Generovat nezaměstnatelné snadno a rychle

Publikováno | Autor:

S  M. Zeleným o vzdělávání a podnikání

Prof. Milan Zelený je bezesporu mezinárodně uznávaný ekonom, poradce hlav států, hostující profesor několika světových universit a člověk ve svém oboru na světové špici. Narodil se u Čáslavi, vystudoval na VŠE v Praze kvantitativní metody, finance a základy ekonomiky. Po absolvování vysoké školy pracoval na Akademii věd u prof. O. Šika. S jeho pomocí v roce 1967 odcestoval do USA na studia University of Rochester. Po roce 1968 už z pochopitelných důvodů v USA zůstal. Po čase získal titul PhD v oblasti ekonomiky a systémové optimalizace. Následně se z něj stal vysokoškolský profesor. Několik let přednášel na Universitě v Jižní Karolíně, deset let na Columbia University v New Yorku. Dokonce na nějaký čas odešel do Evropy. Působil na universitách v Bruselu a Kodani. Posléze se vrátil zpět do USA, kde zakotvil na Fordham University. Zde strávil celých třicet let. V současnosti je emeritním profesorem (Professor Emeritus of Management Systems), takže už má relativně méně povinností a mohl si dovolit se napůl vrátit do Čech. Založil nadaci ZET Foundation, kde si dal za úkol hledat nápravu některých problémů, se kterými se v dnešní době potýkáme celosvětově. Mimo jiné se zaměřil i na vztahy podnikání a vysokoškolské výuky.

Jste známý jako velký propagátor Baťova vzdělávacího systému. Bohužel ten byl tehdy i nyní u nás i ve světě spíše výjimkou. Jde vůbec naučit podnikat?

Víte, to je hodně zavádějící. Já nemohu učit podnikání tím, že budu nutit studenty číst o podnikání, jak je mnohde zvykem. Můj názor je ten, že výuka na tradičních školách ekonomického typu k ničemu nevede. My potřebujeme, aby na podnikatelské universitě, to je mimochodem výraz Jana Bati, skutečně podnikali. Obrazně řečeno, vy se učíte vařit tím, že vaříte, a nikoliv tím, že čtete kuchařky. Přiznám se, že připravujeme takovou školu, kde budeme na studentech vyžadovat, aby krom povinných předmětů založili firmu a skutečně podnikali, v čemž jim samozřejmě pomůžeme. Ale přiznám se, těch podnikatelských universit je hodně málo. Ono je vcelku humorné, když si uvědomíte, že světoví podnikatelé s tzv. velkým „P“ museli ze škol odejít, ať už se jedná o např. B. Gatese nebo S. Jobse. A to si myslím, je chybné. Vždyť my jsme ani nepřipravili prostředí, které by těmto talentům umožnilo vyniknout. Oni se léta vyhrabávali z garáží, ničili si zdraví, okrádali rodinu s mizivou vyhlídkou na úspěch. Na druhou misku vah položme to, co tito dva jmenovaní udělali pro náš svět. A nyní si představte, že mluvíme o masivním podnikání statisíců lidí, miliónů lidí. To už nemůžeme nechat na garážích. Podnikání je totiž pro naši samotnou existenci jedna z největších výzev. Podnikatel minimálně zajistí práci sám pro sebe. Když je lepší, tak pro desítku dalších. Když je geniální, tak pro stovky lidí. Když budeme mít milióny podnikatelů, tak vybudujeme nový svět. Teď tito často vysmívaní, perzekuovaní, nenávidění a státní byrokracií sužovaní lidé vytváří v každé zemi onu produktivní zónu, kde vzniká největší podíl HDP, ať už se na to státní statistika dívá jakkoliv. Sním o tom, jak by většina z nás mohla být na státu nezávislá.

Často se mluví o akademické nezávislosti či autonomii na vnějších podmínkách. To je s vaším tvrzením přímo v rozporu…

O nezávislosti české akademické scény by se dalo s úspěchem pochybovat. Řeči o tom, že by školství nemělo záviset na trhu, je podle mne silně pomýlené. Dávat za vzor tisíciletou tradici vysokého učení a jeho tzv. akademickou nezávislost či autonomii na vnějších podmínkách (rozuměj izolaci ve „věži ze slonové kosti“ a povýšenost nad denně se měnícími potřebami společnosti), je podle mne historická hloupost. Vzdělávací systém přece nemůže být autonomní, odstíněn od života. Představte si, že jsem vysoce vzdělaný v oboru, o který nemá nikdo zájem a nikdo mně nechce zaměstnat. Mám tedy zalézt do jeskyně a žít tam jakou poustevník z vody a kořínků? To jsou přece vyhozené peníze státu, neproduktivně vynaložený čas a úsilí, ať už můj či tzv. pedagogů. Vzdělání přece musí vytvářet nějakou hodnotu a ta se vyjadřuje v penězích. Nezaměstnaný žádnou hodnotu nevytváří. Vysoké školy by měly prokazovat nejen, kolik u nich studentů graduje, ale kolik z nich se umístí v praxi. Každá vzdělávací instituce by měla mít takový program, který jejich absolventům umožní zapojení do pracovního procesu. Podívejte se například na Španělsko, Portugalsko nebo Itálii, kde je propast mezi absolventy a jejich zaměstnaností doslova šokující.

Politici, dokonce i u nás, ve spojení s představiteli ekonomických věd vcelku příznivě poukazují na systém boje proti nezaměstnanosti vysokoškoláků, který ve Francii prosazuje nynější francouzský prezident Francois Hollande. Myslíte, že uspěje, nebo se jeho nápad zařadí mezi další od reálné skutečnosti odtržené chiméry?

Nakonec se budeme učit podnikat a pracovat od Francie? Problém, na který naráží francouzský prezident F. Hollande, je následující. On si vytipoval, že ve Francii existuje velká nezaměstnanost. Lidé navíc nemají správnou kvalifikaci. Proto musí stát zákonitě utrácet peníze na rekvalifikace. Ale to, že ve Francii, a nejen tam, existuje systém, který tyto nezaměstnatelné lidi produkuje, to nechal plavat. On vlastně nejde ke zdroji, ale jen napravuje následky. To už snad ani k smíchu není, spíše je třba uronit slzu. To je podle mně opravdu cesta do pekel. Systém bude neustále produkovat profese, o které není zájem, a on tyto nové nezaměstnatelné bude nutit opětné k rekvalifikaci. Na to samozřejmě bude potřebovat peníze. Kde je vezme v dnes již velmi zadlužené zemi Galského kohouta? Většinou zase z vlastní oblasti školství. To znamená, že oseká výdaje na vzdělávání, aniž by napravil systém. Z toho dále vyplývá, že peněz na vzdělání bude stále méně, systém bude generovat nezaměstnatelné, které bude třeba rekvalifikovat Hollande. Stahující se smyčka, ze které není úniku. Pokud nezmění systém, aby byl po absolutoriu absolvent okamžitě zaměstnatelný, situace zůstane stejná a stejně beznadějná. Jak ve Francii, tak i v Česku. Dříve to bylo jednodušší. V každém desetiletí se objevoval nový sektor, který nabízel širší možnosti zaměstnání. Jmenujme například rozvoj leteckého a automobilového průmyslu, služeb, cestovního ruchu, IT technologií apod., takže školství mohlo být do jisté míry opravdu autonomní, protože změna byla relativně pomalá. Nové obory vygenerovaly tolik financí, že sponzorovaly i obory neproduktivní, které svými absolventy zásobovaly rozrůstající se státní byrokratické mašinérie. Místo nového oboru následně přišla krize a s ní spojené problémy s nedostatkem financí a dluhy. Navíc nové obory státní „pedagogové“ učit nemohou, protože je to nikdo nenaučil.

Vidíte z tohoto marastu cestu ven?

Když na vznikající problémy upozorňuji, tak mávají rukama, poťouchle se usmívají a ještě přitlačí na tu svoji ruční pilu. Když už je pozdě a bouda jim spadla, tak se ptají na „cestu ven“. Konec už byl, vážení, konec už byl. Cestu ven jste minuli na té dávné křižovatce; teď už je cessta zarubaná. Nůžky mezi absolventy neproduktivních oborů a jejich uplatnitelností na trhu práce se neustále rozevírají. Když nedovedeme uplatnitelnost absolventů zajistit ve státním sektoru, tak musíme do sektoru soukromého. Vznik nových vzdělávacích zařízení však i nadále blokují a kontrolují nejrůznější státní byrokratické akreditační komise. Východisko vidím ve vzniku podnikových či soukromých universit. A také soukromých akreditačních komisí, protože soukromá akreditace je akreditace de facto, ne byrokratická de jure. Co potřebujeme, je, aby soukromá akreditace byla pro zaměstnavatele cennější než ta státní. Singularity University v Kalifornii v USA má za svým názvem „Unaccredited“. Prostě neakreditovaná. Oni tuto poznámku berou jako záruku kvality. Mají kvalitní a v praxi uplatitelný program. Studenti o tom vědí, a cení si toho, akreditace, neakreditace. Jen u nás to má jakýsi pejorativní výraz. Velice rozlišuji mezi akreditací de jure, tedy o té, která vzešla z úřadů a ministerstev a de facto, kde o akreditaci rozhodují zaměstnavatelé. Něco podobného jsem objevil i v České republice v Břeclavi. Tam se iniciativy chopila firma Fosfa, která převzala celou řadu vzdělávacích funkcí tak, aby její absolventi zvládali téměř raketově se měnící podmínky v jejich oboru. Proto razím heslo: Fosfa = Fosfa University=firma Fosfa. Ale to je výjimka.

 

Ve svých přednáškách se zmiňujete o stále se vyvíjejícím světě. Já tento rozměr zmenším na standardní firmu, která má standardní program. Firma ho bohužel musí inovovat, aby zvládla potřeby současného trhu. Jak to udělat, když je zajetá v současném systému. Firmu tvoří lidé. Změna ale vyžaduje úplně jiný typ zaměstnanců, než který většina firem má a jim se změny nelíbí. Co s tím jde dělat?

Nic. Ujel jim vlak. Pokud nedokáží nepřetržitě inovovat, neustále se měnit, a zapomenout na „standardy“, nemají šanci. Firma by měla mít mezi běžnými zaměstnanci lidi schopné aplikovat inovační trendy. Nejen klasické vykonavatele. Pokud tyto lidi nemá, je něco špatně. A opět se tak vracíme ke vzdělávání. Současný systém neprodukuje lidi akční a produktivní, ale pouze vykonávající. Překonat tuto bariéru jde pouze cestou těsné spolupráce škol a úspěšných firem. A také apelovat na firemní management, že služebníky najde vždycky, ale lidí s tvůrčím potenciálem, či těch, kteří dovedou zavádět do stávajícího systému změny, je pouze několik ze sta. Samozřejmě, že tu nechci své teorie o vzdělávání brát do důsledků nebo dogmaticky. Svět musí mít básníky, spisovatele, hudebníky, vědecké teoretiky apod. Ale na druhé straně si na jejich výchovu bude muset vydělat a následně je zaplatit. O tom tady ale nemluvíme. Mluvíme o těch, kteří se musí uživit a poskytnout žití (živnostník?) v té současné i budoucí, velice náročné hospodářské (hospodář?) sféře.

Antonín Karoch

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 865 komentářů u „Generovat nezaměstnatelné snadno a rychle“

  1. 150 Rputi
    já ani nevím, jestli máte s tím éterem pravdu. Užasl jsem upřímně nad šíří Vašich znalostí anžto jste odpověděla z fleku a tedy ne z gůglu.

  2. Tady bych spíše čekal, že se ozve první Schumi, protože ten se furt v něčem rýpe…

  3. skimici 151,
    vlastnoručně ověřeno.
    Bohužel jsem byla nucena 2x ukrátit zvířeti utrpení, takže vím, že to funguje. Rychle.
    Éter nebo toluen se malije na vatu a hodí do sklenice s uzávěrem. 🙁

  4. Rputi
    Ale co kdyz je mazlicek tak velkej ze se nevejde ani do lahve na utopence?

  5. skimici 154,
    krabice, vatou obložit čenich, zalepit, přetáhnout igelitovej pytel.
    Mně jednou odmítnul přijet veterinář domů a všechno ostatní bylo horší. Fujtajxl!

  6. 155 Rputi
    ježíšmarjá. Vždyť je to vlastně plynová komora!

  7. skimici 154,
    na velkého psa by to nestačilo, ale aspoň na bezvědomí a možnost bezbolestného převozu někam….

  8. skimici 156,
    jo. Ale už bych to nerozebírala. Nedělá mi to dobře! 🙁

  9. Rputi
    souhlas. Brr to je téma. Den po tryzně v Terezíně…
    K každém případě bych nechtěl být teď v kůži MK. Vůbec si nedovedu představit jak se asi cítí. S tím vědomím se ráno sebrat, jed do práce, pohrát si s broukama, jet domů, namazat si chleba s paštikou, koukaty na hokej a furt myslet na to, že na mě může u popelnic číhat nějakej magor s nožem.

  11. skimici 159,
    kdyby jen na něj!
    Taková šikovná bombička by nadělala paseky mnohem víc! Hnus fialovej!

    To jsou typická sluníčka! Zbabělí a nenávistní zmetci, co jsou rádi v pozadí a poňoukaj!

  12. A tak na druhou stranu mne fakt rychleho sblizovani slunickovych lidicek s islamskymi extremisty zas tak moc neprekvapuje…

  14. Hmm, , opravte si prosím na „byli“ a „měli“.

  16. 152 éter. Té lahvičce, kde je vata napuštěná éterem broučkaři říkají smrtnička. Broučí narkóza bez návratu. Být broukem je o kusadla, zvlášť když nablízku je Konvička. Plná éteru.

  18. skimici (159): možná se bude věnovat podstatnému. Možná pochopí sílu slova.
    Spíše pochopí, že na své straně potřebuje vogony. Schovanky konvička. Rozumná taktika, nikoli strategie.

    Doporučil mu někdo Šumaváka? Parlamentním listům také?

  19. Éter je svinstvo. Sice nesmrdí jako jiná čistidla, stejně tak čistý alkohol, na rozdíl od denaturovaných fujtajblátů a isopropylu, sám o sobě nezanechává mapy, jenže při neopatrném zacházení s ním hrozí omrzliny. Moc ochlazuje. Mám s ním dost nepříjemnou zkušenost, čistil jsem jím výstupní čočku objektivu ještě filmového foťáku. Jak to chladilo, orosila se z vnitřní strany a začala se dělat mapa. Naštěstí když se čočka ohřála, kondenzát se beze stopy odpařil. Zato já měl záda opocená. Někde mám flašku chemicky čistého isopropylu, jenže jsem jí někam zabordelil a ne ji najít. Nejlepší je chemicky čistý špiritus, jenže ten je prakticky nedostupný. Ostatně objektiv by měl být chráněný, jen ho ofukovat. Čištěním vznikají mikroškrábance, které v protisvětle způsobují závoj. To si znalec silnou svítilnou posvítí skrz objektiv, spatří do té doby netušený bordel a řekne:“mňóóóó…“

    Při současných technickým možnostech by na brouky byl nejlepší přenosný 3D skener a nějaké dočasné uspávadlo.

  21. Díky globálnímu oteplování / 😀 / ani zabitím entomologa nezabráníte šíření termitů ( Isoptera, česky též (Bůh ví proč?) známí jako všekazi, na sever.

    A MK má pravděpodobně migrace mravenců nastudované i více než Loki…

  23. 163 to je v pořádku. Touží po pocitu domova. Aby pásmo Gazy měli i tady. Ušetří za letenky.

  25. 170 nickname, takhle proškrtej eurobankovku a uvidíš jestli jí zaplatíš. Jestliže ji obchodník nepřijme, jako že nepřijme, můžeš s kručícím žaludkem poskakovat a křičet „Totalita, totalita!“

  26. 172 kamkoli jinam na auto, nebude-li vadit výhledu nebo nebude zakrývat například dálniční známku si ji nalepit můžeš.

  27. 174 Halle
    no každej to teda neví. Krabici s motejlama na špendlíku jsem sice jednou doma měl, půjčenou z kabinetu od užaslé přírodopiskyně měl (sám jsem nezabíjel) pro případ, že kdyby nefungovala flaška vína, vočivhled, zrychlený dýchání a sladké kecy spojené s některými speciálními otlapkávacími chvaty, tasil bych i známky případně motýly.
    Naštěstí k tomu nedošlo. Bylo to prostě normální, milé a zdravé děvče 🙂

  28. 148 další sbírka zoufalců.
    Res publica, demokracie, je forma uspořádání společnosti. Ne území zakreslené na mapě, popsané v listinách s pečetěmi, cedule, budovy, úřady… Něco co je způsobilé fungovat bez substrátu. Není to ani duch nad vodami, ani nádoba na substrát, nýbrž uspořádání substrátu. Tím substrátem jsou lidé.

  29. Ona ta definice vadeni ve vyhledu je trochu gumova…
    Nicmene, matne si vypominam, jak si lide olepovali znacky pred vstupem do EU a nejak si nevzpominam, ze by byl podobnny problem 🙂

  30. 147 jo, skimici, to je všeobecné zdělání.

  31. 179 ale právě v tom je ten podstatný rozdíl. Bylo to před vstupem do EU…. 😀

  32. Před vstupem do EU nebylo víc problémů 😀

  34. Schumi: 343/2014 Sb. používá „Znak Evropské unie“, aniž by byl blíže definován.

  35. 162 ony ty sluníčkářky nebývají příliš pohledné ale potřebné jsou. Kluci musulmanský jsou nadržení. Tak to pasuje dohromady.

  37. 184 nickname, stačí, že je někde jinde definován.

  38. Schumi: kdepak je definován? Bude záležet na uvědomělosti sudího. 🙂 Znak EU je €

  39. hele co kdyby konecne v komisi pochopili ze kdyz udelaji riskym cisarem nekoho koho cesi budou brat jako otce vlasti, zeman, klaus? , babis, filip ….. , tak by ta rise nebyla takovej problem.
    no ni ?
    ale treba na to cekaji hned po britskem referendu.

  41. Pasáčku: heterogenní říše je problém vždy. Obzvláště pokud zkouší řídit a ovládat i vaření ranní kávy.

  42. 191 rozdelil bych to nickname.
    ono to ochranarstvi ovcane moooc chteji ( aby bylo lepe ) ale pak se divi .
    na o kdyz se da jeste hodit ze to je kvuli te heterogeni risi .. 🙁

  43. U Darwina,

    co pořád máte s těma broukama ? Už jsem tu – snad i opakovaně – psala, že MK je motýlář, studuje ekologii lepidopter, takže jestli ubližuje broučkům, je to maximálně omylem při honu na nějaký motýlí exemplář 🙂
    A pokud vím, kolegové používají ke smrcení odloveného hmyzu – jak brouků, tak motýlů, i breberek jiných řádů – nikoliv éter, ale octan etylnatý. Pakliže je rovnou nestrčí do čistého lihu (larvální stadia zcela určitě), pro pozdější DNA analýzy pak ETOH super čistého a téměř 100%.
    Fakt vám všem doporučuji někdy zvednout těla od ústřic či kompů a jít s dětmi (i vnoučaty) do přírodopisného muzea, anebo využít akademických Dní otevřených dveří a přijít se na budějovický kampus podívat.
    Jestli tu už ovšem nebude kráter po teroristickém útoku, který ten blbec Hájek na Konvičku zjevně přivolává.

  44. Matzurko,
    my laici tomu říkáme octový éter

  46. (179) Tak to já si Petře pamatuji, že už tehdy to puristé prohlašovali za přestupek.

  47. V přírodopisném muzeu jsou ovšem ty exponáty většinou ve formaldehydu, což se teda opravdu pít nedá!! 😉

  49. Matzurko, a umíš si představit, co by se tu dělo, kdyby na toho Konvičku doopravdy někdo zaútočil?
    To by to tu muslimové měli jako Němci s poválečným odsunem z Dánska!
    (Kdo nestihl utéct a koho chytli, toho zahlušili a dodnes tam mají Němci zákaz nákupu nemovitostí)

  50. 186 kdybych měl potřebu utrácet za blbosti dal bych 3878 nebo 371830.
    Nebo drobet politicky provokovat lze 415136 či familiárně 5151269.
    S ohledem na to, že každému písmenu lze přiřadit číselnou hodnotu, prohibitivní seznam by mohl být velmi dlouhý.
    Kromě toho lze použít cizí jazyk. Třeba KITAKO. Což ve swahili znamená….

Komentáře nejsou povoleny.