S M. Zeleným o vzdělávání a podnikání
Prof. Milan Zelený je bezesporu mezinárodně uznávaný ekonom, poradce hlav států, hostující profesor několika světových universit a člověk ve svém oboru na světové špici. Narodil se u Čáslavi, vystudoval na VŠE v Praze kvantitativní metody, finance a základy ekonomiky. Po absolvování vysoké školy pracoval na Akademii věd u prof. O. Šika. S jeho pomocí v roce 1967 odcestoval do USA na studia University of Rochester. Po roce 1968 už z pochopitelných důvodů v USA zůstal. Po čase získal titul PhD v oblasti ekonomiky a systémové optimalizace. Následně se z něj stal vysokoškolský profesor. Několik let přednášel na Universitě v Jižní Karolíně, deset let na Columbia University v New Yorku. Dokonce na nějaký čas odešel do Evropy. Působil na universitách v Bruselu a Kodani. Posléze se vrátil zpět do USA, kde zakotvil na Fordham University. Zde strávil celých třicet let. V současnosti je emeritním profesorem (Professor Emeritus of Management Systems), takže už má relativně méně povinností a mohl si dovolit se napůl vrátit do Čech. Založil nadaci ZET Foundation, kde si dal za úkol hledat nápravu některých problémů, se kterými se v dnešní době potýkáme celosvětově. Mimo jiné se zaměřil i na vztahy podnikání a vysokoškolské výuky.
Jste známý jako velký propagátor Baťova vzdělávacího systému. Bohužel ten byl tehdy i nyní u nás i ve světě spíše výjimkou. Jde vůbec naučit podnikat?
Víte, to je hodně zavádějící. Já nemohu učit podnikání tím, že budu nutit studenty číst o podnikání, jak je mnohde zvykem. Můj názor je ten, že výuka na tradičních školách ekonomického typu k ničemu nevede. My potřebujeme, aby na podnikatelské universitě, to je mimochodem výraz Jana Bati, skutečně podnikali. Obrazně řečeno, vy se učíte vařit tím, že vaříte, a nikoliv tím, že čtete kuchařky. Přiznám se, že připravujeme takovou školu, kde budeme na studentech vyžadovat, aby krom povinných předmětů založili firmu a skutečně podnikali, v čemž jim samozřejmě pomůžeme. Ale přiznám se, těch podnikatelských universit je hodně málo. Ono je vcelku humorné, když si uvědomíte, že světoví podnikatelé s tzv. velkým „P“ museli ze škol odejít, ať už se jedná o např. B. Gatese nebo S. Jobse. A to si myslím, je chybné. Vždyť my jsme ani nepřipravili prostředí, které by těmto talentům umožnilo vyniknout. Oni se léta vyhrabávali z garáží, ničili si zdraví, okrádali rodinu s mizivou vyhlídkou na úspěch. Na druhou misku vah položme to, co tito dva jmenovaní udělali pro náš svět. A nyní si představte, že mluvíme o masivním podnikání statisíců lidí, miliónů lidí. To už nemůžeme nechat na garážích. Podnikání je totiž pro naši samotnou existenci jedna z největších výzev. Podnikatel minimálně zajistí práci sám pro sebe. Když je lepší, tak pro desítku dalších. Když je geniální, tak pro stovky lidí. Když budeme mít milióny podnikatelů, tak vybudujeme nový svět. Teď tito často vysmívaní, perzekuovaní, nenávidění a státní byrokracií sužovaní lidé vytváří v každé zemi onu produktivní zónu, kde vzniká největší podíl HDP, ať už se na to státní statistika dívá jakkoliv. Sním o tom, jak by většina z nás mohla být na státu nezávislá.
Často se mluví o akademické nezávislosti či autonomii na vnějších podmínkách. To je s vaším tvrzením přímo v rozporu…
O nezávislosti české akademické scény by se dalo s úspěchem pochybovat. Řeči o tom, že by školství nemělo záviset na trhu, je podle mne silně pomýlené. Dávat za vzor tisíciletou tradici vysokého učení a jeho tzv. akademickou nezávislost či autonomii na vnějších podmínkách (rozuměj izolaci ve „věži ze slonové kosti“ a povýšenost nad denně se měnícími potřebami společnosti), je podle mne historická hloupost. Vzdělávací systém přece nemůže být autonomní, odstíněn od života. Představte si, že jsem vysoce vzdělaný v oboru, o který nemá nikdo zájem a nikdo mně nechce zaměstnat. Mám tedy zalézt do jeskyně a žít tam jakou poustevník z vody a kořínků? To jsou přece vyhozené peníze státu, neproduktivně vynaložený čas a úsilí, ať už můj či tzv. pedagogů. Vzdělání přece musí vytvářet nějakou hodnotu a ta se vyjadřuje v penězích. Nezaměstnaný žádnou hodnotu nevytváří. Vysoké školy by měly prokazovat nejen, kolik u nich studentů graduje, ale kolik z nich se umístí v praxi. Každá vzdělávací instituce by měla mít takový program, který jejich absolventům umožní zapojení do pracovního procesu. Podívejte se například na Španělsko, Portugalsko nebo Itálii, kde je propast mezi absolventy a jejich zaměstnaností doslova šokující.
Politici, dokonce i u nás, ve spojení s představiteli ekonomických věd vcelku příznivě poukazují na systém boje proti nezaměstnanosti vysokoškoláků, který ve Francii prosazuje nynější francouzský prezident Francois Hollande. Myslíte, že uspěje, nebo se jeho nápad zařadí mezi další od reálné skutečnosti odtržené chiméry?
Nakonec se budeme učit podnikat a pracovat od Francie? Problém, na který naráží francouzský prezident F. Hollande, je následující. On si vytipoval, že ve Francii existuje velká nezaměstnanost. Lidé navíc nemají správnou kvalifikaci. Proto musí stát zákonitě utrácet peníze na rekvalifikace. Ale to, že ve Francii, a nejen tam, existuje systém, který tyto nezaměstnatelné lidi produkuje, to nechal plavat. On vlastně nejde ke zdroji, ale jen napravuje následky. To už snad ani k smíchu není, spíše je třba uronit slzu. To je podle mně opravdu cesta do pekel. Systém bude neustále produkovat profese, o které není zájem, a on tyto nové nezaměstnatelné bude nutit opětné k rekvalifikaci. Na to samozřejmě bude potřebovat peníze. Kde je vezme v dnes již velmi zadlužené zemi Galského kohouta? Většinou zase z vlastní oblasti školství. To znamená, že oseká výdaje na vzdělávání, aniž by napravil systém. Z toho dále vyplývá, že peněz na vzdělání bude stále méně, systém bude generovat nezaměstnatelné, které bude třeba rekvalifikovat Hollande. Stahující se smyčka, ze které není úniku. Pokud nezmění systém, aby byl po absolutoriu absolvent okamžitě zaměstnatelný, situace zůstane stejná a stejně beznadějná. Jak ve Francii, tak i v Česku. Dříve to bylo jednodušší. V každém desetiletí se objevoval nový sektor, který nabízel širší možnosti zaměstnání. Jmenujme například rozvoj leteckého a automobilového průmyslu, služeb, cestovního ruchu, IT technologií apod., takže školství mohlo být do jisté míry opravdu autonomní, protože změna byla relativně pomalá. Nové obory vygenerovaly tolik financí, že sponzorovaly i obory neproduktivní, které svými absolventy zásobovaly rozrůstající se státní byrokratické mašinérie. Místo nového oboru následně přišla krize a s ní spojené problémy s nedostatkem financí a dluhy. Navíc nové obory státní „pedagogové“ učit nemohou, protože je to nikdo nenaučil.
Vidíte z tohoto marastu cestu ven?
Když na vznikající problémy upozorňuji, tak mávají rukama, poťouchle se usmívají a ještě přitlačí na tu svoji ruční pilu. Když už je pozdě a bouda jim spadla, tak se ptají na „cestu ven“. Konec už byl, vážení, konec už byl. Cestu ven jste minuli na té dávné křižovatce; teď už je cessta zarubaná. Nůžky mezi absolventy neproduktivních oborů a jejich uplatnitelností na trhu práce se neustále rozevírají. Když nedovedeme uplatnitelnost absolventů zajistit ve státním sektoru, tak musíme do sektoru soukromého. Vznik nových vzdělávacích zařízení však i nadále blokují a kontrolují nejrůznější státní byrokratické akreditační komise. Východisko vidím ve vzniku podnikových či soukromých universit. A také soukromých akreditačních komisí, protože soukromá akreditace je akreditace de facto, ne byrokratická de jure. Co potřebujeme, je, aby soukromá akreditace byla pro zaměstnavatele cennější než ta státní. Singularity University v Kalifornii v USA má za svým názvem „Unaccredited“. Prostě neakreditovaná. Oni tuto poznámku berou jako záruku kvality. Mají kvalitní a v praxi uplatitelný program. Studenti o tom vědí, a cení si toho, akreditace, neakreditace. Jen u nás to má jakýsi pejorativní výraz. Velice rozlišuji mezi akreditací de jure, tedy o té, která vzešla z úřadů a ministerstev a de facto, kde o akreditaci rozhodují zaměstnavatelé. Něco podobného jsem objevil i v České republice v Břeclavi. Tam se iniciativy chopila firma Fosfa, která převzala celou řadu vzdělávacích funkcí tak, aby její absolventi zvládali téměř raketově se měnící podmínky v jejich oboru. Proto razím heslo: Fosfa = Fosfa University=firma Fosfa. Ale to je výjimka.
Ve svých přednáškách se zmiňujete o stále se vyvíjejícím světě. Já tento rozměr zmenším na standardní firmu, která má standardní program. Firma ho bohužel musí inovovat, aby zvládla potřeby současného trhu. Jak to udělat, když je zajetá v současném systému. Firmu tvoří lidé. Změna ale vyžaduje úplně jiný typ zaměstnanců, než který většina firem má a jim se změny nelíbí. Co s tím jde dělat?
Nic. Ujel jim vlak. Pokud nedokáží nepřetržitě inovovat, neustále se měnit, a zapomenout na „standardy“, nemají šanci. Firma by měla mít mezi běžnými zaměstnanci lidi schopné aplikovat inovační trendy. Nejen klasické vykonavatele. Pokud tyto lidi nemá, je něco špatně. A opět se tak vracíme ke vzdělávání. Současný systém neprodukuje lidi akční a produktivní, ale pouze vykonávající. Překonat tuto bariéru jde pouze cestou těsné spolupráce škol a úspěšných firem. A také apelovat na firemní management, že služebníky najde vždycky, ale lidí s tvůrčím potenciálem, či těch, kteří dovedou zavádět do stávajícího systému změny, je pouze několik ze sta. Samozřejmě, že tu nechci své teorie o vzdělávání brát do důsledků nebo dogmaticky. Svět musí mít básníky, spisovatele, hudebníky, vědecké teoretiky apod. Ale na druhé straně si na jejich výchovu bude muset vydělat a následně je zaplatit. O tom tady ale nemluvíme. Mluvíme o těch, kteří se musí uživit a poskytnout žití (živnostník?) v té současné i budoucí, velice náročné hospodářské (hospodář?) sféře.
Antonín Karoch
„Transcendetálnost“ je fenomén,který lidem umožňuje lépe se orientovat v nesdělitelných a tajemných složkách lidského bytí. Vždy byl mocnými tohoto světa užíván jako pobídka, trest nebo útěcha. Je na každém jednotlivci, jak se s výzvami, které nám život přináší, popasuje. Jestli k tomu potřebuje berlu transcendentna, nebo ne, je asi až druhořadé.
Přiznám se, že dnes na sklonku poměrně dlouhého života, je mi mnohem bližší maYdina filozofie žít spořádaně a slušně svůj život podle odvěkého řádu, pracovat, vychovat děti, postarat se o rodiče, pomáhat slabým, než krasořečnění o nedokonalosti režimu a všeobecné zhůvěřilosti světa. To přísluší filozofům, nezavrhuji je, ale pohledem do zpětného zrcátka historie vidím, že většina umělých lidských konstruktů, které měly vést k zlepšení světa, vyústila nakonec v zabíjení, zkázu a utrpení. Mně ze všech filozofií je nejbližší budhizmus. Především neškodit!
Zpátečníku, máte asi chandru, ve vzduchu jsou bouřky. Co takhle jít na procházku, potěšit se jarní přírodou a na špatnost světa se pro jedno nedělní odpoledne vykašlat.
1597 maYdo
co jsi na studiích večer dělala? Transcendence a imanence jsou zcela základní pojmy, nezbytně nutné pro večerní tlachání ve vinárně. Když už nevíš co, vytáhneš na holku tohle, Svíčka se poté zřetelněji odráží od jejích široce otevřených očích visícíchh mluvčímu na rtech a v příšeří atmosféra příkladně spěje ke katarsi.
1602
Tak tohle jsem nikdy nepoužil 😀
A 1603 a jak chceš jinak dostat intelektuálku ve vytahaným svetru, barevný sukni a s koženými doplňky?
Skimici,
ode mně by se v takové situaci očekávalo to visení široce otevřenýma očima na rtech. 😀 O to, jetsli já nebo mluvčí máme nějaký ponětí o tom co je transcendence, stejně v takovém případě nikdy nešlo. Proč taky, cílem nebylo splynutí duší, že jo? 🙂
Zpátečníku,
propánajána, jak chcete vyřešit problém, když jedním dechem tvrdíte, že to nejde?
Jak chcete dát obsah slovu režim, když tvrdíte, že z různých hledisek může mít různý obsah? Není to spíš nerozhodnost se pro nějaké to hledisko rozhodnout?
Jakákoli úvaha o čemkoli musí začít definicí toho, o čem je řeč. Chcete-li, aby s vámi uvažovali ti druzí, musíte je nejdřív informovat, o čem „vo co gou“. Např. alespoň o tom, jak si daný problém definujete vy sám.
Pokud to rozpliznete, jakž s oblibou činíte, ocitnete se nikoli v transcedentnu, alébrž v zadeli, čímž každá diskuse zákonitě končí, i kdyby se účastníci snažili sebevíc.
Aha, skimici, to ovšem vysvětluje, proč jsem se nevěnovala během studií po večerech visení na rtech a transcendetnu…
Vytahanej svetr jsem sice občas nosila, barevnou sukni taky, ale k intelektuálce mi jinak ledacos chybělo. Především jsem nečetla ve visu na tyči v tramvaji tu správnou literaturu. Nediskutovala jsem o moderním umění, naopak jsem přiznávala, že mu nerozumím. Nezmítala jsem se v pochybách nad smyslem bytí a nekladla si existenciální otázky. A nelíbil se mi Salvátor Dalí a přiznávala jsem to.
Takže nikoho nenapadlo mně na takový řeči balit. ono to je jedno. Buď je ochota nebo není. Pokud je, tak řeči o transcedenci mají stejnej účel jako dvojí oběhnutí dvorku slípkou navíc, aby si kohout nemyslel, že je kurva.
1604 – vy jste byl (?) jako smrt, žejo ?
Ta taky bere všechno……
šimone 1608,
jestli von skimic nebyl pedofil?
Pokud se dámy nechaly balit na transcedentno ještě po prvním ročníku, byly to osoby toxické, lesbické, frigidní a vůbec nebezpečné! 😀
Nemohu si pomoci, ale vždy když tu padne rok 1910, napadně mne https://www.youtube.com/watch?v=cEwI7N4mg4Q
Pokud v r. 1910 neprobíhaly diskuse jako výeš, tak to musela být skutečně fajn doba.
Skimici ad 1604 – a co otázka: „nechceš si jít zašukat?“ 😉 😀 😀 😀
To v Tebou uvedeném případě funguje výrazně rychleji…
To jeden vykládal druhému, že to tak dělá a ten se ptal, jestli nedostane facku. A slyšel, že „občas ano, ale častěji jsem si zašukal.“
Něco pro Zpátečníka
„Dokonalý život zabíjí“
http://ifenomen.cz/veda/dokonaly-zivot-zabiji-experiment-ktery-prekvapil
No, k těm intelektuálkám – ten ruský způsob má taky něco do sebe:
A Puškina znaeš?
Da.
Nu, davaj pojebať!
Jen to nesmí být v české verzi:
Slečno, už jste viděla Lohengrina?
Neviděla, nechci vidět, a jestli ho vytáhnete, tak vás přes něj praštím!
Stojí báryšně u kolchozního kravína. Jde kolem Igor, plácne Natašu po rameně a řekne:“Nataša, iďom jebať.“ Ona se otočí na baryšně, zakroutí hlavou a říká:“ Ugavaril menja, čort adin, idu.“
No a jinak – ohledně různých tzv. společenskovědních definic – vaše starosti a Rotschildovy peníze bych chtěl mít.
No, koukám, že domácí pán byl rychlejší…
Pak je taky hezký:
Slečno, vy máte nádherný kozy!
Chcete jednu do huby?
ano prosím, a tu druhou bych hladil…
Ejhle, otec Michalák
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1801085-otec-synu-michalakovych-promluvil-pry-se-vida-se-synem-a-nikdy-deti-nebil
Otec synů Michalákových promluvil. Prý se vídá se synem a nikdy děti nebil
1615
Přišel jsem ohledně toho mrdu, začal Honza oklikou 🙂
No, není nikterak obtížné uhodnout, jak třídění knížek dopadlo: Vzal jsem si jednu (rozhovor s Egonem Hostovským) na zahradu a četl až do soumraku.
1606 — Jak chcete dát obsah slovu režim, když tvrdíte, že z různých hledisek může mít různý obsah? (…) Jakákoli úvaha o čemkoli musí začít definicí toho, o čem je řeč. — Což o to, já bych prosím řekl, že pro účely 1567 mám obsah pojmu režim vymezen celkem dostatečně, a to přímo v příspěfku citovaného čísla.
Na druhé straně jsem si v dospělosti (lze-li v mém případě o čemkoliv podobném mluvit) nikdy nemyslel, že pro pojmy a kategorie věd společenských existují nějaké skutečně přesné definice. Triviální příčina toho je hned v tom, že tyto by nevyhnutelně byly sestaveny z dalších slov, potažmo pojmů, takže bychom se vposledku vždy dopouštěli definice kruhem.
(Východisko z toho mi myslím nejlépe ukazuje Wittgenstein, který v zásadě říká: „Leccos nelze říci, ale jde to ukázat.“ Matematický přístup, kdy vybudujeme nějakou strukturu a tou se posléze zabýváme, aniž bychom se příliš starali, co vlastně doopravdy jsou prvky v ní vystupující, se na pojem režimu asi příliš užít nedá.)
V praxi pak vidíme, že kupříkladu pan Doležal (a nezávisle na něm president Klaus) prohlásí, že polistopadový režim skončil Ištvanovým a Šlachtovým pučem; je tomu skutečně tak? Nevidím žádné kriterium, které by mi dovolovalo toto exaktně rozhodnout. A kdo je součástí dnešního režimu? Některá jména by nejspíše byla mimo diskusi, jiná mohou být sporná…
Lidský jazyk totiž vůbec není jednoznačný — což malému dítěti činí nemalé obtíže si uvědomit –, a je myslím velmi dobře možné, že jeho úžasné schopnosti jsou podmíněny právě tím.
Koneckonců, ihned si to můžeme vyzkoušet též prakticky: Jeden pták letí za druhým; kolik jich tu je celkem?
Nemusím zdůrazňovat, že Obama je politicky korektní debil. Nšjak mu uniklo, že Japonsko napadlo Pearl Harbor, kde zemřelo přes 2600 Američanů, nějak zapomněl na barbarské zacházení s americkými válečnými zajatci . Bataan march, a už vůbec vymazal z historické paměti rape of Nanking. Ať si Halladin kváká co chce, pokud svržení atomových bomb zachránilo život jediného amerického vojáka, stálo zato. Trumana považuji za posledního velkého americké presidenta z Demokratické strany.
1601 — (…) žít spořádaně a slušně svůj život podle odvěkého řádu (…) — což ale má své transcendentní dimenze, i bez ohledu na to, zda je tam vidíme či dokonce analyzujeme a pitváme.
Jinak ovšem velmi souhlasím, Baubo, že je lepší příliš se nesnažit svět zlepšovat, neb obvyklý výsledek toho bývá opačný.
souhlas, vždycky, když se Němci pokoušejí vylepšit, nebo zachránit svět. to skončí průserem. Teď jsme na prahu jejich nového pokusu.
Pane Neumanne, a děkuji za doporučení toho Vejvody (Plující andělé, letící ryby), neznal jsem ho (zatímco, jak jsem pak zjistil, zahraniční příbuzní ano). Z toho, co jsem tam stačil přečíst, asi pokládám za nejlepší povídku Ruce — zčásti taková chudožilovovská, řekl bych, a vedle toho má ještě přinejmenším jeden další aspekt, který jsem dosud neidentifikoval, ale mám pocit, že kolem něj stále kroužím… Celé to však myslím je o Švýcarsku, a to se mi vždy zdálo hodně speciální případ, taktéž z hlediska přístupu k (českým) emigrantům.
Zpátečníku – ano, ano. Švýcarsko je poněkud podivná země. Já bych tam nikdy neemigroval, ale je nádherná. Vejvoda to vystihl zcela přesně. Pro nás, emigranty, to má ještě silnější podtext.
Zpátečníku, jsem tu 14 dní, a není mi z toho vůbec veselo. Sleduji proměny politických celebrit. Třeba z takového Jana Zahradila se stal naprostý vůl.
No, jak možná vyplývá z toho, co sem občas píšu, všude mi to připadá jako taková podivná kocovina, ať se podívám, kam se podívám… Mám z toho dojem všeobecné naprosté bezmoci, kdy nikdo nevěří, že by se s tím dalo cokoliv positivního dělat, od politiků přes internetové debatéry až po nešťastníky, kteří pracují na něčem rozumném a nanejvýš si čas od času pustí zprávy.
Vlastně jsem nikdy nic podobného nezažil. V roce 1968 jsem byl jen malej kluk, ale náladu dospělých jsem snad nějak vycítit uměl: spíše si leckdo dělal bláhové naděje. Ani nic podobného dnes nikde nevidím (nepočítám-li vítače, jejichž uvažování se s mým chápáním dokonale míjí).
Huh, omlouvám se za katastrofální stylisaci (leč opravovat ji teď raději snad nebudu) a přeji dobrou noc.
neomlouvejte se, ještě si popovídáme než odjedu. Dobr
ou noc.
Dobré ránko při pondělku!
Tak nevím, co by si ta vláda počala, kdybychom přestali kouřit!
https://scontent.fmad3-2.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/10350541_10201966085625034_2545862135667388326_n.jpg?oh=cf373c94284f7385dffafd1c8fa79f90&oe=57C80731
Velmi dobrý Robejšek nejen pro Zpátečníka:
…Dlouhodobě roste kritická masa nespokojenosti národů se sebestřednými elitami. Tu pak využívají protestní strany. Jejich vznik a rozkvět je výrazem odporu obyčejných lidí proti aroganci a odcizení elit. Kdyby elity dělaly to co je jejich společenskou funkcí a povinností, totiž sloužit společnosti tak jak si to přeje její většina tak by Front Nationale, FPÖ či AfD neměli ani stín šance. Neschopnost pochopit tak jednoduchou příčinnost považuji za intelektuální selhání elit, které zpochybňuje jejich domnělou rozumovou nadřazenost a tím i schopnost vládnout…
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Petr-Robejsek-rok-od-zacatku-migracni-krize-Vracet-migranty-bude-treba-Bud-to-elity-dokazi-nebo-si-to-lide-vynuti-Chtel-jsem-radar-v-Brdech-ted-zakladnu-NATO-v-CR-nedoporucuji-437916
Dušane 1629,
Zahradil byl vůl odjakživa, jen to, v Klausově stínu, nebylo tak vidět. A Brusel má na lidské myšlení naprosto destruktivní vliv, takže se to jen projevilo v plné šíři.
ad 1624 – „pokud svržení atomových bomb zachránilo život jediného amerického vojáka“
To asi zachránilo, ale nedej Pánbůh, aby tak uvažoval někdo v současnosti a preventivně zachraňoval životy vojáků.
Ajajaj!
Podle AFP se bude v Rakousku přepočítávat!
…„Celá řada indicií přicházejících od samotných voličů nás vede k závěru, že u voleb došlo k četným nesrovnalostem. Necháme to prověřit nezávislým subjektem a poté se rozhodneme, jestli výsledek voleb napadnout u soudu. Výsledky prezidentských voleb se tedy ještě skutečně mohou změnit,“ prohlásil včera vůdce Svobodných Strache….
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Tak-preci-Podvody-u-voleb-prohlasilo-vedeni-rakouskych-Svobodnych-Vysledky-pry-nejsou-prave-437952
https://www.yahoo.com/news/austrian-far-says-countless-signs-election-fraud-104533911.html
Dobré ráno,
Inu, rputi, myslím, že kdyby se tohle opravdu natisklo na krabičky cigaret, bylo by to účinnější jao apel na ukončení kuřácké kariery, nežli nějaký fujtajbl obrázky z pitevny. 😀
Co? Výsledky rakouských voleb???
„Jeden pták letí za druhým; kolik jich tu je celkem?“
Tři.
Na základce jsme to zkoušeli ve variantě husy jdou, jedna za druhou. Ale protože to velmi rychle znali všichni, brzo nás ten chyták přestal bavit.
Tady je navíc ten slovosled ještě jednoznačnější. Pokud bych chjtěla vyjářit delší řadu, použiju spíš větu „ptáci jetí jeden za druhým“ .
maYdo 1638,
taky mě to napadlo! 😀
Si říkám, kdyby všichni přestali aspoň na týden kouřit (to by vydrželi) a brali to jako nátlakovou akci!
Lepší než šibenice! 🙂
“ Mám z toho dojem všeobecné naprosté bezmoci, kdy nikdo nevěří, že by se s tím dalo cokoliv positivního dělat, od politiků přes internetové debatéry až po nešťastníky, kteří pracují na něčem rozumném a nanejvýš si čas od času pustí zprávy.“
Víte, zpátečníku, ti kteří opracují na nečem rozumném, jsou ti jediní, kteří přispívají, bez ohledu na režim, k tomu, aby zlepšili, co mohli.
Obvykle se ovšem nepovažují za nešťastníky – a rozhodně to nešťastníci nejsou a nečekají na nějakého buditele – spasitele, který by jim osvětlil, v jak hlubokém marasmu žijí a ukázal jim cestu, tu ejdinou správnou, která je z toho vyvede.
Naděje vkládají do toho, co dělají a do svých blízkých, nikoliv do režimu.
Komentář k rakouským volbám V.Klause ml.:
http://www.novinky.cz/komentare/404902-komentar-korespondencni-snatek-vaclav-klaus-ml.html?source=FBS
maydo 1642,
nesouhlasím tak zcela!
Ono jestli u nás bude „Orwell“ nebo, byť pajdavá, demokracie, je zatra rozdíl!
„nesouhlasím tak zcela!
Ono jestli u nás bude “Orwell” nebo, byť pajdavá, demokracie, je zatra rozdíl!“
Nerozumím, rputi, proč nesouhlasíte.
To, že tu nebude bude Orwel, ale pajdavá demokracie mohou rzachránit snad ti, kdo nedělají nic rozumného, politici a internetoví diskutéři?
Nebo ti, kdo svoje naděje spojují ne se svou prací, rodinou, lidmi kolem sebe, ale s politickým režimem?
Tak to bych docela chtěla vidět.
nebo ne, radši nechci vidět, jak by to dopadlo 😀
maydo 1645,
problém je v tom, že vy propagujete model „drž hubu a kašli na to, stejně to nezměníš.“
Jenže, když budou všichni držet hubu, tak se to opravdu nezmění.
Ne, rputi, to není „drž hubu a kašli na to, stejně to nezměníš“. Jen si myslím, že možnosti, jak něco změnit nedržením huby jsou velmi omezené.
Změnit cokoliv můžou jen lidi, kteří se soustředí na to, co změnit mohou. Kteří dělají něco rozumného, naděje vkládají tdo toho, co mají kolem sebe a ne do nějakého neuchopitelného „režimu“, s kterým tady někteří sice úporně bojují, ale na otázku, z čím to vlastně bojují nejsou ani schopni dát jednoznačnou odpověď.
Bez nich ta pajdavá demokracie nebude. Naopak čím víc jich bude, tím větší je naděje, že ta demokracie jednou přestane pajdat.
Krom toho – já ten model nepropaguju. Nikoho nenutím, aby se jím řídil. Napsala jsem snad tady někomu, aby držel hubu?
Já si jen nenamlouvám, že to, co dělám tady je něco světabornýho, nějaký “ posouvání věcí dále“ a „odhalování špatnosti režimu“ a já nevím, jakými květnatými frázemi to ještě nazýváte. 🙂
maydo 1647,
nikoliv. Pokud budeme držet hubu, tak se ti, co jsou u vesdla, budou domnívat, že jsme spokojeni a pojedou klidně dál, jak jsou zvyklí. Kdyby se Svobodní v Rakousku neozvali, tak by si škudiblíci mysleli, že mohou klidně podvádět i nadále a nic se neděje. Možná se jim to nepodaří, ale v každém případě mohou vyvolat veřejnou diskusi o tom, jestli korespondenční volby jsou to pravé ořechové! viz 1643.
Budete se holt muset smířit s tím, že jsou lidé, které zajímá souvztažnost věcí a dějů a rádi by se v tom světě lépe vyznali a tudíš o tom diskutovat chtějí.
Čemu já nerozumím, proč do té debaty vůbec vstupujete, když vás to nezajímá?
Je to úplně stejné, jakoby jste pánům, když tu debatují o počítačích, namítala „že vás to baví! Když je PC rozbitý, tak ho dám ajťákovi, tak vo čem se ještě bavíte?“
Patrně by vás velmi rychle poslali do pryč!
Prostě se smiřte s tím, že stejně jako vás zajímá, co vám provedla babička, druhého zajímají počítače a třetího fungování světa.
Tak už to na světě chodí!
Ale mně, rputi, dovcela zajímá fungování světa a ráda si o tom potlachám. Akorát má asi jinou peřdstavu o tom, jak ten svět funguje.
A taky sii myslím, žeb občas je potřeba se postavit pevně oběma nohama na zem, a uvědomit si, že co tu provozujeme, je pouhé tlachání.
Zatímco většina toho, co dělají lidi, kteří se soustřeďují na to, co dělat můžou, která zpátečník nazývá nešťastníky a vy nad nimi poněkud ohrnujete pysk, protože “ drží hubu a krok“ vám unikne, protože tady na internetu o ní nikdo nepíše.
Pokud jde o svobodné v Rakousku, zvolili si jako svoje řemeslo politiku, necht tedy konají svou práci. Ozvat se proti výsledku voleb je v popisu jejich práce.
Ale já přece nejsem Svobodná a nejsem v Rakousku.
A když občas mám dojem, že by bylo na místě se ozvat, tak se ozvu. Je to ovšem málokdy a hlavně mimo zdejší okruh témat.
Pokud jde o babičku, považovala byste snad za lepší a uvědomělejší občanský postoj, kdybych tady vznešeně tárala o tom, jak se má postarat stát a že jí má zvednout důchod, aby si mohla platit péči, kterou bych pak nemusela poskytovat já?