Generovat nezaměstnatelné snadno a rychle

Publikováno | Autor:

S  M. Zeleným o vzdělávání a podnikání

Prof. Milan Zelený je bezesporu mezinárodně uznávaný ekonom, poradce hlav států, hostující profesor několika světových universit a člověk ve svém oboru na světové špici. Narodil se u Čáslavi, vystudoval na VŠE v Praze kvantitativní metody, finance a základy ekonomiky. Po absolvování vysoké školy pracoval na Akademii věd u prof. O. Šika. S jeho pomocí v roce 1967 odcestoval do USA na studia University of Rochester. Po roce 1968 už z pochopitelných důvodů v USA zůstal. Po čase získal titul PhD v oblasti ekonomiky a systémové optimalizace. Následně se z něj stal vysokoškolský profesor. Několik let přednášel na Universitě v Jižní Karolíně, deset let na Columbia University v New Yorku. Dokonce na nějaký čas odešel do Evropy. Působil na universitách v Bruselu a Kodani. Posléze se vrátil zpět do USA, kde zakotvil na Fordham University. Zde strávil celých třicet let. V současnosti je emeritním profesorem (Professor Emeritus of Management Systems), takže už má relativně méně povinností a mohl si dovolit se napůl vrátit do Čech. Založil nadaci ZET Foundation, kde si dal za úkol hledat nápravu některých problémů, se kterými se v dnešní době potýkáme celosvětově. Mimo jiné se zaměřil i na vztahy podnikání a vysokoškolské výuky.

Jste známý jako velký propagátor Baťova vzdělávacího systému. Bohužel ten byl tehdy i nyní u nás i ve světě spíše výjimkou. Jde vůbec naučit podnikat?

Víte, to je hodně zavádějící. Já nemohu učit podnikání tím, že budu nutit studenty číst o podnikání, jak je mnohde zvykem. Můj názor je ten, že výuka na tradičních školách ekonomického typu k ničemu nevede. My potřebujeme, aby na podnikatelské universitě, to je mimochodem výraz Jana Bati, skutečně podnikali. Obrazně řečeno, vy se učíte vařit tím, že vaříte, a nikoliv tím, že čtete kuchařky. Přiznám se, že připravujeme takovou školu, kde budeme na studentech vyžadovat, aby krom povinných předmětů založili firmu a skutečně podnikali, v čemž jim samozřejmě pomůžeme. Ale přiznám se, těch podnikatelských universit je hodně málo. Ono je vcelku humorné, když si uvědomíte, že světoví podnikatelé s tzv. velkým „P“ museli ze škol odejít, ať už se jedná o např. B. Gatese nebo S. Jobse. A to si myslím, je chybné. Vždyť my jsme ani nepřipravili prostředí, které by těmto talentům umožnilo vyniknout. Oni se léta vyhrabávali z garáží, ničili si zdraví, okrádali rodinu s mizivou vyhlídkou na úspěch. Na druhou misku vah položme to, co tito dva jmenovaní udělali pro náš svět. A nyní si představte, že mluvíme o masivním podnikání statisíců lidí, miliónů lidí. To už nemůžeme nechat na garážích. Podnikání je totiž pro naši samotnou existenci jedna z největších výzev. Podnikatel minimálně zajistí práci sám pro sebe. Když je lepší, tak pro desítku dalších. Když je geniální, tak pro stovky lidí. Když budeme mít milióny podnikatelů, tak vybudujeme nový svět. Teď tito často vysmívaní, perzekuovaní, nenávidění a státní byrokracií sužovaní lidé vytváří v každé zemi onu produktivní zónu, kde vzniká největší podíl HDP, ať už se na to státní statistika dívá jakkoliv. Sním o tom, jak by většina z nás mohla být na státu nezávislá.

Často se mluví o akademické nezávislosti či autonomii na vnějších podmínkách. To je s vaším tvrzením přímo v rozporu…

O nezávislosti české akademické scény by se dalo s úspěchem pochybovat. Řeči o tom, že by školství nemělo záviset na trhu, je podle mne silně pomýlené. Dávat za vzor tisíciletou tradici vysokého učení a jeho tzv. akademickou nezávislost či autonomii na vnějších podmínkách (rozuměj izolaci ve „věži ze slonové kosti“ a povýšenost nad denně se měnícími potřebami společnosti), je podle mne historická hloupost. Vzdělávací systém přece nemůže být autonomní, odstíněn od života. Představte si, že jsem vysoce vzdělaný v oboru, o který nemá nikdo zájem a nikdo mně nechce zaměstnat. Mám tedy zalézt do jeskyně a žít tam jakou poustevník z vody a kořínků? To jsou přece vyhozené peníze státu, neproduktivně vynaložený čas a úsilí, ať už můj či tzv. pedagogů. Vzdělání přece musí vytvářet nějakou hodnotu a ta se vyjadřuje v penězích. Nezaměstnaný žádnou hodnotu nevytváří. Vysoké školy by měly prokazovat nejen, kolik u nich studentů graduje, ale kolik z nich se umístí v praxi. Každá vzdělávací instituce by měla mít takový program, který jejich absolventům umožní zapojení do pracovního procesu. Podívejte se například na Španělsko, Portugalsko nebo Itálii, kde je propast mezi absolventy a jejich zaměstnaností doslova šokující.

Politici, dokonce i u nás, ve spojení s představiteli ekonomických věd vcelku příznivě poukazují na systém boje proti nezaměstnanosti vysokoškoláků, který ve Francii prosazuje nynější francouzský prezident Francois Hollande. Myslíte, že uspěje, nebo se jeho nápad zařadí mezi další od reálné skutečnosti odtržené chiméry?

Nakonec se budeme učit podnikat a pracovat od Francie? Problém, na který naráží francouzský prezident F. Hollande, je následující. On si vytipoval, že ve Francii existuje velká nezaměstnanost. Lidé navíc nemají správnou kvalifikaci. Proto musí stát zákonitě utrácet peníze na rekvalifikace. Ale to, že ve Francii, a nejen tam, existuje systém, který tyto nezaměstnatelné lidi produkuje, to nechal plavat. On vlastně nejde ke zdroji, ale jen napravuje následky. To už snad ani k smíchu není, spíše je třba uronit slzu. To je podle mně opravdu cesta do pekel. Systém bude neustále produkovat profese, o které není zájem, a on tyto nové nezaměstnatelné bude nutit opětné k rekvalifikaci. Na to samozřejmě bude potřebovat peníze. Kde je vezme v dnes již velmi zadlužené zemi Galského kohouta? Většinou zase z vlastní oblasti školství. To znamená, že oseká výdaje na vzdělávání, aniž by napravil systém. Z toho dále vyplývá, že peněz na vzdělání bude stále méně, systém bude generovat nezaměstnatelné, které bude třeba rekvalifikovat Hollande. Stahující se smyčka, ze které není úniku. Pokud nezmění systém, aby byl po absolutoriu absolvent okamžitě zaměstnatelný, situace zůstane stejná a stejně beznadějná. Jak ve Francii, tak i v Česku. Dříve to bylo jednodušší. V každém desetiletí se objevoval nový sektor, který nabízel širší možnosti zaměstnání. Jmenujme například rozvoj leteckého a automobilového průmyslu, služeb, cestovního ruchu, IT technologií apod., takže školství mohlo být do jisté míry opravdu autonomní, protože změna byla relativně pomalá. Nové obory vygenerovaly tolik financí, že sponzorovaly i obory neproduktivní, které svými absolventy zásobovaly rozrůstající se státní byrokratické mašinérie. Místo nového oboru následně přišla krize a s ní spojené problémy s nedostatkem financí a dluhy. Navíc nové obory státní „pedagogové“ učit nemohou, protože je to nikdo nenaučil.

Vidíte z tohoto marastu cestu ven?

Když na vznikající problémy upozorňuji, tak mávají rukama, poťouchle se usmívají a ještě přitlačí na tu svoji ruční pilu. Když už je pozdě a bouda jim spadla, tak se ptají na „cestu ven“. Konec už byl, vážení, konec už byl. Cestu ven jste minuli na té dávné křižovatce; teď už je cessta zarubaná. Nůžky mezi absolventy neproduktivních oborů a jejich uplatnitelností na trhu práce se neustále rozevírají. Když nedovedeme uplatnitelnost absolventů zajistit ve státním sektoru, tak musíme do sektoru soukromého. Vznik nových vzdělávacích zařízení však i nadále blokují a kontrolují nejrůznější státní byrokratické akreditační komise. Východisko vidím ve vzniku podnikových či soukromých universit. A také soukromých akreditačních komisí, protože soukromá akreditace je akreditace de facto, ne byrokratická de jure. Co potřebujeme, je, aby soukromá akreditace byla pro zaměstnavatele cennější než ta státní. Singularity University v Kalifornii v USA má za svým názvem „Unaccredited“. Prostě neakreditovaná. Oni tuto poznámku berou jako záruku kvality. Mají kvalitní a v praxi uplatitelný program. Studenti o tom vědí, a cení si toho, akreditace, neakreditace. Jen u nás to má jakýsi pejorativní výraz. Velice rozlišuji mezi akreditací de jure, tedy o té, která vzešla z úřadů a ministerstev a de facto, kde o akreditaci rozhodují zaměstnavatelé. Něco podobného jsem objevil i v České republice v Břeclavi. Tam se iniciativy chopila firma Fosfa, která převzala celou řadu vzdělávacích funkcí tak, aby její absolventi zvládali téměř raketově se měnící podmínky v jejich oboru. Proto razím heslo: Fosfa = Fosfa University=firma Fosfa. Ale to je výjimka.

 

Ve svých přednáškách se zmiňujete o stále se vyvíjejícím světě. Já tento rozměr zmenším na standardní firmu, která má standardní program. Firma ho bohužel musí inovovat, aby zvládla potřeby současného trhu. Jak to udělat, když je zajetá v současném systému. Firmu tvoří lidé. Změna ale vyžaduje úplně jiný typ zaměstnanců, než který většina firem má a jim se změny nelíbí. Co s tím jde dělat?

Nic. Ujel jim vlak. Pokud nedokáží nepřetržitě inovovat, neustále se měnit, a zapomenout na „standardy“, nemají šanci. Firma by měla mít mezi běžnými zaměstnanci lidi schopné aplikovat inovační trendy. Nejen klasické vykonavatele. Pokud tyto lidi nemá, je něco špatně. A opět se tak vracíme ke vzdělávání. Současný systém neprodukuje lidi akční a produktivní, ale pouze vykonávající. Překonat tuto bariéru jde pouze cestou těsné spolupráce škol a úspěšných firem. A také apelovat na firemní management, že služebníky najde vždycky, ale lidí s tvůrčím potenciálem, či těch, kteří dovedou zavádět do stávajícího systému změny, je pouze několik ze sta. Samozřejmě, že tu nechci své teorie o vzdělávání brát do důsledků nebo dogmaticky. Svět musí mít básníky, spisovatele, hudebníky, vědecké teoretiky apod. Ale na druhé straně si na jejich výchovu bude muset vydělat a následně je zaplatit. O tom tady ale nemluvíme. Mluvíme o těch, kteří se musí uživit a poskytnout žití (živnostník?) v té současné i budoucí, velice náročné hospodářské (hospodář?) sféře.

Antonín Karoch

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 865 komentářů u „Generovat nezaměstnatelné snadno a rychle“

  2. Ještě bych připomněl instituci, ve které musíš, i když nechceš…

  3. Dobrý večer,

    „P.S. Schapito je nazajímavý šašek s duhovým kokotem.“

    Ten překlep se ti, Dušane, moc povedl 🙂

    nebo to nebyl překlep? 🙂

  4. 1529 Dušane
    Ad Obamův projev v Hirošimě a Tvůj krátký komentář. Přiznám se, že nevím co tam vlastně řekl. Nesledoval jsem to. Máš nějaké krátké shrnutí?
    Tady bylo něco na NP. Neffův nic neříkající úvodník a pak ticho.

  5. 1552 viz ty Ženevské konvence. Protesty viz moudrý král v ŠSP.

  6. To tedy vše, sleduji li slepě klikaté cesty zákona. Lze samozřejmě dosáhnout mimosoudního vyrovnání skrze diety, obutí, ošacení a ozdobení prudivky. Ta si posléze neomylně najde toho kdo sice nemusí, ale chce a může, přestože ty botky čapky kabelky ušank a kožichy nedá. Řešení je opět snadné. Otřesena pohledem na jeho majetkovou nevybavenost, oddá se mu v rouše Evině aby se nastolily rovné podmínky pro následný sbližovací akt.

  7. Obama se vyloženě neomlouval, ale označil použití nukleárních zbraní za jedinečné, ultimativní zlo zatímco doposud přijímaná interpretace byla, že šlo o konec imperiálního zla, které ušetřilo stovky tisíc životů amerických vojáků a možná milionů japonských civilistů. Američany navíc naštval i tím, že si Spojené státy „přivlastnil“ – (můj stát. můj národ atd)

  8. Dušane
    Vyjádřil se tedy v zásadě jako levicový blb zdůrazňující universální hodnoty a nikoliv jako státník, ktetrý si uvědomuje danou situaci a možnosti řešení a optimalizuje zásah z posice rychlého ukončení a minimalizace všech obětí….
    Nepřekvapuje mi to. Je takto zaškolen a indoktrinován. Bude ho zajímavé sledovat až skončí. Co ho začne živit si nedokážu představit ani odhadnout

  10. 1559 AeroKarle
    to je známé klišé. Honorované kecy.
    Již z vlastního pojmu „Honorované kecy“ lze usoudit, že je zde někdo, kdo honorář poskytne. Kdo je to?

  11. mmch Samkové krásně jebe, Jen jsem si to přelítl a ráno se v tom s potěšením porochním.
    Předem před závorku vytýkám, že má fráze „někomu jebe“ nechť je braná positivně jako nefalšovaný úžas nad mnohovrstevnatými prohlášeními Dr Samkové, Kláry (které jse zaznamenati a povnímati stačil ke dnešnímu jitru, května dvacýtéhodevátého roku dvoutisícového šestnáctého, stáke za panování dezorientované Angely a jejích plyšových hraček

  14. Njn, Samková má nepochybně pravdu, její problém je, že je na to momentálně sama!

    Pak si nemá Babiš se Sobotkou dělat celkem chtějí, neb pravice se, jako v Čechách vždy, hádá a drobí.

    Pokud jste zachytili, tak na straně BPI se odehrálo jakési zemětřesení, prozatím poněkud nepřehledné.
    Pokud se z víru událostí dá na něco soudit, tak zas Volfová někam hamstla svou těžkotonážní nohou a hodlala se vydrápat do sněmovny děj se co děj. Konvička s Hamplem byli již dávno před tou osobou varováni, leč neposlechli a tohle mají za to!
    A moc by mne zajímalo, kdo byl ten dobrák, který si, pár dní před sjezdem BPI nechal zaregistrovat tu „Alternativu pro Česko“?
    Tož jsem zvědavá, co se z toho vyvrbí…..

    Špatné je, že „Iniciativa M.Konvičky“, jejíž podporu by teď Samková potřebovala, má momentálně váhu 0,0pšouk.

  16. Hlavním účelem Hirošimy bylo zastrašit Stalina.
    Je otázka, čeho bylo Japonsko v té době schopno. Izolované , bez válečného loďstva, bez dovozu nafty, ,jiných surovin, téměř bez letectva.
    Možná je stačilo nechat vyhnít.A bombardovat průmysl.

    Ještě důležitější bylo LeMayovo rozhodnutí, aby B-29 nesly zápalné pumy místo bomb výbušných. Každý bombardér B-29 mohl unést čtyřicet svazků o 36 zápalných pumách, které mohly spálit oblast o rozloze přibližně 650 arů. Změny měly děsivě účinné výsledky. 9. března zpustošilo Tokio 279 bombardérů B-29, z nichž každý nesl šest až osm tun zápalných pum. Bylo vypáleno zhruba 4.144 hektarů, tedy čtvrtina celkové rozlohy města, a zničeno více než 267.000 budov. Civilní oběti činily přibližně 185.000 obyvatel, zatímco američtí útočníci přišli jen o čtrnáct letadel. V příštích devíti dnech byla obdobně zpustošena města Ósaka, Kóbe a Nagoja. K 19. březnu nálety ustaly, jelikož Američanům došly zápalné pumy. Během těchto deseti dnů bylo shozeno téměř deset tisíc tun bomb. Ale devastace brzy začala znovu a ve zvýšené míře. V červenci bylo svrženo třikrát více tun pum než v březnu. Navíc byly položeny tisíce min, aby paralyzovaly japonskou pobřežní dopravu. Bylo potopeno více než 1,25 milionů tun lod’stva a doprava se takřka zastavila. Japonská protivzdušná obrana byla čím dál tím bezvýznamnější. Následky byly strašlivé. Morálka civilního obyvatelstva po náletu na Tokio se zápalnými pumami značně upadla a ještě více poklesla poté, co LeMay začal shazovat výstražné letáky upozorňující na jeho příští cíle. Přes 8,5 milionů lidí uprchlo na venkov, čímž vyvolali pokles válečné produkce, a to zrovna v době, kdy byla japonská válečná ekonomika téměř v troskách. V ropném průmyslu totiž klesla výroba o 83 procent, produkce leteckého strojírenství o 75 procent, výroba draků letadel o 60 procent a elektronického vybavení o 70 procent. Bombardování zničilo nebo velmi poškodilo přes šest set velkých válečných továren. Bombardování mimoto přesvědčilo japonský lid, že jeho ozbrojené síly ho už nemohou dále chránit a že kapitulace, ačkoli bezpodmínečná, je nyní nevyhnutelná. Atomové bomby v srpnu jen potvrdily, co si již uvědomila většina Japonců, kromě militantních fanatiků

    Churchill se také zmiňuje o tom, že tři týdny před shozením bomby mu v Postupimi Stalin soukromě řeklo zprávě od japonského velvyslance v Moskvě, která vyjadřovala touhu Japonska po míru, a dodává, že když tuto novinu sděloval prezidentu Trumanovi, navrhl mu,. že by se spojenecký požadavek „bezpodmínečné kapitulace“ mohl poněkud zmírnit, a mohl by tak ulehčit japonskou kapitulaci.

    Ale tyto japonské snahy dosáhnout míru začaly mnohem dříve a američtí představitelé již o nich věděli lépe, než Churchill uváděl nebo než byl snad informován. Těsně před Vánocemi roku 1944 získala americká tajná služba ve Washingtonu zprávu od dobře informovaného agenta-diplomata v Japonsku, že vzniká mírová strana a získává tam podporu. Tento agent předpovídal, že vládu generála Koisa (v červenci vystřídala vládu vedenou generálem Tódžem, jenž zapletl Japonsko do války) brzy nahradí vláda usilující o mír v čele s admirálem Suzukim a s císařovou podporou zahájí jednání. Tato předpověď se v dubnu naplnila.

    Použití atomové bomby pro dosažení tohoto výsledku nebylo fakticky nutné. Devět desetin japonského loďstva bylo potopeno nebo vyřazeno z bojů, vzdušné a námořní síly ochromeny, průmysl v troskách a zásoby potravin japonského lidu se rychle tenčily, takže jeho pád byl již jistý,

    http://temneuzemi.webzdarma.cz/Historie/Japonsko_1945.htm

  17. 1561 — Jo jo, skimici, formulovat dokáže skutečně pěkně…:

    Co se samotné České advokátní komory týká, předpokládám, že se s celou záležitostí vyrovná se stejnou elegancí, ctí, prozíravostí a politickou nezávislostí, s jakou v roce 1939 vyloučila ze svých řad židovské advokáty.

    http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Kdyby-se-Hitler-prohlasil-za-Proroka-chranili-by-svobodou-vyznani-i-nacismus-Neexistuje-neradikalni-islam-jen-nedbale-naplnovany-Dalsi-naloz-od-Klary-Samkove-437797

    Po zkušenostech bych nicméně tipoval, že tím opět nějak propluje.

    Avšak v tzv. Zpátečníkově klasifikaci se stále nacházíme ve stadiu minus jedna. Teprve až zde takovýchto Samkových bude operovat (několik) tisíc, dospějeme do stadia nula: Samkové se sice navzájem dokonale přehluší, avšak vedlejším — ovšem zásadně důležitým — efektem bude, že si lidé hromadně uvědomí, co vše je tu špatně. Že režim, to jest veškerý ten neprůhledný a neprostupný nános na liberální demokracii vystavěné na (těch lepších) (středo)evropských tradicích, je beze zbytku špatný. A že náš přístup k němu je špatný taky.

  18. Halle 1566,
    to je coby, kdyby…
    Prostě už se to stalo. V podstatě nelze než říci, II.WW nás všechny hrozně mrzí a udělejme vše, aby se neopakovala. Všechno ostatní jsou jen plky!

    Quivisi 1565,
    tohle se vždycky strašně špatně vyhodnocuje.
    Vím o podobném případu (taky z USA), kdy kluka (v bezvědomí) vzala vůdčí gorila do náruče a předala svým ošetřovatelům.
    Jenže tohle byl samec, dítě asi brečelo a on si nevěděl rady. Strašně záleží na tom, jak je na své ošetřovatele zvyklý a jak s nimi dokáže komunikovat.
    Kdyby se klukovi něco stalo, tak „lid“ vezme ZOO útokem. Tak to odnes gorilák.
    Rodiče by zasloužili pár facek, že nechají kluka lézt po zábradlí!

  19. Jenže čekání, až „si lidé hromadně uvědomí“ je poněkud fatalistické.

  21. Znáte nejaké jiné řešení ?
    Ano, třeba vyzkoušený systém v rámci „svrhavaní komunismu“ – pár mrtvých na brutálně potlačené demonstraci – osvědčené schéma od Aše po Majdan.
    Napřed ale je potřeba dostat dost lidi na tu demošku.
    A jsme zpátky: jak ?

  22. 1569 — Příslušná pasáž, ač psána v čase budoucím, je prostým popisem Zpátečníkovy klasifikace. Samozřejmě neexistuje žádná záruka, že do stadia nula vůbec kdy dospějeme; dávno předtím také snadno můžeme jakožto jednotlivci pomřít a jakožto civilizace zaniknout.

    Otázka však též je, co je ono čekání. Těžko lze předpokládat, že se teď zvednu a osobně půjdu defenestrovat Sobotku i s jeho neomarxistickou vládou. K tomu jednak nemám potřebný aparát, jednak by to bylo nelegální, jednak — a to zejména — by to bez dalších kroků po pár měsících či letech vedlo do stavu stejně špatného jako současný, ba dost možná horšího.

    Místo toho se snažím (samozřejmě chabě a marně) věci trošičku posunout, o malý, mikroskopický kousek. Mimo jiné tím, že se (marně) pokouším ukázat, že režim je špatný z principu, zásadně a beze zbytku. A popřípadě vysvětlit proč.

  23. Dobré ráno,

    „vedlejším – ovšem zásadně důležitým – efektem bude, že si lidé hromadně uvědomí, co vše je tu špatně. Že režim, to jest veškerý ten neprůhledný a neprostupný nános na liberální demokracii vystavěné na (těch lepších) (středo)evropských tradicích, je beze zbytku špatný. “

    Zpátečníku, a kteří lidi si mají uvědomit, že ten režim je zásadně špatně?

    Věštšina lidí to sice tuší, ale politiku si zas tak k srdci neberou a řeší úplně jiné věci, než režim, u toho pak jenom hledají způsoby, jak by je obtěžoval co nejméně. Troufám si tvrdit, že těch je většina. Samková je pro ně křikloun, který sice občas pravdu má, ale jindy, podle toho, co ji momentálně zajímá. Titíž, kteří ji dnes tleskají, jak odhalila pravdu, ji zatracovali, když měla na programu cikánskou otázku.
    V každém případě je Samková nezkrotný živel a spoléhat se na ní, že dospěje k nějakému rozumnému řešení připadá mi poněkud bláhové.

    kromě téhle spupiny tu je poměrně počertná skupina lidí, kterým tenhle režim v podstatě vyhovuje a dále skupina, kteří se špatnodsmi režimu neustále zaobírahjí, ale řešení stejně nemají.

    „A že náš přístup k němu je špatný taky.“

    A jaký přístup je dobrý?

  24. “ Mimo jiné tím, že se (marně) pokouším ukázat, že režim je špatný z principu, zásadně a beze zbytku. A popřípadě vysvětlit proč.“

    Když byste to vzal z gruntu, zpátečníku, tak zjistíte, že každej režim je v podstatě špatnej od základu. Otázka je, co je „dobrý režim“ a jestli ho lze vůbec dosáhnout v reálném světě.

  25. „Ano, třeba vyzkoušený systém v rámci “svrhavaní komunismu” – pár mrtvých na brutálně potlačené demonstraci – osvědčené schéma od Aše po Majdan.
    Napřed ale je potřeba dostat dost lidi na tu demošku.“

    Zkušenost od svrhávání komunismu až po Majdan mně naučila, že ani jeden mrtvý za tu změnu nestojí, protože dřív nebo později se zase režim octne tam, kde byl.

    Dokonce bych se vsadila, že nebýt ruského vpádu, dopadlo by to podobně i v tom osmašedesátém. Normalizace by přišla i bez těch tanků.

  26. Dobré dopolední vespolek,

    nad tou tragédií v Zoo mi zůstává rozum stát – kdy byli KSAKRU rodiče ??!!
    Toho gorilího samce bych jim dala k úhradě, i když jeho cena z genetického hlediska možná bude nevyčíslitelná…

  27. 1573 – kteří lidi si mají uvědomit, že ten režim je zásadně špatně? – Daňoví poplatníci. Dále pak voliči (tj. ti, kdo hlasují) a potenciální voliči (kteří by hlasovat mohli, kdyby do volební místnosti došli). Last but not least ti, kdož se s režimem dostávají do kontaktu jako příjemci služeb či dávek a dotací jim poskytovaných.

    Samková [je] nezkrotný živel a spoléhat se na ní, že dospěje k nějakému rozumnému řešení připadá mi poněkud bláhové. – Přesně tak. To právě je to stadium minus jedna, jak o něm píšu výše.

    A jaký přístup je dobrý? – Dle mého názoru je základní správný přístup k režimu zhruba ten, jaký zřejmě všichni užíváme jsouce kontaktováni podomními obchodníky a vůbec veškerými agenty s teplou vodou. Jakmile se obecněji rozšíří, možno uvažovat o podobě dalších kroků.

    1574 – Otázka je, co je “dobrý režim” a jestli ho lze vůbec dosáhnout v reálném světě. – No, řekne-li se “dobrý režim”, dost mi to zní jako oxymóron. Ale vláda by přirozeně měla jednat v zájmu občanů, přičemž by pokud možno neměla zasahovat do věcí, do nichž zasahovat nemusí, a zasahuje-li, měla by tak činit se snahou předvídat dlouhodobé důsledky, přímé i nepřímé. (Zkusím k tomu ocitovat kus z Peroutky, jestli tam těch pár vět znovu najdu; v jeho době zněly jako samozřejmost.) Takovému ideálu se vlády let 1910 a 1920 blížily nesrovnatelně více než ty dnešní, měřeno už jen tím, do čeho všeho oproti těm současným nešťouraly. Otázku, zda je dobrá vláda někde euroatlantické civilizaci dosažitelná ještě dnes, neumím zodpovědět a nechávám tudíž otevřenou.

  29. „No, řekne-li se “dobrý režim”, dost mi to zní jako oxymóron.“

    Zpýtečníku, pokud mluvíte o „špatném režimu“, pak musí existovat taky protiklad “ dobrý režim“.

    Mně kdysi učil jeden kolega a šéf jako komunikační strategii, že nemám říkat, že je nějaké řešení špatné, ale jaké je dobré. TAkže říká-li někdo, že je něco špatně, otázka, jak je to teda dobře se nabízí.
    Je teda fakt, že my jsme se zabývali projektováním staveb, tedy činností vezkrze přízemní a materiální, možná že u budování vzdušných zámků to neplatí 🙂

    Jetsli je spojení „dobrý režim “ oxymoronem, pak nejde o režimu uvažovat v kategorii „dobrý – špatná“ , ale dejmě tomu, že to je tak, že je špatný jakýkoliv režim.
    V tom případě bych navrhovala, nejdřív se zamyslet, co vlastně je obsahem slova „režim“ a pokud je to něco špatného, co by bylo místo toho.

    „kteří lidi si mají uvědomit, že ten režim je zásadně špatně? – Daňoví poplatníci. “

    bDobrý bBoře, zpýtěčníku, a VY se domníváte, že daňový poplatník, který je denně konfrontován s byrokratickou mašinerií, žije v blažení nevědomosti a aby si uvědomil, že tu je něco poněkud jinak, než by mělo bát, a osvácešn bude rteprve, až si přečte, co sjte o tom napsal na Šumaváka?

    Nemluvě o tom, že se pokoušíte jiné lidi přesvědčit, aby se na svět dívali Vašima očima, aby měřli nikoliv svými, ale Vašimi měřítky. Čili vlastně sdělujete, že Váš názor je ten jediný správný a ten jejich špatný.

    „Zkusím k tomu ocitovat kus z Peroutky, jestli tam těch pár vět znovu najdu; v jeho době zněly jako samozřejmost.) Takovému ideálu se vlády let 1910 a 1920 blížily nesrovnatelně více než ty dnešní,“

    Jenže my nežijeme v Peroutkově době a svět je dnes někde jinde. ostatně svět vypadal dosti pdlišně i v roce 1920 proti světu v roce 1910, protože mezitím proběhla první světová válka. Ke které mimochodem svět dospěl právě pod vedením těch ideálních vlád kolem roku 1910.

    “ Dále pak voliči (tj. ti, kdo hlasují) a potenciální voliči “
    Kdyby volby mophli něci změnit, dávno by je zrušily 😀

    „Dle mého názoru je základní správný přístup k režimu zhruba ten, jaký zřejmě všichni užíváme jsouce kontaktováni podomními obchodníky a vůbec veškerými agenty s teplou vodou. “

    No, já agenty s teplou vodou vyhazuju. Ale když tady napíšu, že je třeba podobně naložit s politikou, tak to obvykle vzbudí rozhočení, že taková pasivita je nemravná, že je třeba s tím něco dělat. Co, kromě tlachání na internetu a chození k volbám, tedy činnosti veskrze marné z hlediska nějakých změn, to mi ovšem zatím nikdo nevysvětlil.

    „Jakmile se obecněji rozšíří, možno uvažovat o podobě dalších kroků.“

    A nebylo by lepší uvažovat o podobě tech kroků už teď, abyste byl připraven, až se ten správný postoj k režimu dostatečně rozšíří? Nebo jste tím šířením postojů tak zaneprázdněn, že nemáte na plánování dalších kroků čas?

  30. Poznámka k odkazu 1578. Bože, ta Drtinová je ale exemplář!!!

  31. Jj, to je ta realita!
    Zavedeme v EU bi-kvadrogamii?

    …Syrský migrant přijel do Evropy s manželkou a osmi dětmi, teď od dánských úřadů dostal souhlas, aby za ním mohly přijet o další dvě manželky a 12 dětí. Server poukazuje, že až dojde ke sjednocení celé uprchlické rodiny, budou tito lidé žít z obřích sociálních dávek.

    Sedmačtyřicetiletý migrant tvrdí, že je příliš nemocný a že nemůže pracovat. „Daňoví poplatníci této rodině budou každý rok platit příspěvky ve výši 214,128 dánský korun (asi 780 tisíc českých korun),“ přepočítává server…

    Zdroj: http://zahranicni.eurozpravy.cz/eu/156792-migrant-nechce-pracovat-jsem-prilis-nemocny-tvrdi-na-davkach-dostane-statisice/

  32. 1580 – Jistěže, dvd; ovšem kdybych já vedl rozhovor dejme tomu o technikách mejkapu, dopadl bych stejně či hůře.

    Ale konečně jsem na stará kolena zjistil to, co jsem doposud mohl nanejvýš tušit, totiž že Kantorem ty své vědátory kreslí podle sebe.

  34. 1579 – pokud mluvíte o “špatném režimu”, pak musí existovat taky protiklad ” dobrý režim” – No a tohle mi zní, jako kdyby se řeklo: „Existují-li ošklivé nádory, pak musejí existovat také ty krásné.“

    Nicméně si myslím, že tady nejde o nijak podstatnou věc, nýbrž jen o naše vnímání slova režim. To je zde dnes zatíženo konotacemi téměř jen negativními (Říká snad někdo „Masarykův režim“, a pokud ano, míní to jako kladné hodnocení?), leda snad pro Francouze má neutrální zabarvení (viz ancien régime).

    nemám říkat, že je nějaké řešení špatné, ale jaké je dobré. – Pochopitelně, chcete-li to dobré řešení prodat, což já (na rozdíl od profesionálních politiků) nemusím, nechci, ani neumím.

    VY se domníváte, že daňový poplatník, který je denně konfrontován s byrokratickou mašinerií, žije v blažení nevědomosti a aby si uvědomil, že tu je něco poněkud jinak, než by mělo bát, – Inu, jsou takové případy, a mám dokonce dojem, že velmi časté. Abych se v něm utvrdil, stačí mi kupříkladu číst zde Halladina.

    se pokoušíte jiné lidi přesvědčit, aby se na svět dívali Vašima očima, aby měřli nikoliv svými, ale Vašimi měřítky. Čili vlastně sdělujete, že Váš názor je ten jediný správný a ten jejich špatný. – Je zcela samozřejmé, že kdykoliv jsem dospěl k nějakým názorům a předtím k nějakým měřítkům (ta totiž také nepokládám za zcela implicitní), pokládám tyto za správnější než jiné, jim odporující. Podobně kdybych zde publikoval dejme tomu svůj recept na třešňový štrůdl, vyjadřoval bych minimálně mezi řádky své přesvědčení, že zhruba takto se má péci, přinejmenším v tragických poměrech naší kuchyně. Pokud je mi známo, analogicky se postupuje i leckde jinde, a to napříč civilizacemi. To však vůbec nevylučuje (ve skutečnosti nadobyčej častý) případ, že lidé neříkají (a tím méně píšou) své názory, nýbrž to, o čem myslí, že by se mělo říkat.

    Na druhé straně nebývám příliš překvapen, když se průběžně objevují informace či fakta, s nimiž je můj názor v rozporu, nebo když se tento časem ukáže nesprávný, ba nesmyslný. Že si lidi myslí něco jiného než já, pokládám za naprosto přirozené; názorová pluralita je základní hodnota, a ve skutečnosti znamená právě tohle.

    Ke které mimochodem svět dospěl právě pod vedením těch ideálních vlád kolem roku 1910. – Tak nevím, maYdo, často mám dojem, že mne považujete za ještě většího blba, než reálně jsem. Myslíte snad, že zde užívám jako své základní referenční body roky 1910 a 1920, aniž bych si byl vědom, že desátá léta vedla (po několika nedotažených pokusech, čili možná nevyhnutelně) k válce, která pak zde veškerými hodnotami otřásla srovnatelně s Francouzskou revolucí, což právě bylo dobře patrné na těch 20. letech? Nežijeme v ideálním světě. A kdybychom žili, vůbec by se nám nelíbil.

    (Pro připomenutí, mé základní these říkají toto:
    1) Svět [západní civilizace] už nikdy nemůže být v lepším stavu, než byl roku 1910.
    2) Svět [západní civilizace] už nikdy nemůže být v lepším stavu, než byl roku 1920. )

    podobně naložit s politikou – Vztah k režimu a vztah k politice jsou dvě zásadně odlišné věci.

    A nebylo by lepší uvažovat o podobě tech kroků už teď – To jistě můžete, rád si to přečtu. Ale z mého hlediska je příliš brzy, neb vývoj neumím předvídat, natož předjímat. Možných podob je nespočet; v zásadě bych si je mohl rozdělit do dvou skupin, minimalisace a expanse, přičemž teď nedokážu říci, do které z nich bude třeba sáhnout.

  35. Inu, Zpátečníku,

    on ten systém v roce 1910 sice moc nedanil, na druhé straně byla (například!) úmrtnost na nemoci docela veliká. Z různých důvodů i třeba proto, že toho medicína fůru proti dnešku neuměla .
    Dnes toho umí o dost víc , jenže to taky dost stojí.
    Takže zrušit pojistný system, jak ho známe, a nechat chudé umírat na nemoci ? ?
    Případně srušit sociální systém, a nechat umírat hladem důchodce ?
    Nestavět dálnice, které platí stát ( které v roce 1910 nebyly potřeba, protože nebyla globalizace, a většina věcí se vyráběla a spotřebovala v místě ? ) A zbytek zvládly železnice a koňské potahy ?
    Atd atd.
    Nežijeme v roce 1910…..

  36. „No a tohle mi zní, jako kdyby se řeklo: „Existují-li ošklivé nádory, pak musejí existovat také ty krásné.“

    Fajn, tak když nebude „režim“ , tak co bude? Anarchie? A je to vůbec možný fungovat bez „režimu“, pokud tedy není ideálem život na pustém ostrově bez omezující společnosti jakýchkoliv dalších lidí? Definujeme-li „režim“ jako uspořádání společnosti, tpak lidstvo od svých počátků nežilo jibak, protože už pralidi mají svůj „režim“ , dokonce opičí tluby a stáda kopytnáíků mají cosi jako společenské uspořádání.

    “ Vztah k režimu a vztah k politice jsou dvě zásadně odlišné věci.“
    Ok, nicméně zaobírat se politikou znamená zaobírat se režimem.

    „To jistě můžete, rád si to přečtu. “

    Ale já nechci. Nechci budovat jinou , lepší společnsot, protože nevidím, že by to vedlo k něčemu pozitivnímu. Chci dělat to, co můžu teď a tady a ne snít o tom, co by se mohlo, kdyby…..
    Když ovšem někdo tvrdí, že by se mělo něco,…. tak se ptám, co a jak.

    „Pro připomenutí, mé základní these říkají toto:
    1) Svět [západní civilizace] už nikdy nemůže být v lepším stavu, než byl roku 1910.
    2) Svět [západní civilizace] už nikdy nemůže být v lepším stavu, než byl roku 1920.“

    fajn, ale v tom případě lze logicky odvodit, že svět už lepří nebude a proč ho tedy nepřijmout, jaký je?
    Ve světě roku 1910 nebudu žít ani já, ani moje děti.

  37. Problém je v tom, že až do I. světové války se individuální svoboda zvětšovala. Pak došlo ke zlomu a individuální svoboda se neustále zmenšuje. Kolektivistické ideologie od 20. let neustále sílí, ať už se jedná o fašismus nebo socialismus. Ostatně se domnívám, že současná vládnoucí ideologie v EU je výrazně fašistická (v původním slova smyslu).

  38. Pro mě je tento svět docela příjemné místo pro život.
    A docela souhlasím s Kingsley Amisem, kterýv Lucky Jim položertem píše:
    The hydrogen bomb, the South African Government, Chiang Kai-shek, Senator McCarthy himself, would then seem a light price to pay for no longer being in the Middle Ages…

  39. 1585 – Což o to, že technologie, ať již medicínské či dopravní, za sto let značně pokročily, je jistě nesporné. Člověk ale není živočich, ani automat, jak jej vidí marxismus ve svém materialismu; má též určité transcendentní dimense, a právě z jejich hlediska se mi srovnání s 1910 / 1920 jeví zřejmé. Na tom nic nemění, že bez těch dnes nejobyčejnějších antibiotik bych nyní mohl snadno být po smrti už i několikanásobně, anebo bych přinejmenším měl i po té nejpitomější angíně pajšl nadobro zhuntovaný. (Naopak zde však teď takhle žvaním jen proto, že se mi kdesi v útrobách cosi pokazilo, takže nejsem schopen rozumné práce, ergo všechno je relativní…) Je celkem pravděpodobné, že příští technologie budou ještě účinnější, ale svět kvůli tomu oproti rokům 1910 a 1920 být lepší nemusí a dle mého názoru taky nebude.

    1586 – Definujeme-li “režim” jako uspořádání společnosti – Ach jo, maYdo, to pořád jsou jen nedorozumění kolem slova režim. Pro připomenutí si dovolím ocitovat kus z 1567, odkud celá debata vzešla:

    (…) [tento zdejší] režim, to jest veškerý ten neprůhledný a neprostupný nános na liberální demokracii vystavěné na (těch lepších) (středo)evropských tradicích

    Existuje nějaká kultura, zvyklosti, právní cítění, společnost, politické tradice, ústavní uspořádání; a režim (jak jsem toto slovo zvyklý číst i užívat) je až cosi vůči nim druhotného.

    a proč ho tedy nepřijmout, jaký je? – Co to však přesně znamená? Nemá to doufám znamenat vzdát se možností jeho kritiky nebo hledání cest, jak jej zlepšit (marných, leč tolik potřebných k tomu, aby se nezhoršoval tak rychle)?

  40. „a režim (jak jsem toto slovo zvyklý číst i užívat) je až cosi vůči nim druhotného.“

    A nějaká srozumitelná a přehledná definice, co to ten režim je, by nebyla? Nějak se mi nejeví smysluplné diskutovat o něčem, o čem vlastně pořádně nevíme, co to je.

  42. Zpátečníku,

    většině lidí jde o to, aby žili, měli co do huby, a na nějaké transcedentálno zvysoka….
    A bylo by popření svobody jednotlivce jim to upírat 🙂

  43. Já, zpátečníku, nejsem tak zběhlá v angličtině, abych zvládala složitěší texty. Ale to to neumíte popsat vlastními slovy, že se uchylujete k Wiki?

  44. maYdo,

    nejen pro tento případ..

    https://translate.google.cz/
    otevřeš odkaz, a do okýnka vlevo vložíš adresu dotyčné cizojazyčné stránky
    To zvládneš 😉
    Ten odkaz na překladač si dej na lištu prohlížeče

  45. Halladine, já vím, jak funguje překladač. 🙂

    Jenže to, co z něj vypadne, by obvykle ještě potřebovalo překlad do srozumitelného jazyka. Kromě toho mně především lehce irituje, když se tu píše o generaci blbců, která by byla bez wiki ztracená a pak, když chci jednoduše vysvětlit pojem, kterým se Zpátečník převelice často zaobírá, tak mně odkáže na Wiki.

  46. 1593 – Vlastními slovy těžko, maYdo, protože Wikipedia tam diskutuje hned několik více či méně různých (ne sice definic, to by bylo nadnesené, nýbrž) užití. Shodně se mnou připomínají ty negativní konotace, režim tedy implicitně bývá míněn autoritativní, diktatura. Podobně se se mnou shodují i v tom, že režim je jakási mezivrstva mezi (relativně stálejším) státním aparátem (pod nímž a souřadně s nímž, dodávám já, dále jsou ty vrstvy, které příkladmo uvádím v předposl. odst. 1589) a (momentální) vládou. O to užití v akademickém prostředí, které tam dále rozebírají, mi celkem nešlo.

  47. „většině lidí jde o to, aby žili, měli co do huby, a na nějaké transcedentálno zvysoka….“

    tak nějak, Halaldine…
    A nepochybně to tak bylo i v těch letech 1910 nebo 1920.

    jen bych podotkla, že to „trancendentálno“ je zase jeden z těch vznešených pojmů, u kterých když se zamyslíte, co to vlastně je, tak je to něco, co je velmi těžko uchopitelné.

    Není to náhodou něco přes zuby?

    Mimochodem, trancendentálno velice milují pravdoláskaři a zaklínají se jím horem dolem po vzoru jejich guru. 🙂

  48. „Vlastními slovy těžko, maYdo, protože Wikipedia tam diskutuje hned několik více či méně různých (ne sice definic, to by bylo nadnesené, nýbrž) užití.“

    Zpátečníku, já se neptám, o čem diskutuje wikipedie. já se ptám VÁS, co VY myslíte slovem „režim“. Buď víte, co nějaký slovo znamená nebo nevíte. Když to víte, umíte to snad napsat i bez wikipedie.

  49. 1598 – Buď víte, co nějaký slovo znamená nebo nevíte. Když to víte, umíte to snad napsat i bez wikipedie. – Jo, maYdo, to je pěkné… Ve skutečnosti slova něco znamenají sama o sobě, něco v nějakém kontextu, a i v něm to bývá hodně neurčité. (Co je to třeba cihla?) Kdybych se rozhodl cosi napsat o poměrech u brazilských Indiánů a zamýšlel tam užít slovo režim, musel bych si teprve nastudovat a promyslet, co vlastně v tom kontextu (pro mne) přesně(ji) znamená.

    Nicméně mi to připadá jako poměrně zbytečná debata (do které se pouštím jedině proto, že se mi moc nechce sklízet přebytečné knihy do banánové krabice, jak jsem si byl usmyslel). Původní kontext byl myslím jasný, šlo o zdejší současný režim. Tam pod tím slovem zhruba míním formu (či formy) panování zdejších a zahraničních politických sil, zahrnujících politiky a politické strany jsoucí u moci či reálně na to aspirující, silové složky, justici, úředníky, média, zejména ta veřejnoprávní, veškeré „nevládní“ a „neziskové“ organizace ovlivňující společnost, ale i (typicky velké) podnikatelské subjekty s vládou provázané např. dotacemi, a ovšem vlivné šedé eminence v zákulisí; aniž bych ovšem tvrdil, že všichni režim tvoří stejnou měrou nebo že dokonce vždy jednají ve vzájemné shodě.

    Fakticky to znamená, že vím, co slovem a pojmem režim míním, a zároveň to nevím. Je starosta dejme tomu Panenského Týnce součástí režimu? Neznám ho, nevím, musel bych přezkoumat, posoudit a utvořit si názor. Současně je mi již předem jasné, že v jednom kontextu ho za součást režimu považovat budu, v jiném nikoliv.

Komentáře nejsou povoleny.