se mně jeví po celá ta léta Samková.
Ahoj!
Bohouši, jestli vzpomemeš, pohledej ten návrh té mojí grafiky… prosím.
310 – MaYdo to je citace písemné odpovědi předsedkyně soudu. To si snad ani Samková netroufla upravovat.
Mám podezření, že paní dr. Samková píše takové to výlevy pro vlastní reklamu . Za kterou nemusí nikomu platit 😀
„…. a jak ji znám, jen projednání Vaší stížnosti by brala z Vaší strany za hrubou urážku na své cti a nadále by i vůči Vám vystupovala kontroverzním a netolerantním způsobem“
Dano, je to divný.
Samková chtěla podat stížnost.
Buď ji podala – ale pak musela být stížnost vyřízena řádným postupem a pokud byla zamítnuta, těžko se to dá zdůvodnit nějakými domněnkami předsedkyně, jak zná dotyčnou a co by asi udělala. …. a tak dále.
Nebo Samková o možnosti podat stížnost uvažovala a dopisovala si o tom se soudkyní a dostalo se jí odpovědi, aby to nedělala, protože tahle soudkyně má svou palici.
Jinak si umím přestavit, že Samková má soudce obecně ráda jako osinu v pozadí a umím si představit , že soudci mají obdobný vztah k ním.
Takže to klidně může být něco mezi nimi děvčaty a restituční spor se hodí jako záminka k medializaci.
My o soudcích a Brožová za dveřmi. http://www.novinky.cz/domaci/359277-predsedkyne-nejvyssiho-soudu-brozova-rezignovala.html
Chci říct, že ona „písemná odpověď předsedkyně soudu“ nejeví se mi být oficielním dokumentem se všemi právními náležitostmi.
242 Ano, Rputi, tak dávno. A z USA nás budou buzerovat o lidských právech, když oni sami tam byli ještě nedávno.
maydo,
Taky se mi zdá. Skoro to vypadá, žeSamková poslala soukromej dopis Předsedkyni soudu, a paní předsedkyně rovněž neoficiálně odpověděla,načež samková tu neoficiální odpověď , kterou paní předsdkyně asi neměla napsat, zveřejnila.
Řekl bych , že předsedkyně soudu je v průseru nikoliv malém.
Než se ale hlouběji nořit do nepříliš podložených podružností, dovolím si sem dát (trošku ve vzájemném protikladu, či spíše hned v několika) odkazy na dva blogy:
Jednak jako obvykle Stanislav Komárek: http://blog.aktualne.cz/blogy/stanislav-komarek.php?itemid=24541 Jak jsem blog četl, chtěl jsem sem pár pasáží nakopírovat, ale pak zjistil, že by to musela být prakticky celá druhá polovina textu.
A za druhé Zdeněk Müller (ten samý, o němž jsem se zmínil včera, ohledně jeho článku v Orientaci LN): http://blog.aktualne.cz/blogy/zdenek-muller.php?itemid=24539 Zajímavě problém propojuje s úpadkem školství.
Ovšem může to být též jen předstupeň konečného stadia, kdy si všichni uvědomíme, (1) že ve skutečnosti jde o všeobecný úpadek veškerých oborů, jichž se kdy ruka pseudoliberalismu dotkla, přičemž však (2) pseudoliberálové nejsou prapříčinou, nýbrž také následkem.
Hmmm- tohle http://www.novinky.cz/domaci/359240-norska-socialka-chce-pasy-ceskych-chlapcu-ktere-odebrala-matce.html moc na výhru nevypadá, spíš naopak.
Nevím, jak bych takovou situaci v kůži té matky řešila, asi bych to udělala jako ta polská rodina, co zaplatila za únos vlastních dětí z Norska.
Že by nakonec v Anglii dali Zemanovi za pravdu?
Viz aktualne.cz:
„Ve Velké Británii probíhá diskuze nad zřízením školy určené primárně pro homosexuální mládež, vzdělávací ústav pomůže žákům mimo jiné zvýšit sebevědomí.“
Ovšem vzhledem k tomu, ž na aktualne.cz používají v jiném článku o vesmíru pojem „světelné kilometry“, tak jsem nucen konstatovat, že Zeman má zřejmě pravdu i ve své tezi o úrovni našich novinářů.
(320) Podle Lidovek zkrátili „návštěvní hodiny“ ze dvou ročně na 15 minut http://1url.cz/JU7f , takže to zřejmě chtějí vyhnat na ostří nože.
To už fakt vypadá jako šprajc a zlá vůle. Dvakrát do roka na 15 minut vidět děti.
Ono ani ty dvě hodiny dvakrát ročně nejsou nic moc. U tak malých dětí není divu, že se jim máma odcizí a schůzky s ní jim už pak nic moc nepřináší. Zejména, když se snimi nesmí pomazlit, nesmí jim říct, že je má ráda nebo že se jim po ní stýská, Na takovej schůzce matka logicky působí na děti odtažitě a může v nich vyvolat i dojem, že o ně vlastně nestojí.
Tak teď je to na 15 minut, dvakrát do roka, příště řeknou, že děti schůzky rozrušují a že to nemá smysl, aby se s nimi matla scházela. A budou mít pravdu, protože když děti vidí mámu dvakrát do roka na 15 minut, tak to fakt pro ně nemá smysl.
Hezká aplikace salámový metody v praxi. Dobře to vymysleli, norský genossen….
321 – jestlipak mají děvčata a chlapci oddělené třídy? vidím to přímo v barvách
To Valašské království je každý den v novinách (asi je to dost divočina – 16 hodin nikdo neprojede po silnici):
„Na odlehlém místě a bez signálu mobilního telefonu čekal téměř 16 hodin na záchranu 63letý muž u obce Hovězí na Vsetínsku. Po havárii svého vozu byl totiž zaklíněný a sám se z auta nedokázal dostat. Po mnoha hodinách mu pomohl až kolemjedoucí řidič.“
Je zajimavé, že bílí, křesťané, heterosexuálové, muži atd. se nesmí separovat.
Naopak všechny „menšiny“ smí, dokonce je to úplně přirozené. Proto smíte vypsat stipendium pro cikány, vědeckou soutěž pro ženy nebo zaloźit školu pro homosexuály.
Všichni chtějí být rovni, neodlišovat se, přesto všichni vyžadují speciální zacházení.
quivisi, byla to lesní cesta, v horách a v neděli odpoledne. Návštěvníkům se nedoporučuje chodit samotným, bez výbavy a proviantu. V okolí se potulují medvědi.
Hlavně výhody, dávky, dotace. Se speciálním zacházením typu dlouhej bič-malej dvorek by asi spokojenost nebyla.
I když ona není ani s těma výhodanma dotacema a dávkama. Furt málo, furt málo, mělo by být více.
“ V okolí se potulují medvědi“
Proto ten proviant? 🙂
Jo, maYdo. Oni ti medvědí jsou chránění, a nesmí se jíst. Takže všechno sebou.
No tady by bylo na místě zjistit, jestli ty naše bezpečnostní složky jsou k něčemu, a poslat do Norska komando.
A přerušení diplomatických styků by taky nebylo od věci.
P.Mach – „Jednání s norským úřadem pro ochranu dětí (Barnevernet) bylo doslova zoufalé – úředníci si viditelně užívají pocit moci nad „obyčejným“ člověkem, řekl k jednání europoslanec Petr Mach.“
http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/mach-jednani-s-norskym-uradem-pro-ochranu-deti-bylo-zoufale/
Možná by nebylo od věci, kdyby Mach využil europrdlamentu a zaangažoval třeba nějakého Němce, se kterým chodí na pivo. Obávám se, že na nás Norové koukají jako na lepší Křováky, ale pokud by se zajímal někdo z Říše, mohlo by to pomoct.
Foundry, Barnevernet je stát ve státě a nejen já mám pocit, že je to obrovskej kšeft. Takže jde taky o to, co všechno by se mohlo provalit. Udělaj nemožný, aby tomu zabránili!
Quivisi – 16 hodin je máček…Tady jsou cesty, kde když se teď vysekáte, tak Vás najdou až na jaře. Signál žádný a místní tam z dobrých důvodů nejezdí…
A přerušení diplomatických styků by taky nebylo od věci.
Halle, ty naivo!
říká ti něco pojem „Norské fondy“????? 😀
Ty zprávy z Norska
mi nezní moc pozitivně – pokud je starší chlapec už dostatečně „norizován“, že setkání s vlastní matkou chce omezit, je už to na pováženou. Taky se poprvé objevilo matčino přiznání k výchovnému plácnutí, což je v Norsku už drahnou dobu zakázáno…
No, budu i nadále doufat a přát vše nejlepší.
ptakopysku,
ale jistě, tos měl vidět ten šum svistu s grantovými projekty 🙂
A zrovna včera (?) se mihla zprávička o objevení rotundy sv. Václava v budově Matfyzu, kde archeologické práce nebo co to je byly umožněny díky norským fondům. To vlastence potěší 🙁
No jo. ten hloupý Zerman byl pro separaci, což, jak se poctiví občané (a medi) správně
ozvali, se nemá a Norové přece nedovolili separaci dvou českých dětí. Pekně do multihoufu, žádná separace. ;.)
Tak v Jemenu už to taky vře!
…Šíitští povstalci se v úterý zmocnili paláce jemenského prezidenta v metropoli Saná. Uvedla to televize Al-Arabíja s odvoláním na svědky. Informaci později potvrdil velitel jednotek, které chrání jemenského prezidenta, a obsazení sídla hlavy státu označil za převrat. V úterý se na žádost Velké Británie sejde kvůli Jemenu Rada bezpečnosti OSN…
http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/359317-palac-jemenskeho-prezidenta-padl-do-rukou-povstalcu.html
http://m.idnes.cz/blog/clanek.444726.idn
Docela by mne zajímalo, kde autorka článku potkává ty davy čistotných, nesmrdících mužů-muslimů … Klidně i bez „jemné depilace“ 😉
(341) Tak kdo to způsobil, USA, EU mebo Schwarzenberg? 😛
já myslel, že AK to ví a poví!
Určitě to způsobil Putin, oni ti mužici jsou na to specijálisti……
(344) ten začátek glosy je nějaký podezřelý.
NoName,
davy čistotných nesmrdících…
Sem si na něco vzpomněl. Třeba je autorka zrovínka tou dámou z následující příhody.
Přijde paní k lékaři a povídá: „Pane doktore, představte si, já pořád prdím a přitom to není slyšet, ani cítit. Nemohl byste mi něco předepsat, přece jenom mi to prdění vadí.“
Doktor se zadumá, předepíše prášky a pozve paní za týden na kontrolu. Paní přijde a hned ve dveřích se do lékaře pustí: „Co jste mi to předepsal za prášky? Prdím pořád a strašně přitom smrdím!“
A pan doktor radostně odvětí: „Výborně, tak čich bychom měli už v pořádku, teď se pustíme do toho sluchu.“
…Separatisté usilující o odtržení jižních částí Jemenu od zbytku státu nestability využívají k prosazení svých požadavků. Oznámili, že dnes zahájí hnutí odporu s cílem obnovit svou republiku, která zanikla v roce 1990…
http://zahranicni.eurozpravy.cz/asie-a-australie/104348-jemen-se-rozpada-povstalci-se-zmocnili-velkeho-pristavu/
348-jsem měl spolužačku ze severního Jemenu. Ta tehdy z toho sjednocení radost neměla, překvapivě kvůli …islámu. Ten na severu nemuseli.
Sedim v Mnichove v Hofbrauhaus, dopijim litrovy Hofbrau abych se vcitil do rozpolozeni pana s knirkem. Zatim jasne dominuje akorat pocit plneho mocovebo mechyre 🙂