S M. Zeleným o vzdělávání a podnikání
Prof. Milan Zelený je bezesporu mezinárodně uznávaný ekonom, poradce hlav států, hostující profesor několika světových universit a člověk ve svém oboru na světové špici. Narodil se u Čáslavi, vystudoval na VŠE v Praze kvantitativní metody, finance a základy ekonomiky. Po absolvování vysoké školy pracoval na Akademii věd u prof. O. Šika. S jeho pomocí v roce 1967 odcestoval do USA na studia University of Rochester. Po roce 1968 už z pochopitelných důvodů v USA zůstal. Po čase získal titul PhD v oblasti ekonomiky a systémové optimalizace. Následně se z něj stal vysokoškolský profesor. Několik let přednášel na Universitě v Jižní Karolíně, deset let na Columbia University v New Yorku. Dokonce na nějaký čas odešel do Evropy. Působil na universitách v Bruselu a Kodani. Posléze se vrátil zpět do USA, kde zakotvil na Fordham University. Zde strávil celých třicet let. V současnosti je emeritním profesorem (Professor Emeritus of Management Systems), takže už má relativně méně povinností a mohl si dovolit se napůl vrátit do Čech. Založil nadaci ZET Foundation, kde si dal za úkol hledat nápravu některých problémů, se kterými se v dnešní době potýkáme celosvětově. Mimo jiné se zaměřil i na vztahy podnikání a vysokoškolské výuky.
Jste známý jako velký propagátor Baťova vzdělávacího systému. Bohužel ten byl tehdy i nyní u nás i ve světě spíše výjimkou. Jde vůbec naučit podnikat?
Víte, to je hodně zavádějící. Já nemohu učit podnikání tím, že budu nutit studenty číst o podnikání, jak je mnohde zvykem. Můj názor je ten, že výuka na tradičních školách ekonomického typu k ničemu nevede. My potřebujeme, aby na podnikatelské universitě, to je mimochodem výraz Jana Bati, skutečně podnikali. Obrazně řečeno, vy se učíte vařit tím, že vaříte, a nikoliv tím, že čtete kuchařky. Přiznám se, že připravujeme takovou školu, kde budeme na studentech vyžadovat, aby krom povinných předmětů založili firmu a skutečně podnikali, v čemž jim samozřejmě pomůžeme. Ale přiznám se, těch podnikatelských universit je hodně málo. Ono je vcelku humorné, když si uvědomíte, že světoví podnikatelé s tzv. velkým „P“ museli ze škol odejít, ať už se jedná o např. B. Gatese nebo S. Jobse. A to si myslím, je chybné. Vždyť my jsme ani nepřipravili prostředí, které by těmto talentům umožnilo vyniknout. Oni se léta vyhrabávali z garáží, ničili si zdraví, okrádali rodinu s mizivou vyhlídkou na úspěch. Na druhou misku vah položme to, co tito dva jmenovaní udělali pro náš svět. A nyní si představte, že mluvíme o masivním podnikání statisíců lidí, miliónů lidí. To už nemůžeme nechat na garážích. Podnikání je totiž pro naši samotnou existenci jedna z největších výzev. Podnikatel minimálně zajistí práci sám pro sebe. Když je lepší, tak pro desítku dalších. Když je geniální, tak pro stovky lidí. Když budeme mít milióny podnikatelů, tak vybudujeme nový svět. Teď tito často vysmívaní, perzekuovaní, nenávidění a státní byrokracií sužovaní lidé vytváří v každé zemi onu produktivní zónu, kde vzniká největší podíl HDP, ať už se na to státní statistika dívá jakkoliv. Sním o tom, jak by většina z nás mohla být na státu nezávislá.
Často se mluví o akademické nezávislosti či autonomii na vnějších podmínkách. To je s vaším tvrzením přímo v rozporu…
O nezávislosti české akademické scény by se dalo s úspěchem pochybovat. Řeči o tom, že by školství nemělo záviset na trhu, je podle mne silně pomýlené. Dávat za vzor tisíciletou tradici vysokého učení a jeho tzv. akademickou nezávislost či autonomii na vnějších podmínkách (rozuměj izolaci ve „věži ze slonové kosti“ a povýšenost nad denně se měnícími potřebami společnosti), je podle mne historická hloupost. Vzdělávací systém přece nemůže být autonomní, odstíněn od života. Představte si, že jsem vysoce vzdělaný v oboru, o který nemá nikdo zájem a nikdo mně nechce zaměstnat. Mám tedy zalézt do jeskyně a žít tam jakou poustevník z vody a kořínků? To jsou přece vyhozené peníze státu, neproduktivně vynaložený čas a úsilí, ať už můj či tzv. pedagogů. Vzdělání přece musí vytvářet nějakou hodnotu a ta se vyjadřuje v penězích. Nezaměstnaný žádnou hodnotu nevytváří. Vysoké školy by měly prokazovat nejen, kolik u nich studentů graduje, ale kolik z nich se umístí v praxi. Každá vzdělávací instituce by měla mít takový program, který jejich absolventům umožní zapojení do pracovního procesu. Podívejte se například na Španělsko, Portugalsko nebo Itálii, kde je propast mezi absolventy a jejich zaměstnaností doslova šokující.
Politici, dokonce i u nás, ve spojení s představiteli ekonomických věd vcelku příznivě poukazují na systém boje proti nezaměstnanosti vysokoškoláků, který ve Francii prosazuje nynější francouzský prezident Francois Hollande. Myslíte, že uspěje, nebo se jeho nápad zařadí mezi další od reálné skutečnosti odtržené chiméry?
Nakonec se budeme učit podnikat a pracovat od Francie? Problém, na který naráží francouzský prezident F. Hollande, je následující. On si vytipoval, že ve Francii existuje velká nezaměstnanost. Lidé navíc nemají správnou kvalifikaci. Proto musí stát zákonitě utrácet peníze na rekvalifikace. Ale to, že ve Francii, a nejen tam, existuje systém, který tyto nezaměstnatelné lidi produkuje, to nechal plavat. On vlastně nejde ke zdroji, ale jen napravuje následky. To už snad ani k smíchu není, spíše je třba uronit slzu. To je podle mně opravdu cesta do pekel. Systém bude neustále produkovat profese, o které není zájem, a on tyto nové nezaměstnatelné bude nutit opětné k rekvalifikaci. Na to samozřejmě bude potřebovat peníze. Kde je vezme v dnes již velmi zadlužené zemi Galského kohouta? Většinou zase z vlastní oblasti školství. To znamená, že oseká výdaje na vzdělávání, aniž by napravil systém. Z toho dále vyplývá, že peněz na vzdělání bude stále méně, systém bude generovat nezaměstnatelné, které bude třeba rekvalifikovat Hollande. Stahující se smyčka, ze které není úniku. Pokud nezmění systém, aby byl po absolutoriu absolvent okamžitě zaměstnatelný, situace zůstane stejná a stejně beznadějná. Jak ve Francii, tak i v Česku. Dříve to bylo jednodušší. V každém desetiletí se objevoval nový sektor, který nabízel širší možnosti zaměstnání. Jmenujme například rozvoj leteckého a automobilového průmyslu, služeb, cestovního ruchu, IT technologií apod., takže školství mohlo být do jisté míry opravdu autonomní, protože změna byla relativně pomalá. Nové obory vygenerovaly tolik financí, že sponzorovaly i obory neproduktivní, které svými absolventy zásobovaly rozrůstající se státní byrokratické mašinérie. Místo nového oboru následně přišla krize a s ní spojené problémy s nedostatkem financí a dluhy. Navíc nové obory státní „pedagogové“ učit nemohou, protože je to nikdo nenaučil.
Vidíte z tohoto marastu cestu ven?
Když na vznikající problémy upozorňuji, tak mávají rukama, poťouchle se usmívají a ještě přitlačí na tu svoji ruční pilu. Když už je pozdě a bouda jim spadla, tak se ptají na „cestu ven“. Konec už byl, vážení, konec už byl. Cestu ven jste minuli na té dávné křižovatce; teď už je cessta zarubaná. Nůžky mezi absolventy neproduktivních oborů a jejich uplatnitelností na trhu práce se neustále rozevírají. Když nedovedeme uplatnitelnost absolventů zajistit ve státním sektoru, tak musíme do sektoru soukromého. Vznik nových vzdělávacích zařízení však i nadále blokují a kontrolují nejrůznější státní byrokratické akreditační komise. Východisko vidím ve vzniku podnikových či soukromých universit. A také soukromých akreditačních komisí, protože soukromá akreditace je akreditace de facto, ne byrokratická de jure. Co potřebujeme, je, aby soukromá akreditace byla pro zaměstnavatele cennější než ta státní. Singularity University v Kalifornii v USA má za svým názvem „Unaccredited“. Prostě neakreditovaná. Oni tuto poznámku berou jako záruku kvality. Mají kvalitní a v praxi uplatitelný program. Studenti o tom vědí, a cení si toho, akreditace, neakreditace. Jen u nás to má jakýsi pejorativní výraz. Velice rozlišuji mezi akreditací de jure, tedy o té, která vzešla z úřadů a ministerstev a de facto, kde o akreditaci rozhodují zaměstnavatelé. Něco podobného jsem objevil i v České republice v Břeclavi. Tam se iniciativy chopila firma Fosfa, která převzala celou řadu vzdělávacích funkcí tak, aby její absolventi zvládali téměř raketově se měnící podmínky v jejich oboru. Proto razím heslo: Fosfa = Fosfa University=firma Fosfa. Ale to je výjimka.
Ve svých přednáškách se zmiňujete o stále se vyvíjejícím světě. Já tento rozměr zmenším na standardní firmu, která má standardní program. Firma ho bohužel musí inovovat, aby zvládla potřeby současného trhu. Jak to udělat, když je zajetá v současném systému. Firmu tvoří lidé. Změna ale vyžaduje úplně jiný typ zaměstnanců, než který většina firem má a jim se změny nelíbí. Co s tím jde dělat?
Nic. Ujel jim vlak. Pokud nedokáží nepřetržitě inovovat, neustále se měnit, a zapomenout na „standardy“, nemají šanci. Firma by měla mít mezi běžnými zaměstnanci lidi schopné aplikovat inovační trendy. Nejen klasické vykonavatele. Pokud tyto lidi nemá, je něco špatně. A opět se tak vracíme ke vzdělávání. Současný systém neprodukuje lidi akční a produktivní, ale pouze vykonávající. Překonat tuto bariéru jde pouze cestou těsné spolupráce škol a úspěšných firem. A také apelovat na firemní management, že služebníky najde vždycky, ale lidí s tvůrčím potenciálem, či těch, kteří dovedou zavádět do stávajícího systému změny, je pouze několik ze sta. Samozřejmě, že tu nechci své teorie o vzdělávání brát do důsledků nebo dogmaticky. Svět musí mít básníky, spisovatele, hudebníky, vědecké teoretiky apod. Ale na druhé straně si na jejich výchovu bude muset vydělat a následně je zaplatit. O tom tady ale nemluvíme. Mluvíme o těch, kteří se musí uživit a poskytnout žití (živnostník?) v té současné i budoucí, velice náročné hospodářské (hospodář?) sféře.
Antonín Karoch
Tak to mne zase probudili. Kolega nedovede napsat pozvánku na akci bez pěti vyšinutí z větných vazeb, neví, kde napsat čárku, a jeho souvětím snad už vůbec nerozumím. Celý den jsem napravoval olivy a je vůbec div, že jsem naneštěstí otevřel počítač.
Jindy a nyní. Tak jsem si udělal drobnou představu, co bych zvládl. Nejspíše bych se uživil, protože v mládí jsem byl velmi úspěšný pytlák a něco z toho ve mně dodnes zůstalo. Na táboře u rodiny Malinů (tehdy snad byl ještě asák) mne naučili štípat pazourek a za pomoci desetiletých jsem si vyrobil docela slušný sekeromlat. Na vodu jsem jezdil od r. 1994 s tzv. americkými sirkami, tedy jakýmsi křesadlem na krk (stačí naškrábat a pak křísnout kudlou). Lukem také umím obstojně střílet a příprava zvěřiny na ohni mi není neznámá. Pravda, kůže jsem nikdy nežvýkal a ponožky pral, když se začaly dělat puchýře. Umím dělat víno, ovocnovici i vařit pivo, tedy základní lidské dovednosti. Konečně člověk, který přežil na vojně jako jediný bílý mezi třiceti cikány téměř celý měsíc, se budoucnosti moc nebojí.
Karle, s tou kytarou mne potkala také zajímavá příhoda. Po roce mne v chýši navštívil kamarád, takže jsme skončili v osvěžovně, kde jsme získávali první životní zkušenosti. Tato knajpa, známá tím, že tu hráli od Bandoleros, Pacifik, Tomášek apod., jaksi pomrtvěla. Nicméně našli pro mne kytaru bez ečka a tuším, že jsem jim protáhl zavírací hodinu. Jak jsme se dostali domů, o tom máme docela mlhavé vzpomínky. Ráno jsem dělal inventuru, co mne náš mejdan stál a byl jsem velice příjemně překvapený. C o však bylo ještě zajímavější, že mi v kapse chrastily drobáky. Když jsem je dal k papírovkám, podivil jsem se ještě více. To, co jsem považoval za padesátku, byla stříbrná stovka s Gottvaldem, rok 44. Tak jsem si nějak vzpomněl na Finista…
Bohouši, Bohouši, Bohouši! Brnkni mi!!!!
Zaujalo mě, jak jste si dopisovali s Klausem. Myslím, že bys nedopadl lépe ani s Havlem nebo Zemanem. Nicméně nejsi sám, a pokud bys měl všechny papíry, tak máš celkem velkou šanci.
Už taky píšu blbiny. Brou
Zpátečníku, ale mně je srdečně jedno, proč jste se nenaučil hrát na nějaký hudební nástroj. Akorát nějak nevím, proč na tom demonstrujete úpadek lidstva, když to je jen a jen váš problém….
Umění ovládat nějaký hudební nástroj nečiní ostatně nikoho lepším, je známo, že například Reinhard Heydrich byl velmi sečtělý šlobvěk a vynikající klavírista.
No, já taky na nic hrát neumím, protože jsme na gto poněkud natvrdlá a nemám hudební sluch. Tož a cvco má být? NApříklad umím upés)cz chleba a to i bez domácíé pekárny, xcož moje máti a babiřčky nikdy nezkusily , ani by je to nenapalo.
Občas si při těch Vašich stescích nad úpadem vzdělanosti vzpomenu na jedinej román, JAne Austenové, který jsem přečetla a který pojednával o matce a dvou dcerách, které po smrti otce upadly do veliké bídy,neb byly odkázány jen na skrovnou rentu, z které si mohly dovolit jen skrovný zahradní domej se čtyřmi ložnicemi a jedním salonem a jen kuchařku a panskou.
Nějak si už nepamatuju ty vztahové a dějové peripetie, protože ta bída v domku o čtyřech ložnicích s panskou a kuchařkou fakt předčila všechno a deje jinak byl ov)bvyklý mišmaš milostnýc vzplanutí a zklamání, nějakej ženich utekl do Ameriky a jinej s eukázal být podvodníkem, a tak dále, nic novýho podsluncem.
Nicméně, jedna z těch děvčat byla povahy vážnéa druhá lekhkomyslní, co měla všechno na háku, Načež se nějak ošklivě milostně spálila či co a rozhodla se jít do sebe, brát život vážně a přestat lenošit.
Přestat lenošit znamenalo, že několik hodin denně věnovala četbě a hře na klavír. A matička se strachovala o její zdraví, jestli přáíliš 😀 Tak to byla druhá věc, která mně dostala. 😀
Dnes sotva najdete ženskou, který by, pokud se zrovna neživí jako koncertní umělkyně, věnovala několik hodin denně četbě knih a hře na klavír.
Na druhou stranu, co v dnešní době s takovou ženskou, která umí jen konverzovat o literatuře v salonu a hrát na klimprcajk….
„395 – a přitom dělá náročnou odpovědnou práci – No, hádal bych, že tehdy ti tramvajoví šachisti možná taky.“
Ale to já vám neberu, zpátečníku. Jen podotýkám, že to, že někdo hraje v tramvaji na mobilu hru, neznamená to automaticky, že je to nějakej blb. Že podle toho nemůžete soudit. To, že jste tehdy vídal ty šachisty nebylo tím, že byli lidi nějaký jiný, lepší, ale tím, že ty mobily ještě nikdo nevynalezl a nezačal prodávat.
Tramvajový šachista taky může být třeba nekomunikativní autista nebo arogantní inteletuál, omezenej jen na ty šachy a pro jakoukoliv další činnost absolutně nepoužitelnej. V tej tramvaji to neponáte. Konec konců špičkoví šachisti, pokud vím, bývají poněkud cáklí.
Dobré ránko!
https://scontent.fmad3-1.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/13179189_1108402835897698_6707187867260304695_n.jpg?oh=b3666e63b00d40e0f5a103530803619a&oe=57A20A55
Téma „míry znalostí“,
které jsme tu nakousli, by vydalo na bibliotéku disertačních prací!
Je ovšem zhola mylné, debatovat nad tím, jestli lidé dřív znali více, nebo naopak, jestli ¨v míře znalostí předčíme své předky!
Rozdíly onoho „balíku znalostí“ nespočívají v kvantitě. Naši předkové prostě ke svému životu potřebovali jiné vědomosti než my a vůbec to neznamená, že byly rozsahem menší.
Lidský mozek je prostě dimenzovaný a sny o tom, jak budeme „vědět stále více a více“, jsou nesmysl. Mozek je ovšem plastický a lze ho „vycvičit“, ale jen do určité míry. Pokud to se sumou znalostí přeženeme, mozek prostě začne kolabovat.
Je např. zjištěno, že tlupa moderního člověka se skládala z asi 100 lidí.
100 lidí bylo množství, které byl jedinec schopen registrovat a sledovat. Na to jsme dimenzování a to nám vydrželo dodnes. I když žijeme ve velkoměstě a denně potkáváme stovky a stovky dalších jedinců. Prostě je vytěsníme a do našeho světa se stále „vejde“ právě ta +- stovka, kterou jsme schopni rozlišovat a vnímat do větší hloubky.
To je ta vytýkaná lhostejnost vůči druhým, která je ovšem jen obraným mechanismem.
Někdy přehnaným, ale to je zas jiný problém.
Leonardo da Vinci ještě mohl být polyhistorem v pravém smyslu toho slova. Během 19.století se zvyšující se mírou znalostí vědeckých faktů polyhistorů zákonitě ubývalo a nastupovala stále větší specializace. Tento trend pokračuje, takže skladba našich znalostí musí být zákonitě jiná, než byla skladba znalostí našich dědů a pradědů.
Ovšem nutno vést v patrnosti, že ona „suma znalostí“ nezahrnuje jen vědu, ale i znalosti potřebné k běžnému dennímu přežití.
Problém současné úrovně vzdělávání je ovšem v tom, že zcela zanedbáváme ony fundamentální znalosti, které nám umožňují myšlení rozvíjet a stáváme se závislými na technice, která jednak může kdykoli zkolabovat a jednak tím zanedbáváme onen „výcvik mozku“ a jeho trénink. Při současném neprocvičování paměti.
Což znamená, že jako lidstvo zákonitě hloupneme!
A s tématem „tlupy“ vlastně souvisí i článek P.Kohouta na NP:
„Ghetta v moderní době“
http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-ghetta-v-moderni-dobe-doy-/p_spolecnost.aspx?c=A160516_210729_p_spolecnost_wag
Dobré zas ráno… Pozvolna dočítám – 2 Dana ad 386 – Nevím, kde na tom Zadově budeš, ale moc hezká je trasa po modrej – na Churáňovské chalupy, dále kolem Churáňova k Mezilesní slati a na Zlatou Studnu. Zpátky pak buď tou samou trasou, nebo u té Mezilesní slati se dát po červené na Hřebenovku a odtud po zelené nazpátek do Zadova kolem Rašeliniště. To je tak cca kolem těch 5 km a není to moc náročné…
Nebo, kdyby bylo dost energie, tak docapat až na Horskou Kvildu, tam se obžerstvit a nazpátek se nechat dovézt autobusem… Ale netuším teď, jak to jezdí…
Aha, tak martin byl rychlejší… A koukám, že v návrhu trasy se dost shodneme…
Dobrý den.
Rputi: počítat „sumu hlouposti lidstva“ je stejně rozumné jako počítat globální teplotu ovzduší.
Jak se vyvíjí gramotnost? Je více/méně gramotných?
No a k tej míře znalostí – já si celou dobu seděl na tlapkách a jen jsem se zájmem sledoval, jaký další bláboly se ještě dozvím… Asi mě nebudete mít rádi, když vám sdělím sladké tajemství, že průměrný člověk využívá svou mozkovou kapacitu tak na 8 – 10%. No a k tomu ono klasické – komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí! Což znamená, že je třeba ten mozek od útlého dětství trénovat. Nejlépe počítáním, od jednoduchého po složitější a hlavně zpaměti… Ovšem ne každý měl to štěstí, aby ho táta od pěti let učil násobilku, pak počítat na logaritmickém pravítku a někdy v sedmi letech upravovat algebraické výrazy. Docela se mi to v pozdějších letech hodilo. No a navíc k tomu ještě trocha hudby – pak najednou člověk pochopí, jak souvisí matematika a fyzika s harmonií a při troše snahy slyší melodii a nějaký ty jednoduchý kila na kytaru dá k tomu dohromady. Načež pak zjistí, že třeba s tou přidanou septimou či zvětšenou kvintou by to znělo líp a dokonce ví proč. A pak už si ten mozek trénuje dále a sám a dobrovolně.
No a když netrénuje? Inu, jako každý málo používaný orgán atrofuje a zakrní. A výslednou limitou je pak hovno sapiens.
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/403775-predehra-parizskych-atentatu-ctyri-teroriste-schovani-v-jedne-varce-bezencu.html
A opakujeme si:
Běženci nejsou teroristé a nejsou nebezpeční.Běženci nejsou teroristé a nejsou nebezpeční.Běženci nejsou teroristé a nejsou nebezpeční…
2 NoName ad 412 – z dnešního Macka:
„Některé zprávy naznačují, že až se lidé konečně proberou z letargie, bude to velmi krvavé vypořádání se s dnešními vládci:
Afgánec, který ve Vídni na toaletách spolu se dvěma komplici znásilnil mladou holku, byl při převozu do nemocnice agresivní a byl zpacifikován dozorkyní, která je vyznavačka bojových umění. Utrpěl přitom modřiny, takže dozorkyně je již obviněna ochránkyní práv mladistvých. U Afgánce zjistili krevní onemocnění, jehož léčba přijde rakouské daňové poplatníky na 24.000.- Eur.
Co myslíte: můj protinávrh Afgánce vykastrovat a šupem poslat zpátky do Afganistánu, ochránkyni práv mladistvých propustit a její funkci zrušit a ušetřené peníze dát znásilněné dívce – jde o podněcování k násilí?“
http://viditelny-macek.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=new
ad 406 – Rputi, chce to zkusit spočítat s kolika lidmi si tykám (i když je třeba nevidím denně), mně to vychází asi na 600 !
Quivisi 406,
je to jinak!
S těmi lidmi si nemusíte tykat. Jsou to sousedi, kolegové v práci – kde cha/nechca registrujete, že ten má mladou ženu, támhleten dvě děti a další si koupil nové auto – což jsou všechno informace, které vedete v patrnosti.
O jiných se to třeba dozvíte taky, ale vytěsníte, protože to pro vás není sociálně potřebné.
Se spolužáky ze základky si taky tykáte, ale u většiny z nich je vám naprosto fuk co dělají. Ten mozek si prostě umí poradit a informace selektuje.
Ono to samozřejmě není takhle jednoduché, ale funguje to.
Quivisi pardon – 414!
PeSi, ale co to pises… Neco takoveho bz se ve Vidni prece nemohlo stat, a ze by inzenyr ci lekar… To je cele nejaky nesmysl…
Jsou to jenom jednotlivé případy a drtivá většina imigrantů je hodná, integrovatelná a chce svobodně žít a pracovat v … Německu.
A kvůli pár stovkám mrtvých po teroristických útocích přece nebudeme stavět ploty.
diety do USA:
vládnímu činiteli náleží diety ve výši zhruba 140 dolarů (3 332 korun) na den.
Ale když nad tím přemýślím seriozně, dalo se to čekat… Již dlouho státy víceméně beztrestné rezignují na dalśí a další z ćinností, za které vybírají od ovčanů výpalné.
Vnitřní a vnějśí bezpečnost je prost další z nich…
ze se to ovćanům líbí je na delší úvahu na téma „jak dlouho trvá změnit poddanský styl myšlení“. Zjevně to bude ve staletích.
Jo, quivisi, rozdílné sazby cestovních náhrad mne vždy bavily 🙂
411 No fuj, takle by ses dostal až k poďýlu prace na polyčtění vopice. To je komuňystycka totalyta. Tu my něcem. S toho domislel poďýl zahalky na odlyčtění opyce. To jako nas? Enže mi sy samy řikame Liďi. Ne tak jak nas nazyvajy ostatňy jak by mělo byt trestňi. Tvúj tata byl dyžgrymynant. Ťým že ti učyl, zvýhodňyl proti ostatňým, terý ťym dyžgrymynoval. A to je fuj, prtže jak tomu chudacy přydou, dyž všickni sou sy rovňy, akorát nemaj rovný přiležytosťe. Todlencto by měly zakázat a dyž je někdo naučeňi jak nema, ve škole by ho to měly odučit aby nebyl zvyhodňenej a nedyžgrymynoval ty vostatni.
420 — ze se to ovćanům líbí je na delší úvahu na téma “jak dlouho trvá změnit poddanský styl myšlení”. Zjevně to bude ve staletích. — Tomu nerozumím. Já se sice na (západní) svět obvykle dívám skrz referenční body 1910 a 1920, ale mám dojem, že co se děje teď, by bylo zcela neuvěřitelné i v roce 1970 nebo 1980. Je (mi) dost obtížné si představit, že tehdy Evropou bez odporu pochodují statisícové zástupy mladých muslimů, ale kdyby se tak bylo dělo, bezpochyby by to vzbudilo pěkný povyk v mediích, v oposičních lavicích a nejspíš i leckde jinde. Proto opravdu nevím, lze-li dnešní bezprecedentní rozvrat vysvětlit staletou poddanskou mentalitou.
Zpátečníku 423,
vždycky, když vzniknne velkej průser, tak to vždycky bývá tím, že si lidé příliš dlouho říkají: „TO PŘECE NENÍ MOŽNÉ!“
A kdYž mzjistí, že to možné JE, bývá už pozdě!
Ale bylo by to bez problemu uveritelne reba v roce 1800… Zde nemyslim zrovna nastup islamu, ale kolonizace spojene s danovymi vyjimkami, kupceni s blahobytem poddanym za ucelem nejakeho mocenskeho zisku, vyber dani jen tak, ze potrbeujeme penize… Nejak se mi to jevi jako 17.stoleti… A ne v Anglii 🙂
404 — to, že někdo hraje v tramvaji na mobilu hru, neznamená to automaticky, že je to nějakej blb — O tom snad ani nebylo sporu. Šlo mi pouze o to, že (i) činnosti, jimž se lidé oddávají jen pro zábavu, nemusejí být stejně intelektuálně náročné, přičemž rozdíly lze lépe posoudit na trochu delší časové škále.
Já tedy chodil do dosti průměrné ZDŠ, ale jakožto plusmínus páťáci jsme si před těmi dávnými lety jednou či dvakrát uspořádali ve třídě o přestávkách šachovej turnaj, každý s každým, ovšemže i pěkně s tabulkou výsledků. Účastna asi třetina či čtvrtina žactva, celkem nezávisle na prospěchu, a to tam z holek šachy hrávala jen jedna (ne v tom turnaji), i když pravidla asi znaly i další. Nepamatuji se, že by některej kluk tehdy přiznal, že šachy hrát neumí. Jakpak tomu asi je dneska?
Zpátečníku: ke hraní na hudební nástroj potřebujete rytmus, tj. i zručnost rukou. Chybí-li rytmus, nepomůže nic.
425 — Nojo, ale jde přesně vzato o obnovení [té původní] poddanské mentality? Anebo by bylo pravdě blíže říci, že cosi jako poddanská mentalita [nově] vzniká from scratch, kdykoliv se lidé dostatečně dlouhou dobu nepotřebovali starat o základní věci, jako je bezpečnost?
Ani to mi nezní příliš věrohodně. Osobně bych odpověď asi spíše hledal v přílišném rozbujení pravdolásky.
2 Petr Kunetka ad 417 – to ne já, to pomýlený xenofobní Macek.
2 Schumi ad 422 – „ve škole by ho to měly odučit aby nebyl zvyhodňenej a nedyžgrymynoval ty vostatni.“ – no snažili se, to zas jo… To musím uznat.
424 — že si lidé příliš dlouho říkají: “TO PŘECE NENÍ MOŽNÉ!” — Inu, Rputi, už před pár lety jsem si dovolil zde vysloviti názor, že k úplnému rozvratu a následné likvidaci českého eráru by zcela stačilo, aby se jednoho krásného rána vylodil v Ruzyni určitý počet naprosto mírumilovných dejme tomu Papuánců, a vedl úvahy toliko o tom, kolik by jich muselo být: Tisíc? Deset tisíc?
Proto bych si myslel, že o slabosti a křehkosti lidskoprávních režimů ve skutečnosti ví kdekdo, a ti zbývající ji alespoň temně tuší.
Mimochodem, krásnou etudu o tom, co je a co není možné, přinesl kupříkladu (před více než 80 lety) Evelyn Waugh v kapitole (a povídce) U pana Todda…
Dobré ráno,
víte, zpátečníku, takovej profesor Schöndfeld ze Sňatků z rozumu zajisté byl člověk, který se věnoval výsostně intelektuální činnosti a zábavou mu byly debaty u Bornů v salónu..
Jenže, jak sám říkal, dokonce se tím do jisté míry i honosil, byl veskrze nepraktický člověk, oddaný filosofii a tak přišel o zděděný majetek a nakonec dceru donutil k sňatku se synem kočího, kterým do jisté míry pohrdal, ale který si ji byl ochotný – na rozdíl od těch salónních panáků, které by asi pan profesor za vhodné partie – vzít si ji i bez věna, který pan profesor neměl. Rentou od toho burana ovšem pan profesor nepohrdl a chodil k dceři škemrat, když mu renta nestačila.
TAkže tak nějak nevím, k čemu mu ta intelektuální činnost byla, když v reálném a osobním životě mu byla k nepoužití.
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/do-rakouske-vlady-poprve-miri-muslimka_383935.html
No a ne ?
Důležité, jaký je člověk jako takový.
Ne nějaké předsudky.
427 — rytmus, tj. i zručnost rukou — Spíše bych to hledal v hlavě. Už jsem zde někdy napsal, jak jsem dostal plechový bubínek? Do něj jsem jen tak třískal, ačkoliv bych nějaký rytmus vyťukat asi také byl dovedl — jenže mi to jaksi připadalo příliš arbitrární, a nenapadlo mne, že by to mohlo být nějak zajímavé, neřku-li důležité. Podobně trvalo léta, než se vynořiil nějaký smysl pro ornamenty a mozaiky…
V.Klaus ml.: „Zapomenutý tajný plán…“
…Málo se učí o Heydrichově projevu ke špičkám německé policie a armády nedlouho po jeho příjezdu: „…Tento prostor se jednou musí stát německým a Čech zde nemá koneckonců už co pohledávat. … Aby neexistoval jediný Němec, který by řekl, ale tenhle Čech je přece slušný. … Stýkáme-li se z taktické nutnosti s Čechy, kteří nám slouží, i pak je nutno se vracet k myšlence: Jsou to Češi! … Nechci však říci, pokusíme se tedy teď podle staré metody poněmčit českou verbež, nýbrž zcela střízlivě – můžeme už dnes maskovaně začít… Špatně smýšlející Čechy dobré rasy – je třeba postavit ke zdi. Ti jsou nejnebezpečnější.“..
http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/1765-zapomenuty-tajny-plan-v-prostoru-cech-a-moravy-nema-cech-co-pohledavat-odsun-ceskeho-etnika-za-hlaholu-medialnich-trub-budeme-se-omlouvat-za-hrdiny-vlastencu-bude-potreba-driv-nez-si-myslime.htm
„Téma “míry znalostí”,
které jsme tu nakousli, by vydalo na bibliotéku disertačních prací!“
Rputi, myslím, že sjemzačali tím, že musíme vstřebat větší objem informací, Informace není totéž co znalost nebo dovednost.
A pokud jde o praktické dovednosti, intelektuální činost s ní nakonec nemusí mít nic moc společného.
433 se uvidí v neděli.
437-Součástí článku je samozřejmě i varování před „ultranacionalistou“ Hoferem.
Jenom nevím, zda tohle jmenování pomůže právě pokrokovým a demokratickým silám.
432 — Ale maYdo, nejde jen o to, zda větší či menší intelektuálno přináší člověku (či literární postavě) nějaké ty benefity osobně. Koneckonců stačí se podívat na pár význačných matematiků, u nichž člověk zdálky těžko posoudí, zda to byli odpočátku šílenci, které právě a jedině matematika jakžtakž udržela v přijatelné vzdálenosti od normality, anebo naopak původně normální a průměrně šťastní lidé, jimž matematika život posléze zdevastovala…
427 nickname, zručnost rukou neexistuje. Je jen projevem funkce mozku, v tom případě „pohybové inteligence“ se zapojením mnoha oblastí. Inteligence není jen „intelektuální“. Spíše než „inteligence“ dívám přednost pojmu „schopnost“. Pro přežití je nutná nějaká kvalita komplexu dílčích schopností.
436 praktické dovednosti jsou výsledkem „intelektuální“ činnosti. Ovšem nepojímané v kavárenském duchu.
Schumi 441,
stará anglická psychologická škola znala pojem „manuální inteligence“.
No, já bych řekla, že přínos pana profesora pro lidstvo nebo aspoň pro rozvoj Prahy na přelomu minulých století byl podstatně menší, než přínos syna kočího, později stavitele 🙂
V reálném životě se prostě ti Schönfeldové do historie nezapíšou. Zrovna tak jako lidi, produkující věci veskrze praktické.
Pokud dje o význačné matematiky, podle nich nemůžete stanovovat normy, Josu to obvykle lidi, obdaření mimořádným nadáním a kromě toho spollečnost ke svému přežití a fungování potřebuje velmi málo význačných matematiků a nepotřebuje žádnýho profesora Schönfelda..
maydo 413,
ad:“spollečnost ke svému přežití a fungování potřebuje velmi málo význačných matematiků a nepotřebuje žádnýho profesora Schönfelda..“
Já vím, že jste si tu libovala, že sem můžete plácat pitomosti, ale nepřehánějte to! 😀 😀
Kolik lidí umělo hrát šachy nebo na hudební nástroj ve starém Řecku nebo Římské říši a co z toho vyplývá pro dnešní šuntovní svět ?
Skoro se obávám, že vůbec nic.
435 Rputi, je to brilantní projev přesně popisující co by čekalo naše předky, tedy i nás později pokud narozené. Ovšem co v něm je nám vyčítáno, je pravdivé. Místo abychom si z kruté pravdy nepřítelem zjevené „mezi svými“, neurčené nám, vzali ponaučení, co děláme špatně a snažili se o nápravu, prohlásili jsme to za lež. Nynější stav je toho důkazem.
Připomínat projev obecně v dějepisu pro masy je považováno za nežádoucí. Tak jak Heydrich chtěl. Jeho odkaz tak sami naplňujeme a potvrzujeme tím že měl pravdu.
432
maYd,
ono to bylo trochu jinak . Krach vídeňské burzy postihl i lidi velmi praktické 🙂
A onen pan profesor, i když člověk nepraktický ( přirovnal bych ho skoro k Ransdorfovi 🙂 )
asi učil , takže se o něm nedá říct, že by nebyl užitečný..
maYdo 🙂
Bez těch výcnačných matematiků by možná lidé nechodili po Měsíci,
Krach vídeňské burzy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Krach_na_v%C3%ADde%C5%88sk%C3%A9_burze
446
Jen bych dodal , že ani sověti, ani komouši obecně nikdy neplánovali likvidaci českého národa. Ani o tom nepřemýšleli…….